Pacient, který trpí zácpou, by se měl ráno, hned po probuzení, napít sklenice minerální vody. Potom by se měl jít věnovat obvyklým ranním úkonům, kterými jsou čištení zubů, umytí se, vyčůrání a podobně. Tento ranní rituál by měl pokračovat snídaní. Nejlepší snídaně při zácpě je jogurt s ovesnými vločkami. Pak za 20 až 30 minut by se měl pacient pokusit o defekaci, bez ohledu na to, jestli se dostavilo spontánní nucení, či nikoliv. Tímto by měl být každodenní ranní rituál zakončen. Toto je nutné provádět každý den stále ve stejném pořadí a s železnou pravidelností den co den po dobu několika týdnů. Ve většině případů se pak úspěch dostaví a vyprazdňování se znovu tak zvaně nahodí zpět. Velice důležité je nikdy neignorovat spontánní nucení na stolici a snažit se tělu vyhovět.
V naší poradně s názvem BÍLÉ SKVRNY NA OBLIČEJINA CELE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Liana Gernertova.
Byla jsem nakoznim dr.mi rekla,ze se asi jedna o Vitaligo,ze se mam pozorovat.Uzivat vitamin E. Nevim,jestli mam chodit na slunce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vitiligo - bílé skvrny na kůži. Příčina je neznámá, ale nejspíše půjde o autoimunitní příčinu. Lidé s vitiligem mají výrazně vyšší pravděpodobnost, že budou trpět také jinými autoimunitními chorobami. U vitiliga se očekává trvalá nebo dočasná autoimunitní blokáda nebo destrukce melanocytů, čímž vznikají bílé skvrny na kůži. Příklady vážných autoimunitních onemocnění jsou Hashimotova tyreoiditida, diabetes mellitus 1. typu nebo perniciózní anémie.
Pacienti často připisují nástup vitiliga různým spouštěcím událostem, jako jsou úrazy, spálení sluncem, stres, těhotenství nebo jiná onemocnění. Neexistuje však žádná vědecká studie, která by dokázala, že některý z těchto spouštěčů může za vznik vitiliga.
Ze zdravotní praxe se zdá, že příjemci, kterým byly transplantovány krvetvorné buňky, mají zvýšené riziko rozvoje vitiliga.
Vitiligo se může objevit v jakémkoli věku a také ve zjevně geneticky nepostižených rodinách. Dědičnost se pohybuje kolem 33 %. Statisticky jsou nejčastěji postiženými oblastmi předloktí, zápěstí, ruce, prsty, lokty, chodidla a genitálie. Zpravidla jsou postiženy natažené oblasti kůže, například vnější lokty. Nepigmentované oblasti se mohou dále zvětšit nebo zůstat s konstantní velikostí, ale dochází také ke spontánní repigmentaci - návratu původní barvy.
Pacienti trpící vitiligem jsou často stigmatizováni z nevědomosti, protože si obyvatelstvo neuvědomuje, že vitiligo není nakažlivé ani není příznakem nějakého ošklivého onemocnění nebo rakoviny. Je to nemoc, která je částečně psychologická, a tudíž přístupná charismatickému léčení a ohleduplnosti okolí.
Jednoduchá léčba není možná. Přestože fyzická výkonnost a délka života nejsou přímo tímto onemocněním ovlivněny, tak zde existuje riziko zkrácení délky života a to díky tomu, že kůže postižená vitiligem je zvláště citlivá na sluneční záření kvůli chybějící pigmentové ochraně. Často dochází ke změnám kůže vyvolaným slunečním svitem až po rakovinu kůže. Jako významný krok se doporučuje ochrana před sluncem s vysokým ochranným faktorem. Je však třeba vzít v úvahu, že v důsledku toho je omezena přirozená tvorba vitaminu D a že je třeba užívat léky, které to budou kompenzovat, aby se předešlo následkům nedostatku vitaminu D.
Pokud se chcete dozvědět jaké jsou nové metody léčby vitiliga, přečtěte si tento náš článek, který se tím podrobně zabývá: https://www.ceskaordinace.c…
Selhání mozkového krevního oběhu patří ve většině industriálních států na druhé až třetí místo mezi příčinami smrti. Incidence iktů (ischemických i hemoragických společně) je v České republice dvakrát vyšší než v jiných medicínsky vyspělých státech, pohybuje se okolo 300 případů na 100 000 obyvatel za rok. Ischemické ikty tvoří 80–85 % všech cévních mozkových příhod. Hemoragie (krvácení)se nezávisle na příčině podílí asi na 20 % celkového počtu CMP, 10–15 % připadá na spontánní intracerebrální krvácení a na zbývajících zhruba 5 % se podílí spontánní subarachnoideální nebo intraventrikulární krvácení. Terapeutické možnosti u CMP prodělávají v současné době významné změny, které je vzhledem k akutnosti stavu nutné neustále sledovat a doplňovat dle nejnovějších poznatků. Vedle diagnostického pokroku daného zejména neurologickými aplikacemi nových zobrazovacích metod se podstatně rozšířily i možnosti včasné a účinné léčby.
K cévní mozkové příhodě dochází, když se přívod krve do určité části mozku náhle zastaví nebo sníží, nastává změna funkce té části těla, kterou ovládá postižená oblast mozku. Pokud jakákoli část těla – včetně mozku – zůstane bez zdroje čerstvé krve a kyslíku, její buňky to poškodí, nebo zabije. Ačkoli je poškození některých buněk reverzibilní, smrt mozkových buněk je trvalá a má zpravidla za následek trvalou invaliditu.
Rozeznáváme tři hlavní typy iktu
trombotický – nejčastější, vyvolaný krevní sraženinou, která nedokáže projít tepnou a která už tak bývá zúžena nánosem plaky (tuku) v krevních cévách (obvykle v krku) a tím blokuje průtok krve
embolický – způsobený cirkulujícím kouskem sraženiny, jež se usadí v některé z mozkových cév; sraženina se tvoří na jiném místě v těle, obvykle v srdci, odkud je pak volně unášena krevním řečištěm, dokud neuvázne v některé z malých cév v mozku
hemoragický – jeho příčinou může být ruptura krevní cévy, po níž dochází ke hromadění krve v mozku; to se může stát buď zevnitř v podobě aneuryzmatu, výdutě na zeslabeném místě ve stěně tepny, nebo zvenčí jako následek úrazu hlavy; příčinou aneuryzmat jsou často vrozené vady nebo vysoký krevní tlak; hemoragické cévní mozkové příhody jsou nejzávažnější a mnohdy končí smrtí, naděje na plné uzdravení je menší než u ostatních dvou typů
Spontánní pneumotorax se dělí na primární idiopatický, který se může objevit u zdravých vysokých mladých mužů s výskytem pneumotoraxu v rodině, a sekundární, ten vzniká následkem plicních chorob (jako je například CHOPN nebo cystická fibróza).
Poprvé byla epidurální anestezie u porodu použita na přelomu 19. a 20. století. Její účinnost je tak vysoká, že maminka cítí pouze tlak a mírnou bolest ve druhé době porodní, a to právě takovou, aby účinně spolupracovala, stahy vnímala a mohla tlačit dle instrukcí porodníka. I díky tomu patří k nejoblíbenějším a nejčastěji podávaným metodám analgezie. Porod bez bolesti je snem mnoha žen vlastně už odnepaměti, jen prostředky, které se u porodu k mírnění bolesti používají, se mění a vyvíjejí. Velmi účinným způsobem, jak bolesti zmírnit či úplně odstranit, je právě epidurální analgezie.
Jde o účinnou metodu odstranění bolesti při porodu, při níž se do krve matky a dítěte dostane jen minimální množství léků. Neovlivňuje volný pohyb rodičky a pozitivně působí na její psychiku. Žena vnímá porod, nebojí se bolestí, spolupracuje s porodníkem. Epidurál příznivě ovlivňuje prokrvení dělohy a placenty, čímž se zlepšuje zásobování dítěte kyslíkem i dalšími potřebnými látkami. Uvolňuje také svalstvo porodních cest.
Mezi nevýhody patří, že jde o metodu organizačně náročnou a vyžadující přítomnost zkušeného anesteziologa. Maminka někdy v důsledku velkého přírůstku váhy a břicha nedokáže dostatečně vyhrbit kočičí hřbet a zůstat v klidu při porodních bolestech.
Prvotní indikací epidurálu je přání ženy. Epidurální analgezie se používá rovněž v případě, že hlavička miminka naléhá na bederní nervové svazky a způsobuje velké bolesti v křížové oblasti. Vhodný okamžik pro podání epidurální analgezie určí porodník. Obecně lze říci, že při pravidelné děložní činnosti je tím nejlepším časem pro podání nález otevřené branky na 3 až 4 centimetry u prvorodičky nebo 1–2 centimetry u vícerodičky. Někdy si rodička epidurální analgezii přeje, ale nález už je tak pokročilý, že ji anesteziolog nemůže aplikovat.
Maminka si lehne na bok (nejlépe levý) a vyhrbí se do kočičího hřbetu. Anesteziolog vydezinfikuje kůži bederní oblasti zad a orouškuje ji. Pak místně znecitliví kůži a podkoží. Zavede opatrně speciální jehlu do epidurálního prostoru, tou provlékne tenkou hadičku (katétr) a začne aplikovat účinné látky. Asi třetina maminek si přeje epidurální analgezii. Tato metoda je výhodná zejména pro ženy s velmi silnými porodními bolestmi.
Překážkou k poskytnutí epidurální anestezie je porucha krevní srážlivosti maminky. Dále pak alergie na lokální anestetika, infekce v místě vpichu a nesouhlas rodičky. Porodnickými kontraindikacemi jsou krvácení během porodu a akutní tíseň plodu. Epidurál se nepoužívá v případě, že došlo k předčasnému odlučování placenty a při překotném porodu.
Když se řekne porod, tak většině z nás přijde na mysl klasický spontánní porod, případně císařský řez na porodním sále. Ale existují další druhy porodů. Porod může být ta nejpřirozenější událost, anebo taky může znamenat obavy či nejistotu. Většina žen v Česku při porodu spoléhá na lékaře, ale některé ženy by se naopak bez lékařů obešly, a raději preferují porod doma.
Porod - základní biologický pochod, starý jako lidstvo samo. Během jediné vteřiny proběhne na celém světě v průměru 4 krát. Na svět tak přichází asi 218 000 dětí denně. Okolnosti jejich startu do života se ale diametrálně liší. Úměrně úrovni medicíny.
Těsně před porodem se měří srdeční ozvy pomocí kardiotokografie. Využívají se nejmodernější ultrazvuky a léky. Ale zdaleka nejde jen o přístroje. Ačkoliv v ČR převládá lékařsky vedený porod, tak přesto přichází řada žen, které péči lékařů chtějí v co nejmenší míře.
Ambulantní porod, aneb odroď v nemocnici a jdi domu
Ambulantní porod znamená, že žena porodí v porodnici, na porodním sále, Krátce po porodu, to může být 4, 8, nebo i 12 hodin, pokud je vše v pořádku a pokud porod probíhal dobře, může odejít domu. Hlavní podmínkou je to, že se jedná o normálně probíhající těhotenství, porod probíhá normálně, miminko se narodí zdravé a přisaje se k prsu. Ambulantní porod představuje alternativu pro určitou minoritní část pacientek. Nejrizikovější dobou porodu jsou první 2 hodiny po porodu, proto většina porodnic ve světě maminky po porodu 2 hodiny monitorují na porodním sále.
Chirurgické vyndání plodu
Císařský řez je porodnická operace, během které je novorozenec vyňat z děložní dutiny chirurgickou sekcí. Vše probíhá při plné anestezii a matka zde neprožívá žádné porodní bolesti.
Plánovaný porod
Plánovaný porod se na první pohled příliš neodlišuje od tradičního porodu. Základní rozdíl spočívá v tom, že je rodičce uměle vyvolán. Matka, která má obavu z přenášení, nastoupí v den, který má ve své těhotenské průkazce označen jako termín porodu, do porodnice, kde jsou jí podány infuze a tak zvané provokačky. Do několika hodin poté porodí. Hlavní výhoda spočívá v tom, že se rodička nestresuje, když se v den termínu porodu nic neděje. A jak vypadá obrácená strana mince? Po těchto provokačkách rodičky mívají mnohem silnější bolesti, než je tomu v případě přirozeného porodu. Proto také v tomto případě lze využít možnosti epidurální anestezie. Látky urychlující příchod porodu se podávají i v případě, kdy rodičce odtéká nebo odtekla plodová voda, a nepřicházejí kontrakce. Tento druh porodu je obvyklou prevencí proti nežádoucím následkům přenášení. Jakmile žena přenáší déle než
Chování hemangiomů není doposud pochopeno. Významné zvýšení velikosti bylo prokázáno u jednotlivých pacientů, díky chirurgickému zákroku, který byl u nich nutný. Spontánní ruptura je vzácná a obvykle se vyskytuje ve velkých periferně umístěných nádorech. Traumatické ruptury kvůli tupým poraněním jsou také vzácné. Traumatické prasknutí hemangiomu je nebezpečné a může započít onemocnění jater. Latrogenní prasknutí nebo krvácení z nádoru bylo popsáno v souvislosti s jaterní biopsií a propíchnutím jemnou jehlou, proto byly tyto metody vyšetření ponechány pouze specializovaným pracovníkům.
Na trhu již existuje velký počet podobných elektronických zařízení určených ke sledování dechu, které pomohou zmírnit rodičovské obavy. Některé monitory dechu se připojují přímo na bříško miminka, jiné, jako je například Baby Alert, používají speciální tlakovou podložku nebo matraci, která vysílá ultrazvukové vlny nad postýlku. Všechna tato zařízení pracují na základě detekce změn v oblasti hrudníku a břicha. Pokud dojde k zastavení dechu po dobu 20 vteřin, automaticky začne zvonit budík s lehkou světelnou signalizací. Některé monitory dechu měří i teplotu těla a srdeční tep.
Monitory dechu jsou obzvlášť přínosné pro strachující se rodiče, neboť dokážou vyvolat poplach již do 15 sekund změny v dýchání, čímž zamezí zbytečným obavám rodičů. Pediatři často tvrdí, že je docela normální zástava dětského dýchání po dobu 20 sekund nebo déle. Po této době se navrátí spontánní dýchání. Rodiče by měli být pro případ potřeby raději proškoleni v resuscitačních technikách, monitor dechu sice dokáže upozornit na problém, ale nedokáže dech dítěte obnovit.
Kapavka u těhotné ženy způsobuje předčasný porod nebo spontánní potrat. Infikovaná matka je přenašečem, což znamená, že může dojít k nakažení plodu. Nákaza může způsobit slepotu, infekce očí nebo život ohrožující infekci krevní soustavy. Léčba kapavky u těhotných žen snižuje rizika těchto komplikací. Těhotné ženy by se měly poradit s lékařem o ideální léčbě.
Peyronieho choroba bývá také méně přesně označována jako Peyronova choroba. Jedná se o onemocnění penisu, které sice není život ohrožující, ale může výrazně zhoršit kvalitu života a hlavně jeho sexuální stránku. Dříve byla považována za vzácnou nemoc, nyní se však ukazuje, že může postihovat až 5 % mužů starších 50 let.
Příčiny
Podstatou nemoci je nadměrná tvorba tuhého jizevnatého vaziva v měkkých tkáních penisu. Mnohdy není jasný vyvolávající mechanismus, nicméně nemoc častěji postihuje muže po úrazech penisu (nejčastěji nejrůznější úrazy při sexuální aktivitě). Proces vzniku Peyronieho nemoci se proto považuje za jistou poruchu hojení ran. K rozvoji choroby je podle všeho nutný i určitý genetický předpoklad a někteří lékaři považují tento problém za autoimunitní onemocnění. Peyronieho nemoc je nenádorová a není nakažlivá.
Projevy
Nemoc se projevuje bolestmi penisu a jeho deformací, u pokročilých forem nemoci se penis výrazně ohýbá. S tím se pojí bolest při erekci a poruchy erekce.
Diagnostika
Základem je vyšetření urologem, anamnéza charakteru a trvání obtíží a fyzikální vyšetření penisu. Dalších vyšetřovacích metod nebývá obvykle zapotřebí.
Léčba
U méně závažných případů se postupuje spíše konzervativně a zkouší se různé preparáty a léky (vitamín E, interferony, pentoxyfylin, koenzym Q10 a další). Jejich účinky jsou nicméně nepříliš přesvědčivé. Pokročilejší formy nemoci se léčí chirurgicky. Chirurgický zákrok má za úkol vrátit penis do normálního tvaru, čehož je většinou dosaženo, v určitém procentu případů bohužel na úkor citlivosti penisu a přetrvávání (nebo zhoršení) poruchy erekce.
Léčení tohoto onemocnění není standardní a výsledek se nedá dopředu odhadnout. Úprava lokálního nálezu může být i spontánní (v průběhu řady měsíců). Chirurgická úprava s vytětím postiženého vaziva a s jeho náhradou může být buď úspěšná, nebo naopak může vést k dalšímu jizvení, a tím ke zhoršování lokálního postižení. Postižení penisu, které se nemanifestuje klinickými příznaky, nevyžaduje bezprostředně žádnou léčbu. Lokální injekce vysoce účinných hormonů – kortikosteroidů – mohou být účinné, avšak podávání těchto léků ústy účinné není. Také místní léčba ultrazvukem může přinést pacientovi úlevu.
Výskyt aft je doprovázen výraznou a nepříjemnou bolestivostí – zejména při jídle, ale i mluvení. Spontánní klidové bolesti jsou vzácnější. Pacienti, kteří trpí tvorbou aft opakovaně, jsou již na základě předchozích zkušeností schopni předem říci, kde se afta vytvoří. Vyskytují se u nich takzvané prodromální příznaky v podobě pálení, tlaku, sliznice se jim zdá v daném místě oteklá a při dotyku citlivá. Jejich předpověď se velice často vyplní do 1–3 dnů. Bolest aft se zhoršuje kontaktem se slaným, kyselým nebo kořeněným jídlem.
U domácího bělení zubů je reálné riziko, že když pacient nebude dodržovat doporučení zubního lékaře, výsledný efekt se nedostaví. Pokud je použit individuálně vyrobený nosič, je prakticky nulové riziko podráždění dásní, u nepřesných nosičů může dojít k lehkému podráždění dásní subjektivně se projevující štípáním a pálením, které po odstranění bělicího gelu beze stopy odezní. Vždy může ale dojít ke zvýšené citlivosti zubů (na tepelné a chemické podněty) – v tom případě se bělení přeruší na 3–4 dny a obvykle pak již tento problém nenastane. U domácího bělení se může objevit i bolest v krku a žaludku, což souvisí s drážděním sliznic uniklým peroxidem vodíku či glycerinem obsaženým v preparátu.
U ordinačního bělení, kde se pracuje se silnými koncentracemi peroxidů, je riziko komplikací podstatně vyšší. Citlivost dásní a zubů je větší. Unikne-li koncentrovaný peroxid na měkké tkáně, dochází k jejich poškození – postižené místo pálí a je intenzivně bílé, po odsátí gelu a opláchnutí dochází ke spontánní úpravě. Delší působení gelu na měkké tkáně může způsobit bolestivé afekce podobné aftám, nebo i vředy. K aktivaci bělicího prostředku při ordinačním bělení se někdy používají speciální lampy nebo lasery. Při jejich použití se může objevit intenzivní bolest, způsobená pravděpodobně výrazným vzestupem teploty uvnitř zubu. Někdy se mohou po aktivaci světlem objevit na sklovině bílé skvrny, které ale během 24 hodin vymizí. Bělicí lampy a lasery nijak nezvyšují účinnost bělení. Pokud jde o lampy s ultrafialovým světlem, je třeba vzít v úvahu obecná rizika ultrafialového záření.
Také zuby mají své nervy, a když začnou trápit, člověk se může z bolesti také zbláznit.
Každý náš zub je velice zajímavá skládačka. Je složen ze tří častí: má korunku, krček a kořen. Korunka je to, co vidíme v ústech, kořen je uvnitř v zubním lůžku a krček spojuje korunku s kořenem. Když bychom zub prořezali, uvidíme v něm na povrchu sklovinu – nejtvrdší vrstvu, která je navrchu zubu a chrání ho. Pod sklovinou je zubovina, o něco měkčí hmota žluté barvy, a pak následuje zubní dřeň, která je plná zubních nervů a cév. A při nervech zůstaneme – umí jít totiž pořádně na nervy!
Počet nervů v zubech je různý, záleží na typu zubu. Například řezáky mají zpravidla jeden nebo dva nervy, třenové zuby jeden až tři a ve stoličkách jsou tři až čtyři nervy. Právě nervy se ozývají jako první, když nám zub napadne kaz. Jsou velice citlivé a do mozku vysílají signály bolesti. Nejčastěji umí zubní nervy rozdráždit zápaly zubní dřeně a záněty kolem kořene zubů.
Těchto problémů si nelze nevšímat – projevují se spontánní bolestí, která se zhoršuje zejména večer a v noci a tato bolest je pulzující. Kromě toho cítíme v zubech velkou citlivost při střídaní chladného a teplého prostředí i jídla. Když onemocnění zanedbáme, zubní dřeň začne odumírat a zánět se rozšíří až na hrot kořene zubů. Tak vzniká periodontitida, která se kromě bolesti zubů projevuje také zvýšenou teplotou, bolestmi při zakousnutí a pocitem, jako bychom měli i vystouplé zuby.
Nepřímou masáž srdce provádějte, jen pokud jste se opravdu přesvědčili, že srdce postiženého skutečně nepracuje. Je-li pulz hmatný, není srdeční masáž nutná a aplikujte pouze umělé dýchání.
Postup
Klekněte si vedle postiženého, položte ruce na hrudní kost tak, abyste měli ramena přímo nad jeho hrudníkem.
Ukazovákem a prostředníkem nahmatejte tlakové místo – bod, kde se žebra připojují k hrudní kosti. Dva prsty nad tímto místem položte zápěstní hranu dlaně rovnoběžně s hrudní kostí. Přiložte na ni druhou ruku a prsty obou rukou spojte a nadzdvihněte tak, aby se tlakového místa dotýkalo jen zápěstí spodní ruky. Ruce udržujte napjaté, neohýbejte je v loktech.
Stlačte hrudník tak, aby hrudní kost klesla asi o 4–5 centimetrů.
Uvolněte tlak, aby se hrudník zdvihl, ruce ale nechte na místě.
Stlačení opakujte 15x (počítejte jedna a dva a tři a čtyři atd.).
Masáž srdce střídejte s umělým dýcháním (30x stlačit hrudník, pak následují dva vdechy). Opakujte 4x, pak zkontrolujte pulz. Jakmile nahmatáte pulz, přerušte srdeční masáž a pokračujte pouze v umělém dýchání tak dlouho, dokud se neobnoví spontánní dýchání postiženého.
V době těhotenství je ženský organismus ovlivněn výraznými hormonálními změnami. Mění se vnímání chuti, pachů a zvyšuje se dávivý reflex. V dutině ústní je těmito hormonálními změnami nejvíce ovlivněna dáseň. Hlavním projevem těhotenské gingivitidy (zánětu dásní) je krvácení dásní při čištění chrupu, někdy při jídle, výjimečně jde i o krvácení spontánní. Zanícená dáseň je zarudlá, zduřelá, hladká a lesklá a někdy i mírně bolestivá. Těhotenská gingivitida vzniká hlavně u žen, které již měly zánětlivé změny na dásni před otěhotněním. Příčinou zhoršení stavu je hormonálně navozená vyšší citlivost dásní. Samotný zánět dásně je vyvolán přítomností zubního plaku, který produkuje řadu toxických látek a enzymů. Pokud se tyto látky dostanou do krevního oběhu ženy, zvyšuje se riziko předčasného porodu. Odborníci v USA tvrdí, že správným ošetřením dásní by se dalo zabránit každému pátému předčasnému porodu.
Při déletrvajícím zánětu dásní dochází k jeho šíření na kostěné zubní lůžko a závěsný aparát zubu. V takovém případě již hovoříme o parodontitidě neboli parodontóze. Pokud chceme projevům těhotenské gingivitidy předejít, měly by se ihned na počátku těhotenství či ještě dříve odstranit všechny příčiny, které mohou vést k dráždění dásní. Především je třeba navštívit zubního lékaře a nechat si odstranit zubní kámen. Je třeba úplně přestat kouřit, ale tento požadavek je u těhotné ženy samozřejmý z důvodu ochrany plodu. Pokud má žena v ústech snímatelné či fixní náhrady, je třeba zkontrolovat, zda někde netlačí či mechanicky dáseň nedráždí. To se týká také zubních výplní, které mohou mít ostré hrany. A nejdůležitější je co možná nejpečlivější dodržování ústní hygieny. Při čištění by se neměly opomenout mezizubní prostory, protože plak se kromě zubních krčků zpočátku hromadí hlavně tam. Na zanícené dásně také velmi dobře působí výplachy chlorhexidinem, roztokem pro takzvané „chemické čištění zubů“. Ten lze volně zakoupit v lékárnách. Výplachy těmito roztoky se také doporučují ženám, které si z důvodu zvýšeného dávivého reflexu a následně vyvolaného zvracení dočasně nemohou čistit zuby zubním kartáčkem.
Příčinou zánětu nehtového lůžka je drobné poranění prstu, kterého si nemusíte všimnout. Může se jednat jen o drobný vpich nebo někdy i bodnutí hmyzem. Pod kůží dojde k pomnožení bakterií a vzniku zánětlivého ložiska, které se dále šíří, až ke vzniku dutiny vyplněné hnisem (abscesu). Většinou si všimnete postupně se zhoršující bolesti prstu, spolu se zarudnutím nejčastěji v oblasti nehtového valu, bříška prstu nebo i ostatních článků prstů. Prst je zarudlý, oteklý, teplý, na dotyk bolestivý a omezeně i pohyblivý. Po několika dnech může dojít ke spontánní perforaci hnisavého ložiska na povrch kůže a k odtoku hnisu, což pacientovi, pokud již předtím nevyhledal lékařskou pomoc, uleví.
U píštěle na krku se jedná o ohraničenou formu hnisavého zánětu.
Píštěl na krku vzniká jako následek neošetřeného abscesu a hnis se provalí píštělí na povrch.
Sliznice v oblasti zánětu se vyklene, ztenčí, je zbarvená a někdy jí prosvítá nahromaděný hnis. Když dojde k vytvoření píštěle, spontánní bolesti pominou, zůstane jen nepatrná tlaková bolest, teplota vymizí, nebo je jen mírně zvýšená.