| II/5 |
- Funkční poruchy periferních cév a stavy po trombózách.
- Chronický lymfatický edém. |
K 21 dnů
Funkč(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Kdo má dnes nárok na lázně
Rozdíl mezi kousnutím od blechy a od štěnice
Bleší štípnutí je charakteristické tím, že zanechává na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.
Kousnutí od štěnice stále svědí, a i když po pár dnech třeba přestane, tak může za další dny začít znovu svědit. Tím se liší od kousnutí od blechy, které svědí krátce. Štěnice vydrží hladovět více než 1 rok. Když ji rozmáčknete, poznáte podle světlé nebo tmavé barvy krve, která po ní zbyde, kdy vás kousla. Světlá krev je známkou toho, že vás kousla před chvílí.
Na první pohled se kousnutí štěnice podobá bodnutí od komára. Někdy může způsobit alergickou reakci – po štípnutí kůže zčervená a mírně nateče. Většině lidí taková skvrna během chvilky zmizí, citliví jedinci ji mohou mít celé měsíce. To samé platí pro její velikost, která má v průměru několik milimetrů až centimetrů.
Štípance od blech lze jen těžko odlišit od ostatních štípanců. Někdy je nedokáže na pohled identifikovat dokonce ani lékař. Štěnice mají ovšem unikátní vzorec štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, ale většina z nich se objevuje v řadách po třech nebo pěti štípancích (neboli snídaně, oběd a večeře), nebo ve shluku zarudlých skvrn (vyrážka, které se říká štěnicová dermatitida). Tyto štípance jsou většinou v cikcak vzoru, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára (zejména pokud vás štěnice poštípají ráno).
Puchýře se objevují na otevřených místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Ve srovnání se štípanci od komárů se puchýře jen zřídka vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže.
Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat.
Zdroj: článek Jak se pozná kousnutí od štěnice
Kaki podle Wikipedie
Wikipedie uvádí, že kaki (někdy také tomel nebo churma) je plod ovocného stromu tomelu japonského (Diospyros kaki) z čeledi ebenovitých. Botanický název druhu Diospyros znamená "Diovo ovoce". Pro kaki se používá mnoho názvů, mimo výše uvedené například kakichurma, anglicky nebo německy též asijský nebo japonský persimmon, šaronské ovoce, korejské mango, medové jablko nebo čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značka pro ovoce, které se nechává dozrát uměle pomocí chemických látek. Přestože se v Číně pěstuje už přes 2000 let, vědecky bylo poprvé popsáno až v roce 1780.
Plody mají jasně oranžovou barvu, tvarem připomínají pomeranč nebo rajče (jiný kultivar) a dorůstají do průměru 5-8 cm. Toto exotické ovoce je chutné jen dobře vyzrálé, má specifickou sladkou chuť (něco mezi broskví a melounem s nádechem vanilky). Málo zralé plody a zejména slupka mají svíravou trpkou chuť způsobenou vysokým obsahem taninů.
Kaki pochází z jihovýchodní Asie, dnes je rozšířeno v subtropech téměř celého světa, od Asie po Ameriku. Roste také například v jižní části Ukrajiny. Do České republiky se na podzim 2008 dováželo kaki z oblasti Valencie, na podporu prodeje byla v Praze poprvé spuštěna reklamní kampaň - v metru byly k vidění reklamní plakáty s motivem Zorra. Před rokem 1989 se plody kaki dovážely nejčastěji z Albánie, ale také z Itálie, kde na stromy s krásně zbarvenými plody lze narazit již po přejezdu Brenneru.
Kaki je velmi chutné samo o sobě, slupka se může konzumovat, ale většinou se loupe. Další možností je například plod naříznout, jakmile je dužina měkká (dozraje i při pokojové teplotě), pokapat citronovou nebo limetkovou šťávou a vybírat malou lžičkou. Zcela zralá dužina je mazlavá, má až marmeládovou konzistenci. Kaki se přidává do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, omáček a sladkých rýžových jídel. Vyrábí se z něj šťávy, marmelády a želé. Oblíbené je i sušené kaki.
Plody se sklízejí ještě nezralé, aby přežily dlouhý transport. Při nákupu by neměly být otlačené. Kaki se konzumuje, když je na omak měkké. Proto se musí kupované plody nechat dozrát.
Konzumace tohoto ovoce se doporučuje lidem s nemocnými játry a ledvinami, při výzkumu na potkanech totiž bylo zjištěno, že pomáhá trávit tuky. Dužina obsahuje velké množství vitamínu C a až 20 % cukrů. Energetická hodnota 100gramového kaki je cca 293 kJ (70 kcal). Konzumuje se čerstvé, sušené i proslazované.
Nadměrná konzumace (málo zralé trpké plody) může vést ke vzniku specifických útvarů z nestrávených zbytků v žaludku, takzvaných diospyrobezoárů, které způsobují zdravotní obtíže. Taniny obsažené v plodech spolu se žaludečními šťávami koagulují v lepkavou hmotu stmelující nestrávené zbytky v žaludku.
Hlavní látky, které kaki obsahuje:
- voda - 60 % obsahu ovoce
- cukr - 30 g na 150 g
- vitamín C, betakaroten, draslík, vápník, hořčík, fosfor, železo, měď, mangan
- vláknina - 3 g na 150 g
- bílkoviny - x
- sacharidy - 30 g na 150 g
- tuky - 0,750 g na 150 g
Zdroj: článek Kaki a cukrovka
Jak popisuje rukolu Wikipedie
Wikipedie rukolu popisuje jako středně vysokou, bohatě větvenou a olistěnou bylinu se světle žlutými květy, čímž vlastně charakterizuje jediný druh rodu, který v České republice roste - roketu setou (Eruca sativa).
Výskyt
Druh pochází ze Středozemí a navazujících oblastí v jihozápadní Asii a Makaronézii. Vyrůstal jako plevelná rostlina v porostech obilnin i lnu a byl s jejich semeny rozšířen až na indický subkontinent a do jihovýchodní Asie, jižní Afriky, Severní Ameriky a také do Austrálie. Upřednostňuje teplé a suché klima, vzrostlá rostlina však snese suchý mráz do -4 °C. Vyrůstá nejčastěji na místech ovlivněných lidskou činností, a pokud se dostane do výživné zeminy, odmění se mohutným růstem. V Česku je roketa setá hodnocena jako poměrně mladý, nepříliš rozšířený neofyt, poprvé byla v české přírodě zaznamenána v roce 1900. V devatenáctém století byla z oblastí okolo Středozemního moře dovážena do českých zahrad, kde se začínala pěstovat jako pochutina, a odtud unikala do volné přírody.
Taxonomie
Tato variabilní rostlina je původně známa jako Eruca vesicaria s více poddruhy. Poddruh Eruca vesicaria subsp. sativa rostoucí ve střední Evropy z ní byl ale vydělen a uznán samostatným druhem Eruca sativa.
Popis
Roketa setá je jednoletá, lysá nebo jen řídce chlupatá rostlina, jejíž přímá a obvykle rozvětvená lodyha rostoucí z tenkého vřetenovitého kořene dorůstá průměrně až do výše 60 cm. Listy mají světlezelenou barvu a vyrůstají jak v přízemní růžici, tak i na lodyze. Jsou dlouhé 7 až 15 cm a široké od 3 do 5 cm. Bývají jednoduše až dvojitě lyrovitě peřenoklané, křídlaté, vejčité segmenty mají zubaté nebo laločné a na vrcholu jsou tupé nebo okrouhlé, lodyžní listy bývají i přisedlé. Různotvarost listů je poměrně veliká.
Čtyřčetné oboupohlavné květy, velké v průměru 15 až 20 mm, vyrůstají na stopkách a tvoří hroznovité květenství (postupně se prodlužující) s poměrně málo květy. Úzce obkopinaté, opadavé, vzpřímené kališní lístky bývají 8 až 11 mm dlouhé, mají bílý lem a vnitřní jsou u báze mírně vyduté. Obvejčité korunní lístky s dlouhým nehtem a zářezem na vrcholu jsou velké 15 až 22 mm, jejich barva je žlutá s fialovým žilkováním a postupně bělají. Šest tyčinek je čtyřmocných, nektarové žlázky jsou čtyři. Rozkvétají v červnu až srpnu, opylovány jsou hmyzem.
Plody jsou obvykle na tlustých stopkách vzpřímeně vyrůstající čtyřhranné nebo elipsoidní šešule 20 až 30 mm dlouhé, někdy šavlovitého tvaru, se zobákovitou části bez semen. V pouzdrech jsou ve dvou řadách hnědá až načervenalá kulovitá hladká semena, velká asi 2 (...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Rukola
Trazodon podle Wikipedie
Wikipedie na svých stránkách neuvádí žádné informace o účinné látce trazodon.
Zdroj: článek Trazodon
Z čeho je jojobový olej
Wikipedia uvádí, že jojoba kalifornská (Simmondsia chinensis) je jediný druh čeledi jojobovité z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to drobnolisté keře rostoucí ve vyprahlých oblastech Sonorské pouště v Kalifornii. Jojobový olej má mnohostranné využití.
Jak dále zmiňuje Wikipedie, jojoba kalifornská je tuhý stálezelený dvoudomý keř s drobnými kožovitými vstřícnými listy bez palistů, dorůstající výšky okolo 3 metrů. Listy jsou jednoduché, v protistojných párech spojené bází, krátce řapíkaté, s celokrajnou eliptickou až podlouhlou čepelí a zpeřenou žilnatinou. Květy jsou jednopohlavné, nenápadné, pravidelné. Kalich je složen nejčastěji z 5 (řidčeji 4 nebo 6) lístků, koruna chybí. Samčí květy jsou v hlávkách. Tyčinek je stejný počet jako kališních lístků, jsou volné, oddáleně vyrůstající z plochého květního lůžka. Samičí květy jsou jednotlivé nebo rostou v hroznech, semeník je svrchní, srostlý ze 3 plodolistů, se stejným počtem komůrek a s volnými čnělkami. V každém plodolistu je jediné vajíčko. Plodem je jednosemenná pouzdrosečná tobolka. Semena jsou asi 10 až 15 mm dlouhá a připomínají žalud. Jojoba kalifornská roste na jihozápadě Severní Ameriky, ve vyprahlých oblastech Sonorské pouště a na přilehlých územích USA a Mexika.
Dle Wikipedie semena jojoby obsahují 47 až 62 % kapalného vosku, který taje již při 7 °C. Je to světle žlutá nežluknoucí kapalina bez vůně, prodávaná jako „olej jojoba“. Používá se v kosmetice, farmacii i jako mazadlo vysokoobrátkových motorů, neboť odolává vysokým tlakům. Vosk z jojoby používali indiáni jako jedlý olej. Je nestravitelný a může být proto součástí redukční diety. V dnešní době je jojoba pěstována na různých místech světa, například ve Španělsku. Jojobový olej slouží také jako náhrada vorvaního tuku, čímž tato rostlina napomáhá ochraně velryb.
Zdroj: článek Způsoby použití jojobového oleje na vlasy
Krční páteř podle Wikipedie
Wikipedie uvádí, že krční páteř je oblast páteře u krku. Je tvořena 7 obratli, které se označují C1–C7. Tyto se vyznačují nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je trnový výběžek, který je na konci rozdvojený. Nejvýznamnější obratle krční páteře jsou atlas (nosič) a axis (čepovec). Atlas (označen C1) nemá trnový výběžek, v jeho těle je velký otvor a má velké kloubní plošky. Axis (označen C2) má 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu. Tyto dva obratle společně zajišťují pohyb hlavy.
Zdroj: článek Krční páteř - problémy a příznaky
Plešatění podle Wikipedie
Wikipedie uvádí, že ztráta vlasů trápí až polovinu populace, zhruba 60 % mužů a 30 % žen. Údaje o tom, kolik může zdravému člověku denně vypadnout vlasů, se různí, ale nejčastěji se uvádí okolo 100 vlasů za den, po umytí to může být až 300. Pojem vypadávání není v tomto případě úplně přesný, protože v podstatě jde o jakousi výměnu starého vlasu za nový. Pokud bychom zaznamenali vyšší počet padajících vlasů, zpozorovali na pokožce holá místa nebo během krátké doby výrazné zhoršení kvality vlasů, měli bychom zpozornět. Nejčastěji za vypadávání vlasů mohou naše geny a hormony, ale může to být způsobené věkem, stresem, nemocí – vlasy jsou zrcadlem životního stylu člověka.
Příčiny i důsledky vypadávání vlasů jsou u mužů a žen velmi rozdílné. Příčinou mužské plešatosti jsou ve většině případů geny nebo zvýšená hladina testosteronu v pokožce. Ale existují i případy, kdy k vypadávání vlasů dochází v nízkém věku a byla vyloučena genetická predispozice. Pak je vhodné navštívit lékaře, jelikož může jít například o kožní nemoc nebo dlouhodobý stres. U mužů často dochází k nevratnému vypadávání vlasů.
U žen je ztráta vlasů nejčastěji zapříčiněna hormonálními změnami například v období puberty, těhotenství nebo menopauzy. Ale ženské vlasy jsou obvykle daleko více namáhány. A to jak chemicky (barvení, trvalá ondulace, permanentní narovnání vlasů), tak i mechanicky (nejen žehlení, kulmování, ale nebezpečné je třeba i časté nošení vlasů stažených do copu).
Vyvolavatelem androgenní alopecie je dihydrotestosteron – látka, která vzniká z mužského pohlavního hormonu testosteronu působením enzymu 5 alfa reduktázy. Dihydrotestosteron silně podporuje růst ochlupení těla a růst vousů, avšak na vlasový porost má účinek nepříznivý. Absolutní terapií je kastrace, která odstraní zdroj testosteronu (a tím pádem i dihydrotestosteronu). Podstatou konzervativní léčby a prevence dalšího rozvoje alopecie je zejména medikamentózně blokovat působení tohoto enzymu. Syntetickými inhibitory jsou například finasterid (Propecia, Proscar, Finex, Apo-Finas, Penester Zentiva) nebo dutasterid (Avodart).
Finasterid a dutasterid jsou kontraindikovány sportovcům, neboť účinně maskují příznaky podávání dopingových látek (například anabolik). Nález stop finasteridu či dutasteridu se proto u sportovců automaticky považuje za doping, i když tyto látky samy charakter dopingu nemají (neovlivňují fyzickou výkonnost).
Místně se jako podpůrná terapie používá roztok minoxidilu (Regaine, Neocapil). Tato látka se původně využívala k léčbě hypertenze (vysokého krevního tlaku). Jejím cílem je především prokrvení vlasové pokožky a následně omezení vypadávání vlasů. Pomáhá však jen v některých případech a po vysazení užívání se stav vrací do původního. Proto je nutné minoxidil aplikovat trvale. Omezení používání uvedených léčivých látek se vztahuje na ženy v období těhotenství a kojení. Chirurgicky se alopecie řeší transplantací vlastních vlasů. Jako další alternativa se nabízí vlasová integrace, což je poměrně nenápadné kosmetické řešení.
Zdroj: článek Vypadávání vlasů a testosteron
Mango podle Wikipedie
Wikipedie uvádí, že tropické ovoce mango je plodem mangovníku. Patří do rodu Mangifera, který zahrnuje 69 botanických druhů a přes 1000 odrůd tohoto ovoce. Není znám jeho přesný původ, ale má se za to, že mango pochází z jižní a jihovýchodní Asie. V Indii, Barmě, na Srí Lance, v Pákistánu a Bangladéši byly nalezeny fosilie staré 25 až 30 milionů let. Název ovoce pochází z malajálamského manga, které si později portugalští obchodníci upravili na manga.
Mango výtečným zdrojem vitamínů A, C, beta karotenu, draslíku a vlákniny. Obsahuje málo tuku a sodíku. Plody jsou různé barvy, velikosti i tvaru. Největší plody mohou vážit až 2 kg. V Asii se využívá i zelených mang k různým kulinářským účelům. Nejlépe je ale nechat ovoce dozrát při pokojové teplotě, až bude měkké. Kromě přímé konzumace čerstvých, zralých plodů se hodí například jako příloha k masům a omáčkám.
Zdroj: článek Ovoce mango
Betaglukan podle Wikipedie
Podle Wikipedie je glukan oligosacharid nebo polysacharid složený z opakujících se molekul glukózy. Může být nevětvený (lineární) i různě rozvětvený. Buněčná stěna typická pro chytridiomycety je chitin, beta-1, 3-glukan a beta-1,6-glukan. Množí se nepohlavně produkcí.
Zdroj: článek Betaglukan
Zánět prostaty podle Wikipedie
Wikipedie uvádí, že prostatitida je zánět předstojné žlázy, spíše známé pod názvem prostata. Jedná se o nejčastější urologický problém mužů do 50 let. Mezi symptomy tohoto zánětu patří horečka, zimnice, dysurie či sexuální poruchy. K léčbě jsou indikována antibiotika.
Typy prostatitidy:
- akutní prostatitida
- chronická bakteriální prostatitida
- chronická prostatitida – syndrom chronické pánevní bolesti
- asymptomatická zánětlivá prostatitida
Zdroj: článek Zánět prostaty
|