STREPTOKOKOVÉ SEPSE je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Streptokoky jsou bakterie vyskytující se ve dvojicích nebo v typických řetězcích. Mají rozmanitý rod s mnoha druhy, z nichž některé mají velký význam pro lidskou patologii. Některé bakterie tohoto rodu se u lidí a zvířat vyskytují přirozeně a jsou součástí bakteriální mikroflóry kůže a sliznic, jiné se zase používají v potravinářském průmyslu. Ovšem existují i patologické druhy těchto bakterií, které jsou původci nejrůznějších onemocnění. V dnešní době je známo více než 70 druhů streptokoků širokého spektra různě závažných infekcí. Streptokok je poměrně známá bakterie způsobující nejrůznější onemocnění lidského těla.
Příznaky streptokokové infekce skupiny A
Streptokoková angína (zánět hltanu): typickým příznakem je bolest, červené zarudnutí krku s hustým hnisem kolem mandlí; horečka a zimnice; zvětšené lymfatické uzliny kolem krku; zvracení a břišní potíže, zvláště u dětí.
Spála: mezi příznaky spály patří zánět hrdla; růžovočervená vyrážka, která se šíří přes břicho, stranu hrudníku a objevuje se i v kožních záhybech; vyrážka má při doteku strukturu jako smirkový papír; dále jasně červený jazyk (známý jako „jahodový jazyk“) a bledost v okolí úst.
Impetigo: typickým příznakem onemocnění jsou puchýře kolem nosu, úst a nohou; v závažných případech se vyskytuje horečka a zduření lymfatických uzlin.
Diagnóza streptokokové infekce skupiny A
Metodou diagnostiky u streptokokové angíny a spály je vyšetření bakterie v krku tamponem nebo krevní testy. Impetigo je diagnostikováno tím, že lékař tamponem setře z puchýře nebo kůry vředu vzorek, který následně pošle na mikrobiologické vyšetření. Syndrom toxického šoku je diagnostikován tak, že se zkoumají příznaky a v některých případech se udělají krevní testy.
Přenos streptokoka skupiny A
Přenos streptokoka skupiny A je možný z člověka na člověka, kontaktem s nakaženými osobami. Bakterie jsou přítomny ve slinách, ve výtoku z nosu, při kýchání, kašlání a na rukou infikovaných sekretem. Přenos infekce může být ve vzácných případech z kontaminovaných potravin, jako je mléko a mléčné výrobky a vejce. Impetigo je vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění a lidé s kožními lézemi nebo puchýři by neměli manipulovat s potravinami, dokud infekce není vyléčena. Infekci mohou přenášet i osoby, které mají bakterie, ale nemají žádné příznaky. Léčba infikované osoby antibiotiky po dobu 24 hodin nebo déle obvykle eliminuje schopnost šíření bakterií. Je však důležité, aby léčba antibiotiky byla dokončena, jak bylo předepsáno lékařem. Není pravděpodobné, že by došlo k šíření infekce předměty v domácnosti, například talíři, hrnečky nebo hračkami.
Léčba streptokokové infekce skupin A
Antibiotika jsou standardní léčbou, ve většině případů se používá desetidenní léčba. Základním antibiotikem pro léčbu streptokokové infekce skupiny A je penicilin. Také erytromycin, pokud jste alergičtí na penicilin. Pokud si nemůžete vzít ani penicilin, ani erytromycin, pak se předepisuje cefalosporin. K léčbě impetiga jsou určeny antibiotické masti. Po aplikaci antibiotik se vy nebo vaše dítě budete cítit lépe do 24 hodin. Ujistěte se, že vždy byla dobrána celá dávka antibiotik.
Doporučení: Nemocné děti nechávejte v dostatečné vzdálenosti od ostatních dětí. Pokud se u vašeho dítěte vyvíjí streptokokové infekce skupiny A, včetně spály nebo impetiga, měli byste zamezit kontaktu s ostatními dětmi ve školkách, školách a podobných zařízeních.
Streptokoková onemocnění jsou vysoce nakažlivá, a proto neexistuje účinná možnost prevence. Dodržováním hygienických zásad a zdravé životosprávy lze nákaze předejít jen do určité míry. Proti některým druhům streptokoka (například proti pneumokokovi) existuje možnost očkování. Podcenění léčby streptokokové infekce může mít velmi nepříznivé důsledky pro celý imunitní systém. Mezi možné komplikace patří zánět středního ucha, zánět vedlejších nosních dutin nebo selhání ledvin, což je však pozdní komplikací objevující se o několik týdnů později.
Mezi celkové komplikace, naštěstí již velmi vzácné, patří sepse (rozšíření streptokokové infekce do celého těla) nebo revmatická horečka, při níž dochází k zánětlivým změnám v kloubech, ledvinách, srdečním svalu a na srdeční nitrobláně. Léčba se řídí podle původce onemocnění.
Petechie na patře a v ústech mohou být způsobeny kouřením, pak jde o takzvanou nikotinovou stomatitidu. Pokud se tento příznak objeví, je dobré navštívit svého stomatologa, který posoudí zdravotní stav a vyloučí závažnost onemocnění.
Patrová petechie bývá pozorována u streptokokové angíny, není patologická. Tyto hemoragické skvrny se mohou vyskytnout i u infekční mononukleózy, zarděnek, roseole, virové hemoragické horečce, trombocytopenie a patrového traumatu. Petechie na měkkém patře jsou hlavně spojeny s infekcí hltanu u streptokokové infekce. Rovněž dušení může být příčinou petechie. Petechie v oblasti úst vznikají v důsledku traumatu.
Pendepon je směs málo a velmi málo rozpustné soli benzylpenicilinu, vhodné především k prevenci streptokokové infekce u pacientů ohrožených revmatickou horečkou. Antimikrobiální spektrum je shodné se spektrem benzylpenicilinu. Velmi dobře působí na pyogenní a ostatní hemolytické streptokoky, pneumokoky, gonokoky a meningokoky, korynebakterie, listerie, Erysipelothrix rhusiopathiae, Bacillus anthracis, aktinomycety, Clostridium tetani i anaerobní traumatozy, moraxely, Treponema pallidum a na většinu kmenů leptospir.
Pendepon se používá při prevenci streptokokových nákaz osob ohrožených revmatickou horečkou. Sanace bacilonosičů betahemolytického streptokoka. Lues. K prevenci streptokokových nákaz a recidiv revmatické horečky se aplikuje vždy po 14–18 dnech dávka 1 500 000 m. j. Pokud v průběhu dlouhodobé prevence propukne akutní streptokokové onemocnění, je nutné okamžitě nasadit léčbu penicilinem trvající 7 dnů. Při sanaci bacilonosičů beta-hemolytického streptokoka je podávána jedna injekce přípravku každých 14 dnů.
Způsob podání
Přípravek se před podáním musí rozpustit. Obsah injekční lahvičky se sklepe na boční stěnu lahvičky, poté se vstříkne do lahvičky 4,5 ml vody na injekci a mírným kruhovým pohybem se připraví suspenze, která obsahuje v 1 ml přibližně 300 000 m. j. Homogenity se dosáhne za 2–3 minuty. Lahvičkou se nemá třepat, protože zpěněná suspenze se těžko aplikuje. Připravená dávka se podává silnější nitrosvalovou jehlou hluboko intragluteálně do vnějšího horního kvadrantu m. glutei maximi. Dětem se podává do m. femoris lateralis. Před injekcí je zapotřebí aspirací prověřit správné umístění kanyly ve svalstvu.
Upozornění
Opatrnost je potřebná při podávání přípravku pacientům s jakoukoliv alergií, sennou rýmou, kopřivkou a při bronchiálním astmatu i v anamnéze. Při vzniku anafylaktického šoku je nutné především zvládnout selhání oběhu a případné poruchy dýchání dopaminem, adrenalinem, noradrenalinem, hydrokortizonem, podat antihistaminika a kalcium. Přípravek se nehodí k léčbě akutních infekcí.
Komplikace lymfedému (sloní nohy) mohou zahrnovat:
Kožní infekce (celulitida). Zachycená tekutina poskytuje úrodnou půdu pro choroboplodné zárodky a i sebemenší poranění paže nebo nohy může být vstupním bodem pro infekci. Postižená kůže vypadá oteklá a červená a je typicky bolestivá a teplá na dotek. Váš lékař vám může předepsat antibiotika, abyste je měli po ruce, abyste je mohli okamžitě začít užívat.
Sepse. Neléčená celulitida se může rozšířit do krevního řečiště a vyvolat sepsi – potenciálně život ohrožující stav, ke kterému dochází, když reakce těla na infekci poškodí jeho vlastní tkáně. Sepse vyžaduje naléhavou lékařskou péči.
Únik přes kůži. Při silném otoku může lymfatická tekutina odtékat malými trhlinami v kůži nebo způsobit puchýře. Vypadá to jako když z nohy teče voda.
Změny kůže. U některých lidí s velmi těžkým lymfedémem může kůže postižené končetiny ztlustit a ztvrdnout, takže připomíná kůži slona, odtud označení sloní noha nebo sloní nemoc.
Rakovina. Vzácná forma rakoviny měkkých tkání může být výsledkem nejzávažnějších případů neléčeného lymfedému.
Streptokoková infekce skupiny A je také známá jako streptokokové onemocnění způsobené bakterií nazvanou beta-hemolytický streptokok. Tyto bakterie způsobují bolest v krku (faryngitidu), spálu nebo v ojedinělých případech vážné komplikace. Občas streptokoková infekce skupiny A může vést k závažným komplikacím, jako je revmatická horečka, která může mít vliv na srdce a onemocnění ledvin (glomerulonefritida). Streptokoková infekce skupiny A však nejčastěji způsobuje bolest v krku a horečku.
Streptococcus agalactiae ze skupiny B je přítomen až u 40 % žen. Jedná se o neškodné bakterie, které kolonizují v genitáliích a anální oblasti, ale u žen samých nezpůsobují problémy. Tyto bakterie však mohou být škodlivé pro novorozence. Ženy v těhotenství jsou testovány na přítomnost streptokoka a případně zaléčeny antibiotiky, aby se eliminovalo nebezpečí nákazy novorozence při porodu.
Do pochvy žen může proniknout Streptococcus agalactiae z trávicího ústrojí, kde běžně přežívá. Ženu obvykle ke gynekologovi přivede obtížný výtok. Přítomnost streptokoka v pochvě prokáže laboratorní rozbor stěru z pochvy. Ženě jsou obvykle předepsány vaginální léky. Výskyt streptokoka v pochvě není podceňován v případě, že žena dosud neměla děti (a do budoucna je chce mít). V některých případech může být totiž streptokok v pochvě příčinou opakovaných samovolných potratů (infertilita).
Streptokok v pochvě těhotné ženy bývá obvykle zjištěn „náhodně“, a to při obvyklém stěru, který je součástí vyšetření na počátku těhotenství. I když těhotná žena nemá žádné potíže (nekrvácí, nemá silný výtok, nebolí ji ani jí netvrdne břicho), odevzdá vzorek moči ke kultivaci, aby byl vyloučen, nebo potvrzen výskyt streptokoka v močových cestách (který by lékaři začali léčit). V záznamech (zdravotní dokumentaci) ženy se však musí objevit připomínka, že je budoucí maminka „streptokokově pozitivní“. V posledních týdnech před porodem žena navštěvuje ambulanci porodnického oddělení, kde bude rodit. Ošetřující lékař obvykle provede kontrolní stěr a jeho vyšetření se zaměřením na výskyt bakterie Streptococcus agalactiae, která může novorozenci infikovanému při průchodu porodními cestami způsobit závažná onemocnění, například zánět mozkových blan či zápal plic, což by vážně ohrozilo jeho život. V současné době má medicína prostředky, jak dítě před nákazou při porodu ochránit.
ASLO jsou protilátky proti streptolysinu O (SLO), který se nachází na povrchu streptokoků. Jedná se o látku tvořenou organismem při boji s těmito bakteriemi. Antistreptolysin (O) je protilátka proti streptolysinu O, produkovanému beta-hemolytickými streptokoky skupiny A, C a G. Streptolysin O je letální exocelulární protein, reverzibilně aktivovaný vzdušným kyslíkem; toxin rozpouští erytrocyty a mnoho dalších živočišných buněk porušením. Cytoplazmatickými membránami s následnou vazbou aktivovaného SLO na povrch buňky – hostitelem jsou produkovány protilátky Anti-Streptolyzin-O, aby neutralizovaly SLO. Stanovení ASLO slouží k diagnostice streptokokových infekcí, jako jsou revmatická horečka a glomerulonefritis, dále revmatická horečka, která vzniká při působení SLO na srdce – hlavní příznaky zahrnují horečku, zánět kloubů a srdce, srdeční arytmii, tachykardii a zvětšení srdce. Glomerulonefritis je onemocnění ledvin a předpokládá se, že je výsledkem alergické odpovědi na streptokokovou infekci horních cest dýchacích.
Hladiny ASLO v séru jsou závislé na věku pacienta, geografických okolnostech a místním výskytu streptokokové infekce. Může být sledována jako měřítko rozsahu a stupně infekce, streptokoková infekce je považována za jedinou, poklesne-li hladina ASLO oproti akutnímu stadiu na polovinu ve stádiu rekonvalescence, proto by se měl test zopakovat po 1–2 týdnech.
Hodnoty ASLO
Normální hodnota ASLO by měla být mezi 0–200.
Zvýšené hodnoty ASLO se vyskytují u těchto onemocnění:
revmatická horečka
spála
tonzilitis (streptokoková angína)
glomerulonefritis (zánět ledvin)
bakteriální endokarditis (zánět vnitřní blány vystýlající srdce)
Odběr venózní krve u kojenců se provádí z přístupných periferních žil. Možná místa vpichu: v. mediana, v. basilica, v. cephalica v loketní jamce, vény na předloktí, hřbetu ruky, nohy, v temenní a temporální oblasti. Důvodem odebírání krve pro sedimentaci jsou streptokokové infekce, které mohou v malých procentech způsobit tzv. sterilní následky infekce – revmatickou horečku, jež je v našich podmínkách spíše vzácná, nebo zánětlivé onemocnění ledvin projevující se kromě jiného i častou přítomností krve v moči. Při angíně je sedimentace zvýšena ve většině případů, s ústupem nemoci pak klesá, ne však tak rychle. Její kontrola má proto smysl minimálně v rozmezí jednoho týdne.
Flegmonózní zánět můžeme poznat již při fyzikálním vyšetření, důležité je i vyšetření krve, které zjistí zvýšené množství bílých krvinek a výrazněji zvýšené CRP (C-reaktivní protein). Nejčastějším původcem flegmonózního zánětu kůže a hlouběji uložených tkání jsou bakterie ze skupiny streptokoků. Zatímco u stafylokoků je větší šance na vznik ohraničené infekce, streptokoky mají tendenci se více šířit. Flegmóna může vzniknout po průniku streptokoků do zdravé kůže (například při poranění) nebo se rozvinout z jiné již přítomné streptokokové kožní infekce. K rozvoji flegmóny jsou náchylnější lidé s oslabenou imunitou.
Postižená část těla (typicky dolní končetina) je oteklá a zarudlá, pohmatově bývá teplá a výrazně bolestivá. V hloubce se mohou vytvářet ložiska s hnisem. Proces je doprovázen horečkou a celkovými projevy infekce. Flegmóna je stav velmi nebezpečný, který může snadno přejít do otravy krve, jenž může nemocného snadno usmrtit.
Pacient s flegmónou by měl být hospitalizován, měla by mu být nasazena antibiotika nitrožilně a podávány infuze k udržení vnitřního prostředí. U vážnějších případů je nezřídka nutná chirurgická revize postižených tkání, vypuštění hromadícího se hnisu a zajištění drenáže (to je odtoku hnisu). Nelze-li situaci vyřešit jinak, pak se musí flegmónou postižená tkáň zcela odstranit, v případě končetiny to znamená její amputaci.
Řada vyrážek může být infekčního původu (bývá u nich většinou horečka), zvláště u dětí se doposud setkáváme s planými neštovicemi, proti dalším exantémovým nemocem jsou totiž děti již od raného věku očkovány, a tak zarděnky nebo spalničky patří téměř do minulosti. Při oslabení imunitního systému nelze však ani tyto nemoci zcela vyloučit. Uvedené nemoci ohrožují člověka hlavně svými komplikacemi (zápal plic, zánět mozkových blan apod.). Pravé neštovice dostat určitě nemůžeme, tato zákeřná choroba byla ze světa díky očkování vymýcena.
Plané neštovice se vyznačují vyrážkou ve formě pupínků až puchýřků, které se vysévají postupně v několika vlnách, proto na celém těle (vyjma dlaní a plosek nohou) můžeme spatřit různá stadia eflorescencí. Puchýřky (vezikuly) obsahují čirou tekutinu, takže vypadají jako kapky rosy. Oproti jiným exantémovým onemocněním se nacházejí dokonce i ve vlasech. Čím dříve neštovice u dětí proběhnou, tím lépe, protože mají lehčí průběh. Nejde o vážné onemocnění, ale u lidí se slabší imunitou mohou být komplikovanější, proto se tyto děti proti nim také očkují. Očkovací látka existuje, ale je vyhrazena pacientům s vrozenými poruchami imunity a dětem s onkologickým onemocněním. Pro zdravé dítě je totiž lepší neštovice prodělat a posílit tím všestranně svou imunitu. Inkubační doba, která také napomáhá k rozpoznání neštovic, je 10 až 23 dní. Při rozškrábání pupínku se do něj může dostat sekundární infekce (stafylokokové nebo streptokokové impetigo).
Objeví-li se vyrážka, nemusí jít samozřejmě pouze o infekční onemocnění, jak již bylo v článku popsáno. Může za tím stát poštípání hmyzem, roztoči a jinými parazity, poranění, sluníčko. Takové vyrážky brzy samy vymizí a není třeba je nijak ošetřovat. Pro zklidnění pokožky po opalování nebo popálení můžete použít například mléko nebo sprej s panthenolem. Proti sviluškám (sametkám), které trápí především zahrádkáře, doporučujeme repelenty nebo tea tree oil i preventivně v místech, kde nejvíce přiléhá oblečení.
Bílý povlak na jazyku je poměrně častým příznakem a neznamená nic neobvyklého. Obecně řečeno, povlak na jazyku se může vytvořit u každého z nás, jde v podstatě o zcela normální proces hromadění odumřelých buněk sliznic. Přesto může být bílý povlak i projevem některých závažnějších stavů.
Co tedy může být příčinou bílého povlaku:
Horší ústní hygiena s nedostatečným čistěním zubů může být kromě zápachu z úst spojena právě i s bíle potaženým jazykem.
Nedostatečný přísun tekutin způsobuje vysychání sliznic včetně sliznic dutiny ústní a jazyka. Tím se zhorší čisticí schopnosti a vzniká povlak na jazyku.
Kvasinková infekce vytváří bělavé povláčky, které pokrývají povrch sliznice dutiny ústní včetně jazyka. Nejčastější plísní, která toto způsobuje, je Candida albicans. Povláčky se dají setřít, spodina pod nimi může být rudá a podrážděná. Léčit tyto plísňové infekce sice umíme, jejich časté opakování může nicméně znamenat narušenou imunitu (obvykle u cukrovky 1. či 2. typu).
Streptokokové infekce v dutině ústní jsou často spojeny s bolestmi v krku a mimo jiné i s bíle potaženým jazykem. Typickým zástupcem je klasická angína.
Leukoplakie znamená bílé zabarvení sliznice, které může znamenat přednádorový stav (odborně prekancerózu). Jde vlastně o to, že se sliznice určitými škodlivými vlivy začne měnit a tyto změny se projeví bílou barvou. Bělavý „povlak“ se v tomto případě nedá setřít. Příčinou vzniku leukoplakie může být kouření či pití tvrdého alkoholu. Některé formy jsou spojené s virovými infekcemi, leukoplakie na okrajích jazyka (takzvná vlasatá leukoplakie) může být známkou HIV infekce.
Léčba je individuální, a je vždy závislá na příčině onemocnění.
Pokud se streptokokový zánět krku neléčí antibiotiky, infekce se může zhoršit nebo rozšířit a způsobit takové komplikace jako absces poblíž krčních mandlí nebo potíže s ledvinami. V případě neléčení streptokokové angíny může rovněž v řádu týdnů dojít k poškození srdečního svalu, chlopní, kloubů či k poruchám nervové soustavy.
Na bakterie již nestačíme s kloktáním a zábaly krku, lékař musí zaútočit antibiotiky. Pokud je to technicky možné, je vhodné před léčbou provést po dohodě s lékařem výtěr z krku. Tak se dozvíme přesného původce onemocnění. Znalost přesného původce je pro lékaře důležitá. Sami alespoň okrajově víme, že ne každé antibiotikum je pro naši ratolest to správné. V praxi funguje vyšetření výtěrem většinou jako zpětná kontrola a má význam například tehdy, pokud se léčení nasazeným druhem antibiotik nedaří. Konkrétní diagnóza a následná léčba je určena výsledkem bakteriologického vyšetření, které prokáže přítomnost streptokoků v krku.
Při léčbě streptokokové angíny se tedy pacientům podávají antibiotika (penicilin), léky na snižování horečky, dále se doporučuje kloktání šalvěje nebo jiného přípravku k dezinfekci a zmírnění bolestí v krku. Důležitý je také klidový a pitný režim. Příznaky onemocnění po dvou až třech dnech užívání penicilinu obvykle odezní, antibiotika je však nutné doužívat, a to z důvodu rizika recidivy a prevence dalších zdravotních obtíží. Léčba spály spočívá v podávání antibiotik a antihistaminik k odstranění vyrážky.
Streptokok je kulovitého tvaru. Pro streptokoka je typické vytvářet řetízkovité útvary. Jde o grampozitivní koky, které jsou původci širokého spektra nemocí. Podle vlastností se streptokoky rozdělují do více než 20 skupin označujících se písmeny A–V. Některé z druhů streptokoků jsou neškodné, jiné způsobují rozvoj různých, většinou hnisavých zánětů v respiračních cestách, ale i na kůži. Mezi nejčastější patologické druhy streptokoků, se kterými je možné se setkat, patří:
streptokok skupiny A – Streptococcus pyogenes;
streptokok skupiny B – Streptococcus agalactiae;
pneumokok – Streptococcus pneumonie.
Nejčastěji pacienty napadají bakterie streptokoka skupiny A (Streptococcus pyogenes), nejvíce rizikovou skupinu přitom představují děti předškolního a mladšího školního věku. Streptokok skupiny A postihuje také dospělé, kteří se nejčastěji nakazí při kontaktu s dětskými kolektivy, například při vyzvedávání dítěte ve školce. Inkubační doba může být poměrně dlouhá, pohybuje se v intervalu od jednoho týdne do tří týdnů. Ne všichni pacienti nakažení streptokokem podlehnou streptokokovým infekcím a stávají se tak bezpříznakovými nositeli nákazy.
Streptokok v krku se přenáší kapénkovou infekcí, přičemž může způsobit vážné streptokokové infekce. Častým jevem při nákaze je angína, horečky i bolesti břicha. Hlavním projevem angíny je bolest v krku. Ta bývá zpočátku mírná, postupně zesiluje a při rozvinuté formě bolí i polykání naprázdno. Dalším častým příznakem je vysoká teplota v prvních dnech onemocnění, ačkoliv angína může proběhnout i bez zvýšené teploty. Mezi další příznaky patří celková únava, pocení, bolesti ve svalech a kloubech. Stav se může také zkomplikovat postupem infekce do tkání kolem mandle, kde vzniká takzvaná flegmóna, nebo se vytvoří dutina vyplněná hnisem (paratonsilární absces). Při každé angíně mohou být postiženy i spádové mízní uzliny na krku, které jsou pak zduřelé, bolestivé na pohmat i spontánně. Méně často než angína, ale přesto ne zřídka, se v krku může usadit streptokok způsobující spálovou angínu. Má podobné příznaky jako angína, ale navíc nemoc provází typická nápadná vyrážka napadající i dlaně rukou.
Nejčastější příčinou vyrážky u dětí jsou plané neštovice. Plané neštovice se vyznačují červenou vyrážkou ve formě pupínků až puchýřků, které se vysévají postupně v několika vlnách, proto na celém těle (vyjma dlaní a plosek nohou) můžeme spatřit různá stadia eflorescencí, připomínající obraz hvězdného nebe. Tato svědivá vyrážka se projevuje puchýřky (vezikuly), které obsahují čirou tekutinu, takže vypadají jako kapky rosy. Oproti jiným exantémovým onemocněním se nacházejí dokonce i ve vlasech. Čím dříve neštovice u dětí proběhnou, tím lépe, protože tak mají lehčí průběh. Nejde o vážné onemocnění, ale u lidí se slabší imunitou mohou být komplikovanější, proto se tyto děti proti nim také očkují. Očkovací látka existuje, ale je vyhrazena pacientům s vrozenými poruchami imunity a dětem s onkologickým onemocněním. U jinak zdravého dítěte je totiž lepší neštovice prodělat a posílit tím všestranně svou imunitu. Inkubační doba, která také napomáhá k rozpoznání neštovic, je 10–23 dní. Při rozškrábání pupínku se do něj může dostat sekundární infekce (stafylokokové nebo streptokokové impetigo).
Léčba
Obvykle nemusejí být podávány žádné léky, nemoc sama odezní. Jen neklidným a nedisciplinovaným dětem někdy lékaři předepíšou léky na utlumení svědění (antihistaminika), protože při rozškrábání neštoviček hrozí zanesení nákazy do rány. Svědění se tiší aplikací tekutého nebo suchého pudru, anebo je možno v lékárnách koupit přípravek přímo určený k použití při neštovicích. Po uzdravení dítěte (asi deset dní) je třeba vydezinfikovat všechno prádlo a předměty, s nimiž přišlo dítě do styku (hračky).
Po dohodě s ošetřujícím pediatrem, který nejlépe zná zdravotní stav dítěte a situaci v příslušném regionu, je možno nechat dítě proti planým neštovicím očkovat. Očkování nehradí zdravotní pojišťovny a jeho cena se pohybuje kolem patnácti set korun, ale tato částka se může měnit v závislosti na čase a místě a charakteru zdravotnického zařízení. Očkování proti planým neštovicím se doporučuje ženám, kterým hrozí nákaza, a které chtějí v nejbližší době otěhotnět (maminky malých dětí, učitelky, pracovnice dětských kolektivních zařízení, zdravotnické pracovnice). Kdyby byly nakaženy virem planých neštovic v době těhotenství (zejména v prvním trimestru), mohlo by dojít k závažnému poškození plodu.