SVILUŠKY ÚTOČÍ bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Motýlí keř neboli komule Davidova je důkazem toho, co se stane, když se spojí to nejlepší z flóry a fauny – do obřích květů mnoha barev se slétají motýli a keř je tak obsypaný nejen nádhernými květy, ale i pestrobarevnými motýly. Zahlédnout paví oko je dnes rarita, a tak motýlí keř představuje ověřený způsob, jak se s nimi vídat každý den, aniž byste museli opustit svou zahrádku.
Choroby motýlího keře
Komule Davidova, běžně známá jako motýlí keř, je obecně známá svou odolností vůči škůdcům a chorobám, ale přesto může být postižena určitými problémy. Mezi běžné problémy patří houbová onemocnění, jako je peronospóra a botrytis, a škůdci, jako jsou mšice a svilušky. Komule může být navíc náchylná k hlísticím (nematodům) a virům, jako je virus mozaiky okurky.
Houbové choroby
Peronospóra
Toto houbové onemocnění se projevuje hranatými, světle žlutými lézemi na horní straně listu, které poté zhnědnou. Na spodní straně listů se může objevit sporulace (růst houby). Komule Davidova je k tomuto onemocnění obzvláště náchylná, zejména v chladných a vlhkých podmínkách.
Botrytis
Další houbové onemocnění je botrytis, kterému se daří v chladných a vlhkých podmínkách a může způsobit léze na listech a dalších částech rostlin.
Skvrnitost listů
Houbovitá skvrnitost listů, způsobená různými houbami, může vést k hnědým skvrnám na listech a často se zhoršuje vlhkým prostředím.
Škůdci
Mšice
Různé mšice se živí komulí, což způsobuje zpomalený růst, zkroucené nebo deformované listy a potenciálně oslabuje rostlinu. Mohou také vylučovat medovici, která může vést k černé plísni.
Svilušky
Svilušky dvouskvrnné (Tetranychus urticae) jsou běžné v suchých a horkých podmínkách a mohou napadat oslabené rostliny, zejména nové řízky a sazenice ve sklenících.
Hlístice
Hlístice, konkrétně Aphelenchoides spp., mohou způsobovat onemocnění narušením rostlinných tkání. Příznaky mohou zahrnovat deformované listy a neexistuje žádný lék, je nutné odstranit a spálit postižené výhonky.
Další choroby
Virus okurkové mozaiky (CMV): Zatímco komule zřídka trpí virovými infekcemi, CMV se občas může vyskytnout, zejména u kultivarů jako 'Adonis Blue', i když nemusí mít významný vliv na zdraví ani vitalitu rostliny.
Hniloba kořenů: Komule může být náchylná k hnilobě kořenů, zejména v zimě, pokud je příliš vlhká.
Larvy pilkařů: Larvy pilkařů mohou poškozovat květní pupeny.
Ačkoli je motýlí keř obecně považován za odolnou rostlinu, je důležité vědět o potenciálních problémech a včas přijímat preventivní opatření. Pravidelné sledování škůdců a chorob, zajištění dobré cirkulace vzduchu a vyhýbání se nadměrnému zalévání, zejména v zimě, může pomoci udržet vaše motýlí keře zdravé.
Vědci identifikovali více než 38 000 druhů pavouků a předpokládá se, že ještě mnoho druhů čeká na své objevení.
Pavouci se vyskytují na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Odhaduje se, že v jednom akru půdy žije až 1 milion pavouků. V tropech se toto číslo může přiblížit ke 3 milionům. Vědci předpokládají, že člověk není od pavouka nikdy vzdálen více než 3 metry.
Většina pavouků žije v průměru rok.
Většina pavouků, která se nachází v domovech, se přizpůsobila k životu v interiéru a mají jen malou šanci přežít ve venkovním prostředí.
Brazilský pavouk palovčík brazilský může u mužů způsobit dlouhou a bolestivou erekci.
Pavouci jsou životně důležití pro zdravý ekosystém. Jedí škodlivý hmyz, opylují rostliny a recyklují mrtvá zvířata a rostliny. Jsou také cenným zdrojem potravy pro mnoho malých savců, ptáků a ryb.
Pavouci jedí více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady.
Pavouci se rozmnožují pohlavně a oplodnění probíhá vnitřně, ale nepřímo, což znamená, že samec nevnáší sperma do samičího těla svým pohlavním ústrojím. Vytvářejí malé pavučiny, do kterých ejakulují, a poté sperma přenesou do objektů podobných injekční stříkačce na konci makadel.
Pavouci, kteří vytvářejí pavučiny, mají dva nebo tři drápky na špičce každé nohy, které používají k přehoupnutí z jednoho vlákna na druhé, aby neuvízli v lepkavých částech své sítě. Kromě toho tělo pavouka obsahuje speciální olejovitou látku, která rovněž brání uvíznutí ve vlastní síti.
Když pavouk chodí, tak se v daný okamžik čtyři z jeho noh vždy dotýkají země, zatímco zbylé čtyři jsou ve vzduchu.
Baghíra Kiplingův je jediný druh pavouka na světě, který je vegetarián.
Ve vzácných případech mohou kousnutí některých pavouků způsobit krevní poruchy. Například jed koutníka jedovatého může způsobit prasknutí červených krvinek. To může vyvolat další symptomy, jako například akutní poškození ledvin nebo žloutenku.
Pavouci mají modrou krev. U lidí je kyslík vázán na hemoglobin, molekulu, která obsahuje železo a dává krvi její červenou barvu. U pavouků je ale kyslík vázán na hemocyanin, molekulu, která obsahuje spíše měď než železo.
Svaly pavouka dokážou stáhnout jeho nohy do klubíčka, ale neumí je opět roztáhnout. Namísto toho musí pavouk do nohou načerpat vodnatou tekutinu, která je vytlačí ven. Nohy mrtvého pavouka se vždy stáhnou do klubíčka, protože pavouk už nemá žádnou tekutinu, která by nohy opět roztáhla.
Jed pavouka zvaného černá vdova útočí na nervy tím, že blokuje jejich signály do svalů, což způsobuje jejich bolestivé a opakované smrštění. Kousnutí černé vdovy může způsobit také probl
Motýlí keř trpící sviluškami nebo háďátky může mít žluté listy. Svilušky způsobují žluté vpichy na listech, kde se živí, a háďátka napadají kořeny motýlích keřů, což způsobuje žloutnutí listů kvůli nedostatku živin a vody. Chcete-li se ujistit, že jde o roztoče na listech, tak otřete listy rostliny kouskem bílého papíru a vyhledejte na něm pohybující se oranžové skvrny. Svilušky likvidujte tak, že je mechanicky odstraníte z listů silným proudem vody z hadice nebo na listy nastříkejte insekticidní mýdlo nebo zahradnický olej. Olejem pokryjte všechny části rostlin, a opakujte každý týden podle potřeby. Insekticidní mýdlo nebo zahradnický olej použijte vždy za zamračeného dne, kdy jsou teploty nižší než 32 stupňů Celsia, abyste zabránili slunci spálit mokré listy. Po použití chemikálií na zahradě si umyjte ruce a držte děti a domácí mazlíčky mimo ošetřenou oblast, dokud listy neuschnou.
Pěstování motýlího keře v písčité půdě způsobuje, že je náchylný k háďátkům. Jako zbraň proti háďátkům se osvědčila zvýšená péče v podobě pravidelného hnojení, zálivky a především 6 cm vysoká vrstva organického mulče, která pomáhá keřům odolat útoku háďátek.
V lidském těle existuje velmi mnoho sloučenin, ze kterých vznikají další sloučeniny. Občas se nějaká z těchto sloučenin vlivem vnějšího či vnitřního prostředí v organismu pokazí a ztratí jeden elektron v některém ze svých atomů. Výsledkem je vznik volného radikálu. Volné radikály jsou sloučeniny kyslíku, které vznikají přímo v našem těle a škodí mu. Jsou velmi nestabilní a mají o jeden atom více, nebo méně, a proto reagují s ostatními atomy – odebírají jim anebo přidávají elektrony. Samotné elektrony jsou záporně nabité částice, a pokud jsou v páru, nepředstavují žádné riziko. Není-li elektron spárovaný, je nebezpečný a útočí na buňku. Tyto agresivní molekuly mohou poškozovat buňky, enzymy, genetický materiál a přispívat ke vzniku infekčních či degenerativních onemocnění. Volný radikál získává potřebnou energii „k ukradení“ elektronu z okolního světa např. z UV záření, kouření, prudkých teplotních změn. V organismu je jeho hnacím motorem jakýkoliv druh stresu či zánět.
Bělící účinek BB krému má za účel zakrývat jizvy, tmavé skvrny nebo nesrovnalosti. Bělidla mohou zesvětlit pokožku a v zásadě to dělají i některé netradiční denní krémy. V asijských zemích je rovnoměrná bledá pokožka považována za ideál krásy. Asijské ženy používají BB krém, aby se jejich pokožka neopálila, díky čemuž je BB krém používán jako každodenní krém. Bělící produkty útočí na kůži, proto by měly být používány jen s opatrností.
Nejčastější příčinou vypadávání vlasů u žen je mužský hormon (testosteron), který útočí na vlasové folikuly, takže vlasy nemají dostatek živin. Výsledkem je rychlejší vypadávání vlasů. Kromě dědičné dispozice hormonu může být také produkce vlasů ovlivněna určitými životními změnami, například těhotenství, menopauza, užívání léků. Důvody vypadávání vlasů mohou být rozmanité, léčba však bývá účinná teprve po zjištění přesné diagnózy. Léčba je často zdlouhavá a vyžaduje trpělivost pacienta. Existuje již mnoho přípravků, které dokážou zamezit vypadávání vlasů z hormonálních příčin. Může dojít k léčbě pomocí léčivých přípravků nebo kosmetické terapie, ale závisí na formě vypadávání vlasů a způsobu léčby. Včasná diagnóza vypadávání vlasů přináší větší šanci na uzdravení!
Medikamentózní léčba
Dědičné vypadávání vlasů je obvykle léčeno pomocí léků, které blokují produkci dihydro-testosteronu. Rizika a nežádoucí účinky medikamentózní léčby zahrnují trombózu, problémy s játry a výkyvy nálad. Léky jsou určeny jak pro muže, tak pro ženy, ale musí se brát v různých koncentracích po celý život.
Existují i léky, které jsou aplikovány lokálně na pokožku hlavy a blokují vznik dihydro-testosteronu. Tyto přípravky se užívají jednou ročně a zamezují vypadávání vlasů. Mezi nežádoucí účinky patří změny krevního tlaku a alergie.
Alternativní metody
Chirurgická transplantace vlasů, ale ta se ženám nedoporučuje.
Nos je důležitý pří úpravě vdechovaného vzduchu. Otepluje ho a zvlhčuje. Také reguluje jeho množství a plní funkci filtru.
Nos svými chloupky a řasinkovým epitelem zachycuje a odfiltrovává prachové částice, aby nezatěžovaly plíce.
Skořepy uvnitř nosu pečují o ohřev vzduchu vstupujícího do těla.
Hlenovitý povrch sliznice vzduch zvlhčuje.
Čichovou funkcí se nos nenahraditelně podílí na vnímání chuti.
V nosní sliznici sídlí imunoglobuliny, které útočí proti cizorodým látkám a likvidují je.
V nose jsou umístěna i speciální nervová zakončení, která pomocí vzduchu aktivují činnost mozku.
U člověka s deformovanou nosní přepážkou však proudí vzduch v jednom nosním otvoru hodně, zatímco v druhém málo. Tam, kde je pohyb vzduchu menší, sekret stagnuje a je živnou půdou pro bakterie, které vyvolávají kašel, zánět vedlejších nosních dutin, chrapot či alergizaci. V důsledku neprůchodnosti nosu postižený dýchá ústy – do plic tak vstupuje nečištěný, neohřátý a suchý vzduch, což vede k bronchitidám či suchým dráždivým kašlům. Funkci nosu potom musí převzít průdušnice a průdušky, oschlé hlasivky trápí chrapot.
Ve vzácných případech dochází k přílišné produkci melaninu (takzvaný melanismus) nebo je naopak melanin produkován v nižším množství (takzvaný albinismus). V přírodě albinismus vyvolává zvýšení adrenalinu u zvířat, která pod jeho vlivem na albíny utočí.
Ovádi jsou velmi nepříjemný bodavý hmyz. Obvykle napadají velké savce, a proto se vyskytují hlavně v okolí pastvin. V době, kdy jsou velká vedra, se často ovádi přemnoží a jsou nejagresivnější. Je třeba si uvědomit, že ovád, který si našel svůj cíl, se jen tak nevzdá a útočí, dokud není zabit nebo nedosáhne svého cíle.
Nebezpečí jeho bodnutí
Ovádi jsou také známými přenašeči nemocí, například tularémie a parazitních červů.
Krev sají obvykle samičky ovádů. Zpravidla se při svém útoku zaměří na jedince, který se více potí.
Průběh a léčba
Štípnutí ovádem je velmi bolestivé, místo vpichu svědí a otéká, může zde vzniknout i trvalá jizva. Po štípnutí je třeba toto místo chladit a případně aplikovat mast s antibiotiky. Pokud by se začala projevovat silná alergická reakce, je třeba vyhledat lékařskou pomoc.
Rozlišuje se několik druhů leukocytů: monocyty, neutrolily, eozinofily, bazofily, lymfocyty. Dělí se podle funkce a mají také odlišný obraz pod mikroskopem.
Monocyty: Monocyty jsou buňky, které se vyvíjejí v kostní dřeni a vyplavují se do krve. Zde cirkulují několik dní a poté prostupují do tkání mezi buňky, kde se jim říká makrofágy. Funkcí monocytů je v podstatě hlídat, zda se kdekoliv v těle neobjeví nějaký cizorodý materiál, mikroby a nečistoty. Dokážou je rozpoznat a pohltit, čímž je zneškodní. Monocyty jsou schopné vystavit části pohlcených mikroorganismů na svém povrchu, čímž dají zprávu ostatním leukocytům, že objevily nepřítele. Na další reakci se poté podílejí všechny složky imunitního systému. Monocyty tvoří v krvi 2–8 % bílých krvinek.
Lymfocyty: Zásadní úlohu v koordinaci všech složek imunitního systému a komunikaci mezi leukocyty zprostředkovávají lymfocyty. Tvoří 25–30 % leukocytů v krvi u dospělého člověka. Lymfocyty jsou buňky speciálně vycvičené k několika úkolům a podle toho se dělí na lymfocyty typu T a lymfocyty typu B. Jsou specializovanou obranou těla, to znamená, že se učí rozpoznávat tělu cizí částice tak, aby je dokázaly správně identifikovat a účinně zakročit. T-lymfocyty mají na starosti koordinaci všech složek imunitní odpovědi a komunikaci mezi nimi, aby reakce byla dostatečně silná, ale zároveň hlídají, aby nebyla přehnaná a nepoškozovala zbytečně vlastní tělo. Dokážou také porušit stěnu cizí buňky a tím ji zničit. Jako „cizí“ jsou vnímány buňky napadené viry, nádorové buňky i buňky mikroorganismů. B-lymfocyty jako jediné dovedou tvořit protilátky proti konkrétním choroboplodným zárodkům. Oba typy lymfocytů si umí zapamatovat, jakými zbraněmi bojovaly s určitým nepřítelem, a pokud se v těle opět objeví, je jejich reakce rychlejší a účinnější. Lymfocyty kolují v krvi i v „dobách míru“, ale při stavu ohrožení se množí a zvyšují několikrát svůj počet, obzvláště u virových infekcí.
Neutrofily: Neutrofily neboli neutrofilní granulocyty jsou druhem leukocytů, které účinně bojují s bakteriemi. Neutrofily jsou v krvi nejpočetnějším druhem ze všech leukocytů, neboť tvoří 60–70 % všech bílých krvinek. Jsou schopné pohlcovat a ničit bakterie, jelikož uvnitř buňky vlastní takzvaná granula, která obsahují agresivní enzymy pro zlikvidování všech pohlcených částic. Neutrofily mají krátký život, v oběhu se vyskytují pouze 6 až 7 hodin, poté se přesunou do tkání, kde žijí 1 až 4 dny. Po uplynutí této doby se rozpadnou, jsou makrofágy odstraněny a z kostní dřeně se vyplaví nové mladé buňky.
Eozinofily a bazofily: Málo zastoupenými typy leukocytů jso
Pokles počtu leukocytů v krvi se označuje jako leukopenie. Podle druhu leukocytů se rozlišuje na lymfopenii, neutropenii a monocytopenii.
Příčinou může být poškozená tvorba při utlumení kostní dřeně, zvýšená likvidace leukocytů po chemoterapii nebo produkce nefunkčních leukocytů. Při těchto stavech je vysoká náchylnost k infekcím, které mají velmi těžký průběh a mohou končit smrtí. Velmi často probíranou infekcí, která postihuje T-lymfocyty, je infekce virem HIV. Virus HIV způsobuje nemoc AIDS. Napadá T-lymfocyty, ve kterých se množí, napadené buňky likviduje a útočí na další. Výsledkem je rozložení imunitního systému, takže organismus nedokáže bojovat s žádnou infekcí a ta se později stává příčinou úmrtí.
Příčiny
Akutní infekce: V úvodu akutního infekčního procesu může dojít k paradoxnímu dočasnému snížení počtu bílých krvinek, relativně časté je to u septických stavů (otrava krve). Toto snížení je pak následováno očekávatelným zvýšením počtu bílých krvinek. Jako zcela speciální příčinu uveďme onemocnění AIDS při infekci HIV virem, který cíleně ničí jeden konkrétní podtyp T-lymfocytů zodpovědný za koordinaci imunitních reakcí.
Léky: Některé léky výrazně snižují počty bílých krvinek, většinou v důsledku poškození kostní dřeně. Jde například o některé přípravky používané k chemoterapii a o některá imunosupresiva. Velmi závažný podtyp je takzvaná febrilní neutropenie, kdy vlivem těchto léčiv dochází k poklesu jinak nejčastějších bílých krvinek, neutrofilů. Stav je spojen s těžkým poklesem počtu neutrofilů v krvi a s horečkou, může se snadno zvrhnout ve smrtelně probíhající infekci. Léčbou je podávání speciálních a drahých růstových faktorů, které stimulují tvorbu bílých krvinek. Pokles bílých krvinek nastává i po podávání některých antipsychotik a léků proti epilepsii.
Toxické sloučeniny: K poklesu počtu bílých krvinek dochází například vlivem chronických otrav některými těžkými kovy, jako je například arzén.
Hypersplenismus: Jedná se o zvýšenou aktivitu sleziny, která začne nadměrně vychytávat a skladovat krevní buňky a destičky. Hypersplenismus může vzniknout primárně poruchou sleziny, nebo může doprovázet jiná onemocnění.
Onemocnění kostní dřeně: Nedostatek tvorby bílých krvinek v kostní dřeni může být přítomen u hematologických chorob, jako je myelofibróza a aplastická anémie. Kostní dřeň může být kromě léků poškozena i ozařováním a po chemoterapii. Při chemoterapii jsou podávána cytostatika, která poškozují rychle se dělící buňky, hlavně nádorové, ale také má vliv na rychle rostoucí zdravé buňky (vlasové kořínky, buňky sliznic, krvinky). Pokles hladiny krvinek se obvykle projevuje 6.–10. den po podání chemoterap
Délka léčby je minimálně 14 dní. Doporučuje se dlouhodobá, až třítýdenní léčba.
Protože je infekční onemocnění způsobené chlamydií velice rozšířené a patří mezi jedno z nejčastějších příčin zánětů plic, je potřeba léčbu nepodceňovat a pečlivě dbát pokynů lékaře. Nutné je dobrat všechny potřebné léky a poté mít ještě minimálně týden klidový režim. Při nedoléčení se chlamydie velice rády vracejí a znovu útočí. Pokud máte podezření, že někdo ve vašem okolí častěji kašle a je unavený, raději jej pošlete k lékaři, aby mu vyšetřil sputum.
Každopádně je potřeba trvat na speciálním a v pravidelných periodách (maximálně jednou za rok) se opakujícím vyšetření krve (nenechat se odbýt). Při vyšších hodnotách chlamydií vyžadovat léčbu účinnými antibiotiky. V mezidobí i během léčby je nutné posilovat imunitní systém, popřípadě užívat k tomu určené doplňky stravy. Dbát na zdravý životní styl, odpočinek, stravování a pitný režim.
Léčba chlamydií je založena i na přírodní léčbě, která vede k posílení organismu, a to pomocí ženšenu a vitamínu E (2 tablety denně).
Doporučuje se i Premium Echinacea 800 mg (2 až 3 tablety denně – podle váhy klienta).
Ztráta pigmentu na kůži není infekční onemocnění. Je to kožní choroba projevující se výpadky pigmentu. Dochází k zániku buněk tvořících pigment – melanocytů.
Příčiny
Není zcela jasné, proč buňky produkující pigment (melanocyty) přestávají v postižených oblastech kůže tvořit přirozené barvivo zvané melanin. Uvádí se však několik možných příčin vzniku tohoto onemocnění:
Autodestrukce: Jde o nedostatek biochemických ochranných mechanismů pigmentových buněk. Při tvorbě kožního pigmentu vzniká v buňce řada škodlivých metabolických látek (peroxid vodíku, oxid dusnatý, kyslíkové radikály), které jsou za normálních okolností pomocí vlastních enzymů neutralizovány a zneškodněny. U vitiliga tato ochrana chybí nebo je neúčinná. Výsledkem je poškození pigmentotvorné buňky. Některé testy ukazují, že množství enzymu katalázy, který přeměňuje peroxid vodíku v těle na neškodnou vodu, je právě v kůži postižených jedinců značně nízké.
Autoimunitní příčina: Imunitní systém vytváří protilátky proti vlastním pigmentotvorným buňkám (imunitní systém útočí na vlastní tělo). Protilátky a bílé krvinky napadají pigmentovou buňku, zničí ji a s ní zaniká i pigmentace. Pro tuto teorii mluví to, že současně s vitiligem se často vyskytují i jiné autoimunní choroby (především nemoc štítné žlázy, revmatoidní artritida, jaterní choroby, lupénka a podobně).
Dědičnost: Až 40 % pacientů má někoho v příbuzenstvu s těmito pigmentovými problémy. Často jsou spojené s chorobami štítné žlázy.
Nervové vlivy: Někteří pacienti zaznamenali vznik vitiliga po nějaké prodělané stresové situaci (těžký rozvod a jiné složité emocionální situace, prožitá autonehoda, úrazy a poranění, stres v zaměstnání, hormonální vlivy a podobně). Tvorba kožního pigmentu je totiž řízena z mozku přes nervové hormony a přes systém žláz s vnitřní sekrecí. Nervové vlivy patří mezi takzvané provokační faktory, které nejsou úplně vlastní příčinou, ale „probudí“ problém z klidového stadia. Tyto vlivy lze spojit se všemi předešlými body.
Kortikoidy lze užívat v tabletách, formou masti nebo inhalace. Lék působí celkem rychle, ale aby opravdu pacientovi s jeho zdravotní komplikací pomohl, je potřeba jej užívat alespoň několik týdnů až měsíců v dávkách předepsaných lékařem.
Kortikoidy lze užívat v tabletách na předpis od lékaře v případě, že vaše imunita útočí na některý z vašich orgánů. Tablety se vstřebávají do krve v miligramových dávkách, ale vliv na organismus mají závažný, protože jsou dost silné. Perorálně užívané kortikoidy mohou způsobit vedlejší účinky, které jsou velmi individuální a neobjevují se úplně u všech uživatelů léku. Kortikoidy jsou oproti mnohým lékům velice účinné, avšak velmi záludné. Jejich nadměrná dávka může mít za důsledek nespočet zdravotních komplikací, které lze shrnout pod pojem Cushingův syndrom. Mezi nejčastější vedlejší účinky patří obezita, hromadění tuku v obličeji a v oblasti břicha, cukrovka, migréna, ochablost svalů, zvýšený apetit, závratě, u mužů pokles potence, deprese, nižší imunita, u žen vynechání menstruačního cyklu, podráždění žaludeční sliznice, rozjařenost, náladovost, nespavost, zvýšená křehkost kostí neboli osteoporóza, perforace střev, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, zhrubnutí hlasu kvůli ovlivnění sliznice hlasivek a další. Kortikoidy mimo jiné přispívají i ke vzniku nádorových nebo infekčních onemocnění. Nejčastěji je užívají pacienti s revmatem, roztroušenou sklerózou nebo například Crohnovou chorobou. Kortikoidy v tabletách vám lékař předepíše jen na omezenou dobu a jen v případě, pokud jiná léčba nezafungovala.
Další možné užívání kortikoidů je formou mastí nanášením na kůži. Vstřebávají se méně než tablety, ale více než inhalační kortikoidy. Mastičkou šetřete a dávejte ji na kůži vždy jen nepatrné množství. Po namazání si ruce od masti pečlivě umyjte mýdlem. Masti s kortikoidy se používají nejčastěji při akutním atopickém ekzému nebo lupénce.
Poslední možností podání kortikoidů jsou inhalační kortikoidy. Ty slouží především při astmatu. Dávky jsou rovněž miligramové, ale na rozdíl od tabletových kortikoidů se vstřebávají do krve jen minimálně, což znamená i menší riziko vedlejších účinků. Navíc působí jen tam, kde mají, a neovlivňují stav celého organismu jako kortikoidy v tabletách. Pokud nebudete užívat dávky atypické, tyto kortikoidy vás téměř neovlivní. Kortikoidy se takto podávají ve formě inhalátoru nebo nosního spreje, kdy je látka směrována přímo na nosní nebo plicní sliznici a zastaví vývoj zánětu. Vedlejší účinky jsou v tomto případě jen minimální.
Při užívání kortikoidů pečujte o pokožku, používejte speciální krémy proti striím a jemně kůži masírujte, čímž podpoříte prokrvení v dané části těla. Během užívání kortikoidů můžete být náchylnější k některým infekcím, jako je například kvasinková infekce, a to z důvodu, že kortikoidy potlačují imunitní reakce a snižují vaši obranyschopnost. Ačkoli mají kortikoidy mnoho pravděpodobných vedlejších účinků, pacienti by z nich neměli mít strach. Je to totiž volba lékaře mezi tím, zda vám zachránit život a nemoc vyléčit, nebo vás neléčit a riskovat až smrtelné účinky.
Parazit útočí tam, kde se pohybuje více lidí a kde jsou horší hygienické podmínky, tak to platí obecně, ale odborníci vidí problém zejména v častějším cestování a v horšících se sociálních podmínkách pro některé skupiny obyvatel. Toto onemocnění je častější, než tomu bylo v minulém století.
Svrab je přenosné onemocnění, doporučuje se proto nebýt v bezprostředním styku s nakaženou osobou. Nejlepší prevencí je pak dbát o správnou hygienu, čistotu domova a hlavně nezapomínat pravidelně vyměňovat ložní prádlo.
Také se vyskytuje takzvaný svrab čistotných osob, které se velmi myjí a vysušují si kůži. Protože parazit nemá rád sucho, musí se zavrtat hlouběji pod pokožku, takže odhalit jeho přítomnost je mnohem těžší.
Parazit útočí tam, kde se pohybuje více lidí a kde jsou horší hygienické podmínky. Odborníci vidí problém zejména v častějším cestování a v horšících se sociálních podmínkách pro některé skupiny obyvatel. Inkubační doba je 4–6 týdnů, nemoc se přenáší kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým. Svrab je pohlavně přenosné onemocnění, doporučuje se proto nebýt v bezprostředním styku s nakaženou osobou. Nejlepší prevencí je pak dbát o správnou hygienu, čistotu domova a hlavně nezapomínat pravidelně vyměňovat ložní prádlo. Povinnost hlásit toto onemocnění hygienické stanici má každý lékař, který nemoc diagnostikoval.