TOMEL JAPONSKÝ a nejen to vám přinášíme v tomto článku. V současné době se lidé zajímají o svůj zdravotní stav a o to, co ho ovlivňuje. Čím dál tím více lidí čte informace na obalu potravin, zjišťuje, jaké látky jejich jídlo obsahuje a jestli jim nemůže nějak uškodit.
Tabulka
Následující tabulka obsahuje seznam potravin a údaje o tom, jaké množství purinů obsahují (mg/100 g)
Tabulka obsahuje seznam různých potravin a jejich obsah purinů (adenin, guanin, hypoxanthin, xantin), celkové množství purinů (součet), a z toho vycházející množství kyseliny močové. Množství kyseliny močové představuje množství kyseliny močové produkované v těle, poté co se dané potraviny absorbují a metabolizují.
Existuje pět klasifikačních tříd potraviny z hlediska množství purinů v potravinách: velmi nízká (méně než 50 mg/100 g), nízká (50 – 100 mg /100 g), mírná (100 – 200 mg / 100 g), vysoká (200 – 300 mg / 100 g), velmi vysoká (více než 300 mg / 100 g).
Legenda k tabulce
1 = Adenin v mg na 100 g potraviny
2 = Guanin v mg na 100 g potraviny
3 = Hypoxanthin v mg na 100 g potraviny
4 = Xanthin v mg na 100 g potraviny
5 = Celkové množství purinů v mg na 100 g potraviny
6 = Vypočítané množství kyseliny močové v mg na 100 g potraviny
7 = Klasifikační třída podle množství purinů v potravinách v mg na 100 g potraviny
Wikipedie uvádí, že kaki (někdy také tomel nebo churma) je plod ovocného stromu tomelu japonského (Diospyros kaki) z čeledi ebenovitých. Botanický název druhu Diospyros znamená "Diovo ovoce". Pro kaki se používá mnoho názvů, mimo výše uvedené například kakichurma, anglicky nebo německy též asijský nebo japonský persimmon, šaronské ovoce, korejské mango, medové jablko nebo čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značka pro ovoce, které se nechává dozrát uměle pomocí chemických látek. Přestože se v Číně pěstuje už přes 2000 let, vědecky bylo poprvé popsáno až v roce 1780.
Plody mají jasně oranžovou barvu, tvarem připomínají pomeranč nebo rajče (jiný kultivar) a dorůstají do průměru 5-8 cm. Toto exotické ovoce je chutné jen dobře vyzrálé, má specifickou sladkou chuť (něco mezi broskví a melounem s nádechem vanilky). Málo zralé plody a zejména slupka mají svíravou trpkou chuť způsobenou vysokým obsahem taninů.
Kaki pochází z jihovýchodní Asie, dnes je rozšířeno v subtropech téměř celého světa, od Asie po Ameriku. Roste také například v jižní části Ukrajiny. Do České republiky se na podzim 2008 dováželo kaki z oblasti Valencie, na podporu prodeje byla v Praze poprvé spuštěna reklamní kampaň - v metru byly k vidění reklamní plakáty s motivem Zorra. Před rokem 1989 se plody kaki dovážely nejčastěji z Albánie, ale také z Itálie, kde na stromy s krásně zbarvenými plody lze narazit již po přejezdu Brenneru.
Kaki je velmi chutné samo o sobě, slupka se může konzumovat, ale většinou se loupe. Další možností je například plod naříznout, jakmile je dužina měkká (dozraje i při pokojové teplotě), pokapat citronovou nebo limetkovou šťávou a vybírat malou lžičkou. Zcela zralá dužina je mazlavá, má až marmeládovou konzistenci. Kaki se přidává do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, omáček a sladkých rýžových jídel. Vyrábí se z něj šťávy, marmelády a želé. Oblíbené je i sušené kaki.
Plody se sklízejí ještě nezralé, aby přežily dlouhý transport. Při nákupu by neměly být otlačené. Kaki se konzumuje, když je na omak měkké. Proto se musí kupované plody nechat dozrát.
Konzumace tohoto ovoce se doporučuje lidem s nemocnými játry a ledvinami, při výzkumu na potkanech totiž bylo zjištěno, že pomáhá trávit tuky. Dužina obsahuje velké množství vitamínu C a až 20 % cukrů. Energetická hodnota 100gramového kaki je cca 293 kJ (70 kcal). Konzumuje se čerstvé, sušené i proslazované.
Nadměrná konzumace (málo zralé trpké plody) může vést ke vzniku specifických útvarů z nestrávených zbytků v žaludku, takzvaných diospyrobezoárů, které způsobují zdravotní obtíže. Taniny obsažené v plodech spolu se žaludečními šťávami koagulují v lepkavou hmotu stmelující nestrávené zbytky v žaludku.
Wikipedie uvádí, že kaki (někdy také tomel nebo churma) je plod ovocného stromu tomelu japonského (Diospyros kaki) z čeledi ebenovitých. Botanický název druhu (Diospyros) znamená "Diovo ovoce". Pro kaki se používá mnoho názvů, mimo výše uvedené například kakichurma, anglicky nebo německy též asijský nebo japonský persimmon, šaronské ovoce, korejské mango, medové jablko nebo čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značka pro ovoce, které se nechává dozrát uměle pomocí chemických látek. Plody mají jasně oranžovou barvu, tvarem připomínají pomeranč nebo rajče (jiný kultivar) a dorůstají do průměru 5 až 8 cm. Toto exotické ovoce je chutné jen dobře vyzrálé, má specifickou sladkou chuť (něco mezi broskví a melounem s nádechem vanilky). Málo zralé plody a zejména slupka mají svíravou trpkou chuť způsobenou vysokým obsahem taninů.
Termín khaki pochází z hindského slova, které znamená: zemitá, prašná. Jedná se o barvu, která se používá zejména pro maskování, a to nejčastěji v armádě. Poprvé byla použita roku 1848 v Indii. Vzniká mísením zelené a hnědé barvy.
Khaki, správně psáno kaki, je pro nás exotické oranžové ovoce, někdy se také říká koki (ovoce koki), což je chybná výslovnost.
Wikipedie uvádí, že kaki (někdy také tomel nebo churma) je plod ovocného stromu tomelu japonského (Diospyros kaki) z čeledi ebenovitých. Botanický název druhu (Diospyros) znamená Diovo ovoce. Pro kaki se používá mnoho názvů, mimo výše uvedené například kakichurma, anglicky nebo německy též asijský nebo japonský persimmon, šaronské ovoce, korejské mango, medové jablko nebo čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značka pro ovoce, které se nechává dozrát uměle pomocí chemických látek. Přestože se v Číně pěstuje už přes 2000 let, vědecky bylo poprvé popsáno teprve v roce 1780.
Plody mají jasně oranžovou barvu a svým tvarem připomínají pomeranč nebo rajče (jiný kultivar), přičemž dorůstají do průměru 5–8 cm. Toto exotické ovoce je chutné jen dobře vyzrálé, má specifickou sladkou chuť (něco mezi broskví a melounem s nádechem vanilky). Málo zralé plody a zejména slupka mají svíravou trpkou chuť způsobenou vysokým obsahem taninů.
Kaki pochází z jihovýchodní Asie (Čína). Dnes je rozšířeno v subtropech téměř celého světa, od Asie po Ameriku. Roste také například v jižní části Ukrajiny. Před rokem 1989 se plody kaki dovážely nejčastěji z Albánie, ale také z Itálie, kde lze na stromy s krásně zbarvenými plody narazit již po přejezdu Brenneru.[1]
Želatinová dužina kaki neobsahuje téměř žádné proteiny ani tuky, ale je bohatá na následující látky:
karotenoidy – látky odvozené od betakarotenu, které se v těle mění na vitamin A, mají antioxidační vlastnosti, jež chrání buňky před stárnutím, zpomalují rozvoj arteriosklerózy a snižují riziko rakoviny;
vitamin C – kaki obsahuje 16 mg vitaminu C na 100 g, to znamená, že jeden středně velký plod (250 g) dodává 40 % doporučené denní dávky tohoto vitaminu;
železo – po draslíku nejhojněji zastoupený minerál, kaki o hmotnosti 250 g pokrývá 10 % denní potřeby tohoto minerálu pro dospělého člověka, což je na čerstvé ovoce významné množství.
Kromě diabetu toto ovoce příznivě působí na:
střevní problémy – zklidňuje a vysušuje stěny trávicí soustavy;
anémie, viz obsah železa;
kardiovaskulární obtíže – kaki je chudé na tuky a sodík, ale bohaté na karotenoidy, které chrání artérie, proto se doporučuje lidem s arteriosklerózou, hypertenzí a kardiovaskulárními problémy všeobecně.
Japonsko je nejslavnější zemí na světě, která vyrábí rýžový ocet. Převážná část octa se vyrábí ze zbytků saké (japonské víno). Tento ocet je velmi podobný našemu bílému octu, ale vyrábí se z hnědé rýže a používá se nejen pro vaření, ale i k léčení. Ocet vyrobený z hnědé rýže má pětkrát větší množství aminokyselin, konkrétně obsahuje 20 aminokyselin a také 16 organických kyselin. Pomáhá udržovat dobré zdraví a zpomaluje stárnutí, protože zabraňuje vzniku dvou mastných kyselin. To je důležité pro dobré zdraví a dlouhý život ve dvou směrech. Ten první se týká poškození volných radikálů, druhý pak vytváření cholesterolu, který se udržuje na stěnách cév. Také japonský sushi průmysl je závislý na schopnostech tohoto octa, a to zejména při zabraňování růstu bakterií na syrových rybách.
Vyprazdňování v podřepu bylo běžné tisícovky let a na hemoroidy a podobná onemocnění si nikdo nestěžoval. Jenže pak přišel vynález pohodlných keramických toalet. Úhel mezi trupem a nohama se zvětšil na 90 stupňů a tračník se zakulatil. Právě to je jedna z příčin, proč vykonávání potřeby dnešní generace často připomíná „porod“. Pokud vás vysedávání na toaletě přestalo bavit, dřepněte si. Vyvinete tak menší tlak na pánevní dno, uvolníte tračník a odchod stolice bude příjemnější.
Někdy už může být příliš pozdě na úpravu zažívání přirozenou cestou. Zkuste tedy čípek. Po jeho zavedení uvolníte střevo do patnácti až šedesáti minut. Za okamžité pohodlí to stojí. Jen si na něj nezvykejte a raději následujte sérii výše uvedených doporučení.
Co nejíst při zácpě:
nezralé banány – zralé banány mají sytě žlutou barvu a jsou na nich černé tečky. Ostatní banány jsou nezralé (to jen pro vysvětlení). Nezralé banány obsahují více tříslovin a rezistentního škrobu než banány zralé. Proto se nezralé banány podílejí na vzniku zácpy.
alkohol – zejména pokud ho konzumujete ve velkém množství, způsobuje dehydrataci a zvyšuje riziko vzniku zácpy. Nicméně jeho účinky se liší člověk od člověka.
lepek – lidé s celiakií, neceliakální intolerancí lepku nebo syndromem dráždivého tračníku často po konzumaci potravin s lepkem trpí zácpou.
průmyslově zpracované obilniny – průmyslově zpracované obilniny a výrobky z nich, jako jsou bílá rýže, těstoviny nebo chléb, obsahují méně vlákniny než celozrnné potraviny, což zvyšuje riziko zácpy. Na druhou stranu u některých lidí může od zácpy ulevit naopak snížení denního příjmu vlákniny.
mléko – u některých jedinců může konzumace mléčných výrobků vyvolat zácpu. Tyto účinky se nejčastěji vyskytují u osob citlivých na bílkoviny obsažené v kravském mléce.
červené maso – obsahuje hodně tuků a málo vlákniny, což je kombinace živin, která zvyšuje riziko vzniku zácpy. Pokud navíc jíte velkou porci masa najednou na úkor potravin bohatých na vlákninu, je zde riziko, že si způsobíte zácpu ještě větší.
smažená jídla – obsahují málo vlákniny a naopak hodně tuků a soli. To vede ke zpomalení zažívání a zvýšení rizika vzniku zácpy.
tomel – kaki obsahuje druh tříslovin (taninů), které zpomalují pohyb střev a trávení, proto mohou způsobit zácpu. Platí to zejména pro trpké (hořké) odrůdy tohoto exotického ovoce.
Kaki je velmi chutné samo o sobě, slupka se může konzumovat, ale většinou se loupe. Další možností je například plod naříznout, jakmile je dužina měkká (dozraje i při pokojové teplotě), pokapat citronovou nebo limetkovou šťávou a vybírat malou lžičkou. Zcela zralá dužina je mazlavá, má až marmeládovou konzistenci. Kaki lze také přidávat do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, omáček a sladkých rýžových jídel. Vyrábí se z něj šťávy, marmelády a želé. Oblíbené je i kaki sušené. Plody kaki se sklízejí ještě nezralé, aby přežily dlouhý transport. Plody by při nákupu neměly být otlačené. Kaki se konzumuje, když je na omak měkké. Proto se musí kupované plody nechat dozrát.
U konzumace musí být ovoce zralé, to znamená, že na něm nevidíte ani kousek zeleného a barva je sytě oranžová či v ideálním případě načervenalá. Dobrý plod, který se hodí k okamžité konzumaci, by měl být měkký. Bohužel to je největší problém v našich obchodech (z technických důvodů se téměř vždy dováží podtržené, nepříliš zralé ovoce, které "dochází" cestou) a také příčina, proč kaki mnoha lidem nechutná. Pokud budeme jíst nezralé ovoce, bude se nám zdát, že plod tomelu je nedobrý a trpký. Ale existuje na to jeden malý trik: Po příchodu domů ho odložte na nějaké teplejší místo a nechte ho dozrát. Dá se říci, že čím měkčí kaki, tím sladší, existují i milovníci skoro tekoucích plodů. Pokud se podaří koupit ovoce zralé, tak ho raději uchovávejte v lednici, docela rychle se kazí.
Jak kaki jíst? To záleží na vás. Nejklasičtějším způsobem, a z určitého hlediska i nejbezpečnějším, je, že si plod rozkrojíte anebo odloupnete část slupky a lžičkou vyjíte dužinu (v tomto případě se často doporučuje ji ještě jemně pokapat citronovou šťávou). Ale mnoho lidí jí kaki i se slupkou a normálně do něj koušou jako do jablíčka. V tomto případě je dobré zachovat jistou opatrnost a rozhodně ho musíte pořádně umýt (což u hodně měkkého kaki může být docela problém). Nikdy nevíte, čím bylo postřikováno. Čerstvé plody se hodí i do různých ovocných salátů.
Pojídání tomelu se doporučuje lidem s nemocnými játry a ledvinami, při výzkumu na potkanech totiž bylo zjištěno, že pomáhá trávit tuky. Dužina obsahuje velké množství vitamínu C a až 20 % cukrů. Energetická hodnota 100 g kaki je cca 293 kJ (70 kcal). Tomel se konzumuje čerstvý, sušený i proslazovaný.
Nadměrná konzumace málo zralých trpkých plodů může vést ke vzniku specifických útvarů z nestrávených zbytků v žaludku, takzvaných diospyrobezoárů, které způsobují zdravotní obtíže. Taniny obsažené v plodech spolu se žaludečními šťávami koagulují v lepkavou hmotu stmelující nestrávené zbytky v žaludku.
Cilkanol se řadí mezi léky podávané na nemoci žil a drobných cév. Účinnou látkou preparátu je sloučenina troxerutin.
Troxerutin je látka rostlinného původu, která je získávána z rostliny známé jako jerlín japonský. Troxerutin má poměrně komplexní efekt na krevní cévy, stabilizuje jejich stěny, zvyšuje jejich elasticitu a snižuje jejich propustnost.
Cilkanol se využívá v léčbě nemocí žil a drobných cév, zejména při příznacích chronické žilní nedostatečnosti a křečových žil. Může se předepsat i jako podpůrný lék u zánětů žil a u hluboké žilní trombózy. Vzhledem k pozitivním účinkům na žíly lze lék podávat i k úlevě při hemoroidech.
Dávkování záleží na doporučení lékaře, běžná zahajovací dávka Cilkanolu pro dospělého člověka jsou tři tobolky o síle 300 miligramů denně. Tato dávka se pak postupně snižuje na dvě tablety za den.
Nežádoucí účinky jsou výjimečné, při užívání tablet nalačno se někdy vyskytují trávicí obtíže, v tom případě se doporučuje přijímat lék s potravou.
CILKANOL 30X300MG TOBOLKY je registrovaný léčivý přípravek a jeho cena je cca 120 Kč.
Venoruton se řadí mezi léky podávané na nemoci žil a drobných cév. Účinnou látkou preparátu je sloučenina oxerutin.
Oxerutin je látka rostlinného původu, která se získává z rostliny známé jako jerlín japonský. Oxerutin má poměrně komplexní efekt na krevní cévy, stabilizuje jejich stěny, zvyšuje jejich elasticitu a snižuje jejich propustnost.
Venoruton se využívá v léčbě nemocí žil a drobných cév, zvláště při příznacích chronické žilní nedostatečnosti a křečových žil. Může se předepsat i jako podpůrný lék u zánětů žil a u hluboké žilní trombózy. Vzhledem k pozitivním účinkům na žíly lze lék podávat i k úlevě při hemoroidech.
Dávkování záleží na doporučení lékaře. Venoruton se vyrábí v podobě tablet o síle 300 a 500 miligramů (silnější, 500miligramová verze se jmenuje Venoruton Forte) a běžná dávka pro dospělé jsou 2–3 tablety denně. Kromě tablet existuje Venoruton i jako gel, kterým se mohou masírovat dolní končetiny.
Nežádoucí účinky jsou výjimečné, při užívání tablet nalačno se někdy vyskytují trávicí obtíže, v tom případě se doporučuje přijímat lék s potravou. Gel může někdy vyvolat alergické reakce (svědění kůže, kopřivka), ale ty nebývají významné.
VENORUTON FORTE 60X500MG TABLETY je registrovaný léčivý přípravek, který stojí cca 389 Kč.
VENORUTON 300 50X300MG TOBOLKY je registrovaný léčivý přípravek, jehož cena se pohybuje okolo 199 Kč.
Obecně se dá říci, že rutin se nachází ve všech červených potravinách. Například rutin obsahují potraviny: červené papriky, červená rajčata a podobně. Dále mezi nejvýznamnější zdroje rutinu patří potraviny: pohanka obecná, routa vonná a jerlín japonský. Vlastně pohanka je na našem území nejvýznamější potravinou, která snese označení přirozený přírodní zdroj rutinu. Obsah rutinu v pohance se v různých částech rostliny liší. Nejvíce rutinu se nachází v květech a to až 400 mg rutinu na 100 g suchých květů. Dále se rutin také vyskytuje v chřestu, ve slupkách rajčat, v kůře citrusových plodů, v jablečné slupce, v broskvích, nektarinkách, lesních plodech, kiwi, banánech, a také ve výluhu zeleného a černého čaje.
Černý kaviár je příliš drahý. Na českém trhu je zájem spíš o levnější náhradu, a to o kaviár z létajících ryb. Jde o imitaci černých kuliček z oceánských ryb. Na trhu jsou kaviáry z ryb upravené chemicky do různých barev a tvarů. Populární je japonský kaviár z létajících ryb. Japonci mají rádi barvy a designové záležitosti, podle znalců mají ovšem tyto produkty spíše dekorativní než kulinářskou hodnotu.
Droserin je bioinformační regenerační krém s vyváženým bylinným komplexem a vysokým obsahem termální vody z vřídla Podhájska. Součástí krému jsou vysoce účinné látky jako lipozomy, AHA kyseliny, vitamíny či výtažky z rašeliny. Droserin je vyhledávaný pro svůj silný antibakteriální a antivirový efekt.
Droserin ovlivňuje a harmonizuje především energetickou dráhu plic, tlustého a tenkého střeva, srdce, jater a žaludku.
Jednou z hlavních oblastí, kde se Droserin výborně uplatní, je oblast hrdla a průdušek při kašli, škrábání v krku, prochladnutí nebo zánět horních cest dýchacích. Droserin zmírní palčivý pocit v hrdle a vzhledem k obsahu zázvoru a tymiánu prokrví a prohřeje postižená místa. Díky divizně, podbělu a lékořici usnadní vykašlávání. Droserin v podstatě působí jako „antimikrobiální mast“, kterou je vhodné použít především ihned v počátcích bakteriální nebo virové infekce, ale zároveň je možné používat jej i preventivně, zvláště při pohybu ve společnosti většího počtu lidí.
Kuřáci by měli Droserin (ideálně v kombinaci s Ruticelitem) používat preventivně vždy při potížích s dechem. Chemické látky z cigaretového kouře plíce velmi zatěžují, a proto je vhodné soustavně podporovat právě jejich regeneraci.
Při celoroční nebo chronické rýmě a při hrozícím nebezpečí, že by se zánět mohl rozšířit i do dutin (tzv. sinusitida), je třeba aplikovat Droserin na tváře a okolo nosu (respektive nad všechny obličejové dutiny). Droserin má díky yzopu a islandskému lišejníku protizánětlivé účinky a obsahuje éterické oleje, které usnadní dýchání. Lze jej využít i při horečce, neboť přítomné výtažky z kurkumy a chininovníku mají vliv na snižování teploty. Zima ale nemusí obtěžovat jen prostřednictvím rýmy a nachlazení, často nepříjemně dráždí pokožku na tvářích, které jsou mrazu a změnám počasí vystaveny neustále a většinou bez větší ochrany. Chladem podrážděná pokožka se následně projevuje vysušenými červenými skvrnami zvláště na tvářích. Právě na ty působí Droserin velmi dobře. Především u malých dětí se Droserin osvědčuje v počátečních stadiích onemocnění horních cest dýchacích. Aplikuje se na oblast průdušek (stejně jako dříve používané psí sádlo), regeneraci je vhodné doplnit vnitřním používáním Drags Imunu (u dětí spíše Vironalu). V počátečních stadiích všech typicky dětských virových onemocnění (neštovice, zarděnky, spalničky, příušnice, ...) je vhodné aplikovat Droserin opakovaně. Zmírní a zkrátí průběh onemocnění, předejde vysokým teplotám i následkům na kůži a umožní tělu vytvořit si dostatečné množství protilátek, které zabezpečí přiměřenou obranyschopnost v dospělosti.
Ginkor Fort se řadí mezi přípravky podávané na nemoci žil a drobných cév. Účinnou složkou preparátu jsou sloučeniny troxerutin, extrakt z ginkgo biloby (jinan dvoulaločný) a heptaminol.
Troxerutin je látka rostlinného původu, která je získávána z rostliny známé jako jerlín japonský. Troxerutin má poměrně komplexní efekt na krevní cévy, stabilizuje jejich stěny, zvyšuje jejich elasticitu a snižuje jejich propustnost. Heptaminol rozšiřuje cévy a zlepšuje prokrvení tkání, sloučeniny přítomné ve výtažku z jinanu dvoulaločného kromě pozitivního vlivu na cévy působí i proti oxidačnímu stresu.
Ginkor Fort se využívá v léčbě nemocí žil a drobných cév, především při příznacích chronické žilní nedostatečnosti a křečových žil. Může se předepsat i jako podpůrný lék u zánětů žil a u hluboké žilní trombózy. Vzhledem k pozitivním účinkům na žíly lze lék podávat i k úlevě při hemoroidech.
Ginkor Fort se vyrábí v podobě tobolek a běžná dávka pro dospělého člověka jsou 2 tobolky denně.
Nežádoucí účinky jsou výjimečné, při užívání tablet nalačno se někdy vyskytují trávicí obtíže, v tom případě se doporučuje přijímat lék s potravou. Po podání přípravku nelze vyloučit ani vznik alergické reakce, to však platí pro každý lék a doplněk stravy.
GINKOR FORT 14MG/300MG/300MG CPS DUR 30 l stojí cca 220 Kč.
Podle Wikipedie je Ivermektin, někdy nazývaný také invermektin, širokospektrální antiparazitikum používané v humánní i veterinární medicíně proti parazitickým hlísticím a některým ektoparazitům, jako jsou vši, střečci či zákožky. Z chemického hlediska patří mezi makrocyklické laktony.
Původně se věřilo, že ivermektin působí inhibici nervových impulzů u hlístic a hmyzu pouze uvolňováním γ-aminomáselné kyseliny, která se následně váže na její receptor komplexu chloridového kanálu postsynaptických neuronálních membrán. To způsobuje zvýšený průnik chloridových iontů, které silně polarizují tyto neuronální membrány, čímž snižují přenos nervových vzruchů. Novější teorie popisuje vztah mezi ivermektinem a glutamát-chloridovými kanály. Ivermektiny se váží na glutamát-chloridové kanály na postsynaptických membránách v nervových a svalových buňkách a způsobují nadměrný přísun chloridových iontů, který má za následek paralýzu a následnou smrt parazita. Tyto glutamát-chloridové receptory jsou pouze u hmyzu a hlístic. Ivermektiny proto působí selektivně jen na tyto dvě skupiny organismů.
Látku poprvé izoloval v roce 1975 William C. Campbell, biochemik z firmy Merck & Co., ze směsi skupiny látek odvozených od avermektinů, objevených ve vzorcích půdy odebraných na jednom golfovém hřišti pracovníky japonského výzkumného ústavu Kitasato. Extrakt z tohoto vzorku se projevil jako velmi účinný proti mnoha různým zvířecím vnějším i vnitřním parazitům (endoparazitům a ektoparazitům). Při dalším zkoumání se jako nejúčinnější projevil právě derivát ivermektin, odvozený od mateřské látky této skupiny organických látek, avermektinu. V roce 1978 dr. Campbell testoval tuto látku s úspěchem na koních jako léčebný prostředek proti mikroskopickému parazitu Onchocerca cervicalis. Protože si uvědomoval, že tento parazit je příbuzný původci onchocerciázy (říční slepoty), začala firma Merck na jeho podnět zkoumat možnost použití ivermektinu i v humánní medicíně. Jakmile byla prokázána neškodnost této látky pro člověka, začala v roce 1982 firma Merck ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) rozsáhlé testování ivermektinu na lidech, které se ukázalo jako velice úspěšné. Protože říční slepotou trpí především obyvatelé velmi chudých zemí v rovníkové Africe, vedení firmy Merck se v roce 1987 rozhodlo věnovat ivermektin všem potřebným v této oblasti zdarma po neomezeně dlouhou dobu. Distribuce ivermektinu probíhala ve spolupráci s WHO. Aby nedocházelo ke kupčení s tímto lékem, byla zřízena speciální komise (Mectizan Expert Committee) dohlížející na jeho distribuci. Později se do této práce zapojilo též Carterovo středisko v Atlantě, které založ
Rutin je chemická sloučenina patřící mezi flavonoidní glykosidy. Je to látka světle žluté barvy, částečně rozpustná ve vodě. Má řadu pozitivních zdravotních účinků, mezi jeho největší přínosy patří především schopnost léčit křehkost krevních kapilár a zvyšovat pružnost cév. Snižuje LDL cholesterol. Významná je i jeho antioxidační aktivita a s ní související antikarcinogenní účinky a schopnost likvidovat volné radikály. Zesiluje účinek vitaminu C. Rutin byl objeven v roce 1842 v listech routy vonné. Je velmi rozšířený v rostlinné říši. Mezi nejvýznamnější zdroje rutinu patří pohanka obecná, routa vonná a jerlín japonský. Dále se rutin vyskytuje v chřestu, ve slupkách rajčat, v kůře citrusových plodů, v jablečné slupce, v broskvích, nektarinkách, lesních plodech, kiwi, banánech a také ve výluhu zeleného a černého čaje.
Na českém území je pohanka nejvýznamnějším zdrojem rutinu. Jeho množství závisí na odrůdě pohanky a také na množství přijatého slunečního záření. Obsah rutinu v pohance se v různých částech rostliny liší. Nejvíce rutinu se nachází v květech (až 400 mg/100 g sušiny), následují listy, semena, stonek, nejméně rutinu je v kořenu. V loupaných semenech (takzvané kroupy) se nachází okolo 20 mg rutinu ve 100 g sušiny. Tepelným zpracováním pohanky však obsah rutinu klesá. Rutin je někdy označován jako vitamin P. Řadí se mezi flavonoidy, což jsou látky, které některému ovoci a zelenině dodávají chuť a barvu.
Rutin je možné koupit jako potravinový doplněk stravy.