Pokud se fimózu nepodaří vyléčit pomocí masti, lze přikročit k plastické operaci, po níž zůstane celá předkožka zachována (takovou operací je například dorzální discize nebo trojitáincize).
Pouze ve velmi výjimečných případech je nutná cirkumcize (obřízka), která se provádí ambulantně v celkové anestezii. Obřízka je amputace neboli oddělení předkožky penisu. Při obřízce je poškození nevratné – předkožka je odstraněna a už nikdy zpátky nenaroste. Žalud vysychá a časem ztrácí svoji citlivost. Je to tedy opravdu vážné poškození! V případě, že má předkožka zánět, že bolí nebo že způsobuje potíže při pohlavním styku či masturbaci, měla by být léčena. Ale často je místo toho rovnou amputována! Úkolem dobrého lékaře není to, aby amputoval ty části těla, které zrovna dělají potíže, ale aby udržel tělo a jeho části zdravé nebo aby je léčil. Jeho úkolem je tedy předkožku léčit a napomoci jí, aby fungovala tak, jak si to představuje příroda. Někdy je nutné amputovat části těla, například když jsou tak těžce zraněné, že už se nedají léčit, nebo když už jsou odumřelé a hrozí, že by jejich zachování ohrozilo váš život. To vše je však u problémů s předkožkou velice vzácný případ. Obřízka je léčbou pouze v těch případech, že někdo trpí jedním velice vzácným kožním onemocněním, které se cizím slovem nazývá „balanitis xerotica obliterans“. Ale ve všech ostatních případech se dá předkožka léčit mastí, eventuálně ve vážnějších případech operací se zachováním předkožky.
Ta se provádí obvykle:
ve stavu po takzvané parafimóze (uváznutí předkožky za žaludem);
pokud silný otok předkožky brání močení;
Z důvodu bolestivosti při pohlavním styku;
při opakovaných zánětech žaludu a předkožky z důvodu zjizvené předkožky;
v případě kožního onemocnění BXO (balanitis xerotica obliterans – zánět spojený s narušením vnitřních stěn cév, který vede k nedostatečnému prokrvení), avšak pouze na základě histologického nálezu.
Pouze poslední z uvedených případů je absolutní indikací cirkumcize, a to ještě pouze u 50 % pacientů s uvedeným onemocněním, které se navíc vyskytuje téměř výhradně u dospělých jedinců, kdežto v dětství je velmi vzácným jevem.) Obřízku lze provést jako celkovou, kdy se odstraní celá část předkožky, nebo částečnou, parciální, kdy se odstraní pouze jizevnatá, zúžená část předkožky.
Žena ve věku 47 let. Posledních 14 měsíců měla nadměrnou plynatost, bolesti na hrudi, zácpu a hubla. Gastroenterolog ji diagnostikoval syndrom dráždivého tračníku způsobený infekcí H. Pylori, který léčil antibiotiky. Nikdy před tím neměla stolici páchnoucí čpavkem a není známa ani žádná příčina. Kvůli vyloučení přerůstání bakterií z tenkého střeva u ní byla provedena dechová zkouška, což je typ neinvazivního testu, který měří množství vodíku nebo metanu, které vydechnete po vypití směsi glukózy a vody. Rychlý nárůst vydechovaného vodíku nebo metanu může naznačovat přemnožení bakterií v tenkém střevě. Test byl negativní.
Názor dietologa
Syndrom dráždivého tračníku by neměl vést ke stolici páchnoucí čpavkem. Naopak bolest na hrudi, nadměrná plynatost a zácpa souvisí se syndromem dráždivého tračníku.
Existuje jen málo možností vysvětlujících přítomnost amoniaku způsobujícího zápach stolice. Tento signál by se neměl ignorovat a trvá-li déle než 3 dny, může být nutné vyšetřeni lékařem.
Běžné příčiny stolice páchnoucí po čpavku:
Přemnožení bakterií ve střevech.
Chronické onemocnění ledvin.
Onemocnění související s játry.
Léky (zejména antibiotika).
Nejčastější nedietní příčinou zápachu stolice po čpavku je bakteriální infekce ve stolici.
Při zápachu stolice po čpavku je vhodné přidat do stravy více vlákniny a zvýšit příjem tekutin.
Prospěšné potraviny, které je vhodné konzumovat při zápachu stolice po čpavku:
čerstvé ovoce,
zeleninu,
saláty.
Vhodné je vyhnout se:
fazolím,
zelí,
čokoládě,
mátě peprné,
tučným jídlům,
kávě,
rychlému občerstvení,
syceným průmyslovým nápojům,
alkoholickým nápojům.
Po několika dnech je nutné zhodnotit přítomnost zápachu. Pokud dietní změny nepomohou, je namístě navštívit praktického lékaře, který provede test stolice, krevní testy a klinické vyšetření.
Vyjádření výživového poradce
Amoniak obvykle vzniká v gastrointestinálním traktu rozkladem bílkovin (aminy, aminokyseliny, puriny a močovina). Neúplné trávení potravy může vést k hnilobě ve střevě, což způsobuje stolici zapáchající čpavkem. Pokud tělo nevstřebává potřebné živiny, bude tím ohrožena imunita. Tato malabsorpce může vysvětlit ztrátu hmotnosti tohoto pacienta.
Trojitá terapie antibiotiky pro léčbu infekce H. Pylori dramaticky změní střevní flóru. To vede k přechodnému neúplnému trávení a možnému vzniku stolice se zápachem po čpavku. Užívání vysoce silného vícekmenového probiotika je zásadní pro obnovu zdravé střevní flóry a může odstranit zápach čpavku.
Vhodné je ambulantně zkontroloval celiakii a malabsorpci fruktózy/laktózy.
Při zánětu okostice (periostitidě) se infekce dostává ze zubu přes ozubici do kosti, pod okostici. Perios je blána kryjící kost, nachází se mezi kostí a sliznicí. Postupně se objevuje zduření a tvoří se absces pod okosticí, takzvaný subperiostální absces. Sliznice nad ním je prosáklá, červená, na pohmat je cítit přítomnost tekutiny – hnisu, je přítomen i otok obličeje v příslušné oblasti.
Hromadění zánětlivého výpotku mezi povrchem kosti a okosticí je provázeno bouřlivými klinickými příznaky, jako jsou bolestivost sliznice na tlak, spontánně bodavé bolesti, zvětšené a bolestivé lymfatické uzliny, teploty. Pokud dojde k odumření a proděravění okostice, hnis proniká pod sliznici a vytváří se submukózní absces. Pacientovi se v této fázi vývoje choroby výrazně uleví, bolesti pominou.
Léčba
Terapií je zpravidla zevní incize a dle rozsahu indikace antibiotik.
Abscesy měkkých tkání se léčí vypuštěním hnisu podél zubu a výplachy peroxidem, incize jsou nutné výjimečně. Po zklidnění se stav léčí stejně jako u parodontálního chobotu (kapsy). Abscesy kostní se léčí lokálně výplachy peroxidem a podáváním antibiotik. Dojde-li k sekvestraci, je nutné sekvestr odstranit. Vícečetné parodontální abscesy se objevují u pacientů s neléčenou parodontitidou, když dojde k oslabení organismu například angínou či katarem horních cest dýchacích.