TROMBOFLEBITIDA a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Zánět žil je onemocnění, při kterém dochází ke zpomalení žilního odtoku, poškození žilní stěny nebo vzniku trombů. Postiženy bývají nejčastěji dolní končetiny, zvláště pokud je člověk upoután několik dní na lůžko. Krev z dolních končetin je totiž pumpována k srdci pomocí kosterního svalstva nohou a při jeho inaktivaci dochází ke zpomalení žilního řečiště a k následným komplikacím.
Tromboflebitida
Tromboflebitida postihuje zánětlivým procesem povrchové žíly a velmi často doprovází křečové žíly (varixy). Můžeme ji dále rozdělit na formu infekční, která vzniká vniknutím bakterie, a neinfekční, ta souvisí s drážděním žilní výstelky. Neinfekční tromboflebitida může vzniknout jako následek traumatu či lékařského výkonu.
Povrchová flebitida bývá jedním z projevů tromboembolické nemoci (TEN). Nejčastěji vzniká tromboflebitida v žíle, která ztratila svou pružnost a má méně funkční chlopně. V takto změněné žíle krev špatně proudí a vzniká sraženina, na kterou následně nasedá zánět. Při léčbě by měl být kladen důraz na kompresi končetiny a mobilizaci nemocného. Dále se podávají lokální přípravky, jako je heparin.
Onemocnění není nijak vážné a je snadno léčitelné.
Zdroj: článek Zánět žil
Léčba
Povrchový zánět žil i přes svůj mnohdy dramaticky vypadající obraz nevyžaduje složitou léčbu. K potlačení projevů zánětu se používají studené obklady, stažení postižené končetiny obinadlem nebo elastickou punčochou a protizánětlivé masti (například Heparoid). Pomoci může i užívání Aspirinu nebo Ibuprofenu. Tromboflebitida obvykle do několika dnů ustoupí. V případě těžšího nebo prohlubujícího se zánětu povrchových žil vyhledejte lékařskou pomoc.
Flebotrombóza vyžaduje kvůli své potencionální nebezpečnosti energetičtější léčbu. Jejím základem jsou léky „na ředění krve“ – antikoagulancia. Připravte se na to, že zůstanete v nemocnici. Prvních několik dní vám lékař pravděpodobně bude podávat Heparin a potom zahájí dlouhodobou léčbu Warfarinem. V těžších případech se může pokusit i o rozpuštění krevní sraženiny pomocí trombolytik.
Při bolesti se užívají nesteroidní antiflogistika (Aspirin, Acylpirin, Ibalgin, Ibuprofen), a to jak v tabletkách, tak v masti. Vhodné je končetinu polohovat, pohybovat s ní. Jako prevence zasažení hlubokého systému poslouží i chůze, důležitá je elastická bandáž končetiny. Na nohu se přikládají studené obklady, chladivé masti, vhodná je rovněž prevence v podobě kompresivní terapie – doplňky stravy posilující cévní stěnu. Riziko komplikací je velmi malé.
K dlouhodobým opatřením v léčbě a mírnění příznaků zánětu žil patří studené obklady a používání elastických punčoch nebo obinadel. Stažením končetiny dojde k utlačení povrchového žilního systému. Krev musí ke svému odtoku používat hluboké žíly a tím v nich zrychlí svůj průtok.
Tromboflebitida obvykle do jednoho až dvou týdnů bez následků odezní. Zatvrdnutí může přetrvávat i delší dobu po zánětu. I to ale po čase zmizí.
Flebotrombóza představuje „časovanou bombu“, která může kdykoliv hrozit uvolněním sraženiny a její embolizací do plic. Masivní embolie pro vás může být smrtelná. Proto je tolik důležitá řádná léčba zánětů hlubokých žil. Akutní stadia vyžadují pobyt v nemocnici a sledování. I po jejich odeznění se ještě několik měsíců pokračuje v léčbě Warfarinem.
Opakované nebo chronické záněty žil a hromadění krve v končetinách způsobuje jejich zhoršené vyživování. Projeví se to poruchou pigmentace (tmavými skvrnami nad postiženým místem) a v těžších případech i odumřením tkáně a vznikem bércového vředu.
Zdroj: článek Zánět žil dolních končetin
Je mumio bezpečné
Výzkum v posledních desetiletích podstatně rozšířil seznam starověkých a středověkých badatelů o léčebné účinky mumia při mnoha infekčních nemocech, jako jsou angína, úplavice, ekzémy, plísně a podobně, jakož i účinnost při léčbě jater, močového měchýře a neudržení moči, paradontózy, leukémie, trofických vředů, hnisavých poranění, trombózy. Mumio stabilizuje složení krve, rychle sceluje zlomeniny, pomáhá při erozích čípku a zánětech ženských pohlavních orgánů, při bronchiálním astmatu, vředech žaludku a dvanáctníku, trombózách, povrchových zánětech žil (tromboflebitida), hemoroidech, rovněž při radikulitidě (zánět míšních kořenů), popáleninách, srdečních a cévních nemocech. Stimulační účinek mumia jde až do úrovně buněk, obnovuje složení periferní krve a funkčnost periferních nervových vláken. Přísně dávkovaný roztok mumia zlepšuje paměť a tvůrčí schopnosti. Směs působí antisepticky, protizánětlivě, odstraňuje pocit únavy.
Mumio nezpůsobuje alergické reakce ani anafylaktický šok, při používání nebyly zaznamenány kontraindikace. Vedlejší účinky mohou nastat velice zřídkavě pouze při individuálním předávkování, a to při dávkách několikanásobně převyšujících dávky doporučené. Po aplikaci sníženého dávkování se již nežádoucí reakce neopakují.
Zdroj: článek Mumio
Flebotrombóza
Flebotrombóza představuje podstatně závažnější onemocnění, než je tromboflebitida, neboť při něm dochází ke vzniku krevní sraženiny (trombu), která může způsobit až plicní embolii. Ročně postihne toto onemocnění v České republice cca 15 000 až 20 000 lidí.
Hluboká žilní trombóza je vážný stav, kdy v hlubokém žilním systému vznikne krevní sraženina, což bývá doprovázeno zánětem, který vede ke zfialovění, otoku a bolesti v postižené končetině.
Zánět hlubokého žilního systému, flebotrombóza, se vyskytuje nejčastěji u mladých žen v souvislosti s užíváním hormonální antikoncepce či s těhotenstvím a porodem.
Projevuje se otokem končetiny a její bolestivostí. Ta se zvyšuje při stažení svalstva a došlápnutí. Při zánětu lýtkových žil se vyskytuje otok od kolene dolů, při zánětu stehenních žil je oteklá celá dolní končetina, spolu s namodralým, profialovělým zbarvením kůže. Opakované chronické záněty žil vytvářejí atrofické změny, pigmentaci kůže, otoky, bércové vředy, lokální odumírání tkáně.
Snahou léčby je minimalizovat riziko embolie, zabránit šíření trombózy a usnadnit rozpuštění již vytvořených trombů. Nemocného uložíme do takzvané Trendelenburgovy polohy a zahájíme antikoagulační terapii pomocí warfarinu, heparinu anebo nízkomolekulárními hepariny. V závažných případech se provádí chirurgická léčba. Vždy je nutná hospitalizace. Cílem terapie je v první řadě obnovení toku krve, ať už pomocí medikamentózního (lékového) rozpuštění trombu (podávají se látky působící proti srážlivosti krvi –antikoagulancia, antifibrinolytika, antiagregancia), chirurgickým odstraněním sraženiny (trombu) nebo přemostěním uzavřeného úseku cévy pomocí cévní protézy (bypass). Pomoci může i angioplastika – speciálním katétrem se rozšíří a zprůchodní cévy. Tato léčba závisí na stáří trombu, neboť je úspěšná prvních deset dní od vzniku trombu. Dále je třeba zabránit dalšímu růstu trombu a komplikacím. Léčba začíná intravenózním podáváním heparinu, později se může měnit na orálně podávané přípravky. Aby se zabránilo recidivě trombózy, měla by léčba trvat minimálně 6 měsíců. Je nutné nošení kompresivních punčoch.
Každý pacient, který překonal trombózu, je ohrožen její opětovným vznikem. V mnoha případech se vyvíjí posttrombotický syndrom, což je trvalá slabost žil s následky:
- ukládání vody do tkáně (edém);
- vzniku křečových žil (varixy);
- zánětu kůže (dermatitida);
- tvorby vředů (ulcer).
Zdroj: článek Zánět žil