Nutrie pochází původně z jižní poloviny Jižní Ameriky, kvůli kožešině a masu je chována téměř na všech kontinentech, v mnoha zemích však nutrie z kožešinových chovů unikly a založily divoké populace. V současné době divoce žijící nutrie obývají kromě Antarktidy a Austrálie všechny kontinenty. Přesné údaje o aktuálním rozšíření snad ani neexistují. Téměř všude je nutrie považována za nežádoucí invazivní druh (ačkoli se ji podařilo někde vymýtit). Jediné, co její stavy jakž takž redukuje, jsou kruté zimy.
Nutrie, zvaná též vodní krysa, řekomyš nebo z angličtiny koypu, je velký hlodavec, který vypadá jako kříženec obří krysy a bobra. Je to výborný plavec – má na nohou plovací blány a nozdry posunuty nahoru a dopředu. Má nápadně oranžové hlodáky a dlouhý, téměř lysý ocas. Původní přírodní barva je tmavě hnědá, ale vyšlechtěno bylo mnoho dalších variant (bílá, zlatá, moravská stříbrná, černá, greenland, safírová, pastelová, perlová nebo vícebarevná přeštická nutrie). Nutrie se dožívají až 6 let, obvykle však jen 3 roky.
Délka těla je 40–70 cm + 30–45 cm ocas, váha obvykle 4–6 kg, ale dobře živený samec může mít i 10 kg (v zajetí i 12 kg). Zajímavostí je, že ocas nutrie se po úmrtí po několika hodinách samovolně oddělí od těla.
Invazivní populace nutrií se zvětšuje nebo zmenšuje podle počasí – je-li příliš krutá zima, nutrie trpí omrzlinami a hynou, je-li však zima mírná, nutrie se množí a zvětšují svůj areál rozšíření směrem k severu.
V přírodě nutrie žijí v sociálních polygamních skupinách, jimž vládne alfa samice, jen v době říje se vedení dočasně ujímá alfa samec. Mladé samice ve skupině zůstávají, zatímco samci jsou vyhnáni. Vyhrabávají v břehu až 15 m dlouhé chodby. Nejaktivnější jsou za šera, přičemž se obvykle nevzdalují od své nory dále než 150–200 m, podstatnou část dne tráví ve vodě.
Jako typičtí hlodavci jsou nutrie velmi plodné. Pohlavní dospělosti mohou dosáhnout samci již ve 4 měsících, samice dokonce ve třech, většinou je to déle (někdy až v 9 měsících). Mláďata se rodí v průběhu celého roku. Samice je březí asi 130 dní a znovu zabřeznout může ihned po porodu. Jedna samice může mít do roka třeba 15 mláďat, ovšem ty se ještě týž rok množí a množit se můžou i jejich potomci a potomci potomků. Je to taková pyramida, že z jedné samice mohou být stovky mláďat ročně. Teoretick
Někdo rozlišuje ondatru od nutrie podle ocasu, ale pro mnohé z nás to nebude to nejlepší vodítko, protože ocas těchto dvou druhů se zas tak moc neliší. Ondatra jej má v průřezu spíše oválný, po stranách mírně zploštělý a nutrie spíše kulatý. Nejmarkantnější rozdíl mezi těmito hlodavci je asi v jejich celkové velikosti. Ondatra dorůstá maximálně do 1,5 kg, takže vypadá trochu jako větší potkan, kdežto nutrie je pořádný hlodavec, který může vážit 6–12 kg.
Nutrie má vpředu dva hlodáky oranžové barvy, ocas kulatý a kratší, než je tělo samotné. Oproti tomu ondatra tyto zuby nemá barevné, ocas je lehce zploštělý a jeho délka bývá delší než tělo samotné.
Ondatra pižmová žije v současné době téměř ve všech vodách střední a východní Evropy, vyskytuje se také v některých oblastech Skandinávie a západní Evropy. Svým rozšířením zasahuje až daleko na Sibiř. Ondatra pižmová pochází ze Severní Ameriky. Zdomácněla v oblastech bývalého Sovětského svazu a v Evropě.
Hlava s tělem měří u ondatry 26 až 40 cm, ocas je ze stran poněkud zploštělý, dlouhý 20 až 27 cm a poměrně silný. Ondatra váží 1 až 2 kg. Srst má tmavohnědou, na spodní straně těla poněkud světlejší. Některé chlupy jsou silnější až štětinovité, a proto pokryv těla působí jakoby zježeným dojmem. Mezi prsty zadních nohou jsou krátké plovací blány. Celá vrchní část těla ondatry při plavání zpravidla vyčnívá z vody, přičemž se ocas hadovitě pohybuje ze strany na stranu. Na zemi působí ondatra pižmová nemotorně, používá však velmi šikovně přední tlapy pro přidržování potravy. Velikostí těla převyšuje všechny ostatní druhy hrabošů, lze si ji ale někdy splést s mladou nutrií anebo s mladým bobrem. Bobři však mají široký plochý ocas a nutrie má ocas silný a na průřezu kulatý.
Ondatru pižmovou, vysoce ceněnou jako kožešinové zvíře, vysadil v roce 1905 v Čechách kníže Colloredo-Mansfeld na svém panství v Dobříši, přibližně 40 km od Prahy. Zvířata si rychle zvykla a začala se rozmnožovat takovým tempem, že už v roce 1915 pronikla do Bavorska, v roce 1917 do Saska a v roce 1927 se objevila ve Virtembersku. Ve stejnou dobu se ondatry rozšířily podél Dunaje daleko za Vídeň a pronikly rychle jak směrem na Balkán, tak i na severozápad. Přes okamžitá opatření k omezení jejich počtu, jakými byla povinnost okamžitého hlášení výskytu ondater a vypsání prémií za jejich odchyt, se nepodařilo jejich šíření zabránit. Lokální akce, které měly místa vyčistit od ondater, měly pouze krátkodobý účinek a nebylo možné je neustále opakovat. Později bylo i na různých vhodných místech na území tehdejšího Sovětského svazu vysazeno na 80 000 těchto zvířat za účelem zvýšení množství zpracovávaných kožešin. Tak se ondatra pižmová rozšířila i na Sibiři a ve Střední Asii, kde rozlohou svého výskytu daleko převyšuje obývané oblasti v Evropě. Ondatra pižmová tam nebyla považována za škodnou, protože řeky v Sovětském svazu nebyly většinou regulovány, a proto nemohly vzniknout ani žádné škody na přehradách a hrázích. Napr
Dietní režim u onemocnění slinivky v zásadě sleduje tři cíle:
Vyloučit látky, které podporují zánět zevně sekretorické tkáně slinivky břišní.
Vyloučit součásti jídel, jež nemohou být pro nepřítomnost enzymů stráveny a podléhají ve střevě kvasným procesům s nepříjemnými vedlejšími projevy.
Po operacích v dutině břišní je nutno vyloučit části stravy, které vedou k urychlení střevní činnosti nebo plynatosti. Pooperační srůsty a slepeniny kliček bránící dobrému průchodu obsahu střeva by mohly být příčinou bolestí v břiše. V případě, že se jedná o diabetika, jak to často u onemocnění slinivky bývá (přes 30 %), je třeba dietu korigovat především v obsahu cukrů.
Dietní opatření: Hlavní dietní zásadou je úplný zákaz alkoholu, omezení spotřeby tuků, u těžkých forem je nutné korigovat i bílkoviny. Doporučuje se přísun velkého množství vitamínů, protože jejich vstřebávání je většinou vázáno na rozpustnost v tucích. Ty jsou v dietě omezovány. Během jídla je potřeba užívat kapsle s mikrotabletkami, aby došlo k dokonalému promíchání s jídlem. Dávkování je určeno lékařem podle stupně onemocnění a váhového profitu nemocného. Nutnost substituce je individuální. U zdravého člověka je potřeba 30–50 % vlastních pankreatických šťáv. S nemocí a se ztrátou žlázové tkáně po operaci jejich množství klesá. Po operaci bývá nemocný odkázán na čaj a tekutiny s úhradou potřeby tekutin a solí v infuzích. Pak postupně dostává vývary z rýže a zeleniny a nakonec přechází na libová masa.
Je zakázáno: tučné vepřové maso, husa, kachna, tučné ryby a rybí konzervy, masa smažená na oleji, uzená masa, slanina, sádlo, lůj, kořeněné pokrmy, čerstvé kynuté a tučné pečivo, zelí, kapusta, celer, cibule, česnek, pórek, majonéza, jíška, těžké sýry, ořechy, oříšky, mák, silná černá káva, vývary, samotné vejce, čokoláda, cukrářské výrobky, smetana, šlehačka, alkohol v každé formě.
Je povoleno: vejce v pokrmech, starší chleba, starší pečivo, mléko ve všech formách včetně mléka kyselého, kefír, jogurty, netučný tvaroh a jemné netučné sýry, piškoty, suchary, rýže, těstoviny, vločková, krupicová či rýžová kaše, houskové a bramborové knedlíky, knedlíky z krupicového i tvarohového těsta, brambory ve všech formách, kde není použit tuk, žemlovka, piškotová těsta, pudingy, mrkev, špenát, mladý hrášek a fazolky, hlávkový salát, rajčata, zelenina vařená i dušená, z ovoce jablka, banány, pomeranče, meruňky, broskve, citrony, kompoty bez omezení. Maso má být vařené, nikoliv smažené na tuku, může být dušené, pečené na vodě, grilované, zadělávané, ale jen libové. Je doporučováno telecí maso, maso z libových ryb, z uzenin libová šunka. Z tuků je povoleno 4–5 dkg másla a rostlinných tuků zapracovaných do pokrmů. Polévky z povolených surovin, zahuštěné moukou, ne jíškou. Omáčky jsou povoleny bešamelové, pažitková, koprová, rajská a petrželová. Kořenit lze pouze zelenou natí a citronovou kůrou. K inspiraci je dobré si opatřit speciální kuchařku s návody k úpravě dietních jídel pro nemocné po operaci a s nemocnou slinivkou.
Kromě diety při onemocnění mononukleózou je zapotřebí dodržovat tělesný klid, to je totiž jediný způsob, jak se infekční mononukleóza léčí. Jaterní dieta a tělesný klid se používají do normalizace jaterních testů. Ve stravě je nutno vyloučit živočišné tuky, takže těstoviny ano, tuňák ne (je velmi tučný). Libové maso ano, ale v tom smyslu, že pstruh ano, tučný kapr ne. Dušená šunka ano, uzená šunka nebo uzeniny obecně ne. Sýry a jiné mléčné výrobky odtučněné nebo omezeně nízkotučné. 30 % tuku v sušině u sýra je poměrně dost, takže ne. Ovoce a zelenina bez omezení. Nealkoholické pivo obsahuje i tak určité množství alkoholu, takže chceme-li být důslední, tak ne. Ovocné džusy a čaje dle chuti. Léky se užívají jen ty nezbytné, samozřejmě antikoncepce, ale jen po konzultaci s lékařem, a pokud máte nějakou jinou dlouhodobou léčbu, tak ano.
Potřebujete: 200 g balkánského sýru (strouhaný), 1 vejce, 30 g mletých slunečnicových semen, 30 g lněného semínka, 10 g pšeničných otrub
Příprava: Všechny ingredience prohněteme a vyformujeme váleček. Nakrájíme na plátky. Každý plátek položte na bobkový list, pečte 25 minut při 200 °C. Nenakynou, zůstanou ploché. Jsou vynikající jako základ s máslem pro různé oblohy jako např. šunka, uzená krůtí prsa apod. Před jídlem bobkový list odstraňte. Je možné zmrazit je do zásoby. Místo bobkového listu vyzkoušejte tymián a rozmarýn.
Příprava: Odstraňte z dýně vršek – víko, lžící vydlabejte semínka a vlákna i s částí dužiny, až zbyde centimetrový okraj. Dužinu uchovejte pro další použití. Nasaďte kryt a pečte po dobu 20 minut v troubě při 180 °C. Mleté hovězí maso osmažte na oleji, přidejte česnek a trochu zeleninového vývaru, dužinu z dýně a očištěný a na proužky nakrájený pórek, rajče a rajčatový protlak a chvíli poduste. Pak vše dochuťte zakysanou smetanou a kořením. Fetu nakrájejte na kostičky a vmíchejte do náplně, tu poté vložte do dýně a pečte dalších 20 minut. Hotovou dýni krájejte jako meloun.
Jednoduchá polévka z mletého masa
Potřebujete: 350 g mletého masa, 1–2 lžíce oleje, 1 kostku vývaru, sůl, pepř, půl litru vody
Příprava: Mleté maso v hrnci zprudka osmažit, pak dle chuti ochutit, zalít vodou a přivést k varu. Přidejte kostku vývaru a povařte.
Lososové filety na zelených špekových fazolkách
Potřebujete: 200 g filetů z lososa, 100 g mražených zelených fazolových lusků, 50 g anglické slaniny nebo uzeného špeku, 1 malá cibule, 100 g čerstvého másla, 20g másla s mořskou solí, slunečnicový olej, bílý pepř, sůl
Příprava: Mražené fazolky krátce povaříme v osolené vodě, tak aby ještě byly „al dente“. Scedíme, přelijeme studenou vodou a necháme okapat. Na pánvi lehce osmažíme na rozpáleném oleji kostičky slaniny a cibulky, tak aby nebyla příliš hnědá, přidáme okapané fazolky. Směs promícháme, osolíme a opepříme. Na druhé pánvi na oleji opečeme filety z lososa, pro lepší vůni ke
Proteinová dieta umí s nadváhou zatočit. Ketonová dieta, která je známá také jako ketogenní nebo proteinová dieta, se dostává poslední dobou do popředí. Když si ji pozorně prostudujete, tak si vzpomenete na velmi podobnou Atkinsonovu dietu, ze které právě ketonová dieta vychází. Je založena na konzumaci bílkovin a tuků a na omezení konzumace sacharidů. Pro malé připomenutí – mezi bílkoviny patří maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, tofu. Mezi sacharidy se řadí těstoviny, pečivo, rýže, vločky, mouka nebo obiloviny. Při ketonové dietě si sestavujete jídelníček pouze z bílkovin a tuků, je povolené velmi malé množství sacharidů. Tělo se po několika dnech dostává do ketózy (organismus si nebere energii ze sacharidů, neboť je nepřijímáte, ale z tukové tkáně) a vy hubnete rychleji. Za den se však nesmí přijmout více než 40 g sacharidů, aby byl organismus stále v ketóze. Při větším množství sacharidů se organismus dostává do normálního režimu. Po přechodu na ketonovou dietu trvá ještě 2–3 dny, než se vyčerpají zásoby glykogenu, teprve poté se zdrojem energie stávají ketony, které vzniknou při spalování tuků. Zdrojem energie tak již nejsou sacharidy, ale uložené tuky.
Co se smí jíst: maso, uzeniny, ryby – mořské i sladkovodní, mléčné výrobky – sýry, máslo, jogurty, mléko, vejce, proteinové nápoje, instantní bílkovinná strava, zelenina – ne sladká, některé ovoce – avokádo, citron, dále ořechy, semínka, panenské oleje, kvalitní čokoláda s alespoň 60 % kakaa (jen kousek jednou za čas).
Co se nesmí jíst: mouka i výrobky z ní (včetně celozrnných), obiloviny – pohanka, rýže, jáhly a další, sladká zelenina – mrkev, červená řepa, kukuřice, hrášek, brambory, některé luštěniny, ovoce, sladkosti – cukr, čokolády, sušenky, oplatky, bonbony a jiné, pochutiny – chipsy, slané tyčinky a podobně, káva, alkohol.
Ketonová dieta nemá vůbec přísná pravidla, množství není vůbec omezeno, takže jezte tak, aby vám to vyhovovalo a byli jste nasyceni. Nejezte ale velké množství bílkovin, raději se zaměřte na tuky.
Jídelníček
1. den
snídaně: kvalitní šunka, na kousky nakrájená paprika
Toto je pouze orientační výčet nevhodných a vhodných potravin při žlučníkové dietě. I přes určitá omezení může být jídelníček pro tuto dietu pestrý a lákavý a hlavně může poskytnout potřebné množství jednotlivých živin i ochranných látek.
Hlavní dietní zásadou je úplný zákaz alkoholu, omezení spotřeby tuků, u těžkých forem je třeba korigovat i bílkoviny.
Doporučuje se přívod velkého množství vitamínů, protože vstřebávání některých je vázáno na rozpustnost v tucích. A ty jsou v dietě omezovány.
Během jídla je potřeba užívat kapsle s mikrotabletkami, aby došlo k dokonalému promíchání s jídlem. Dávkování je určeno lékařem podle tíže onemocnění a váhového profitu nemocného. Nutnost substituce je individuální. U zdravého člověka je potřeba 30–50 % vlastních pankreatických šťáv. S nemocí a se ztrátou žlázové tkáně po operaci množství šťáv klesá.
Po operaci bývá nemocný na čaji a tekutinách s úhradou potřeby tekutin a solí v infuzích. Pak postupně dostává vývary z rýže a zeleniny a nakonec přechází na libová masa.
Je zakázáno: tučné vepřové maso, husa, kachna, tučné ryby a rybí konzervy, masa smažená na oleji, masa uzená, slanina, sádlo, lůj, kořeněné pokrmy, čerstvé kynuté pečivo a tučné pečivo, zelí, kapusta, celer, cibule, česnek, pórek, majonéza, jíška, těžké sýry, ořechy, oříšky, mák, silná černá káva, vývary, vejce samotné, čokoláda, cukrářské výrobky, smetana, šlehačka, alkohol v každé formě
Je povoleno: vejce v pokrmech, starší chleba, starší pečivo, mléko ve všech formách včetně mléka kyselého, kefír, jogurty, netučný tvaroh a jemné netučné sýry, piškoty, suchary, rýže, těstoviny, kaše vločková, krupicová, rýžová, houskové knedlíky, bramborové knedlíky, knedlíky z krupicového i tvarohového těsta, brambory ve všech formách, kde není použit tuk, žemlovka, piškotová těsta, pudinky, mrkev, špenát, mladý hrášek a fazolky, hlávkový salát, rajčata, zelenina vařená i dušená, z ovoce jablka, banány, pomeranče, meruňky, broskve, citrony, kompoty bez omezení
Maso má být vařené, nikoliv smažené na tuku, může být dušené, pečené na vodě, grilované, zadělávané, ale jen libové. Je doporučováno telecí maso, maso z libových ryb, z uzenin libová šunka. Z tuků je povoleno 4–5 dkg másla a rostlinných tuků zadělaných do pokrmů. Polévky z povolených surovin zahuštěné moukou, ne jíškou. Omáčky jsou povoleny bešamelové, pažitková, koprová, rajská, petrželová. Kořenit lze pouze zelenou natí a citronovou kůrou. K inspiraci je dobré si opatřit speciální kuchařku s návody k úpravě dietních jídel pro nemocné po operaci a s nemocnou slinivkou.