Melanom neboli rakovina kůže je strašák, který může z nenadání překvapit kohokoliv, kdo miluje bronzový odstín své pokožky. Říká se, že kam nemůže slunce, musí lékař, ale když je slunce moc, tak pak hrozí vážné riziko vzniku rakoviny kůže, na kterou se stále často umírá. Odpovědi na otázky co je melanom, jak se mu bránit a jaká je jeho léčba jsou připraveny v tomto článku.
Amelanotický melanom
Amelanotický melanom je typ rakoviny kůže, kterému chybí melanin, pigment, který dává většině znamének a melanomů jejich charakteristickou tmavou barvu. To může ztěžovat diagnostiku, protože se může jevit jako růžová, červená nebo kožní léze, nebo dokonce jako průsvitný uzlík. Je důležité si být vědom možnosti opožděné diagnózy kvůli jeho atypickému vzhledu.
Znaky amelanotického melanomu
Nedostatek pigmentu: Na rozdíl od typických melanomů se amelanotický melanom jeví růžový, červený nebo kožní, nebo může být dokonce průsvitný.
Obtížná diagnostika: Absence pigmentu může vést k chybné diagnóze nebo opožděné diagnóze, což může vést k pozdějšímu odhalení rakoviny.
Potenciál rychlého růstu: Amelanotické melanomy mohou vykazovat rychlý růst a mohou se vyskytovat na jakékoli části těla.
Různorodá prezentace: Může se projevovat jako makula, papula nebo dermální uzlík.
Může napodobovat benigní léze: Může být zaměněn za benigní znaménko, cystu nebo jizvu.
Včasná diagnóza je klíčová
Včasná detekce jakéhokoli typu melanomu, včetně amelanotického melanomu, je zásadní, protože melanomy v rané fázi jsou často léčitelné.
Samovyšetření kůže je důležité
Pravidelné samovyšetření kůže může pomoci s včasnou detekcí. Hledejte jakékoli změny na stávajících znaménkách nebo nové léze.
Vyhledejte odbornou pomoc
Pokud si všimnete jakýchkoli neobvyklých nebo měnících se kožních skvrn, neprodleně se poraďte s dermatologem.
Léčba
Chirurgická excize: Léčba obvykle zahrnuje úplné chirurgické odstranění léze s odpovídajícími okraji.
Biopsie sentinelové lymfatické uzliny: Může být doporučena pro stanovení stadia, zejména u silnějších nádorů.
Adjuvantní terapie: V některých případech může být použita ke snížení rizika recidivy, často prostřednictvím klinických studií.
Rizikové faktory
Světlá barva pleti: Lidé se světlou pletí jsou vystaveni vyššímu riziku.
Intenzivní vystavení UV záření: Nadměrné slunění, včetně solárií, zvyšuje riziko.
V naší poradně s názvem UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Toroková.
Dobrý den,prosím, můžete mi zodpovědět,jaký vliv má jód na uzlík na štítné žláze. V lékárně mi bylo řečeno že i jen použití jodisolu může být nebezpečné při poruše funkce štítné žlázy. Přitom jód je k funkci štítné žlázy potřebný.
Děkuji Toroková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jód je základní živinou při tvorbě hormonů štítné žlázy. Nedostatek jódu ve stravě vede právě k tvorbě k uzlíkům štítné žlázy, strumě a hypotyreóze. Jód se proto v mnoha zemích přidává do kuchyňské soli k léčbě stavů s nedostatkem jódu, a v důsledku toho má mnoho zemí programy jodace kuchyňské soli, aby se zabránilo nedostatku jódu v jejich populacích. Když země zahájí takový program, míra hypotyreózy výrazně klesá. Méně známé je, zda po zahájení programu jodace soli dochází k nějaké změně v počtu uzlů štítné žlázy. Existuje vědecká studie, jejíž hlavním cílem bylo posoudit změny ve struktuře štítné žlázy po zavedení programu jodace kuchyňské soli v Dánsku. Výsledky studie ukazují, že v oblastech s nedostatkem jódu mohou uzlíky štítné žlázy časem po zahájení programu jodace soli zmizet, pravděpodobně v důsledku zvýšeného příjmu jódu nezávisle na poklesu hypotyreózy (snížené funkci štítné žlázy). Zde je adresa s plným zněním této studie: https://www.thyroid.org/pat…
Na druhé straně je však nadměrný příjem jódu, který může spustit autoimunitní onemocnění štítné žlázy a její dysfunkci. Je zaznamenán případ, kdy při opakované lokální aplikaci jódu v podobě desinfekce na kůži došlo k hypertyreóze (zvýšená funkce štítné žlázy). Obsah studie je k dispozici zde: https://www.elsevier.es/en-…
Co teď s tím, když máte uzlíky na štítné žláze a chcete používat jód v přípravku jodisol? Dohodnout se se svým praktickým lékařem, aby vám v pravidelných intervalech odebral krev a nechal ji laboratorně vyšetřit na funkci štítné žlázy a na obsah jódu v plazmě. Bez těchto laboratorních výsledků je zvýšené používání jódu rizikové, jak je uvedeno ve zmíněných studiích.
Ženy mají čtyřikrát vyšší pravděpodobnost onemocnění štítné žlázy než muži. Nejčastěji jde o strumu, hypotyreózu, hypertyreózu a zánět žlázy. Ani uzlíky ve štítné žláze nejsou neobvyklé, a to především u žen nad 50 let. Tvoří se vlivem nedostatku jodu, genetiky nebo některých potravin. Klíčové je vyšetření ultrazvukem a poté pravidelné prohlídky. Pokud uzlík přesáhne velikost 10 mm nebo se zdá podezřelý, lékař provede punkci jehlou, aby se zjistilo, zda není zhoubný. V případě, že je, přistoupí se k chirurgickému řešení. Uzlíky mohou způsobovat rovněž nadměrnou tvorbu hormonů štítné žlázy, ale ve většině případů jsou neškodné.
Za uzlík lékaři považují jakýkoliv nenormální růst kousku tkáně ve štítné žláze. Nález uzlíku ve štítné žláze není důvodem ke zbytečným obavám, ale každý takový stav by měl být vyšetřen. Pokud vyšetření prokáže, že se jedná o zhoubný nádor, následuje vždy operace, při níž se tento kus tkáně odstraní. Jestliže je nádor nezhoubný nebo se jedná o jiný typ změny tkáně, lékař takového pacienta sleduje v pravidelných intervalech. Tedy obvykle ve dvouletých cyklech. Další indikací pro odstranění uzlíku může být i to, že způsobuje lokální potíže, třeba tlačí na jiné krční orgány nebo omezuje polykání. Uzlíky se odstraňují i tehdy, když porušují funkci štítné žlázy. V neposlední řadě operace probíhá i z kosmetických důvodů.
U onemocnění hemeroidy, respektive hemoroidy, existují dva základní typy, a to buď vnitřní hemoroidy, nebo vnější hemoroidy. Základními příznaky u vnitřního typu je krvácení z konečníku bez známek bolesti. U vnějších je to viditelný otok v místech okolo svěrače, doprovázející menší či větší pocity svědění, pálení a bolesti.
Za normálních okolností jsou vnější hemoroidy rozmístěny kolem dokola řitního otvoru, a to před ním a uvnitř. Jestliže dojde k problémům s jejich funkčností, začne se v nich hromadit a srážet krev, až se nakonec vytvoří krví naplněný bolestivý a svědivý uzlík. V krátkém časovém horizontu dojde k postupnému vstřebání krve a uzel zmizí, nicméně po něm zůstane vystupující kožní útvar. Ten sice sám o sobě problémy přímo nezpůsobuje, ale může komplikovat hygienu v okolí a tím navyšovat pravděpodobnost opětovného výskytu potíží. Není tedy výjimkou, že se tento útvar odstraňuje pomocí chirurgického zákroku, tedy operací hemoroidů. Existuje však i možnost, že ke vstřebání krve nedojde a uzlík vlivem tlaku praskne. V takovém případě je naprosto nezbytné udržovat okolí konečníku neustále naprosto čisté, protože hrozí reálné riziko zanesení infekce do vzniklé rány.
Problémy s vnitřním typem vznikají uvnitř análního otvoru. Jejich typickým prvním symptomem je výskyt jasně červené krve při vyprazdňování nebo po něm. Setkat se můžeme jak s jejím odchodem společně se stolicí, tak s následným odkapáváním přímo z řitního otvoru. Signálem mohou být i drobné krvavé skvrny objevující se na toaletním papíru během hygieny po vykonání potřeby. Závažnost tohoto onemocnění a jeho projevy se však mohou postupně zhoršovat. V takových případech dojde k vyhřeznutí uzlíků z análního otvoru. V rámci různých stadií vývoje nemoci může docházet k tomu, že se vrací nazpět samy, nebo že je nutné je vrátit nazpět „ručně“, ale také k tomu, že již není možné je navrátit zpět a jsou nenávratně vyhřezlé ven. V pokročilejších stadiích se pak objevují doprovodné a sekundárně vzniklé problémy jako produkce hlenu, záněty pokožky v anální oblasti, a dokonce i fekální inkontinence.
Zásadním rozdílem mezi oběma typy je bolestivost, která se obvykle objevuje u vnějších hemoroidů, ale ani u nich se s ní nesetkáme vždy. Nutno podotknout, že řada příznaků nemusí být nutně důsledkem existence hemoroidů, ale jiného onemocnění, což se týká především zmiňované krve ve stolici. To však situaci nijak nezlehčuje, ba naopak. Ať už se tedy potýkáte s jakýmikoliv problémy týkajícími se análně-rektální oblasti, vyhledejte odbornou lékařskou pomoc v ordinaci proktologie. Je pochopitelné, že se jedná o velice intimní záležitost, která je nepříjemná prakticky pro kohokoliv, ale včasná léčba zabrání zhoršení situace a případnému vzniku trvalých následků.
Rakovina penisu se nejčastěji vyvine ze zánětů na žaludu vlivem nedostatečné hygieny. Zánět se zcela nezhojí, ale přejde do takzvaného přednádorového ložiska. Přednádorové ložisko se z počátku nezvětšuje a vypadá jako mechovité červené ložisko na žaludu penisu. Tato forma rakoviny penisu se nazývá Queyratova erytroplazie. Po čase se ale toto ložisko začne rozšiřovat a přejde v klasickou formu rakoviny penisu. V této formě může nádorové ložisko rakoviny penisu vypadat jako malý uzlík, vřídek nebo zarudlé místo například na žaludu. Nádor v této fázi již postupně prorůstá celým penisem a může zasáhnout mízní uzliny, odkud pak metastazuje a postupně zničí celý organizmus a hostitel umírá na celkové zchřadnutí. Toto rozlézání rakoviny penisu do okolí je obvykle patrné na bolestivě zduřených lymfatických uzlinách v tříslech.
Onemocnění hemoroidální pleteně vzniká z různých příčin. Nejčastější příčinou je však tlačení na stolici vsedě. Tímto tlakem dochází ke zvyšování žilního tlaku, zvětšení a zduření pleteně a následně může dojít ke krvácení nebo k výhřezu cévní pleteně, kryté střevní sliznicí, před řitní otvor. Tam si lze pak vyhřezlý „hemoroid“ nahmatat. Ostatní příčiny působí podobným způsobem. Jedná se o chronickou zácpu, těhotenství, obezitu, stravu s nízkým příjmem vlákniny a tak dále. Někdy můžete kolem konečníku nahmatat, případně vidět, více či méně bolestivé uzlíky, které jsou většinou měkké a jdou zastrčit zpět do řitního otvoru. Pokud je tento uzlík nafouklý, zduřelý a na dotyk výrazněji citlivý až bolestivý, jedná se zřejmě o trombózu (ucpání) žíly. To už je stav, který obvykle nezvládnete vyléčit sami, je spíše zapotřebí navštívit lékaře.
Fibroadenom je diagnostikován převážně u mladších žen. Má velmi tuhou konzistenci a obvykle roste pomalu. V určité fázi se jeho růst většinou zastaví. Po menopauze fibroadenomy regredují a kalcifikují. Neprojevují se bolestí a jeví se jako volně se pohybující uzlík.
Histologicky je fibroadenom specifikován jako solitární, volně pohyblivý uzlík o velikosti 1–10 cm v průměru, vzácně jich může být více nebo mohou být větší než 10 cm, což je pak takzvaný „obří fibroadenom“. Jedná se o tuhé, žlutohnědobílé těleso v oblasti žláz, které má na řezu měkčí, žlutorůžové skvrnky.
Každou pigmentovou skvrnu na pokožce je nutné nejdříve odborně prozkoumat. Až poté vám dermatolog navrhne vhodnou formu jejího odstranění. Na kůži těla se může objevit skvrna hnědého odstínu různé intenzity, která někdy nevyčnívá nad okolí a není plastická. Tento typ změny barvy na kůži se spíše označuje jako hyperpigmentace. Jindy může být skvrna barevně zbarvená a vystouplá, lze ji nahmatat, může mít drsný povrch. Tyto změny se označují jako pigmentové névy neboli znaménka, také se může jednat o seboroické bradavice. V případě, že se ložisko zvětšuje, tvar se stává nesymetrickým, hranice ložiska se rozpíjejí do okolí, v barvě se střídá více odstínů hnědé od bledé až po černou, případně se na povrchu objeví uzlík, oděrka či krvácení, měli byste navštívit dermatologa. Za riziková lze označit všechna nově vzniklá znaménka a ložiska hnědé barvy nad 6 milimetrů v průměru. Léčba tohoto stavu závisí na diagnóze.
Folikulitida je infekční zánět vlasového váčku. V místě postiženého folikulu dochází k zarudnutí. Vytvoří se malý hrbolek, který se může změnit ve vřídek naplněný hnisem. Většinou se toto ložisko šíří a vřídky se množí. Postižené místo je bolestivé. Folikulitida se většinou hojí bez jizvy, může však dojít ke vzniku takzvaného furunklu.
Podobnosti s opruzeninou jsou pouze v zarudnutí a bolesti. Léčba folikulitidy je založena na antibiotických mastech, které se aplikují přímo na postiženou oblast. Velmi důležité je dbát na hygienu zasaženého místa. Pouze při velmi rozsáhlých ložiscích folikulitidy a jejím těžkém průběhu jsou podávána antibiotika ve formě tablet.
Ekzém
Ekzém je chronický svědivý kožní zánět. V akutní fázi se projevuje výskytem svědivých, začervenalých ložisek, na kterých se později tvoří mokvající puchýřky (papulky a pustulky). Pro chronickou formu je typické zhrubnutí kůže (lichenifikace) a barevné změny kůže.
Podobnost s intertrigem spočívá v zarudnutí a lokalizaci v podobných partiích těla. Základem léčby ekzémů jsou antihistaminika k potlačení alergických reakcí, v těžších případech pak lokálně podávané kortikoidy.
Plíseň
Plíseň je nemoc vyvolaná kvasinkami. Vzniká v místech vlhké zapářky a jako profesionální onemocnění u osob, které pracují ve vlhku nebo máčejí dlouhodobě kůži bez patřičné ochrany. U nich se může vyvinout i zánět nehtových lůžek. Kožní kandidóza se projevuje jako ohraničená léze s erythemem a papulkami. Za okolností, jež jsou doprovázeny poklesem buněčné imunity, je infekce torpidní, vyskytuje se i na sliznicích. Většinou odolává terapii. U kojenců vzniká celkem neškodný povlak v dutině ústní (soor) a kožní kandidóza jako následek vlhčení kůže pod plenkou. Pro povrchové postižení sliznic je charakteristický bělavý povlak lpící k povrchu, nebolestivý. Vyskytuje se na sliznici dutiny ústní, na jazyku, na patře, v hrdle.
Projevy s intertrigem jsou téměř totožné, jelikož opruzeniny vznikají také v důsledku plísní. Tudíž i léčba je identická.
Nežit
Nežit je z lékařského hlediska hnisavé kožní onemocnění, které vyvolávají různé bakterie. Vzniká na zádech, šíji či hýždích, kde se infekce zanesená třením do chlupového váčku (ale nejenom) začne zvětšovat. Tím postupně vzniká nehezký vřídek na kůži, který roste, mírně mění barvu a na vršku je nejčastěji zakončen malým žlutým stroupkem. Na omak bývá teplý a postupem času se začíná vyplňovat hnisem. Nežit je dosti bolestivý. Po čase převážně praskne a vyteče a průběžně se zahojí, někdy se vstřebá sám od sebe i bez prasknutí. Není neobvyklé,
Uzly ve štítné žláze jsou pomnožené buňky žlázy, které se typicky shlukují do tvarů připomínajících uzlíky, proto se tak nazývají. To, jak se na ultrazvuku zobrazují, se popisuje pojmy izo-, hypo-, nebo hyperechogenní. Názvy slouží pro orientaci lékařů. Ve většině případů se malé uzlíky pouze sonograficky sledují, pokud by uzlík přesáhl velikostně 1 cm, je indikováno cytologické vyšetření – tenkou jehličkou se z uzlíku pod ultrazvukem odeberou buňky. Uzly se nedají vyléčit léky. Dokud nedělají potíže a mají dobrou cytologii, tak se jen sledují. Pokud se změní, dají se odstranit pouze operativně. V případě, že se prokáže, že je hyperfunkce štítné žlázy důsledkem nadprodukce hormonů jedním z uzlíků, je operace doporučena také.
Základní vyšetřovací metodou v diagnostice uzlíků ve štítné žláze je ultrazvuk štítné žlázy. Ultrazvukové vyšetření by se u prvního nálezu uzlu mělo opakovat v půlročních intervalech. V případě, že je uzlík menší než 10 mm v průměru, neroste a nejeví se sonograficky podezřelý, je možné četnost vyšetření ultrazvukem prodloužit. Pokud uzel štítné žlázy přesáhne 10 mm v nejdelším průměru, nebo pokud se vyšetřujícímu lékaři jeví jako podezřelý (například rostoucí uzel, zvýšené prokrvení a podobně), doporučí lékař takzvanou punkci tenkou jehlou, s následným cytologickým vyšetřením nátěru na sklíčku (vyšetření pod mikroskopem). Jde o metodu s úspěchem používanou již 50 let, která se dnes provádí převážně pod kontrolou ultrazvukem. Cílem punkce je vyloučit zhoubnou povahu uzlíku. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s krevním odběrem.
Uzlíky většinou činnost štítné žlázy nijak neovlivňují. V některých případech však dojde ke zvýšené tvorbě hormonů štítné žlázy právě v jednom či více uzlech a ostatní tkáň naopak svou činnost utlumí. Proto lze tyto takzvané horké uzle štítné žlázy dobře diagnostikovat pomocí radioizotopového vyšetření (scintigrafie štítné žlázy), na kterém horké uzly vystupují do popředí. Naopak uzly zcela nefunkční by se na tomto vyšetření mohly jevit jako takzvaný studený uzel štítné žlázy.
Uzlíky, které se ve štítné žláze vytvářejí, se mohou lišit velikostí, strukturou i biologickým chováním. Některé jsou tak malé, že jsou zachytitelné pouze pomocí ultrazvuku, jiné mohou dorůst do rozměrů, které způsobují mechanické obtíže.
Větší uzly mohou utlačovat jícen nebo dýchací cesty, což se projevuje potížemi s polykáním, pocitem tlaku na krku nebo dušností. Jiným problémem může být jejich hormonální aktivita, kdy uzel produkuje nadbytek hormonů štítné žlázy.
zvýšené pocení
nevysvětlitelné hubnutí
nervozita a třes
nepravidelný srdeční rytmus
Malé procento uzlíků má zhoubný původ, většina však představuje nezhoubné změny – například koloidní uzly, cysty vyplněné tekutinou nebo projevy chronického zánětu. Dříve častou příčinou byl nedostatek jódu, dnes se více uplatňují genetické a environmentální faktory.
Diagnostika uzlů štítné žlázy je dnes velmi přesná a kombinuje několik metod.
Ultrazvuk
Ultrazvuk je základním vyšetřením. U nově zjištěného uzlu se obvykle opakuje v půlročních intervalech. Pokud je uzel menší než 10 mm, neroste a nevykazuje podezřelé znaky, intervaly kontrol se prodlužují.
FNAB – biopsie štítné žlázy
Punkce štítné žlázy se provádí u uzlů větších než 10 mm nebo u sonograficky podezřelých ložisek. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření s bolestivostí srovnatelnou s odběrem krve. Cílem je vyloučit zhoubný původ uzlu.
Punkce slouží k upřesnění povahy uzlu. Provádí se pod ultrazvukovou kontrolou tenkou jehlou. Odebrané buňky se vyšetřují mikroskopicky a podle výsledku se stanoví další postup.