Rýma je zánět nosní sliznice vyznačující se svěděním, dále se objevuje šimrání v nose a kýchání. Tyto projevy se nevyhýbají ani ženám v těhotenství. O to je to horší, protože těhotné ženy prakticky nemohou užívat žádné prostředky na tišení těchto projevů. Pokud za svěděním v nose stojí rýma, tak ta se dělí na tyto druhy: rýma infekční, rýma alergická, rýma vasomotorická, rýma chronická.
Léčba
Rýma způsobená mechanickými podněty, například zbytněním nosní přepážky či nosní sliznice, se léčí především chirurgicky.
Alergická rýma se léčí na základě odborného vyšetření na alergologii, jehož podstatou je zjištění alergenu způsobujícího výše zmíněné potíže. Dále se většinou používají léky z řady antihistaminik, jako je Zyrtec, Analergin, Zodac, Claritine, Xyzal, které jsou v menších baleních volně prodejné. K místní aplikaci se používají nosní spreje s obsahem antialergik, například Livostin nosní sprej, který je volně prodejný a lze ho používat dlouhodobě. Dobře se také osvědčují přípravky kombinované, jako je Vibrocil nosní sprej nebo kapky, které obsahují kromě antialergické složky též složku odstraňující otok nosní sliznice a ucpání nosu. Dále se používají léky s obsahem kortikosteroidů působících místně protizánětlivě, čímž se opět dosáhne splasknutí otoku a odstranění ucpaného nosu. Jedná se například o přípravek Beclomet nasal aqua 50.
U infekční virové rýmy, kde bohužel zatím nelze odstranit příčinu tohoto onemocnění (tedy původce infekce, virus sám), se používají nejčastěji léky k potlačení průvodních příznaků. Jedná se o nosní kapky nebo spreje s obsahem látek, které zmírňují projevy. Tyto léky můžeme rozdělit do níže uvedených skupin.
Léky obsahující pouze dekongestant
Do této skupiny patří dobře známé přípravky Sanorin nebo Nasivin v kapkách nebo ve spreji. Ve formě spreje lze použít Olynth či Oxamet. Všechny jmenované přípravky se vyrábějí v různých silách s ohledem na věk pacienta. Nejslabší verze jsou pro kojence a malé děti.
Léky obsahující kromě dekongestantu i zvlhčující složku
Do této skupiny patří přípravky, které navíc obsahují buď dexpanthenol podporující hojení sliznice, nebo kyselinu hyaluronovou, která svým zvlhčujícím účinkem chrání sliznici nosu. Z této skupiny lze jmenovat například Olynth HA sprej, Otrivin sprej a kapky obsahující jako zvlhčující složku kyselinu hyaluronovou, dále pak Nasic sprej obsahu
V naší poradně s názvem RYMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Rýma, při které se ucpávají nosní dírky, vadit bude. Je potřeba zhodnotit váš stav vyšetřením, zvážit rizika a pak se teprve lékař rozhodne, jestli zákrok provede.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katerina.
Děkuji dnes jsem se zbudila a uz je ryma prič lecena ryma trva 7dni ja ji vylecila za 5 dekuji za odpoved stejnak me jeste ceka predoperacni vysetreni ted pondeli
Výskyt zaražené rýmy se obvykle vztahuje na zánět v zadní části nosohltanu nebo na zánět vedlejších nosních dutin, kdy se vytváří hustý hlen, který je sice vazký, ale lze jej jen obtížně vysmrkat. Postižený má pocit „plného nosu“ a někdy ho bolí hlava. Přes všechny medicínské prostředky a osvědčené babské rady i zadní rýma trvá léčená sedm dní a neléčená týden. Během sedmi dnů je však možno pacientovi se zadní rýmou mírně ulevit. Pokud mu léčba ani po týdnu nepomáhá, měl by navštívit lékaře, aby u něj nevznikla chronická zadní rýma.
Rýma je zánět sliznic horních cest dýchacích projevující se hlavně sekrecí z nosu anebo ucpaným nosem a může být provázena celkovými obtížemi. Zadní rýma má své ložisko v zadní části nosu, tedy až na stěně nosohltanu poblíž otvorů vedlejších nosních dutin. Snaha vysmrkat se je proto v tomto případě zbytečná, protože rýma stéká po stěnách hrdla směrem dolů. Smrkání naopak může u tohoto typu rýmy dokonce uškodit. Pokud je hlenu příliš, je hustý anebo jde o virový nebo bakteriální zánět, může být odchod z nosních dutin nemožný – kvůli hustému hlenu anebo otoku sliznice – a tím pádem se zadní rýma promění v zánět vedlejších dutin, což vyžaduje odborné řešení. Jestliže máte ucpaný nos, doporučuje se používat nosní kapky nebo sprej na potlačení otoku sliznic.
V naší poradně s názvem LÉČITEL OTEC PLESKAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie vitovjáková.
Dobrý den,
prodělala jsem zánět žil na pravé noze a hrozí mi operace ( metodou parvacross ). Existuje nějaká možnost, že bych se mohla operaci vyhnout ? Mám totiž strach z anestezie, přece jen už nejsem nejmladší ( 66).
Prosím o radu.
mvit.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Krosektomie se dnes provádí velmi šetrně. Dochází při ní k preparaci zdravých žil, kterými se pak nahrazují ty poničené zánětem. Vlastně se dá říci, že je to zatím nejlepší způsob, jak vrátit zpět původní žilní funkce, jako před zánětem. Anestezie se bát nemusíte. Pokud byste nechtěla celkovou anestezii, tak můžete požádat o epidurální anestezii, při které zůstáváte při vědomí a znecitliví se vám jen spodní část těla. Alternativní medicína je při léčbě již poničených žil slabá. Může pomoci jen daleko před tím, než zánět zničí žíly.
Do pacientova hrtanu se zavede plastová kanyla, kterou proudí narkotizační médium. Příprava na operaci začíná návštěvou anesteziologa, který zjišťuje všechny potřebné údaje k provedení narkózy, tedy prodělané choroby, užívané léky, vztah k nikotinu a alkoholu. Před operací dostane pacient uklidňující tabletku a může být dopraven na operační sál. Následuje nitrožilní injekce, která vyvolá během několika sekund útlum vědomí. Další injekce ochromí svalovou činnost, aby bylo usnadněno vložení kanyly do hrtanu. Teprve potom do těla operovaného proudí vlastní narkotizační plyn. K narkóze dnes slouží složitá směs asi padesáti substancí, obsahující hypnotika (pro útlum vědomí), látky ke zmírnění bolesti a relaxanty (k uvolnění svalstva). Protože narkóza vyřazuje z činnosti i dýchací svaly, je třeba pacienta napojit na přístrojové dýchání. Moderní narkóza umožňuje mnohem přesnější dávkování a zaručuje vysokou bezpečnost a minimální škodlivost.
Během operace je pacient neustále udržován na příslušné anestetické úrovni. Přesto se ve výjimečných případech může stát, že během operace vnímá okolí (což neznamená, že také cítí bolest), hlasy lékařů nebo zákroky na svém těle. Pozdější vzpomínky na tyto stavy mohou vyvolávat úzkost, nespavost a deprese. Byl zaznamenán i případ muže, který během operace dával pohybem palce u nohy lékařům znamení, že je při vědomí. Aby se podobným případům předcházelo, má se práce anesteziologů v budoucnu opírat o detailní počítačové vyhodnocení narkózy. Podle intenzity naměřených elektrických proudů v mozku lze pak určit hloubku narkózy na čtrnáctibodové stupnici.
Celková anestezie zahrnuje:
hypnotickou složku (ztrátu vědomí): umožní nevnímat bolest a k tomu slouží intravenózní (injekce) nebo inhalační anestetika;
analgezii: odstranění vnímání bolesti a nežádoucích reflexních odpovědí organismu, které by mohly operaci zkomplikovat;
svalovou relaxaci: potřebné uvolnění svalů je závislé na typu prováděné operace;
vegetativní stabilizaci: zajišťuje zmírnění stresové reakce organismu na šok z provedeného zákroku.
Při náročnějších operacích musí být také vyřazeno samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. I během operace jsou anestetika pravidelně doplňována, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Nejznámějším plynným anestetikem je oxid dusný, bezbarvý plyn nasládlé chuti, který je běžně známý pod pojmem rajský p
V naší poradně s názvem NARKÓZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ina.
Dobrý den.Prosim o radu. Slyšela jsem, že je dvojí druh narkózy.Ta jedná je bezpečná není poškození mozku u druhé se toto nevylučuje.. Manžel má jít na operaci žlučníku a měl před 3/4 rokem také operaci.Je mu 74 roků. Prosím o radu co je to za narkózu, popřípadě kdyby se měla uhradit vlastními prostředky kolik by stála.
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Anestezie má dva druhy - lokální a celkovou. Při celkové anestezii je ovlivněn mozek, který nevnímá bolestivé signály. Při lokální anestezii je umrtven jen nerv, který přestane vést bolestivý vzruch, ale mozek je dál plně funkční. Ačkoliv je celková anestezie co do vedlejších účinků horší, tak pro pacienta je lepší po psychické stránce. Jednoduše usne a probudí se, až když je po všem. U svodné anestezie (druh lokální anestezie) je pacient při vědomí a vnímá veškeré dění na operačním sále a to pro některé jedince není vůbec příjemné, proto se preventivně podávají léky na uklidnění, které již zase ovlivňují mozek. Aplikace svodné anestezie není vůbec příjemná a dá se přirovnat k pocitu při průchodu elektrického proudu. O tom jaká anestezie bude použita se lékař dohodne s pacientem, ale jestli máte manžela ráda, tak ho nepřesvědčujte do svodné anestezie.
Pod pojmem narkóza se obvykle rozumí uvedení do umělého spánku případně znecitlivění některé části těla pacienta. Narkóza je také známá pod pojmem anestezie. Narkózu využívají lékaři v nemocnicích při operacích, díky ní udrží pacienta v klidu po dobu chirurgického zákroku, pacient tak nemusí vnímat bolest, která by ho při chirurgickému výkonu zasáhla. Jak již bylo naznačeno, existují dva typy anestezie, a to celková, kdy je člověk uveden do umělého spánku, a pak lokální, kdy se jen část těla znecitliví proti bolesti, ale pacient jinak průběh chirurgického zákroku vnímá. V okamžiku, kdy se lékař rozhoduje, kterou anestezii u pacienta zvolí, rozhoduje se podle mnoha faktorů, jako jsou například náročnost operace, typ operace, jestli se objevily u pacienta komplikace (jestli komplikace hrozí), zdravotní stav pacienta, jeho věk, zátěž operace pro zdravotní stav pacienta, atd. Pokud je operace plánovaná, je důležité, aby byl před ní pacient v co nejlepší kondici, to znamená, aby nebyl nemocný. V takovém případě je pak lepší operaci odložit, jestliže je to možné.
Pod pojmem celková anestezie se obvyklemyslí již zmíněné uvedení do umělého spánku. Ve skutečnosti se ale o klasický spánek vůbec nejedná. Během normálního spánku člověk vnímá zvuky, pachy kolem něj a částečně i to, co se s ním děje. Zároveň se během spánku člověk může volně hýbat, to ale u anestezie není možné. Při celkové anestezii jde tedy o to, aby člověk právě tyto věci kolem sebe nevnímal, stejně tak aby neregistroval, co se děje s ním a zároveň, aby se nehýbal. Proto při anestezii jsou mu do těla vpraveny látky, které zajistí nejen svalový klid pacienta, ale i cíleně navodí ztrátu vnímání věcí kolem něj. Anestezie tedy obsahuje látky, které navodí ztrátu vědomí, aby nevnímal bolest, látky které uvolní svaly a látky, které pomohou tělu, aby se vyrovnalo se stresem způsobeným operací. Využívají se tedy anestetika (znecitlivují a navozují spánek), sedativa (uklidňují), analgetika (potlačují bolest), myorelaxancia (uvolňují svaly). Celková anestezie je do těla člověka vpravena intravenózně (injekce) nebo inhalačně (plyn). Což znamená, že těsně před zákrokem anesteziolog pacientovi vpíchne do žíly uspávací látku a ten pak z kyslíkové masky, kterou mu anesteziolog nasadí na obličej, vdechuje kyslík a anestetika. Reakce na anestetika je velmi rychlá v rámci několika vteřin.
V naší poradně s názvem INTUBACE PŘI ANESTEZII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Děkuji.
A je celková anestezie jediná možnost při tomto zákroku?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Není, ještě je možná svodná anestezie, kdy se znecitlivující látka aplikuje do mišního kanálu. Říká se jí epidurální a pacient je při ní při vědomí, sám dýchá, komunikuje s operujícím a necítí oblast od břicha k nohám. O vhodné anestezii se domluvte s chirurgem nebo anesteziologem před výkonem.
Druh léčby testikulárních hrudek závisí na příčinách.
Léčba varikokély
Ve většině případů varikokély nevyžadují léčbu. Pokud máte varikokély a trpíte bolestmi nebo nepříjemnými pocity, můžete:
užívat léky proti bolesti, jako je paracetamol;
používat těsně přiléhající spodní prádlo, které nabízí oporu.
Pokud varikokéla způsobuje nadměrnou bolest či nepohodlí, může být doporučen chirurgický zákrok.
Chirurgie
K léčbě varikokél se obvykle používá chirurgická technika nazývaná embolizace varikokél. Pacienti jsou doporučeni k urologovi, který s nimi konzultuje výhody a rizika operace. Embolizace varikokél se obvykle provádí v lokální anestezii (znecitlivění postižené oblasti) ambulantně, nemusíte tedy po zákroku zůstávat v nemocnici. Chirurg bude používat zařízení s rentgenovými paprsky, které zavede malou trubičkou do postižených žil ve varlatech. Pomocí kovových cívek nebo speciální tekutiny dojde k zablokování žil. Krev se následně vyhýbá těmto zablokovaným žilám a dochází ke snížení otoku a odstranění varikokél.
Embolizace varikokél je velmi bezpečný postup, i když hrozí malé riziko infekce. Pokud se infekce vyskytne, může být léčena pomocí antibiotik. Mezi další možná rizika patří:
opětná tvorba varikokél;
necitlivost nebo bolest v šourku.
Některé varikokély vyžadují odlišný typ operace, a to v případě, kdy dojde k rozdělení rozšířených žil. Takový zákrok se již provádí v celkové anestezii. Lékař provede řez v třísle s následným vyhledáním a odstraněním rozšířených žilek. Více než 9 z 10 varikokél je úspěšně odstraněno pomocí tohoto chirurgického zákroku.
Léčba hydrokély
Hydrokéla u novorozenců obvykle mizí sama během prvního nebo druhého roku života. Léčba hydrokély je nutná pouze v případě, že přetrvává delší dobu nebo začne způsobovat nepříjemné příznaky. Hydrokéla u starších chlapců a mužů způsobuje bolest a nepohodlí.
Chirurgie
Pokud bude nutná léčba hydrokély pomocí chirurgického zákroku, provádí se v celkové anestezii takzvaná hydrokélektomie. Chirurg provede řez v šourku, aby odtekla tekutina dříve, než utěsní průchod mezi břichem a šourkem. Řez je utěsněn pomocí rozpustných stehů. Většina mužů se vrací domů velmi brzy po operaci. Stejně jako u embolizace varikokély je i u hydrokélektomie malé riziko infekce. Děti mohou brát antibiotika před nebo během zákroku, aby se zabránilo infekci.
Ve svém příspěvku RETENCE MOČI PO SPINÁLNÍ ANESTEZII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobrý den. Mám prosím dotaz. Dne 10.12. 2015 jsem podstoupil operaci kolena při spinální anestezii ( do páteře). Po operačním výkonu se u mně objevila retence moči, nemožnost se vymočit. Byl mi zaveden katetr, asi po dvou dnech vytažen, situace se nezlepšila, pak znovu nasazen a po 3 týdnech vytažen, močení se neobnovilo. Můj urolog mi říká, že budu muset podstoupit operaci prostaty. Mám 66 roků, před operací jsem bral lék TAMUREX a byl jsem téměř bez obtíží s prostatou, slabší proud moči a nutnost jít 1x za noc na malou stranu, jinak žádné obtíže. Teď nedávno mi začal zavedený katetr (cévka) obtékat močí i z vnější strany. Co mi prosím radíte? Děkuji. Jan
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem POTÍŽE PO NARKOZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Maru.
Dobrý den, v pondělí 23.5. jsem prodělala plastickou operaci samozrejmně pod celkovou anestezií , po probuzení jsem měla silné pálení až bolest v krku, což je podle lékaře a sestřiček následek po intubaci a prý tak do dvou dnu přejde, k tomu jsem občas vykašlávala trochu krvavé hleny...to pan doktor spojil s tím, že kouřím..i když velice málo, někdy nekouřím i pár dní, nekdy třeba jen jednu denně. Bohužel dnes je čtvrtrek, krk je sice lepší, ale stále bolí, hlavně při polknutí a hleny vykašlávám také..sice jen občas,ale i tak. Chtěla jsem poradit, zda i to je po anestezii možné..jinak si dělám obklady na krk, piji řepík, kloktám Švédské kapky. Děkuji za odpověd Maru
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Bolesti krku po narkóze jsou normální. Někdy se nepodaří lehce zavést inkubační katetr a poškodí - odře se sliznice a ta pak krvácí. Při tomto stavu pak krk cítíme jako při angíně. Hojení je tak na deset dní, než bolesti při polykání ustanou. Dobré je po dobu hojení kloktat Stopangin nebo vystříkat krk Tantum Verde.
Každé zhoršení průchodnosti nosu okamžitě způsobí zvýšené dechové úsilí. Ke komplikacím u zadní rýmy dochází v důsledku otoku sliznice a následného ucpání vývodů vedlejších dutin nosních. Při nemožnosti ventilace nosních dutin zde vzniká podtlak, který vede k akutnímu zánětu vedlejších dutin nosních. Zkomplikovat zadní rýmu může i otok a zduření sliznice v Eustachově trubici, což může být příčinou přechodné nedoslýchavosti a zánětu středního ucha, občas s chronickými následky. Často dochází i k sestupné infekci, tedy k postupnému zánětu hrtanu, průdušnice až zánětu dolních cest dýchacích. Nadbytečný sekret stéká do průdušek a dochází ke kašli.
Mějte na paměti, že zelenožlutá rýma je většinou způsobena bakteriální infekcí, pokud je virového původu, je spíše „vodová“. Bílá rýma je většinou alergická. Zadní rýma je pak označení pro hustou rýmu nacházející se v zadní části nosohltanu, případně jde o zánět vedlejších nosních dutin. Inhalace pomůže uvolnit hlen. Kašel při zadní rýmě je projevem infekce horních cest dýchacích, ke které může snadno dojít právě po infekci nosohltanu.
Ve svém příspěvku NASLEDKY PO ANESTEZII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucka.
Dobrý den, chci se zeptat pacient byl na operaci nosních polipu po anestezii začali problémy stále leží na jipu zavodnuje se ma krece bolesti problemy se slinivkou a strevy potrebuji vědět a věřím i tomu že se z toho dostane že jo? Doktoři mu dávají od bolesti morfium nebo co má 2 malé děti ženu a je mu jen 36 let celou dobu byl v dobre fyzické kondici prosím o pomoc a radu ta nevědomost je hrozná...moc díky
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jako chronická zadní rýma se označuje déletrvající nebo vracející se onemocnění dutiny nosní. Oproti akutní rýmě převažuje ucpaný noc (zduřelá sliznice) a místo vodnatého výtoku z nosu převažuje hustá, těžko vysmrkatelná rýma. Chronická rýma může vyústit v hypertrofickou rýmu, kdy dochází ke zduření (zvětšení = hypertrofie) sliznice. Následkem toho je nos výrazně ucpaný a postižený člověk musí dýchat hlavně ústy.
V naší poradně s názvem RYMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronika.
Dobrý den, znamená to tedy že drobná rýma u které se neucpávají nosní dírky problém není? Ptám se protože bych měla jít na konizaci a prakticky od podzima do jara mám střídavě větší či menší rýmu. Předem děkuju.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Konečné rozhodnutí o provedení zákroku v anestezii vždy vydává anesteziolog před operací. V každém případě je třeba o chronické rýmě informovat lékaře v rámci předoperačních vyšetření. Tekutý sekret z nosu, který není zánětlivý moc nevadí.
Rýma v těhotenství má o něco omezenější možnosti léčby. Na bolest lze užívat paralen. Ve druhém trimestru i acylpyrin. Ibalginu a jiným druhům brufenů je lépe se vyhýbat. Také se vyhněte bylinkám, jako je šalvěj nebo tymián. Ani skořice nemusí působit vždy jen pozitivně. Omezovat se nemusíte se sprejem nebo kapkami mořské či minerální vody do nosu. Pomohou i běžné bylinky v čaji či homeopatika. Zhoršení průběhu rýmy vždy konzultujte s lékařem.
U kojence nebo novorozence
Kojenci mají velkou nevýhodu v tom, že nemohou být ve vertikální poloze. Hleny jim proto málo stékají dolů. A když už stečou, často miminko dusí. Proto je nutné pravidelně hleny odsávat, pravidelně prostříkávat nos slanou vodou nebo minerálkou k tomu určenou. Vynikajícím prostředkem na ředění hlenu je například Libenar, tedy čištěná voda se solí. Naředí hlen, který snadno steče do krku, ale miminko tolik nedusí, protože jej dokáže spolknout. I odsávání hlenů jde po aplikaci Libenaru mnohem lépe.
Během rýmy se snažte miminko častěji dávat na „koníčka“, tedy na bříško, aby hleny mohly stékat rychleji. Na spaní zajistěte miminko do polohy na boku, hleny jej nebudou tolik dusit. Výborné jsou i bylinkové oleje, jimiž se miminkům promastí nos – naneste vždy na vatovou tyčinku a vytřete nosní dutiny. Bylinky jednak uvolní sliznici, jednak ji díky oleji promastí a zvlhčí. Navíc vytvoří prostředí, kde se viry i bakterie hůře množí.
Pokud to jen trochu jde, dávejte miminku častěji napít, a to nejlépe kojením. Ženské tělo je dokonalé v tom smyslu, že když se na kůži prsou dostanou sliny miminka i s viry a bakteriemi, které způsobují probíhající infekce, látky se vstřebají přes kůži do krve a žena začne tvořit obranné látky. Pitím mateřského mléka je miminko od maminky získá a může se mnohem snadněji vyléčit. Jestli nekojíte, tak nabízejte děťátku bylinkové čaje.
Na noc je dobré pověsit nad postýlku ponožku nebo pytlíček s čerstvě rozkrájenou cibulí. Díky ní se bude miminku i v noci dobře dýchat. Pomáhá také do místnosti postavit hrnec s horkou vodou, ve které se luhuje tymián anebo rozmarýn. Jen pozor na bezpečnost členů rodiny! Pokud se miminku přemění vodnatá rýma na rýmu zelenou, je lépe navštívit lékaře.
U batolete
U batolete můžete v podstatě postupovat stejně jako u sebe. Batole už stojí nebo alespoň klečí, hodně je samo na bříšku. A tak i rýma mívá lepší průběh, dítě není tolik dušeno stékajícími hleny. Pokud jde o batole již starší a méně divoké, můžete mu pod přísným dohledem dávat i homeopatika. Vždy však pozor na nebezpečí jejich vdechnutí. Batolata už mohou brát i různé přípravky na ředění hlenu. A když nejsou alergici, nemají ani omezení s bylinkami. V noci také mohou inhalovat cibuli či tymián. Pokud se batoleti přemění vodnatá rýma na rýmu zelenou, přičemž se celkově zhorší průběh infekce, je lépe navštívit lékaře.
Refluxní choroba jícnu - důležité je dodržovat úpravu stravy a dietu. Co jíst? Strava by se měla především zaměřit na vynechání sladkého pečiva, bílého pečiva a alkoholu. Jídlo je nutné rozdělit na menší a častější porce. Při diagnóze refluxní choroby jícnu se do denního programu zařazuje vhodné posilování hlubokých břišních svalů například cvičením pilates. Uvolňovací techniky na psychiku bývají také dobrým pomocníkem.
Platí obecné zásady a doporučení, ale rozhodně neplatí pro jednotlivého pacienta. Každý si musí vysledovat svojí individuální dietu. V akutní fázi nemoci bude dieta jistě přísnější. Obecně je třeba se vyvarovat jídel tučných, sladkých a kynutých, zvláště jejich kombinace (čokoláda, buchty, koblihy).
Z příloh jsou nevhodné knedlíky, z masa a ryb ty tučné, ze zeleniny syrový česnek a syrová cibule, někomu vadí paprika, z nápojů je třeba vynechat nebo alespoň omezit kávu (i bez kofeinu), alkohol, kolu, mátový čaj, džusy a sycené nápoje (studené nápoje přinášejí většinou úlevu), z ovoce vadí hlavně citrusové. Jsou pacienti, kterým vadí různá koření, mák, jogurty, vývarové polévky, marmelády.
K dalším zásadám, které se týkají jídla, patří:
U pacientů s nadváhou nebo obezitou je nutné zavést redukční dietu.
Ulehnout je možné až 3–4 hodiny po jídle.
Dodržovat zásadu pěti, tedy denní dávku jídla rozdělit na pět částí a v zájmu pestrosti mít v každé z pěti porcí i pět druhů potravin s důrazem na zeleninu.
Ve svém příspěvku VIROVÝ ZÁPAL PLIC. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jircová.
Dobrý den,vnouček ,nyní v únoru 3 roky,je ode dneška s dcerou na jip s virovým zápalem plic.Včera začala horečka 39',předevčírem kašel a rýma,dnes v noci dušný.Od listopadu skoro 2 měsíce dráždivý kašel,dětská lékařka dávala jen sirupy na odkašlání,Rtg neudělala,malý několikrát v noci i přes den při spaní zvracel,prý je to zadní rýma.Myslím si,že vnouček už před tím prodělal zápal plic.Co si o tom myslíte?Děkuji za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Podle uložení na děloze rozlišujeme polypy děložního hrdla, které je snadné diagnostikovat při běžném gynekologickém vyšetření v zrcadlech, neboť obvykle prominují (vystupují) z děložního hrdla navenek čili do pochvy, a dále polypy děložního těla, jež se nacházejí uvnitř dělohy neboli v d. dutině. Tento druhý typ se zjišťuje obtížněji, běžným gynekologickým vyšetřením (v zrcadlech a pohmatem) jej diagnostikovat nelze a více či méně jasné podezření na něj lze získat vaginálním ultrazvukovým vyšetřením. Definitivně se potvrdí až při hysteroskopii neboli endoskopickém zobrazení děložní dutiny.
Polypy v děloze jsou nezhoubné gynekologické nádory. V drtivé většině případů se jedná o benigní čili nezhoubné slizniční výrůstky. Problém však může být v mylné diagnóze, kdy se za zdáním polypu může skrývat skutečný zhoubný nádor. Přesnou příčinu vzniku neznáme; u p. hrdla můžeme spekulovat o vlivu chronického dráždění hrdla například záněty. Polypy děložního těla zase patrně souvisí s nadměrným vlivem ženských hormonů estrogenů, které obecně způsobují proliferaci neboli růst děložní sliznice (endometria) – tyto polypy se také často nazývají polypy endometriální. Je známo, že při dlouhodobém, často mnohaletém užívání preparátu s účinnou látkou tamoxifen, jenž celkově tlumí působení estrogenů u pacientek léčených pro karcinom prsu, bývá výskyt endometriálních polypů poměrně hojný a typický. Genetika či další rizikové faktory nejsou známé.
Typickým příznakem pro oba typy děložních polypů je krvácení. U polypů hrdla děložního jde spíše o mírné krvácení a špinění, nejčastěji po pohlavním styku či gynekologickém vyšetření (tedy tzv. kontaktní krvácení). U polypů těla děložního se jedná o typicky nadměrně silné menstruace či krvácení mimo cyklus. Polypy nebolí. Krvácení či silná menstruace je ale samozřejmě velmi nespecifický příznak řady dalších gynekologických diagnóz, například děložních myomů. Myomy jsou však již typické nádory (naštěstí také nezhoubné), obvykle tuhé uzlíky či uzly vycházející z děložní svaloviny těla děložního, které se dají poměrně spolehlivě odlišit od jiných problémů ultrazvukem, ale i vyšetřením palpačním, neboť více či méně výrazně zvětšují celou dělohu (na rozdíl od polypů, kdy velikost dělohy zůstává nezměněna). Dalším symptomem může být i neplodnost nebo opakované potraty. Dosti často se však polyp neprojevuje nijak, je tedy asymptomatický a může být
Obřízka částečná a nízká: Zde se odstraní celá vnitřní předkožka a vnější je ponechána v takové délce, že v normálním stavu překrývá přibližně půl žaludu. Odstraněním vnitřní předkožky odpadají barevné přechody kůže. Zbytek předkožky cestuje po žaludu, a to může vyvolávat nepříjemné pocity. Dále je dobré vědět, že jedna polovina žaludu oschne a zkrabatí a druhá polovina zůstane přirozeně vlhká. Pokud byla tato obřízka provedena z důvodu fimózy, hrozí její navrácení. Tento způsob obřízky je v České republice dosti častý, jenže je s ní většina majitelů nespokojená. Ani vlastně neplní účel obřízky, takže je vhodná pro ty, co na obřízku musejí, ale nechtějí ji. Vzhledem k tomu, že bývá hojící se jizva často ve vlhku, je hojení pomalejší a nastává více pooperačních komplikací. Uzdička je v drtivé většině případů odstraněna.
Obřízka částečná a vysoká: U tohoto typu obřízky se odstraňuje zčásti vnitřní a zčásti vnější předkožka. Poměr zakrácení jednotlivých částí předkožky je zcela individuální případ od případu. Záleží, kdo obřízku zrovna provádí a jak si to pacient přeje. Ponecháním vnitřní předkožky vzniká na penisu pestrá škála odstínů kůže. Když předkožka zrovna necestuje po žaludu, tak se hrbí jako harmonika za korunkou, a to může vyvolávat nepříjemný pocit, že do ní tlačí. Tento způsob obřízky není vhodný pro řešení fimózy většího rozsahu. Jizva často ztvrdne a pak je nutné provést úplnou obřízku. Při ztopoření je zbývající předkožka napnutá, ale jde jí hýbat klidně až do půlky žaludu. Ani to nebrání tomu, aby byl sex jiný než před provedením obřízky. Uzdička se většinou prodlužuje, méně časté je nedotčení. Tato obřízka je vhodná pro ty, kdo se bojí, že budou mít při erekci málo pokožky nebo předkožky (což je nesmysl). Ovšem je možné cestování zbývající předkožky. Navíc je tento způsob provedení obřízky velmi nevzhledný (což potvrdila i anketa). Toto provedení se hojí lépe než nízká varianta, ale pořád hůř než obřízky úplné.
Obřízka úplná a nízká: V tomto případě se odstraní celá vnitřní předkožka a vnější v různém rozsahu. Podle toho, kolik jí zůstane, je na neztopořeném penisu mírně zkrabacená (nic se nesmí hromadit za žaludem) nebo je zkrácená natolik, že je hladká neustále, bez záhybů a vrásek. Ženy zpravidla takto obřezaný penis označují jako sexy, protože vypadá stejně jako při milování – jen je menší. Při erekci s
Nemusíte utrácet za drahé nosní kapky v lékárně, když vám nejde se vysmrkat. Stačí si kleknout do vany na všechny čtyři a lokty položit na dno do hodně teplé vody s přísadou soli (asi 1/2 kg na 20 litrů vody). Stále si připouštějte horkou vodu a odpouštějte vlažnou tak, aby byly kotníky a lokty ponořené. Takto vydržte alespoň půl hodiny v co nejteplejší vodě, potom se utřete a rychle si lehněte pod peřinu. Jestliže se vám nespustí rýma do jedné hodiny, postup opakujte.
Nebo si při zadní rýmě připravte dva větší kbelíky – do jednoho dejte studenou a do druhého hodně horkou vodu. Střídavě ponořujte do vody ruce až po lokty (stačí dvě minuty do studené a dvě minuty do teplé vody). Opakujte pětkrát až desetkrát. Poté se ihned zabalte do teplé deky nebo zalehněte do postele. Po dvou dnech se vám krásně spustí rýma a nemusíte na nepříjemné punkce.
Na zadní rýmu platí prý také jako podpůrný lék křen. Nastrouhaný křen smíchejte s medem v poměru 1 : 1 a užívejte třikrát denně.
Bylinky
Poměrně novou bylinkou v ČR na boj s rýmou je takzvaný rýmovník. Lístky rýmovníku se rozemnou a vloží do nosu, kde působí léčebné látky této rostliny. Menším dětem stačí čichat k rozmělněnému lístku rýmovníku. Dá se z něj uvařit i vynikající čaj. Jen pozor, má uspávací účinky.
Homeopatika
Mnoha lidem se při rýmě osvědčila homeopatika. Při prvních příznacích rýmy (pálení nosohltanu a čípku) se doporučuje začít každou hodinu cucat tabletku Coryzalia – maximálně osm tabletek denně. Během léčby postupně prodlužujte intervaly podávání a snižujte denní dávku až do úplného vyléčení. Toto homeopatikum již bývá běžně dostupné ve většině lékáren.
Sirup na zadní rýmu
Na zadní rýmu je možné použít Nasivin Sinus sirup. Tento sirup obsahuje výtažky ze šesti bylin, které pomáhají uvolnit nosní dutinu a rozpouštět hleny. Používá se při rýmě a nachlazení.
Ve 100 g sirupu je obsažena bylinná směs 9,38 g (zahuštěný extrakt, sušina 15 %): bez černý – květ 17,74 %, hořec žlutý – kořen 1,26 %, jitrocel kopinatý – list 35,57 %, prvosenka jarní – květ 17,74 %, tymián obecný – nať 17,74 % a lékořice lysá – kořen 9,95 %.
1 lžička sirupu obsahuje 3,25 g cukru.
Děti od 3 do 6 let mohou užívat 1/2 lžičky 2x denně. Dospělí a děti od 6 let 1 lžičku 2x denně. Sirup není určen pro děti do 3 let.
Onemocnění většinou začíná jako rýma, ze začátku vodnatá, postupně dochází k její změně v hnisavou, přidávají se teploty kolem 38 ˚C, u dětí mohou být vyšší. Dále se objevují příznaky typické pro chřipkovitá onemocnění, tedy celková únava, nechutenství, bolesti svalů. Postižený začíná huhňat a zhoršuje se kvalita čichových vjemů, která může vést až k přechodné ztrátě čichu. Může se přidat pálení nebo bolest v krku. Vyskytují se bolesti hlavy, někdy celé poloviny hlavy, dle postižené dutiny, respektive dutin. Dále je pro sinusitidy typická bolest v oblasti postižené dutiny při poklepu. V případě bolestivosti při poklepu v souvislosti s rýmou je diagnóza téměř jistá. Dále můžeme zkusit další příznak, a to poskakování nebo předklon. V obou těchto případech totiž bývají tyto úkony provázeny bolestí v oblasti zánětu. Bolest bývá nejintenzivnější především v odpoledních hodinách. V případě, že chybí rýma, ale oblast dutiny je bolestivá na poklep, je nutno myslet na nerozpoznaný zubní kaz, který se může projevit jako přenesená bolest, případně může jít o komplikaci kazu, kdy zánět zubu na dutinu přestoupil. V takovémto případě je proto dobré vyhledat zubního lékaře a o tomto ho informovat. V dětském věku je riziko přechodu infekce do takzvané latentní (skryté, neprojevující se) fáze, kdy klasických příznaků bývá velice málo nebo chybí úplně. Upozornit by nás na to mohly ale jiné příznaky. U dětí se objeví častější smrkání, kdy sekret bývá hlenohnisavý, také je dobré si všímat toho, jak dítě spí. Při této formě je totiž často možné všimnout si nočního kašle a chrápání. Děti také častěji dýchají ústy. Je dobré sledovat i okolí nosu, kdy se v oblasti vchodu může chronicky dělat ekzém. Toto celé pak může být provázeno opakovanými akutními sinusitidami. U chronických sinusitid, které mohou být důsledkem nedostatečně vyléčené akutní infekce, se mohou vyskytovat některé výše uvedené příznaky, ale většinou nebývají doprovázeny zvýšenou teplotou. Bývá dlouhotrvající hnisavá rýma, trvale ucpaný nos, v noci časté chrápání. Také nezřídka dochází k chronickému zánětu hltanu a dýchacích cest.
Ve svém příspěvku ZADNÍ RÝMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Fialová.
Trpím na "Zadní rýmu" snad odjakživa od podzimu do jara. Pravidelně chodím na prohlídky na ORL, beru Zulbex, Desloratadine Actavis a sprej Mometason furoát Cipla.
Přečetla jsem si o "Zadní rýmě" už toho dost, ale nedočetla jsem se nikde, že by v důsledku toho bylo i to, že postižený rýmu, kterou nevysmrká, tak ji rovnou polyká. Přes den to ještě jde, ale když večer ulehnu, tak je to jeden nekonečný proud, který přeruším akorát sprejem. Sice se potom vyspím, ale ráno mám v puse všechno suché jako na Sahaře (jazyk, patro, uvnitř krku), že nemohu ani polknout. Beru ho jen v nouzi (nevyspaná - unavená). Z napolikaného hlenu mne potom bolí žaludek a někdy ráno se musím vyzvracet (sám hlen). Hlava nebo v krku mne nebolí a ani jinak se necítím nemocná. Akorát mám nutkání pořád něco jist alespoň trochu, že mne méně bolí žaludek. Vcelku dobře a rychle zabírá uvařené teplé brambory jen tak bez ničeho.
Rýma se mi sama spustí akorát když brečím, krájím cibuli nebo v zimě když se slunce odráží v čerstvě napadaném sněhu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmila.
Pani Aleno,
vyzkoušejte na zadní rýmu, výplach nosu konvičkou, kterou naplníte slanou vodou, vyplachovat se může každý den. Zakoupíte v lékárně a jistě Vám tam i poradí jak s konvičkou pracovat. Synovi velmi se zadní rýmou výplach nosu pomáhá.
Zadní rýmu může způsobit klasická infekce, alergická reakce nebo reakce na mechanickou překážku či problém s nosní mandlí. Pokud se jedná o klasickou infekci, pak je tato forma zadní rýmy nakažlivá. A abyste nenakazili ostatní v rodině nebo kolegy v práci, je vhodné používat roušku. Zaražená rýma se nejprve musí „naředit“. Takže je nutné pít velké množství tekutin a užívat prostředky k ředění hlenu, ať už bylinkové nebo chemické. Obojí jsou běžně volně k dostání v lékárnách, recept netřeba.
Během rýmy nesmí prochladnout hlava ani obličej. Takže pokud musíte ven, tak jen s teplou pokrývkou hlavy. Když je extrémní počasí, vyplatí se i šátek přes obličej. Jestliže během trvání rýmy prochladne hlava či obličej, mohou nastat velké komplikace, dokonce s celoživotními následky. Rýma se může rozrůst do vážných zánětů, například zánětu trojklanného nervu.
Bezprostřední pooperační péče je velmi důležitá a její selhání může výrazně zvýšit morbiditu i mortalitu v souvislosti s operačním výkonem a anestezií. Během operace až do předání pacienta z operačního sálu zodpovídá za stav pacienta anesteziolog, který rozhoduje podle náročnosti výkonu a stavu pacienta o další péči (stav po narkóze).
U krátkých operačních výkonů, kde je stabilizace základních vitálních funkcí dosaženo po probuzení pacienta z anestezie na operačním sále, může být tento pacient předán k další péči na standardní oddělení, kde je běžný režim.
Po narkóze u delších a náročnějších operačních výkonů a u rizikových pacientů je třeba počítat s pomalejším odezníváním anestezie a nutností intenzivního sledování vitálních funkcí do jejich stabilizace. V těchto případech se pacient po operaci transportuje na zotavovací (dospávací) pokoj nebo na JIP příslušného operačního oboru. Transport pacienta probíhá vždy pod dohledem lékaře a musí být zajištěna vhodná monitorace, eventuálně oxygenoterapie pacienta. Na zotavovacím pokoji nebo JIP jsou kontinuálně monitorovány vitální funkce pacienta (stav vědomí, dýchání, saturace kyslíkem, srdeční rytmus a frekvence z EKG, krevní tlak, diuréza), je zajištěna oxygenoterapie, eventuálně podpůrná ventilační péče ventilátorem, infuzní léčba a hrazení krevních ztrát, je-li potřeba i podpora oběhu a diurézy. Dále je zajištěna pooperační analgezie, případně analgosedace a péče o tělesnou pohodu pacienta (zahřívání). Je nutné sledovat i odvod z drénů a krvácení z operační rány. Do standardní péče je pacient předáván až po úplné stabilizaci stavu, bez nutnosti podpory a monitorace vitálních funkcí.
U některých náročných operačních výkonů (kardiochirurgie, velká hrudní a břišní chirurgie) a u velmi rizikových pacientů (stáří, polymorbidita) se volí následná pooperační péče s ventilační a oběhovou podporou na oddělení ARO.
Bezprostředně po probuzení z celkové anestezie je pacient ohrožen především poruchami dýchání a oběhu. Poruchy dýchání mohou být způsobeny neprůchodností dýchacích cest (nejčastěji zapadlý jazyk, obstrukce a dráždění sekretem), dále může dojít k centrálnímu útlumu dýchání anestetiky a opioidy, k dechové nedostatečnosti způsobené svalovou kurarizací (relaxací) nebo hypoventilací při nedostatečné analgezii. Nejvíce jsou takto ohroženi pacienti po operacích v nadbřišku a&n