VEPŘOVÝ FLAMENDR V BRAMBORÁKU je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Oligofruktóza je tradiční prebiotikum, které pomáhá snižovat váhu a energetický příjem u obézních osob beze změny životního stylu a stravování. Tento jev se vysvětluje snížením příjmu energie, který způsobí právě oligofruktóza, neboť ovlivňuje postpradiální krevní glukózu a uvolňování inzulinu.
V čem je obsažena
Inulin obsažený v potravinách je syntetizován na oligofruktózu. Inulin je jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže lidský organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Enzymová hydrolýza inulinu přirozenými endoglykosidázami rostlin, takzvanou inulasou neboli β-1,2-fruktan fruktanohydrolázou, poskytuje oligofruktany.
Oligofruktóza je obsažena v níže uvedených potravinách.
Topinambur
Topinambur se především pěstuje pro využití hlíz jako suroviny na výrobu fruktózového sirobu. Kvůli příznivému poměru fruktózy a glukózy po hydrolýze inulinu se doporučuje zpracovávat hlízy od října do prosince. Chuť syrových hlíz je nevýrazná. Po přechodu prvních mrazíků se chuť dotváří a hlíza se stává specificky nasládlou. Syrové hlízy se využívají jako součást zeleninových salátů, lze je používat do polévek a dušených jídel. Hlízy se například mohou nastrouhané přidat v podílu cca 10 % ke strouhaným bramborům při přípravě bramboráků nebo brynzových halušek. Sušené plátky lze přidávat do přesnídávkových směsí se zvýšeným obsahem vlákniny nebo do výrobků typu müsli. Dále je možné topinambury využít na výrobu dřeně, která se používá v pekařství a cukrářství.
Čekanka obecná je vytrvalá bylina s přímou lodyhou dosahující výšky až 120 cm, tuhou, obvykle větvenou, lysou nebo krátce štětinatě chlupatou. Přízemní listy tvoří růžici kracovitě peřenoklaných zubatých listů, lodyžní lístky jsou podlouhle kopinaté a slabě zubaté. Úbory mají 3 až 4 cm v průměru a jsou barvy modré, vzácněji růžové až bílé. Květní úbory mají jazykovitý tvar. Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny. Odtud také zřejmě vznikl český název rostliny. Kořen je válcovitě vřetenovitý, tuhý, jindy řepovitě ztlustlý a dužnatý. Plody jsou obvejcovité nažky bez chmýru s korunkou štětinek na horním konci. Pro pěstování čekanky se doporučují půdy výhřevnější s dobrou zásobou živin, ne však půdy těžké a kamenité. V těžké půdě se kořen při sklizni láme, protože je křehký. V zemi tak zůstává 15–20 % hmoty kořene, a to má dva negativní důsledky. Kořen roní šťávu, což jednak zhoršuje jeho technologickou jakost a jednak ulomené kousky kořene obrážejí a zaplevelují pozemek v příštím roce. Čekanka je nenáročná na předplodinu. Optimální jsou obiloviny a brambory, ale není vhodné sít čekanku po kukuřici, slunečnici, hořčici a řepce. Výsev se doporučuje na konci dubna, kdy teplota půdy dosahuje asi 10 °C. Rostlina je citlivá na mrazíky. Výsevová vzdálenost se doporučuje 60–80 mm s n
Majoránka se používá jako koření na dochucování polévek, omáček a masitých jídel, často se užívá dohromady s česnekem. Ve staročeské kuchyni je nezbytnou přísadou zabíjačkových specialit, dršťkové polévky, bramborové polévky (bramboračky) a bramboráku (cmundy). Díky svému blahodárnému léčivému účinku na trávení se přidává do pokrmů z luštěnin, zelí či jiných tučných jídel. Vyniknout dává především chuti zvěřiny nebo pečeným játrům. Velmi dobře se hodí také do lehkých zeleninových nebo vaječných salátů. Používat ji lze v čerstvém i sušeném stavu. Její předností je, že neztrácí aroma, které se výborně snoubí s ostatními druhy koření, například tymiánem.
Majoránka mimo jiné povzbuzuje chuť do jídla a podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Působí také proti nadýmání. Uvolňuje křeče a posiluje nervový systém. Pomáhá při ženských onemocněních, protože posiluje dělohu. Čaj z majoránky může dokonce pomoci při bolestech hlavy nebo nachlazení.
Účinné látky v majoránce: bílkoviny, sacharidy, vláknina, tuk, voda, železo, vápník, hořčík, fosfor, draslík, zinek, měď, sodík, selen, mangan, vitamíny A, B, C, E, K, cholin, betakaroten, lutein, kyselina listová, omega-3 a omega-6 mastné nenasycené kyseliny
Cílem dietní léčby diabetika I. typu je především ovlivnění hladiny krevního cukru (glukózy), a to jak nalačno, tak po jídle, dosažení či udržení hodnot krevních tuků, zajištění potřebné dávky energie a oddálení vzniku diabetických komplikací. U diabetika I. typu je kladen velký důraz na pravidelnost ve stravování a dávkování inzulinu podle aktuálních glykémií. Energetická hodnota stavy by měla být přiměřená skutečné potřebě, aby se udržovala ideální tělesná hmotnost. Složení jídelníčku by mělo vycházet ze zásad stravy v rámci zdravé životosprávy, to znamená, že by v něm neměly kromě přiměřeného množství sacharidových potravin (pečiva, rýže, těstovin – lépe v celozrnné variantě – a brambor) chybět mléčné výrobky (nejlépe zakysané), maso s preferencí libových částí, drůbeže a ryb (včetně tučných pro obsah nezbytných nenasycených mastných kyselin), kvalitní tuky rostlinného původu (rostlinné oleje a produkty z nich vyrobené, například margaríny). Nezanedbatelnou roli má samozřejmě pitný režim, který je také potřeba do jídelníčku započítávat.
Normální hladina cukru (glykémie) je 3,6–5,6 mmol/l. Diagnóza diabetu mellitu je založena na průkazu zvýšené hladiny cukru (hyperglykémie) v krvi.
Diagnóza diabetu je jednoznačně stanovena při nálezu:
hladiny glukózy během dne ≥ 11,1 mmol/l;
hladiny glukózy nalačno ≥ 7,0 mmol/l (ve 2 odběrech).
Pokud je glykémie v rozmezí 5,6–6,9 mmol/l, je vhodné doplnit zátěžový test s cukrem, takzvané oGTT.
Cílem péče o diabetika je, aby se dožil stejné délky a kvality života jako pacient bez diabetu, a to bez závažnějších příznaků vlastní nemoci či komplikací léčby (hypoglykémie).
Hypoglykémie je stav, při kterém klesá hladina krevního cukru pod normu, obvykle pod 3,6 mmol/l. Poznat příznaky hypoglykémie a umět ji řešit musí ovládat každý diabetik! Je třeba, aby o možných komplikacích a způsobech jejich řešení vědělo také nejbližší okolí pacienta (rodinní příslušníci a podobně). Prožívání hypoglykémie je individuální. Projevy jsou způsobeny nedostatečným zásobením orgánů cukrem a reakcí těla na tento stav. K obvyklým příznakům hypoglykémie patří: únava, hlad, pocení, bolest hlavy, třes rukou, zrychlený pulz, poruchy chování (apatie, agresivita) a nálady (euforie, deprese), poruchy soustředění a uvažování.
Při lehčí či středně těžké hypoglykémii požijte menší množství, to znamená 10–40 gramů rychle působících cukrů (1–2 hrnky čaje se 2–4 kostkami cukru, či 1–4 dl ovocného džusu, nebo Coca-Coly). Po požití rychle působících cukrů by měl následovat příjem pomalu působících sacharidů (kousek housky, chleba a podobně).
V lidském organismu má zinek důležitou úlohu jako součást velké řady enzymů. Dostatek zinku v potravinách je důležitý pro správnou činnost imunitního systému. Zinek podporuje hojení ran, tvorbu řady hormonů, léčbu zánětů a uchovávání inzulínu. Mezi důležité zdravotní účinky zinku patří ochrana organismu před nachlazením. V dostatečném množství se zinek vyskytuje v potravinách bohatých na bílkoviny, zejména v hovězím, vepřovém a drůbežím mase, vejcích, játrech a mořských plodech. Mezi potraviny obsahující velké množství zinku patří také obilniny, fazole, sýry a ořechy, ale tyto přírodní zdroje poskytují zinek ve formě hůře přijatelné pro lidský organismus. Pokud tyto potraviny příliš nekonzumujete, poskytnou vám optimální denní dávku zinku doplňky stravy. V doplňcích stravy je zinek nejčastěji kombinován s hořčíkem a vápníkem.
Obsah zinku v potravinách:
chléb pšenično-žitný – obsah Zn [mg.kg-1] 12;
ječmen – obsah Zn [mg.kg-1] 25;
jogurt – obsah Zn [mg.kg-1] 3,2–4,6;
kroupy ječné – obsah Zn [mg.kg-1] 20;
krupice hrubá – obsah Zn [mg.kg-1] 5,6;
hovězí kýta – obsah Zn [mg.kg-1] 6,5;
vepřový bok – obsah Zn [mg.kg-1] 33;
vepřová kýta – obsah Zn [mg.kg-1] 37;
vepřová krkovice – obsah Zn [mg.kg-1] 48;
vepřová plec – obsah Zn [mg.kg-1] 57;
mléko acidofilní – obsah Zn [mg.kg-1] 3,3;
mléko plnotučné – obsah Zn [mg.kg-1] 3,2;
mléko sušené – obsah Zn [mg.kg-1] 36;
mouka pšeničná hrubá – obsah Zn [mg.kg-1] 7,3;
mouka pšeničná polohrubá – obsah Zn [mg.kg-1] 4,8;
omezit celkový příjem tuků minimálně na 60 g denně;
nepoužívat volné živočišné tuky (máslo, sádlo, slanina);
konzumovat potraviny s nižším obsahem tuků;
nahrazovat živočišné tuky kvalitními rostlinnými tuky (a též je správně používat, například olivový olej Extra Virgine je velice zdravý, ale není vhodný pro tepelnou úpravu potravin – do teplého pokrmu ho lze přidat až po tepelné úpravě);
nepoužívat kuchyňské úpravy vyžadující větší množství tuků (smažení, fritování);
omezit příjem celkového cholesterolu na maximum 300 mg denně;
zvýšit příjem vlákniny (cca 30 g denně = ½ kg ovoce nebo zeleniny);
konzumovat luštěniny, brambory;
upřednostňovat celozrnnou pšeničnou mouku a výrobky z ní;
konzumovat stravu s nízkým a středním glykemickým indexem;
vyhnout se sladkostem a tučným jídlům;
ke slazení používat sladké ovoce, jím též uspokojovat chuť na sladké, občas lze sladit medem (kromě sacharidů obsahuje též rostlinné tuky, minerály, vitamíny);
pít neslazené nápoje, přírodní, neslazené ovocné šťávy (džusy) ředit vodou v poměru 1 : 1;
omezit alkohol jen na jednu dávku denně, a to pouze nejsou-li další onemocnění (například onemocnění jater).
Mezi vhodné potraviny patří libová masa, náhražky masa (sójové maso, klaso, šmakoun, robi, seitan), z uzenin se doporučuje pouze libová šunka, mléko a mléčné výrobky s nižším obsahem tuků, vejce pouze do pokrmů, vaječné bílky bez omezení. Z tuků lze používat kvalitní rostlinné oleje a kvalitní rostlinné tuky (například Flora, Rama), ořechy a semínka konzumovat pouze občas (obsahují velké množství tuku). Ovoce a zelenina jsou vhodné bez omezení (tedy všechny druhy, ale diabetici by měli konzumovat sladké druhy ovoce, jako jsou hrušky, hroznové víno, melouny, v omezeném množství). Vhodné jsou celozrnné obiloviny a výrobky z nich, luštěniny, brambory, bylinné natě, koření se neomezuje, pouze se omezuje solení (se zvýšenou hladinou krevních tuků bývá totiž spojena hypertenze). Polévky se používají netučné, z příkrmů jsou vhodné všechny kromě smažených (hranolky, smažené brambory), houskových knedlíků, které lze zařadit pouze výjimečně, omáčky se nepoužívají (jsou kalorické), upřednostňují se přírodní šťávy, místo moučníků je vhodné ovoce nebo ovocné tvarohy nebo zakysané mléčné výrobky s nižším obsahem tuku a ovocem. Nápoje se konzumují neslazené, vhodná je pramenitá voda, pitná voda, stolní vody bez příchuti, ovocné čaje, ne příliš silný černý, ruský, zelený, bílý čaj. Zrnkovou kávu si lze dopřát 1x denně.
Potraviny bohaté na zinek jsou obvykle běžnou součástí lidského jídelníčku, aniž by si konzumenti uvědomovali, jaké „zázračné“ prvky se v jejich stravě skrývají. A zinek k těmto prvkům bezesporu patří. Důležité je ale při konzumaci těchto potravin mít na paměti, že nic se nemá přehánět, a nadbytek zinku v lidském těle může napáchat různé škody. Podle vyhlášky z roku 20009 se doporučuje ke konzumaci 15 mg zinku denně, taková dávka je adekvátní k tomu, co od zinku očekáváme. O něco vyšší množství zinku mohou denně konzumovat těhotné ženy a dospívající.
Pokud lékař diagnostikuje peptický vřed, nezbývá než pozměnit životosprávu. Důležité je vyvarovat se stresové zátěži, dodržovat klid a dostatek spánku. Je nutné upravit dosavadní jídelníček. Zcela nevhodná je konzumace pochutin, které stimulují sekreci žaludečních šťáv. Proto je lepší omezit pití kávy, alkoholu a silného čaje. Smažená a kořeněná jídla také nemoci nepřidají. Pokrmy připravujeme vařením, dušením i pečením. Při pečení dbáme na to, aby nedocházelo k přepálení tuku a pokrm neměl příliš tvrdé kůrky. Výhodné je připravovat pokrmy v horkovzdušné troubě, v teflonovém nádobí, „pomalém hrnci“, při pečení a zapékání používat alobal. Smažení se nedoporučuje. Polévky připravujeme bez ostrého koření a většího množství česneku či cibule (pouze vyvařit a odstranit). Problematické jsou polévky z většího množství kapusty, zelí a dalších nadýmavých druhů zeleniny a z luštěnin. Nevhodné jsou polévky jaternicové, ovarové, ostrá gulášová či dršťková. Masa vybíráme kvalitní, netučná. Maso nenakládáme a nepodáváme maso husí, kachní, vepřový bůček, zabíjačkové pochoutky. Nezapomínáme na ryby sladkovodní i mořské ve vhodné úpravě.