VNITŘNÍ ORGÁNY NA LEVÉ STRANĚ BŘICHA

Menstruační bolesti mimo menstruaci

Menstruační bolesti po menstruaci mohou vznikat drážděním nervových zakončení v břiše. Dráždit mohou různé látky tělu vlastní i cizí, záněty, výrůstky, vředy až nádory.

Nejčastější příčiny jsou:

• špatná strava, přejídání (kde je řešením ubrat na množství a zlepšit svou výživu);
• poruchy menstruace (únava, bolest břicha, podbřišku, zad, kříže, beder, hlavy, otoky nohou, svědění pochvy, zvracení, podrážděnost, úzkost, lítostivost);
• zánět slepého střeva (bolest břicha a pravého podbřišku citlivá na dotek, pocit na zvracení až zvracení, nechutenství, zvýšená teplota);
• celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
• dráždivý tračník (průjem či zácpa, silná potřeba vyprazdňování nejčastěji po jídle, bolest břicha, plynatost, pocit plnosti, deprese);
• zánět žlučníku, žlučových cest a městnání žluče (bolest břicha, bělavá, mastná stolice, průjem, tmavá moč, žloutenka, svědění kůže, teplota, potíže s trávením);
• zánět žaludku nebo gastroduodenální vřed (bolest břicha, nevolnost, zvracení, nechutenství, pocit plnosti, bolest hlavy, zápach úst, krev ve stolici);
• střevní neprůchodnost, ileus (záchvatovitá, urputná bolest břicha, zvracení, absence stolice).

Další možné příčiny:

• zánět močových cest (časté močení, pálení, bolest při močení, tmavá, zakalená, zapáchající moč, možná příměs hnisu či krve, bolest zad);
• Crohnova choroba (únava, bolest břicha, průjem, nadýmání, teplota, hubnutí, krev ve stolici, bolest kloubů, žlučové, ledvinové kameny, zánět duhovky, bolestivé uzlíky v podkoží);
• ulcerózní kolitida (únava, krev ve stolici, bolesti břicha, konečníku, bolestivý vleklý průjem i několikrát denně, plynatost, nadýmání, teplota, bolest kloubů, afty);
• syndrom zvýšené propustnosti střeva (bolest břicha, pálení žáhy, nespavost, nadýmání, úzkost);
• ledvinové, močové kameny (silná bolest zad, břicha, podbřišku až třísel, stehen, krev v moči, málo moči);
• zánět slinivky břišní (bolest břicha, nadbřišku, horší po jídle, zvracení; u chronické formy: průjem, hubnutí, pocit plnosti, potíže s trávením, nechutenství, cukrovka I. typu);
• žloutenka (žluté bělmo, pokožka a sliznice, tmavá moč, světlá stolice, bolest břicha, teplota, nechutenství, pocit plnosti, zvětšení jater, sleziny);
• hepatitida (únava, bolest břicha, kloubů, nechutenství, teplota, žloutenka);
• ztučnění, steatóza jater (střídání zácpy a průjmu, bolest břicha, únava, pocit na zvracení, nechutenství, pocit plnosti, zvětšení jater);
• urputná bolest doprovází žlučové, žlučníkové kameny (urputné křeče břicha, žloutenka, svědění kůže, potíže s trávením, nevolnost, zvracení);
• divertikulóza, střevní výchlipky (pocit plnosti, zácpa, plynato

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Babské rady na menstruační bolesti

Příběh

Ve svém příspěvku PAVUCINY V OKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ondřej juklicek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Parůžková.

Zdroj: příběh Pavuciny v oku

FAQ – Často kladené otázky

Kde se nacházejí vnitřní orgány v lidském těle?

Vnitřní orgány v lidském těle jsou uloženy v hrudníku (srdce, plíce), v dutině břišní (žaludek, játra, slinivka, střeva, slezina) a v pánvi (močový měchýř, pohlavní orgány).

Jaké orgány patří mezi orgány v břiše?

Mezi hlavní orgány v břiše patří žaludek, tenké a tlusté střevo, játra, slinivka břišní, slezina, ledviny a žlučník.

Kde je uložena slinivka břišní?

Slinivka – umístění v těle je v horní části břicha za žaludkem, v blízkosti dvanáctníku. Její poloha vysvětluje typickou bolest v nadbřišku při onemocnění pankreatu.

Kde se nachází játra v lidském těle?

Uložení jater v lidském těle je v pravé horní části břišní dutiny pod bránicí. Játra jsou největším vnitřním orgánem a mají zásadní metabolické a detoxikační funkce.

K čemu slouží slezina?

Slezina funguje jako krevní filtr, podílí se na imunitní obraně a recyklaci červených krvinek. Není nezbytná k přežití, ale má významnou podpůrnou roli.

Jaký je rozdíl mezi anatomií a fyziologií?

Anatomie člověka – orgány popisuje jejich tvar a umístění, zatímco fyziologie se zabývá tím, jak jednotlivé orgány pracují a jaké mají funkce.

Proč je důležité znát umístění vnitřních orgánů?

Znalost umístění orgánů v lidském těle pomáhá lépe porozumět bolestem, příznakům nemocí a usnadňuje komunikaci s lékařem při diagnostice.

Zdroj: článek Vnitřní orgány lidského těla

Poradna

V naší poradně s názvem JE TO VNITRNI PÁSOVÝ OPAR? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Sedláčková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Pásový opar a znecitlivělý bok

Děti s nejednoznačným přirozením

Existuje mnoho vrozených vad, které se týkají pohlavních orgánů a močových cest. Tyto vady mohou mít vliv na ledviny (orgán, který filtruje pustiny z krve a moči), močovodů, močového měchýře, močové trubice a mužské či ženské genitálie. Mužské pohlavní orgány zahrnují penis, prostatu a varlata. Ženské pohlavní orgány pak zahrnují vagínu, dělohu, vejcovody a vaječníky.

Abnormality pohlavních orgánů a močových cest patří mezi nejčastější vrozené vady, které ovlivňují jedno dítě z deseti. Některé z těchto abnormalit jsou jen drobné problémy, které nemusejí způsobit žádné příznaky a mohou být snadno diagnostikovány. Jiné abnormality mohou způsobovat například infekce močových cest, blokády, bolesti a poškození ledvin nebo jejich selhání.

Příčiny problémů pohlavních a močových cest

Tyto problémy se dědí geneticky, tedy od rodičů. Konkrétní příčiny většinou nejsou známy. Je však zřejmé, že genetika a faktory životního prostředí ovlivňují vývoj genetických orgánů.

Diagnostika vad močových cest

Mnoho vad močových cest může být diagnostikováno před nebo po porodu, a to pomocí ultrazvukového vyšetření, které používá zvukové vlny zkoumající vnitřní orgány plodu. Po porodu jsou využívána nejen ultrazvuková vyšetření, ale i množství jiných testů.

Nejednoznačné genitálie

Děti, které se narodily s nejasnými pohlavními orgány, mají vnější pohlavní orgány, které se nedají rozeznat, ať už jde o mužské, nebo ženské přirození. Existuje mnoho příčin nejednoznačných genitálií, včetně chromozomálních a genetických poruch, hormonálních poruch, deficitu enzymu a nevysvětlitelné abnormality tkáně plodu, která se stane genitálií. Nejčastější příčinou nejednoznačných genitálií jsou dědičné poruchy nazývané jako kongenitální adrenální hyperplazie, které u těžkých forem mohou narušit funkci ledvin a způsobit tak smrt. Tato porucha zahrnuje nedostatek enzymu, který způsobuje nadměrnou produkci mužských hormonů v nadledvinách. Nadbytek androgenů u dívek způsobuje velký klitoris připomínající penis. Toto onemocnění může být diagnostikováno pomocí krevních testů a vyžaduje celoživotní léčbu chybějících hormonů. U dívek může dojít k chirurgickému zákroku, který pomůže odstranit mužský genitál.

Další častou příčinou nejednoznačných genitálií je androgenní syndrom necitlivosti. Postižené děti mají mužské chromozomy (XY), ale v důsledku genetických vad jejich buňky nereagují nebo jen částečně neodpovídají na androgeny (mužské hormony). Děti s kompletní androgenovou necitlivostí mají varlata a u žen to způsobuje nevyvinutí ženských orgánů, jako je děloha nebo vaječníky. Tyto děti jsou téměř vždy vychovány jako ženy a mají zcela normální ženský vzhled, ačkoli potřebují léčbu hormony,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Přirození u dětí

Poradna

V naší poradně s názvem ČAKRY A VLASY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MIlada.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zdroj: příběh Čakry a vlasy

Orgánové hodiny – cviky

Harmonizační sestava cviků k aktivaci jednotlivých drah vychází z Makko-Ho cviků. Procvičování celé sestavy je nejvhodnější, protože přispívá k celkové harmonizaci. Tato cvičení se provádějí tak, že zaujmeme popsanou polohu a protáhnete se v ní, jak nejvíc můžete. Setrváte v protažení a pokusíte se v něm uvolnit. Čím více se uvolníte, tím více se protáhnete. Prodýchejte a pomalu se vracejte do výchozí polohy.

Meridián Plíce: Tento cvik se může cvičit i ve stoje. Za zády zaklesněte palce do sebe, co nejvíce se snažte zapažit s nataženýma rukama. V tomto protažení setrvejte a uvolněte se v něm. Soustřeďte se na nádech do hrudníku, prociťte naplnění plic i celého těla. Prodýchejte dráhu z hrudníku po vnitřní straně paže k palci.

Meridián Tlusté střevo: Za zády propleťte prsty a propněte ukazováky, v předklonu zapažte ruce co nejvýše. Soustřeďte se na výdech a uvolnění v horních i dolních končetinách. Kdo nemůže zpočátku provádět předklon, protahuje paže co nejvíce do zapažení, zvedá je nahoru a současně se protahuje do hrudního záklonu. Důležité je propnutí paží v loktech.

Meridián Žlučník: Posaďte se s nataženýma nohama co nejvíce rozkročmo, a proveďte úklon se zapažením. Horní rameno tlačte dozadu. Prociťujte tah po straně těla.

Meridián Játra: Sedněte si roznožmo s nataženýma nohama co nejdále od sebe, záda rovně. Dle možností rovný předklon, prociťujte tah na vnitřní straně končetin.

Meridián Žaludek: Pro začátek je důležité procítit tah na přední straně těla i dolních končetinách. K protažení pro pokročilé slouží sed mezi paty, chodidla vytočit ven a položit se na předloktí.

Meridián Slezina: Kolena od sebe, ruce za záda, zakloňte se dle svých možností, vytrénovaní jedinci se položí až na záda, bedra i kolena na zemi.

Meridián Močový měchýř: V sedu natáhneme nohy, předkloníme se a chytíme rukama shora za chodidla, kolena zůstávají natažená. Zůstaneme v krajní poloze a prodýcháme. Prociťujeme svaly (dráhu) podél páteře a na zadní straně dolních končetin.

Meridián Ledviny: Záda srovnáme, hlava je rovně v prodloužení páteře, ruce na vnitřní straně chodidel, malíky směřují vzhůru (pokud to jde, je malík v bodě L1). Prociťujeme vnitřní stranu nohou a přední stranu trupu.

Meridián Srdce: V sedu, plosky nohou k sobě a paty přitáhneme co nejblíže k tělu. Prsty rukou obejmeme chodidla. Propneme paže a narovnáme páteř, prociťujeme vnitřní stranu paží k malíku.

Meridián Tenké střevo: Chodidla dáme dále od těla, hluboce se předkloníme. Prociťujeme a prodýcháme oblast lopatek a vnější stranu paží až k 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Orgánové hodiny

Poradna

V naší poradně s názvem BÍLÁ ČÁRA NA VNITŘNÍ STRANĚ TVÁŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Parůžková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Bolák/vred v ustech

Játra

Játra (latinsky: iecur, řecky: hepar) jsou největším vnitřním orgánem a centrálním orgánem látkové výměny. Mají klíčovou roli v metabolismu sacharidů, tuků i bílkovin. Jsou trávicí žlázou, která produkuje žluč, i žlázou endokrinní, ve které se tvoří některé hormony. Jsou orgánem zásobním, ukládají glykogen, železo a některé vitamíny, jsou v nich tvořeny bílkoviny krevní plazmy a nezastupitelná je jejich úloha při detoxikaci organismu.

Játra dospělého člověka se na přední stěnu břišní promítají ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku, který leží v horní pravé části břicha, s přeponou směřující z dolní pravé strany na horní levou stranu. Váží okolo 1,5 kg. Jsou dobře zásobená krví, v klidu játry protékají až dva litry krve za minutu. Zvláštností jater je to, že kromě jaterní tepny, která k nim přivádí čerstvou okysličenou krev, do nich přichází také žilní krev z vrátnicové žíly, která je nasycená vstřebanými aminokyselinami a sacharidy z žaludku a střev.

Játra mají zhruba klínovitý tvar. U dospělého člověka váží 1 200–1 500 g a tvoří asi 2 % hmotnosti těla. Játra dospělého muže mohou mít hmotnost větší, 1 500–1 800 g. U dětí bývají játra relativně velká a tvoří 5 % jejich hmotnosti. Zdravá játra jsou mají poddajnou konzistenci a červenohnědou barvu. Tkáň je však relativně křehká, takže při nadměrných otřesech nebo nárazech může dojít k natržení jater a hrozí masivní, život ohrožující krvácení.

Játra mají tvar trojbokého jehlanu, jehož základna je přiložena k pravé břišní stěně a vrchol směřuje doleva. Mají dva hlavní anatomické laloky, větší pravý (lobus dexter) a menší levý (lobus sinister), jež jsou rozděleny úponem srpovitého vazu a průběhem levé sagitální rýhy na viscerální ploše jater. Kromě toho se na pravé straně popisují ještě dva menší laloky – ocasatý lalok (lobus caudatus) a čtyřhranný lalok (lobus quadratus). Na povrchu jsou játra potažená vazivovým pouzdrem zvaným Glissonovo pouzdro (capsula Glissoni), které přechází ve vazivo v okolí cév a lalůčků jaterní tkáně.

Na povrchu jater jsou popisovány dvě plochy: horní brániční plocha (facies diaphragmatica) přiléhá na bránici, z druhé strany na játra naléhají orgány břišní dutiny, tato plocha se nazývá facies visceralis.

Brániční plocha jater je konvexní a hladká, rozdělená úponem srpovitého vazu (ligamentum falciforme) na menší levý a větší pravý lalok. Dělí se na pars dextra, což je část obrácená doprava proti bránici a stěně hrudníku, pars anterior, přední část, která vpředu naléhá na bránici a stěnu břicha, pars superior, okrsek vložený do brániční klenby a pars posterior, zadní část, která vzadu naléhá na bránici a zadní b

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Vnitřní orgány lidského těla

Příběh

Ve svém příspěvku OTEC PLESKAČ KONTAKT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Náplavová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr Novák.

Zdroj: příběh Otec pleskač kontakt

Příznak infarktu

Infarkt myokardu je projev ischemické choroby srdeční a ta je projevem aterosklerózy.

Charakteristickým příznakem je bolest na hrudi, která je u infarktu poměrně specifická: Bývá lokalizovaná za celou hrudní kostí, je svíravá až pálivá a často doprovázená pocitem tísně. Bolest nezávisí na poloze těla ani na dýchání, může se podobat bolesti u anginy pectoris, ale liší se větší intenzitou a délkou trvání. Může vyzařovat do dolní čelisti nebo do horních končetin, zejména do levé paže, projevuje se jako bolest levé ruky, někdy se objeví atypicky mezi lopatkami nebo v nadbřišku. Podezření na probíhající infarkt vyvolává přetrvávání bolesti déle než 10 minut.

Pacienti dva či tři týdny před infarktem pociťují při zátěži bolest nebo tlak na hrudníku, někdy mají pocit brnění v levé ruce, které je většinou vázané na zátěž a v klidu ustupuje.

Akutní infarkt myokardu začíná v okamžiku, kdy se věnčitá tepna krevní sraženinou úplně uzavře a příslušná část srdečního svalu přestane dostávat okysličenou krev. Nedokrvená část myokardu začne odumírat již po 20 minutách. Nekróza pak postupuje v ohrožené oblasti od vrstev pod srdeční nitroblánou na povrch srdce – k vrstvám ležícím pod osrdečníkem.

V akutní fázi onemocnění je zásadním faktorem čas! Proto je nutné při vzniku výše uvedených symptomů vždy co nejdříve kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu na telefonu 155 (nebo 112), kde je operátorem školený zdravotník. Během 15 minut by měl k pacientovi dorazit vůz rychlé lékařské pomoci, vybavený EKG pro správné stanovení diagnózy a přístroji pro zajištění základní resuscitační péče, včetně zevní kardiostimulace. I když jde o minuty, rozhodně by postižený člověk neměl sednout do auta a jet pro pomoc sám! V akutní fázi infarktu totiž kdykoliv hrozí život ohrožující arytmie nebo jiná komplikace. Čím déle postižený člověk vyčkává, tím více se zbavuje možnosti zachránit většinu srdečního svalu a tím horší má prognózu.

Co dělat, jak si pomoci:

• Při jakémkoliv podezření na akutní infarkt myokardu volejte rychlou záchrannou službu 155 (nebo 112).
• Během čekání na sanitku se snažte být v klidu — fyzickém i psychickém!
• Nechoďte, posaďte se nebo si lehněte a podložte si záda, aby se vám lépe dýchalo.
• Vezměte si tabletu anopyrinu, případně léky (nitráty), které užíváte.

Zdroj: článek Brnění levé ruky: kdy jde o varovný signál a kdy vyčkat

Poradna

V naší poradně s názvem BULKA BOLESTIVÁ VE VNITŘNÍ TVÁŘI CO TO JE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Maru.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Bulka bolestivá ve vnitřní tváři co to je

Anatomie lidského těla

Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená rozříznout. Anatomie je vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, jimiž tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí.

Lidské tělo je takový seznam orgánů.

Anatomie se dělí na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývaná topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje a studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.

Stavba lidského těla může být zkoumána jak pomocí invazivních, tak neinvazivních vyšetřovacích metod. Cílem studie je získání informací o struktuře a uspořádání orgánů a orgánových soustav. Metody zkoumání zahrnují pitvu, při níž je (nejen) lidské tělo otevřeno a studují se jednotlivé lidské orgány, a endoskopii, což je zákrok, při kterém se endoskop (nástroj vybavený kamerou) zavede do malého otvoru v těle a umožní tak zkoumat vnitřní orgány a další struktury. K zobrazení krevního řečiště se používá angiografie (vyšetřovací metoda využívající rentgenové záření či magnetickou rezonanci).

Pojmu anatomie se obvykle užívá ve vztahu k anatomii lidského těla. Značné množství stejných či podobných struktur a tkání se však nachází v celé živočišné říši, a tudíž pojem anatomie zahrnuje též anatomii jiných živočichů. K označení vědy zabývající se výhradně anatomií zvířat se někdy užívá slovo zootomie. Stavba a tkáně rostlin jsou rozdílné povahy, a tudíž jsou studovány v anatomii rostlin.

Všichni obratlovci mají podobnou stavbu těla a v určitém stadiu vývoje (většinou v embryonální fázi) sdílí podobné charakteristiky: hřbetní strunu, nervovou trubici či žaberní oblouky. Mícha obratlovců je chráněna páteří. Nervová tkáň je tvořena ektodermem, pojivové tkáně tvoří entoderm. V zadní části těla se nachází ocas, který je pokračováním míchy a páteře. Ústní dutina se nachází v přední části těla živočicha a řitní otvor při bázi ocasu. Základn

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Vnitřní orgány lidského těla

Poradna

V naší poradně s názvem BOLEST PAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .

Zdroj: příběh Bolest pat

Brnění levé ruky a nohy

Brnění levé ruky a nohy nikdy nepodceňujte. Může se jednat o mozkovou mrtvici nebo o přechodný záchvat ischemické choroby (místního nedokrvení tkáně) spojený se zúžením krční tepny, kdy se dočasně omezí přísun krve do mozku. Mozková mrtvice vyžaduje co nejrychlejší přivolání rychlé záchranné služby (tel. 155). Čím rychlejší pomoc, tím menší následky.

Mozková mrtvice vzniká dvěma odlišnými způsoby:

• Může dojít k ucpání důležité cévy v mozku a tím se přeruší zásobování mozku kyslíkem.
• Dojde k prasknutí mozkové cévy, přeruší se zásobování kyslíkem a mozek je poškozován i hromadící se krví.

Příznaky: přechodné znecitlivění nebo brnění v některé části těla, zastřené vidění, zmatenost, potíže při mluvení, neschopnost pohnout pažemi či nohami, mdloby, závratě, trvalé znecitlivění nebo brnění v některé části těla.

Při mozkové mrtvici hrozí rychlé a nevratné poškození mozku a na místě a rozsahu poškození závisí charakter dočasných nebo trvalých následků!

Brnění může být pozvolné, někdy může odeznít, jindy však může dojít k velmi rychlému ochrnutí končetin. Nikdy tento stav nepodceňujte!

Nejčastěji bývají při ischemické mozkové mrtvici postiženy dvě povodí tepen, a to povodí krkavice a povodí tepny zadní části mozku. Ucpání povodí krkavice dává za vznik takovým projevům, jako je částečná nebo úplná ztráta hybnosti poloviny těla, poruchy čití na stejné polovině těla, poruchy řeči, epilepsie, poruchy zraku až jednostranná slepota, a u těžších forem i ztráta vědomí. Současně mohou být přítomny i některé psychické poruchy, jako je zmatenost. Při postižení cévy v zadní části mozku se objevují typicky závratě, zvracení, poruchy rovnováhy, dvojité vidění, porucha artikulace, mravenčení v obličeji i končetinách, případně i porucha vědomí. Někdy se objevuje i takzvaný drop-attack, který vzniká nedokrevností mozkového kmene. Jedná se o ztrátu svalového napětí, které se projeví pádem pacienta bez ztráty vědomí. Cévní mozková příhoda neboli mrtvice je způsobena buď nedokrevností mozku při uzávěru některé z mozkových tepen, nebo krvácením do mozku. Při mrtvici přeruší krevní sraženina přívod kyslíku a živin do určitých částí mozku a postupně dochází k odumírání buněk.

Léčba ischemické mozkové mrtvice musí být vždy komplexní, to znamená, že se musí terapeuticky ovlivnit všechny možné příčiny mrtvice.

Prevence ischemické mozkové mrtvice spočívá v užívání léčiv, která snižují riziko opětovného vzniku mrtvice. Indikuje se protidestičková terapie ve formě kyseliny acetylsalicylové, která je hlavní složkou aspirinu. U pacientů s vysokým rizikem opětovné embolizace se podávají protisrážlivé léky, nej

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Brnění levé ruky: kdy jde o varovný signál a kdy vyčkat

Brnění prstů levé ruky

Brnění levé ruky může být způsobeno syndromem karpálního tunelu, kdy jsou postiženy pouze ruce. Projevuje se častěji u žen. Mezi příznaky patří oslabená citlivost, mravenčení, pálení, trnutí a bolesti prstů rukou, které často bolí i v klidovém stavu. Postižení uvádějí, že největší bolesti pociťují v noci. Syndrom lze klinicky diagnostikovat například studií nervového vedení či metodou EMG.

Pro úlevu od bolesti se doporučuje v pravidelných intervalech přikládat na zápěstí led. Led tlumí bolest a urychluje hojení zánětu. Při pravidelné činnosti rukou je vhodné činit pravidelné přestávky, často ohýbat prsty a třepat rukama. Z výživového hlediska se doporučuje zvýšení příjmu vitamínu B6.

Léčba je možná několika způsoby. Jedinou účinnou léčbou je však dekomprese karpálního tunelu. Té lze v počáteční fázi dosáhnout udržováním ruky v klidovém stavu, injekcemi kortikoidů a použitím fyzikální terapie. Při plně rozvinutém syndromu je nutné přetnutí zápěstních vazů, čímž se tlak na nerv odstraní. Operace se provádí ambulantně při lokální anestezii a trvá asi půl hodiny.

Abyste předešli problémům poškození karpálního tunelu, ulevujte si při práci, dopřávejte si pravidelné pauzy, během kterých si ruce protáhnete. Měňte činnosti. Dodržujte zdravou a vyváženou stravu

Zdroj: článek Brnění levé ruky: kdy jde o varovný signál a kdy vyčkat

Příběh

Ve svém příspěvku VODOVÉ PUCHÝŘKY NA CHODIDLECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JK.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Majka.

Zdroj: příběh Vodové puchýřky na chodidlech

Brnění levé ruky a tváře

Brnění levé ruky a tváře může vzniknout na podkladě postižení cév v mozku a postižení periferních nervů, případně degenerativních změn na páteři, které utiskují nervy. Z toho vyplývá, že je nutná návštěva neurologa, který zjistí příčinu, stanoví diagnózu a případně zahájí léčbu.

Zdroj: článek Brnění levé ruky: kdy jde o varovný signál a kdy vyčkat

Poradna

V naší poradně s názvem VNITŘNÍ PÁSOVÝ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Romana.

Zdroj: příběh Vnitřní pásový opar

Varle, nadvarle, skrotum, penis

Varle (latinsky: testis; množné číslo varlata, latinsky: testes; hovorově: koule) je samčí pohlavní žláza obratlovců, tedy i muže. Ve varleti dochází k vývoji mužské pohlavní buňky – spermie. Varlata jsou také důležitá endokrinní žláza, která produkuje pohlavní hormony (například testosteron). Jedná se o párový orgán; zdravý jedinec má dvě varlata, z nichž u člověka je levé většinou větší a sestouplejší. Varlata mají vejčitý (ovoidní) tvar, jsou hladká, ze stran mírně zploštělá a na pohmat mírně citlivá. Velikost varlat je u člověka proměnlivá, uvádí se délka 4–5 cm, šířka 3–3,5 cm a tloušťka 2,5 cm. Hmotnost jednoho varlete se pohybuje od 15 do 25 gramů. Na jeho zadní a horní straně na něj navazuje nadvarle. Chámovod spolu s cévami tvoří svazek, který pokračuje do tříselného kanálu a dutiny břišní.

Nadvarle (řecky: epididymis) je část lidského těla, která se podobá velmi těsně stočenému kanálku. Je situováno na vrchol varlete, kde leží na horní a zadní ploše varlete. Kdyby se natáhlo, dosáhlo by délky 6 metrů. Nadvarle je zásobárnou spermií, které se zde uchovávají po dobu přibližně dvou týdnů, během toho spermie dozrávají, získávají schopnost pohybu a schopnost oplodnění vajíčka. V nadvarleti vzniká i hlenovitý sekret, který má význam pro látkovou výměnu spermií. Do kanálku nadvarlete se dostávají i makrofágy, které přicházejí stěnou kanálku nadvarlete. Nejsou-li nahromaděné spermie odvedeny při ejakulaci, postupně se rozpadají a jsou fagocytovány makrofágy, které se označují jako spermatofágy. Spermie opouštějí nadvarle chámovodem. Nadvarle je nahmatatelné na zadní straně varlete. Při přiškrcení nadvarlete dochází k umělé sterilitě, často používané jako druh antikoncepce.

Šourek (latinsky: scrotum) je kožovitý vak, vychlípenina břišní stěny, kde jsou uložena varlata. Většinou je umístěn mezi řitním otvorem a penisem. Spermie, které se tvoří ve varlatech, potřebují ke svému vývinu teplotu nižší, než je teplota zbytku těla. Zdá se, že u člověka je ideální teplota pro spermatogenezi asi 34,4 °C; 36,7 °C už může snižovat počet spermií v ejakulátu. Teplota uvnitř šourku je ovladatelná, v chladu se stěna šourku stáhne a přitáhne varlata k břišní stěně, kde se ohřejí, v teple se naopak šourek povolí.

Penis (neboli pyj či falus) je kopulační orgán samců a součást samčí rozmnožovací soustavy.

Zdroj: článek Vnitřní orgány lidského těla

Poradna

V naší poradně s názvem VÝRŮSTKY NA KOŘENI JAZYKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sabina Vacko.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Rakovina jazyka příznaky

Diagnostika

Žlučníková kolika je nejčastěji potvrzena ultrazvukem břicha. Dalšími používanými zobrazovacími technikami jsou ERCP a MRCP. U nemocných se žlučníkovou kolikou je častým nálezem tak zvané Murphyho znamení. Komplikace způsobené žlučovými kameny mohou být zjištěny také krevními testy.

ERCP

Endoskopická Retrográdní CholangioPankreatikografie je technika, která kombinuje použití endoskopie a skiaskopie k diagnostice a léčbě problémů žlučových duktálních systémů. Provádějí ji především vysoce kvalifikovaní a speciálně vyškolení gastroenterologové. Prostřednictvím endoskopu může lékař vidět vnitřek žaludku a dvanáctníku a vstříknout kontrastní látku do kanálků ve žlučníku, aby je bylo možné vidět na rentgenových snímcích.

MRCP

Magnetická Rezonanční CholangioPankreatikografie je lékařská zobrazovací technika. Využívá zobrazování magnetickou rezonancí k neinvazivnímu zobrazení žlučových a pankreatických vývodů. Tento postup lze použít k určení, zda jsou žlučové kameny usazeny v některém z kanálků obklopujících žlučník.

Murphyho znamení

Murphyho znamení (také nazývané Sweeneyho znamení) je manévr během fyzického vyšetření břicha. Je užitečný pro rozpoznání důvodu bolesti v pravém horním kvadrantu. Typicky je pozitivní u cholecystitidy - zánět žlučníku, ale negativní u choledocholitiázy žlučové kameny.

Klasicky se Murphyho znamení testuje při vyšetření břicha v poloze na zádech. Provádí se tak, že pacienta požádáme, aby vydechl, a poté jemně položíme ruku pod žeberní okraj na jeho pravé straně na střední klavikulární linii (přibližné umístění žlučníku). Pacienta poté instruujeme, aby se nadechl. Normálně je během nádechu břišní obsah stlačen dolů, když se bránice pohybuje dolů (a plíce se roztahují). Pokud pacient přeruší nádech z důvodu bolesti žlučníku, který se při nádechu právě dostal pod prsty vyšetřujícího a trhne sebou s lapáním po dechu, test je považován za pozitivní. Aby byl test považován za pozitivní, musí se ověřit na levé straně, kde nesmí stejný manévr vyvolat žádnou bolest.

Zdroj: článek Zvracení zelené šťávy

Poradna

V naší poradně s názvem NATEKLÉ UZLINY NA JEDNÉ STRANĚ KRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Nateklé uzliny na jedné straně krku

Goldenharův syndrom

Dítě postižené Goldenharovým syndromem má na jedné straně obličeje zmenšené rysy. Kromě obličejové vady mívají někteří jedinci v určitém procentu i postiženou páteř a vnitřní orgány. Přesná příčina vzniku tohoto syndromu není známá, pravděpodobně je na vině inzult někdy na začátků těhotenství. Vzhledem k tomu, že se nejedná o geneticky podmíněný syndrom a ve většině případů je pouze náhodně vzniklý, je riziko mít též dítě stejně postižené pro jedince s Goldenharovým syndromem jen minimální.

Příznaky:

• mikroftalmie (malé oko) nebo chybějící oko
• vrozený šedý zákal
• preaurikulární píštěle (před uchem)
• atrézie ušního vchodu (slepé zakončení)
• jednostranná hypoplazie obličeje
• anomální postavení zubů
• celkové zaostání v psychickém vývoji, občas až mentální retardace
• špatně vyvinuté obličejové svaly
• špatně vyvinuté lícní kosti
• problémy s očima, které mohou zahrnovat malé otvory, nezhoubné nádory, chybějící horní víčko
• plochá a větší horní čelist
• extrémně malá dolní čelist
• ústní potíže jako nedostatečná tvorba slin, problémy s tvorbou či užíváním jazyka, možné potíže s řečí
• rozštěp rtu anebo patra
• makrostoma (ústa jsou nepřirozeně zvětšená a táhnou více na jednu stranu)
• malé, deformované nebo úplně chybějící uši či ušní kanály
• anomálie žeber a obratlů (nerozvinuté, chybějící nebo srostlé obratle)
• skolióza (nadměrné zakřivení páteře)
• srůsty kostí krku
• nedostatečně vyvinuté orgány jako srdce, ledviny a plíce
• porucha sluchu, zraku a problémy s dýcháním
• problémy s vnitřními orgány (ledviny, plíce, srdce)
• větší výskyt alergií (často neobvyklé)

Léčba spočívá v chirurgickém řešení jednotlivých vývojových odchylek, co je však možné jen na vysoce specializovaných pracovištích. Operace je nutno načasovat velmi obezřetně, neboť jakýkoli zásah do těla ovlivní ať už negativně nebo pozitivně budoucí růst. Cílem léčby je umožnit mozku a všem smyslovým orgánům dostatek prostoru pro rozvoj. Léčba zahrnuje rekonstrukci lícních kostí, čelistní chirurgii, oční chirurgii, rekonstrukci ucha, ortodontickou intervenci, operativní uzavření patra, logopedii či podporu sluchu. Základem je pak zajistit, aby dítě mohlo bez potíží dýchat, jíst, spát, komunikovat a stát se tak postupně nezávislým na okolí. Při léčbě je důležité nejen přesné plánování terapie, ale také podpora rodiny dítěte.

Zdroj: článek Píštěl v uchu

Poradna

V naší poradně s názvem BOLESTI BRICHA A ZLUTA RIDKA STOLICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel SarraC.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Bolesti bricha a zluta ridka stolice

Co je to kýla

Hernia je onemocnění známé také pod pojmem kýla. Jedná se o vytvoření určitého vaku v místě, kde je oslabená břišní stěna. Do tohoto vaku se pak přesouvají pohyblivé orgány, které se nacházejí v břišní dutině (například střevo). Každá kýla se skládá z kýlního vaku, kýlní branky a kýlního obsahu.

Kýlní vak je právě ta část pobřišnice, která obaluje orgány, které se tlačí ven z břišní dutiny. Kýlní brankou se myslí oslabená stěna břišní dutiny, kterou se právě tyto orgány tlačí ven. No a kýlní obsah jsou právě ty orgány, které se v této vytlačené části nacházejí.

Příčiny

Snad každý z nás se setkal s tvrzením, že by neměl nosit nic extrémně těžkého, nebo si může způsobit kýlu. Ano extrémní zátěž (důraz je na slově extrémní) by mohla kýlu vyvolat, ale jsou i jiné příčiny, které vznik kýly způsobují. Kýlu si člověk může způsobit například tím, že příliš rychle zhubne, nebo naopak přibere. Tím se jeho vazy a tkáně oslabí a jsou ke vzniku kýly náchylnější. Kýlu ale mohou vyvolat i různé tlaky v břišní dutině. Takové tlaky způsobuje například častá a dlouhotrvající zácpa, problémy s močením, silný a dlouhotrvající kašel, operace dutiny břišní, u žen může kýlu způsobit i těhotenství. Kýla se ale bohužel nevyhýbá ani velmi malým dětem, u nichž je často způsobená jejich nízkou porodní váhou.

Zdroj: článek Tříselná kýla

Poradna

V naší poradně s názvem ŽLUTA STOLICE A BOLEST BŘICHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Žluta stolice a bolest břicha

Uložení orgánů v dutině břišní

Břišní dutina (peritoneální dutina) je anatomický prostor vystlaný pobřišnicí. Obsahuje orgány trávicí soustavy, část močového systému, cévy, nervy a mízní struktury. Fyziologicky se v ní nachází malé množství tekutiny (přibližně 50 ml), které umožňuje volný pohyb orgánů.

Podle vztahu k pobřišnici se orgány dělí na intraperitoneální a retroperitoneální.

• Peritoneální orgány: žaludek, játra, slezina, tenké střevo, většina tlustého střeva, část jícnu, u žen děloha, vaječníky a vejcovody
• Retroperitoneální orgány: slinivka břišní, ledviny, močovody, velké břišní cévy, mízní uzliny

Zdroj: článek Anatomie břišní dutiny

Vnitřní orgány člověka obrázek

Zde si můžete prohlédnout obrázek, jak vypadá lidské tělo uvnitř tzv. vnitřnosti, tedy vnitřní orgány.

Zdroj: článek Vnitřní orgány lidského těla