VÝSTAVBA FÓLIOVÉHO JEZÍRKA je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. NuvaRing je hormonální antikoncepce určená pro ženy. Jedná se o pružný průhledný plastový kroužek, který se vkládá hluboko do pochvy a nosí se po dobu tří týdnů. Tento kroužek může být na jeden týden vyjmut, čímž dojde k menstruaci, a následně se vloží nový antikoncepční kroužek. NuvaRing zabraňuje otěhotnění nejen uvolňováním hormonů do těla, ale také potlačuje ovulaci tím, že ovlivňuje funkci vaječníků tak, aby nedocházelo k uvolnění vajíčka. NuvaRing rovněž zahušťuje hlen děložního hrdla, aby se spermie nemohli dostat k vajíčku a oplodnit ho.
Aplikace vaginálního kroužku
Vyjměte přípravek NuvaRing z fóliového balení. Nalezněte ideální polohu, při které si zavedete vaginální kroužek. Vaginální kroužek můžete zavádět ve stoje s jednou nohou zvednutou, v dřepu nebo vleže. Jednou rukou roztáhněte stydké pysky a druhou rukou stlačte protilehlé strany NuvaRingu mezi palcem a ukazováčkem. Jemně zatlačte NuvaRing hluboko do vagíny. Přesnost umístění kroužku nesnižuje jeho účinnost, ale pokud cítíte nepříjemný pocit, pokuste se znovu zatlačit NuvaRing hlouběji do pochvy. Vaginální kroužek NuvaRing by měl být v pochvě po dobu tří týdnů. NuvaRing nemusí být odstraněn při pohlavím styku.
Po třech týdnech vaginální kroužek NuvaRing jemně odstraňte. Vytvořte ukazováčkem tzv. háček, kterým vyjmete kroužek z pochvy. Nedoporučuje se vyjmutý vaginální kroužek splachovat do záchodu. Než budete aplikovat nový, vyčkejte po dobu jednoho týdne. V tomto týdnu budete mít normální menstruační cyklus. Při vkládání nového vaginálního kroužku může dojít ke krvácení. Pokud se vám nepodaří vyjmout NuvaRing z pochvy, obraťte se na svého gynekologa.
Vaginální kroužek NuvaRing může vypadnout během vyjmutí tamponu, při pohlavním styku nebo i při vyprazdňování. Pokud vaginální kroužek vypadne, opláchněte jej chladnou nebo vlažnou vodou a vložte jej zpět do pochvy.
Jestliže vaginální kroužek nevrátíte do pochvy do tří hodin, použijte záložní antikoncepční metodu. Pokud k tomuto dojde během prvního nebo druhého týdne používání, vložte NuvaRing co nejdříve do pochvy a po dobu jednoho týdne používejte záložní antikoncepční metodu. Pokud se toto přihodí v průběhu třetího týdne, doporučuje se odstranění vaginálního kroužku. Můžete pak vložit nový, ale může dojít ke špinění nebo krvácení. V tomto případě se rovněž doporučuje po dobu jednoho týdne používat záložní antikoncepční metodu. Při vypadnutí vaginálního kroužku může dojít ke krvácení z vysazení.
Při používání výrobku NuvaRing můžete užívat tampon. NuvaRing se nekříží s umístěním tamponu. Nepoužívejte tampon jako záložní antikoncepční metodu! Pokud dojde k poškození nebo zlomení kroužku, okamžitě jej vyjměte a vyměňte za nový.
Rána je porušení kůže, které může být jednak úmyslné, jednak neúmyslné. K úmyslnému porušení kůže dochází během léčby, sem patří například operační rána. Neúmyslné porušení vzniká náhodnými poraněními, tedy úrazy.
Porušení kůže lze rozdělit do mnoha skupin. Základní dělení:
Povrchové rány: V těchto případech je poškozena jen kůže/sliznice nebo podkožní/podslizniční vazivo. Většinou se jedná o traumatické rány jako odřeniny, pořezání, tržné rány, lehčí popáleniny a podobně. Tyto rány nezasahují do podkožního vaziva a hlubších struktur uložených pod kůží (svaly, facie, šlachy a další). Jejich hojení je většinou nekomplikované a rychlé – léčí se primárním hojením.
Hluboké rány: O hlubokých ránách hovoříme tehdy, pokud jsou zasaženy hlubší struktury jako nervově-cévní svazky, šlachy a podobně. Léčba hlubokých a podminovaných ran je ztížena špatnou dostupností poraněných ploch. V těch se navíc často setkáváme s přítomností devitalizované tkáně a s povlaky. Tyto rány jsou velice náchylné k sekundární infekci.
Podle vzniku rozlišujeme rány řezné, bodné, sečné, tržné, nebo penetrující, které představují poškození pronikající až do tělních dutin a orgánů.
Podle stupně kontaminace dělíme rány na čisté – neinfikované a kontaminované, kam řadíme čerstvé otevřené rány, jak náhodné, tak chirurgické, u nichž došlo k porušení sterility, a dále rány infikované, které jsou spíše staré a je v nich klinicky průkazná infekce, například hnisavý výtok.
Mezi mechanicky způsobené rány řadíme odřeniny, poranění, řezné rány, bodné rány, kousnutí a chirurgické rány.
K ranám vzniklým v důsledku termického nebo chemického poškození řadíme veškeré popáleniny a poleptání – termické, chemické, vzniklé ozářením nebo elektrické.
Kromě toho existují určité druhy ran – obtížně se hojící vředy – vznikající v důsledku jiných procesů, které mají chorobný charakter.
Léčba rány podle fáze, ve které se rána nachází:
Čistící fáze: V této fázi může být v ráně odumřelá tkáň (takzvaná nekróza), může být infikovaná anebo překrytá hustým povlakem. V první fázi hojení může dojít k rozvoji zánětu, zarudnutí místa rány a zvýšení teploty v oblasti rány. V případě čistící fáze je třeba ránu zbavit odumřelé tkáně, infekce či vzniklého povlaku a zpřístupnit tak její spodinu pro účinnou léčbu. Proces hojení rány je možné nastartovat v okamžiku, kdy je rána zbavena všech nežádoucích složek, tedy v okamžiku, kdy je vyčištěna. Lékař volí buď cestu chirurgického vyčištění, anebo autolytického čištění za pomoci produktů vlhké terapie.
Granulace (výstavba nového tkaniva): V další fázi hojení dochází k tvorbě nových cév a rána se vyplňuje nově vznikající (granulační) tká
Číňané reishi považují za cennější než ženšen. Nejvíce účinných látek má červená reishi, která se pěstuje 12 měsíců na dlouhých dubových kmenech. V Číně a Japonsku je schválena nejen pro podpůrnou léčbu rakoviny. Pomocí reishi lze zvýšit vitalitu, posílit srdce proti vlivům stresu, povzbudit imunitní systém, zvýšit výkonnost, do krve přivést více kyslíku, a to všechno bez vedlejších účinků. Reishi má vysoký obsah léčivých látek. Všechny účinné látky nebyly ještě zcela analyzovány. U většiny z nich však už byly provedeny klinické zkoušky, které potvrdily jejich účinnost. Nejdůležitější roli vzhledem k farmakologickým vlastnostem sehrávají betaglukany a triterpény. K tomu, aby byl lék z reishi účinný, je zapotřebí splnit dva základní předpoklady. Tím prvním je správné pěstování, tím druhým pak způsob zpracování houby.
Reishi se začala pěstovat teprve od sedmdesátých let minulého století. Až do roku 1960 nebyla prakticky vůbec předmětem vědeckých studií. Hlavním problémem byl právě nedostatek standardizované houby nutné k seriózním vědeckým pokusům. Existuje totiž velké množství druhů těchto hub a každý má jiné množství účinných látek. Nejkvalitnější je asi red reishi – červená reishi. Obsah účinných látek se navíc mění podle věku houby. Krátkodobé (několikaměsíční) pěstování určitě potřebnou kvalitu nezaručí. Tu ovlivňuje i čistota prostředí a na čem se houba pěstuje. Není tedy reishi jako reishi. Pěstitelů kvalitních a na účinné látky bohatých hub tedy není mnoho.
Kvalitu reishi dokazuje například i množství polysacharidů ve výrobku. Pokud množství polysacharidů není uvedeno, není o co stát. Špičkové výrobky mají 40 % polysacharidů, převážně glukanů. Dalším důležitým krokem je zpracování, které zaručí, že budou účinné látky využitelné pro organismus. Jednoznačně je nejúčinnější dvojitá extrakce jak v alkoholu (látky rozpustné v tucích dostaneme z houby jen alkoholem), tak i ve vodě a bez přidání dalších látek.
Reishi pomáhá při revmatoidní artritidě a revmatismu, rakovině tlustého střeva, prostaty, prsu, plic, vaječníků, děložního čípku, leukémii, astmatu, cukrovce, malárii, stařecké osteoporóze, při mentálních poruchách, depresi, schizofrenii, při poruchách zažívání, gastritidy, žaludečních vředech, při chřipce, u kardiovaskulární nemoci jako angina pectoris, při vysokém tlaku, arterioskleróze, mozkové mrtvici, infarktu myokardu, u nemoci dýchacích orgánů (Raynauadova nemoc), Parkinsonově chorobě, při skleróze mozku, u kožních nemocí jako ekzém, opary, bradavice, popáleniny, u epilepsie, stařecké neduživosti, u amyloidózy, u očních nemocí jako glaukom, zánět sítnic, odchlípnutá sítnice, zánět očního nervu.
Reishi pomáhá organismu napadnutému nádorovým bujením, a to
Počátkem 20. století se Boskovicím nedostávalo nemocničních lůžek a nemocniční péče byla často závislá na provizorním řešení. Tento neutěšený stav vedl roku 1930, při příležitosti 80. narozenin prezidenta T. G. Masaryka, zvláštní komisi zřízenou za účelem jednotných oslav k usnesení, aby „zřízen byl fond pro vybudování veřejné okresní nemocnice pro politický okres boskovický...“. Občané byli vyzýváni, aby spravedlivě posoudili a ocenili velikost úkolu, který má být proveden v zájmu a ve prospěch všech, a finančně přispěli k provedení tohoto díla. Výzva se setkala s neobyčejným pochopením. Již v následujících letech se však stavba nemocnice začala nepříjemně komplikovat. Boskovice nebyly zdaleka jediným městem, které usilovalo o vybudování zdravotnického zařízení. Do plánu výstavby nových nemocnic, který zpracoval Zemský výbor moravskoslezský, však nebyly zahrnuty. Okresní zastupitelstvo v Boskovicích se na své schůzi dne 22. dubna 1938 usneslo zřídit okresní nemocnici v Boskovicích a za tímto účelem uložilo okresnímu výboru podniknout urychleně patřičné kroky. Náklady na vybudování nemocnice měly být zařazeny do okresního rozpočtu a uhrazeny výpůjčkou a subvencemi. V návaznosti na to byla městská rada požádána o návrh vhodných lokalit, na kterých by k výstavbě mohlo dojít, což se ukázalo rovněž jako komplikace.
Třebaže v průběhu druhé světové války a zejména na jejím konci nemocniční zařízení okresního formátu Boskovicím a přilehlému okolí zoufale scházelo, výstavba se neustále odkládala. I přes různé peripetie došlo v září 1945 k zásadnímu rozhodnutí Zemského národního výboru v Brně, který se usnesl dát souhlas k vybudování nové okresní veřejné nemocnice v Boskovicích. Pro novostavbu byla plánována okresní nemocnice II. stupně o 400 lůžkách. Pro rok 1948 však stavba nebyla z rozhodnutí ministerstva techniky i ministerstva zdravotnictví zařazena do pětiletého plánu, což bylo zdrcující. To prakticky znamenalo, okamžité zastavení jakékoli dosavadní pracovní činnosti, a to jak na stavbě samé, tak i na rozpracovaných projektech. Protože navíc ministerstvo zdravotnictví neočekávaně vyhlásilo, že nemocnice má být vybudována podle směrnic Společenstva československých nemocnic v Praze jako blokový typ, nařídil zemský výbor vypracovat nové plány.
Vypjatá atmosféra vyvolala neobvyklou aktivitu obcí, které neváhaly intervenovat nejen u okresního národního výboru, ale formou rezoluce i na ministerstvu zdravotnictví, ministerstvu techniky a samozřejmě i na zemském úřadě. Cesta k vystavění nemocnice ještě zdaleka nebyla u konce. Čím více a intenzivněji krajský úřad chápal nutnost a potřebnost
Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a lesklými listy v létě, na jaře záplavou žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji malé, neškodné množství toxických látek) a mahónii můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?
Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známý stálezelený keř z rodiny dřišťálů. Asi 1 až 2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci svým trusem. Bobule jsou modré, o průměru až 0,8 mm, a působí dojmem lehce ojíněných kuliček. Za určitých okolností jsou jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě, protože jsou mírně toxické. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové, neškodné množství, uvádí se 0,015 %. Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónie existuje mnoho protichůdných názorů, přikláníme se spíše k doporučení je nekonzumovat.
Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více. Příznakem otravy berberinem je nevolnost. Kmínky mahónie jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie byl dříve využíván pro barvení vlny, jelikož má výrazně zlatožlutou barvu. Keř kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu. Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné, proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou.
Cesmína
Cesmínu poznáte podle červených plodů. Větvička cesmíny je symbolem amerických Vánoc. Na podzim se listy této rostliny lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy Atropurpurea je tento jev nejvýraznější. Cesmíny (Ilex) na světě rostou v mnoha druzích. Některé jsou teplomilné, jiné zase odolné proti mrazu, a právě ty mohou zkrášlovat naše zahrady. Některé keře mohou i u nás dorůst úctyhodných velikostí. Lze z nich vytvářet příjemné tmavozelené pozadí pro pestřejší výsadby, poslouží jako neprostupné, stálezelené a velmi dekorativní živé ploty, tvarované se dobře vyjímají ve dvojici jako strážci branky, loubí a podobně, některé jsou i atraktivními solitérami.