Hladina cukru v krvi norma takzvané glukózy, je hlavním kritériem při diagnostice a průběhu onemocnění diabetes. Normální hodnota cukru (glukózy) v krvi u zdravého člověka se pohybuje mezi 4–6 mmol/l (milimol na litr), což je měrná jednotka v České republice. V zahraničí je měrnou jednotkou mg/dl (miligram na decilitr), kde je normální hodnota cukru (glukózy) v krvi u zdravého člověka udávána mezi 72–108 mg/dl. S těmito jednotkami se můžete setkat u některých zahraničních glukometrů, nebo třeba při ošetření na dovolené.
V naší poradně s názvem VLIV NARKÓZY NA MOZEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Leoš.
Dobrý den, mám dotaz - jaká rizika z narkozy se vyskytují u osoby 62 leté s diagnosou ROZTROUŠENÁ SKLEROZA MOZKOMÍŠNÍ - když: diagnosa je v trvání již cca 35 let, stav je však z větší míry stabilizovaný tzn. pacient je relativně vitální, pohyblivý - cca 15 let se léčí preventivně injekcemi Avonex -interferon 1x týdně, má trochu problém se sítnicí jednoho oka - nekroza ve zcela nejperifernější části sítnice.Na kontrolní magn. rezonanci se nedávno obejvil drobný nález na míše na C 2 a C 7. Subjektivně je apcient bez potíží. Nyní čeká pacienta operace malinké pupeční kýly o velikosti cca 15mm. Prosím, jaká rizika v tomto případě hrozí...? Děkuji za informace. Leoš.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Existuje kalkulačka na výpočet pravděpodobnosti, že vlivem narkózy dojde k srdeční zástavě nebo infarktu myokardu. Jde o tak zvané perioperační riziko. Zde je odkaz: https://www.mdcalc.com/calc…
Základní výpočet se určuje vzorci. Lze využít například Harris-Benedictův vzorec. Pro ženy a muže je vzorec rozdílný. Pro muže: BM = 66 + (13,7 x hmotnost v kg) + (5 x výška v cm) - (6,8 x věk); pro ženy: BM = 655 + (9,6 x hmotnost v kg) + (1,8 x výška v cm) - (4,7 x věk). Získáte přibližný potřebný příjem, k němuž je nutné přičíst další energii dle své aktivity. Dle práce se připočte od 20 až po 50 % příjmu vycházejícího z bazálního metabolismu. Nejnižší hodnota pro sedavé zaměstnání, nejvyšší pak pro náročné fyzické práce. Poté se ještě musí počítat s přidáním energie potřebné na fyzické aktivity. Číslo není neměnné a musí se k němu přistupovat dle individuálních schopností a předpokladů jedince. Doporučuje se zapisovat si, co jíme, děláme, a určit si tak vlastní potřebu příjmu a výdeje energie, což je nejjednodušší způsob, jak dosáhnout potřebných výsledků s ohledem na svůj životní styl.
Cervikální dystonie (torticollis) je mimovolní dystonická aktivita krčních svalů, která vede k poruše postavení hlavy a krku. Je nejčastějším typem fokální dystonie. Pro toto onemocnění se užívá i termín spastická torticollis. Způsobuje mimovolní dystonickou svalovou aktivitu krčních svalů, což vede k poruše postavení hlavy a krku. K nejčastěji postiženým svalům patří m. sternocleidomastoideus, m. splenius capitis, m. trapezius, m. semispinalis capitis, m. semispinalis cervicis, m. levator scapulae a mm. scaleni, které dohromady vytvářejí svalový vzorec vedoucí ke specifickému klinickému obrazu. Cervikální dystonie může začít v kterémkoliv věku, nejčastěji se vyskytuje mezi 20.–40. rokem. Onemocnění cervikální dystonií začíná většinou pozvolna, pacient zpočátku pociťuje nepříjemné napětí v oblasti krčních svalů, často spojené s bolestmi, postupně dochází ke stáčení nebo uklánění hlavy. Mezi doprovodné symptomy patří bolesti ramen a krku, pocit pálení jazyka. Pacient může trpět závratěmi z nepřirozené polohy hlavy, objevuje se porucha prostorové orientace a polykání. Může být přítomen i takzvaný dystonický třes. Při diagnóze cervikální dystonie se vychází z pacientovy anamnézy, vylučuje se sekundární příčina potíží, pacient se sleduje v klidu i při pohybu, zkouší se pasivní a aktivní pohyby, hodnotí se svalové postižení, určuje svalový vzorec a klinický obraz dle TWSTRS (Toronto Western Spasmodic Torticollis Rating Scale), který se využívá i ke zhodnocení efektu léčby.
Pokud neznáte maximální zátěž pro jedno opakování, můžete si teoretickou zátěž pro jedno opakování vypočítat. Není to sice zcela přesné, ale pro stanovení zátěže pro první fázi to postačí. Vzorec vypadá takto:
M1O = (X * MX * 0,033) + MX
kde M1O je maximální zátěž pro jedno opakování, MX je použitá zátěž pro určitý počet opakování, X je onen počet opakování.
Jestliže dřepujete například 6 opakování se 120kg zátěží, potom váš výpočet bude vypadat takto:
M1O = (6 * 120 * 0,033) + 120 = 143,8
Z této váhy snadno stanovíte 55–60 % pracovní zátěže pro fázi 10 x 10.
Měření sérového kreatininu lze také použít k odhadu, jak rychle ledviny filtrují krev (rychlost glomerulární filtrace). Vzhledem k variabilitě sérového kreatininu od jedné osoby k druhé může GFR poskytnout přesnější údaje o funkci ledvin.
Vzorecpro výpočet GFR bere v úvahu počet sérového kreatininu a další faktory, jako je věk a pohlaví. Skóre GFR pod 60 naznačuje onemocnění ledvin. Rozsah skóre pod 60 může být použit ke sledování léčby a progrese onemocnění.
Clearance kreatininu
Clearance kreatininu je měřítkem toho, jak dobře ledviny filtrují kreatinin z krevního řečiště pro vylučování močí.
Clearance kreatininu se obvykle stanovuje z měření kreatininu ve vzorku moči za 24 hodin a ze vzorku séra odebraného během stejného časového období. Lze však použít kratší časové úseky pro vzorky moči. Důležité je přesné načasování a odběr vzorku moči.
Clearance kreatininu se uvádí jako mililitry kreatininu za sekundu.
Fyziologické hodnoty Clkr [ml/s] pro ženy:
věk 13 - 49: 1,58 - 2,67 ml/s;
věk 50 - 59: 1,0 - 2,1 ml/s;
věk 60 - 69: 0,9 - 1,8 ml/s;
věk 70 a více: 0,8 - 1,3 ml/s.
Fyziologické hodnoty Clkr [ml/s] pro muže:
věk 13 - 49: 1,63 - 2,6 ml/s;
věk 50 - 59: 1,2 - 2,4 ml/s;
věk 60 - 69: 1,05 - 1,95 ml/s;
věk 70 a více: 0,7 - 1,0 ml/s.
Výsledky nižší, než je typické rozmezí pro vaši věkovou skupinu, mohou být známkou špatné funkce ledvin nebo stavů, které ovlivňují průtok krve ledvinami.
Poměr albumin/kreatinin
Další interpretace počtu kreatininu v moči se nazývá poměr albumin/kreatinin. Albumin je bílkovina v krvi. Zdravé ledviny jej obecně nefiltrují z krve, takže by se v moči neměl nacházet žádný albumin.
Poměr albumin/kreatinin popisuje, kolik albuminu je ve vzorku moči v poměru k množství kreatininu. Výsledky jsou uvedeny jako počet miligramů (mg) albuminu na každý gram (g) kreatininu. Výsledky ukazující na zdravé ledviny jsou:
U dospělých mužů méně než 17 mg/g;
U dospělých žen méně než 25 mg/g.
Vyšší než typický výsledek může být známkou onemocnění ledvin. Výsledek může zejména ukazovat na komplikaci diabetu zvanou diabetická nefropatie neboli diabetické onemocnění ledvin.
Váš lékař s vámi probere výsledky testu kreatininu a pomůže vám pochopit, co tyto informace znamenají pro diagnózu nebo plán léčby.
Jedná se o maximální počet tepů za minutu, které je vaše srdce schopné vyvinout, aniž by ohrozilo vaše zdraví. Maximální tepová frekvence klesá s narůstajícím věkem. Výsledek je pouze orientační. Ve skutečnosti tato hodnota záleží nejenom na věku, ale také na vaší sportovní minulosti a na dědičných faktorech.
Hodnoty maximální tepové frekvence odpovídají maximální intenzitě, kterou je organismus jedince schopen při zátěži dosáhnout a krátkodobě i udržet. Je to hodnota individuální a více než tréninkem je ovlivněna věkem. Její hodnota je různá i ve vztahu ke způsobu zatížení.
Optimální frekvence pro spalování tuků
Na ideální tepovou frekvenci pro spalování tuků jsou rozdílné názory, ale většina odborníků se přiklání k tomu, že by se počet tepů za minutu měl pohybovat mezi 60 a 70 procenty vaší maximální tepové frekvence.
Maximální tepová frekvence pro muže:
Odečtěte svůj věk od čísla 220. Výpočet je doporučován pro začínající sportovce, kteří doposud vedli sedavý způsob života.
Odečtěte polovinu věku od čísla 205. Výpočet je vhodnější pro ty, kteří jsou poměrně aktivní.
tepová frekvence pro spalování tuků = 60 % až 80 % z MTF (nejlépe 70 % z MTF).
Jinou možností, jak zjistit, jakou máte maximální tepovou frekvenci, je zkusit to v praxi. Ideální je zvolit nějaký prudší kopec, na který budete běhat nahoru a dolů, optimálně by se mělo jednat o trasu alespoň 200 až 300 metrů do kopce. Pořiďte si nějaký měřič tepu. Tento kopec pak několikrát vyběhněte nahoru a dolů, a to 5x až 6x. Nejvyšší hodnota tepové frekvence, kterou za celou tu dobu naměříte, bude vaše maximální tepová frekvence, nebo se jí bude limitně blížit.
Pro začátek nepotřebujete žádné sofistikované měřiče, postačí, když si zpočátku čas od času během cvičení změříte tep na zápěstí. Poměrně brzy se naučíte sami poznat, jak rychle máte běhat nebo jak intenzivně cvičit.
Při cvičení z důvodu hubnutí nemá cenu překračovat hranici 75 % maximální tepové frekvence. Pak byste se už jen zbytečně unavovali bez výrazného efektu na vaše tukové zásoby. Obdobně je ale nutné, abyste cvičení moc neodbývali. Jinak sice spálíte nějaké kalorie, ale váš tuk to nepozná.
Bazální energetický výdej si můžeme spočítat. Výpočtové vzorce udávají bazální energetický výdej v energetických jednotkách (kJ, kcal). Vzorce v sobě zahrnují individuální parametry, protože, jak již bylo uvedeno výše, úroveň bazálního metabolismu ovlivňuje hlavně pohlaví (žena, muž), hmotnost (množství ATH) a věk.
Výpočet pomocí Faustova vzorce
muži > BM (kcal) = hmotnost (v kg) x 24
ženy > BM (kcal) = hmotnost (v kg) x 23
Výpočet pomocí Faustova vzorce není přesný, jedná se pouze o orientační předpoklad energetického výdeje.
Výpočet pomocí Harris-Benedictovy rovnice
muži > BM [kcal] = 66,5 + 13,8 x hmotnost + 5,0 x výška - 6,8 x věk
ženy > BM [kcal] = 655 + 9,6 x hmotnost + 1,8 x výška - 4,7 x věk
náustek – vybírá se pro intenzivní péči o hrtan, průdušnice a průdušky; vhodný při kašli, laryngitidě, astmatu a podobně
maska – je univerzální; při vdechování nosem ošetřuje zejména horní cesty dýchací, při vdechování ústy zase ty dolní
Na věku pacienta nebo schopnost jeho koordinace:
maska – je lepší pro nejmenší děti, staré nebo mentálně postižené lidi
náustek – používá se tehdy, umí-li jej pacient držet v ústech a správně vdechovat léčebné výpary
Na účinnost inhalace mají vliv také poloha těla a způsob dýchání. Sedněte si pohodlně, ale trup by měl být co nejvíce vzpřímený, aby se „otevřely“ dolní dýchací cesty. Hlavu držte rovně, v jedné ose s páteří.
Kojence držte vzpřímeně, zády opřeného o svou hruď. Malé děti zhruba do tří let je dobré si posadit na klín. Velmi malé nebo nemocné děti mohou rovněž inhalovat vleže, dokonce i během spánku. Masku inhalátoru jim přidržujete u obličeje.
Aby léčebný aerosol z inhalátoru mohl v dýchacích cestách dobře působit, doporučuje se při inhalaci dýchat tímto způsobem:
pomalý a hluboký nádech nosem (jen s maskou) nebo ústy
krátká dechová pauza – aby se léčivo stačilo usadit na stěnách dýchacích cest a neodešlo při výdechu
důkladný výdech ústy
krátká dechová pauza
Pro dosažení efektivních výsledků při použití inhalátoru je třeba dodržovat některá pravidla vdechování. Zde jsou ty hlavní:
Inhalace se neprovádí dříve než 1–1,5 hodiny po jídle.
Oblečení by mělo být volné, aby nebylo obtížné dýchat.
Je nutné přísně dodržovat vzorec a dávkování přídavku esenciálních olejů, protože chyby mohou mít opačný účinek.
Je nutné zkontrolovat individuální snášenlivost silic a léčivých přípravků používaných při inhalaci.
Inhalace by měla trvat 3 minuty pro dospělé, 1 minutu pro děti.
Za den se doporučuje provést 3–5 inhalací.
Při vdechnutí je velmi důležité soustředit se na proces a správně provádět nádechy a výdechy. V žádném případě v tuto chvíli nemluvte nebo nečtěte.
Po dokončení vdechování se nedoporučuje po dobu jedné hodiny mluvit, zpívat, kouřit, jíst, jít do studeného vzduchu.
Tepová frekvence je poměrně spolehlivý ukazatel intenzity cvičení a lze podle ní trénink efektivně řídit. Intenzita cvičení totiž určuje, v jakém tréninkovém pásmu se pohybujeme, a to je třeba přizpůsobovat stanoveným cílům, typu tréninku i aktuálnímu stavu. Výhodou tepové frekvence je, že se dá velmi jednoduše měřit, ať už za pomoci sporttesteru, jenž je v případě veslařského trenažéru integrovaný v jeho monitoru, anebo i odečtem tepu na zápěstí. Při stanovování úrovní tepu pro jednotlivá tréninková pásma je třeba počítat s tím, že hodnoty tepové frekvence jsou individuální, mění se s věkem a kromě kondice závisí také na mnoha dalších faktorech. Pro rekreační sport je dostačující metodou určení správné tepové frekvence pro konkrétní cvičení níže uvedený výpočet, pro kohokoliv, kdo to myslí s tréninkem vážněji, případně má jakékoliv pochybnosti o svém zdravotním stavu, doporučujeme absolvovat vyšetření ve sportovní laboratoři (například www.utl.lf1.cuni.cz, www.casri.cz aj.). Na jeho základě určí lékař Vaši maximální a klidovou tepovou frekvenci, ideální tréninkový tepový rozsah, zhodnotí vaši kondici atd.
Výchozí hodnotou pro výpočet tréninkových pásem je maximální srdeční frekvence. Tradičně se (se všemi oprávněnými výhradami k nepřesnosti této metody) počítá jako 220 – věk nebo v mírně upravené podobě jako 214 – (0,8 x věk) u mužů a 209 – (0,9 x věk) u žen (odchylka od skutečných hodnot ale může dosahovat až 10 tepů za minutu). Takto vypočítaná hodnota je maximální počet úderů srdečního svalu za minutu, kterého můžete v průběhu tréninku dosáhnout bez zdravotních rizik. Nejjednodušší dělení cvičení podle jeho intenzity je právě na aerobní a anaerobní. Aerobní je považováno na nejvýznamnější složku fitness díky příznivým zdravotním efektům, které jsou s ním spojené. Cvičíme-li aerobně, zlepšujeme celkovou účinnost našeho kardiovaskulárního systému (srdce, plic a oběhové soustavy). Mezi typické aerobní cvičení patří vytrvalostní běh, plavání, aj. – již byly zmíněny – zkrátka všechny sporty, které trvají delší dobu než 15 minut a probíhají za dostatečného přísunu kyslíku ke svalům. Obvyklé rozmezí je mezi 60–80 % MTF. Mezi 80–85 % MTF se nachází hranice, kdy již organismus není schopen dodávat potřebné množství kyslíku k aktivním svalovým partiím – mluvíme o anaerobním prahu. Cvičení těsně pod jeho úrovní je nejúčinnější pro zvyšování kondice. Nad touto hranicí má cvičení charakter anaerobní, kdy organismus pracuje na kyslíkový dluh a zvyšuje se koncentrace laktátu (kyseliny mléčné) v krvi. Takovou intenzitu není možné udržet po delší dobu, zhruba do dvou minut, poté musí následovat odpočinek, a cvičení má proto charakter intervalového tréninku.
Tato metoda výpočtu cílových tréninkových zón při zátěži je označována jako jedna z nejúčinnějších. Pro většinu amatérských sportovců je tato metoda dostačující, nicméně chcete-li získat přesný údaj, měli byste absolvovat speciální laboratorní vyšetření.
Zjistěte si klidovou tepovou frekvenci (KTF) po probuzení. Předtím než vstanete z postele, si změřte tep, a to nejlépe na zapěstí, popřípadě na krční tepně. Měřte počet tepů během šedesáti sekund. Abyste vyrovnali náhodné výkyvy tepové frekvence, proveďte měření tři dny po sobě a spočítejte průměr.
Vzorec: 220 – věk = maximální tepová frekvence (MTF)
Podle tepové frekvence zjistíte, v jakém pásmu zatížení se pohybujete. Hodnoty jsou individuální a závisí na stupni vaší trénovanosti. Běží-li například dva rekreační běžci stejným tempem, pro jednoho je výkon středním (klidným) zatížením, druhý, méně trénovaný se už může dostávat do pásma vysokého zatížení.
Stupně intenzity zatížení:
nízký stupeň zatížení: 50–60 % (z maximální tep. frekvence MTF);