KET nebo kryoembryotransfer je transfer zamrazených/rozmrazených embryí do dělohy. Je to vlastně cyklus, kdy se in vitro fertilizaci (IVF) zamrazí nepoužitá embrya, která se využijí později. Při dalším využití se embrya rozmrazí a vloží se do dělohy. Úspěšnost transferu bývá o něco vyšší než při přenosu čerstvých embryí. Žena však nemusí podstupovat hormonální stimulaci a odběr vajíček. Zákrok je stejný jako při embryotransferu čerstvých embryí. Zamrazení embryí se považuje za běžnou součást procesu IVF. KET nabízí mnoho výhod v tom, že vzniklá embrya se mohou použít později. Je to velký přínos pro procesy umělého oplodnění, neboť má pozitivní vliv na zdraví a pohodu pacienta. Vzhledem na procesy zmrazování a rozmrazování jsou šance mít dítě při KET proceduře o něco nižší než při čerstvých embryích. Šance na otěhotnění nejsou ovlivněné délkou doby, během níž jsou embrya zamrazená.
ET
ET je zkratka pro embryotransfer. Splynutí spermie a vajíčka, odborně fertilizace, nastane mimo tělo matky, tedy ve zkumavce, a po určité době je zárodek, respektive embryo uměle přeneseno, transferováno, do dělohy. Embryotransfer je tedy přenos embrya tenkou kanylou přes hrdlo děložní do dělohy. Zákrok je krátký, většinou bezbolestný a provádí se na transferovém pokojíku při relaxační hudbě. Při transferu je možné zprostředkovat videozáznam vybraného embrya a jeho přenosu. Po zákroku se může odejít ihned domů.
IVF
IVF je označení pro celý cyklus léčby, který zahrnuje stimulaci, odběr vajíček, oplodnění spermiemi a embryotransfer. IVF cyklus hradí zdravotní pojišťovny do maximálního počtu čtyř cyklů a nejvýše do dne 39. narozenin. Embryotransfer lze potom provést ženě nejpozději do dne 49. narozenin. V užším slova smyslu se jako IVF (in vitro fertilizace) označovala klasická metoda kultivace, při které se umístila vajíčka a spermie do „zkumavky“ a čekalo se, zda dojde k samovolnému oplození. Tato původní metoda má ale relativně nízkou úspěšnost a byla tedy víceméně nahrazena metodami ICSI a PICSI.
Metodu IVF musí dopředu schválit zdravotní pojišťovna, pokud splňujete podmínky pro úhradu z veřejného zdravotního pojištění. Žádost o schválení podává Centrum asistované reprodukce a schvalování trvá maximálně 4 týdny. Předoperační vyšetření provede praktický lékař, popřípadě internista.
Poradny pro oplodnění jsou specializovaná pracoviště, která se věnují problematice léčby neplodnosti v České republice. Zajišťují komplexní péči v oblasti diagnostiky a terapie poruch plodnosti. Využívají všech nejmodernějších metod i posledních vědeckých poznatků a vytváří tak komplexní přístup k léčbě neplodnosti. Pokud u ženy dochází k ovulaci a spermiogram vykazuje fyziologické hodnoty, je možné po přesném naplánování ovulace provést intrauterinní inseminaci (IUI), nejjednodušší metodu asistované reprodukce.
Ženy s nepravidelnou nebo chybějící ovulací jsou stimulovány pomocí hormonální terapie, kdy se navodí na vaječnících tzv. řízená hyperstimulace (zrání více vajíček v průběhu jednoho cyklu). K úspěšné léčbě pomocí asistované reprodukce je cílem získat vyšší počet zralých vajíček i vyšší počet embryí. Existuje více variant stimulačních protokolů. Optimální varianta pro léčbu je stanovena na základě komplexního vyšetření ženy. Speciální embryologické metody zahrnují více možností, jak zvýšit úspěšnost, co se týká počtu oplozených vajíček, kultivace embryí, usnadnění implantace, mrazení embryí atd. K oplození je vybrána vhodná metoda dle kvality spermií partnera a následně vzniklá embrya jsou kultivována dva až pět dnů v embryologické laboratoři a přenesena speciálním transferovým katetrem do dělohy ženy. Pokud byl přenos embrya či embryí úspěšný, dojde k implantaci a následné produkci choriogonadotropního hormonu – hCG. Přítomnost hormonu hCG lze stanovit jednoduchým testem ze vzorku moči 14 dnů po přenosu embrya/embryí.
Laparoskopie – ženy, u kterých byl diagnostikován problém s vejcovody nebo onemocnění pánve, mohou podstoupit rekonstrukci reprodukčních orgánů nebo mohou otěhotnět prostřednictvím in vitro fertilizace. Laparoskopie může odstranit zjizvenou tkáň, léčit endometriózu, odstranit cysty na vaječnících a otevřít zablokované cesty.
Hysteroskopie – umístění hysteroskopu přes pochvu do dělohy může být použito k odstranění polypů a myomů, k úpravě zjizvené tkáně a k otevření blokovaných cest.
Lékařská terapie – ženám trpícím ovulačními problémy mohou pomoci předepsané léky.
Intrauterinní inseminace – odkazuje na laboratorní postupy, které shromažďují sperma, opláchnuté speciálním roztokem, a pak je umístí v době ovulace do dělohy. Spermie jsou do dělohy aplikovány přes úzký plastový katétr, který se vkládá do pochvy. Tento postup může být proveden v kombinaci s léky, které stimulují ovulaci.
In vitro fertilizace – vajíčka jsou oplodněna laboratorně a poté umístěna do dělohy. Ženám jsou pro stimulaci vajíček předepsány gonadotropiny; jestliže monitorování zjistí, že jsou vajíčka v pořádku, jsou vyjmuta pomocí vaginální ultrazvukové sondy s jehlou. Spermie se shromáždí, propláchnou a přidají se k vajíčkům. O několik dní později jsou embrya (oplozená vajíčka) vrácena do dělohy pomocí nitroděložního oplodňovacího katétru. Jakákoli další embrya mohou být se souhlasem páru zmražena pro další použití.
Intracytoplazmatická injektáž spermie se používá tehdy, když spermie nedokážou „doputovat“ k vajíčku. Spermie se injekčně vloží do vajíčka a poté se umístí do dělohy ženy.
Dárcovství vajíček – pomáhá k dosažení těhotenství ženám, které nemají normálně fungující vajíčka, ale mají normální dělohu. Dárcovství vajíček znamená odebrání vajíček z vaječníku od ženy, která prošla stimulací vaječníků (užívání léků na plodnost). Dárcovská vajíčka jsou pak laboratorně spojena se spermiemi partnera. Oplodněná vajíčka jsou vrácena do dělohy.
Lékařská terapie a in vitro fertilizace zvyšuje pravděpodobnost otěhotnění i u žen s diagnózou nevysvětlitelné neplodnosti.
V normálním cyklu se u ženy vytvoří jedno zralé vajíčko. Při IVF je však potřeba více zralých vajíček, která zvyšují úspěšnost na oplodnění. Proto se podávají léky (nejčastěji ve formě injekcí), které stimulují vaječníky a působí na dozrání vyššího počtu vajíček. Ke konci této léčby se aplikuje léčivo, které zabraňuje předčasnému prasknutí folikulů a uvolnění vajíček před jejich odběrem. Pro konečné dozrání vajíček se používá lék s lidským choriogonadotropním hormonem (hCG).
Odběr vajíček „ovum pick up“ – OPU
Odběr vajíček probíhá nejčastěji v narkóze, proto se před tímto výkonem absolvuje předoperační vyšetření u praktického lékaře nebo internisty. Před výkonem se nesmí od půlnoci jíst, pít, kouřit ani užívat žádné léky. Buďte odlíčené, mějte odlakované nehty, šperky a kontaktní čočky odložte. Samotný výkon trvá asi 5–10 minut. Zákrok se provádí ve stejné poloze jako při gynekologickém vyšetření. V rámci odběru se nitrožilně aplikuje anestetikum Propofol, které má rychlý nejen nástup, ale i konec účinku. Zevní část genitálu i pochva se opláchnou fyziologickým roztokem. Pochvou se do vaječníků zavede jehla, kterou se odsaje folikulární tekutina, a odeberou se vajíčka.
Probudíte se ještě na operačním sále. Po výkonu budete odpočívat dvě hodiny na lůžku. Během této doby embryolog informuje o počtu odebraných folikulů, počtu vajíček a kvalitě partnerova spermiogramu. Gynekolog vám sdělí, jak zákrok probíhal. Po dvou hodinách se odchází s doprovodem domů. Od této doby se také začíná užívat Utrogestan, který lze polykat nebo zavádět vaginálně.
Oplodnění vajíček – fertilizace
V embryologické laboratoři probíhá mimotělní oplodnění. K vajíčkům se buď přidají spermie partnera, nebo se do vajíčka jedna spermie přímo vpíchne (injikuje) – metoda ICSI (intracystoplazmatická injekce spermie). Za 16–18 hodin se hodnotí, zda se vyvíjí embryo.
Přenos embrya do dělohy – embryotransfer
Přenos embrya do dělohy se provádí nejdříve za 2–3 dny po odběru vajíček. Může se použít i takzvaná prodloužená kultivace, kdy se vajíčko kultivuje 4–6 dní a poté se zavede do dělohy. U prodloužené kultivace je vyšší procento úspěšnosti.
Embryotransfer (ET) se provádí také na gynekologickém stole, stejně jako na gynekologické prohlídce. Do pochvy se zavede gynekologické zrcadlo, děložní hrdlo (čípek) se očistí kultivačním roztokem a do děložní dutiny se zavede katetr. Tím se přenese embryo. Není třeba se obávat, zákrok je bezbolestný.
Po výkonu musíte půl hodiny až hodinu odpočívat na lůžku, poté odcházíte domů. Aby vše proběhlo v pořádku, je nutné dodržovat klid a nestresovat se. A za 14 dní je čas provést těhotenský test.
Úspěšnost uhnízdění (nidace) embryí závisí na jejich kvalitě. Tu ovlivní stimulace a především kultivace embryí. Vhodný je transfer v přirozeném cyklu, s minimem léků. Jen s podporou gestagenů. Výrazně zvýšené protilátky proti trofoblastu mohou ovlivnit transfer. Kvalitní embryo se samo ubrání a produkuje imunosupresivní látky potřebné k nidaci. Také někteří odborníci doporučují vždy jen transfer jednoho embrya. Při zavedení většího počtu se mohou embrya negativně ovlivňovat.
Inseminace je nejjednodušší výkon, který se provádí. Pokud je počet spermií více než 10 milionů, tak tato metoda má slušné výsledky. Pacienti musejí brát hormony, po kterých se chodí na ultrazvuk, díky kterému se zjistí, zda může být udělán nějaký zákrok. Na inseminaci se také chodí i s partnerem.
Mimotělní oplodnění
Mimotělní oplodnění je metoda složitější, která předpokládá, že vaječná buňka z vaječníku bude odsáta, tak zvaně do zkumavky. Nejjednodušší je prosté IVF, kdy se spermie jen přidají k vaječné buňce a ty pak samy přirozeně ženské vajíčko oplodní. Sofistikovanější postup představuje speciální injekce. Odborníci vyberou jedinou spermii a vpíchnou ji přímo do vaječné buňky. Další metody pak zdokonalují výběr kvalitních spermií. Spojení vajíček a spermií probíhá pod mikroskopem, pomocí manipulátoru. Vzniklá embrya pak putují do inkubátoru. Asi největší novinku představuje nepřetržité sledování embryí kamerou. Při umělém mimotělním oplodnění se do dělohy přenáší dva nebo tři zárodky. Tím se zvyšuje riziko vícečetného těhotenství (dvojčata, trojčata, a podobně). Právě vícečetná těhotenství se snaží omezit nově přijaté zákony. Jejich prioritou bude rozšíření počtu cyklů mimotělního oplodnění ze tří na čtyři. Nová legislativa umožňuje nabídnout ženě celkem 4 cykly, ale za podmínek, že v prvním a druhém cyklu si nechala transferovat pouze jedno embryo. Ročně se v Česku uskuteční asi 20.000 mimotělních oplodnění, ze kterých se pak úspěšně narodí kolem 3 000 dětí, tak zvaně ze zkumavky.
Mimotělní oplození vajíčka může proběhnout dvěma různými metodami:
klasickou metodou oplození samovolným oplozením ve zkumavce,
Klasická metoda umělého oplození se provádí v případě splnění parametrů pro normální spermiogram. Oplození vajíčka probíhá přidáním dostatečné koncentrace spermií do speciálního oplozovacího média s oocyty a spoléhá se na jejich společnou inkubaci. Jedná se o "samovolné oplození ve zkumavce".
ICSI (= intracytoplazmatická injekce spermie)
ICSI se použije v případech, kdy jsou parametry spermiogramu nedostačující, což je při nízkém počtu nebo špatné kvalitě získaných oocytů. A dále se ICSI volí, pokud se jedná o imunologický faktor neplodnosti. U pacientů, jejichž embrya mají být vyšetřena PCR metodou, je potřeba přistoupit také k oplození metodou ICSI. ICSI je mikromanipulační metoda, při které embryolog pomocí mikropipety vpraví spermii přímo do vajíčka. Celý proces se provádí pomocí mikromanipulátoru pod kontrolou mikroskopem. Mikromanipulátor je přístroj, který převádí poměrně hrubé pohyby ruky na jemné miniaturní pohyby. V tomto přístroji je upevněna holdingová pipeta, kterou se přidržuje vajíčko a užší ICSI pipeta, kterou je nasáta jediná spermie splňující všechny důležité parametry a vpravena do zralého vajíčka. Video, kde je pěkně vidět toto mimotělní umělé oplodnění, je zde.
Výsledky těhotenského testu mohou být ale dosti neprůkazné. Ať už má žena pochyby, nebo ne, obvykle se nakonec vypraví ke svému gynekologovi, který provede gynekologickou prohlídku, aby určil, jestli se opravdu jedná o těhotenství. Pokud je ale žena na úplném počátku své gravidity, nemusí gynekologická prohlídka přinést jistotu. Tu obvykle gynekolog nakonec získává z výsledku krevního testu (stejně tak se dá otestovat ale i moč), na který ženu pošle do laboratoře. Krevní test zjišťuje hladinu hormonu HCG v krvi, a právě množství tohoto hormonu v krvi může potvrdit nebo vyvrátit těhotenství. Z množství tohoto hormonu v moči vychází právě i těhotenské testy. Jejich nepřesnost spočívá často v tom, že u každé ženy je různá doba zahnízdění vajíčka v děloze, které zpravidla probíhá někdy v době začátku očekávané menstruace, i proto nemá smysl si dělat těhotenský test před datem očekávané menstruace. Navíc tyto těhotenské testy jsou obvykle schopné zachytit hladinu hCG nad 20 mIU/ml (ty nejcitlivější testy jsou schopny to zvládnout u hladiny 10 mIU/ml)
Může být zasaženo jak vnitřní ucho, tak i ušní nerv, což vede ke ztrátě sluchu, závratím, nevolnosti a zvracení. Symptomy infekce trojklaného nervu jsou hypersenzitivní poruchy, při nichž dochází k poškození spojivky, rohovky a zrakového nervu, což způsobuje problémy vidění.
Také může dojít k postherpetické neuralgii, která vede k syndromu chronické bolesti, vyskytující se u 10 až 15 procent pacientů. Pásový opar způsobuje minimálně po dobu čtyř týdnů opakující se bolesti. Bolesti mohou být tak intenzivní a dlouhodobé, že u některých jedinců vedou k sebevražedným sklonům. Pravděpodobnost výskytu dlouhodobé neuralgie se zvyšuje s věkem. Neuralgie může trvat měsíce nebo roky.
Zánět mozkových blan (meningitida) způsobený pásovým oparem má vážné komplikace. Může dojít k napadení celého nervového systému. Tento typ pásového oparu je život ohrožující. Obvykle se vyskytuje u lidí, kteří mají oslabenou imunitu (pacienti s AIDS). Během těhotenství může pásový opar způsobit úmrtí embrya.
Jako prenatální vývoj označujeme proces, ve kterém se vyvíjí lidské embryo či plod v průběhu těhotenství. Dalo by se říci, že se jedná o období od oplodnění až po narození. Často se používají termíny jako vývoj plodu, fetální vývoj nebo embryologie. Jakmile u plodu skončí embryogeneze, a to v 10. týdnu těhotenství, dochází k tvorbě všech důležitých orgánů. Proto se následující období nazývá fetální.
4. týden: Hlava a nohy embrya rostou, vyvíjejí se oči a uši. V budoucím hrudníku bije srdce a vytvářejí se plíce.
8. týden: Nenarozené dítě přestává být embryem a stává se plodem. Plod už má všechny orgány. Vytváří se čelist včetně zárodků zubů v dásních. V mozku probíhá elektrická aktivita. Plod měří asi 2 cm a jeho srdce tepe asi 140–150krát za minutu.
13. týden: Tlukot srdce je slyšet stetoskopem. Vytvořily se prsty s měkkými nehty. Na prstech jsou zřejmé otisky prstů. Plod reaguje na dotyk. Vyvíjejí se pohlavní orgány, ale určení pohlaví je stále obtížné. Plod se hýbe, svírá pěst a pohybuje hlavou. Na konci třetího měsíce (prvního trimestru) je plod asi 10 cm dlouhý a váží asi 150 g.
17. týden: Plod slyší matčin hlas, tlukot srdce a další okolní zvuky. Plodová voda je dvakrát až třikrát denně obměněna. Matka přibývá na váze asi čtvrt kilogramu za týden. Plod měří okolo 16 cm a váží asi 250 g.
21. týden: Matce se dále zvětšují prsa, zpravidla pociťuje první pohyby dítěte. Plod je asi 19 cm dlouhý a váží 350 g. Začínají mu růst vlasy a oční řasy. Na ultrazvukovém vyšetření jsou vidět pohyby a bývá možno rozpoznat pohlaví.
25. týden: Plod je aktivní a otáčí se. „Saje“ si palec (ve skutečnosti však dosud nemá vyvinutý sací reflex). Má reálnou šanci (asi 70%) na přežití v případě předčasného porodu. Měří přes 30 cm a váží asi 900 g.
29. týden: Plod rychle roste a přibývá na váze. Kope, může škytat a plakat. Chutí rozlišuje mezi sladkým a kyselým. Pracuje všech pět smyslů. Měří téměř 40 cm a váží asi 1,8 kg.
34. týden: Plodu rychle narostl mozek. V případě předčasného porodu má dítě velmi dobrou šanci na přežití. Měří asi 42 cm a váží 2,3 kg.
38. týden: Je krátce před porodem. Dítě měří od 48 do 54 cm a váží od 2,8 do 4 kg. Průměr jeho hlavy je 9,5–10,5 cm.
Plod (fétus) je vyvíjející se jedinec (nenarozený plod), kterému byl dán život početím. Je to nenarozený jedinec v takzvaném fetálním vývojovém období, tedy období od embrya po narození. Fetální období začíná u plodu v 9. týdnu těhotenství a končí jeho narozením. Během tohoto období dochází u plodu k vývoji orgánových systémů, růstu a tvorbě orgánů. Po porodu je lidský jedinec již označován jako novorozenec.
Veškerý vývoj začíná již v zárodku, ale postupem času dochází k dalšímu růstu a rozvoji. K největšímu vývoji dochází právě ve fetálním období, protože se v tuto dobu vyvíjejí nejvíce orgány. Díky vytvořeným orgánům plod již netrpí tolik na vlivy životního období a nedochází k častému poškození, jako tomu bylo u embrya. Naopak toxické látky mohou způsobit fyziologické abnormality nebo menší vrozené vady.
Odehrají se dvě významné události. Vajíčko se uhnízdí v děložní sliznici. Začínají se tvořit první dvě zárodečné vrstvy. Zárodek, nyní má průměr asi 1 mm, se zanoří do děložní sliznice, která je v této době vysoká a prosáklá. Její povrch se pod blastocystou rozpadá, a ta se zanořuje do hloubky sliznice. Proces připomíná situaci, když se teplá kovová kulička vnořuje do vosku. Tento děj se nazývá uhnízdění, odborný název je nidace. Nidace začíná 6.–7. den po oplodnění a končí 12. den. Považujeme ji za skutečný počátek těhotenství. Při uhnízdění mohou být ve sliznici dělohy narušeny drobné cévy, zanoření oplodněného vajíčka může vyvolat slabé krvácení („špinění“), jež mohou některé ženy omylem zaměnit za menstruaci.
Do uhnízdění čerpalo oplodněné vajíčko výživu ze svého vlastního obsahu, po něm přijímá výživu pro svůj vývoj a růst z děložní sliznice a nakonec z krevního oběhu matky. Pro vývoj embrya jsou nyní životně důležité matkou produkované hormony – estrogen a progesteron. Tvoří se ve vaječníku, a to zejména v místě, odkud bylo vajíčko během ovulace vypuštěno. Toto místo má, pokud nastane oplození, žlutou barvu, a proto se mu říká žluté tělísko. Zvýšené hladiny estrogenu a progesteronu ovlivňují jak sliznici dělohy, její další bujení a prosakování, tak rovněž způsobí, že menstruace, která by se v těchto dnech měla dostavit, vynechá. A to je první, ale dosud nejistá, známka těhotenství.
Uhnízdění je kritickou fází vývoje oplozeného vajíčka, 30–60 % oplozených vajíček zaniká pro poruchu jeho vývoje anebo pro poruchu uhnízdění. Zaniklé, i když původně oplozené vajíčko je v termínu očekávané menstruace nebo menstruace o něco opožděné odplaveno s menstruační krví. Uvnitř zárodku, zatím ještě blastocysty, se začínají objevovat vrstvy buněk, kterým se říká zárodečné listy. Jejich buňky se čile dělí.
Arytmie v těhotenství není choroba, ale symptom. Těhotenství může vést k vyššímu výskytu poruch rytmu. Vysvětlení se nachází v hormonálních, hemodynamických a autonomních změnách, které jsou pro graviditu charakteristické. Hladina estrogenu a choriogonadotropinu se dramaticky zvyšuje. Dochází ke zvýšení cirkulujícího objemu, který vede k dvojnásobnému zvýšení srdečního výdeje, zvětšení jak systolických, tak diastolických objemů. Vysoká hladina cirkulujících katecholaminů a zvýšená senzitivita adrenergních receptorů zvyšuje sympatickou aktivaci. Všechny tyto změny mohou působit proarytmogenně. Léčba poruch rytmu v graviditě je obtížná, protože je třeba myslet na možné poškození plodu. Převážná většina arytmií v graviditě je prognosticky i hemodynamicky nezávažná a vyžaduje především uklidnění pacientky. Užívání jakýchkoliv léčiv v průběhu gravidity je často velmi problematické vzhledem k možnému negativnímu vlivu na vývoj embrya, respektive plodu. V případě supraventrikulárních i komorových extrasystol obvykle není zapotřebí žádná léčba. U paroxysmální supraventrikulární tachykardie jsou doporučovány vagové manévry, a teprve při jejich nedostatečné účinnosti je doporučováno nasazení adenosinu. U fibrilace síní je jednoznačným cílem dosažení sinusového rytmu. Symptomatická bradykardie jen ojediněle komplikuje těhotenství a její léčba je v zásadě stejná jako u zbylé populace.
Erekce je komplexní cévní reakce, která je spouštěna smyslovými podněty a řízena nervovým systémem. Porucha může mít řadu příčin: organické (vysoký krevní tlak, onemocnění srdce či cév nebo nervového systému, cukrovka, alkoholismus, některé léky, kouření, obezita a podobně) či psychické faktory (stres, deprese, obava ze sexuálního selhání). Kombinace obou příčin je nejčastější.
Sperma mužů s diabetem vykazuje vyšší výskyt poškození DNA ve srovnání se zdravými muži. Protože se počet mužů diabetiků neustále zvyšuje, může mít tato závažná porucha metabolismu další negativní dopad – může ohrozit reprodukci populace. Partnerky diabetiků mohou mít častější výskyt potratů v porovnání s partnerkami mužů bez diabetu. Pokud není vajíčko ženy schopno opravit DNA poškozenou diabetem spermie, zvyšuje se pravděpodobnost poškození embrya nebo potratu.
Tři dny po oplodnění se v ženském těle vše připravuje na vznik embrya, projevy těhotenství ale nejsou u žen snad téměř žádné. Výjimečně tento proces může provázet mírná bolest v podbřišku (jako při menstruaci), případně i zvýšená teplota.