ZÁNĚT OD KANYLY

Příběh

Ve svém příspěvku ZÁNĚT SEDACÍHO NERVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Valerie.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ludvikjirovec.

Zdroj: příběh Zánět sedacího nervu

Menstruační bolesti mimo menstruaci

Menstruační bolesti po menstruaci mohou vznikat drážděním nervových zakončení v břiše. Dráždit mohou různé látky tělu vlastní i cizí, záněty, výrůstky, vředy až nádory.

Nejčastější příčiny jsou:

• špatná strava, přejídání (kde je řešením ubrat na množství a zlepšit svou výživu);
• poruchy menstruace (únava, bolest břicha, podbřišku, zad, kříže, beder, hlavy, otoky nohou, svědění pochvy, zvracení, podrážděnost, úzkost, lítostivost);
• zánět slepého střeva (bolest břicha a pravého podbřišku citlivá na dotek, pocit na zvracení až zvracení, nechutenství, zvýšená teplota);
• celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
• dráždivý tračník (průjem či zácpa, silná potřeba vyprazdňování nejčastěji po jídle, bolest břicha, plynatost, pocit plnosti, deprese);
• zánět žlučníku, žlučových cest a městnání žluče (bolest břicha, bělavá, mastná stolice, průjem, tmavá moč, žloutenka, svědění kůže, teplota, potíže s trávením);
• zánět žaludku nebo gastroduodenální vřed (bolest břicha, nevolnost, zvracení, nechutenství, pocit plnosti, bolest hlavy, zápach úst, krev ve stolici);
• střevní neprůchodnost, ileus (záchvatovitá, urputná bolest břicha, zvracení, absence stolice).

Další možné příčiny:

• zánět močových cest (časté močení, pálení, bolest při močení, tmavá, zakalená, zapáchající moč, možná příměs hnisu či krve, bolest zad);
• Crohnova choroba (únava, bolest břicha, průjem, nadýmání, teplota, hubnutí, krev ve stolici, bolest kloubů, žlučové, ledvinové kameny, zánět duhovky, bolestivé uzlíky v podkoží);
• ulcerózní kolitida (únava, krev ve stolici, bolesti břicha, konečníku, bolestivý vleklý průjem i několikrát denně, plynatost, nadýmání, teplota, bolest kloubů, afty);
• syndrom zvýšené propustnosti střeva (bolest břicha, pálení žáhy, nespavost, nadýmání, úzkost);
• ledvinové, močové kameny (silná bolest zad, břicha, podbřišku až třísel, stehen, krev v moči, málo moči);
• zánět slinivky břišní (bolest břicha, nadbřišku, horší po jídle, zvracení; u chronické formy: průjem, hubnutí, pocit plnosti, potíže s trávením, nechutenství, cukrovka I. typu);
• žloutenka (žluté bělmo, pokožka a sliznice, tmavá moč, světlá stolice, bolest břicha, teplota, nechutenství, pocit plnosti, zvětšení jater, sleziny);
• hepatitida (únava, bolest břicha, kloubů, nechutenství, teplota, žloutenka);
• ztučnění, steatóza jater (střídání zácpy a průjmu, bolest břicha, únava, pocit na zvracení, nechutenství, pocit plnosti, zvětšení jater);
• urputná bolest doprovází žlučové, žlučníkové kameny (urputné křeče břicha, žloutenka, svědění kůže, potíže s trávením, nevolnost, zvracení);
• divertikulóza, střevní výchlipky (pocit plnosti, zácpa, plynato

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Babské rady na menstruační bolesti

Příběh

Ve svém příspěvku LEDVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milca milena.

Zdroj: příběh Ledviny

Zánět středního ucha

Zánět středního ucha (Otitis media) je bolestivé onemocnění projevující se převážně u dětí. Rozlišujeme zánět akutní, trvající maximálně několik dní, a zánět chronický, který může trvat i podstatně déle. Akutní zánět středního ucha se často rozvíjí při infekcích horních cest dýchacích, projevujících se rýmou, kašlem, ale vzniknout může i za plného zdraví. První příznaky se projevují zpravidla v noci jako rychle nastupující bodavá bolest v jednom, případně v obou uších. Malé děti začnou hlasitě plakat a drží se za bolavé ucho. Postižené ucho je zalehlé a pacient má pocit, že na něj hůř slyší. Zánět středního ucha doprovází zvýšené teploty nebo horečky s celkovou únavou organismu, při horečkách se může objevit i zvracení či průjmy. Prudké bolesti jsou vyvolány tlakem nahromaděného hnisu a zanícením sliznic za bubínkem. Bubínek je charakteristicky vyklenutý ven, což pozná až lékař na ORL (ušní-nosní-krční oddělení). Zánět může probíhat i chronickou formou. Při chronickém zánětu středouší se však nevyskytují horečky ani prudká bolestivost, pacienti pociťují spíše pálení, svědění, šumění či praskání v postiženém uchu, stěžují si na nedoslýchavost a mají permanentní pocit zalehlých uší.

Jako první pomoc při zánětu středního ucha poslouží klasické léky proti bolesti (v podobě sirupů nebo čípků existují i vhodná analgetika pro děti), případně studený obklad na postižené ucho. V počátečních stadiích zánětu může lékař naordinovat antibiotika. Zánět středního ucha si však velmi často vyžádá akutní zákrok a je proto velmi častou příčinou příjmů na ORL pohotovosti. Pokud je bubínek tlakem hnisající tekutiny již značně vyklenut, provádí lékař takzvanou paracentézu – propíchnutí bubínku. Lékař při tomto zákroku protne tenkou jehlou ušní bubínek a odsaje hnis, který se ve středním uchu nachází. Samotné propíchnutí je značně bolestivé, avšak po odtečení hnisu následuje okamžitá úleva od bolesti.

Dle uvážení může lékař po tomto zákroku předepsat léčbu antibiotiky. Po zákroku je nutné udržovat zvukovod v čistotě, neboť ještě několik dní může z ucha vytékat zbytek hnisavé tekutiny. Do ucha se kape borová voda, po nakapání si pacient lehne na postižené ucho s kapesníkem tak, aby mohl sekret odtékat. Důležité je také udržovat volné dýchací cesty, tedy důsledně smrkat, případně kapat nosní kapky k jejich uvolnění.

Zdroj: článek Zánět

Poradna

V naší poradně s názvem CO ZNAMENAJÍ ZVÝŠENÉ LEUKOCYTY V MOČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frantisek Beranek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Co znamenají zvýšené leukocyty v moči

Příznaky

Hlavním rizikem zánětu šlach je nadměrné zatěžování svalů bez adekvátního odpočinku. Příkladem mohou být běžné činnosti, jako je třeba práce na počítači. Při sportování je nebezpečné začít bez zahřátí a protažení namáhaných svalových skupin. Rizikové je i náhlé zvýšení svalové činnosti, jíž jsme se v předchozí době nevěnovali.

Rozlišujeme několik typů zánětu šlach

Hnisavý zánět šlach: Je způsoben pyrogenními bakteriemi, které působí jinde v těle trauma a na šlachu přešly z okolí. Tento zánět se může rozšířit na další místa a může způsobit až odumření postižené šlachy.

Revmatický zánět šlach:

Revmatický zánět se podobá revmatické artritidě, což je onemocnění postihující hlavně větší klouby. Vzniká jako následek nákazy, která je způsobena bakteriemi – streptokoky. Klouby jsou pak bolestivé, omezeně pohyblivé a zduřelé.

Tenisový loket:

Jedná se o zánět nacházející se obvykle na přední straně předloktí. Je způsoben nadměrným zatížením těchto svalů nejen při sportu, ale často se vyskytuje i u manuálně pracujících lidí, kteří vykonávají neustále jeden pohyb bez možnosti odpočinku svalů. Nemusí se ale jednat pouze o těžce pracující. Objevuje se často u lidí, kteří pracují na počítači s rukama stále v jedné poloze. Podrobně v samostatném článku tenisový loket.

Lupavý prst:

Postihuje nejvíce prsty na rukou, nejčastěji pak šlachy palců. Když se v nich vytvoří zánět, není pohyb palcem plynulý, ale trhavý až skákavý.

Příznaky a projevy zánětu šlach

Zánět šlach nepatří mezi onemocnění, které by na nás z ničeho nic udeřilo, obvykle se příznaky začínají projevovat postupně. Místo, kde se zánět nachází, je ze začátku onemocnění citlivější a svědí. Postupně začíná být zarudlé, teplé a bolestivé. Bolest se projevuje zejména při pohybu, při němž je zanícená šlacha používána, a může se v dalších fázích onemocnění promítat i do blízkého kloubu.

Zdroj: článek Zánět šlach

Příběh

Ve svém příspěvku ZANET PO VYTRZENI ZUBU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Köhlerová.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Zanet po vytrzeni zubu

Jak poznat zánět ledvin

Zánět ledvin se jinak také nazývá pyelonefritida, a většinou je bakteriálního původu. Zánět ledvin může být buď akutní, nebo chronický. Akutní zánět má výraznější příznaky, chronický je vleklý a jeho příznaky jsou specifické, někdy dokonce nejsou žádné a nemocnému člověku trvá dlouho, než zjistí, že je vlastně nemocný. Nejčastěji zánět ledvin vznikne infekcí z močových cest. Pokud se zánět ledvin neléčí, nebo se léčí špatně, může dojít k selhání ledvin. Pokud jsou obě ledviny postižené, může to vést až k nutnosti dialýzy.

Jak již bylo zmíněno, nejčastější příčinou vzniku zánětu ledvin je bakteriální infekce, která se k ledvinám dostala močovodem a močovou trubicí. Ojediněle se stává, že se infekce dostane do ledvin z krve, může se to stát, pokud se jedná o rozšíření jiné infekce v těle.

Zánět ledvin hrozí v případě, že je zhoršený odtok moči, například kvůli močovým kamenům, nádorovým onemocněním prostaty/močového měchýře, atd. Větší pravděpodobnost tohoto onemocnění je u žen než u mužů, je to dáno anatomií jejich močových cest, protože ženy mají kratší močovou trubici, a tak se bakterie snadněji dostanou až k ledvinám. Dalším důvodem je, že močová trubice je blízko pochvy a análního otvoru, kde se běžně vyskytuje velké množství bakterií. Problém může nastat i v těhotenství, protože tlakem plodu na měchýř dochází k městnání moči.

Větší pravděpodobnost zánětu ledvin je u lidí trpících vezikoureterálním refluxem (což je porucha, při které se část moči vrací zpět do močovodu) a u lidí ochrnutých na dolní polovinu těla (nevnímají známky zánětu močových cest), u lidí s HIV, onkologickými onemocněními, cukrovkou a u lidí po transplantacích, protože ti všichni mají oslabenou imunitu.

I zánětu ledvin se dá zabránit dodržování preventivních opatření, jako jsou: pravidelný příjem tekutin, požívání brusinkových nápojů či brusinek samotných, dodržování osobní hygieny (obzvláště ženy), posilování imunity, dostatek pohybu i spánku, prevence, vyhnutí se prochladnutí a v případě obtíží při močení vyhledání lékaře.

Příznaky zánětu ledvin se vyskytují i na močových cestách, jedná se o časté močení, trvalé nutkání k močení, bolesti při močení (řezání, pálení), zakalená a zapáchající moč. Dalšími příznaky mohou být: tlak v břiše, bolest v bedrech, teplota, třes, zvracení, zmatenost. U dětí může být znakem i pomočování.

Pokud se jedná o chronický zánět ledvin, můžou příznaky působit i jako chřipka, důsledky jsou ale mnohem horší, hrozí i selhání ledvin. Když už k neléčenému selhávání ledvin dochází, vyskytuje se vysoký krevní tlak, chudokrevnost, osteoporóza, trvalé svědění kůže, úbytek váhy, zvrac

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Oslabené ledviny

Příběh

Ve svém příspěvku ZÁNĚT OKOSTICE ZUBU A ZÁNĚT DÁSNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirka.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Zánět okostice zubu a zánět dásní

Jak poznat zánět šlach

Příznaky se u zánětu šlach projevují postupně. Místo, kde se zánět nachází, je ze začátku onemocnění citlivější a svědí. Postupně začíná být zarudlé až nateklé a teplé. Postižené místo je bolestivé. Bolest se projevuje zejména při pohybu, při němž je zanícená šlacha využívána, a může se v dalších fázích onemocnění promítat i do blízkého kloubu.

Rozlišuje se několik typů zánětu šlach:

• Hnisavý zánět šlach – je způsoben pyrogenními bakteriemi, které působí jinde v těle trauma a na šlachu přešly z okolí. Tento zánět se může rozšířit na další místa a může způsobit až odumření postižené šlachy.
• Revmatický zánět – ten se podobá revmatické artritidě, což je onemocnění postihující hlavně větší klouby. Vzniká jako následek nákaz, které jsou způsobeny bakteriemi označovanými jako streptokoky. Tyto klouby jsou pak bolestivé, omezeně pohyblivé a zduřelé.
• Tenisový loket – je zánět nacházející se obvykle na přední straně předloktí. Je způsoben nadměrným zatížením těchto svalů nejen při sportu, ale může se vyskytovat i u manuálně pracujících lidí, kteří vykonávají neustále jeden pohyb bez možnosti odpočinku těchto svalů. Nemusí se ale jednat pouze o těžce pracující. Často se zánět šlach vyskytuje u lidí, kteří pracují na počítači s rukama stále v jedné poloze, nebo u studentů, kteří si takto namohli svaly jedné ruky dlouhým a častým psaním.
• Lupavý prst – postihuje nejvíce prsty na rukou, nejčastěji pak šlachy palců. Když se pak v těchto šlachách vytvoří zánět, není pohyb palcem plynulý, ale trhavý až skákavý.

Zdroj: článek Zánět šlach v ruce

Příběh

Ve svém příspěvku JAK OŠETŘIT ZÁNĚT DÁSNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eliška.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Redakce.

Zdroj: příběh Jak ošetřit zánět dásní

Obecné rozdělení komerční antikoncepce

Tablety/pilulky

Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.

Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:

• jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
• dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
• třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace

Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.

Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.

Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.

Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.

Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.

Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.

Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.

Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.

Nežádoucí účinky

Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.

Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyklé výsledky výtěru z děložního hrdla, snížený zájem o sex, nedostatek energie, zvýšené pocení, zadržování tekutin, zvýšení hmotnosti.

Vzácné nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 10 000 uživatelek): kvasinkové infekce, an

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Druhy antikoncepce

Ozařování krku

Délka léčby je 3 až 7 týdnů v závislosti na typu a velikosti nádoru a zvoleném radioterapeutickém režimu. Každé sezení trvá jen několik minut. Je důležité dodržovat léčebný program k zabránění zbytečnému přerušení.

Standardní léčbou pokročilých operovatelných nádorů krku je operace a postoperační radioterapie.

Konkomitantní terapie, tedy chemoterapie současně podávaná s radioterapií (chemoradioterapie), byla původně vyvinuta jako postup pro neoperabilní nemocné, dnes je jednou z možností definitivní léčby i u operovatelných nádorů. Velkou předností tohoto postupu je zachování orgánu. Také tato léčba má však svoje vedlejší účinky, které mohou zhoršit kvalitu života.

Při rozhodování se mezi operačním a na radioterapii nebo chemoradioterapii založeném postupu se musí zvažovat přínos a šance na vyléčení na straně jedné a kvalita života na straně druhé.

Nežádoucí účinky se obvykle objevují během radioterapie, ale i po ukončení léčby. Rozsah nežádoucích účinků závisí na intenzitě záření. Váš lékař by vám měl poradit a předepsat léky na zmírnění těchto příznaků. Ošetřená kůže se může stát červená a citlivá, jako po spálení sluncem. V důsledku porušené lymfatické drenáže v ozařované oblasti krku může dojít po radioterapii k takzvaným lymfedémům, tedy lymfatickým otokům obličeje. Radiační terapie může způsobit zánět sliznice v ústech, hltanu nebo nosu, což může vést k obtížnému polykání. Pokud se plocha léčená radioterapií nachází v horní části krku, mohou být ovlivněny slinné žlázy, které omezují nebo zastavují produkci slin a způsobují sucho v ústech.

Během léčby se může objevit chrapot následkem otoku hrtanu. Pokud vznikne závažné zúžení dýchací trubice, je potřeba ihned zajistit dýchání vytvořením otvoru na krku se zavedením kanyly (tracheostomie). Tracheostomie je prováděna v určitých případech i před zahájením léčby, pokud hrozí riziko dušení se v důsledku lokalizace, rozsahu tumoru a ozařované oblasti. Postradiační otoky v hrtanu po léčbě ustupují pomalu a v některých případech může být s odstupem času přistoupeno k jejich operačnímu odstranění laserem.

Úspěšnost léčby je velice individuální a ovlivňuje ji řada faktorů, proto je těžké uvádět úspěšnost léčby.

Zdroj: článek Ozařování

Poradna

V naší poradně s názvem SVĚDĚNÍ VÍČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Svědění víček

Příprava a průběh operace

Jednotlivé kroky:

1. Diagnostika

Probíhá pomocí klinického vyšetření, ultrazvukového vyšetření, magnetické rezonance a angiografického vyšetření. Řešení je možné buď metodami intervenční radiologie (balonková dilatace, eventuálně stentování), nebo metodami operačními.

2. Předoperační příprava

V rámci předoperační přípravy je pacient oholen (záleží na lokalitě výkonu), večer před zákrokem dostane léky indikované anesteziologem.

3. Operační metody

Výkony se provádějí buď v celkové, nebo spinální anestézii (aplikace anestetika k míše s následným umrtvením dolní poloviny těla).

Dezobliterace: odstranění sklerotických plátů ze zúžené tepny.

Bypass: přemostění postiženého úseku tepny vlastní žilou nebo protézou (zde záleží na lokalizaci postižení, v případě postižení pánevních tepen je to spojka mezi aortou a stehenní tepnou, při postižení stehenní tepny je to přemostění mezi stehenní tepnou a podkolenní či bércovou tepnou).

Embolektomie: odstranění vmetku pomocí katetru s balonkem.

Resekce: resekce tepny u výdutě s náhradou žilou či protézou.

Amputace: Amputace končetiny při vyčerpání všech ostatních metod, záleží na místě postižení, provádí se buď v místě chodidla, pod kolenem, či nad kolenem.

4. Možné komplikace výkonu

Komplikace této operace se mohou vyskytnout na všech chirurgických pracovištích v České republice i na světě, proto je nutné na ně před operací upozornit.

Peroperační komplikace (tedy během operace):

• masivní krvácení, které může mít za následek až šokový stav pacienta, popřípadě vést až k úmrtí;
• poranění orgánů dutiny břišní, oblast za pobřišnicí – močovod, dolní duté žíly, pánevní žíly, močový měchýř;
• srdeční selhání z důvodu velkých tlakových výkyvů při dočasném klampování aorty;
• srdeční arytmie;
• změny vnitřního prostřední, zejména zvýšená kyselost organismu při dočasném nedokrvení končetiny;
• ledvinné selhání.

Pooperační komplikace:

• bolestivost v místě operace;
• pocit na zvracení;
• teplota;
• krvácení z operační rány nebo z našité protézy s nutnou urgentní reoperací;
• infekce v ráně se vznikem hnisavého ložiska – nutné otevření a vyčištění rány;
• vznik kýly v jizvě – nutná reoperace s opětovným sešitím břišní stěny;
• infekce v ráně spojená s infekcí protézy s nutnou reoperací a eventuálním odstraněním protézy;
• vznik sraženiny v místě protézy nebo žilního štěpu s možným ucpáním či embolizací vmetku do dolních končetin a tím jejich ohrožení z důvodu nedokrvení – nutná reoperace s odstraněním vmetku;
• střevní ochrnutí s poruchou pasáže, někdy s nutností

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Operace ucpaných cév

Poradna

V naší poradně s názvem BOLEST BŘICHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomas.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Bolest břicha

Jak poznat zánět okostice

Zánět okostice je asi jedno z nejvíce nepříjemných zubních onemocnění. Jde o onemocnění obalu kosti, vyskytuje se převážně u zubů, ale může se vyskytnout i jinde. Nejčastěji zánět okostice vzniká na základě zánětu kořenového kanálku zubu. Určitě toto onemocnění od běžného zánětu dásní rozeznáte v důsledku stupňující se bolesti, která vás dožene ke stomatologovi. Mějte na paměti, že zánět okostice je život ohrožující stav a je zde možnost septického stavu.

Hlavní příčinou je ve většině případů váček u zubu. Tento váček je infekční a z tohoto váčku se nemoc šíří dál a dál. Často nemoc zaútočí nečekaně a velmi rychle. Charakteristická a nejintenzivnější je bolest při jídle. Pokud je bolest stále větší, znamená to, že zánět postupuje a zvětšuje se. Zde je jedinou pomocí okamžitá návštěva stomatologa.

Příznaky zánětu okostice čelisti

Hlavním příznakem je silná bolest zubu. Objevují se otoky, zvýšená teplota, což je projevem zánětu. Příznaky lze také zaměnit za nastávající příchod chřipky. Může se objevit tlak mezi zuby, dásně mohou být zarudlé, dásně se také v důsledku zánětu mohou odtahovat od zubů, může se objevit i krvácení z dásní.

Operace při zánětu okostice zubu

Operace při zánětu okostice zubu se provádí výjimečně, a to většinou u rozsáhlých a život ohrožujících stavů na stomatologických klinikách.

Léčba zánětu okostice čelisti

Při zánětu okostice je nezbytné zahájit léčbu, tedy odstranit zejména příčinu vzniku onemocnění, což je ve většině případů ošetření zubního kazu a následná léčba antibiotiky. V krajních případech může dojít i na vytržení zubu. Díky tomuto kroku se vyloučí to, aby se zánět znovu vrátil a pacientovi komplikoval život.

Zdroj: článek Zánět okostice zubu a zánět dásní

Chronický zánět slepého střeva

Chronický zánět slepého střeva je charakteristický dlouhodobými proměnlivými bolestmi břicha. Bolesti vyskytující se kolem pupku se pozvolna stěhují k pravému podbřišku. Místo největší bolesti se většinou nachází ve dvou třetinách spojnice pupku a výběžku pánevní kosti. Tento bod se označuje McBurneyův a je pojmenován podle amerického chirurga, který jej poprvé popsal. Doprovodnými příznaky bývají často pocity na zvracení, zvracení, teploty kolem 37,5 °C, zrychlený tep, zácpa, nadýmání, nechutenství a citlivost břicha na dotek. Ojediněle se může vyskytovat i menší průjem. Bolesti se většinou zvětšují při chůzi a jiných otřesech, při kýchnutí či zakašlání. Nemocný vyhledává úlevovou polohu, kterou je většinou leh na zádech s pokrčenými koleny. Pokud už je zánět v pokročilém stadiu a začíná dráždit i břišní stěnu, objevuje se bolestivé píchnutí při náhlém uvolnění prstů při předchozím stlačení. Kromě těchto typických syndromů může toto onemocnění probíhat v různých variacích, popřípadě napodobovat jiná břišní onemocnění. Proto je nutné při jakýchkoliv problémech v oblasti břišní dutiny navštívit lékaře! Apendicitis může být často zaměněn s ledvinovou kolikou, zánětem žlučníku či gynekologickým onemocněním.

Pacient je ve většině případů ihned hospitalizován na chirurgickém oddělení. Nesmí nic jíst ani pít a je mu podána infuze. Lékař dle stavu pacienta volí konzervativní, nebo operační postup.

Konzervativní přístup znamená pobyt na nemocničním lůžku, přísnou dietu a ledové obklady na břicho. Většinou jej lékaři navrhnou, pokud bolesti ustupují nebo je zánět nepatrný. Až v 50 % odezní zánět apendixu bez nutnosti chirurgického zákroku. Zánět se však po nějaké době může objevit znova.

Častěji se však volí léčba operativní, a to i v případě, že diagnóza není zcela jasná, ale zánět slepého střeva nelze vyloučit. Zanícený apendix je odstraněn buď jedním krátkým řezem, nebo laparoskopicky (pomocí malé kamery a tenkých nástrojů). Po laparoskopickém zákroku zůstanou na břiše většinou dvě nebo tři malé jizvy. O tom, jakým způsobem bude operace provedena, rozhodne chirurg v závislosti na akutnosti zánětu a celkovém stavu pacienta. Většinou se jedná o nenáročný chirurgický zákrok, nevyžadující velkou přípravu. Po operaci je pacient většinou ještě 1 den nalačno a pak je mu předepsána dieta s postupným přidáváním potravin do jídelníčku. Pokud je průběh zánětu vážnější, případně dojde až k prasknutí apendixu či poškození pobřišnice, měla by být indikována lázeňská léčba. Po chirurgickém zákroku se již toto onemocnění nikdy nemůže opakovat.

Zdroj: článek Zánět slepého střeva