Slinná žláza (latinsky glandula salivaria) je exokrinní žláza dutiny ústní, která vylučuje sekret, slinu (saliva). Sliny zvlhčují dutinu ústní, obalují přijímanou potravu, čímž usnadňují polykání, a obsahují enzymy, které natráví potravu (amylázy).
Operace
Operace slinných žláz se provádí v celkové anestézii na centrálních operačních sálech ORL oddělení.
Podčelistní slinná žláza se odstraňuje vždy celá. Kožní řez je veden zevně na krku pod dolním okrajem žlázy, souběžně s hranou dolní čelisti, v délce 5–8 cm. Přes podkoží a sval napínající kůži se lékař dostane na žlázu, kterou postupně odstraní. To může být obtížné při větších zánětlivých srůstech v okolí žlázy. Cévy vedoucí kolem žlázy do tváře se podvážou. Chrání se pod žlázou probíhající nerv, který hýbe příslušnou polovinou jazyka. Blízko žlázy probíhají 2 tenké větve lícního nervu, které vedou ke svalům dolního rtu a kožnímu svalu na přední straně krku a inervují je. Tyto jemné větve se snaží operatéři chránit. Dále se vypreparuje a podváže vývod slinné žlázy do dutiny ústní. Do rány se zavede drén, vyvede se přes kůži zevně na krk a nasadí se na něj podtlaková nádobka (Redonův drén). Odsává tak z rány tekutinu s krví, která se po operaci v ráně tvoří. Rána se zašije ve 2 vrstvách a kůže na krku se šije „neviditelným“, intradermálním stehem. Zevně se přikládá na ránu kompresivní obvaz. Drén z rány se vytahuje 2. až 3. den po operaci, kožní steh 7. až 10. den. Je-li hojení rány normální, je pacient propuštěn z oddělení domů 5. až 7. den.
Příušní žláza. Operace příušnížlázy je náročnější a také rizikovější výkon. Kožní řez se vede těsně před ušním boltcem, dále pokračuje pod ušním lalůčkem dozadu za boltec a odtud se řez stáčí dolů podél kývače na krk. Obnaží se příušní žláza. Vyhledá se kožní nerv vedoucí k ušnímu lalůčku, ale protože brání přístupu ke žláze, zpravidla se přerušuje. Největším rizikem operace příušnížlázy je poškození lícního nervu, který prochází přímo žlázou a inervuje mimické svaly obličeje. Základem operace je proto vyhledání kmene lícního nervu při jeho vstupu do žlázy a dále preparace všech jeho větví procházejících žlázou. Tato část operace se provádí s pomocí takzvaných lupových brýlí, které zvětšují obraz operačního pole. Cílené vyhledání lícního nervu dává větší naději, že nerv nebude poškozen, než odstraňování nádoru ze žlázy „naslepo“ bez identifikace nervu. Nepodaří-li se najít hlavní kmen nervu, snaží se operatér identifikovat jeho periferní větve po výstupu ze žlázy a po nich pak postupuje zpět k hlavnímu kmeni. Většina nádorů příušnížlázy je umístěna v její zevní části, tedy zevně od lícního nervu. V tom případě se odstraňuje jen zevní část žlázy s nádorem zevně od nervu a její vnitřní část se ponechá. Vždy se lékař snaží odstranit spolu s nádorem co největší část okolní
V naší poradně s názvem ZJIŠTĚNO ZVÝŠENÉ PSA CO DÁL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan Petr.
nevíte co pomůže snížit PSA ? dík za zprávu, a proč to neřeší onkologie ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
PSA indikuje nádor prostaty. PSA v malé míře produkuje i zdravá tkáň prostaty, takže je-li PSA zvýšen jen málo, tak ne vždy to znamená, že jde o rakovinu prostaty. PSA jde snížit určitými potravinami a režimovými opatřeními.
1. Rajčata - obsahují lykopen. Vědecký výzkum prokázal, že konzumace lykopenu snižuje riziko rozvoje rakoviny prostaty u mužů s rodinnou anamnézou nemoci. V poslední době vědci našli důkaz, že konzumace většího množství lykopenu může také snížit hladiny PSA. Vařená rajčata dodají více lykopenu než ta syrová.
2. Vitamín D snižuje hladinu PSA.
3. Sója - obsahuje isoflavony, které zpomalují průběh rakoviny. Pití sójového mléka je optimální.
4. Zelený čaj - výzkum zjistil že živiny v zeleném čaji byly schopny chránit před rakovinou prostaty a snížit hladiny PSA.
Nejsou časté a nepřesahují počet komplikací jiných odborných pracovišť, vyskytují se do 5 %. U operace podčelistní žlázy může dojít k porušení jemných větví lícního nervu, které vedou v její blízkosti. To má za následek poruchu hybnosti dolního rtu a ústního koutku nebo poruchu kožního svalu na přední straně krku na příslušné straně. Mohlo by také dojít k poranění nervu, který hýbe jazykem (plazení jazyka), což by mělo za následek poruchu hybnosti a časem postupnou atrofii, zmenšení poloviny jazyka na příslušné straně. Výjimečně může dojít k většímu pooperačnímu krvácení v ráně, které by si vynutilo operační revizi rány. Může též dojít k prodloužení hojení rány způsobené infekcí, která se léčí podáním celkových či lokálních antibiotik.
U operace příušnížlázy je nejzávažnější komplikací poranění lícního nervu. Úplné přerušení nervu se projeví poruchou hybnosti mimických svalů obličeje na příslušné straně (nemožnost zavřít oko a nebezpečí osychání rohovky, pokles dolního víčka, slzení oka, nemožnost tvořit vrásky na čele, usmát se, cenit zuby, možnost vytékání sliny postiženým ústním koutkem, celkový pokles poloviny obličeje). K pooperační poruše hybnosti však může dojít i bez přerušení nervu, kdy je nerv dočasně zhmožděn, je oteklý a má porušeno cévní zásobení. Takové poruchy hybnosti se zpravidla do 3–6 měsíců upraví, někdy může docházet ke zlepšování i déle než 1 rok po operaci. V případě, že byl nerv zcela přerušen, dá se přerušený úsek nervu nahradit jiným, zpravidla kožním nervem. Za dobrý výsledek operace se považuje zachované klidové napětí svalů, které se projeví klidovou symetrií obličeje. Hybnosti mimických svalů však nedosáhneme.
Další možnou komplikací po částečném odstranění příušnížlázy je pooperační slinná píštěl, která se léčí zevní kompresí a léky tlumícími tvorbu slin. Píštěl může přetrvávat i několik týdnů, ale nakonec se zhojí. Při přerušení kožního nervu v úvodu operace dojde k poruše citlivosti ušního lalůčku. Po odstranění celé příušnížlázy, která je poměrně velká, dojde k propadnutí kůže v tomto místě a určité asymetrii obličeje po operaci. Dalším problémem po operaci příušnížlázy může být vznik patologické poruchy inervace potních žlázek kůže v oblasti příušnížlázy, kolem čelistního kloubu, ve spánku a za boltcem, což se projeví zvýšeným pocením, zarudnutím a nepříjemnými pocity až bolestmi v této oblasti (takzvaný syndrom Freyové). Vzniká za 3–12 měsíců po operaci asi u 10–20 % pacientů. Medikamentózní ovlivnění těchto potíží je z dlouhodobého hlediska problematické.
V naší poradně s názvem RADA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KAREL.
Dobrý den.Prosím o radu.Mám vyšší hodnotu PSA v krvy.Po biopsii prostaty je histolické vyšetření bez záchytu turmorozní tkáně.Poradte mi prosím co užívat na snížení PSA a na zvětšenou prostatu. Je mi 66 roků.Děkuji KAREL
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
PSA aneb specifický prostatický antigen je hojně používaným ukazatelem zhoubného nádoru prostaty. Ne vždy však jeho zvýšené hodnoty souvisí s rakovinou. Hodnoty PSA rostou společně s věkem. Například ve 40 letech může být jeho hodnota až 2,5 krát větší než normální, v 60 letech je to až 4,5 krát a v 70 letech je to až 6,5 krát vyšší hodnota než normál a přesto nemusí být s prostatou žádný problém. Další častou příčinou zvýšeného PSA může být nezhoubná hyperplazie prostaty, kdy dojde ke zvětšení prostaty a ve zvětšené prostatě je pak i více buněk, které logicky produkují i více PSA a rovněž nejde o rakovinu. V tomto případě je vhodné potvrdit nezhoubnost právě biopsií, jako ve vašem případě. Další situace, které zvyšují hodnoty PSA, jsou častá jízda na kole a bakteriální onemocnění prostaty a močových cest - ty se zjistí laboratorním vyšetřením moči a léčí se antibiotiky. Rovněž je vhodné zdržet se ejakulace tři dny před testem na PSA, neboť výron semene rovněž zvýší hladinu PSA na příštích 24 hodin. Trvale zvýšená hladina PSA není nijak nebezpečná, pokud je jiným vyšetřením vyloučen zhoubný nádor.
Jedná-li se o nádor, který je svojí povahou nezhoubný (benigní), může dojít k jeho pozvolnému růstu. Čím bude nádor větší, tím bude jeho pozdější odstranění obtížnější. Ale ani u původně nezhoubných nádorů nelze později vyloučit zvrat ve zhoubné bujení. Tyto maligní nádory slinných žláz, které se projevují zrychlením růstu a bolestivostí, mívají špatnou prognózu. Některé nádory jsou svojí povahou zhoubné (maligní) od samého začátku. Čím déle jsou ponechány maligní nádory slinných žláz ve tkáni, tím je vyšší riziko rozšíření nádoru mimo žlázu do krčních uzlin a vzdálených orgánů a riziko vzniku krčních nebo vzdálených metastáz.
Rakovina příušnížlázy se projevuje zduřením, které je dlouho nebolestivé. Většinou se objeví jen na jedné straně, takže bývá nápadné a pacient si je často sám nahmatá. Základem léčby adenomu příušnížlázy je chirurgický výkon. Rizikem však může být poškození právě onoho lícního nervu. U zhoubných nádorů nižšího stupně lze dosáhnout pomocí léčby až v 80 % remise (u vysoce zhoubných to může být jen 30 %), avšak karcinom příušnížlázy je problematický tím, že může docházet k recidivám (návratu onemocnění) i v odstupu několika let. V současné době ale jejich výskyt poklesl a prognóza se zlepšila.
Warthinův tumor neboli papilární cystadenolymfom se vyskytuje primárně v příušních slinných žlázách (5–10 % z celkového množství tumorů) převážně v mužské části populace, s klinickými projevy v páté až osmé věkové dekádě. Jeho výskyt v jiných lokalitách (například v drobných slinných žlázkách patra) je velmi vzácný. Upozorní na sebe nebolestivým těstovitým zduřením v dolním pólu příušnížlázy, které palpačně připomíná cystu. Tumor je tvořen soustavou cystických dutinek vystlaných eozinofilními cylindrickými buňkami, lymfoidní tkání a vazivem. Předpokládá se, že vzniká nejspíše proliferací žlázových struktur uskřinutých v průběhu embryonálního vývoje uvnitř lymfatické tkáně. Warthinův tumor patří mezi vzácnější benigní tumory slinných žláz. S ohledem na riziko mnohočetného nebo oboustranného výskytu v časovém horizontu několika let je nezbytná pooperační dispenzarizace. Ve sporných případech je vhodné doplnit klinické vyšetření ultrasonografickým, případně CT vyšetřením. Léčba je chirurgická, ve většině případů je pacient bez subjektivních obtíží a klinických známek pooperační recidivy.
Myxochondroepiteliom je smíšený nádor (pleomorfní adenom) vyskytující se ve slinných žlázách, zejména v gl. parotis. Roste pomalu, může však recidivovat, eventuálně může mít sklon k malignizaci. Nejčastější je u žen, bývá ohraničený, opouzdřený. Histologicky kromě žlázových struktur obsahuje tkáň podobnou chrupavce. Může metastazovat.
Glandula parotis tumor je epitelový nádor. Vyskytuje se&
Ve svém příspěvku VLIV KASTRACE NA LIBIDO PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Řimák.
Dobrý den.Chci si koupit psa.Jednoho jsem si vyhlédl v útulku ale je kastrovaný.Mám obavu,že jeho libido bude tímto stavem poznamenáno,jinak by přece nebyl zmrzačený od hlupáků majitelů!Pokud nejsou pro tento výkon vážné zdravotní důvody,nevidím jediný pro provedení kastrace...Přirozenost u psa bude zachována jen při jeho respektování jako živého ,ničím neovlivněného tvora...Majitel hňup ve své lhostejnosti si nemíní přiznat,že si pořídil psa a ten mu dělá dokonce problémy!Pes z útulku je vydán hlupáky s podmínkou pozdější kastrace-jakým právem?Právem lidské arogance a nevzdělanosti?Kastrace neřeší mezilidské problémy a nikdy je řešit nebude,pokud bude nezodpovědnost majitelů na tak mizerné úrovni jako je dnes...Za pitomosti jsou v tomto kolaborantském režimu vysoké pokuty,ale za nechtěnou březost kvůli liknavosti majitele psa postihy nejsou!Odebral bych mu psa a nikdy by nedostal jiného!!!Já chci psa nezmrzačeného,třeba agresivního,a je na mě abych se od něj učil jak spolu vycházet...Hlupák žádá kastraci -proto mají hlupáci kastrované psy.Řimák
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Endokrinní žlázy jsou ty žlázy, které mají vnitřní sekreci (= vylučování). Jejich opakem jsou exokrinní žlázy, které naopak vylučují sekreci mimo lidské tělo, patří sem například slinné žlázy a potní žlázy. Tyto endokrinní žlázy do těla vylučují hormony prostřednictvím krevního oběhu, a tím ovlivňují činnost dalších orgánů. Studiem a léčbou tohoto endokrinního systému se zabývá endokrinologie. Význam tohoto systému nelze podceňovat, protože se podílí na udržování stabilního vnitřního prostředí uvnitř lidského těla, zároveň také reguluje metabolismus, pomáhá se správným vývojem a růstem, ale podílí se také na systému reprodukce. Nevýhodou tohoto systému je, že na rozdíl od nervového systému, nereaguje na různé změny okamžitě, ale naopak se projeví až za nějakou dobu. I přesto má ale tento endokrinní systém mnoho společného právě s nervovým systémem, protože společně v podstatě řídí lidský organismus.
Mezi endokrinní žlázy patří:
HYPOTALAMUS - Vylučuje hormon uvolňující gonadotropin (gonadotropin stimuluje vývoj pohlavní orgánů) + hormon uvolňující kortikotropin (kortikotropin stimuluje růst kůry nadledvin, produkci kortizolu, ale podílí se také na odbourávání tuků) + hormon uvolňující růstový hormon (růstový hormon má vliv na játra a ledviny působí na proteosyntézu, působí také na růst kostí do délky, podporuje i rozklad lipidů) + hormon uvolňující tyrotropin (tyrotropin stimuluje uvolňování hormonů štítné žlázy, zvyšuje prokrvení a látkovou výměnu štítné žlázy)+ dopamin (funguje jako neuropřenašeč) + somatostatin (tlumí uvolňování růstového hormonu, tlumí uvolňování hormonu štítné žlázy, inhibuje uvolňování žaludečních a střevních hormonů, prodlužuje žaludeční vyměšování a střevní pohyblivost).
PODVĚSEK MOZKOVÝ také zvaný hypofýza – Přední lalok vylučuje adrenokortikotropní hormon (stimuluje růst nadledvin, vytváření kortizolu, zvyšuje produkci melaninu, stimuluje odbourávaní tuků) + folikuly stimulující hormon (u žen podporuje růst vaječníkových váčků ve vaječnících a stimuluje tvorbu estrogenu a u mužů vyvolá tvorbu pohlavních buněk) + luteinizační hormon (podporuje tvorbu pohlavních hormonů = u žen tvorbu estrogenů a progesteronu ve vaječnících a u mužů tvorbu testosteronu ve varlatech) + luteotropní hormon (neboli prolaktin u žen v době gravidity stimuluje rozvoj mléčné žlázy a laktaci po porodu a zároveň tlumí vyzrávání vajíčka ve vaječníků a menstruační cyklus, u mužů ovlivňuje růst předstojné žlázy a druhotných pohlavních orgánů) + růstový hormon (růstový hormon má vliv na játra a ledviny působí na proteosyntézu, působí také na růst kostí do délky, podporuje i rozklad lipidů) + thyreotropní hormon (stimuluje syntézu a uvolňování hormonů štítné žlázy). Zadní lalok podvěsku mozkového vylučuje antidiuretický hormon (působí proti tvorbě moči v ledvinách) a oxytocin (u žen se uvolňuje po stimulaci prsu, dělohy a vagíny, má vliv na
Ve svém příspěvku POTÍŽE PO OZAŘOVÁNÍ HLAVY A KRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Haragova.
Dobrý den,
mám zhobný novotvar příušnížlázy.
Momentálně prodělávám ozařování. mám ji 14dní .V puse mám hodně aftů a zdurělé mandle.Hodně to bolí . Zatím kloktám šalvej . Můžete mě prosím poradit ,co bych si mohla na to dát?
Moc děkuji s pozravem Haragová Jana
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Na poruchy štítné žlázy velmi často upozorní člověka otok nebo bolest v krku a zhoršené polykání. Nemoci štítné žlázy jsou častější u žen. Nejčastější je její snížená činnost (hypotyreóza) a zvýšená činnost (hypertyreóza), které mají protikladné příznaky. Někdy může být otok v krku důsledkem rakoviny štítné žlázy nebo uzlin. Tyto potíže nemusí souviset se štítnou žlázou.
Kromě faktu, že štítnice skrze produkci hormonů ovlivňuje využívání živin v těle, platí i to, že kvalita stravy v určitém rozsahu zasahuje do fungování tohoto orgánu. Největší vliv mají následující faktory.
Příjem jódu: Jód je součástí struktury thyroxinu a trijodthyroninu, dostatek tohoto prvku ve stravě tak největší měrou ovlivňuje fungování celého orgánu. Uvádí se, že nedostatkem jódu trpí na celém světě přibližně ¼ populace, je proto potřeba koncepci stravy upravovat i ve smyslu zajištění jeho dostatečného množství. Doporučená denní dávka pro dospělou populaci je 150 mikrogramů, bohatými zdroji jsou mořské produkty (ryby, plody, řasy, sůl) nebo černý jeřáb.
Množství selenu: Selen je součástí enzymu, který zajištuje přeměnu thyroxinu na trijodthyronin. Množství selenu ve stravě tudíž ovlivňuje funkci štítné žlázy a s ní i celý metabolismus. Obsah selenu v potravinách závisí na jeho množství v půdě, což je silně kolísavý faktor. Zajistit proto dostatek selenu v běžné stravě je v některých částech světa problematické, platí to především pro Evropu, kde populace trpí jeho nedostatkem. Na rozdíl od jódu, u kterého štítná žláza vykazuje schopnost dobře snášet vyšší dávky, je možné se selenem snadno předávkovat. Je proto vhodné dodržovat jeho příjem na úrovních výrazně nepřevyšujících hodnoty doporučené denní dávky (55 mikrogramů).
Množství antioxidantů: Příjem antioxidantů má nepřímý dopad na fungování štítné žlázy. Jejich hlavní funkce spočívá v potlačování oxidačního stresu, který má v přebytku vliv na acidobazickou rovnováhu a produkci stresových hormonů. Taková situace vyvolává zánětlivé reakce v těle, a to ovlivní i hormonální regulaci štítné žlázy.
Množství a kvalita bílkovin: Obsah bílkovin včetně jejich kvality ovlivňuje fungování celého metabolismu ve smyslu rovnováhy mezi katabolickými a anabolickými pochody. Týká se to i štítné žlázy, je tedy důležité zajistit v celodenním stravovacím režimu takový příjem bílkovin, který odpovídá individuálním potřebám každého člověka.
Poměry makroživin: Podíl hlavních zdrojů energie pro buňky, tedy sacharidů a tuků ve stravě, rozhoduje o tom, jak rychle se bude vytvářet energie. Tento fakt ovlivní i rychlost metabolických pochodů. Vyšší podíl tuků tedy obecně zpomaluje energetické pochody, vysoké zastoupení sacharidů
V naší poradně s názvem ZADNY ZUB NEBOLI, BOLEST JE ZANET V USTECH-JAK LECIT? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pokorna.
Dobry den, asi pred rokem jsem si povsimla, ze mam zapach z ust. Navstivila jsem stomatolotku, ta prohledla chrup s tim, ze je v poradku a ze to muze byt zapach ze zaludku. Zadne reseni. Nyni jsem stomatolotku navstivila znovu (je tam jina,puvodnivna MD) a jiz s problemem zanetu v okoli moudraku nebo spise nad nim. Bylo mi sdelwno nechat si zub vytrhnout, stejne je moudrak k nicemu a ze zanet vznika spatnou hygienou. To jsem si na netu take precetla, ale neztotoznuji se, cistim si chrup pravidelne a zadny zub mne neboli. Uz pred rokem jsem mela pocit jakoby ten zapach byl z dasni nebo ze slin nikoliv z dechu. Cistim si zuby nekolikrat denne, pouzivam ustni vodu bez alkoholu zn.odol a lestim si zuby kulatym kartackem. Dostala jsem injekcni strikacku cistit si kolem moudraku paradontaxem, delam to, asi 3x mi kolem moudraku davali dren, mam ted odchliplou z toho dasen kolem moudraku, je tam vytvorena i tzv.kapsa, vyplachy provadim obcas i peroxidem, ale domnivam se, ze vyplachy mi nepomuzou, potrebuji ten zanet vylecit a ne vyplachovat, chtela jsem antibiotika a ty mi nedala. Citim, ze ten zanet ktery mam a uz jde i v ustech videt je hluboky nebo vnitrni, ktery si jen vyhledal cestu jit ven a tak nejblize byla cesta v okoli moudraku, ovsem vsimnete si na fotce, to bolestive misto je v oblasti, kde zadne zuby nejsou, myslim, ze ten zanet je na kosti, cetla jsem, ze muze byt i zanet okostnice a muj otec to mel, muze to byt geneticke? Kazdopadne vyplachy nic neresi, poradite jak vylecit zanet? Dekuji Bc. Pokorna Jaroslava Ceska Lipa
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejlepším řešením bude vytažení všech osmiček. To, že vám stomatolog řekne, že příčinou může být špatná hygiena, tak to vždycky nemusí znamenat, že se nestaráte o své zuby. Speciálně u osmiček je díky jejich výstřednímu postavení ztíženo jejich čištění a vy, ač se snažíte sebevíc, tak některé partie nevyčistíte a tam se pak tvoří nános, který způsobuje zánět a zápach. Vytržením osmiček zmizí nános a zlepší se přístup ke zbylým zubům při čištění.
Sialoadenitis (anglicky sialadenitis) je zánětlivé postižení slinných žláz z celkových nebo místních příčin. Vyskytuje se při snížené tvorbě slin, snížené hygieně dutiny ústní, nesprávně léčené cukrovce, u nezdravého chrupu, u tvorby slinných kamínků.
Zánět slinných žláz se dělí dle původu na imunosialoadenitidy a infekční sialoedenitidy.
Imunosialoadenitidy: Tato skupina zahrnuje záněty na základě autoimunitní reakce. Nejznámější je Sjögrenův syndrom. Tato nemoc se projevuje ztrátou funkce slinné žlázy, tedy sníženou tvorbou slin.
Léčbou jsou imunosupresiva a kortikoidy.
Infekční sialoadenitidy: Tuto skupina se dělí na virové, bakteriální a specifické (syfilitické, tuberkulózní a plísňové) záněty.
Akutní virová sialoadenitida je známá jako příušnice. Jejím původcem jsou paramyxoviry, které mohou napadnout i sluchový nerv a může dojít k hluchotě. U mužů pak často dochází k postižení varlat a sterilitě. Virus je přenášen kapénkovou infekcí, pomnoží se v dýchacích cestách a dostává se do lymfatických uzlin a do slinných žláz. Postižená bývá příušní žláza, společně s ní mohou být zasaženy i žlázy podčelistní a podjazykové, což se projevuje jako těstovité a bolestivé zduření, kvůli kterému odstává ušní boltec. Nemocný má rovněž zvýšenou teplotu. Nemoc většinou odeznívá po 10 dnech. Léčí se pouze symptomy. Podávají se léky proti teplotě a bolesti.
Akutní bakteriální sialoadenitida je onemocnění, u kterého se většinou jedná o přestup infekce z dutiny ústní, což se častěji děje u dehydratace, snížené funkci slinné žlázy, špatné ústní hygieně, zánětech v ústní dutině a hltanu. Postižená žláza je zduřelá, kůže kolem ní zarudlá, z vývodu žlázy vytéká hnis. Pro potvrzení diagnózy se provádí ultrazvuk a odebrání hnisu na zjištění patogenu. Léčí se antibiotiky, nutná je rehydratace, podávají se sialogoga, pilokarpinové kapky, je nutné dodržovat zvýšenou ústní hygienu a podobně. V případě vytvoření abscesu je nutné provést zevní incizi společně s drenáží.
Chronické bakteriální sialoadenitidy se vyskytují u žláz, které jsou nějak postižené, například jsou rozšířeniny ve vývodech slinných žláz nebo je funkce žlázy narušená a tvorba slin snížená. Většinou se jedná o jednostranný zánět. Žláza je bolestivě zduřelá a tvoří se mléčně zakalená slina. Může dojít i k posunu do akutního stadia. Pro potvrzení diagnózy se provádí sialografie, RTG vývodů slinných žláz, kdy se aplikuje kontrastní látka, která ukáže ektázie vývodů. Chronické sialodenitidy se léčí při akutním stavu antibiotiky. Důležité jsou masáže žlázy, zvýšená hygiena ústní dutiny. Výjimečný je podvaz vývodů slinných žláz.
Ve svém příspěvku JANČA BYLINY NA ZANĚT ŠTITNÉ ŽLAZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Prosim o radu.Dcera má zanět štítné žlázy.Jsou nějaké byliny na tento problém?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vanátová Helena.
Dobrý den,
Chtěla jsem se zeptat,mám problémy se štítnou žlázou a tloustnutím,dva roky beru každý den eutyrox 100,zkoušela jsem i různé diety ale bohužel nic nezabralo,existují nějaké bylinky které by mi pomohly zredukovat váhu,v současné době při výšce 170 cm vážím 90 kilo.
Děkuji s pozdravem
Vanátová Helena
Štítná žláza a její správná funkce má důležitou roli během těhotenství také při růstu plodu a jeho správném vývoji, hlavně jeho nervové soustavy. Nejdůležitější úlohu hraje během prvního trimestru, kdy dochází ke vzniku samotných orgánů a následně k jejich změnám.
Během těhotenství se žena může setkat s řadou nepříjemností spojených se špatnou funkcí štítné žlázy: potrat, předčasný porod, předčasné odloučení placenty, krvácení v těhotenství, větší pravděpodobnost porodu císařským řezem.
Rizikovou skupinou pro vznik onemocnění způsobeného nesprávnou funkcí štítné žlázy jsou těhotné ženy a ženy, které mají rok po porodu. Hormony spojené s funkcí štítné žlázy procházejí skrz placentu a dostávají se k plodu, kde jsou až do 18. či 20. týdne těhotenství dodávány výhradně z matčina těla. Po 20. týdnu si dítě začíná vytvářet své vlastní hormony, ale až do porodu jsou zčásti doplňovány matčinými. Aby těhotenství probíhalo v pořádku a bez komplikací, je zapotřebí, aby funkce štítné žlázy byla v pořádku a fungovala v normálu.
Hlavní příčinou je nedostatek jodu v jídelníčku nemocného nebo poškození štítné žlázy vlivem zánětu. Rizikovou skupinou jsou ženy diabetičky, těhotné ženy a kojící ženy. U těhotných diabetiček a žen s těhotenskou cukrovkou je potřeba sledovat dostatečný příjem jodu a sledovat funkci štítné žlázy. Pokud má plod vrozenou nefunkční nebo scházející štítnou žlázu a tento stav není odhalen ihned po porodu, může dojít k těžké formě růstové a mentální retardace. Dochází k poškozování mozku, (takzvaný kretenismus) nebo ke zpomalení růstu kostí. V civilizovaných zemích se tomuto předchází screeningovým vyšetřením po porodu. Pokud sníženou funkcí štítné žlázy trpí matka, může toto onemocnění způsobit zhoršení inteligence a zhoršené prospívání dítěte. Může dojít ke snížení IQ (třeba i malému) nebo může u dítěte dojít k poruchám soustředění během vyučování ve škole. Pokud žena sníženou funkci štítné žlázy v těhotenství neléčí, může dojít k špatnému psychomotorickému vývoji plodu.
V těhotenství se může objevit Graves-Basedowova choroba, která vytváří protilátky proti tkáním štítné žlázy a nutí tak štítnou žlázu ke zvýšené funkci, takzvané strumě. Zvýšená funkce postihuje také oči, které mohou až vystupovat z očních jamek. Následkem této nemoci je špatný růst plodu, v těžkých případech může dojít k potratu nebo ke komplikacím během porodu.
Dalším onemocnění štítné žlázy v těhotenství je autoimunitní tyreoditida, což je zánětlivé onemocnění štítné žlázy, která napadá pomocí buněk vlastní tkáň. Buňky při normálním stavu pacientky (mimo těhotenství a době 1 roku po porodu) vytvářejí ochranu před možnou infekcí štítné žlázy a způsobují sníženou funkci štítné žlázy. Zánět postupuje pomalu a „v utajení“ po dobu i delší než 10 let, dokud zcela nezničí funkční tkáň štítné žlázy. Toto onemocnění se objevuje zhruba u 11 % těhotných žen.
Ve svém příspěvku ŽIVOT BEZ ŠTÍTNÉ ŽLÁZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Nademlejnská.
dobrý den
chci se zeptat jestli je otěhotnět bez štítné žlázy a proč mi během 2 měsíců vylezlo TSH Z 1,469 NA 15,870 Paní doktorka mi jen zvedla dávku eutiroxu z 125 na 175 neni mi stále nak dobře v lednu mi vyoperovali zhoubný nádor odstraněním celé štítné žlazy a objednala si mě až za půl roku děkuji za odpověd
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Chirurg odstraní buď celou štítnou žlázu, nebo její část. V případě některých zhoubných nádorů vyjme i uzliny v jejím okolí.
Odstranění celé štítné žlázy se nazývá totální tyreoidektomie, odstranění jednoho laloku se nazývá lobektomie a odstranění převážné části štítné žlázy se nazývá subtotální tyreoidektomie. Pokud jde o opakovanou operaci štítné žlázy, mluví se o reoperaci. Jestliže se lékaři přikloní k úplnému odstranění štítné žlázy, je třeba dodávat pacientovi hormony prostřednictvím medikamentů. Pacient pak musí tyto léky užívat doživotně.
Strategie samotného zákroku bude mít vliv na prognózu pacienta a rovněž také na případné komplikace, které mohou nastat.
Před samotnou operací štítné žlázy je nutné pacienta velmi pečlivě vyšetřit a stanovit správnou diagnózu. Lékaři se budou zajímat rovněž o rodinnou anamnézu a možném provázání rodových nemocí. Následně budou provedeny další testy – klinické, laboratorní, zobrazovací, cytologie a imunohistochemické.
Sonografie krku je velmi důležitým vyšetřením, které bývá prováděno u všech nemocných. Ultrazvuk umožňuje lékařům získat informace o struktuře a uspořádání parenchymu štítné žlázy a rovněž odhalí stav lymfatických uzlin. V některých případech je nutné provádět také CT vyšetření a biopsii.
Struma si velmi často žádá operativní zákrok. Lidově se strumě říká vole. Jestliže struma nezpůsobuje pacientovi žádné zdravotní potíže, pak operace není nutná. Operace je však nutná vždy, když dojde k takzvanému útlakovému syndromu, kdy štítná žláza naroste do takové velikosti, že začíná utlačovat okolí, především tracheu. Pacient pak má pocity dušení a tlaku.
U nadbytečné produkce hormonu štítné žlázy je nutné tento stav srovnat za pomocí medikamentů. Léčba je poměrně úspěšná a může operativní řešení odložit na dlouhá léta. V případě, že taková léčba neprokazuje žádné zlepšení zdravotního stavu a štítná žláza i nadále produkuje nadbytek hormonu, je třeba přemýšlet nad dalším postupem. V takovém případě se lékaři rozmýšlí mezi samotnou operací nebo takzvaným vypálením štítné žlázy pomocí radiojodu. Radiojod však nelze aplikovat u všech pacientů. U pacientů je třeba zvážit zdravotní stav. U pacientů – žen je třeba přihlédnout k tomu, zda si žena nepřeje mít v blízké budoucnosti dítě. Podle dávky radiojodu by žena neměla až dva roky otěhotnět. Aby toho nebylo málo, tak by ženy po aplikaci radiojodu přibližně 5 týdnů po radioterapii neměly pobývat v blízkosti malých dětí. Tato opatření se týkají především vůči dětem, u dospělých jedinců je vše v pořádku, tam k žádnému omezení nedochází.
Další onemocnění štítné žlázy jsou její nádory. Ty mohou být benigní (nezhoubné) či maligní (z
V naší poradně s názvem ŠTÍTNÁ ŽLÁZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilona.
Bylo mi naměřeno 14.10. 2019 : FT4- 12,1 a TSH 4,82. Beru letrox 75. Od pondělí do pátku. Mám sníženou funkci štítné žlázy ?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, máte tak zvanou hypothyreózu, což je snížená funkce štítné žlázy. To, zda-li jsou naměřené hodnoty ve vašem případě v pořádku, se musíte dotázat svého endokrinologa. Protože jen on ví jaký je vývoj funkce vaší štítné žlázy a reakce na léčbu. Níže jsou uvedeny stavy, které přicházejí v souvislosti se sníženou funkcí štítné žlázy. Ty byste měla sledovat a v případě jejich zhoršení ihned informovat svého lékaře.
Únava, spavost, zimomřivost, sklon k depresím, zpomalené myšlení, suchá kůže na předloktí, otoky bérce, obličej bez výrazu, změna hlasu na hluboký hlas, nadváha (ale nikoli obezita), zácpa, anémie, poruchy menstruačního cyklu.
Slinné žlázy v ústech jsou velké útvary uložené pod sliznicí, nebo i v podkoží a mezi svaly, mnohdy i relativně daleko od ústní dutiny, kam ústí dlouhými vývody.
Člověk má tři velké párové slinné žlázy:
příušní slinná žláza (gl. parotis)
podjazyková slinná žláza (gl. sublingualis)
podčelistní slinná žláza (gl. submandibularis)
Slinné žlázy jsou lalůčkovité orgány oddělené od okolních tkání tenkým vazivovým obalem. Základní strukturou je takzvaný acinus, malý shluk buněk, které produkují sekret do jednoho vývodu.
Kromě toho se v ústní dutině nachází množství malých slinných žláz, které jsou umístěné v podslizničním vazivu ústní dutiny. Jsou to:
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři č
Štítná žláza produkuje hormony tyroxin a trijodtyronin, které cirkulují v krvi a usměrňují (regulují) metabolické děje. Regulují například rychlost, kterou tělo spotřebovává tuky a sacharidy, teplotu těla, srdeční tep a tvorbu bílkovin. Kromě těchto dvou hormonů se ve štítné žláze produkuje i třetí hormon – kalcitonin, který pomáhá udržovat stálou hladinu vápníku v krvi.
Štítná žláza však nepracuje samostatně, ale je součástí složité kaskády dějů, která podléhá neustálé kontrole ze strany hypofýzy a hypotalamu, což jsou části mozku odpovědné za řízení hormonálního systému. Ty určují, jak rychle má štítná žláza hormony produkovat.
Funguje to takto...
Hypotalamus vydá signál v podobě hormonu tyreoliberinu (TRH), který nařídí hypofýze, aby produkovala zvýšené množství tyreotropního hormonu hypofýzy (TSH – tyreoidální stimulační hormon), tedy hormonu, který stimuluje tvorbu hormonů štítné žlázy. Tato produkce TSH je závislá i na množství tyroxinu a trijodtyroninu (tedy hormonů štítné žlázy) v krvi. Říká se tomu regulace zpětnou vazbou. Štítná žláza pak odpovídá na tyreotropní hormon hypofýzy tím, že vyrobí potřebné množství svých hormonů.
Struma nemusí nutně znamenat, že štítná žláza nefunguje správně. I zvětšená štítná žláza může v některých případech produkovat přiměřené množství hormonů.
Mezi nejčastější příčiny zvětšení štítné žlázy (strumy) patří:
Nedostatek jódu a jiné dietní příčiny – jód je nezbytný pro správné fungování štítné žlázy a při jeho nedostatečném příjmu potravou může vzniknout struma. Naštěstí se kuchyňská sůl běžně obohacuje jódem, takže struma z nedostatku jódu postihuje hlavně jedince v rozvojových zemích. K nedostatku jódu může přispívat i konzumace potravin jako brokolice, květák a zelí, které snižují produkci hormonů jiným způsobem.
Graves-Basedowova nemoc – tato nemoc vzniká na podkladě autoimunitní reakce, když protilátky produkované imunitním systémem nesprávně vyhodnotí štítnou žlázu jako cizí element. Receptory štítné žlázy se pak nechají zmást protilátkami, které se je snaží zničit, a přinutí štítnou žlázu produkovat nadměrné množství hormonů tyroxinu a trijodtyroninu. Tento stav se nazývá hypertyreóza. Štítná žláza se neustále požadavku receptorů snaží vyhovět, a tak se zvětší, aby mohla produkovat ještě více hormonů.
Hashimotova nemoc neboli Hashimotova tyroiditida – také jde o autoimunitní onemocnění, ale v tomto případě protilátky produkci hormonů štítné žlázy zcela zablokují. Při poklesu hladin hormonů v krvi nastává hypotyreóza. Na tento stav odpoví hypofýza, která vytvoří více hormonu TSH. Ten sice štítnou žlázu stimuluje, ale protože jsou buňky, které hormony tyroxin a trijodtyronin produkují, poškozené, způs
Ve svém příspěvku LÁZNĚ PO OPERACI ŠTÍTNÉ ŽLÁZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina.
Zdravím.Jsem 3 měsíc po kompl. odstranění štítné žlázy a poslední měsíc se mi pod bradou udělala taková měká boule(vole), která jsem před operací neměla.Mám problém i z hlasem ,nemůžu zakřičet ani na psa, jak mi hlas přeskakuje, slábne a je jiný než jsem před operaci měla.Je možné mě tohoto problému zbavit a jak?Děkuji Jiřina
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Potní žlázy se dělí na velké a malé. Velké potní žlázy se stávají aktivními až v pubertě, kdy se výrazně zvýší hladiny hormonů. Nacházejí se v podpaží, v oblasti vnějších pohlavních orgánů a prsního dvorce. Říká se jim také aromatické potní žlázy. Malé potní žlázy jsou rozptýleny po celém povrchu těla. Nejvíce jich je na dlaních, ploskách a v podpaží. Potní žlázy vylučují pot, který obsahuje vodu a ionty, především sodík a chlór.
Potní (ekrinní žlázy) žlázy tvoří pot, ten spolu s mazem tvoří ochrannou bariéru, je důležitý pro termoregulaci, exkreci a hydrataci stratum corneum. Sekreční část je uložena v pars reticularis dermis, stočená do klubíčka. Vývod je spirálovitě stočený, ústí v epidermis. Tyto žlázy jsou malé a jsou prakticky všude. Míst, kde nejsou potní žlázy, je opravdu málo, nejsou například v oblasti nehtového lůžka, červeně rtů, glans penis, klitoris, prepucia a labia minora.
Apokrinní žlázy se vyskytují v axille, perigenitálně, perianálně, v prsní bradavce a dvorci. Jedná se o dekapitační sekreci. Jsou uloženy hluboko, na rozhraní koria a podkoží. Apokrinní sekrece je v podstatě to, že se z apokrinní žlázy uvolňuje celá koncová část buněk včetně nahromaděného sekretu, čímž se vlastně buňky „oplošťují“; mezi apokrinní žlázy patří například některé „aromatické“ potní žlázy a mléčná žláza.
Ve svém příspěvku JAK DÁLE V ŽIVOTĚ PO OPERACI PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malja.
Absolvoval jsem v prosinci 2011 radikální odstranění celé žlázy předstojné včetně semenných váčků.Před operací jsem absolvoval 2x biopsii,odběr vzorků ,jelikož se mi neustále zvyšovala hĺadina PSA,rozhodl jsem se po předchozím pohovoru s primářem urologiie na tento zákrok.I když jsem byl upozorněn,že mohu mít následné problémy a to úniku moči,impotence,nepočítal jsem ,že se dostanu do této kategorie.Po roce z hlediska PSA není téměř žádný problém,což je zhlediska života asi to hlavní.Mám ale pořád mírný únik moči při různých sportovních ,společenských a pracovních aktivitách,tudíž pořád používám absorční vložky.Pro zlepšení funkce močového svěrače,jak mi bylo doporučeno pravidelně čvičím ,jsem aktívní ,snažím se maximálně zadržovat moč a jiné,,je fakt ,že se to podstatně zlepšilo,ale používání zhlediska své hygieny je nutné.Horší situace ale nastala po této operaci a to že nedosáhnu potřebné erekce pro sexuální styk .Nezabírají pořádně ani předepsané léky na podporu erekce,není to pro sexuální styk.Po doporučení pravidelně provádím masáže penisu ,popřípadě i s erotickým podtextem,i když dosahuji pravidelně orgasmu,erekce je maximálně na 60%
,místo sperma mi z penisu vystřikuje směs z močového měchýře.Poraďte mi,moc se mi líbí ženy i když je mi 66 let.Děkuji za Vaše případné rady a návrhy . Malja
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladislav.
Taky mi vzali prostatu, už před 10 lety. A taky jsem měl únik moči a ochablou erekci. Cvičil jsem svěrač kegelovým cvičením asi tři roky a dneska už s tím problém nemám. Stejně tak s erekcí, téměř každý den jsem trénoval :-). S orgasmem to po operaci už nikdy nebylo jako před tím, sperma žádné a kvalita ztopoření taky nic moc. Od operace se ale erekce už o trochu zlepšila. V sexu jsem si našel jiné varianty, pomáhám si jazykem, prsty, ale i umělým penisem s vibrátorem. Sex po operaci dostal úplně jiné rozměry a neřekl bych, že by byly horší.
Drž se a dál s chutí pěkně sexuj, když to máš rád.
Struma neboli zvětšení štítné žlázy postihuje zhruba 5 % populace. Na vzniku strumy se podílí řada faktorů, mezi nimiž převládá nedostatek jódu a porucha tvorby hormonů. Dále ke vzniku strumy přispívá kouření a příjem takzvaných strumigenů v potravě, což jsou látky zhoršující vychytávání jódu. Léčba strumy může probíhat v několik úrovních – od prostého pozorování vývoje přes léčbu radiojódem až po chirurgické odstranění.
Hlavním příznakem je viditelné zvětšení štítné žlázy. Protože zvětšení může způsobit útlak dýchacích cest a jícnu, mohou se objevit problémy při polykání nebo při dýchání. Dále se někdy objevuje chrapot způsobený útlakem nervů ovládajících hlasivky. K lékaři mohou pacienta dovést rovněž poruchy funkce štítné žlázy.
Struma se dělí dle funkce štítné žlázy na tři skupiny:
struma s normální funkcí, zvýšenou funkcí a sníženou funkcí štítné žlázy;
struma ložisková – je zvětšena jen jedna nebo více ložisek žlázy;
struma difúzní – je zvětšená celkově.
Mezi hlavní příčiny zvětšení patří nedostatek jódu, působení strumigenů, autoimunitní záněty, poruchy enzymů nutných k tvorbě hormonů štítné žlázy a nádory štítné žlázy. Autoimunitní záněty způsobují reakce našich vlastních protilátek vůči štítné žláze. Jedním z nich je Graves-Basedowova nemoc, kde protilátky donutí štítnou žlázu vytvářet více hormonů. Hashimotova choroba má pak opačný problém – protilátky sníží funkci štítné žlázy. Léčbou obou chorob je podávání léků. Může docházet k poruchám enzymů nutných pro tvorbu hormonů štítné žlázy. Pokud je porucha vrozená, začne mozek štítnou žlázu stimulovat ke zvýšení produkce, čímž způsobí sice zvětšení žlázy, ale nikoliv produkci hormonů. To se poté řeší podáváním léků. Za zvětšení žlázy někdy mohou i strumigeny, což jsou látky obsažené například v kapustě nebo zelí. Jejich nadměrný přísun může štítnou žlázu sice zvětšit, ale nedochází k poruchám funkce. Řešením je snížit příjem strumigenů nebo žlázu případně chirurgicky odstranit. Nádory štítné žlázy většinou nezvětší celou žlázu, ale jen její část jako uzel. Nezhoubné nádory způsobují zvýšenou funkci a dají se odstranit chirurgickým zákrokem. Zhoubné nádory většinou zachovávají normální funkci štítné žlázy. Při odstranění zhoubného nádoru se podá radiojód proti metastázím. Protože metastazované buňky si ponechávají schopnost vychytávání jódu z krve, vychytají i radiojód a ten je zničí.
Ve svém příspěvku OPERACE ŠTÍTNÉ ŽLÁZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Při operaci štítné žlázy došlo u mě k přetětí nervu a následnému zašití nervu. Po operaci nemůžu mluvit, můžu jen šeptat. Stalo se to někomu? Je možné, že se hlas vrátí? Říkali mi, že do roka se mi to spraví. Za jak dlouho se Vám hlas vrátil? Nemůžu se ani nahlas smát. A špatně se mně kašle.
Děkuji za odpověď. Lenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iveta.
Dobrý den Leni,jsem 15 dní po operaci a mám stejné problémy jako vy.Už o tom máte nějaké informace?Mě nikdo nic neřekl.Děkuji Iveta
Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.
Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:
jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace
Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.
Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.
Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.
Nežádoucí účinky
Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.
Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyklé výsledky výtěru z děložního hrdla, snížený zájem o sex, nedostatek energie, zvýšené pocení, zadržování tekutin, zvýšení hmotnosti.
Vzácné nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 10 000 uživatelek): kvasinkové infekce, an
V naší poradně s názvem SVĚDĚNÍ VÍČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Svědění víček bývá často způsobeno začínajícím zánětem, tak zvaným ječným zrnem. Hordeolum (ječné zrno) je akutní hnisavý zánět folikulů řas, Mollovy nebo Zeisovy žlázy. Nejčastější původce zánětu jsou stafylokoky. Prvním příznakem je právě svědění víček a pocit tlaku ve víčku. Následuje otok a zarudnutí víček. Zánět víčka pak progreduje s přítomností zánětlivé infiltrace až hnisavého abscesu. Subjektivně se projevuje citlivostí, bolestí nebo svěděním víčka při mrkání. Během několika dní se absces může provalit navenek. Proti ječnému zrnu se podávají na víčka teplé obklady, eventuelně malé incize usnadňující evakuaci hnisu. Dále se lokálně mohou aplikovat antibiotika nebo sulfonamidy, které brání šíření infekce.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Onemocnění – Stejně jako každý lidský orgán, tak i štítnou žlázu může postihnout zánět, který může být akutní, subakutní, nebo chronický.
Příčiny – U zánětu štítné žlázy nemusí být vždy jen jedna příčina, vliv na to mohou mít například různé bakterie, nebo viry. U chronického zánětu bývá na vině i imunita jedince, která špatně vyhodnotí množství protilátek a hormonů v těle.
Projevy - Akutní zánět se projevuje otokem štítné žlázy, horečkami a bolestmi v okolí této žlázy. U subakutní formy je také typický bolestivý otok, zároveň s tím je spojená i únava. Horší situace je u chronického zánětu, kdy pacient vlastně vůbec nemusí zpočátku zpozorovat, že je něco špatně.
Diagnóza – Akutní a subakutní zánět se pozná podle příznaků, které toto onemocnění provázejí, lékař obvykle odebere ještě vzorek tkáně štítné žlázy (jehlou), aby určil formu zánětu. U chronického zánětu se vše pozná z krevního testu, kde se ukáže počet protilátek.
Léčba – U akutního zánětu se obvykle léčí zánět štítné žlázyantibiotiky, subakutní forma obvykle nepožaduje žádnou zvláštní léčbu a dokáže odeznít sama. Chronická forma naopak postihuje tkáň v okolí štítné žlázy a nakonec vede k tomu, že se do těla pacienta musí dodávat hormony.
Zubním plakem způsobený zánět dásní je jedním z nejčastějších lidských onemocnění. Touto formou gingivitidy trpí přes 80 % lidí, a když není včas adekvátně léčena, může přejít v obávanou parodontitidu. Obecně platí, že ne každá gingivitida se vyvine v parodontitidu, ale každé parodontitidě předcházela gingivitida.
Zánět dásní se dělí na následující potíže
Zubním plakem způsobený zánět dásní, tzv. plakem indukovaná gingivitida
Touto formou trpí přes 80 % lidí, pokud není včas adekvátně léčena, může přejít postižení hlubších tkání parodontu v obávanou parodontitidu se všemi jejími následky, včetně ztráty vlastních zubů, či dokonce celého chrupu.
Gingivitidy vyvolané jinou příčinou, než je zubní plak
K těmto příčinám mohou patřit bakteriální infekce (například syfilis, kapavka), virové (herpes, HIV) a kvasinkové infekce, alergie na rtuť, kovy, plasty, chemikálie obsažené v ústních vodách, zubních pastách, žvýkačkách, potravě, poranění a podobně. V těchto případech je mnohdy postižena nejen dáseň, ale i další části sliznice v dutině ústní a léčba často vyžaduje spolupráci s dalšími odborníky.
Chronická plakem indukovaná gingivitida
Chronická gingivitida (latinsky gingivitis chronica) neboli chronický zánět dásní se vyskytuje téměř u 90 % Středoevropanů. Považujeme ji za nejčastější zánět lidského těla. Je považována za předstupeň parodontitidy. Většinou probíhá jen s níže uvedenými příznaky bez výraznějších subjektivních potíží. Pouze při čištění zubů nebo při zakousnutí do jablka dásně lehce krvácejí. Jednoznačnou příčinou nemoci je nedostatečná ústní hygiena a následné hromadění zubního plaku ve spojení s konstitučním sklonem k tomuto onemocnění. Plakem způsobený zánět dásní mohou dále zhoršovat místní vlivy, jako je zubní kámen, kouření, stres, hormonální změny (puberta, těhotenství, menstruace), celková onemocnění (cukrovka, krevní onemocnění), užívání některých léků (starší typy perorální antikoncepce) nebo nedostatek vitamínů (vitamín C).
Gingivitida je tedy infekce vyvolaná škodlivými bakteriemi obsaženými v zubním plaku – měkkém povlaku, který ulpívá na zubech a dásních. Tyto bakterie uvolňují jedovaté látky, takzvané toxiny, které dráždí dásně, činí je krvácivými, zduřelými, zarudlými a citlivými. Vyvolávají obrannou odpověď organismu a dochází ke vzniku zánětu. Zánět dásní může být v okolí jednoho nebo více zubů či v celém chrupu.
Při plakem způsobené gingivitidě je zanícena pouze dáseň bez postižení hlouběji uložené tkáně závěsného aparátu zubu neboli parodontu. Jedná se o onemocnění, které lze úspěšně vyléčit bez trvalých následků pro dásně a zuby. Probíhá-li však neléčený zánět dásní příliš dlouho (měsíce, léta), může napadnout hlouběji dalš
Jeden z nejzávažnějších, ale vzácných nežádoucích účinků Ozempicu zahrnuje riziko nádorů štítné žlázy nebo rakoviny štítné žlázy, které bylo pozorováno ve studiích na zvířatech (krysách). Zatím není známo, zda Ozempic způsobí nádory štítné žlázy nebo rakovinu štítné žlázy i u lidí.
Neužívejte přípravek Ozempic, pokud jste vy nebo někdo z vaší rodiny někdy měli typ rakoviny štítné žlázy nazývaný medulární karcinom štítné žlázy nebo pokud máte stav endokrinního systému nazývaný syndrom mnohočetné endokrinní neoplazie typu 2.
Štítná žláza je malá žláza nacházející se v přední části krku. Pomáhá kontrolovat mnoho funkcí ve vašem těle tvorbou a uvolňováním určitých hormonů štítné žlázy.
Váš lékař zkontroluje vaši štítnou žlázu (nacházející se v oblasti krku), zda neobsahuje uzliny. Ke sledování onemocnění štítné žlázy lze použít krevní test na sérový kalcitonin nebo ultrazvuk štítné žlázy, ale to se běžně neprovádí, protože testy nejsou příliš průkazné. Pokud má však váš lékař podezření na onemocnění štítné žlázy, může si tyto testy objednat a provést další hodnocení.
Tipy pro zvládání nebo identifikaci onemocnění štítné žlázy nebo rakoviny
Pokud zaznamenáte některý z následujících příznaků nebo příznaků, kontaktujte ihned svého lékaře: