Bolest nártu a chodidla patří mezi potíže, které dokážou výrazně zkomplikovat běžný den, ať už se objeví náhle, nebo se plíživě zhoršuje při každém kroku. Někdy bolí jen při chůzi, jindy i v klidu nebo v noci, a člověk si často není jistý, zda jde o banalitu, nebo signál vážnějšího problému.
Dobrou zprávou je, že většina příčin bolesti nártu a chodidla má logické vysvětlení a při správném postupu se dá účinně řešit. V tomto článku se podrobně podíváme na nejčastější příčiny, typické projevy, možnosti domácí i odborné léčby, praktické cviky a jasné situace, kdy už je na místě návštěva lékaře.
Příčiny bolesti nártu a chodidla
Bolest nártu a chodidla může mít celou řadu příčin, od banálního přetížení až po vážnější ortopedické nebo zánětlivé onemocnění. Rozhodující je, kde přesně bolest vzniká, kdy se objevuje a zda je doprovázena dalšími příznaky.
Přetížení a opakovaná zátěž
Jednou z nejčastějších příčin je dlouhodobé přetěžování chodidla, typicky u lidí, kteří hodně chodí, běhají, pracují ve stoje nebo náhle zvýší fyzickou aktivitu. Tkáně na nártu nejsou schopny regenerovat a dochází k jejich podráždění.
bolest se zhoršuje při chůzi nebo delším stání
často bez zjevného úrazu
úleva po odpočinku
Špatná obuv a biomechanika chodidla
Nevhodná obuv patří mezi podceňované, ale velmi časté příčiny bolesti nártu. Tvrdé podrážky, úzká špička, vysoké podpatky nebo zcela ploché boty bez opory klenby mohou vést k přetížení vazů a šlach.
bolest nártu shora nebo z boku
otlaky, otoky, pocit tlaku
zhoršení po celém dni v botách
Zánět šlach a měkkých tkání
Zánět šlach na nártu (tendinitida) vzniká nejčastěji kombinací přetížení a nevhodného pohybu. Typická je bodavá nebo pálivá bolest, někdy doprovázená otokem.
bolest při pohybu prstů a kotníku
citlivost na dotek
ztuhlost po ránu
Stresová (únavová) zlomenina
Únavová zlomenina nártních kostí vzniká postupně, bez jednoho konkrétního úrazu. Často postihuje sportovce, běžce nebo osoby s náhlým nárůstem zátěže.
bolest, která se postupně zhoršuje
otok nártu
bolest i v klidu v pokročilém stadiu
Plantární fascitida a poruchy klenby
Bolest chodidla může vycházet i z oblasti plantární fascie, přičemž bolest se často přenáší i na nárt. Typická je ranní bolest při prvních krocích.
Artróza a degenerativní změny
U starších osob nebo po opakovaných úrazech se může objevit artróza drobných kloubů chodidla. Bolest je spíše tupá, zhoršuje se zátěží a mění se počasím.
Záněty Achillovy šlachy jsou velmi častým onemocněním u sportovců. Obvykle může dojít k zánětu jak šlachy, tak i jejího obalu. K zánětu Achillovy šlachy obvykle dochází v důsledku přetěžování, často nevhodným cvičením a pohybem. Obvykle se tak stává při aktivitách, při nichž dochází k nárazům chodidla do pevné podložky (všechny sporty, při nichž se běhá). K zánětu Achillovy šlachy může dojít u člověka v jakémkoliv věku a při jakékoliv aktivitě, přestože větší předpoklad k tomuto onemocnění mají jedinci, kteří se sportu věnují rekreačně a jsou ve věku zhruba 30 let a výše. Vliv na vznik zánětu této šlachy může mít ale i špatně zvolená obuv pro danou sportovní aktivitu, vynechání rozcvičení před sportovním výkonem, přeceňování svých schopností, pohyb po špatně zpevněném povrchu, náhlé zvýšení fyzické aktivity (například při běhu náhlý přechod do sprintu), špatný pitný režim, nebo i předcházející zranění lýtkového svalu. Člověk by se měl snažit tomuto všemu vyvarovat, protože léčba zánětu Achillovy šlachy není vždy úplně příjemná. Jako vhodná prevence může také sloužit omezení náročných fyzických aktivit, využívání ortopedických vložek do bot a nošení vhodné sportovní obuvi, zároveň je také dobré střídat pohybové aktivity, vždy se před sportem rozcvičit a zátěž zvyšovat postupně.
- příznaky
Zánětlivá onemocnění této šlachy mohou mít několik stádií a každé stádium má své příznaky. Nejprve se zánět „achillovky“ projevuje bolestí v oblasti této šlachy po sportu, nebo po velké fyzické zátěži nohy. Zároveň je achilovka také bolestivá na dotek a obvykle se objevuje i určité zduření této oblasti (zpravidla otok v blízkosti patní kosti), náhlá ztuhlost dolní končetiny v oblasti bérce, větší bolest při rychlém pohybu, zároveň se také může na šlaše objevit boule, nebo šlacha může „praskat“ při pohybu. Pro druhé stádium je typická bolesti již při fyzické aktivitě, bolest je opět obvykle provázena otokem dané oblasti. Předposlední třetí stádium se projevuje bolestí Achillovy šlachy i v okamžicích klidu, tedy v době kdy šlacha není nijak zatěžována. Poslední stádium se projevuje trvalou bolestí, která se může stupňovat i při sebemenším pohybu nohy. K tomuto stádiu obvykle dochází tím, že zánět v Achillově šlaše nebyl léčen.
- léčba
Hned na začátku je třeba zmínit, že léčba zánětu Achillovy šlachy je absolutně nezbytná, pokud by se totiž šlacha neléčila, mohla by se zcela přetrhnout a to by mohlo trvale ovlivnit její funkci. Důležité je také nezanedbávat nutnou rehabilitaci a respektovat předepsaný klidový režim a nohu v takovém případě zbytečně nezatěžovat, aby se situace dále nezhoršovala.
Pod pojmem ruptura si je třeba představit přetržení či prasknutí Achillovy šlachy, což je velmi bolestivé a vážné onemocnění, které se nedá vyléčit během pár dní. Naopak léčba obvykle trvá několik měsíců a v řadě případů třeba i rok. K ruptuře Achillovy šlachy může dojít na několika místech, nejčastěji se Achillova šlacha přetrhne těsně nad patní kostí, protože v tomto místě je šlacha nejméně zásobená krví vlásečnicemi. K přetržení může dojít ale také v lýtkovém svalu, nebo může být šlacha dokonce odtržená od patní kosti.
Ke kterémukoliv z těchto přetržení Achillovy šlachy může dojít náhle a bez jakéhokoliv varování. Achillova šlacha totiž neobsahuje žádná nervová zakončení, a tak šlacha nebolí, dokud se nepřetrhne (= nenatrhne). K přetržení této šlachy dochází obvykle při nevhodném pohybu při sportu. Některé sporty jsou pro toto poranění rizikovější než jiné. Vesměs ale platí, že větší riziko je u sportů, kde sportovec častěji zničehonic mění směr svého pohybu (například kličky při basketu, fotbalu atd.). K přetržení Achillovy šlachy může dojít jak u profesionálních sportovců, tak i u rekreačních. Častější je toto poranění ale u rekreačních sportovců, kteří se nerozcvičují a nejsou na daný pohyb tak zvyklý. V podstatě se jedná o to, že nevhodnými pohyby a přetěžováním šlachy dojde ve vláknech Achillovy šlachy k různým trhlinkám, které jsou pak příčinou jejího přetržení. Aby k ruptuře Achillovy šlachy nedocházelo je vhodné se před každou sportovní aktivitou pořádně rozcvičit a po sportu provést strečink, provozovat pohyby při sportu správně (při běhu mít správné postavení nohou, dělat stejně dlouhé kroky), pomoc může i dodržování pitného režimu, protože pokud člověk málo pije, tak tělo automaticky do šlach dodává méně tekutin a tím šlachy začnou vysychat a nejsou tak pružné.
- příznaky
Ruptura Achillovy šlachy se pozná obvykle okamžitě, dojde totiž k velmi bolestivému prasknutí, které se projeví i bolestí v lýtku (jako kdyby člověka někdo do lýtka udeřil), zároveň je někdy toto prasknutí také slyšitelné. Toto bolestivé prasknutí někdy provází vznik krevní sraženiny (= modřiny) v místě prasknutí, hematom se ale neobjevuje u ruptury pokaždé. Ruptura Achillovy šlachy se také může projevit viditelnou deformací v místě prasknutí. Ruptura této šlachy může způsobit, že chůze po ruptuře achillovky bude extrémně obtížná, v některých případech i nemožná. V jiných případech ruptura nemusí mít tak drastický průběh.
- léčba
Léčba ruptury Achillovy šlachy je vždy zdlouhavá. Toto poranění navíc vyžaduje rehabilitaci.
Zánět šlach na noze je opravdu nepříjemný problém, ale nohy nejsou jediným místem kde může k zánětu dojít. Níže je seznam nejčastějších problémů spojených s bolavou šlachou.
Achillova šlacha
Největší šlachou na noze je Achillova šlacha pojmenována po mytickém nezranitelném hrdinovi, který měl právě v tomto místě své jediné zranitelné místo. Achillova šlacha je tvořena úponem trojhlavého svalu lýtkové. Zánět achillovy šlachy se často objevuje u přetěžovaných sportovců. K zánětu vedou nárazy chodidla na pevnou podložku při doskocích, nebo rychlé změny směru pohybu, nebo prudké odrazy od země. Ke zranění achillovky dochází i při nedostatečném rozcvičení, regeneraci, nebo při špatném pohybu při sportu. K zánětu achillovy šlachy vede také dlouhodobé přetěžování (při tom dochází k mikrorupturám) a hromadění odpadních látek z nedostatečného průtoku krve achillovou šlachou.
Existuje řada zánětu šlach, kromě zmíněného zánětu achillovy šlachy, je častým i takzvaný tenisový loket. Záněty šlach mohou být hnisavé, revmatické, tenisový loket, ale i třeba tendovagiitis stenosans (= lupavý prst).
Tenisový loket
Pod pojmem tenisový loket je myšlen zánětšlachy v oblasti předloktí na jeho přední straně. Jeho lidový název je odvozený od sportu, který ho často způsobuje. Tenisovým loktem ale netrpí jen tenisté, naopak většinou postihuje více zaměstnance, kteří neustále opakují několik pohybů pořád dokola. V zaměstnání totiž nemívají totiž dost času nechat svaly trochu odpočinout.
Lupavý prst
Pod pojmem lupavý prst je myšlen zánět prstů na rukou (hlavně kolem palce). Lupavý prst se pozná kromě bolesti i omezenou hybností (prstem se dá hýbat jen trhaně).
Hnisavý zánět
K hnisavému zánětu dochází až poté, co je lidské tělo napadené bakteriemi (ty se do šlachy dostávají z jiné části těla). Tento zánět konkrétně způsobují pyrogenní bakterie. Základem léčby je, že je potřeba při léčbě zánětu zastavit postu pyrogenních bakterií. Pokud by se tak nestalo, mohlo by v nejhorším případě dojít i k odumření napadené šlachy.
Revmatický zánět
Druhým typem jsou revmatické záněty, které vznikají působení bakterií streptokoků. U tohoto typu se zpočátku stává, že se zaměňuje za onemocnění artritidou. Ta ale postihuje většinou větší klouby. Revmatický zánět šlach způsobuje postižení kloubů, které jsou zduřelé a nelze s nimi pořádně hýbat (pohyb je velmi bolestivý).
Zánětšlachy může postihnout palec, loket, rameno, kyčel, koleno, achillovu šlachu (jedná se o místa, kde šlach spojuje kost se svalem).
Zpětnému návratu krve ze žil k srdci napomáhá několik mechanismů:
svalově-žilní pumpa
srdeční činnost
dýchací pohyby
Svalově-žilní pumpa, označovaná také jako „svalové srdce“, představuje práci svalů dolních končetin, při které se stahem lýtkových svalů krev vyhání k srdci a relaxací svalů je zase krev z distálních, níže uložených oblastí nasávána směrem k srdci. Tlak v žilním systému závisí i na poloze člověka. Ležící člověk má žilní tlak na nártu asi 15 mmHg. Vestoje dosahuje žilní tlak průměrně 80 až 100 mmHg, což představuje vysokou zátěž pro žíly, které zvětší svůj průsvit a roztáhnou se.
Při chůzi se snižuje objem krve v žilách dolních končetin a klesá žilní tlak na nártu z uvedených 80 až 100 mmHg na 30 až 40 mmHg. U zdravých končetin tento pokles přetrvává do 20 sekund po skončení chůze.
Při běhu žilní tlak na nártu nohy a v prstech klesá až na nulové hodnoty. Fyziologicky pracující chlopně zabraňují zpětnému toku krve v žilách. Při nedostatečnosti (insuficienci) chlopní žilní tlak klesá minimálně, protože při relaxaci svalů krev teče retrográdně, tedy zpět do vzdálených (distálních) oblastí.
Prokrvení končetin preventivně podporujeme pravidelným cvičením. Stejně tak i při onemocněních s poruchami periferní cirkulace (poruchy tepenného a žilního systému) pravidelným opakovaným zatěžováním svalových skupin podporujeme prokrvení končetin, které jsou lokalizovány periferně od poruchy, čímž podporujeme tvorbu funkčních kolaterál a zvyšování průtoku krve.
Podstatou cviků je zapojení svalové pumpy svalů dolních končetin, čímž se podpoří žilní návrat stagnující krve z dolních končetin.
Pro léčbu zánětu je důležité vynechat veškerou zátěž, držet nohu v klidu, ledovat a navštívit lékaře, který poradí nejlepší léčebný postup.
Při zánětu šlach je důležité nejprve omezit pohyb zanícené šlachy. Bez omezení pohybu se zánětšlachy prostě vyléčit nedá. Důležité je tedy uvážit, které fyzické aktivity zcela vynechat a které omezit. Všeobecně se doporučuje vynechat sportovní aktivity. Naopak zařadit by se do denního režimu měly různé protahovací cviky. Při návštěvě lékaře, ten pak předepisuje ortézu, nebo obvaz (někdy dokonce i sádru), aby se omezila hybnost zanícené šlachy. V ortéze se totiž šlacha dostává do stabilizované polohy, a tak je přístupnější regeneraci.
Jedním z užívaných léčebných postupů během tohoto onemocnění je i fototerapie. V takovém případě je oblast s postiženou šlachou vystavena světlu s přesně specifikovanou vlnovou délkou. Toto světlo pak pomáhá nastartovat regeneraci dané oblasti (díky usnadnění oběhu krve).
K dispozici jsou na trhu i různé léčebné masti a gely s chladivými účinky (řada z nich je dostupná i bez receptu). Pokud je zánětšlachy pokročilý a není možné jej vyléčit, může lékař rozhodnout o radikálnějším kroku v léčbě a tím je samotné odstranění části zanícené šlachy.
Další věc, kterou může pacient změnit, aniž by navštívil lékaře, je i jídelníček. Doporučuje se zvýšit příjem bílkovin (ty napomáhají regeneraci svalů), aby převyšoval jejich běžnou úroveň. Ke konzumaci se tedy doporučuje třeba maso. Kromě bílkovin se musí zvýšit i příjem vápníku, draslíku a hořčíku. Kromě masa by se mělo do jídelníčku zařadit i brambory, banány, mléčné výrobky a zeleninu.
Lékař může k léčbě zánětu využít injekce kortikosteroidů (používají se ke snížení zánětu a bolesti), ale to již není tak častá varianta. Pomoci může i fyzikální terapie jedná se o pohybové cviky. V současnosti se používá i plazma bohatá na destičky. To se dělá tak, že se odebírá vlastní krev, ta se upraví, aby se oddělily destičky. Vzniklý roztok se pak aplikuje do oblasti chronického podráždění šlachy.
Zánět šlach na nártu se projevuje velkou bolestivostí při nášlapu a otokem. Vyžaduje 2–3 týdny v klidu a chůzi pouze o berlích bez nášlapu. Výbornou terapií je i použití infralampy na postižené místo a aplikaci Fastumgelu.
Záněty šlach se na začátku projevují zduřením ale i bolestí po a při pohybových aktivitách. V pozdějším stádiu je šlacha bolestivá i při běžných denních činnostech a nakonec i v klidu. Například bolest achillovy šlachy je cítit i u úponu šlachy na patní kosti a zároveň je i vyšší napětí svalů plosky nohy a lýtkového svalstva.
Zánět šlach je velmi bolestivým onemocněním, kromě toho okolí postižené šlachy je oteklé. Zánět šlach začíná nejprve nepříjemným pocitem svědění, v pozdějších stádiích již přichází i bolest, která zpočátku nemusí být tak intenzivní, takže ani nepůsobí nijak vážně. Pro další fázi je typická citlivost v daném místě (jakýkoliv dotyk je nepříjemný) a velká bolestivost. V další fázi je bolestivost již trvalá. Dalším možným příznakem, který se během tohoto onemocnění může objevit, je i pocit bodání (pálení) v oblasti postižené šlachy. Že se jedná o zánětšlachy, se v takovém případě pozná tak, že se tyto pocity zhorší se zahříváním, naopak studené obklady pocity bolesti potlačují (alespoň částečně). Stejně tak se bolest zhoršuje, pokud se snažíme bolestivé místo rozhýbat. Klid sice nepřináší úlevu, ale aspoň situaci nezhoršuje (v některých případech ale opatrný pohyb může od bolesti trochu ulevit).
Šlachy jsou vazivové provazce připojující sval ke kosti. Úkolem šlach je přenášet sílu stahujícího se svalu, a tak dovést kost k pohybu. Šlacha vyrůstá ze svalového bříška a pak přirůstá k okostici. Šlachy nepotřebují velké zásoby krve, protože nejsou aktivní. Kromě krve mají šlachy i málo nervových zakončení, což je také důvod, proč si člověk šlachy uvědomuje většinou až v okamžiku, kdy si je nějak poraní. K ochraně šlach slouží šlachové pochvy, které jsou v místech, kde se šlachy stýkají s jinými strukturami těla. Tyto pochvy jsou vlastně obaly s dvojitou stěnou vyplněnou tekutinou. Tekutina pomáhá tomu, aby šlachy klouzaly, a postupně se promazávaly. Tato pochva se ale věkem či dlouhodobým výkonem (stejný pohyb) opotřebovává, tekutina vysychá (pokud se nedoplňuje). Jak tekutina vysychá, tak se o sebe vrstvy začnou odírat. Toto odírání je i slyšitelné, je známé jako praskání kloubů.
Příznaky se u zánětu šlach projevují postupně. Místo, kde se zánět nachází, je ze začátku onemocnění citlivější a svědí. Postupně začíná být zarudlé až nateklé a teplé. Postižené místo je bolestivé. Bolest se projevuje zejména při pohybu, při němž je zanícená šlacha využívána, a může se v dalších fázích onemocnění promítat i do blízkého kloubu.
Rozlišuje se několik typů zánětu šlach:
Hnisavý zánět šlach – je způsoben pyrogenními bakteriemi, které působí jinde v těle trauma a na šlachu přešly z okolí. Tento zánět se může rozšířit na další místa a může způsobit až odumření postižené šlachy.
Revmatický zánět – ten se podobá revmatické artritidě, což je onemocnění postihující hlavně větší klouby. Vzniká jako následek nákaz, které jsou způsobeny bakteriemi označovanými jako streptokoky. Tyto klouby jsou pak bolestivé, omezeně pohyblivé a zduřelé.
Tenisový loket – je zánět nacházející se obvykle na přední straně předloktí. Je způsoben nadměrným zatížením těchto svalů nejen při sportu, ale může se vyskytovat i u manuálně pracujících lidí, kteří vykonávají neustále jeden pohyb bez možnosti odpočinku těchto svalů. Nemusí se ale jednat pouze o těžce pracující. Často se zánět šlach vyskytuje u lidí, kteří pracují na počítači s rukama stále v jedné poloze, nebo u studentů, kteří si takto namohli svaly jedné ruky dlouhým a častým psaním.
Lupavý prst – postihuje nejvíce prsty na rukou, nejčastěji pak šlachy palců. Když se pak v těchto šlachách vytvoří zánět, není pohyb palcem plynulý, ale trhavý až skákavý.
Zubním plakem způsobený zánět dásní je jedním z nejčastějších lidských onemocnění. Touto formou gingivitidy trpí přes 80 % lidí, a když není včas adekvátně léčena, může přejít v obávanou parodontitidu. Obecně platí, že ne každá gingivitida se vyvine v parodontitidu, ale každé parodontitidě předcházela gingivitida.
Zánět dásní se dělí na následující potíže
Zubním plakem způsobený zánět dásní, tzv. plakem indukovaná gingivitida
Touto formou trpí přes 80 % lidí, pokud není včas adekvátně léčena, může přejít postižení hlubších tkání parodontu v obávanou parodontitidu se všemi jejími následky, včetně ztráty vlastních zubů, či dokonce celého chrupu.
Gingivitidy vyvolané jinou příčinou, než je zubní plak
K těmto příčinám mohou patřit bakteriální infekce (například syfilis, kapavka), virové (herpes, HIV) a kvasinkové infekce, alergie na rtuť, kovy, plasty, chemikálie obsažené v ústních vodách, zubních pastách, žvýkačkách, potravě, poranění a podobně. V těchto případech je mnohdy postižena nejen dáseň, ale i další části sliznice v dutině ústní a léčba často vyžaduje spolupráci s dalšími odborníky.
Chronická plakem indukovaná gingivitida
Chronická gingivitida (latinsky gingivitis chronica) neboli chronický zánět dásní se vyskytuje téměř u 90 % Středoevropanů. Považujeme ji za nejčastější zánět lidského těla. Je považována za předstupeň parodontitidy. Většinou probíhá jen s níže uvedenými příznaky bez výraznějších subjektivních potíží. Pouze při čištění zubů nebo při zakousnutí do jablka dásně lehce krvácejí. Jednoznačnou příčinou nemoci je nedostatečná ústní hygiena a následné hromadění zubního plaku ve spojení s konstitučním sklonem k tomuto onemocnění. Plakem způsobený zánět dásní mohou dále zhoršovat místní vlivy, jako je zubní kámen, kouření, stres, hormonální změny (puberta, těhotenství, menstruace), celková onemocnění (cukrovka, krevní onemocnění), užívání některých léků (starší typy perorální antikoncepce) nebo nedostatek vitamínů (vitamín C).
Gingivitida je tedy infekce vyvolaná škodlivými bakteriemi obsaženými v zubním plaku – měkkém povlaku, který ulpívá na zubech a dásních. Tyto bakterie uvolňují jedovaté látky, takzvané toxiny, které dráždí dásně, činí je krvácivými, zduřelými, zarudlými a citlivými. Vyvolávají obrannou odpověď organismu a dochází ke vzniku zánětu. Zánět dásní může být v okolí jednoho nebo více zubů či v celém chrupu.
Při plakem způsobené gingivitidě je zanícena pouze dáseň bez postižení hlouběji uložené tkáně závěsného aparátu zubu neboli parodontu. Jedná se o onemocnění, které lze úspěšně vyléčit bez trvalých následků pro dásně a zuby.
Zánět v kotníku může zahrnovat Achillovy šlachy, pozadí holenní šlachy nebo fibulární šlachy. Tato situace obvykle vychází z traumatu, ale může vyplývat z předchozích zánětlivých onemocnění nebo onemocnění, jako je reaktivní artritida (dříve nazývaná Reiterův syndrom), revmatoidní artritida a anglizující spondylitida. Okamžitá léčba zahrnuje znehybnění oblasti, elevace, omezování hmotnost-ložiska, použití ledu, používání nesteroidní zklidňující drogy (NSA) ke zmírnění zánětu. Léky ze skupiny NSAID, jako naproxen (Naprosyn) nebo ketoprofen (Orudis), jsou běžně používané pro tento účel. Další těžký zánět může vyžadovat ortopedické řešení. Pokud je šlacha stále zanícena, tak by měla být omezena atletická činnost by měla být omezena, protože hrozí značné riziko přetržení či natržení šlachy.
Zánět Achillovy šlachy je snad nejčastější ze všech příčin bolesti paty. Tento zánět může způsobit bolest paty na dvou místech. Achillova šlacha připojuje lýtkové svaly k patní kosti.
Příčiny: Opakující se tlak na šlachy obvykle od svalové slabosti anebo těsnosti obuvi, deformity nohy, nebo tření z patní kosti o ostruhy.
Příznaky: Bolesti paty jsou horší po odpočinku, a to převážně po probuzení. Objevuje se ztuhlost kotníku a lýtka. Pro toto onemocnění je charakteristický otok v oblasti šlachy, na zadní straně paty anebo těsně nad kotníkem.
Komplikace: Patní bursitida, což je zánět vaku naplněného tekutinou, který je umístěn mezi Achillovou šlachou a patní kostí.
Léčba: Cvičení, ortopedické vložky do bot, injekce, léky.