Že akné zmizí po oslavě osmnáctých narozenin? Kéž by to byla pravda. Bohužel, mnozí muži si přenášejí pubertální kožní projevy akné až do zralého věku a podle výzkumů to není malé číslo. Až čtvrtina všech mužů a polovina žen v dospělosti bojuje s akné. Poradíme vám, jak s nepříjemnými vyrážkami a pupínky skoncovat a zkusíme i několik domácích receptů.
Tipy na akné
Česnek na uhříky
Zanícený uhřík pomůže dát do pořádku obyčejný česnek. Stačí protlačit do 2 deci vody jeden stroužek česneku a vyluhováním po dobu jedné hodiny si takto připravit domácí pleťovou vodou na uhry, kterou se pak potírají problematická místa. Vznikne z toho taková vodní česneková tinktura k potírání. U této metody je třeba očekávat pálení v místě aplikace, kdyby vás to moc pálilo hned na začátku po aplikaci, tak zvyšte množství vody o půl deci.
Regenerační maska na problematickou pleť
Bílek v boji proti akné významně pomáhá svým obsahem aminokyselin v regeneraci kůže a přispívá k jejímu rychlejšímu hojení. Bílkovou masku připravíme z vaječného bílku, od kterého jsme oddělili žloutek. Čistý bílek vyšleháme rychlým šlehačem do bílé hutné pěny. Tuto pěnu si pak čistýma rukama naneseme na vyčištěnou pleť. Po dvaceti minutách to smyjte teplou vodou.
Zinek na akné
Zinek je velmi důležitý pro naše tělo a to, že zabírá i na aknózní pleť, uvidíte po pár týdnech užívání. Skočte si proto do lékárny pro jedno balení a pravidelně užívejte tablety podle doporučení od výrobce a za měsíc se přesvědčíte, že námaha stála opravdu zato.
Dieta na akné
Jak bojovat proti akné dietou se dozvíte v tomto článku dieta a akné.
Bylinná koupel na akné
Než si napustíte vanu s teplou vodou, tak si připravte bylinnou
koupel na akné. Smíchejte 2 lžíce nasekaných čerstvých listů šalvěje a ½ šálku
ovesných vloček. Směs umístěte do bavlněného hadříku, který dobře zavažte
provázkem a zavěste ho pod kohoutek ve vaně. Pak nechte přes pytlík napouštět
vodu do vany. Po ponoření se do ulevující koupele po dobu několika minut přitiskněte
pytlíček na svou kůži, kde máte skvrny od akné.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Na fotografii je vidět zanícený kožní névus. Když nemůžete na kožní, tak zde je rada na domácí léčbu. V lékárně si kupte višněvského balzám a dvakrát denně, vždy po umytí, aplikujte na postižené místo i na náplast, kterou to vždy přelepte. Takto pokračujte asi tak deset dní až do úplného vyléčení. Do té doby nesmíte postižené místo vystavovat na sluníčko ani s tím chodit do solária.
Inkubační doba je 4–20 dní, obvykle týden. Mezi známé symptomy patří vaginální výtok (hojný, řídký, zpěněný, zásaditý, nasládlý, po rybině zapáchající, nažloutlé nebo nazelenalé barvy), pálení, svědění v oblasti pochvy, bolest při pohlavním styku, zarudnutí a zduření zevních pohlavních orgánů. Může se také dostavit pocit častého nucení k močení. Někdy dochází ke zvětšení místních lymfatických uzlin. Pokud se choroba neléčí, výtok i další příznaky postupně mizí – nemizí však riziko nákazy partnera. Onemocnění u mužů probíhá zpravidla bez příznaků a právě proto jsou to muži, kteří jsou významnými přenašeči tohoto onemocnění. Období nakažlivosti trvá po celou dobu infekce, což může u neléčených případů představovat i několik let.
U žen je počátek onemocnění obvykle provázen hojným zelenožlutým zpěněným poševním výtokem spojeným s podrážděním a bolestivostí zevních rodidel, hráze a stehen, bolestivým pohlavním stykem a bolestivostí při močení. Některé ženy mají jenom mírný výtok a po dlouhou dobu jsou nosičkami onemocnění, aniž by měly nějaké závažnější příznaky, i když se tyto obtíže mohou v průběhu času kdykoli objevit. Nákaza trichomonádou se často vyskytuje spolu s kapavkou. V těžších případech bývají zevní rodidla a hráz zaníceny, s otokem stydkých pysků. Poševní stěny a povrch děložního čípku jsou často normální, ale mohou na nich být tečkované skvrnky jako na jahodách.
Muži obvykle nemají žádné příznaky. Někteří mohou mít přechodně zpěněný nebo hnisavý výtok z močové trubice, provázený bolestivostí při močení a častým nucením na moč obvykle časně ráno. Vzácnými komplikacemi jsou záněty nadvarlete a prostaty.
Cysty obvykle nezpůsobují bolest, pokud se neprotrhnou a nejsou infikovány a zaníceny. Některé cysty zmizí samy od sebe bez jakékoliv léčby, jiné potřebují vysušit – zavést drenáž. Ta zahrnuje propíchnutí/naříznutí cysty něčím ostrým a následný odvod tekutiny ven. Pokud je cysta zanícená, může být zapotřebí ošetření kortisony. Toto ošetření se provádí injekčně a cysta poté zpravidla ustoupí. V některých případech cysty na léčbu nereagují a je zapotřebí odstranit je chirurgicky.
MK High Intensity Kolínská voda: okouzlující, rafinovaná a osobitá, patří do rodiny ambrových orientálních vůní. Upoutá vůní královského dřeva, což je exkluzivní ingredience Mary Kay®, která dodává této pánské kolínské vodě bohatou intenzitu. Svrchní tóny voní po ledovém černém fenyklu a stříbrné šalvěji. Střední tóny se rozezní vůní černého čaje a lístků fialek. Ve spodních tónech spočívá vůně královského dřeva a ambry.
MK High Intensity Sport Kolínská voda: tato svěží, povzbuzující kolínská voda stimuluje smysly svou ledovou, odvážnou vůní. Horní tóny: plody jalovce, ledový bergamot. Svěží střední tóny: chladivý kardamom, drcené listy máty a fialová paprika. Spodní tóny: březová kůra a jantar.
DomainKolínská voda: se řadí mezi fougerově svěží vůně, je to moderní kompozice inspirovaná přírodou. Její vůně připomíná závan svěžího vzduchu. Svrchní tóny voní po křehkém jablku a šalvěji. Střední tóny se rozezní vůní jalovce a svěží máty. Ve spodních tónech spočívá vanilka a pižmo.
Velocity Kolínská voda: je povzbuzující, fougerově dřevitá vůně. Tato vzdušná vůně zachycuje svěžest horského vzduchu a čistou vůni lesů. Vůně říká: „Vydejme se za dobrodružstvím“. Svrchní tóny voní svěžím horským vzduchem a zelenou vinnou révou. Střední tóny se rozezní vůní zimostrázového dřeva a lístků koriandru. Ve spodních tónech ucítíte teakové dřevo a lipovou kůru.
Mary Kay True Original Kolínská voda: je odvážná a nekonvenční svěží vůně, stejně jako muž, který ji nosí. Je ideální pro muže, který je vášnivý, zanícený a nemusí se snažit předstírat, že je „cool“, protože takový prostě je. Vrchní tony: citron a jablko fuji. Střední tóny: cedrové dřevo a ambra. Spodní tóny: pačuli.
Ženy:
Mary Kay Forever OrchidToaletní voda: je lahodná květinová vůně obsahující unikátní spojení purpurové orchideje a krémové vanilky. Vůně vhodná pro každý den. Ležérní alternativa k jemným vůním. Pro dosažení ideálních výsledků použijte s Mary Kay® Forever Orchid™ Sprchovým gelem a Tělovým mlékem. Dermatologicky testována. Klinicky testovaná na dráždivost a alergii pokožky. Krásné, nadčasové balení.
Thinking of Love Parfémová voda: svěží, moderní vůně pro lásku v každém věku a v každé situaci. Obsahuje odnímatelný přívěšek ve tvaru srdíčka, který si můžete připnout k náramku. V balení je přiložena kartička, na kterou můžete napsat zprávu. Horní tóny obsahují mandarinku, růžový pepř a jarní frézii. Střední tóny zahrnují lístky turecké růže a růžový zimolez. Spodní tóny nabízejí plnokvětý kosatec a indonéské santalové dřevo.
Toaletní voda Journey of Dreams: stačí letmý dotek vůně Journey of Dreams a budete se cítit skvěle. Svěží květinová vůně má ve
Bolesti kloubů neboli artralgie mohou vznikat z velkého množství příčin. Při intenzivní nebo trvalejší bolesti kloubů je proto vhodné navštívit lékaře, který se vás bude ptát hlavně na charakter bolesti, jestli je tupá, bodavá, ostrá, zda vznikla náhle, či postupně, zda je závislá na pohybu, zda vzniku bolesti předcházel úraz, nebo jestli máte i jiné problémy, například zvýšenou teplotu, pocení, změny na kůži a podobně. Dále bude možná potřebovat i jiná vyšetření jako rentgen, krevní testy nebo i punkci kloubu.
Z příčin, které se typicky projevují bolestí kloubů, je nejčastější asi dna. Jedná se o metabolické onemocnění, které se dá léčit tabletami. Většinou se bolesti objevují v kloubu mezi palcem u nohy a zánártní kůstkou. Kloub je oteklý, teplý, rudý a velmi bolestivý. Potíže se nejčastěji objevují ráno. Důvodem potíží je zvýšená hladina kyseliny močové v krvi, její sůl se ukládá v kloubech, což vyvolává zánět.
Dalším důvodem bolesti kloubů může být revmatoidní artritida, jinak také revma. Jde o jakési neinfekční záněty, které způsobuje naše vlastní imunita, přičemž imunitní systém ničí vlastní tkáně. Nevíme přesně, jak a proč se to stává, někteří uvažují o genetice, jiní o předešlé infekci. Vyskytuje se hlavně u žen středního věku, nejčastěji jsou postiženy drobné klouby ruky, zápěstí a hlezenní kloub. Onemocnění začíná velmi nenápadně, většinou ranní ztuhlostí kloubů.
Možným důvodem je i artritida. Ta se dělí na infekční a neinfekční. Co se týče infekčních zánětů kloubů, nejvýznamnější jsou bakteriální záněty, ale existují i záněty virové. Infekce se do kloubu dostane s krví z jiného zaníceného ložiska v těle nebo přestupem z okolí, například pokud se vedle kloubu nachází zanícený sval. Může se sem ale dostat i otevřeným poraněním, méně často lékařským zákrokem, při punkcích nebo operacích kloubu.
Osteoartróza je další onemocnění pohybového aparátu, které postihuje klouby. Může vést až k invaliditě. Vyskytuje se hlavně u lidí v pokročilém věku. Nejvíce se objevuje na velkých nosných kloubech (kolenní, kyčelní), na drobnějších kloubech ruky nebo na meziobratlových ploténkách páteře.
Dalšími diagnózami s bolestmi kloubů je například psoritická artritida, tedy postižení kloubů u lupénky, dále erozivní artritida při zvýšené činnosti příštítných tělísek nebo takzvaný tenisový loket.
Léčba je vždy individuální dle stanovené diagnózy.
Následující rady mají člověku pomoci poradit si s akné v případě, kdy ještě není potřeba odborná lékařská pomoc. Tyto typy mohou zároveň sloužit jako určitá prevence vzniku akné.
První rada již zazněla v předcházejícím bodě. Vznik a množství vřídků může velmi ovlivnit zvolená strava. Obvykle se tvrdí, že vznik akné podporují potraviny jako brambory, rýže, hovězí maso, uzeniny, mléčné výrobky, kořeněná jídla, sladkosti, kofein a alkohol. Tyto potraviny tedy je vhodné z jídelníčku buď vyškrtnout, nebo alespoň jejich příjem omezit. Je třeba si také uvědomit, že vliv potravin na tvorbu akné je velmi individuální. Naopak strava jedince trpícího akné by měla být bohatá na minerály a vitamíny. Sladkosti je tedy vhodné vyměnit za ovoce.
Vliv na zlepšení pokožky může mít i cvičení. Nejedná se ale o jednorázové cvičení během měsíce, to toho moc nezmůže, i když snaha se cení a někdy je lepší alespoň něco než nic. Ideální by bylo, kdyby člověk cvičil pravidelně alespoň třikrát týdně půl hodiny. Přestože se může zdát, že pohyb nemá se stavem pleti moc společného, toto zdání klame. Cvičení totiž pomáhá zbavit se stresu, který, jak se předpokládá, způsobuje, že se zvyšuje tvorba mazu v pokožce. Zároveň cvičení pomáhá zklidnit hladinu hormonů, a tím se opět zmenšuje produkce mazu. No a v boji proti akné může zároveň pomoci i pocení, které je jinak často nepříjemnou součástí cvičení. Pocení totiž pomáhá čistit póry a odvádí odumřelé kožní buňky na povrch pokožky. Po každém cvičení by měla následovat sprcha. Mnoho důvodů, proč sprchu po sportu nevynechat, je hygienických. Zároveň je ale třeba si uvědomit, že pot po sobě zanechává sůl, která by mohla opět ucpat póry, takže předcházející snažení by z hlediska kvality pokožky bylo zbytečné.
Mnoho lidí neřeší, do čeho se oblékne na sport. Člověk trpící akné by se ale měl nad tímto problémem zamyslet. Akné totiž není vždy jen na obličeji, ale může být i v oblasti hrudníku a zad. V takovém případě se doporučuje nosit volnější oblečení z bavlny. Syntetické a přiléhavé oblečení není pro takové jedince nejvhodnější. Některým lidem mohou dělat problémy i helmy a čelenky, je to způsobeno tím, že je mají příliš natěsno, a proto právě v takové oblasti kontaktu kůže se sportovním vybavením může docházet k častějšímu vzniku akné.
Další doporučení patří mezi ta problematická, protože se dané jednání nedá z logických důvodů odstranit, dá se ale omezit. Jedná se o dotýkání se obličeje. Každý člověk se mnohokrát za den dotkne svého obličeje z různých důvodů. Problém je v tom, že se člověk přes den nedotýká jen obličeje, ale mnoha dalších věcí. Takže se bakterie
Chronický zánět slepého střeva je charakteristický dlouhodobými proměnlivými bolestmi břicha. Bolesti vyskytující se kolem pupku se pozvolna stěhují k pravému podbřišku. Místo největší bolesti se většinou nachází ve dvou třetinách spojnice pupku a výběžku pánevní kosti. Tento bod se označuje McBurneyův a je pojmenován podle amerického chirurga, který jej poprvé popsal. Doprovodnými příznaky bývají často pocity na zvracení, zvracení, teploty kolem 37,5 °C, zrychlený tep, zácpa, nadýmání, nechutenství a citlivost břicha na dotek. Ojediněle se může vyskytovat i menší průjem. Bolesti se většinou zvětšují při chůzi a jiných otřesech, při kýchnutí či zakašlání. Nemocný vyhledává úlevovou polohu, kterou je většinou leh na zádech s pokrčenými koleny. Pokud už je zánět v pokročilém stadiu a začíná dráždit i břišní stěnu, objevuje se bolestivé píchnutí při náhlém uvolnění prstů při předchozím stlačení. Kromě těchto typických syndromů může toto onemocnění probíhat v různých variacích, popřípadě napodobovat jiná břišní onemocnění. Proto je nutné při jakýchkoliv problémech v oblasti břišní dutiny navštívit lékaře! Apendicitis může být často zaměněn s ledvinovou kolikou, zánětem žlučníku či gynekologickým onemocněním.
Pacient je ve většině případů ihned hospitalizován na chirurgickém oddělení. Nesmí nic jíst ani pít a je mu podána infuze. Lékař dle stavu pacienta volí konzervativní, nebo operační postup.
Konzervativní přístup znamená pobyt na nemocničním lůžku, přísnou dietu a ledové obklady na břicho. Většinou jej lékaři navrhnou, pokud bolesti ustupují nebo je zánět nepatrný. Až v 50 % odezní zánět apendixu bez nutnosti chirurgického zákroku. Zánět se však po nějaké době může objevit znova.
Častěji se však volí léčba operativní, a to i v případě, že diagnóza není zcela jasná, ale zánět slepého střeva nelze vyloučit. Zanícený apendix je odstraněn buď jedním krátkým řezem, nebo laparoskopicky (pomocí malé kamery a tenkých nástrojů). Po laparoskopickém zákroku zůstanou na břiše většinou dvě nebo tři malé jizvy. O tom, jakým způsobem bude operace provedena, rozhodne chirurg v závislosti na akutnosti zánětu a celkovém stavu pacienta. Většinou se jedná o nenáročný chirurgický zákrok, nevyžadující velkou přípravu. Po operaci je pacient většinou ještě 1 den nalačno a pak je mu předepsána dieta s postupným přidáváním potravin do jídelníčku. Pokud je průběh zánětu vážnější, případně dojde až k prasknutí apendixu či poškození pobřišnice, měla by být indikována lázeňská léčba. Po chirurgickém zákroku se již toto onemocnění nikdy nemůže opakovat.
Nedostatek železa u dětí může ovlivnit fyzický i psychický vývoj. Nedostatku železa se přitom dá zabránit, důležité je dodržovat jisté dietní zásady. Děti přicházejí na svět s určitou zásobou železa v těle přibližně pro první 4 měsíce. Další železo však potřebují pravidelně dodávat, aby dokázaly dobře růst a správně se vyvíjet.
Nedostatek železa hrozí určitým skupinám dětí, patří mezi ně:
předčasně narozené děti (o více než tři týdny) nebo děti s nízkou porodní váhou;
děti, které pijí kravské mléko před dosažením 1 roku života;
kojené děti, které nedostávají po dovršení 6. měsíce dostatek jídla obsahujícího železo;
děti na umělém mléku, které není obohacené železem;
děti ve věku 1 až 5 let, které vypijí více než 710 ml kravského, kozího nebo sójového mléka denně;
děti s určitými zdravotními problémy, které trpí například chronickými infekcemi, nebo musí dodržovat přísnou dietu;
dospívajícím dívkám hrozí nedostatek, protože jejich tělo ztrácí železo během menstruace.
Příznaky
Nedostatek železa může mít na dítě velký dopad. Většina příznaků a symptomů se však projeví až v souvislosti s anémií způsobenou nedostatkem tohoto minerálu. Mezi symptomy anémie patří:
únava nebo slabost;
bledá pokožka;
nechutenství;
dušnost, dítě se lehce zadýchá;
podrážděnost;
zanícený jazyk (jazyk zčervená, bolestivě pálí);
dítě má problém udržet tělesnou teplotu;
zvýšená náchylnost k infekcím;
nepravidelný srdeční rytmus;
problémy s chováním;
neobvyklé chutě, dítě pojídá například hlínu, led, čistý škrob a podobně.
Následky
Maso je důležitým zdrojem plnohodnotných bílkovin, vitamínu B (zejména B12) a železa, které má vliv na správnou krvetvorbu. Všechny tyto látky potřebují nejmenší děti pro tvorbu červených krvinek, dobré trávení a činnost dalších vitamínů. Naopak jejich nedostatek může vést k poruchám růstu, chudokrevnosti, a dokonce až k poruchám vývoje celého nervového systému.
Maso by mělo být zařazeno do dětského jídelníčku brzy po podání zeleninového příkrmu, nejpozději v 7. měsíci života. Samozřejmě pozvolna, postupně zhruba od 20g porce jeho množství zvyšujeme až ke 40 gramům. Maso zpočátku meleme najemno, postupně, asi okolo 8. měsíce věku, nahrubo a ke konci prvního roku už stačí nakrájet na malé kousky. Mezi nejvhodnější úpravy patří vaření a dušení, můžeme i péct či grilovat (v alobalu, opatrně na přímý oheň). Odborníci doporučují dítěti nabídnout ryby už kolem půl roku. Měly by být součástí jídelníčku zejména díky prospěšným omega-3 nenasyceným mastným kyselinám. Tyto tuky příznivě ovlivňují vývoj mozku dítěte, podporují učení i koncentrac
Pokud pozorujete zarudnutí a otok kolem nehtu, můžete mít infekci – panaricium.
Příznaky
Hnisavý zánět měkkých tkání prstu se může šířit do podkoží a zasáhnout i šlachové pochvy, případně až kosti falangu. Paronychium je obdobný proces, který postihuje nehtové lůžko a vzniká obvykle v souvislosti s traumatem (vbodnutím třísky, trnu a podobně). Způsobuje místní zánět se svými průvodními jevy, což jsou bolest, zarudnutí, otok, teplota a zhoršená funkce (zanícený orgán hůře pracuje). Vytvořené zánětlivé ložisko se přirozenou obranyschopností buď samo uzdraví, nebo se postupně promění v hnisavé ložisko. Hnis je tvořen produktem boje, tedy odumřelými bakteriemi, bílými krvinkami, zbytky odumřelé rozpuštěné tkáně a tělní tekutinou. Nahromaděný hnis je vždy nutné odstranit.
Nehtový val je kožní lem, který obklopuje nehet z bočních stran a u jeho kořene. Jeho hlavní funkcí je ochrana nehtového lůžka před bakteriemi, plísněmi a dalšími mikroorganismy. Zdravý nehtový val je pružný, růžový a nebolestivý. Jakmile dojde k jeho narušení, například drobným poraněním nebo neodbornou manikúrou, vzniká vstupní brána pro infekci. Právě proto je nehtový val tak citlivý na zánětlivé změny. I malé poškození může vést k výrazným potížím. Nehtový val hraje důležitou roli také při správném růstu nehtu. Pokud je dlouhodobě zanícený, může ovlivnit i tvar nehtu. Zdraví této oblasti by proto nemělo být podceňováno.
Rozdíl mezi nehtovým valem na ruce a na noze
Nehtový val u ruky bývá častěji vystaven mechanickému namáhání, chemikáliím a častému mytí. Naopak nehtový val u nohy je ohrožen především tlakem obuvi a zarůstáním nehtu. Záněty na nohou mívají často pomalejší průběh, ale mohou být bolestivější při chůzi. U rukou je častější akutní zánět spojený s drobným poraněním. Obě varianty však vyžadují pozornost. Zanedbání problému může vést ke komplikacím. Rozdíly jsou důležité i z hlediska léčby. Přístup by měl být vždy individuální.
Lupavý prst (odborně stenózující tendovaginitida) je stav, kdy se šlacha prstu ztlušťuje nebo je zanícený její obal. Při pohybu pak šlacha neklouže plynule, ale zadrhává se, což způsobuje typické lupnutí, přeskakování nebo zaseknutí prstu.
Nejčastější příčiny zahrnují:
dlouhodobé jednostranné přetěžování ruky (práce s myší, manuální práce),
Problémy se žlučníkem vznikají nejčastěji kvůli žlučníkovým kamenům, zpomalenému odtoku žluči nebo zánětu. Onemocnění může být dlouho bez příznaků, ale postupně se objevují tyto projevy:
1. Bolest v pravém podžebří
Jde o nejčastější signál. Bolest může být tupá, tlaková nebo ostrá. Často vystřeluje do zad nebo pod pravou lopatku. Objevuje se po jídle, zejména po tučných a smažených pokrmech.
2. Nadýmání a pocit plného břicha
Lidé se špatným žlučníkem často popisují pocit „nafouknutého břicha“ i po menším jídle. Trávení je zpomalené a jídlo déle leží v žaludku.
3. Nevolnost a zvracení
Především po tučných jídlech. Někdy jde o první a jediný příznak žlučníkových potíží.
4. Hořká pachuť v ústech
Narušený odtok žluči může způsobit návrat žluči směrem do žaludku a jícnu, což vede k hořkosti v ústech, zejména ráno.
5. Bolest po jídle
Žlučník se snaží vytlačit žluč, ale pokud je ucpaný nebo zanícený, bolest po jídle se stupňuje. Nejhorší jsou hutná, mastná jídla.
6. Průjem nebo světlejší stolice
Porucha toku žluči může měnit barvu stolice nebo způsobovat častější vyprazdňování.
Pokud dojde k tomu, že se zákožka dostane do kůže člověka, tak vyvolá onemocnění, které se projeví teprve za 4–6 týdnů, to znamená, že inkubační doba je měsíc až měsíc a půl. Prvním a velmi nápadným projevem nemoci je intenzivní svědění, které se dostavuje typicky v noci. Svědění se označuje jako pruritus. To souvisí s tím, že se člověk pod peřinou více zahřívá, což zákožce umožní lepší životní vitalitu. Dále se na kůži, pro svrab v typických lokalizacích, objevují projevy přítomnosti zákožky. Těmito místy jsou: meziprstní prostory rukou, zápěstí, lokty, podpaží, okolí bradavek, pupek, genitál, hýždě a klenby nohou. Patognomickým příznakem (příznak, který se vyskytuje pouze u této nemoci) jsou chodbičky, které jsou většinou esovitého tvaru, bělošedavé barvy a délky 5–15 mm. Sekundární projevy mohou zahrnovat ekzematizaci pokožky, exkoriaci (poranění kůže po škrábání), drobné pupínky a podobně. Od této klasické formy svrabu ještě odlišujeme několik zvláštních variant, které mohou způsobit diagnostické rozpaky, neboť nejsou úplně typické, co se týče příznaků a výskytu. Jedna forma se vyskytuje u lidí s vysokým hygienickým standardem. Nebývá u ní natolik zřetelné kožní postižení, zato je přítomno úporné noční svědění. Tato varianta svrabu se označuje jako scabies mytých. Určitou pomocí při diagnóze může být zjištění, že tímto nočním svěděním trpí více členů rodiny. Další typ svrabu se označuje jako scabies nodularis, ten je charakteristický tím, že jeho lokalizace je podobná jako u klasického svrabu, ale dochází k vystupňované imunologické reakci, tedy ke vzniku velkých pupenů a uzlů na kůži. Poslední variantou je scabies norvegica (neboli scabies crustosa či scabies hyperkeratotica) projevující se velkými pupeny a odlupující se kůží. Tato varianta je způsobena velkým množstvím parazitů (v řádu milionů). Postiženy bývají osoby s poruchou imunity (imunosuprimovaní jedinci), dále lidé, kteří mají sníženou vnímavost ke svědění, a mentálně retardovaní. Další rozdíl je v tom, že tento typ svrabu může postihovat hlavu, krk a nehty.
Žlučník je vakovitý orgán hruškovitého tvaru uložený na spodině jater, sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Žlučník je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Má objem 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části. Tou první je dno (fundus vesicae biliaris), které směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také v místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je tam, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku (corpus vesicae billiaris), které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku (collum vesicae billiaris). Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku (ductus cysticus). Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Zásobení žlučníku krví zajišťuje především větev jaterní tepny (arteria cystica). Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou (vena cystica), která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií (ggl. coeliaca).
Při zavřeném Oddiho svěrači v ústí hlavního žlučovodu do střeva produkovaná žluč teče nahoru a je hromaděna ve žlučníku. Přechází do něj asi polovina veškeré vytvořené žluči. Epitelové buňky žlučníku mají schopnost účinné resorpce vody. Na jejich bazolaterální straně se nachází Na+/K+ ATPázová pumpa, která odčerpává sodné ionty pryč z výstelky žlučníku. Zároveň epitel vyměňuje sodné ionty uvnitř žlučníku za kationt vodíku. Koncentrace sodíku uvnitř žlučníkové žluči tak klesá a osmoticky z něj uniká voda, čímž se žluč až 12x zahušťuje. Vylučovaný kationt vodíku reaguje s HCO3- za vzniku oxidu uhličitého a vody. Dochází také k mírnému snížení pH žlučníkové žluči.
Vyprazdňování žlučníku je řízeno autonomními nervy. Sympatikus snižuje stahy žlučníku a zvyšuje tonus Oddiho svěrače, parasympatikus působí naopak, podporuje stahy žlučníku a uvolnění svěrače. Vyprazdňování žlučníku je podmíněno i hormonálně, především hormonem cholecystokininem. Žluč se ze žlučníku dostává do střeva po příjmu potravy, která obsahuje tuk.
Žluč je produkována v množství cca 0,7–1,2 litru/den. Její základní složky jsou žlučové kyseliny, cholesterol a bilirubin (žlučový pigment).
Žlučník, též žlučový měchýř, lat. vesica fellea či vesica biliaris, je vakovitý orgán hruškovitého tvaru sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Jeho objem je 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části: dno, fundus vesicae biliaris, směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také na místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je v místě, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku, corpus vesicae billiaris, které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku, collum vesicae billiaris. Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku, ductus cysticus. Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Krevní zásobení žlučníku zajišťuje především a. cystica, větev jaterní tepny. Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou v. cystica, která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií ggl. coeliaca.