Rána je porušení kůže, které může být jednak úmyslné, jednak neúmyslné. K úmyslnému porušení kůže dochází během léčby, sem patří například operační rána. Neúmyslné porušení vzniká náhodnými poraněními, tedy úrazy.
Porušení kůže lze rozdělit do mnoha skupin. Základní dělení:
Povrchové rány: V těchto případech je poškozena jen kůže/sliznice nebo podkožní/podslizniční vazivo. Většinou se jedná o traumatické rány jako odřeniny, pořezání, tržné rány, lehčí popáleniny a podobně. Tyto rány nezasahují do podkožního vaziva a hlubších struktur uložených pod kůží (svaly, facie, šlachy a další). Jejich hojení je většinou nekomplikované a rychlé – léčí se primárním hojením.
Hluboké rány: O hlubokých ránách hovoříme tehdy, pokud jsou zasaženy hlubší struktury jako nervově-cévní svazky, šlachy a podobně. Léčba hlubokých a podminovaných ran je ztížena špatnou dostupností poraněných ploch. V těch se navíc často setkáváme s přítomností devitalizované tkáně a s povlaky. Tyto rány jsou velice náchylné k sekundární infekci.
Podle vzniku rozlišujeme rány řezné, bodné, sečné, tržné, nebo penetrující, které představují poškození pronikající až do tělních dutin a orgánů.
Podle stupně kontaminace dělíme rány na čisté – neinfikované a kontaminované, kam řadíme čerstvé otevřené rány, jak náhodné, tak chirurgické, u nichž došlo k porušení sterility, a dále rány infikované, které jsou spíše staré a je v nich klinicky průkazná infekce, například hnisavý výtok.
Mezi mechanicky způsobené rány řadíme odřeniny, poranění, řezné rány, bodné rány, kousnutí a chirurgické rány.
K ranám vzniklým v důsledku termického nebo chemického poškození řadíme veškeré popáleniny a poleptání – termické, chemické, vzniklé ozářením nebo elektrické.
Kromě toho existují určité druhy ran – obtížně se hojící vředy – vznikající v důsledku jiných procesů, které mají chorobný charakter.
Léčba rány podle fáze, ve které se rána nachází:
Čistící fáze: V této fázi může být v ráně odumřelá tkáň (takzvaná nekróza), může být infikovaná anebo překrytá hustým povlakem. V první fázi hojení může dojít k rozvoji zánětu, zarudnutí místa rány a zvýšení teploty v oblasti rány. V případě čistící fáze je třeba ránu zbavit odumřelé tkáně, infekce či vzniklého povlaku a zpřístupnit tak její spodinu pro účinnou léčbu. Proces hojení rány je možné nastartovat v okamžiku, kdy je rána zbaven
V naší poradně s názvem TŘÍSELNÁ KÝLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
jak mám ošetřit řez klasickou operací jsem 4 dny po operaci.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
V prvních dnech se čištění kůže kolem řezu provádí měkkým sterilním (vyvařeným v 90°C) hadříkem nebo gázou. Nejprve se hadřík nebo gáza namočí v mýdlové vodě nebo ve směsi sterilní převařené vody a soli. Pak se opatrně otře nebo tupuje pokožka kolem rány. Nepoužívejte běžné čisticí prostředky na pokožku, jako jsou antibakteriální mýdla, alkohol, jód nebo peroxid. Mohou poškodit kůži v ráně a zpozdit hojení. Také nedávejte žádné mléko, krém ani bylinný přípravek, dokud nejprve nejste zkontrolován u svého lékaře. Sprchovat se můžete od 4. dne po operaci. První vanu pak můžete dát nejdříve za měsíc od operace.
Pravidelně každý den kontrolujte stav jizvy. Pokud se v ráně a nebo v jejím okolí objeví některý z dále uvedených příznaků, tak ihned kontaktujte svého lékaře. Mezi rizikové příznaky patří:
- bolest, která se zhoršuje
- otok
- krvácení nebo vytékání hnisu
- zvyšování množství drenáže, která může být hustá, hnědá, zelená nebo žlutá)
- nepříjemný zápach z rány
- rána vypadá větší, hlubší, vysušená nebo je tmavá
- teplota přesahuje 37,8 °C po dobu delší než 4 hodiny.
Vyhněte se aktivitám, které by mohly namáhat svaly a pokožku v okolí rány. Předejdete tak nepříjemnému roztržení srůstající kůže.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí al
V naší poradně s názvem MYKÓZA V TŘÍSLECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek.
Dobrý den, poslední dobou mam problémy v třiskach. Svědění a vlhkost kolem varlat. Můžete mi poradit co s tím mohu dělat.
Dekuj
Zdenek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
To jsou přesně podmínky pro vznik "vlka". U toho pak nesnesitelně svědí pokožka, a když to k uspokojení poškrábete, tak to začne pálit, jako když se do toho zakousne vlk - proto také ten název. Nejlepší péče je pravidelné mytí mýdlem a dobré vysušení - nikoliv drhnutí ručníkem. Ideální je vysušit to fénem a pak hned nanést tekutý pudr nebo dětský zásyp. Do dvou dnů je to pryč. Se zásypem ale ještě pokračujte, obzvláště když se hodně potíte ve vedru nebo při zátěži. Zásyp aplikujte ráno i večer před spaním. Kdybyste již vlka měl tak použijte mast Hydrocortisone, která je volně prodejná v lékárně. Pomůže vám do jednoho nebo dvou dnů se toho zbavit.
Framykoin zásyp obsahuje neomycinum (ut neomycini sulfas) sulfas 3 300 m.j., bacitracinum zincicum 250 m.j. v 1 g zásypu. Pomocnou látkou je monohydrát laktózy. Framykoin zásyp patří do indikační skupiny dermatologik, antibiotik. Přípravek obsahuje kombinaci dvou antibiotik se širokým antibakteriálním spektrem. Působí na většinu mikroorganismů, které mohou být příčinou infekce u povrchových poranění kůže.
Framykoinový zásyp se používá k ošetření drobných poranění, především tam, kde je vyšší riziko vzniku infekce. K ošetření po dermatologických a drobných chirurgických zákrocích. Přípravek mohou používat, dospělí, mladiství i děti od 1 roku, lze ho podávat i v období těhotenství a kojení. Postižená místa se nejprve dobře očistí a poté zasypou přiměřeným množstvím přípravku. Pokud lékař neurčí jinak, zásyp se používá 1–2krát denně na postižená místa. Při hnisavé sekreci a tvorbě krust je nutné krusty před aplikací odstranit. Přípravek se obvykle nanáší na postižené místo do zhojení. Pokud se rána nezhojí nebo se její stav výrazně nezlepší do 7 dní od začátku léčby, poraďte se o další léčbě s lékařem. Framykoin by se neměl používat na rozsáhlé mokvající plochy, na místa se zřetelným výskytem městnání krve v křečových žilách a do bércových vředů.
Framykoin DRM PLV ADS 1 X 20 GM: maximální cena v lékárně je 64,51 Kč, průměrný doplatek v lékárně činí 8,98 Kč.
Framykoin DRM PLV ADS 1 X 5 GM: maximální cena v lékárně je 50,86 Kč, průměrný doplatek v lékárně je 36,96 Kč.
V naší poradně s názvem JAK NA OPRUZENINY KŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka.
Dobrý večer moc bych vás chtěla poprosit o radu, už víc jak měsíc mám opruzeninu v trisle a rostahuje se mi to na pipku moc se omlouvám jak jsem to napsala,koupila jsem si v lékárně sudokrem a nic teď si to mažu framykoinem a také nic, nevím co mám dělat je mi to nepříjemné měla jsem to i pod prsem tam mi to pomohlo moc děkuji za odpověď Zdenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
To je normální a potká to každého. Pro odstranění je důležitá každodenní hygiena a jemné ale důkladné vysušení ručníkem nebo lépe fénem. Pokožku vysoušejte jemným přikládáním vždy čistého ručníku, který byl vyvařen během praní alespoň na 60°C. Pokožku ručníkem nedrhněte, ale ručník jen přikládejte. Drhnutí může navodit libý pocit při svědění, ale jinak kůži naruší a umožní prostoupit tomu opruzeneckému neřádu hlouběji do kůže. Za opruzeninu může nejčastěji nějaká mykóza. Mykózy milují vlhko, takže abyste zabránila vzniku vlhkého prostředí při pocení, tak ihned po vysušení aplikujte dětský zásyp. Máte-li trochu nadváhu, tak klidně můžete použít k zásypu i toaletní papír, který složíte a umístíte ho mezi nohy. Jakmile nebude vznikat vlhko, tak opruzenina samovolně zmizí. Dbejte na to, abyste zásyp obnovila vždy, když ucítíte, že již zvlhnul.
Druhá možnost je místo zásypu použít mast Clotrimazol, kterou volně koupíte v lékárně. Použijte ji vždy po umytí dvakrát denně. Do několika dní se to zahojí.
GranuFlex vytváří optimální vlhké prostředí, které podporuje hojení mírně až středně secernujících ran. Unikátní složení hydrokoloidu GranuFlex pomáhá autolytickému čištění rány, podporuje granulaci a tím i hojení rány. GranuFlex uklidňuje bolestivé rány a snadno se aplikuje i odstraňuje, čímž zajišťuje komfort a pohodlí pacienta. GranuFlex může zůstat na ráně až 7 dnů bez výměny v závislosti na množství produkovaného exsudátu.
Jde o směs natrium karboxymetylcelulózy, želatiny, pektinu a adhezivních polymerů. Při styku s exsudátem vytváří matrice gel. Gel s obsahem hydrokoloidů zabezpečí ideální vlhké prostředí se zachováním stále teploty, hypoxie a mírně kyselého pH, které podporuje autolytické čištění, povzbuzuje angiogenezi a granulaci.
GranuFlex je kontraindikován na silně infikované rány, suché rány, slabá křehká pokožka v okolí rány.
Typy produktu:
GranuFlex – uklidňuje bolestivé rány a snadno se aplikuje i odstraňuje, čímž zajišťuje komfort a pohodlí pacienta. Pomáhá autolytickému čištění rány, podporuje granulaci a tím i hojení rány.
GranuFlex Extra Thin (extra tenký) – hojení mírně secernujících ran. Vnější vrstva tvořená fólií je voděodolná, chrání ránu před bakteriemi a znečištěním a před mechanickým poškozením. Dobře se tvaruje a lze jej přistřihovat do žádaného tvaru a tak snadno ošetřovat rány i v problematických partiích.
GranuFlex Signal – přináší zlepšení pro ještě snazší ošetřování ran: obsahuje indikátor výměny krytí, který zjednodušuje převazy rány samotným pacientům, má ztenčené okraje, které zabezpečují lepší adhezi ke zdravé tkáni, dále hladký vnější povrch s minimálním koeficientem tření, což zabraňuje předčasné výměně krytí, a v neposlední řadě lepší anatomický tvar, který umožňuje snadnou aplikaci i v méně dostupných místech.
V naší poradně s názvem RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Dobrý den,prosím o radu,manžel je vozíčkář po těžké cmp,jelikož se málo pohybuje často trpí zapařeninou třísel.Předem děkuji a přeji Vám vše dobré
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Omývat jemným dětským mýdlem a po šetrném vysušení aplikovat dětský zásyp. Zpočátku můžete vkládat sterilní tkaninu do kožních záhybů, a až se vše zahojí, tak bude stačit jen ten zásyp.
Operace slinných žláz se provádí v celkové anestézii na centrálních operačních sálech ORL oddělení.
Podčelistní slinná žláza se odstraňuje vždy celá. Kožní řez je veden zevně na krku pod dolním okrajem žlázy, souběžně s hranou dolní čelisti, v délce 5–8 cm. Přes podkoží a sval napínající kůži se lékař dostane na žlázu, kterou postupně odstraní. To může být obtížné při větších zánětlivých srůstech v okolí žlázy. Cévy vedoucí kolem žlázy do tváře se podvážou. Chrání se pod žlázou probíhající nerv, který hýbe příslušnou polovinou jazyka. Blízko žlázy probíhají 2 tenké větve lícního nervu, které vedou ke svalům dolního rtu a kožnímu svalu na přední straně krku a inervují je. Tyto jemné větve se snaží operatéři chránit. Dále se vypreparuje a podváže vývod slinné žlázy do dutiny ústní. Do rány se zavede drén, vyvede se přes kůži zevně na krk a nasadí se na něj podtlaková nádobka (Redonův drén). Odsává tak z rány tekutinu s krví, která se po operaci v ráně tvoří. Rána se zašije ve 2 vrstvách a kůže na krku se šije „neviditelným“, intradermálním stehem. Zevně se přikládá na ránu kompresivní obvaz. Drén z rány se vytahuje 2. až 3. den po operaci, kožní steh 7. až 10. den. Je-li hojení rány normální, je pacient propuštěn z oddělení domů 5. až 7. den.
Příušní žláza. Operace příušní žlázy je náročnější a také rizikovější výkon. Kožní řez se vede těsně před ušním boltcem, dále pokračuje pod ušním lalůčkem dozadu za boltec a odtud se řez stáčí dolů podél kývače na krk. Obnaží se příušní žláza. Vyhledá se kožní nerv vedoucí k ušnímu lalůčku, ale protože brání přístupu ke žláze, zpravidla se přerušuje. Největším rizikem operace příušní žlázy je poškození lícního nervu, který prochází přímo žlázou a inervuje mimické svaly obličeje. Základem operace je proto vyhledání kmene lícního nervu při jeho vstupu do žlázy a dále preparace všech jeho větví procházejících žlázou. Tato část operace se provádí s pomocí takzvaných lupových brýlí, které zvětšují obraz operačního pole. Cílené vyhledání lícního nervu dává větší naději, že nerv nebude poškozen, než odstraňování nádoru ze žlázy „naslepo“ bez identifikace nervu. Nepodaří-li se najít hlavní kmen nervu, snaží se operatér identifikovat jeho periferní větve po výstupu ze žlázy a po nich pak postup
V naší poradně s názvem PÁSOVÝ OPAR A JEHO LÉČENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Brdová.
Dobrý den, píši proto, že si nejsem jistá, jedná-li se o pásový opar nebo
pouze o zapařené místo v podprsence. Venku je velká vlhkost - červen 22, často
bouřky a přeháňky, teplo, dusno ... ani každodenní sprchování nepomůže.
Puchýřky mokvaly, ale postupně se vysušují. Měsíček mast ani heřmánková
nepomohly. Snad klasický pudr - dětský ... slyšela jsem i zinková mast ...
Přikládám fotografii. Děkuji ! Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Toto pásový opar skutečně není. Jde o dermatitidu nejspíše opruzeninu. Více by vám sdělil kožní lékař při vyšetření v ambulanci. Při léčbě opruzeniny je použití masti kontraproduktivní, protože mast zadržuje na pokožce vlhkost a ta dále podporuje rozvoj těchto boláků. Na opruzeniny zabírá sucho. Pokožku je třeba omýt mýdlem, vysušit fénem do sucha a aplikovat zásyp. Jakmile zásyp zvlhne, tak třeba vše opakovat.
Hydrocoll je vysoce flexibilní samolepicí krytí. Má savé jádro, které rychle absorbuje exsudát a proměňuje jej v gel. Náplast udržuje ránu dostatečně vlhkou a vytváří ideální prostředí pro činnost fibroblastů a vznik granulační tkáně. Hydrokoloidní krytí může na ráně dle míry exsudace zůstat až 7 dnů – proces hojení je rychlejší. Povrch Hydrocollu je vysoce odolný proti vlhku – umožňuje tak například sprchování. Při absorpci exsudátu z rány dochází k tvorbě gelu, který vytváří vlhké prostředí v ráně. Používá se na granulační a epitelizační fáze. Hydrocoll je vhodný na akutní i chronické neinfikované špatně se hojící rány s menší sekrecí a minimem povlaků.
Výhodou Hydrocollu je, že je díky polyuretanové vrstvě nepropustný pro choroboplodné zárodky směrem dovnitř, ale propustný pro páru směrem ven, dále podporuje granulaci a epitelizaci vytvářením vlhkého prostředí díky přeměně tekutiny v gel, pojímá zbytečný sekret z rány a bezpečně jej do sebe uzavírá. Signalizací nutnosti výměny je tvorba puchýřků na krytí. Nespornou výhodou je možnost sprchování. Krytí lze na ráně ponechat až 7 dnů, indikací k výměně je kromě vytvoření puchýře i viditelné zbarvení obvazu. Je vhodný k použití i pod kompresivní terapii, která je nezbytnou součástí léčby bércových vředů.
Toto krytí je nevhodné na silně infikované rány, suché rány, k aplikaci se nehodí na slabou a křehkou pokožku v okolí rány.
Typy produktu:
Hydrocoll thin – tenčí verze vhodná na méně secernující rány, může se stříhat.
Hydrocoll sacral – má speciální tvar k ošetření v sakrální oblasti.
Hydrocoll concave – jde o speciální tvar k ošetření na patě a lokti.
V granulační fázi hojení se v ráně tvoří nové krevní cévy, takzvané neoangiogeneze, a ránu postupně vyplní granulační tkáň. Vzniká síť kolagenních vláken (produkt fibroblastů). Tvorbu těchto vláken zvyšuje růstový faktor TGF-β, který produkují v ráně přítomné makrofágy. Takto vzniklá síť je podkladem pro následující proces epitelizace.
Epitelizační fáze
Epitelizační fáze je konečnou fází hojení rány. Epitelizace začíná z okrajů nebo z epitelizačních ostrůvků uvnitř rány. Buňky pak v podstatě „migrují“ po její vlhké spodině. Proto je důležité chránit epitelizující ránu před vyschnutím. Epitelizační fáze bezprostředně provází fázi granulace, která vytváří nosnou plochu pro tvorbu nového pojivového tkaniva a pokožky, která je tenká a bez kožních adnex (chlupů, vlasů, žláz a nehtů).
Ve svém příspěvku ŠTÍPANCE NA TĚLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav.
Dobry den, nevite od jakeho hmyzu by to mohlo byt? Puvodne to byl klasicky maly pupinek jako od komara a ted je z toho takovyto bolak o prumeru 2cm, ktery se zanecuje. Predem diky za odpovedi Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Já měla štípance v létě. Noha mi natekla dvojnásobně. Šla jsem k lékaři, ale tam zrovna malovali. V zoufalství jsem zašla do lékárny. Paní mi dala fenistigel a zásypna rány s desinfekcí. Asi za 3 dny se vše zahojilo.
Na smradlavé nohy je účinný kamenec. Do šesti litrů vody nasypte jednu čajovou lžičku kamence v prášku. Máchejte si nohy v roztoku asi půl hodiny. Na závěr opláchněte čistou vodou. Tento postup opakujte po čtyři dny. Tuto proceduru by měli provádět jednou za měsíc všichni, kdo chtějí snížit zápach nohou.
Na snížení zápachu po příchodu domů si můžete také dát nohy na deset minut do vody, ve které rozpustíte pár zrnek hypermanganu. Voda by měla mít jen narůžovělou barvu.
Nebo si připravte octovou vodu. Do litru vody dáte jednu až dvě polévkové lžíce octa a nohy do ní ponoříte na deset minut. Hypermangan i ocet ničí zárodky kvasinek a plísní. Až nohy osušíte, můžete je ošetřit vhodným hydratačním krémem. Ten kůži jednak mírně promastí, ale zároveň zmírní pocení.
Vysoušecí účinky, vhodné k zamezení zápachu chodidel, má také tanin, organická sloučenina obsažená v listech čaje. V litru vody vařte po dobu deseti minut tři pytlíky černého čaje. Následně přilijte studenou vodu a namočte si v tekutině nohy. Nechte působit půl hodiny. Na závěr opláchněte chodidla v čisté vodě a do sucha osušte. Tuto kúru byste měli absolvovat v lepším případě dvakrát denně. A to tak dlouho, dokud nezaznamenáte výraznou změnu. Poté stačí aplikovat dvakrát týdně.
Při pocení nohou pomůže i zásyp. Lehce si dvakrát denně poprašte chodidla zásypem, který koupíte v lékárně. Zásyp je účinný, pokud jej aplikujete na suchou nohu. Jakmile už je chodidlo zpocené, je na zásyp pozdě a použitý prášek na chodidlech vytvoří jen kaši.
Na pocení nohou jsou velmi dobré šalvějové koupele, pokud je pocení na více místech těla, pak se doporučuje pít šalvějový čaj. Na 2 litry vody dejte 5 lžic sušené šalvěje, používejte každý večer a po týdnu by se pocení mělo zredukovat. Šalvějové tinktury můžete zakoupit i v lékárnách.
Důležitý je hygienický režim, prodyšné boty, bavlněné ponožky.
Proti potivosti lze doporučit i Driclor, bezbarvý roztok vhodný pro ošetření kůže se zvýšenou potivostí. Driclor se používá v oblasti podpaží, rukou, nohou, čela, zad, ale je možné ho použít i na jiných místech.
Ve svém příspěvku FAKULTNÍ POLIKLINIKA KARLOVO NÁMĚSTÍ 32 PRAHA KOŽNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra Hojdova.
Dobrý den ,prosím nemohu nikde se dočíst jestli berete děti bez objednání a bez doporučení.Dekuji Hojdova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Od června mám problém s bércem na levé noze,zatím mě léčí denním převazem s debriecasan gelem a přelepit gázou bactigras.nyní po stěru z rány zjistili v ráně přítomnost streptokoka,Protože jsem alergik,bojí se dát penicili.Nejdříve se musí udělat testy.Rána a celá noha mě trvale i v noci hodně bolí-štípe a pálí-,prosím poraďte,co s tím.Vrlmi děkuji za každou radu/ je mi 80 let/.Přeji hezký den.Hana
Léčba spočívá v irigaci a exkochleaci extrakční rány, které mají zajistit odstranění nekrotických částí lůžka, okrvavění rány a vyvolání opětovného hojení. Vzhledem k bolestivosti zákroku je vhodné provést jej v lokální anestezii. Možné je užití intraalveolárního léčebného prostředku po exkochleaci a výplachu lůžka.
Této komplikaci se dá předejít preventivním podáním antibiotik. Profylaktické podání antibiotik má však svá pravidla. Zahajuje se vždy před výkonem tak, aby bylo antibiotikum přítomno systémově v maximální koncentraci v době chirurgického výkonu. Preferuje se jednorázové podání.
Upřednostňují se antibiotika baktericidní, eventuálně bakteriostatická, která jsou schopna v daném množství dosáhnout baktericidních účinků, dobře pronikajících do kosti. Ideální forma podání je parenterální, zejména intravenózní. Nejčastěji jsou doporučovány linkosamidy (klindamycin), dále penicilinová antibiotika (amoxicilin) a tetracyklin. Nevýhodou antibiotického podání je riziko celkové rezistence a dále možné komplikace plynoucí z přímé toxicity antibiotik, například působení na gastrointestinální trakt s alterací přirozené mikroflóry, projevující se průjmy, nevolností, zvracením, bolestí břicha a dále hematologické či nefrologické komplikace. V případě antibiotik nelze přesně vymezit indikace, nicméně profylaktické podání antibiotik je vhodné u impaktovaných zubů moudrosti, kde se předpokládá protrahovaný komplikovaný zákrok vyžadující rozsáhlou preparaci kosti.
Lokálně podávané léčebné prostředky mají dvě formy:
antiseptické výplachy dutiny ústní;
intraalveolárně podávané prostředky.
Antiseptické výplachy: K antiseptickým výplachům se využívají prostředky na bázi chlorhexidinu. Chlorhexidin je biguanidové antiseptikum s baktericidními a bakteriostatickými účinky na široké spektrum grampozitivních (streptococcus pyogenes, mutant, viridans, staphylococcus aureus) a gramnegativních bakterií (escherichia coli, klebsiela aerogenes). Účinek chlorhexidinu je také antimykotický a antivirový. Jeho účinek spočívá ve vazbě na fosfátové skupiny fosfolipidů buněčné membrány, čímž narušuje její permeabilitu. Při vyšších koncentracích pak působí přímé narušení buněčné stěny, dochází k prostupu chlorhexidinu do nitra buňky s následnou koagulací buněčných bílkovin. Vedlejší účinky chlorhexidinu jsou lokální a reverzibilní. Nejčastější komplikací je vznik žlutohnědého zabarvení jazyka a pigmentace zubů. Chlorhexidin se u
V naší poradně s názvem DOTAZ K LÉČBĚ NOHOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hrdá.
Dobrý den,
prosím Vás o radu,děda má cukrovku II. a má otevřené rány na nohou- pata,prsty u nohou,jsou to takové zhnisané mokvající rány,okolí je zarudlé,už to bude skoro rok a stále se to nelepší,ani lékaři nepomáhají! Lékaři udělali i stěr z rány na rozbor,ale žádná bakterie se nenašla. Používal na to dezinfekci nebo peroxid,i nějaké mastičky a říká jak ho to pálí. Máme velké obavy,aby nedošlo k amputaci. Předem děkuji za odpověd´. S pozdravem Hrdá.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Průvodním jevem u diabetu bývají otevřené rány na kůži. Tomuto stavu se říká diabetická noha. Přítomnost bakterií je zde až na druhém místě, kdy se infekce dostane do vzniklé rány. Účinným řešením je vhodné krytí těchto postižených míst pomocí takzvaného hydrofilního obvazu. To jsou obvazy se speciálním povrchem, který udržuje žádoucí vlhké prostředí, což umožňuje regeneraci postižené kůže a zároveň zabraňuje vniknutí bakterií. Hydrofilní krytí můžete koupit v lékárně. Tady jsou vidět nabídky a jejich cena https://www.zbozi.cz/hledan…
U každého chirurgického výkonu, tedy i u chirurgické extrakce zubu, mohou nastat komplikace jak v jeho průběhu, tak po něm. Spektrum komplikací je velmi pestré. Patří mezi ně i níže uvedené potíže.
Bílý povlak po vytržení zubu
Bílý povlak po vytržení zubu může signalizovat kolemčelistní zánět. Následná léčba se volí podle rozsahu zánětu (antibiotika, zajištění odtoku hnisu).
Zánět po vytržení zubu
Zánět po vytržení zubu patří mezi komplikace hojení rány, objevuje se častěji v dolní čelisti, projevuje se obvykle od 3. pooperačního dne otevřením rány a bolestmi, zápachem z úst (například alveolitis sicca). K ústupu obtíží je pak nutné ránu opakovaně vyplachovat a drénovat.
Suché lůžko po extrakci
Alveolitida (suché lůžko) se objevuje asi u každého pátého jedince, který si nechal trhat dolní osmičky. Jde totiž o místo, které se hůře hojí a v němž se drží zbytky jídla. Nahoře je riziko této komplikace mnohem menší.
Suché lůžko vyžaduje profesionální ošetření. Jedná se o stav, kdy v extrakční ráně chybí koagulum jako následek sníženého krvácení rány, jedná se buď přímo o takzvané suché lůžko (alveolitis sicca), nebo o rozpad již vytvořeného koagula vlivem zvýšené fibrinolýzy, případně účinku bakteriálních enzymů při sekundární infekci. Tento stav se nazývá hnisavý zánět zubního lůžka (alveolitis purulenta). Poté dochází k zánětu v přilehlé kosti a měkkých tkáních. Alveolitida je provázena silnými bolestmi. Zánět lůžka po extrakci zubu na sebe zpravidla upozorní intenzivní bolestí extrakční rány, která nastupuje za 48–72 hodin po výkonu a vyzařuje do okolí. Bolesti, jejichž příčinou je dráždění volných nervových zakončení vyčnívajících na odhalené kosti, bývají kruté a neutlumitelné analgetiky. Zřídka se během alveolitidy vyskytuje vysoká teplota nebo schvácenost. Cílem léčby je likvidovat infekci, tlumit bolest a podpořit tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně. Ošetření spočívá v masivním, ale šetrném výplachu rány vlažným antiseptikem, kterým se odstraní rozpadlé zbytky koagula nebo zbytky potravy. Následné lehké vtlačení mulového drénu smočeného v roztoku do rány tlumí vedle protizánětlivých účinků bolest, stimuluje tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně a epitelizaci jejích stěn a brání ulpívání zbytků potravy v prázdném lůžku. Drén je třeba denně vyměňovat po dobu cca 5–7 dní. Ránu lze ošetřit řadami postupů a záleží jen na zvážení ošetřujícího lékaře, který zvolí.
V naší poradně s názvem JAK TO VLASTNĚ JE? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Akcina.
Jak tomu mám rozumět? V úvodu se píše, že:
Kostival neboli Symphytum officinale je používán na kůži k léčbě ran a snižuje záněty výronů a zlomenin.
A dále mj:
Nikdy nepoužívejte kostival na porušenou kůži.
Celé toto čtení je velmi nevěrohodné. Jinde se píše, že se kostivalem léčí i bércové vředy a jiné otevřené rány.
Tak, jak to vlastně je??!!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kostival, respektive látky v něm obsažené, se nesmí dostat do krevního oběhu. Proto je v článku správně uveden zákaz jeho použití na otevřené rány a na popraskanou pokožku. Malá část těchto nebezpečných látek se dostane do krve i skrz neporušenou kůži. Velké množství těchto látek uvnitř těla pak může poškodit játra, bez kterých se nedá žít.
Kostival je prospěšný při procesu hojení pokožky, a používá se na zhojené rány. Nejlepším ukazatelem, kdy je možné bezpečně použít mast kostivalu, je okamžik přirozeného oddělení strupu od pokožky.
Léčba není nutná. Postiženou kůži je vhodné omývat vlažným roztokem heřmánku, jemně osušit a do kůže vetřít čistý avirilový zásyp bez příměsi azulenu. Zásyp si nasypte na dlaň a rukou na postižená místa jemně vetřete. Tento postup během dne několikrát opakujte a také častěji přebalujte. Kůže se velmi rychle zklidní, ale také vysuší, proto ji následně musíte ošetřit zvláčňujícím přípravkem, na který bylo dítě zvyklé.
Jak lze předcházet vzniku potniček u dětí:
V bytě udržujte stálou teplotu a snažte se nechat v místnosti proudit vzduch (pootevřená ventilace).
Volte vždy vhodné oblečení (spodní vrstvy by měly být bavlněné).
Dítě zbytečně moc neoblékejte, aby na sobě nemělo příliš vrstev k poměru teploty vzduchu, spíše ho otužujte.
Snažte se omezit pobyt dítěte v horkém a vlhkém prostředí.
Na noc dítě ukládejte ke spánku do chladné, dobře vyvětrané místnosti.
Do postýlky na matraci nedávejte klasické igelitové podložky.
Dbejte na zvýšenou hygienu, dítě častěji přebalujte a vždy jej otřete k tomu určenými dětskými hygienickými ubrousky.
V naší poradně s názvem SULFOTHION se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Heilly.
prodelala jsem proti svrabovou kuru,ale stale mam pocit,ze se mi to uplne nevylecilo...jsem z toho zoufala...muzu pouzivat zasyp Sulfotion,ktery obsahuje siru...nebo zajit opet k lekari...dekuji Heilly
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Heilly, při nákaze svrabem vznikají v kůži kanálky, které se zanítí díky zbytkům trusu od zákožky svrabové a nějakou dobu to trvá, než se zahojí. Po dobu hojení to ještě obvykle svědí, ale svrab už může být mrtvý díky předchozí léčbě. V této fázi je důležité si to nerozškrábat a být trpělivá. Pokud chcete mít 100% jistotu, že svrab ve vás již nežije, tak běžte za svým lékařem, aby znovu vaši kůži prohlédl.
Používání jemného zásypu Sulfothion s koloidní sírou určitě v době hojení po svrabu pravidelně používejte, jak je napsáno v jeho návodu. Tento jemný sýrový zásyp totiž mírní svědění, podporuje odlučování svrabem poškozené pokožky a také podněcuje vytváření pokožky nové a zdravé. Solfothion vám pomůže být po svrabu dříve fit.
Postiženou kůži je vhodné omývat vlažným roztokem heřmánku, jemně osušit a do kůže vetřít čistý avirilový zásyp (bez příměsi azulenu) – zásyp si nasypte na dlaň a rukou na postižená místa jemně vetřete, postup během dne několikrát opakujte a také častěji přebalujte. Kůže se velmi rychle zklidní, ale také vysuší, proto ji následně musíte ošetřit zvláčňujícím přípravkem, na který bylo dítě zvyklé.
Postižené místo oplachujte odvarem z dubové kůry, nálevem z řapíku nebo měsíčku (nejste-li alergičtí, lze použít i heřmánek). Spěte na boku či břiše („větrejte“ kůži), postiženou oblast na noc namažte zinkovou mastí.
Připravte si sedací koupel z jedlé sody (pokud máte levandulovou silici, nakapejte 4 kapky na sodu a následně rozpusťte ve vodě). Postačí vám ½ hrnku sody na ½ vany.
Přikládejte obklady z takzvaného Jarischova roztoku (koupíte v lékárně). V tomto případě už ničím dále nemažte.
Máte-li rádi aromaterapii (nebo ji má ráda vaše drahá polovička), vyrobte si léčivý sprej. Do ¼ litru převařené vody nalijte lžičku lihu (klidně slivovice), ve kterém rozpustíte: 6 kapek eukalyptové, 6 kapek levandulové a 6 kapek kvalitní heřmánkové silice. Vše vlijte do rozstřikovače a dejte do lednice. Následně lze provádět chladivé a příjemně aromatické léčebné „obstřiky“. Silice navíc mají i dezinfekční účinky.
Lékaři dnes příliš nedoporučují dětský zásyp, protože vytváří na pokožce hrudky a může kůži zbytečně třít. Proto jsou lepší masti a krémy, ale stále je mnoho maminek, které na pudr nedají dopustit.
Když vám nezabírají osvědčené mastičky, je lepší dojít si k pediatrovi, protože ne každé začervenání a podráždění musí být opruzeniny. V některých případech se může jednat o kvasinkovou infekci, která se nazývá kandidóza. Plíseň Candida má ráda vlhko, teplo a narušený povrch. Na místě infikování vznikají rudá místa s bílými puchýřky či pupínky, které praskají a postupně se šíří. Lékař vám může předepsat antimykotické masti a krémy. Někdy stačí i klasická genciánová violeť.
V naší poradně s názvem OPRUZENINA CO NA NÍ POMÁHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sabinka .
Je mi 13 za chvíli mi bude 14 let mám cukrovku opruzeniny mám skoro každý rok nikdy jsme to neřešila ale teťkon jak jsem velká tak mi to už vadí požívám bepanthen chtěla by jsem se zeptat kolikrát denně si to mm mazat a jestli si to nemám mazat krémem na ruce??? a ještě by jsem se chtěla zeptat zmizí to tak do 3 dnů???
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Sabino, musíš si opruzená místa důkladně mýt vodou a mýdlem dvakrát denně a hned po umytí jemně, ale důkladně osušit a nanést tekutý pudr nebo dětský zásyp. Nic jiného na to nedávej. Teprve až když se to hojí (většinou po dvou dnech) můžeš použít kalciovou mast podle návodu. Celé by se to mělo zahojit do týdne.
Významná jsou i preventivní opatření zahrnující několik možností, které by měly omezit vznik alveolární ostitidy, přičemž je možné využít celkových nebo lokálních léčebných prostředků.
Patří sem:
Celkově podávané léčebné prostředky: kortikoidy, antibiotiky. Nejčastěji jsou doporučovány linkosamidy (klindamycin), dále penicilinová antibiotika (amoxicilin) a tetracyklin. Nevýhodou antibiotického podání je riziko celkové rezistence a dále možné komplikace plynoucí z přímé toxicity antibiotik, například působení na gastrointestinální trakt s alterací přirozené mikroflóry, projevující se průjmy, nevolností, zvracením, bolestmi břicha, a dále hematologické či nefrologické komplikace.
Lokálně podávané léčebné prostředky – mohou být podávány ve dvou formách:
antiseptické výplachy dutiny ústní;
intraalveolárně podávané prostředky.
K antiseptickým výplachům se užívají prostředky na bázi chlorhexidinu. Chlorhexidin je biguanidové antiseptikum s baktericidními a bakteriostatickými účinky na široké spektrum grampozitivních (streptococcus pyogenes, mutant, viridans, staphylococcus aureus) a gramnegativních bakterií (escherichia coli, klebsiela aerogenes). Účinek chlorhexidinu je také antimykotický a antivirový. Vedlejší účinky chlorhexidinu jsou lokální a reverzibilní. Nejčastější komplikací je vznik žlutohnědého zabarvení jazyka a pigmentace zubů. Doporučené užití chlorhexidinu je ve formě výplachů dutiny ústní, a to bezprostředně před výkonem. Pacient na 30–60 vteřin ponechá v ústech volně antiseptický prostředek. Obdobný výplach užívá 2x denně po dobu 7 pooperačních dní. Řada studií prokazuje, že dochází ke snížení alveolitidy téměř o 50 %, jsou-li výplachy prováděny každodenně po dobu 1 týdne.
Intraalveolární profylaxe spočívá v aplikaci léčebného antiseptického/antimikrobiálního prostředku přímo do extrakční rány. Velmi vhodnou metodou je užití chlorhexidinového gelu do extrakční rány na závěr výkonu. Gel se aplikuje pouze v jedné dávce.
Další variantou je otevřená metoda, při níž se užívá antiseptického působení jodoformu. Otevřená metoda spočívá v ponechání volné/otevřené extrakční rány, která se vytamponuje v korunkové části jodoformovým drénem. Ten svým antiseptickým účinkem chrání vzniklé krevní koagulum s následným hojením rány. Drén se po 3 až 5 dnech vyměňuje vždy za kratší, přičemž je extrakční rána pouze vypláchnuta fyziologickým roztokem. Po 2 týdnech se drén odstraň
V naší poradně s názvem BABSKÉ RADY NA EKZEM MOKVAVÉ STROUPKY KTERÉ SVĚDÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdena.
poradte my někdo co zabírá na ekzém .velice mě svědí hlava .už se myji jen vodou.nic nepomáhá.skusila jsem dětský zásyp .svědí to dál.poradte nějakou babskou radu. děkuji zdena.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste chvíli umývat vlasy šamponem Nizoral. Mohl by pomoci. A když ne ten, tak pak dehtové mýdlo.
Trhání kořene zubu se provádí po umrtvení tkání v okolí zubu. Lékař speciální pákou uvolní okolní měkké tkáně, poté je pohyby do stran zub vyjmut z kostěného lůžka.
Možné komplikace:
zlomení kořene během trhání zubu;
prodloužené krvácení z rány – lékař do rány na podporu sražení krve vloží kolagenní hmotu;
odlomení části kostěného lůžka zubu;
rozpad krevní sraženiny v ráně během hojení a vznik takzvaného suchého lůžka – po vyčištění se do lůžka vloží speciální hmota s dezinfekčními účinky;
v horní čelisti může zřídka dojít k otevření v bezprostřední blízkosti se nacházející čelistní dutiny – lékař musí přes lůžko přešít sliznici z okolí rány;
při trhání dolních zubů moudrosti (osmičky) může ve výjimečných případech dojít ke zlomenině čelisti;
poškození sousedního zubu během rozkývání trhaného zubu;
poranění měkkých tkání v sousedství trhaného zubu;
poranění cév či nervu;
vdechnutí či polknutí trhaného zubu.
Trhání zubu se zánětem
Po extrakci horních zubů v bočním úseku se zánětem je možné otevření čelistní dutiny, případně zatlačení zubu či části zubu do čelistní dutiny, kdy je nutné otvor rozšířit a zub vyjmout, stav se následně řeší plastikou slizničním lalokem. Po výkonu může docházet k mírné krvavé sekreci z nosu. Hojení rány může být prodlouženo místním zánětem zubního lůžka, jehož léčba spočívá v drenáži a lokálním ošetřování rány.
V naší poradně s názvem SVEDENI A POPRASKANÁ KUZE NAD KONECNIKEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Filip.
Dobrý den už delší dobu mě svědí a mám popraskanou kůži nad konečníkem někdy se objeví i malé boule.Co by to mohlo být a čím bych to mohl vyléčit.Zasílám i fotografii děkuji. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zřejmě u vás došlo k zapářce a při podrbání jste si takto rozškrabal pokožku mezi šourkem a konečníkem. Druhá možnost je geniální herpes, ale to nelze ze stavu na fotografii s jistotou určit. Nejspíše bude třeba vyzkoušet několik postupů. Sám si můžete pomoci důkladným mytím mýdlem dvakrát denně a vysušením do sucha ručníkem. Po každém mytí je potřeba aplikovat dětský zásyp. Když se to při tomto postupu nezlepší do jednoho týdne, tak bude potřeba zjistit přesnou příčinu těchto problémů v ordinaci kožního lékaře. Tam pak dostanete účinný lék na lékařský předpis.
Pokud jdete na extrakci zubu kvůli parodontóze, tak se extrakce zubu volí jako poslední možnost, kdy již nejde zub jinak zachránit a drží v kosti jen pár vazy. Před vlastním výkonem se podává anestezie, takže to rozhodně nebude bolet. Výkon by neměl trvat déle než dvacet minut, to však záleží na šikovnosti lékaře a možném krvácení, které se pak staví tampony. Poté vám zubař podá všeobecné informace o tom, jak se po zákroku chovat, co dělat a nedělat a doporučí i léky na bolest. Dle zkušeností zabírá Ibalgin a Apo-Ibuprofen. Bolesti se nebojte, maximálně ucítíte tlak, který se v případě parodontózy bude rovnat zhruba tlaku při žvýkání tužší stravy.
Vytažení zubu, odborně extrakce, je obecně nejčastější stomatochirurgický výkon. Provádí se zpravidla v místním znecitlivění a ambulantně. Hospitalizace je nutná většinou pouze u závažně nemocných například těžkým srdečním onemocněním nebo u pacientů užívajících léky na ředění krve. Pokud vás čeká extrakce zubu, je dobré se před návštěvou ordinace dostatečně najíst a vzít si všechny léky, které trvale užíváte.
Před samotným výkonem by se vás lékař měl dotázat na váš zdravotní stav, zejména jaké léky berete, netrpíte-li alergiemi, zda se neléčíte se srdcem, nemáte vysoký krevní tlak, cukrovku a další nemoci. Dále se stomatolog bude zajímat, jestli netrpíte poruchou krevní srážlivosti. Lékaři byste měli sdělit eventuálně i komplikace, které nastaly při předchozích ošetřeních (mdloba, krvácení po výkonu).
Poté lékař aplikuje místní anestezii. Před samotnou injekcí lze místo vpichu ještě znecitlivět povrchovým anestetikem. Při výkonu byste neměli cítit ostrou bolest, ale pouze dotyk, občas i lehce nepříjemný tlak. Během extrakce někdy může dojít k zalomení zubu, který pak nelze vytáhnout klasickou cestou. V tom případě je potřeba kořen zubu vybavit chirurgicky, to znamená, že je nutno obnažit a snést kost nad příslušným zubem. U extrakcí v postranním úseku v horní čelisti zase může dojít k otevření dutiny čelistní kosti, která pak svým přirozeným ústím komunikuje s nosní dutinou. Tato komplikace se řeší „přetažením“ okolních měkkých tkání přes tuto takzvanou oroantrální komunikaci. Aby nedošlo k poruchám hojení, je pacientovi na dobu jednoho týden zakázáno smrkat a zpravidla bývají nasazena antibiotika, aby se předešlo možným zánětlivým komplikacím.
Syndrom diabetické nohy je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. Onemocnění je definováno jako infekce, ulcerace, nebo destrukce hlubokých tkání nohy, spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny. Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie. Bylo zjištěno, že nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze – dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány – cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný débridement – očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed.