Pod pojmem ruptura si je třeba představit přetržení či prasknutí Achillovy šlachy, což je velmi bolestivé a vážné onemocnění, které se nedá vyléčit během pár dní. Naopak léčba obvykle trvá několik měsíců a v řadě případů třeba i rok. K ruptuře Achillovy šlachy může dojít na několika místech, nejčastěji se Achillova šlacha přetrhne těsně nad patní kostí, protože v tomto místě je šlacha nejméně zásobená krví vlásečnicemi. K přetržení může dojít ale také v lýtkovém svalu, nebo může být šlacha dokonce odtržená od patní kosti.
Ke kterémukoliv z těchto přetržení Achillovy šlachy může dojít náhle a bez jakéhokoliv varování. Achillova šlacha totiž neobsahuje žádná nervová zakončení, a tak šlacha nebolí, dokud se nepřetrhne (= nenatrhne). K přetržení této šlachy dochází obvykle při nevhodném pohybu při sportu. Některé sporty jsou pro toto poranění rizikovější než jiné. Vesměs ale platí, že větší riziko je u sportů, kde sportovec častěji zničehonic mění směr svého pohybu (například kličky při basketu, fotbalu atd.). K přetržení Achillovy šlachy může dojít jak u profesionálních sportovců, tak i u rekreačních. Častější je toto poranění ale u rekreačních sportovců, kteří se nerozcvičují a nejsou na daný pohyb tak zvyklý. V podstatě se jedná o to, že nevhodnými pohyby a přetěžováním šlachy dojde ve vláknech Achillovy šlachy k různým trhlinkám, které jsou pak příčinou jejího přetržení. Aby k ruptuře Achillovy šlachy nedocházelo je vhodné se před každou sportovní aktivitou pořádně rozcvičit a po sportu provést strečink, provozovat pohyby při sportu správně (při běhu mít správné postavení nohou, dělat stejně dlouhé kroky), pomoc může i dodržování pitného režimu, protože pokud člověk málo pije, tak tělo automaticky do šlach dodává méně tekutin a tím šlachy začnou vysychat a nejsou tak pružné.
- příznaky
Ruptura Achillovy šlachy se pozná obvykle okamžitě, dojde totiž k velmi bolestivému prasknutí, které se projeví i bolestí v lýtku (jako kdyby člověka někdo do lýtka udeřil), zároveň je někdy toto prasknutí také slyšitelné. Toto bolestivé prasknutí někdy provází vznik krevní sraženiny (= modřiny) v místě prasknutí, hematom se ale neobjevuje u ruptury pokaždé. Ruptura Achillovy šlachy se také může projevit viditelnou deformací v místě prasknutí. Ruptura této šlachy může způsobit, že chůze po ruptuře achillovky bude extrémně obtížná, v některých případech i nemožná. V jiných případech ruptura nemusí mít tak drastický průběh.
- léčba
Léčba ruptury Achillovy šlachy je vždy zdlouhavá. Toto poranění navíc vyžaduje rehabilitaci. Obvykle léčba ruptury trvá několik měsíců, ale v některých případech se doba trvání léčby může při
V naší poradně s názvem CERNY UTVAR NA UKAZOVACKU NA CHODIDLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel D.T..
Dobry den, je to cca 3 mesice, co jsem zpozorovala na ukazovacku na chodidle cernou kulicku. Myslela jsem si, ze to je jen priskripnuta kuze a shluk krve. Postupem casu se to o malicko zvetsilo a zacalo pri chuzi bolet. Nevite prosim, co to muze byt? Prikladam fotografii. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Doporučuji co nejdříve tuto skvrnku vyšetřit dermatoscopem v ordinaci kožního lékaře. Bez tohoto vyšetření bude jakákoliv snaha o diagnózu marná. Neodkládejte to.
Latinsky se šlacha nazývá tendo a anglicky tendon nebo sinew.
Šlachová pochva
Na místech, kde se šlachy stýkají s jinými vnitřními strukturami těla, jsou šlachy umístěné ve šlachových pochvách - obalech s dvojitou stěnou vyplněnou tekutinou, v níž kloužou a promazávají se. Při přirozeném stárnutí či dlouhodobém výkonu stejného pohybu mazivová tekutina vysychá a pokud nedojde k jejímu doplnění, vrstvy pochvy se o sebe začnou bolestivě odírat za praskavého zvuku (tzv. krepitace, známé při praskání kloubů prstů).
V naší poradně s názvem ODUMŘENÁ ŠLACHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Nechápu pojem odumřená šlacha .... co se tedy stane s postiženým místem, ( např. holeň), kde došlo k odumření ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Odumřelá šlacha se nejčastěji objevuje v místě úponu kosti a šlachy. Zde dojde k nekróze na šlaše a organizmus ji začne vnímat už ne jako šlachu, ale jako cizí tkáň a započne proti ní obranný proces, který se projevuje zanícením a otokem kolem odumřelé šlachy. Tento stav se neustále zhoršuje a zvyšuje se bolestivost v místě odumření. Odumřelá šlacha se musí operativně odstranit a nahradit novým materiálem, jinak se zánět bude dál rozšiřovat a mohl by zachvátit celou oblast, která by se pak nedala léčit jinak než, uříznutím.
Achillova šlacha se nachází na noze, kde působí jako spojka mezi lýtkový svalem, svalem dvojhlavým lýtkovým, svalem chodidlovým a patní kostí. Obvykle se o ní hovoří také jako o „Achilovce“. Achillova šlacha se nenachází jen v blízkosti paty, ale vede zhruba od poloviny lýtka až k patě. Jedná se o úponovou šlachu trojhlavého svalu bérce, která je velmi silná. Achillova šlacha je velmi důležitá pro chůzi a běh, díky ní totiž dochází k pohybu v kotníku (pohyb špičky nohy k podložce), což je velmi častý a náročný pohyb (při běhu a chůzi má vliv na odraz), a proto je velmi důležité, aby tato šlacha byla pevná (dokonce se jedná o nejpevnější šlachu v lidském těle). Protože je tato šlacha velmi často zatěžovaná, může někdy dojít k jejímu přetížení (často se to stává u sportovců, kteří se před výkonem nerozcvičí, nebo pokud přecení své schopnosti), které pak vede k přetržení, nebo k natržení této šlachy.
Plantar fascia je šlacha, která spojuje patní kost a prsty. Její zánět je nejčastější příčinou bolesti v chodidle. A jak poznat zánět šlach? Jednoduše, zánět se vyznačuje ostrou bolestí nejčastěji v oblasti paty, která se projevuje při prvních ranních krocích po probuzení. Bolest po několika minutách chůze odezní a pata během dne stráveného na nohách prakticky nebolí. V průběhu dne se plantární fasciitida objeví při delší době strávené sezením a následné chůzi. Toto onemocnění obecně postihuje běžce a osoby s nadváhou. Jeho příčinou je nadměrné zatížení chodidla.
V naší poradně s názvem OTEKLÁ ŠLACHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Meddy.
Dobrý den,
2 dny jsem zakládal nový záhon.
po odrytí drnů jsem hlínu drtil
holýma rukama,protože šla krásně drolit
a plevel šel sám ven.
Ale teď mně bolí šlacha na prostředníku
z venku a kloub mám trochu oteklý.
Mažu si prst Voltarenem,no...nic moc.
Potřebuji na prst teplé,nebo studené mazání?
Poraďte mi,prosím co,abych namusel k doktorovi.
dík
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nyní potřebujete být trpělivý. Namožená šlacha se bude hojit dlouho, i tři týdny. Snažte se prst (celou ruku) vůbec nenamáhat, urychlí se tím hojení. Voltaren je skvělé řešení, protože tlumí bolest a léčí zánět, ale chce to čas. Můžete použít i ledovou tříšť zabalenou v igelitovém sáčku, kterou pak přikládejte na postižené místo na 5 minut. Postupně se bude dostavovat úleva, ale jen velmi velmi pomalu.
Běháte, sportujete a dostaví se bolest či pálení plosky. Sundáte tenisky, lehce promasírujete a následuje úleva. Ráno se probudíte, a jakmile spustíte nohy z postele, obtíže se dostaví znovu. Říkáte si: Co se děje? Příčin vzniku těchto nepříjemností může být hned několik. Mezi nejčastější onemocnění chodidel patří plantární fasciitida. Jedná se o zánět silného vazivového pruhu na plosce nohy, který se táhne od paty a upíná se podél celého chodidla až k prstům. Při nadměrném přetížení může docházet k dráždění nebo až k zánětu úponu vazu. Dlouhodobé přetěžování nohy má za následek i vznik patní ostruhy, kostěného výrůstku na vnitřní straně paty, méně často na spodním úponu Achillovy šlachy. Bolestivá není samotná patní ostruha, ale měkké tkáně v okolí, které ostruha dráždí.
Další příčinou může být Mortonova neuralgie, která se projevuje mravenčením až bolestí v místech mezi 2. a 3. prstem, někdy i 3. a 4. prstem. Obvykle najdeme pod těmito prsty i otlak svalového bříška, který je na pohmat citlivý. Osoby s tímto postižením mívají často delší druhý prst než palec a spadlou příčnou klenbu. Díky tomuto postavení nohy dochází k útlaku nervu a bolesti v chodidle, někdy s vystřelováním pod prsty. Potíže se zhoršují při chůzi a delším stání.
S termínem plochá noha jste si již také určitě setkali. Podélná a příčná klenba je při větší zátěži (například dlouhodobé stání) vystavena silám, které mají tendenci klenbu snížit a nohu oploštit. Klenbu nám drží ve správné funkci vazy nohy spolu se svaly a umí udržet klenbu při pohybu. Proto je také tendence k poklesu klenby větší při únavě zúčastněných svalů. Plochonoží často doprovází deformita prstů (takzvané kladívkovité prsty), vbočený palec (hallux vagus), různé otlaky a „kuří oka“.
V přetížených svalech (a tedy i na chodidle) můžeme vyhmatat bolestivé trigger points (malé svalové uzlíky nacházející se v přetíženém svalu). Vyskytují se zde často i plísně, které mohou signalizovat problémy s imunitou nebo různá svalová mikrotraumata.
Sesamoiditida v chodidle může způsobit bolest na základně palce, kam se upíná kloub - na bříšku palce u nohy. Charakteristické je, že bolest se vyskytuje jen na spodní straně chodidla a ne nahoře. Stav může také vést k otokům nebo modřinám.
Oblast může být zvláště citlivá, když je špička palce ohnutá nebo narovnaná. Bolest se vyvíjí postupně v průběhu času.
Sesamoiditida je zánět ve šlachách obklopujících sezamské kůstky. Jedná se o formu tendinitidy (zánět šlach). Může být také výsledkem zlomeniny sezamských kůstek. Tento stav je často důsledkem nadměrného používání palce u nohy. Baletní tanečníci a běžci mají často sklon k rozvoji sesamoiditidy.
Sezamské kůstky na chodidle sedí pod MTP kloubem. Na tyto kůstky se upínají šlachy a podporují pohyb v dané oblasti.
V naší poradně s názvem HNĚDÉ SKVRNY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denisa.
Dobrý den, dnes ráno jsem na svém chodidle objevila několik hnědých skvrn, jsou nepravidelného tvaru, na dotek jemně hebké, je jich asi 5. Někdy si zajdu do solárka, ale poslední dobou jsem dlouho nebyla, myslím si, že tohle nemá žádnou spojitos. Možná spíše fakt, že zrovna v toto období se necítím zrovna nejlépe, mám rýmu, kašel bolí mě záda a asi na mě něco leze. Vůbev nevím co by to mohlo být, mám mít důvody k obavám? Předem děkuji za informaci :))
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Deniso, Váš problém s hnedými skvrnami na chodidle může souviset se špatným žilním oběhem krve a s možnou zvýšenou propustností žilní stěny. Jde o to, že krev z Vašich dolních končetin se hůře vrací zpět k srdci. Tím se v nohách vytváří zvýšený tlak na žilní stěnu, kde dochází k průsakům krve do okolní tkáně. Při takových krevních výronech se červené barvivo - hemoglobin přeměňuje na železitý pigment - hemosiderin, který zbarvuje zevní povrch tkáně na hnědo a vytváří tak nepravidelné hnědé flíčky, podobné těm, o kterých píšete. Z této situace se může časem vyvinout takzvaný bércový vřed, který Vám může nepříjemně snížit kvalitu Vašeho života. Z tohoto důvodu doporučuji zajít za dermatologem - kožním lékařem a tento Váš stav s ním co nejrychleji prodiskutovat. Dnes již existuje efektivní léčba žilního systému, například prostřednictvím léku Detralex. Je ale důležité začít s léčbou včas!
Záněty Achillovy šlachy jsou velmi častým onemocněním u sportovců. Obvykle může dojít k zánětu jak šlachy, tak i jejího obalu. K zánětu Achillovy šlachy obvykle dochází v důsledku přetěžování, často nevhodným cvičením a pohybem. Obvykle se tak stává při aktivitách, při nichž dochází k nárazům chodidla do pevné podložky (všechny sporty, při nichž se běhá). K zánětu Achillovy šlachy může dojít u člověka v jakémkoliv věku a při jakékoliv aktivitě, přestože větší předpoklad k tomuto onemocnění mají jedinci, kteří se sportu věnují rekreačně a jsou ve věku zhruba 30 let a výše. Vliv na vznik zánětu této šlachy může mít ale i špatně zvolená obuv pro danou sportovní aktivitu, vynechání rozcvičení před sportovním výkonem, přeceňování svých schopností, pohyb po špatně zpevněném povrchu, náhlé zvýšení fyzické aktivity (například při běhu náhlý přechod do sprintu), špatný pitný režim, nebo i předcházející zranění lýtkového svalu. Člověk by se měl snažit tomuto všemu vyvarovat, protože léčba zánětu Achillovy šlachy není vždy úplně příjemná. Jako vhodná prevence může také sloužit omezení náročných fyzických aktivit, využívání ortopedických vložek do bot a nošení vhodné sportovní obuvi, zároveň je také dobré střídat pohybové aktivity, vždy se před sportem rozcvičit a zátěž zvyšovat postupně.
- příznaky
Zánětlivá onemocnění této šlachy mohou mít několik stádií a každé stádium má své příznaky. Nejprve se zánět „achillovky“ projevuje bolestí v oblasti této šlachy po sportu, nebo po velké fyzické zátěži nohy. Zároveň je achilovka také bolestivá na dotek a obvykle se objevuje i určité zduření této oblasti (zpravidla otok v blízkosti patní kosti), náhlá ztuhlost dolní končetiny v oblasti bérce, větší bolest při rychlém pohybu, zároveň se také může na šlaše objevit boule, nebo šlacha může „praskat“ při pohybu. Pro druhé stádium je typická bolesti již při fyzické aktivitě, bolest je opět obvykle provázena otokem dané oblasti. Předposlední třetí stádium se projevuje bolestí Achillovy šlachy i v okamžicích klidu, tedy v době kdy šlacha není nijak zatěžována. Poslední stádium se projevuje trvalou bolestí, která se může stupňovat i při sebemenším pohybu nohy. K tomuto stádiu obvykle dochází tím, že zánět v Achillově šlaše nebyl léčen.
- léčba
Hned na začátku je třeba zmínit, že léčba zánětu Achillovy šlachy je absolutně nezbytná, pokud by se totiž šlacha neléčila, mohla by se zcela přetrhnout a to by mohlo trvale ovlivnit její funkci. Důležité je také nezanedbávat nutnou rehabilitaci a respektovat předepsaný klidový režim a nohu v takovém případě zbytečně nezatěžovat, aby se situace dále nezhoršovala.
Základní léčbou je omezení pohybu svalu, jehož šlacha je postižena. Nejlepším postupem je fixace. K jejímu provedení lze užít obvaz, ortézu nebo sádru. Jako pomocné látky jsou používané chladivé masti. Pro urychlení opravy tkáně, a tak ukončení zánětu napomáhá zlepšení prokrvení. K tomu se používá fototerapie neboli léčba světlem. Postižená šlacha je ozařována světlem o určité vlnové délce. Po zhojení šlachy je doporučována rehabilitace. Chirurgická léčba spočívá v odstranění postižené části šlachy. Hlavním mezníkem v léčbě je tedy především klid. Pokud jej nebudete dodržovat, hrozí rozvoj komplikací, který spočívá v rozšíření zánětu na okolní tkáň. Nebezpečné je ale zejména postižení vlastních kolagenních vláken šlachy zánětem. Při nejhorším průběhu dojde k odumření šlachy. Odumřelá šlacha musí být chirurgicky odstraněna.
Ve svém příspěvku DETOX PHARMA RECENZE NÁPLASTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lída.
Mám na jednom chodidle lupenku. Je možné použít jednu náplast,nebo nalepit druhou náplast jinde.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veronika.
Taky mám palmoplantární psoriázu a detoxikační náplasti jsem použila i na místech, kde se mi kůže olupuje. Normálně jsem je snesla. Zkuste to taky a podle pocitů to když tak sundejte a používejte jen na zdravé noze, kdyby vás to nějak dráždilo.
Kostní ostruha je výrůstek na okraji kosti způsobený abnormálním namáháním a natahováním okolních vazů nebo šlach. Obvykle se to nejčastěji vyskytuje v patě, i když kostní ostruhy se mohou objevit i jinde v chodidle.
Kdykoli se struktura měkké tkáně, jako je vaz, šlacha nebo kloubní pouzdro, přichytí ke kosti, může se vyvinout kostní ostruha.
V naší poradně s názvem PUCHYRE NA CHODIDLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek.
Dobry den ,
mam dotaz,
jsem diabetik na inzulinu a pred tremi dny jsem si na plazi u more protrel chodidlo az se vytvoril dost velky puchyr ktery praskl ...
je lepsi ranu ocistit, namazat masti a nasledne zalepit a nebo nechat otevrenou na vzduchu ?
bohuzel si ted nemohu dovolit delasi dovolenou, takze potrebu poradit co je lepsi moznost, kdyz nohy musim pouzivat ... Diky za radu Zdenek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Udržujte poranění v čistotě a v suchu. Pod náplastí by se to pařilo a vznikaly by zde choroboplodné mikroorganizmy. Pečlivě vyměňujte ponožky a kontrolujte stav hojení. Kdyby se to zanítilo, tak použijte višněvského balzám a lehce to ofačujte. Když se to do 10 dnů nezahojí, tak běžte na kožní.
Zánět šlach na noze je opravdu nepříjemný problém, ale nohy nejsou jediným místem kde může k zánětu dojít. Níže je seznam nejčastějších problémů spojených s bolavou šlachou.
Achillova šlacha
Největší šlachou na noze je Achillova šlacha pojmenována po mytickém nezranitelném hrdinovi, který měl právě v tomto místě své jediné zranitelné místo. Achillova šlacha je tvořena úponem trojhlavého svalu lýtkové. Zánět achillovy šlachy se často objevuje u přetěžovaných sportovců. K zánětu vedou nárazy chodidla na pevnou podložku při doskocích, nebo rychlé změny směru pohybu, nebo prudké odrazy od země. Ke zranění achillovky dochází i při nedostatečném rozcvičení, regeneraci, nebo při špatném pohybu při sportu. K zánětu achillovy šlachy vede také dlouhodobé přetěžování (při tom dochází k mikrorupturám) a hromadění odpadních látek z nedostatečného průtoku krve achillovou šlachou.
Existuje řada zánětu šlach, kromě zmíněného zánětu achillovy šlachy, je častým i takzvaný tenisový loket. Záněty šlach mohou být hnisavé, revmatické, tenisový loket, ale i třeba tendovagiitis stenosans (= lupavý prst).
Tenisový loket
Pod pojmem tenisový loket je myšlen zánět šlachy v oblasti předloktí na jeho přední straně. Jeho lidový název je odvozený od sportu, který ho často způsobuje. Tenisovým loktem ale netrpí jen tenisté, naopak většinou postihuje více zaměstnance, kteří neustále opakují několik pohybů pořád dokola. V zaměstnání totiž nemívají totiž dost času nechat svaly trochu odpočinout.
Lupavý prst
Pod pojmem lupavý prst je myšlen zánět prstů na rukou (hlavně kolem palce). Lupavý prst se pozná kromě bolesti i omezenou hybností (prstem se dá hýbat jen trhaně).
Hnisavý zánět
K hnisavému zánětu dochází až poté, co je lidské tělo napadené bakteriemi (ty se do šlachy dostávají z jiné části těla). Tento zánět konkrétně způsobují pyrogenní bakterie. Základem léčby je, že je potřeba při léčbě zánětu zastavit postu pyrogenních bakterií. Pokud by se tak nestalo, mohlo by v nejhorším případě dojít i k odumření napadené šlachy.
Revmatický zánět
Druhým typem jsou revmatické záněty, které vznikají působení bakterií streptokoků. U tohoto typu se zpočátku stává, že se zaměňuje za onemocnění artritidou. Ta ale postihuje většinou větší klouby. Revmatický zánět šlach způsobuje postižení kloubů, které jsou zduřelé a nelze s nimi pořádně hýbat (pohyb je velmi bolestivý).
Zánět šlachy může postihnout palec, loket, rameno, kyčel, koleno, achillovu šlachu (jedná se o místa, kde šlach spojuje kost se svalem).
Název této šlachy vychází z řeckého mýtu, který se objevuje v Homérových eposech. Šlacha získala jméno po řeckém hrdinovi Achillovi (Achilles je jméno cizího původu, a proto se v tomto slově píše měkké i. Správně je tedy Achillova pata, ne Achylova pata. Také se Achilles píše se dvěma l, takže „Achilova pata“ i Achyllova je napsána chybně). Achilles byl podle pověstí slavný řecký válečník, který zasáhl do Trojské války, jež se mu stala osudnou. Achilles byl synem překrásné a laskavé dcery mořského boha Thetis, o níž se ucházeli i nejvyšší bohové jako Zeus a Poseidon. Thetis se nakonec provdala ale za smrtelníka, protože ji provázela věštba, že její syn předčí svého otce, což Poseidon ani Zeus nechtěli riskovat, a tak si Thetis vzala krále Pélea a porodila mu syna Achillea. Thetis věděla, že podle věštby se buď její syn stane velmi slavným, ale zemře mladý, nebo že bude žít dlouhý ale bezvýznamný život. Jako správná matka mu samozřejmě přála, aby prožil dlouhý život. Aby ho ochránila před brzkou smrtí, tak ho jako dítě ponořila do řeky Styx, která se nacházela v podsvětí u říše mrtvých. Voda z řeky Styx totiž člověka dokáže učinit nezranitelným. Thetis ale musela při koupeli Achillea držet, zároveň se také snažila, aby se namočila největší část jeho těla, a tak ho nakonec držela za patu, která se tím pádem v řece Styx nenamočila. Tato pata byla nakonec Achillovou slabinou. Když dospěl, pokusila se ho navíc jeho matka ukrýt v převleku v ženském klášteře, aby nemusel jít do Trojské války. Thetis se totiž domnívala (a správně), že by tato válka mohla být jeho zhoubou. Řecký válečník Odysseus ale Achillea odhalil a přesvědčil ho, aby s ním šel bojovat, protože sláva je lepší, než dlouhý bezvýznamný život. Devět let tak Achilles statečně bojoval v Trojské válce na straně krále Agamemnóna. Agamemnón ale Achillea rozčílil, když ho připravil o jeho oblíbenou zajatkyni, a tak Achilles přestal na čas bojovat. Díky jeho neúčasti v bojích začalo vítězit trojské vojsko, s čímž se nemohl smířit Achillův bratranec, a tak vzal Achillovu zbroj a vydával se za něj. Bohužel ho zabil jeden ze synů trojského krále Hektor. Po smrti bratrance se Achilles vrátil do boje a pomstil jeho smrt zabitím Hektora. Sám nakonec v této válce padl, když ho Hektorův bratr Paris ukrývající se v křoví zasáhl šípem do jediného zranitelného místa na jeho těle – do paty. Achilles svou statečností naplnil věštbu, která ho jeho životem provázela.
S tímto statečným válečníkem a jeho slabinou se také pojí lidové rčení něčí „Achillova pata“. Například: Honzovou Achillovou patou je matematika. Což znamená, že jeho slabinou, zranitelným místem je matematika (matematice tedy vůbec nerozumí).
Achillova šlacha je velmi využívaná šlacha, a proto ji také hrozí řada poranění, jako jsou záněty, podržení, přetržení či natržení.
V naší poradně s názvem PUCHYRE NA CHODIDLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Udržujte poranění v čistotě a v suchu. Pod náplastí by se to pařilo a vznikaly by zde choroboplodné mikroorganizmy. Pečlivě vyměňujte ponožky a kontrolujte stav hojení. Kdyby se to zanítilo, tak použijte višněvského balzám a lehce to ofačujte. Když se to do 10 dnů nezahojí, tak běžte na kožní.
Zdraví Cempírek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenek.
Sialoadenitis (anglicky sialadenitis) je zánětlivé postižení slinných žláz z celkových nebo místních příčin. Vyskytuje se při snížené tvorbě slin, snížené hygieně dutiny ústní, nesprávně léčené cukrovce, u nezdravého chrupu, u tvorby slinných kamínků.
Zánět slinných žláz se dělí dle původu na imunosialoadenitidy a infekční sialoedenitidy.
Imunosialoadenitidy: Tato skupina zahrnuje záněty na základě autoimunitní reakce. Nejznámější je Sjögrenův syndrom. Tato nemoc se projevuje ztrátou funkce slinné žlázy, tedy sníženou tvorbou slin.
Léčbou jsou imunosupresiva a kortikoidy.
Infekční sialoadenitidy: Tuto skupina se dělí na virové, bakteriální a specifické (syfilitické, tuberkulózní a plísňové) záněty.
Akutní virová sialoadenitida je známá jako příušnice. Jejím původcem jsou paramyxoviry, které mohou napadnout i sluchový nerv a může dojít k hluchotě. U mužů pak často dochází k postižení varlat a sterilitě. Virus je přenášen kapénkovou infekcí, pomnoží se v dýchacích cestách a dostává se do lymfatických uzlin a do slinných žláz. Postižená bývá příušní žláza, společně s ní mohou být zasaženy i žlázy podčelistní a podjazykové, což se projevuje jako těstovité a bolestivé zduření, kvůli kterému odstává ušní boltec. Nemocný má rovněž zvýšenou teplotu. Nemoc většinou odeznívá po 10 dnech. Léčí se pouze symptomy. Podávají se léky proti teplotě a bolesti.
Akutní bakteriální sialoadenitida je onemocnění, u kterého se většinou jedná o přestup infekce z dutiny ústní, což se častěji děje u dehydratace, snížené funkci slinné žlázy, špatné ústní hygieně, zánětech v ústní dutině a hltanu. Postižená žláza je zduřelá, kůže kolem ní zarudlá, z vývodu žlázy vytéká hnis. Pro potvrzení diagnózy se provádí ultrazvuk a odebrání hnisu na zjištění patogenu. Léčí se antibiotiky, nutná je rehydratace, podávají se sialogoga, pilokarpinové kapky, je nutné dodržovat zvýšenou ústní hygienu a podobně. V případě vytvoření abscesu je nutné provést zevní incizi společně s drenáží.
Chronické bakteriální sialoadenitidy se vyskytují u žláz, které jsou nějak postižené, například jsou rozšířeniny ve vývodech slinných žláz nebo je funkce žlázy narušená a tvorba slin snížená. Většinou se jedná o jednostranný zánět. Žláza je bolestivě zduřelá a tvoří se mléčně zakalená slina. Může dojít i k posunu do akutního stadia. Pro potvrzení diagnózy se provádí sialografie, RTG vývodů slinných žláz, kdy se aplikuje kontrastní látka, která ukáže ektázie vývodů. Chronické sialodenitidy se léčí při akutním stavu antibiotiky. Důležité jsou masáže žlázy, zvýšená hygiena ústní dutiny. Výjimečný je podvaz vývodů slinných žláz.
V naší poradně s názvem PUCHÝŘ TĚSNĚ VEDLE PIHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanka.
Dobrý den ...
Na chodidle mám malou pihu. Teď se mi podařilo těsně vedle ní udělat puchýř. Ten jsem raději píchla a vymačkala. Předpokládám, že kdyby se rozšířil až pod pihu, nebylo by to dobré. Předpokládám správně? Může se vůbec pod pihou udělat puchýř?
Děkuji za odpověď!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nevadilo by to. Může se udělat i pod pihou. Udržujte to teď v čistotě a suchu. Kdyby se do rány po puchýři dostala infekce, mohlo by to pak způsobit komplikace, bolesti a jizvy. Puchýře raději nepropichujte. Tekutina, která v nich je tvoří ochranou bariéru pro rychlé vytvoření nové kůže a zároveň tuto novou jemnou kůžičku hydratuje. Když to hned propíchnete, tak toto všechno zničíte a vše se pak hojí o něco déle.
Zduření slinných žláz projevující se jako boule pod jazykem může znamenat kamenem ucpanou slinnou žlázu. Jedná se o krystalická ložiska, která zablokují slinné kanálky a brání odtoku slin do úst. Projevem je bolest pod jazykem, zduřelá slinná žláza a někdy i zduřelá uzdička pod jazykem. Dalším projevem je stupňující se bolest. Příznaky se dostavují při jídle, kdy žláza produkuje zvýšené množství slin, ty se však vinou kamene nemohou vyměšovat do úst.
K charakteristickým příznakům patří:
bolest;
otok;
snížený přívod slin.
Pokud nedojde k odstranění ucpávky, může se vyvinout zánět.
Léčba
Slinné kameny se odstraňují konzervativně; pokud jsou malé, vyplaví se zvýšenou sekrecí slin. Někdy bývá nutná úprava ústí nebo odstranění celé stinné žlázy. Aby nedocházelo k recidivám, pacientům se doporučuje, aby dbali na zvýšený přívod tekutin.
Ve svém příspěvku PUCHYRE NA CHODIDLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek.
Dobry den ,
mam dotaz,
jsem diabetik na inzulinu a pred tremi dny jsem si na plazi u more protrel chodidlo az se vytvoril dost velky puchyr ktery praskl ...
je lepsi ranu ocistit, namazat masti a nasledne zalepit a nebo nechat otevrenou na vzduchu ?
bohuzel si ted nemohu dovolit delasi dovolenou, takze potrebu poradit co je lepsi moznost, kdyz nohy musim pouzivat ... Diky za radu Zdenek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pepa.
Já bych spíše vyhledal ambulantní chirurgickou pomoc, anebo zamazat to višnovou mastí
Jacobsonova progresivní relaxace je dynamická relaxační technika, která má za cíl navodit celkové tělesné a duševní uvolnění. V této metodě se prolíná svalová relaxace s duševním odpočinkem. Duševní neklid, nervozita a stres se odrážejí na tělesném zdraví a způsobují svalové napětí, které se může projevovat například bolestmi zad či hlavy. Jacobsonova progresivní relaxace se využívá k tomu, abychom se nepříznivého svalového napětí rychle zbavili.
Jacobsonova progresivní relaxace funguje na principu systematického napínání svalů a jejich následného uvolňování. Tato svalová relaxace má kromě uvolnění také za cíl naučit vnímat, jak tělo funguje. Když se totiž naučíte vnímat svalové napětí v běžném životě, tak ho můžete hned odbourat a tím si ušetřit budoucí zdravotní problémy. Výhodou této relaxační metody je, že nemusíte chodit do žádných kurzů či skupinových lekcí a můžete cvičit sami doma, přičemž vám svalová relaxace zabere zhruba půl hodiny času. Její provedení je navíc jednoduché a svalová relaxace se dostavuje poměrně rychle.
Metoda je určena pro všechny dospělé i seniory, děti by však mohly mít problémy se soustředěním (navíc se u nich nepředpokládá takové stresové zatížení jako u dospělých). Progresivní svalová relaxace se nedoporučuje podstupovat pouze v případě, pokud jste myšlenkově či citově rozrušení. Základem cvičení je totiž psychický klid, který je nutný pro dokonalou svalovou relaxaci. Cvičte tedy v takovém čase a na takovém místě, abyste se nemuseli stresovat, že relaxaci kvůli dalším plánům nestíháte nebo že vás může někdo během cvičení vyrušit. Je také nevhodné, abyste cvičili hned po jídle – doporučuje se minimálně hodinová pauza.
V této technice jde o napínání a uvolňování svalů, cvičební poloha záleží čistě na vás. Někomu je příjemné při cvičení sedět na židli, jiný si naopak při hledání duševního i tělesného uvolnění lehne na záda. Relaxace by měla probíhat v klidném a tichém prostředí, pokud však máte problém s navozením psychického klidu, pusťte si například instrumentální relaxační hudbu.
Základní podmínkou, jak dosáhnout harmonizace celého organismu, je správné dýchání. To by mělo být uvolněné, klidné a nenucené. Tím pádem už samotné dýchání by mělo vaši mysl uklidnit a přinést příjemnou relaxaci. Dýchejte nosem a využijte celou kapacitu plic, abyste pocítili, jak vám vzduch naplňuje hrudník i břicho. Dech při cvičení nijak nezadržujte, vydechujte plynule a uvolněně. Za minutu by mělo dojít zhruba k 13–15 vdechům.
Dále je důležité správně napínat a uvolňovat jednotlivé svaly. Napínání by nikdy nemělo být křečovité, natož bolestivé! Mělo by být klidné a postu
V naší poradně s názvem PLISEN NOHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anitram.
Dobrý den, chtěla jsem se optat, zda mi tento vas pripravek pomuze na plisen nohou , mam ji po skoro celem chodidle,a delaji se mi takový velky porkovity dirky, nemohu se toho zbavit:( uz to jde i pomalu na prsty, mohu poprosit o pomoc??
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Pošlete sem fotku, na které je dobře vidět, jak to vypadá.
Výrůstek na kloubu může značit hallux. Hallux valgus, což je přesný latinský název tohoto onemocnění, postihuje klouby na chodidle. Palec na noze je vybočený směrem od středu těla k ostatním prstům a na kloubu palce vyrůstá kostní výrůstek, kvůli kterému mají postižení lidé problém s nošením obuvi. Jde vlastně o strukturální deformitu kloubu palce na noze a často je součástí rozsáhlejší deformace celého přednoží, která může být spojena například i s takzvanými kladívkovými prsty, s prodloužením, respektive zkrácením šlach a vazů na palci, či dokonce vykloubením drobných kůstek pod první záprstní kostí.
Příčiny
Onemocnění je podmíněno zejména geneticky. Pokud ho měli vaši předkové, je až 90% pravděpodobnost, že jím budete trpět i vy. Hallux ovšem může vzniknout i postupně bez rodinné anamnézy. Jeho vznik může zhoršovat také nevhodná obuv, úrazy či nedostatek vitamínů a minerálů. Vyhnout byste se tedy měli úzkým botám, častému a dlouhému nošení bot na podpatcích a ohroženější jsou i lidé, kteří tráví celé dny na nohou. Velkou roli však opravdu hraje genetika, takže halluxem může trpět i člověk, který celý život chodil jen ve vhodné ortopedické obuvi.
Léčba
Hallux je nemoc, která probíhá na základě vrozené predispozice a více méně se dá její průběh pouze zmírnit či zpomalit, často se tím operace, nutná pro návrat do normálního života, jen oddálí. Jsou lidé, kteří se pro operaci rozhodnou hned na začátku, jiní jsou zase ochotni kvůli strachu z operace trpět až do konce života a nikdy se ji nakonec neodhodlají podstoupit. Klasických typů operací je několik, protože existují různé fáze, věkové skupiny a kombinace poškození. Při některých operacích se seká do kosti a vkládá se do ní na pár týdnů drát, u jiných se zas prořezává pouzdro palce a posouvá se na správné místo. Po operaci je nutná čtyřtýdenní fixace nohy sádrou, poté následuje rehabilitace. Pacienti, kteří zákrok již podstoupili, si však často stěžují na bolestivost a problémem je rovněž častá recidiva, tedy návratnost problému.
Konzervativní léčba spočívá v prevenci, a to v nošení vhodné obuvi. U lehčích případů se někdy doporučují silikonové nebo gumové korektory palce, které se vkládají mezi palec a druhý prst. Korektor může zpomalit progresi vady, nápravu deformity však nelze očekávat. Jeho přínos spočívá tedy hlavně v pooperačním období, kdy drží palec a napomáhá hojení ve správném postavení. Součástí prevence je i vhodná a pohodlná obuv s dostatečným prostorem pro prsty, měkkou a tvarovanou ortopedickou podrážkou. Někdy se doporučuje i fyzioterapie a především kvalitní pedikúra, korekce, tejpování. Operačních řešení halluxu je popsána celá řada (desítky druhů operací). Ortoped vždy musí typ výkonu přizpůsobit věku pacienta a stavu samotného kloubu a vyloučit přítomnost artrózy.
Diabetici a i další lidé náchylní k mikrozraněním na nohou by se měli snažit snížit riziko defektů. U diabetiků platí, že je nutná dobrá kompenzace diabetu. Je tedy důležité hlídat správné hodnoty hemoglobinu. Pokud totiž dojde k u pacienta s cukrovkou k diabetické noze je obvykle nutná léčba inzulínem (a to i u těch, kteří do té doby byli léčení tabletami). Důležité je i každodenně dbát o správnou hygienu nohou. Výhodou této péče je, že si pacient tak každý den zároveň nohy zkontroluje, jestli se stav otlaků nezhoršuje (je dobré kontrolovat nejen chodidla ale i místo mezi prsty, ke kontrole se dá použít třeba zrcátko). V rámci péče o nohy je potřeba udržovat kůži vláčnou pomocí buď pleťového mléka, nebo krémů určených na nohy (nemažou se ale místa mezi prsty, krém v těchto místech má dost často vliv na vznik plísně). Nedoporučuje se také chodit na boso, důležitý je i správný výběr ponožek (bez gumiček, podvazků) a jejich natažení (nesmí být záhyby). Zkontrolovat se musí i boty (že se neshrnula vložka, nebo že v nich není nějaký drobný předmět, který by mohl způsobit ony mikrozranění). Nedoporučuje se ani chodit po rozpáleném písku, nebo po kamenech. I při koupeli je potřeba dát pozor na teplotu vody, pokud bude příliš horká, může opět způsobit problémy.
Doporučuje se také zajistit lepší cirkulaci krve v noze, toho se dá dosáhnout tím, že i při sezení se občas nohy protáhnou a zhruba každých pět minut se procvičí kotník (propínání nohy). Pozornost je potřeba věnovat i nehtům, hlídá se u nich jak plíseň, tak i defekty, ostatně jako na celém chodidle.
Při prevenci před poraněním nohou je důležité také dbát na výběr správné obuvi (při diabetické noze je vhodné to konzultovat s diabetologem, ortopedem nebo pediatrem). Opravdu pořádnou pozornost botám musí věnovat pacient trpící neuropatií, ischemickou chorobou dolních končetin, mající na nohách deformity / defekty / otlaky.
Mezi obecné požadavky správného výběru patří například:
Dbát nejen na dostatečnou délku obuvi, ale i šířku a hloubku (noha nesmí být v botě stísněná, ale zároveň se nesmí ani volně pohybovat).
Na podpatku by měla být vždy tvrdá (zabrání deformacím a náhodným proniknutím ostrých předmět a správná tloušťka podrážky navíc pomáhá tlumit nárazy) podrážka a podpatek by neměl být vyšší než 2,5 cm.
Boty by měly mít měkký svršek beze švů (švy mohou způsobit otlaky), což umožňuje, aby se bota vytvarovala podle nohy.
Vršek boty by měl být na šněrování (umožňuje přizpůsobit šíři boty podle aktuální velikosti nohy, velikost se může totiž lišit podle množství otoku) nebo na suchý zip.
Vnitřek boty by měl být také beze švů, různých výstupů a měl by mít měkké polštářování.
Dobrá je také odolná a vyměnitelná vložka (ideální je investovat do vložek na míru).
Rozhodně není vhodná pásková obuv.
Po koupi nové obuvi se nedoporučuje nosit obuv déle než dvě hodiny, pak je potřeba pro jistotu zkontrolovat nohu, jestli na ní nejsou otlaky.