ŽIVOT je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Nejkrásnějším okamžikem v lidském životě je narození děťátka. Je to zázrak zrození nového života, který je zvláštní a kouzelný. Proto i dárky ke křtinám by měly být zvláštní a kouzelné zároveň. Sejde se rodina a každý se snaží přispět alespoň malým dárkem, Ale jaký vybrat? Hlavní dárek má dávat kmotr, respektive kmotra, ostatní pak mohou donést maličkosti.
Vzory přání ke křtinám
Gratulujeme Vám k narození chlapečka/holčičky! Nechť Vaše miminko naplní vaše životy radostí a láskou!
Bůh Vás požehnal krásným, malým andělíčkem. Jsem si jistý, že budete skvělými rodiči, gratuluji!
Nevím, kdo z Vás má větší štěstí: Vy, že se vám narodilo tak krásné, čilé miminko, nebo Vaše děťátko, že se narodilo tak báječným rodičům...? Každopádně Vám všem třem přeji do života jen to nejlepší!
Jsme šťastni, že miminko přistálo na jednom z nejbezpečnějších a milujících letišť světa. Gratulujeme šťastným rodičům!
Nový život právě přichází: nejen život Vašeho miminka, ale život Vás dvou, který naplní nové zážitky, zkušenosti a radosti. Srdečně Vám gratulujeme!
Teď se smějete a jste šťastní... kéž Vám to vydrží až do chvíle, až si Váš drobeček obarví vlasy namodro! Žerty stranou – gratulujeme k radostné události a přejeme Vám všem jen to nejlepší!
Hola hola, kdo to volá? To je naše miminko! Narodilo se dnes ráno (přes den, večer, v noci) a křičí na nás malinko: „Mámo, táto, už jsem tady, tak se na mě koukněte. Slyšel(a) jsem, že je prima, být tu s Vámi na světě!“ „Babi, dědo, teto, strejdo, Vy všichni kamarádi, přijďte se taky podívat, uvidíme Vás rádi!“
Když narodí se maličký, dar vidění má pod víčky, dar slyšení má v něžném oušku, dar dotyku má v prstíčkách, dar chuti pozná v prvním doušku, dar vůně v jarních kytičkách. Maminko, ty k těm darům v krátku dar řeči přidáš nemluvňátku!
Už se to rozkřiklo, už se slaví, dej Pan Bůh děťátku štěstí, zdraví. Dej, ať se miminku pěkně spinká, opatruj maminku i tatínka! Všechno nejlepší k narození človíčka přeje...
Život kolem nás je plný zázraků. Někdy bere, někdy dává, stále se mění. Váš život už nikdy nebude stejný jako předtím. Bude bohatší a radostnější o drobečka, který ho svým smíchem, pláčem a štěbetáním zaplní...
Přišli k nám z ráje měkoučkých paloučků, z věčného máje holčiček a kloučků. Hebounké nožičky poběží světem, přinesou radost jen mámě a dětem. A když je pošimráš, přinese sluníčko úsměv a radost miminku na líčko.
Kdysi mi vyprávěla maminka, že čáp létá po světě a rozdává miminka. Někdy kluk, jindy zas holčička, a Vám prý do domu přibyla maličká. Máte to největší štěstí na světě, není nic hezčího než úsměv dítěte.
Ať je Vaše holčička krásná jako růžička, ať Vám štěstím jenom kvete, láskou na ní nešetřete.
Dozvěděli jsme se zrána, že k Vám přiletěla vrána a nechala v uzlíčku krásnou malou holčičku. Ať Vám roste jako z vody a je z ní holka do nepohody, ať je veselá a zdravá a Vám jenom radost dává! Blah
Ve svém příspěvku MUDR JAN ŠULA KONTAKT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hilda Kozlova.
Zdravím je to pecka konečně směr který má budoucnost.Ráda bych věděla jak to vše v palici srovnat a pomoci sobě i ostatním. Jsem ráda na světě. Děkuji za kontakt na vás. Ráda bych vás viděla. Kdo si počká ten se dočká. H
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miroslava Cimbůrková.
Dobrý den, jsem jen dost vyděšená matka ještě vyděšenější dcery, které dnes sdělili, že má Stillovu nemoc. Moc prosím o jakékoli praktické rady a postřehy pro život s tímto onemocněním. Zatím je v nemocnici a lékaři ji nasadili Prednison. Na co si má dát pozor, jak bude zvládat školu, život na intru,....život. prostě to, co vám doktoři neumějí nebo ani nechtějí říct. děkuji moc. Mirka s Liduškou
Vážená rodino, drazí přátelé, a milí smuteční hosté,
Člověk v životě prožívá mnoho krásných okamžiků plných štěstí, lásky a radosti, stejně tak ho ale stejnou měrou životem provází chvíle plné žalu, slz a utrpení. A naši rodinu takováto chvíle postihla před několika dny, když nás navždy opustila naše milovaná matka, sestra, babička i přítelkyně Magdalena Novotná. Přestože její odchod byl očekávaný, její ztráta naše srdce silně zasáhla a zanechala v nich po ní díru plnou stesku a bolesti. Na tuto ztrátu se nedá nikdy zapomenout, a nám, jejím milovaným, nezbývá nic jiného než nechat naši babičku žít i nadále v našich srdcích, uchovat si na ni milou vzpomínku a předávat ji dál naším dětem, jejím pravnoučatům, a dalším bližním. A těmi jste v této těžké chvíli i vy, a proto mi dovolte, abych v tuto nelehkou chvíli i ve Vašich srdcích nechal ožít vzpomínku na ni, na ženu, která vždy věřila.
Má babička Magdalena Novotná se narodila 11. prosince 1934 do bohaté statkářské rodiny. Od narození byl její život propojený s křesťanskou vírou, která ji i v pozdějších dobách byla útěchou v těžkých životních okamžicích. Do jejího šťastného dětství na venkově plného her, přátelství a blahobytu náhle zasáhla válka. Válka, která ji připravila o to, co do té doby na světě milovala nejvíce. O její rodiče. Náhle zůstala malá sedmiletá Magdalenka, jak jí její maminka říkávala, sama s o rok mladší sestrou Janičkou. Obou dívek se ujala rodina sousedů a v dobré víře je vychovávala do konce války. Janička se pro Magdalenku stala celým světem, jedinou životní jistotou, jejich jedinečný vztah vydržel až dodnes. Po skončení války se obou sester ujal strýc, který se vrátil z exilu a vychovával je podle svého nejlepšího svědomí, za to mu má babička byla po celý život vděčná. Již jako dítě mu dávala svůj vděk a hlavně lásku najevo a snažila se mu vždy činit jen radost, i ve chvílích, kdy jejich život nebyl zrovna jednoduchý. Má babička sice z politických důvodů nedostudovala vysněnou střední školu, ale nikdy, ani tehdy ani později to nepovažovala za tragédii. Velmi dobře věděla z předcházejících zkušeností, že režim jí může připravit o vzdělání, domov, rodinu, ale že mu nikdy nedovolí, aby jí vzal její víru. Nejen víru křesťanskou, ale víru v lepší život, víru v laskavost a dobrotu lidí. Místo studia se babička vrhla do podřadných zaměstnání, ale v každém zaměstnání se činila s elánem, který byl její osobě vlastní. I díky svému životnímu optimismu zaujala na první pohled svou životní lásku, našeho dědečka Mojmíra, s nímž v průběhu let měla pět krásných a zd
Ve svém příspěvku ŽIVOT KARDIAKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kubín.
Domácí monitoring (Home monitoring - jsi-li světaznalec) - přístroj na hlídání funkce defibrilátorů, kardiostimulátorů. Prej to hlídá aji srdce toho srdcaře (to sem teda nezažil), mně to blikalo jenom jednou, tak sem se ozval doktorovi a že prej potřebuju nový baterky. Ale rozhodně mi nešlo o život. Nevim jestli to vyrábí ještě někdo jinej, ale to moje je vod Biotroniku (ten přístroj i nějak zajišťujou přenos informací).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hynek.
Kubíne, ten přenos jde vzduchem jako normální telefonování. Dokonce to prej dělají s T-Mobilem.
se smutkem v srdci jsme se tu dnes sešli, abychom zavzpomínali na báječnou ženu, která vnesla mnoho dobrého do životů nás všech. Moje maminka Jana Adamcová celý život dělala vše proto, aby se lidé kolem ní měli dobře, vždy myslela více na druhé než na sebe. A nyní my jí to oplácíme a naše slzy jsou důkazem, že svou láskou a přátelstvím si navždy získala naše srdce. Maminka by si jistě nepřála, abychom tu dnes po ní truchlili, naopak by si přála, abychom oslavovali její život. Řekla by nám, abychom pro ni neplakali, přestože ji nevidíme, vždy bude s námi a bude nad námi bdít, jak to dělala doposud. A my jsme se tu dnes sešli, ne proto, abychom truchlili nad její ztrátou, ale abychom jí vzdali čest za to, čím pro nás byla. Pro nás, své děti, manžela i vnoučata byla srdcem i duší rodiny, pro své přátelé byla vrbou, utěšitelkou i rádkyní... Každý z nás, kdo tu dnes jsme, u ní alespoň jednou hledal pomoc, radu, nebo jen prostou útěchu v objetí. Dovolte mi, abych zavzpomínala na pár okamžiků z jejího života.
Životní pouť mé maminky začala před 55 lety v Havlíčkově Brodě. Její dětství nebylo jednoduché kvůli nepříjemnému rozvodu rodičů, ale přesto ho vždy považovala za šťastné období svého života. Velmi milovala svou babičku, u níž žila po rozvodu svých rodičů a jež ji přivedla k zahradničení, které se stalo její vášní. Tato vášeň jí vydržela až do smrti, až do poslední chvíle svého života se nepřestávala ze své lásky ke květinám těšit. Díky své babičce prožila krásná a bezstarostná léta svého dětství, během nichž si uvědomila, že velmi touží pomáhat lidem jako lékařka. Její sen se splnil a po náročném studiu, které s sebou neslo řadu pocitů zklamání a zoufalství, ale i pýchy a hrdosti, maminka dokončila školu a stala se lékařkou na chirurgickém oddělení ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Svou práci vždy milovala, nikdy nezaváhala, když mohla svým pacientům jakkoliv pomoci. Dělala, co mohla, aby lidé kolem ní netrpěli. Díky svému povolání se také během osudového večera seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem, který do nemocnice přivezl svého nejlepšího přítele se zlomenou nohou. Když se v ordinaci spatřili, věděli, že patří k sobě. Byla to osudová láska, která dokázala překonat mnoho zlých životních okamžiků a přitom neztratit nic ze svého kouzla. Maminka i nadále pracovala jako lékařka a přitom se snažila splnit i největší tatínkův sen: dát mu velkou rodinu. Jejich snažení, víra i vytrvalost nakonec zaznamenaly úspěch a během několika let přivítali na světě nás, své děti Alenu,
Milá rodino, vážení přátelé a další smuteční hosté,
Můj dědeček Václav Novotný byl skvělý člověk, který si dokázal získat vaši i moji lásku a úctu, jak dokazují slzy v našich očích a smutek ve tvářích. Jeho ztráta bolestně zasáhla každého, kdo ho znal a pro jeho vřelé srdce miloval. Svět bez něj pro mě již nebude stejný, naše společná milovaná místa se jeho odchodem navždy změnila. Šumavské lesy navždy ztratily svého obrovského zastánce a milovníka, který v nich mnohokrát hledal útěchu. Nejen příroda po jeho smrti truchlí i já před vámi teď stojím se smutkem v srdci. Odchod blízkého člověka je vždy velmi bolestivý, obzvlášť když ta osoba pro vás byla vším. Můj dědeček pro mě vším byl. Byl mým rádcem ve chvílích plných nejistot, byl také mým zastáncem ve všech nespravedlivých obviněních, byl mou vrbou znající všechna moje tajemství, byl ale také mým dětským hrdinou, který odvážně bojoval proti každému nepříteli, byl mým nejbližším přítelem, který se se mnou do poslední chvíle radoval ze všech maličkostí. Tenhle skvělý člověk, by si teď jistě nepřál, abychom tu dnes společně truchlili nad jeho smrtí, přál by si, aby naše dnešní vzpomínky na něj byl plné radosti, protože svůj život považoval za velmi šťastný.
Můj dědeček Václav Novotný se narodil uprostřed druhé světové války v roce 1942. Na válku si samozřejmě z dětství nepamatoval, ale už od základní školy projevoval vášeň pro tyto válečné dějiny, tato vášeň ho nikdy neopustila, o čemž svědčí jeho úctyhodná sbírka knih s touto tématikou. V patnácti letech mu zemřel otec, a tak musel přestat hrát dětské hry a začít se starat o rodinu. Nijak mu nevadilo zanechat školy, nikdy ho studium nelákalo, raději trávil čas venku. I jako patnáctiletý si našel práci v místním JZD. Veškerý volný čas pak rád trávil v lesích, kde rád pozoroval zvěř, nebo v hospodách, kde jeho pozornost naopak poutaly ženy. Ženy můj dědeček velmi miloval, proto také trvalo dlouho, než našel tu, se kterou by chtěl strávit svůj život. Na první pohled se zamiloval do dcery svého bývalého učitele, ta ale o něj neměla zájem. Můj děda se nikdy ale nesmířil s neúspěchem, a tak o její srdce dlouho bojoval, až ho získal. Nikdy vynaložené námahy nelitoval a byl rád, že si na svou lásku počkal. Na svět spolu také přivedli dvě dcery Janu a Marii. Dědeček si vždy přál syna, ale obě nezbedné dcery mu syna zcela vynahradily. Díky nim byl tím nejšťastnějším otcem na světě, jeho štěstí téměř dosáhlo vrcholu, když obě dívky odmaturovaly a přivedly mu domů své dva manžely. Dědeček tak získal i syny, které si celou dobu tak přál. Byl skvělým otcem, chápavým zetěm a nakonec i báječným prarodičem
V naší poradně s názvem CIPRALEX se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Babka.
Prosím jaký je rozdíl, byl mi napsán citralon 20. JInak užívám lexaurin ale jen tak 3x za týden, většinou na noc, když cítím pálení poo těle. Jsem stará, mám dost nemocí, užívám dost prášků na tlak a srdce. Mám vyoperovanou ŠŽ, tedy autoimunitní onemocnění. Doufám, že mi příležitostné použití lexaurinu /2x,1,5/ neublíží. V té trojce mi vadí to růžové barvivo. Během života jsem si pomáhala ke zklidnění meprobamat apod. nyní mi vyhovuje ten lexaurin, když cítím každý nervík v těle. Beru apoibuprofen na artritidu a půlku stilnoxu na noc, takže někdy vše najednou. Většinou mi vše přepadá před spaním po desáté večer. Snad nějaký drastický návyk nevzbnikne. Ten citralon zatím neberu,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lék Citalon patří do skupiny antidepresiva a je vhodnou alternativou k léku Lexaurin. Není vhodné brát tyto léky současně! Ve Vašem případě bych dával velký pozor při současném užívání léku Citalon a Apoibuprofen, mohou zde nastat nepříjemné nežádoucí účinky v podobě nevolnosti a nebo zhoršení depresívních stavů. Raději společně Citalon a Apoibuprofen nebrat! Tolik k Vaší otázce.
Nyní bych se ještě rád zaměřil na příčiny Vašich večerních depresí. Pro zmírnění depresí je možné užívat léky - antidepresiva, ale ve Vašem případě tím navyšujete podíl chemie ve svém lékovém koktejlu, který každý den užíváte a to není moc dobré. Navíc u antidepresiv vzniká návyk od prvního dne jejich užívání bez ohledu na výši a četnost dávek. Existují i jiné metody, jak se zbavit depresí. Především je to cílevědomost. Když si ve svém životě určíte nějaký splnitelný a přijemný cíl, tak pak cesta, která k němu povede, Vás dokáže natolik zabavit a unavit, že zapomenete na deprese. Například nový přítel nebo přítelkyně bývají dobrým začátkem v boji proti depresím. Nebo vzdělávání na univerzitách třetího věku a v neposlední řadě i aktivní pohyb, například na nějakém pěkném elektrokole. Něco, co by vás tak zvaně "vytáhlo z domečku". Čím méně budete užívat antidepresiva, a čím více budete aktivně žít, tím se stane Váš život hodnotnější a plnější a to platí v každém věku. Nesmírně důležité je spát v dobře zatemněné místnosti, při ÚPLNÉ tmě. Do postele byste měla ulehat unavená po celodenní cestě za svými cíly a pak nebudete potřebovat ani žádný Stilnox na spaní. Žijte, smějte se, mějte někoho ráda (i sebe), ať má Váš život smysl.
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Každá květina jednoho dne odkvete, stejně tak i každé zvíře jednoho dne opustí tento svět a i každá kapka vody se jednou vypaří, protože nic netrvá věčně a vše musí jednou skončit. Nejinak je tomu i s životem člověka, i ten nemá věčné trvání, a tak i nad jeho dny života jednou vysvitne slunce naposledy. Nejinak tomu bylo u mého milovaného dědečka Františka Nováka. Jeho náhlý a tichý odchod z tohoto světa uvrhl životy členů naší rodiny do temnoty a smutku. Náhle nás pohled do slunečných dnů netěšil. Každý východ slunce pro nás znamenal jen další den bez dědečka, otce, přítele. Bez milovaného člověka sršícího energií, optimismem a v neposlední řadě i láskou a úctou k životu. To, že jste zde v tomto domě smutku s námi, svědčí o tom, že i váš život jeho odchodem potemněl. I pro vás byl můj drahý dědeček zdrojem světla a tepla, které vám i nám předával skrz svou lásku a přátelství. Vaše i mé slzy svědčí o tom, kým byl, báječným dědečkem, milujícím manželem, starostlivým otcem, věrným přítelem, veselým společníkem a spolehlivým zaměstnancem. To vše není málo. To kým byl, mi dává víru, že si jeho vzpomínku navždy uchováte v srdci. A že právě vzpomínky na něj nám společně vrátí zpět do našich životů trochu toho jeho světla a tepla, kterým vyzařoval, a rozjasňoval dny našeho života po celý svůj život.
Světlo tohoto světa spatřil můj dědeček František Novák před jednasedmdesáti lety v pohraničím městě Náchodě. Své narození vždy považoval za oslavu života po skončení kruté války, která si vyžádala životy mnoha členů jeho rodiny. Po celý život ho provázela pýcha nejen na své rodiče, kteří prožili řadu nelidských utrpení, ale i na životy členů rodiny, kteří to nepřežili. Byl pyšný na to, kým byl a celý život svou úctu k předkům dával nepokrytě najevo a předával ji dál dalším generacím. Jeho dětství prožité v Hradci Králové bylo klidné a šťastné. Miloval chvíle strávené s otcem u tesařského náčiní, stejně tak rád trávil čas s maminkou v její krejčovské dílně. Už od dětství mu žádná práce nebyla cizí a žádnou nepovažoval za méněcennou. I proto si ve chvíli, kdy se rozhodoval, o svém studiu, své budoucnosti, zvolil práci tesařskou, která mu byla velmi blízká. Postupně se z něj stal vynikající řemeslník. Ztráta milovaného otce ho pak vedla k tvorbě více umělecké, která ho proslavila v širším okolí. Při jedné své výstavě se seznámil s ženou, která ho uhranula nejen svým výjimečným vzhledem, ale i milou a přátelskou povahou. Můj dědeček pak udělal vše proto, aby ji získal. A to že se mu to povedlo,
Ve svém příspěvku TYPY PŘÍZNAKŮ ROZTROUŠENÉ SKLERÓZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý den, já mám podobné bolesti kloubů a svalů, šlach už dva měsíce. Naprosto mne to vyřadilo z jakýchkoli fyzických činností. Bolesti nastali v den zavedení léku Gilenya.
Mé bolesti prý nesouvisí s nasazením léku. Všechny krevní testi v relativním pořádku. Nezaznamenána žádná infekce z krve. Mám pocit, že nikdo z lékařů neví co s tím a tak si mne přehazují jak horkou bramboru. Bez úspěchu odstraněni mých bolestí nebo jejich zmírnění. Prý mám jen vydržet. Ale jak dlouho se dá žít s tak krutými bolestmi a přitom vést běžný život ( domácnost, děti, osobní život, práce atd).
Je to zoufalý a hnusný.
H.H.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamila fischer.
RS u mě diagnostikovali v roce 2000.Užívala jsem Interferon,po pěti letech jsem přešla na Thysabri.V lednu 2015 mi byla nabídnuta Gilenya.Nezačala jsem ji užívat a rok jsem bez léků na RS.Problém byl v tom,že už jsem brala celkem 30 léků denně a nemohla jsem už dál.Rozhodně nejsem zdravotně horší,než předtím.Nemám křeče,které jsem měla předtím,bolesti také ne.Špatně chodím,pouze s chodítkem nebo na vozíku,ale to jsem měla i před rokem 2015.Chci se znovu postavit na nohy a uvažuji o Gilenyii,zda mi může pomoct.Ale když čtu vedlejší příznaky,mám strach.
„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologovi a také jednou za čtrnáct dní k doktorovi na krevní testy a vyšetření ledvin a jater. Už nikdy nechci znovu do ústavu, a tak beru denně 15 tablet sodíku, abych vše zvládla. Moc dobře vím, co jsem se sebou
V naší poradně s názvem ZVONĚNÍ V UCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan.
Několikkrát za život mě bolel lalúček na levém uchu a po mnoha vyšetřeních mi lékaři řeli je to krční páteř,proto célý život cvičím. Dnes v 61.letech,mám ty samé problémy,ale nebolí mě lalůček na levém ucku,ale slyším tam jak mi byje srdce.
Děkuji za odpověď a přeji hezký den Ivan
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když slyšíte vlastní tep, tak je to šelest v uchu. Obvykle za to může cévka ve vnitřním uchu, která není již tak pružná jako dříve a průtok krve v ní způsobuje takovéto zvukové pocity. Tyto problémy se léčí lékem piracetam. Před léčbou je ale potřeba zkontrolovat stav kardiovaskulárního systému. Proto doporučuji konzultovat svůj stav s lékařem na ORL, případně na kardiologii.
Dnes nás sem do těchto smutných míst přivedla ztráta blízké osoby. Náš svět opustila žena, která celý svůj život zasvětila své rodině a péči o druhé. Stejně jako naše oči se zalévají slzami při vzpomínce na paní Alenu Černou, tak i její oči plakaly v jejích posledních chvílích při pomyšlení, že nás navždy opouští. Až do poslední chvíle měla na srdci jen naše blaho, a stejně jako celý svůj život, tak i před smrtí myslela jen na druhé. Teď nás navždy opustila a její místo v našich srdcích je na jednou tak prázdné. Vzpomínky, které nám na ni zůstaly, jsou naší jedinou útěchou. Každý, kdo ji znal, se mnou bude jistě souhlasit, že by si nepřála, abychom nad jejím odchodem prolévaly potoky slz. Byla by raději, kdybychom se usmály při vzpomínce na ni. Náš úsměv jí byl vždy bližší než naše slzy, a proto i teď provázejme její rozloučení úsměvy při připomínce jejího života.
Má milovaná babička se narodila v roce 1940. Většinu dětství se starala o svých pět mladších sourozenců, které měla velmi ráda. Po skončení základní školy si zvolila svůj životní směr, přála si být květinářkou. Květiny milovala od dětství a neuměla si představit, že by pracovala v jiném oboru. Po dokončení školy si našla práci v oboru a snila svůj sen o tom, že jednou si otevře i vlastní podnik. Svůj sen nakonec také uskutečnila, i když jí to stálo mnoho úsilí, vynaložené práce nikdy nelitovala. Pro mnoho práce neměla příliš čas na zábavu, a tak uvítala, když jí nejlepší kamarádka seznámila s mladým zedníkem. Z jejich vztahu se vyklubala pravá láska, která s sebou přinesla i velké radosti v podobě tří synů Václava, Karla a Josefa. Má babička spolu s dědečkem usilovně pracovali, aby se jejich děti měly dobře, bohužel jim ale na samotné děti moc času nezbývalo. Synové jim rychle odrostli a založili vlastní rodiny. Nikdo nemohl být pyšnější než má babička, když viděla, jak její synové dosahují úspěchu v pracovním i osobním životě. Radovala se, když jí postupně vkládali do náruče další a další vnoučata. Nakonec se z ní stala sedminásobná babička vnoučat Alenky, Jozífka, Martinky, Davídky, Filípka, Matýska a Vašíka. O vnoučátka se babička starala vzorně, užívala si je a velmi milovala, vynahrazovala si, co jako maminka zameškala. I pro nás, vnoučata, byla někdy více matkou než babičkou. Pomáhala nám se vším, co nás trápilo, utěšovala nás při různých bolístkách, učila nás číst i psát, pomáhala nám vyrovnat se se všemi problémy dospívání, učila nás jak jednat s lidmi a jak se starat o přírodu tak, aby nám to jednou vrátila,
V naší poradně s názvem VELKÝ ÚNIK MOČI OPERACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Je mě 72 roků a už asi 3 roky se trápím s únikem moči,je to stále horší.Nyní už je velké množství moči,které nezvládám.Navíc mám stálé opakování zánětu močových cest,bakterie ecoli,letos už 6x antibiotika.Lékař nenavrhuje žádnou razanní akci.Cystoskopie moč.měchýře dopadla dobře.Pokleslý moč.měchýř mám.Kdo mě poradí jestli si říct o operaci,jestli by pomohla a jak je to těžká operace v mém věku:Jsem docela akční na svůj věk,nemám problémy se srdcem atd.snad bych to zvládla,věřte,že mě to hodně komplikuje život.V noci jdu i 7x na malou.Nevyspím se atd.Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Víte, tělo se během života opotřebovává stejně jako vodovodní baterie. Jen si vzpomeňte, kolik jste jich za svůj život už nechala vyměnit. Podobná situace je i s vaším svěračem u močového měchýře. Patrně zde došlo k nevratným změnám, které nedovolují jeho pevné sevření a při větším naplnění měchýře propouští moč. Bohužel močový svěrač vyměnit ještě nedokážeme. Takže se budete muset snažit o nápravu trochu sama. Za prvé je třeba posílit svaly svěrače zadržováním moči při močení, takové to kegelovo cvičení. Pak také bude vhodné posílit svaly pánevního dna a břišní svaly. To vás naučí na rehabilitaci, kterou dostanete zdarma, respektive pojišťovna ji za vás zaplatí. No a okamžitá pomoc při úniku moči jsou jednoznačně pleny pro dospělé. Bez jakýchkoliv předsudků do nich běžte. Nikdo nic nepozná, vy se v klidu vyspíte a uleví se vám. Na plenách není nic špatného. Nosí je i přední sportovci, aby se nezdržovali močením. Pleny pro dospělé mají vysokou absorpční schopnost a okamžitě pohltí veškerou tekutinu a pokožka je tak stále v suchu, i po vymočení. Postupně se sžijte s novými funkcemi svého těla. Čím dříve se s tím smíříte, tak tím rychleji budete zpět svůj původní život.
V naší poradně s názvem NĚCO NA OTEKLOU DÁSEN TVÁŘ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
napřed mě bolel zub a ted mám oteklou vnitřní dásen a tvář ale mám panickou hrůzu ze zubařů/špatné zkušenosti/poradíte mi prosím děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Můžete počkat až se váš stav zhorší do té míry, že vás to donutí k návštěvě zubního lékaře. To pak samozřejmě znamená i větší bolestivost při zákroku a další prohloubení špatných zkušeností, a tak celý život dokola.
Druhá možnost je sebrat rozum do hrsti a přijmout fakt, že zubař není řezník a vyplatí se k němu chodit na preventivní prohlídky každý rok. Protože zákrok provedený na počátku problému nebolí a rychle se vše urovná. Život se zdravými zuby je mnohem příjemnější. Zdravé zuby = každý rok prohlídka u zubaře.
Někdy se na parta může hodit verš pro člověka, který nemá děti a nelze použít smuteční báseň pro maminku a nebo tatínka. Proto je zde uveden seznam univerzálních básní na parte.
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o ně bál
a věděl jsem, že tratím v nich kus nebe
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
Odcházím tam, kam všechna pokolení přede mnou.
A lesy budou šumět dál a květy budou kvést.
~
Po krátkých cestách chodili jsme spolu, na dalekou odešel jsi sám.
~
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát - hrst krásných květů naposled, a pak jen vzpomínat...
~
Nezemřela jsem, neboť vím, že budu stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.
~
V tento den loučení přejte mi štěstí. Neplačte o mne, již sladce spím, život byl stejně bolem mým.
V naší poradně s názvem METASTAZY V KOSTECH A RAKOVINA PLIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlina Stavařova.
Dobrý den, mám dotaz chci se zeptat můj taťka ma metastázy v kostech a k tomu rakovinu na plicích .K tomu od plic mu to šlo až k pánvi a do nohy nemůže ani na to postavit mam o něho strach ze může můj taťka umřít...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Cesty životem jsou komplikované. Někomu je dáno prožít dlouhý život a jinému zase přijde do cesty nemoc, která vše změní. Proti tomu je veškeré lidské snažení marné a každý musí nést svůj osud až do konce. Snažte se tatínkovi vytvořit laskavé prostředí, abyste s ním mohla prožít pěkné chvíle, na které pak budete moci vzpomínat, až si odejde odpočinout. Smiřte se s tím, že život je konečný a přijměte alespoň to, co vám jeho nemoc dovolí.
František Matějka se stal v České republice iniciátorem občanské aktivity Hlas pro život a její petice. Jejím jediným cílem je zařazení protonové terapie jako standardní léčebné procedury do systému veřejného zdravotního pojištění, respektive do systému čerpání služeb občany za jimi odvedenou daň státu, protože povinné zdravotní pojištění ničím jiným než daní není. K dnešnímu dni se ztotožnilo s tímto záměrem téměř 125 000 občanů České republiky. To je mimochodem víc lidí, než měli na svých peticích kandidáti na prezidenta České republiky, nebo násobně víc, než mají vládnoucí koaliční politické strany členů svých partají v součtu celkem. Hlas pro život je proto hlasem pro změnu. Dle paragrafu 13 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, by zdravotní pojišťovna měla uhradit léčbu, která má být pro pojištěnce účinná, bezpečná a v souladu s moderními trendy v lékařské vědě. Hlas pro život je hlasem těch, kteří chtějí podpořit existenci moderní léčby a nárok českých pacientů na ni.
Petice
My, občané České republiky, žádáme, abychom mohli tak jako ostatní obyvatelé zemí Evropské unie využívat nejmodernější zařízení pro léčbu rakoviny. Zákon o veřejném zdravotním pojištění nám zaručuje, že bude pro léčbu každého pacienta použito vždy těch nejmodernějších a nejúčinnějších metod. Cílem moderní protonové léčby je ničit pouze nádor a minimálně poškodit okolní zdravou tkáň. Řadě pacientů se však takové léčby nedostává. Dnes, kdy v České republice existuje špičkové centrum léčby rakoviny, je paradoxní, že ho využívají zahraniční pacienti a pro české pacienty je tato bezpečnější a účinnější léčba nedostupná. Důvodem jsou restrikce a průtahy ze strany Ministerstva zdravotnictví a VZP.
Pacienti jsou tak vystaveni dlouhým čekacím lhůtám, během kterých dochází k dalšímu růstu nádoru. V České republice jsou dnes dlouhé čekací doby i na klasické ozařování, a proto by léčba části pacientů protony výrazně přispěla k včasné a díky tomu úspěšnější léčbě nádorových onemocnění.
Žádáme proto, aby byla léčba prostřednictvím Protonového centra v Praze na Bulovce neprodleně zařazena do systému veřejného zdravotního pojištění ČR, které si na základě zákonných povinností platíme.
V naší poradně s názvem ELEKTROŠOKY A VEDLEJŠÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Bude mi 50 let a již dva roky trpím dle lékařů smíšenou úskoztnou depresivní poruchou, na začátku propuknutí nemoci jsem prošel během půl roku 3 hospitalizace v Psychatrických nemocnicích s nasazením antidepresiv, bez valného efektu. 10 měsíců jsem byl v pracovní neschopnosti a poté jsem na doporučení lékařů nastoupil zpět do zaměstnání, již více jak rok dělám, ale můj psychický stav se noc nelepší i přesto, že docházím i na individulání psychoterapii, nic mě netěší, dříve příjemné prožívání aktivit jako je sport, zábava, kamarádi, mne vůbec netěží a většinou se izoluji doma. Energii mi nedodává ani plně fungující a spokojená rodina, kdy mám hodnou manželku a dva malé syny 5 a 7 let se kterými mám jet na dovolenou v létě do Turecka, na což se netěším, ale spíše se toho děsím jak to zvládnu, nedokážu se prostě na nic a na nikoho těšit a stále častěji uvažuji o tom zda by nebylo lepší kdybych tady už nebyl, snažím se ale vydržet hlavně kvůli rodině. Vzhledem k tomu, že léková terapie v kombinaci s psychoterapii moc nezabírá, proto zvažuji i elektrošoky, můžete poradit zda by to bylo pro mne vhodné a s jakým efektem, děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Milý Martine, úplně cítím vaši obrovskou úzkost a neustálou depresi. Je to nelehká zkouška ve vašem životě a vzdát to odchodem ze života, to by udělal jen srab, a to vy nejste. Mnoho věcí jste v životě dokázal. Dokázal jste vybudovat skvělou rodinu a dal jste život dvou vašim krásným dětem, které se určitě těší na vaše radostné úsměvy. Nyní se musíte soustředit na to, jak se znovu vzpamatovat. Když máte strach z cesty do Turecka, tak tam nejezděte a nechte rodinu, ať si užije tuto dovolenou sama. Vy v té době budete mít čas sám na sebe. Vezměte batoh pár věcí na sebe a vyjeďte na několik dní někam do přírody a nechte se unášet vývojem situace. Seznamte se s novými lidmi a zaposlouchejte se do jejich životních příběhů. Vaše psychické problémy pramení z toho, jak vnímáte své okolí, svůj život a situace, které v něm přicházejí. Změnou prostředí, rytmu a lidí kolem sebe, byste mohl dosáhnout nových pocitů, které jste již dlouho neměl. Nebraňte se ničemu a zkuste se chovat, jako když jste byl svobodný. To by vám mohlo pomoci vrátit se zpět do šťastného a radostného života. Držím vám palce a přeji, ať znovu poznáte krásy života, který máte.
Pokusy léčit infekci HIV a zabránit téměř jisté smrti na AIDS začaly před více než 35 lety schválením prvního antiretrovirového léku. Od té doby tato oblast učinila obrovský pokrok a průlomy v léčbě, která pomáhá lidem s HIV žít normální zdravý život. Dvěma zásadními mezníky na této cestě bylo schválení prvního perorálního kombinovaného režimu jedné tablety v roce 2006 a první perorální antivirové preexpoziční profylaxe v roce 2012.
Současný výzkum antivirotik proti HIV posouvá hranice daleko za standardní denní perorální režim tím, že se zaměřuje na objev a vývoj dlouhodobě působících antivirotik, která mohou být podávána mnohem méně často, a nabízí tak lidem s HIV individualizované možnosti přizpůsobení celoživotní léčby jejich potřebám. Lenacapavir je první ve své třídě dlouhodobě působících inhibitorů kapsidy HIV s pikomolární antivirovou účinností. Lenacapavir díky jedinečnému mechanismu účinku představuje nejnovější příklad tohoto nového přístupu. Pro nás občany České republiky je to o něco více významnější, protože na výzkumu lenacapaviru se podílel i český vědec Tomáš Cihlář působící v Gilead Sciences, Inc., Foster City, CA, USA.
Současné snahy o objevování léků proti HIV se zaměřují na identifikaci podobných léků, jako je lenacapavir, za účelem vývoje jak perorálních, tak injekčních dlouhodobě působících kombinací pro pohodlnou léčbu HIV. Kromě toho má injekce lenacapaviru dvakrát ročně potenciál zlepšit antivirovou chemoprofylaxi pro miliony lidí s rizikem získání HIV (takzvaná injekce PrEP jednou za půl roku). Při dosavadní absenci účinné profylaktické vakcíny proti HIV by byl úspěch dlouhodobě působící chemoprofylaxe rozhodující pro dosažení konečného cíle, kterým je globální ukončení epidemie HIV, která stále bohužel trvá.
Díky všem těmto snahám o nalezení léku na HIV se v současnosti používá kombinovaná léčba několika antivirotiky současně, která sice virus nezničí, ale značně brzdí jeho množení, čímž se prodlužuje bezpříznakové období infekce, zkvalitňuje život pacienta a oddaluje stadium AIDS. Správně léčený člověk s HIV má tak malé množství viru ve svém těle, že není schopen nakazit nikoho druhého a nedochází u něho k devastaci imunitního systému. Žije život, jako by HIV vůbec neměl.
Neustále se objevují nové a ještě účinnější terapie, ale vzhledem k vysoké variabilitě viru HIV nebylo doposud možné připravit takovou vakcínu, která by byla účinná vůči všem druhům infekce HIV v lidské populaci.
Nová injekce proti nákaze HIV 2024
Dle nejnovějších poznatků ze studie PURPOSE-2 [1] týkající se dlouhodobě působícího injekčního lenacapaviru (LEN) pro prevenci HIV vyplívá, že lenacapavir podávaný dvakrát ročně prokázal lepší účinek než dosavadní Truvada ® po
V naší poradně s názvem RAKOVINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Drobná.
Dobrý den Otče Pleskači,
obracím se na Vás s prosbou o pomoc mému tchánovi. Před rokem a půl v lednu 2016 si našel bulku u zadku a když s ní šel k Dr., diagnostikoval mu rakovinu. Ozařovali a chemoterapie pomohla, dostal se z toho v červnu 2016. Bohužel v srpnu 2016 dostal mozkovou mrtvici, kterou přežil, mnoho si nepamatoval, ale myslím, že by byl časem dobrý. Ale bohužel v lednu 2017 se rakovina vrátila zpět. Byl na operaci, udělali mu vývod konečníku. Nyní je to ve stádiu, kdy má místo, kde měl bulku a ozařovali mu to, uplně do živého masa. Strašně ho tedy bolí a svědí. Dokonce mu oznámili, že má metastáze v tříslech a že kvůli slabým cévám (díky mrtvičce) mu nemůžou dát chemoterapii ani ozařování. Má velké bolesti. Jsme zoufalí!! Myslíte, že byste mu mohl nějak pomoci? Jsme Vám zavázáni.
Děkuji mockrát Alena Drobná,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pouze naděje a dobrá mysl dokáží vašemu panu tchánovi prodloužit život. Snažte se mu být na blízku a dělejte s ním a nebo před ním činnosti, které ho baví. Vytvořte mu prostředí, které mu zlepší náladu. Přijměte jeho situaci jako boží vůli. Jeho život se ubírá trasou, kterou mu vytyčil Bůh a proti tomu lékaři moc nezmůžou.
Nezemřel jsem, neboť vím, že budu žít stále v srdcích těch, kteří mne milovali....
Drahá rodino, přátelé, otcovi kolegové a další smuteční hosté,
Věřím, že taková slova by si náš otec Adam Novotný přál slyšet, protože přesně vystihují, jak žil svůj život. Nepřál by si, abychom dnes nad jeho náhlou smrtí truchlili, naopak by si jistě přál, abychom vzdali hold jeho životu, který se vždy snažil žít naplno. A proto jsme se zde dnes sešli, abychom společně zavzpomínali na okamžiky, kdy byl ještě blízko nás a my si mohli užívat společných chvil, nevědouc, že tyhle báječné doby tak náhle skončí. Náš otec měl snad celý život úsměv na tváři a otevřenou náruč pro ty, co by potřebovali jeho útěchu. Jeho srdce bilo pro jeho nejbližší a jeho největším přáním bylo, aby se jeho milovaní měli dobře a pohnul by pro ně třeba i horami, kdyby to bylo nutné. Rodina a přátelé, to pro něj znamenalo vše, pro nás žil a s myšlenkami na nás také zemřel. Jeho náhlým odchodem neztratil svět jen skvělého člověka ochotného vždy bojovat za správnou věc, ale odešel i neuvěřitelně obětavý a milující otec, věrný přítel a v neposlední řadě také pracovitý a spolehlivý kolega. Jeho ztráta ale nijak neumenšuje to, co k nám cítil a co pro nás všechny byl ochotný udělat.
Dovolte mi tedy, abych v tento den na mého milovaného otce zavzpomínal a vzdal mu čest.
Náš otec Adam Novotný se narodil v roce 1968 do milující rodiny. Většinu svého života se musel vyrovnávat s volbou svých rodičů nejít s davem, která způsobila, že řada jeho snů, zůstala i nadále jen v říši snění a nikdy se neuskutečnila. Nikdy se nemohl stát vysněným advokátem, ale i přesto nikdy nelitoval a obdivoval se své rodině a velmi si ji za jejich činy vážil. Místo studia na právnické fakultě se vyučil tesařem a postupně se stal mistrem ve svém řemeslu. Miloval, když něco nového stvořil a vyloudil tak úsměv na tváři řadě lidí. Za svou práci byl obdivovaný nejen svými kolegy a nadřízenými, ale i širokým okolím. Jemu ale na obdivu nezáleželo, vždy jen chtěl šířit radost. Jeho práce ho také přivedla do Plzně, kde se v kanceláři, kterou měl vybavit novým nábytkem, seznámil se svou osudovou ženou, naší maminkou. Náš otec byl vždy muž činu, a tak dlouho neváhal a spojil s ní svůj život. Nikdo na světě nebyl šťastnější než on v den, kdy mu jeho životní láska přivedla na svět dvojčata. Už tehdy přísahal, že mě s bratrem Ondřejem ochrání a bude nás navždy milovat. Svému slibu dostál, přestože to s námi neměl nikdy jednoduché. Naše rodina prožívala nejšťastnější chvíle svého života, když jsme náhle přišli o matku a otec ztrat
V naší poradně s názvem JEN KLADNÉ SLIBY , ALE REALITA JINÁ. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka.
Pozor na prolhané doktory!!!
Před nástupem na operaci mi bylo sděleno že trvalá porucha erekce hrozí pouze v 10 až 15cti %. Později přímo v televizi bylo oznámeno že hrozí v 50ti % , když jsem se po odvysílání tohoto pořadu zeptal lékaře co je tedy pravda šel s barvou ven , skutečnost je přímo děsivá je to až 70% podle pracoviště kde je proveden zákrok. Tento fakt mi byl zamlčen a pouze se znovu ukázalo jak doktoři lžou a manipulují s fakty.
Jirka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rakovina prostaty je vážná věc a změní váš život, ať se stane cokoliv. Lékař se prostě jen snaží přesvědčit pacienta pro řešení, které mu prodlouží život. Ve chvíli, kdy se pak člověk rozhoduje, jestli podstoupit operaci prostaty, zvažuje všechna pro a proti a jelikož to činí v ještě relativně svěžím stavu, tak si ani nedokáže představit, jaká muka mu neléčená prostata připraví. Až tyto dny přijdou, tak je otázka nějaké erekce úplně nepodstatná a každý by v té chvíli volil raději operaci, jenže to už bývá pozdě. Aby vás lékař ušetřil této stratiplné cesty, vyzdvihne přínosy operace na úkor nežádoucích účinků.
Zánět okostice je asi jedno z nejvíce nepříjemných zubních onemocnění. Jde o onemocnění obalu kosti, vyskytuje se převážně u zubů, ale může se vyskytnout i jinde. Nejčastěji zánět okostice vzniká na základě zánětu kořenového kanálku zubu. Určitě toto onemocnění od běžného zánětu dásní rozeznáte v důsledku stupňující se bolesti, která vás dožene ke stomatologovi. Mějte na paměti, že zánět okostice je život ohrožující stav a je zde možnost septického stavu.
Hlavní příčinou je ve většině případů váček u zubu. Tento váček je infekční a z tohoto váčku se nemoc šíří dál a dál. Často nemoc zaútočí nečekaně a velmi rychle. Charakteristická a nejintenzivnější je bolest při jídle. Pokud je bolest stále větší, znamená to, že zánět postupuje a zvětšuje se. Zde je jedinou pomocí okamžitá návštěva stomatologa.
Příznaky zánětu okostice čelisti
Hlavním příznakem je silná bolest zubu. Objevují se otoky, zvýšená teplota, což je projevem zánětu. Příznaky lze také zaměnit za nastávající příchod chřipky. Může se objevit tlak mezi zuby, dásně mohou být zarudlé, dásně se také v důsledku zánětu mohou odtahovat od zubů, může se objevit i krvácení z dásní.
Operace při zánětu okostice zubu
Operace při zánětu okostice zubu se provádí výjimečně, a to většinou u rozsáhlých a život ohrožujících stavů na stomatologických klinikách.
Léčba zánětu okostice čelisti
Při zánětu okostice je nezbytné zahájit léčbu, tedy odstranit zejména příčinu vzniku onemocnění, což je ve většině případů ošetření zubního kazu a následná léčba antibiotiky. V krajních případech může dojít i na vytržení zubu. Díky tomuto kroku se vyloučí to, aby se zánět znovu vrátil a pacientovi komplikoval život.
V naší poradně s názvem JAK SNÍŽIT KYSELINU MOČOVOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
dobrý den kyselina močová mi dost komplikuje život. otékají mi nohy ,ale po odpočinku vlastně do rána otok mizí. nejhůř je mi v těchto vedrech. beru Purinol 100mg..můžete mi prosím popsat ,čeho se vyhnout a naopak. Moc děkuji, srdečně zdraví Šopincová jsem ročník 1936 je to dost ,ale miluji život a jsem spokojená ráda cestuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vaše otoky nemusí vůbec souviset s kyselinou močovou. Spíš to vypadá na cévní problém, kdy se vám v nohách hromadí tekutina, když jste ve vzpřímené poloze. Pro vyřešení tohoto problému bude potřeba vyšetření u kardiologa. Jako první volbu, kterou můžete udělat sama a hned je použití kompresních punčoch. Ty zabrání vzniku otoku, než vám lékař sdělí možnou léčbu. Během dne, jakmile můžete, tak si lehejte do polohy, aby nohy byly podloženy výše než tělo, tím také omezíte vznik těchto otoků.
Autismus má široké spektrum různě se projevujících příznaků. Prakticky nelze najít dva jedince postižené autismem se stejně se projevujícími příznaky. Postižené děti často nerozumí tomu, co vidí nebo slyší, duševní vývoj dítěte je narušen především v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Postižení jedinci reagují na různé podněty atypicky ve srovnání se zdravými lidmi.
V sociálních dovednostech se nemocní autismem jeví při komunikaci s jinou osobou často neobratní, mohou mít pro ostatní lidi kolem podivné připomínky, reakce mohou působit až útočně. Komunikace se může také zdát naprosto nesynchronizovaná s ostatními účastníky diskuze. Autisté často působí jakoby bez zájmu o ostatní osoby kolem, neudrží oční kontakt s druhou osobou. Často také nechápou, že se s nimi druhá osoba pokouší navázat kontakt, nechápou určité narážky, vtipy a podobně. Někteří autisté naopak mohou mít zvýšený zájem komunikovat s určitou konkrétní osobou, ale s ostatními lidmi nemají dostatek sociálních schopností, aby se zapojili.
Co se týče empatie, autisté se neumí vcítit do pocitů ostatních osob. Zdravé osobě se může při komunikaci s autistou zdát, že komunikuje pouze jednosměrně, nedostává adekvátní odpověď. Pokud je autista zaujat nějakým konkrétním tématem, často je schopen velmi dlouze o tom hovořit, ale daná komunikace postrádá dostatek nápadů, myšlenek nebo pocitů ve srovnání s komunikací se zdravou osobou. Většina autistických dětí nemá ráda intimní kontakt, jako je mazlení, tulení se, hlazení a podobně. Vlastnosti autistů se neprojevují u všech nemocných jedinců, každý autista je velmi specifický. Někteří autisté naopak velmi rádi objímají, ale většinou pouze osoby jim nejbližší (rodiče, sourozence, prarodiče, učitele a podobně). Mnoho autistů špatně reaguje na hluk, nečekané zvuky nebo světlo. Nepříjemné pro ně může být i setkání s některými pachy nebo náhlé změny okolní teploty. Odborníci se většinou shodují, že problém nebývá v konkrétním hluku či pachu, ale v momentu překvapení, který autisté často velmi špatně snáší. Autisté většinou upřednostňují se na danou novou situaci předem připravit.
Děti s těžší formou autismu nemluví vůbec. Typické je časté opakování stejného slova nebo fráze. Stejně tak autisté rádi opakují stejné situace, mají rádi rutinní události a zvyky. Často opakují i stejné pohyby (příkladem je kreslení stále stejného obrázku znovu a znovu).
Vývoj autistického dítěte probíhá odlišně ve srovnání se zdravým jedincem. Kognitivní (pohybové) dovednosti nemusí být postiženy, ale sociální a jazykové jsou většinou opožděné nebo postižené. Slovní zásoba může být omezená. Některé děti trpí i motorickým postižením. Učení u autistických dětí býv
V naší poradně s názvem NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY WARFARINU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Co mam dělat aby nemusela užívat warfarin, abych nemusela každy měsíc dojiždět k lekaři. Dík. Mariell
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Warfarin je skvělý lék a dokáže skutečně zázrak - prodloužit život a vás to nebude stát ani korunu. Pravidelná kontrola u lékaře zajistí předcházení komplikací, které byste bez lékaře nerozpoznala. Tyto kontroly vás nestojí taktéž ani korunu a přitom jsou zásadní pro váš delší život. Tohle všechno je třeba vnímat a být vděčná za tyto dostupné léčebné prostředky. Zkuste mít Warfarin ráda, protože vám umožní být tady na světě déle.
V ČR ročně nově onemocní rakovinou prsu zhruba sedm tisíc žen, z toho 10 procent pacientek je mladších 45 let a 20 procent je ve věku pod 50 let. Přibližně tisíc žen ročně na toto onemocnění zemře. Protonová terapie chrání ženy před vedlejšími účinky klasického ozařování a dává jim šanci užívat si kvalitní život i po léčbě bez zvýšeného rizika pozdních nežádoucích účinků, jako je infarkt, srdeční problémy, rozvoj plicní fibrózy nebo sekundární nádory z ozáření.
Právě z důvodu šance na dlouhý život po léčbě je klíčovým faktorem při volbě léčebné metody toxicita léčby. U žen s karcinomem prsu jsou zásadními nežádoucími účinky kardiotoxicita, pneumotoxicita a zvýšení rizika sekundárních nádorů. Tato rizika jsou prakticky vždy spojena s klasickou radioterapií. Nežádoucí účinky, které přicházejí časně, takzvané akutní nežádoucí účinky radioterapie, lze do jisté míry předvídat a léčit, kritické jsou však pozdní nežádoucí účinky, které vznikající v horizontu desítek let. Protonová terapie znamená možnost, jak se těmto rizikům vyhnout. Protonový svazek díky svým fyzikálním vlastnostem umožňuje redukci dávek na oba kritické orgány (srdce a plíce) a zároveň spolu s významnou redukcí integrální dávky snižuje riziko vzniku sekundárních nádorů.
Léčba je ambulantní, bezbolestná a bez nutnosti hospitalizace. Zásadní pro úspěch léčby je její přesné plánování. Proto každé pacientce na míru připraví tým lékařů spolu s klinickými fyziky ozařovací plán. Na ozařování se dochází v přesně stanovených dnech a čase, který je rezervován pouze pro daného pacienta. Celkový čas, který pacientka v centru jednou návštěvou stráví, by neměl překročit hodinu.
Léčba karcinomu prsu vyžaduje multidisciplinární přístup, tedy úzkou spolupráci s Komplexními onkologickými centry a zavedenými mamologickými centry. Ne každá metoda je vhodná pro každého pacienta a stejně tak moderní, bezpečná a technicky vyspělá protonová léčba má určitá omezení z hlediska indikace – tedy určení pacienta k léčbě.
Protonové terapie je vhodná:
pro mladší ženu s menší velikostí prsu;
pro pacientku v dobrém mentálním a psychickém stavu, která je schopná používat přístroj Dyn´R pro kontrolu dechu, tedy zadržet dech v nádechu zhruba na 20 sekund – ozařovaný prs se pohybuje v závislosti na dýchání. V Protonovém centru jsou dýchací pohyby sledovány pomocí přístroje Dyn’R, a to během skenování na CT i během ozařování. Při zadržení dechu ve fázi hlubokého nádechu se zvyšuje přesnost ozáření díky redukci pohybů cílového objemu. Protonový svazek je spouštěn pouze ve fázi hlubokého nádechu. Jediné, co musí zvládnout pacientka, je zadržení dechu v&n
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Bolest, kterou vidím ve vašich očích a kterou cítím ve svém srdci, nás přivedla sem do těchto tichých smutných míst. Ztráta blízké bytosti je vždy těžká, a dnes je o to těžší, že nás náhle a bez varování opustil milovaný manžel a otec, který nedostal od života šanci ještě toho mnoho prožít a vykonat. Nikdo z nás netušil, že chvíle, které s ním trávíme, jsou naše poslední. Možná kdybychom to tušili, prožili bychom je jinak. Naposledy bychom ho objali a řekli mu, že ho máme rádi, netrápili bychom se maličkostmi a užívali si každý jeho pohled, dotyk, úsměv i nádech. Osud nám to nedopřál, i přesto věřím, že každý moment našich životů prožitý s mým tatínkem stál za to. Žal a bezmoc, kterou v tuto chvíli cítíme, svědčí o tom, že i přes to, že můj otec Josef Novotný skonal tak mladý, dokázal během toho svého krátkého žití zanechat krásnou a trvalou stopu v našich životech. Dovolte mi nyní, abych několika slovy vzdal čest jeho životu.
Můj tatínek Josef Novotný se narodil před 38 lety v jeho milované Kutné Hoře do učitelské rodiny. Doba, do níž se narodil, poznamenala vztahy v rodině. A on se po svém narození stal nití, která spojila to, co politika rozdělila. Byl pilířem usmíření a odpuštění mezi sourozenci, dětmi a rodiči. Byl jediným milovaným synem, synovcem i vnoučetem. Od dětství se koupal v množství rodinné lásky a vyhříval se na výsluní zájmu všech členů rodiny. Celá rodina tak měla podíl na jeho veselé povaze a optimistickému přístupu k životu. Po šťastném dětství následovalo problematické dospívání, kde se odcizoval politickým názorům svých rodičů, i přesto si s nimi ale uchoval krásný vztah. Můj otec věřil, že každý má právo vzdělávat se a pracovat bez ohledu na politické smýšlení. Za své názory musel opustit místní gymnázium a vyučit se kuchařem. Nikdy si ale nestěžoval, věřil, že to osud o jeho budoucnosti rozhodl, a tak otec udělal vše proto, aby se stal tím nejlepším v oboru. V jeho úspěchu ho nezastavilo ani prožívání prvních milostných splanutí, lásek a ani narození prvního a jediného syna. Přestože dítě přišlo dříve, než čekal, zhostil se rodičovství na výbornou. I ve chvílích, kdy budoval svou první restauraci, nezapomínal, že je v první řadě rodičem. Staral se o mě a po celou dobu mi byl dobrým otcem, rádcem i přítelem. Žádné mé problémy mu nepřišly malicherné, nikdy nezapomněl na jediný můj zápas, nebo školní vystoupení. Vždy jsem věděl, že já a má matka jsme pro něj tím nejdůležitějším bodem v jeho životě. A přestože s námi trávil každou svou volnou chvilku
