Vážená rodino, drazí přátelé, a milí smuteční hosté,
Člověk v životě prožívá mnoho krásných okamžiků plných štěstí, lásky a radosti, stejně tak ho ale stejnou měrou životem provází chvíle plné žalu, slz a utrpení. A naši rodinu takováto chvíle postihla před několika dny, když nás navždy opustila naše milovaná matka, sestra, babička i přítelkyně Magdalena Novotná. Přestože její odchod byl očekávaný, její ztráta naše srdce silně zasáhla a zanechala v nich po ní díru plnou stesku a bolesti. Na tuto ztrátu se nedá nikdy zapomenout, a nám, jejím milovaným, nezbývá nic jiného než nechat naši babičku žít i nadále v našich srdcích, uchovat si na ni milou vzpomínku a předávat ji dál naším dětem, jejím pravnoučatům, a dalším bližním. A těmi jste v této těžké chvíli i vy, a proto mi dovolte, abych v tuto nelehkou chvíli i ve Vašich srdcích nechal ožít vzpomínku na ni, na ženu, která vždy věřila.
Má babička Magdalena Novotná se narodila 11. prosince 1934 do bohaté statkářské rodiny. Od narození byl její život propojený s křesťanskou vírou, která ji i v pozdějších dobách byla útěchou v těžkých životních okamžicích. Do jejího šťastného dětství na venkově plného her, přátelství a blahobytu náhle zasáhla válka. Válka, která ji připravila o to, co do té doby na světě milovala nejvíce. O její rodiče. Náhle zůstala malá sedmiletá Magdalenka, jak jí její maminka říkávala, sama s o rok mladší sestrou Janičkou. Obou dívek se ujala rodina sousedů a v dobré víře je vychovávala do konce války. Janička se pro Magdalenku stala celým světem, jedinou životní jistotou, jejich jedinečný vztah vydržel až dodnes. Po skončení války se obou sester ujal strýc, který se vrátil z exilu a vychovával je podle svého nejlepšího svědomí, za to mu má babička byla po celý život vděčná. Již jako dítě mu dávala svůj vděk a hlavně lásku najevo a snažila se mu vždy činit jen radost, i ve chvílích, kdy jejich život nebyl zrovna jednoduchý. Má babička sice z politických důvodů nedostudovala vysněnou střední školu, ale nikdy, ani tehdy ani později to nepovažovala za tragédii. Velmi dobře věděla z předcházejících zkušeností, že režim jí může připravit o vzdělání, domov, rodinu, ale že mu nikdy nedovolí, aby jí vzal její víru. Nejen víru křesťanskou, ale víru v lepší život, víru v laskavost a dobrotu lidí. Místo studia se babička vrhla do podřadných zaměstnání, ale v každém zaměstnání se činila s elánem, který byl její osobě vlastní. I díky svému životnímu optimismu zaujala na první pohled svou životní lásku, našeho dědečka Mojmíra, s nímž v průběhu let měla pět krásných a zd
Ve svém příspěvku HUBNUTÍ PODLE MANČINGOVÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
28 denní očistný program podle Antonie Mačingové je účinná očistná kůra na 28 dní.
Mačingová dieta a detoxikační mančingová dieta - jídelníček na 28 dní:
1. DEN Snídaně: Mrkev, jablko, ořechy, hrozinky, med
Oběd: Brokolice s česnekem, strouhaný nízkotučný sýr
Večeře: Salát s červené řepy , strouhaný sýr
2. DEN Snídaně: Mrkev, jablko, ořechy, hrozinky, med
Oběd: Fazolové lusky s česnekem, strouhaný sýr
Večeře: Salát z červené řepy, vařené vajíčko
3. DEN Snídaně: Mrkev, jablko, ořechy, hrozinky, med
Oběd: Salát z červené řepy , strouhaný sýr
Večeře: Mrkvový perkelt, strouhaný sýr
4. DEN Snídaně: Mrkev, jablko, ořechy, hrozinky , med
Oběd: Mrkvová perkelt, strouhaný sýr
Večeře: Prokládána cuketa
5. DEN Snídaně: Mrkev, jablko, ořechy, hrozinky, med
Oběd: Prokládaná cuketa
Večeře? Fazolové lusky česnekem, strouhaný sýr
6. DEN Snídaně: Mrkev, jablko, ořechy, hrozinky, med
Oběd: Fazolové lusky se zázvorem
Večeře: Brokolice s česnekem, vařené vajíčko
7. DEN Snídaně: Mrkev, jablko, ořechy, hrozinky, med
Oběd? Salát z červení řepy, vařené vajíčko
Večeře: Mrkvová perkelt, strouhaná sýr
8. DEN Snídaně:BIO bílý jogurt, vlašské ořechy, med, skořice
Oběd: Široké bezvaječné těstoviny s kedlubnou
Večeře: Boršč
9. DEN Snídaně: Kiwi, banán, ořechy, med mletá skořice
Oběd: Brokolice na česneku se zázvorem, nízkotučný sýr
Večeře: rychlá hrachová polévka
10. DEN Snídaně: Mrkev, jablko, ořechy, med, hrozinky
Oběd: Mrkvový perkelt, nízkotučný sýr
Večeře: Salát z červené řepy, vajíčko
11. DEN Snídaně: BIO bílý jogurt, vlašské ořechy, med, skořice
Oběd: Fazolové lusky, vajíčko
Večeře: Červená řepa s ořechy a sušenými švestkami
12. DEN Snídaně: Kiwi, banán, ořechy, med, mletá skořice
Oběd: Bezvaječní těstoviny se špenátem
Večeře: Rychlá hrachová polévka
13. DEN Snídaně:Mrkev, jablko, ořechy, med, hrozinky
Oběd: Mrkvový perkelt, sýr
Večeře: Boršč
14. DEN Snídaně: Vyberte si snídani, která Vám v tomto týdnu nejvíc chutnala
Oběd: Kuře s celerem
Večeře: Brokolice na česneku, se zázvorem a strouhaný nízkotučný sýr
15. DEN Snídaně: Šťáva z červeného grepu-2dcl a 2 sojové nebo grahamové rohlíky, med a ořechy
Oběd: Kuře s celerem
Večeře: červená řepa s ořechy a sušenými švestkami
16. DEN Snídaně? Mrkev, jablko, ořechy, hrozinky, med
Oběd: Zeleninová polévka, fazolové lusky, salát s červené řepy
Večeře: Mozzarella, rajče nebo okurky
17. DEN Snídaně: vařené jáhly, ořechy, sušené švestky, med
Oběd: Zeleninová polévka, prokládaná cuketa
Večeře: Zeleninová polévka
18. DEN Snídaně: Bílý nízkotučný jogurt, ořechy, med
Oběd: Vařená červená řepa, tuňák, cibule
Večeře: Salát z červené řepy, smažená krutí prsa obalena v mletých vlašských ořechách
19. DEN Snídaně: Pohankové vločky zalité sojovým mlékem strouhané jablko , ořechy, med
Oběd: Celerové hranolky, filety s mořské tresky na másle
Večeře: Mrkvový perkelt, strouhaný sýr, brokolice s česnekem
20. DEN Snídaně:Mrkev, jablko, ořechy, hrozinky, med
Oběd: Celerové h
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dagmar.
Gratulujeme Vám k narození chlapečka/holčičky! Nechť Vaše miminko naplní vaše životy radostí a láskou!
Bůh Vás požehnal krásným, malým andělíčkem. Jsem si jistý, že budete skvělými rodiči, gratuluji!
Nevím, kdo z Vás má větší štěstí: Vy, že se vám narodilo tak krásné, čilé miminko, nebo Vaše děťátko, že se narodilo tak báječným rodičům...? Každopádně Vám všem třem přeji do života jen to nejlepší!
Jsme šťastni, že miminko přistálo na jednom z nejbezpečnějších a milujících letišť světa. Gratulujeme šťastným rodičům!
Nový život právě přichází: nejen život Vašeho miminka, ale život Vás dvou, který naplní nové zážitky, zkušenosti a radosti. Srdečně Vám gratulujeme!
Teď se smějete a jste šťastní... kéž Vám to vydrží až do chvíle, až si Váš drobeček obarví vlasy namodro! Žerty stranou – gratulujeme k radostné události a přejeme Vám všem jen to nejlepší!
Hola hola, kdo to volá? To je naše miminko! Narodilo se dnes ráno (přes den, večer, v noci) a křičí na nás malinko: „Mámo, táto, už jsem tady, tak se na mě koukněte. Slyšel(a) jsem, že je prima, být tu s Vámi na světě!“ „Babi, dědo, teto, strejdo, Vy všichni kamarádi, přijďte se taky podívat, uvidíme Vás rádi!“
Když narodí se maličký, dar vidění má pod víčky, dar slyšení má v něžném oušku, dar dotyku má v prstíčkách, dar chuti pozná v prvním doušku, dar vůně v jarních kytičkách. Maminko, ty k těm darům v krátku dar řeči přidáš nemluvňátku!
Už se to rozkřiklo, už se slaví, dej Pan Bůh děťátku štěstí, zdraví. Dej, ať se miminku pěkně spinká, opatruj maminku i tatínka! Všechno nejlepší k narození človíčka přeje...
Život kolem nás je plný zázraků. Někdy bere, někdy dává, stále se mění. Váš život už nikdy nebude stejný jako předtím. Bude bohatší a radostnější o drobečka, který ho svým smíchem, pláčem a štěbetáním zaplní...
Přišli k nám z ráje měkoučkých paloučků, z věčného máje holčiček a kloučků. Hebounké nožičky poběží světem, přinesou radost jen mámě a dětem. A když je pošimráš, přinese sluníčko úsměv a radost miminku na líčko.
Kdysi mi vyprávěla maminka, že čáp létá po světě a rozdává miminka. Někdy kluk, jindy zas holčička, a Vám prý do domu přibyla maličká. Máte to největší štěstí na světě, není nic hezčího než úsměv dítěte.
Ať je Vaše holčička krásná jako růžička, ať Vám štěstím jenom kvete, láskou na ní nešetřete.
Dozvěděli jsme se zrána, že k Vám přiletěla vrána a nechala v uzlíčku krásnou malou holčičku. Ať Vám roste jako z vody a je z ní holka do nepohody, ať je veselá a zdravá a Vám jenom radost dává! Blah
Ve svém příspěvku RAKOVINA PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Předesílám, že ty čtyři roky boje s rakovinou mi umožnily seznámit se s touto chorobou a mluvit o ní i o událostech s ní spojenými otevřeně, bez zábran a zbytečných tabu. Vím, že jsou horší nemoci, beznadějné případy onemocnění, jiné rakoviny, nicméně věřím, že mé vyprávění zanechá ve čtenáři ev. nemocném čtenáři positivní stav mysli.
A taky jsem se rozhodl o tom vyprávět všem, kdo o to projeví zájem, protože i já jsem, tonoucí v moři nejistot, hledal před operací jakékoliv relevantní informace. Budiž tedy tento příběh vzpruhou všem nemocným a jejich doufajícím blízkým.
Celý příběh se začal psát na jaře roku 1917, kdy jsem na naléhání mých dcer, z nichž jedna je lékařka a zároveň na prosbu mé švagrové, rovněž lékařky vyhledal v roce kdy slavím na Vánoce 60 let svého věku, svého obvodního lékaře abych absolvoval preventivní lékařskou prohlídku.
Do té doby pohoda, zdraví jen kypělo, byl (a jsem stále) živnostník - zahradník, kdy jsem navrhoval, realizoval a posléze i udržoval zahrady drobných zákazníků. Sport, cyklistika, vodáctví a lyžování byly běžné aktivity a s manželkou jsme vedli radostný život milujících se manželů a se širší rodinou dcer, zeťů a vnoučat si užívali života, až mě kolikrát napadlo, že tolik štěstí musí být něčím vykoupeno. Nikdy jsem vážně nemarodil, stáří mi nic neříkalo.
Nečekal jsem dlouho. Výsledky testů preventivní prohlídky byly vynikající, normální zdravý chlap, tlak v normě, obezita žádná, cholesterol, játra ok, střeva jakbysmet, sexuálně v nejlepší kondici. Tedy žádné komplikace. Až...
Až na hodnotu PSA, jejíž zvýšení je strašákem mužů po padesátce. Zjistila se výše 14,8.
V tu chvíli mě to dost dobře nedocházelo, protože jsem o té nemoci nevěděl vůbec nic, jen to, že prostata je jakýsi orgán a je součástí pohlavního ústrojí mužů , který někdy zazlobí. Teprve při interpretaci výsledků mým urologem přišel šok. "pane Trojane, máte rakovinu" To jsou slova, která nikdy nezapomenu.
Svět se zhroutil do černé díry myšlenek, obav a strachu. "Proč já?": ptal jsem se a od té chvíle jsem dělil lidi na dvě skupiny: Ti zdraví a ti s rakovinou. Přišlo mi najednou, že už jsem na druhém břehu, bezcenný, nemocný. Nic naplat účast rodiny, nic nepomohlo snížit mé obavy, stále jsem si stál neústupně na tom, že mi život skončí a nikdy nedokončím své realizaci svých snů (což jsou mimochodem modely vláčků) Beznaděj, vztek, lítost, a to stále dokola.
Pak přišly první kroky v léčbě. Naštěstí mi má švagrová lékařka zajistila operaci u profesora Hory (jednoho z nejlepších odborníků u nás) na plzeňské urologii a vzhledem k naléhavosti výsledků předoperačního vyšetření to šlo ráz na ráz.
Byl jsem objednán na vyšetření - biopsii, které má upřesnit diagnosu a specifikovat typ nádoru. Vyšetření se provádí za částečného umrtvení skrze konečník přes břišní stěnu sondou do prostaty. Není bolestivé v tom okamžiku, spíše nepříjemné a to ne kvůli studu, ale skrze pocit, jak sonda krájí tkáň. Bolestivost se dostavila
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela.
Dobrý den,
moc děkuji. Těším se na další pokračování.
Je to tak hezky napsaný. Čtu to jako román na pokračování, který vím, že naštěstí dobře skončí.
Myslím, že i ostatní kdo trpí touto nemocí a hledají informace si váš příběh rádi přečtou. Plzeňská nemocnice je prý hodně dobrá. Mrzí mě, že taťkovi již operaci nenabídli. Prý když má zasažené uzliny již je na operaci pozdě. Je mu 63 let. Taky ještě málo. Psychika je nejhorší. Pořád se bojím, že pouze ozáření s hormonální léčbou bude slabá léčba. Moc děkuji. Hezký den. M.F.
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Každá květina jednoho dne odkvete, stejně tak i každé zvíře jednoho dne opustí tento svět a i každá kapka vody se jednou vypaří, protože nic netrvá věčně a vše musí jednou skončit. Nejinak je tomu i s životem člověka, i ten nemá věčné trvání, a tak i nad jeho dny života jednou vysvitne slunce naposledy. Nejinak tomu bylo u mého milovaného dědečka Františka Nováka. Jeho náhlý a tichý odchod z tohoto světa uvrhl životy členů naší rodiny do temnoty a smutku. Náhle nás pohled do slunečných dnů netěšil. Každý východ slunce pro nás znamenal jen další den bez dědečka, otce, přítele. Bez milovaného člověka sršícího energií, optimismem a v neposlední řadě i láskou a úctou k životu. To, že jste zde v tomto domě smutku s námi, svědčí o tom, že i váš život jeho odchodem potemněl. I pro vás byl můj drahý dědeček zdrojem světla a tepla, které vám i nám předával skrz svou lásku a přátelství. Vaše i mé slzy svědčí o tom, kým byl, báječným dědečkem, milujícím manželem, starostlivým otcem, věrným přítelem, veselým společníkem a spolehlivým zaměstnancem. To vše není málo. To kým byl, mi dává víru, že si jeho vzpomínku navždy uchováte v srdci. A že právě vzpomínky na něj nám společně vrátí zpět do našich životů trochu toho jeho světla a tepla, kterým vyzařoval, a rozjasňoval dny našeho života po celý svůj život.
Světlo tohoto světa spatřil můj dědeček František Novák před jednasedmdesáti lety v pohraničím městě Náchodě. Své narození vždy považoval za oslavu života po skončení kruté války, která si vyžádala životy mnoha členů jeho rodiny. Po celý život ho provázela pýcha nejen na své rodiče, kteří prožili řadu nelidských utrpení, ale i na životy členů rodiny, kteří to nepřežili. Byl pyšný na to, kým byl a celý život svou úctu k předkům dával nepokrytě najevo a předával ji dál dalším generacím. Jeho dětství prožité v Hradci Králové bylo klidné a šťastné. Miloval chvíle strávené s otcem u tesařského náčiní, stejně tak rád trávil čas s maminkou v její krejčovské dílně. Už od dětství mu žádná práce nebyla cizí a žádnou nepovažoval za méněcennou. I proto si ve chvíli, kdy se rozhodoval, o svém studiu, své budoucnosti, zvolil práci tesařskou, která mu byla velmi blízká. Postupně se z něj stal vynikající řemeslník. Ztráta milovaného otce ho pak vedla k tvorbě více umělecké, která ho proslavila v širším okolí. Při jedné své výstavě se seznámil s ženou, která ho uhranula nejen svým výjimečným vzhledem, ale i milou a přátelskou povahou. Můj dědeček pak udělal vše proto, aby ji získal. A to že se mu to povedlo,
Ve svém příspěvku MUDR JAN ŠULA KONTAKT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hilda Kozlova.
Zdravím je to pecka konečně směr který má budoucnost.Ráda bych věděla jak to vše v palici srovnat a pomoci sobě i ostatním. Jsem ráda na světě. Děkuji za kontakt na vás. Ráda bych vás viděla. Kdo si počká ten se dočká. H
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miroslava Cimbůrková.
Dobrý den, jsem jen dost vyděšená matka ještě vyděšenější dcery, které dnes sdělili, že má Stillovu nemoc. Moc prosím o jakékoli praktické rady a postřehy pro život s tímto onemocněním. Zatím je v nemocnici a lékaři ji nasadili Prednison. Na co si má dát pozor, jak bude zvládat školu, život na intru,....život. prostě to, co vám doktoři neumějí nebo ani nechtějí říct. děkuji moc. Mirka s Liduškou
se smutkem v srdci jsme se tu dnes sešli, abychom zavzpomínali na báječnou ženu, která vnesla mnoho dobrého do životů nás všech. Moje maminka Jana Adamcová celý život dělala vše proto, aby se lidé kolem ní měli dobře, vždy myslela více na druhé než na sebe. A nyní my jí to oplácíme a naše slzy jsou důkazem, že svou láskou a přátelstvím si navždy získala naše srdce. Maminka by si jistě nepřála, abychom tu dnes po ní truchlili, naopak by si přála, abychom oslavovali její život. Řekla by nám, abychom pro ni neplakali, přestože ji nevidíme, vždy bude s námi a bude nad námi bdít, jak to dělala doposud. A my jsme se tu dnes sešli, ne proto, abychom truchlili nad její ztrátou, ale abychom jí vzdali čest za to, čím pro nás byla. Pro nás, své děti, manžela i vnoučata byla srdcem i duší rodiny, pro své přátelé byla vrbou, utěšitelkou i rádkyní... Každý z nás, kdo tu dnes jsme, u ní alespoň jednou hledal pomoc, radu, nebo jen prostou útěchu v objetí. Dovolte mi, abych zavzpomínala na pár okamžiků z jejího života.
Životní pouť mé maminky začala před 55 lety v Havlíčkově Brodě. Její dětství nebylo jednoduché kvůli nepříjemnému rozvodu rodičů, ale přesto ho vždy považovala za šťastné období svého života. Velmi milovala svou babičku, u níž žila po rozvodu svých rodičů a jež ji přivedla k zahradničení, které se stalo její vášní. Tato vášeň jí vydržela až do smrti, až do poslední chvíle svého života se nepřestávala ze své lásky ke květinám těšit. Díky své babičce prožila krásná a bezstarostná léta svého dětství, během nichž si uvědomila, že velmi touží pomáhat lidem jako lékařka. Její sen se splnil a po náročném studiu, které s sebou neslo řadu pocitů zklamání a zoufalství, ale i pýchy a hrdosti, maminka dokončila školu a stala se lékařkou na chirurgickém oddělení ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Svou práci vždy milovala, nikdy nezaváhala, když mohla svým pacientům jakkoliv pomoci. Dělala, co mohla, aby lidé kolem ní netrpěli. Díky svému povolání se také během osudového večera seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem, který do nemocnice přivezl svého nejlepšího přítele se zlomenou nohou. Když se v ordinaci spatřili, věděli, že patří k sobě. Byla to osudová láska, která dokázala překonat mnoho zlých životních okamžiků a přitom neztratit nic ze svého kouzla. Maminka i nadále pracovala jako lékařka a přitom se snažila splnit i největší tatínkův sen: dát mu velkou rodinu. Jejich snažení, víra i vytrvalost nakonec zaznamenaly úspěch a během několika let přivítali na světě nás, své děti Alenu,
Ve svém příspěvku JAK DÁLE V ŽIVOTĚ PO OPERACI PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta.
obdivuji muže,co se poprali s osudem po operaci prostaty.Jejich psychické rozpoložení je velmi náročné.U žen myslím si je to srovnatelné.Já jako žena pociťuji nejen tu svou potřebu mít u sebe muže,ale být pro muže přínosem,abych ho učinila šťastným být mužem.Ale většinou nevíme jak na to....málo spolu mluvíme...řeší se kolikrát hmotné věci kolem,...
Ještě jednou,obdivuji všechny muže,co se poprali se vším.Jejich trpělivost bych chtěla mít.Skládám všem poklonu pánové.Mít odvahu začít jinou životní etapu...tak citlivou jako je sex po operaci prostaty. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Jste vzácná žena, mne dlouholetá partnerka opustila protože sex po operaci prostaty nestojí za nic. Nejhorší ovšem je fakt že doktoři nám neskutečně lžou jejich kecy o tom jak se vše napraví a bude vše v pořádku jsou sprostá lež. Ještě den před operací mi tvrdil doktor že močení se upraví do dvou měsíců a erekce do měsíce, což je samozřejmě blbost. Taky mi tvrdili že nebudu muset polykat žádný chemický svinstvo a zase to byla lež, jsem tři roky po naprosto zbytečné operaci a mám totálně zničený život. Radím každému aby měl na paměti že následky operace jsou katastrofální a jestli kdokoliv tvrdí že život nekončí tak je to sice pravda ale jaký život to je být věčně počuranej věčně s vložkou a případnému vztahu radši zabránit abyste nemuseli jednoho dne říct -JSEM IMPOTENT !!!!!
Milá rodino, vážení přátelé a další smuteční hosté,
Můj dědeček Václav Novotný byl skvělý člověk, který si dokázal získat vaši i moji lásku a úctu, jak dokazují slzy v našich očích a smutek ve tvářích. Jeho ztráta bolestně zasáhla každého, kdo ho znal a pro jeho vřelé srdce miloval. Svět bez něj pro mě již nebude stejný, naše společná milovaná místa se jeho odchodem navždy změnila. Šumavské lesy navždy ztratily svého obrovského zastánce a milovníka, který v nich mnohokrát hledal útěchu. Nejen příroda po jeho smrti truchlí i já před vámi teď stojím se smutkem v srdci. Odchod blízkého člověka je vždy velmi bolestivý, obzvlášť když ta osoba pro vás byla vším. Můj dědeček pro mě vším byl. Byl mým rádcem ve chvílích plných nejistot, byl také mým zastáncem ve všech nespravedlivých obviněních, byl mou vrbou znající všechna moje tajemství, byl ale také mým dětským hrdinou, který odvážně bojoval proti každému nepříteli, byl mým nejbližším přítelem, který se se mnou do poslední chvíle radoval ze všech maličkostí. Tenhle skvělý člověk, by si teď jistě nepřál, abychom tu dnes společně truchlili nad jeho smrtí, přál by si, aby naše dnešní vzpomínky na něj byl plné radosti, protože svůj život považoval za velmi šťastný.
Můj dědeček Václav Novotný se narodil uprostřed druhé světové války v roce 1942. Na válku si samozřejmě z dětství nepamatoval, ale už od základní školy projevoval vášeň pro tyto válečné dějiny, tato vášeň ho nikdy neopustila, o čemž svědčí jeho úctyhodná sbírka knih s touto tématikou. V patnácti letech mu zemřel otec, a tak musel přestat hrát dětské hry a začít se starat o rodinu. Nijak mu nevadilo zanechat školy, nikdy ho studium nelákalo, raději trávil čas venku. I jako patnáctiletý si našel práci v místním JZD. Veškerý volný čas pak rád trávil v lesích, kde rád pozoroval zvěř, nebo v hospodách, kde jeho pozornost naopak poutaly ženy. Ženy můj dědeček velmi miloval, proto také trvalo dlouho, než našel tu, se kterou by chtěl strávit svůj život. Na první pohled se zamiloval do dcery svého bývalého učitele, ta ale o něj neměla zájem. Můj děda se nikdy ale nesmířil s neúspěchem, a tak o její srdce dlouho bojoval, až ho získal. Nikdy vynaložené námahy nelitoval a byl rád, že si na svou lásku počkal. Na svět spolu také přivedli dvě dcery Janu a Marii. Dědeček si vždy přál syna, ale obě nezbedné dcery mu syna zcela vynahradily. Díky nim byl tím nejšťastnějším otcem na světě, jeho štěstí téměř dosáhlo vrcholu, když obě dívky odmaturovaly a přivedly mu domů své dva manžely. Dědeček tak získal i syny, které si celou dobu tak přál. Byl skvělým otcem, chápavým zetěm a nakonec i báječným prarodičem
Ve svém příspěvku PRADAXA - PŘÍBALOVÝ LETÁK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Klemens Petr.
Dobrýden paní magistr, paní Marie Svobodová
Obracím se na Vá s prosbou o radu jak přistoupit k probemu,který pedepřede mnou náhle nastal. Předem se omlouvám, že můj dotaz bude nesouvisle formulován a bude hodně dlouhý.
Děkuji, jestli si ho přečtete a poradíte mi.
Je mi 78 let, jsem vdoveca nemám možnost se s někým poradit.
Celý život jsem sportoval a nebral pravidelně žádné léky, proto mám nyní velké obavy.
Nýní jsem 7 týdnů po operaci páteře, operace asi dobře dopadla, pomohla mi a čekám na navrženou rehabilitaci. Necítím žádné potíže, ale i přesto mi při kontrole u internisty a následně u kardiologa byl definován srdeční problém.
Přesný opis výsledku u kardioloda MUDr.Polláka v Opavě:
Holter ekg-Mortara H-SCRIBE I,H 8-9.11.2021
indigace: subj nevnímaná extrasystolie, zaznamenaná na ekg
vizuální hodnocení-převažuje sinusový ritmus, stabilní převodní intervaly,fiziologické kolísání tepové hladiny,s opakovanými úseky paroxysmů fibrilace síní s nejdelším úsekem v trvání 12 minut, představující celkově 6 % monitorovací doby. Numriticky v reportu+strip.
Pozn: Ke zvážení je antiarytmická léčba, antikoagulace /či antoargegeace dle CHADsVASc kritérií /a s odstupem času kontrolní holer ekg.
Paní magistr, můj problém je hlavně v tom, jestli je léčba opravdu nevyhnutelná ?
Který lék mi můžete doporučit ?
Který má nejméně nežádoucích účinků, který nejméně omezuje život a stravu ?
U kterého je možné po kontrolním vyšetření léčbu ukončit ?
Mám takové neodborné informace, že léky na ředění krve se musí užívat již trvale ? !
Moc se omlouvám, ale mám takovou povahu, že nad vším moc přemýšlím, a toho se již nezbavím.
Prosím, a moc děkuji, jestli mi pomůžete v mé rozhodování a v případném léčení.
18.11.2021 Petr Klemens
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Svobodová.
Dobrý den, pane Klemensi, pečlivě jsem si přečetla váš dotaz. Lékař Vám zjistil aritmii a tu se u Vás pokouší léčit. Můžete mít radost, že jste natrefil na lékaře, který má zájem, abyste žil, co nejdéle. Následujte proto jeho doporučení, protože on jediný nejlépe posoudí, která léčba bude ta nejlepší. Když nebudete užívat nic, tak se Vám dnes nic nestane, ale do budoucna by to bylo nebezpečné a mohl byste rázem někde zemřít.
Dnes nás sem do těchto smutných míst přivedla ztráta blízké osoby. Náš svět opustila žena, která celý svůj život zasvětila své rodině a péči o druhé. Stejně jako naše oči se zalévají slzami při vzpomínce na paní Alenu Černou, tak i její oči plakaly v jejích posledních chvílích při pomyšlení, že nás navždy opouští. Až do poslední chvíle měla na srdci jen naše blaho, a stejně jako celý svůj život, tak i před smrtí myslela jen na druhé. Teď nás navždy opustila a její místo v našich srdcích je na jednou tak prázdné. Vzpomínky, které nám na ni zůstaly, jsou naší jedinou útěchou. Každý, kdo ji znal, se mnou bude jistě souhlasit, že by si nepřála, abychom nad jejím odchodem prolévaly potoky slz. Byla by raději, kdybychom se usmály při vzpomínce na ni. Náš úsměv jí byl vždy bližší než naše slzy, a proto i teď provázejme její rozloučení úsměvy při připomínce jejího života.
Má milovaná babička se narodila v roce 1940. Většinu dětství se starala o svých pět mladších sourozenců, které měla velmi ráda. Po skončení základní školy si zvolila svůj životní směr, přála si být květinářkou. Květiny milovala od dětství a neuměla si představit, že by pracovala v jiném oboru. Po dokončení školy si našla práci v oboru a snila svůj sen o tom, že jednou si otevře i vlastní podnik. Svůj sen nakonec také uskutečnila, i když jí to stálo mnoho úsilí, vynaložené práce nikdy nelitovala. Pro mnoho práce neměla příliš čas na zábavu, a tak uvítala, když jí nejlepší kamarádka seznámila s mladým zedníkem. Z jejich vztahu se vyklubala pravá láska, která s sebou přinesla i velké radosti v podobě tří synů Václava, Karla a Josefa. Má babička spolu s dědečkem usilovně pracovali, aby se jejich děti měly dobře, bohužel jim ale na samotné děti moc času nezbývalo. Synové jim rychle odrostli a založili vlastní rodiny. Nikdo nemohl být pyšnější než má babička, když viděla, jak její synové dosahují úspěchu v pracovním i osobním životě. Radovala se, když jí postupně vkládali do náruče další a další vnoučata. Nakonec se z ní stala sedminásobná babička vnoučat Alenky, Jozífka, Martinky, Davídky, Filípka, Matýska a Vašíka. O vnoučátka se babička starala vzorně, užívala si je a velmi milovala, vynahrazovala si, co jako maminka zameškala. I pro nás, vnoučata, byla někdy více matkou než babičkou. Pomáhala nám se vším, co nás trápilo, utěšovala nás při různých bolístkách, učila nás číst i psát, pomáhala nám vyrovnat se se všemi problémy dospívání, učila nás jak jednat s lidmi a jak se starat o přírodu tak, aby nám to jednou vrátila,
Ve svém příspěvku TYPY PŘÍZNAKŮ ROZTROUŠENÉ SKLERÓZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý den, já mám podobné bolesti kloubů a svalů, šlach už dva měsíce. Naprosto mne to vyřadilo z jakýchkoli fyzických činností. Bolesti nastali v den zavedení léku Gilenya.
Mé bolesti prý nesouvisí s nasazením léku. Všechny krevní testi v relativním pořádku. Nezaznamenána žádná infekce z krve. Mám pocit, že nikdo z lékařů neví co s tím a tak si mne přehazují jak horkou bramboru. Bez úspěchu odstraněni mých bolestí nebo jejich zmírnění. Prý mám jen vydržet. Ale jak dlouho se dá žít s tak krutými bolestmi a přitom vést běžný život ( domácnost, děti, osobní život, práce atd).
Je to zoufalý a hnusný.
H.H.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamila fischer.
RS u mě diagnostikovali v roce 2000.Užívala jsem Interferon,po pěti letech jsem přešla na Thysabri.V lednu 2015 mi byla nabídnuta Gilenya.Nezačala jsem ji užívat a rok jsem bez léků na RS.Problém byl v tom,že už jsem brala celkem 30 léků denně a nemohla jsem už dál.Rozhodně nejsem zdravotně horší,než předtím.Nemám křeče,které jsem měla předtím,bolesti také ne.Špatně chodím,pouze s chodítkem nebo na vozíku,ale to jsem měla i před rokem 2015.Chci se znovu postavit na nohy a uvažuji o Gilenyii,zda mi může pomoct.Ale když čtu vedlejší příznaky,mám strach.
„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologovi a také jednou za čtrnáct dní k doktorovi na krevní testy a vyšetření ledvin a jater. Už nikdy nechci znovu do ústavu, a tak beru denně 15 tablet sodíku, abych vše zvládla. Moc dobře vím, co jsem se sebou
V naší poradně s názvem VELKÝ ÚNIK MOČI OPERACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Je mě 72 roků a už asi 3 roky se trápím s únikem moči,je to stále horší.Nyní už je velké množství moči,které nezvládám.Navíc mám stálé opakování zánětu močových cest,bakterie ecoli,letos už 6x antibiotika.Lékař nenavrhuje žádnou razanní akci.Cystoskopie moč.měchýře dopadla dobře.Pokleslý moč.měchýř mám.Kdo mě poradí jestli si říct o operaci,jestli by pomohla a jak je to těžká operace v mém věku:Jsem docela akční na svůj věk,nemám problémy se srdcem atd.snad bych to zvládla,věřte,že mě to hodně komplikuje život.V noci jdu i 7x na malou.Nevyspím se atd.Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Víte, tělo se během života opotřebovává stejně jako vodovodní baterie. Jen si vzpomeňte, kolik jste jich za svůj život už nechala vyměnit. Podobná situace je i s vaším svěračem u močového měchýře. Patrně zde došlo k nevratným změnám, které nedovolují jeho pevné sevření a při větším naplnění měchýře propouští moč. Bohužel močový svěrač vyměnit ještě nedokážeme. Takže se budete muset snažit o nápravu trochu sama. Za prvé je třeba posílit svaly svěrače zadržováním moči při močení, takové to kegelovo cvičení. Pak také bude vhodné posílit svaly pánevního dna a břišní svaly. To vás naučí na rehabilitaci, kterou dostanete zdarma, respektive pojišťovna ji za vás zaplatí. No a okamžitá pomoc při úniku moči jsou jednoznačně pleny pro dospělé. Bez jakýchkoliv předsudků do nich běžte. Nikdo nic nepozná, vy se v klidu vyspíte a uleví se vám. Na plenách není nic špatného. Nosí je i přední sportovci, aby se nezdržovali močením. Pleny pro dospělé mají vysokou absorpční schopnost a okamžitě pohltí veškerou tekutinu a pokožka je tak stále v suchu, i po vymočení. Postupně se sžijte s novými funkcemi svého těla. Čím dříve se s tím smíříte, tak tím rychleji budete zpět svůj původní život.
Někdy se na parta může hodit verš pro člověka, který nemá děti a nelze použít smuteční báseň pro maminku a nebo tatínka. Proto je zde uveden seznam univerzálních básní na parte.
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o ně bál
a věděl jsem, že tratím v nich kus nebe
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
Odcházím tam, kam všechna pokolení přede mnou.
A lesy budou šumět dál a květy budou kvést.
~
Po krátkých cestách chodili jsme spolu, na dalekou odešel jsi sám.
~
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát - hrst krásných květů naposled, a pak jen vzpomínat...
~
Nezemřela jsem, neboť vím, že budu stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.
~
V tento den loučení přejte mi štěstí. Neplačte o mne, již sladce spím, život byl stejně bolem mým.
V naší poradně s názvem METASTAZY V KOSTECH A RAKOVINA PLIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlina Stavařova.
Dobrý den, mám dotaz chci se zeptat můj taťka ma metastázy v kostech a k tomu rakovinu na plicích .K tomu od plic mu to šlo až k pánvi a do nohy nemůže ani na to postavit mam o něho strach ze může můj taťka umřít...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Cesty životem jsou komplikované. Někomu je dáno prožít dlouhý život a jinému zase přijde do cesty nemoc, která vše změní. Proti tomu je veškeré lidské snažení marné a každý musí nést svůj osud až do konce. Snažte se tatínkovi vytvořit laskavé prostředí, abyste s ním mohla prožít pěkné chvíle, na které pak budete moci vzpomínat, až si odejde odpočinout. Smiřte se s tím, že život je konečný a přijměte alespoň to, co vám jeho nemoc dovolí.
Ve svém příspěvku HERNIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Škvárová.
Dobrý den,
manžel (1952), zdravý, silný člověk byl v uznávané nemocnici v r.2019 na operaci nezhoubných polypů v tl.střevu. Při anestezii vniknutí 4l obsahu žaludku do plic,napojen na plicní ventilaci, umělý spánek,tracheostomie,zánět plic,zánět pobřišnice-39dnů bojovali lékaři na ICU o jeho život. V břiše stále záněty, skončilo ileostomií, nechali pouze 20cm tl.střeva.Slíbili, že ileostomii zanoří a kýlu "opraví",což se nestalo.Propuštěn s antibiotiky, bakterií Klebsiellou, trombózou v obou nohách v zuboženém stavu, zhubl 25kg, doma stále hubnul, zvracel, vysoké teploty,kolaboval. Prof.který manžela operoval pomoc odmítl, musela jsem zařídit sama.Život mu zachránili ve zdejší okresní nemocnici, 8x hospitalizován-selhání ledvin, neprůchodnost střeva.
Od operace má pooperační kýlu, která se stále ohromně zvětšuje (Neupozornili od počátku na možnost kýlního pásu, koupila jsem sama). Nefrolog, kde je kontrolován říká, že ledviny by operaci zvládly.
Při kontaktování profesora(+foto kýly), který manžela operoval mi řekl, že vzhledem k jeho znalostem v dutině břišní je stav definitivní a operace by byla velice riskantní s nejistým výsledkem. Nemohu se smířit, že zdravý, silný člověk skončí invalidní těžce závislý na péči 3.stupně.
Ráda bych se zeptala, zda existuje naděje pro zkvalitnění manželova života nebo uznávané pracoviště se špičkovými lékaři, kde bychom mohli konzultovat manželovu kýlu a celkový stav.
Děkuji mockrát za radu a odpověď.
Vše dobré, hlavně pevné zdraví
přeje Jana Škvárová Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nezemřel jsem, neboť vím, že budu žít stále v srdcích těch, kteří mne milovali....
Drahá rodino, přátelé, otcovi kolegové a další smuteční hosté,
Věřím, že taková slova by si náš otec Adam Novotný přál slyšet, protože přesně vystihují, jak žil svůj život. Nepřál by si, abychom dnes nad jeho náhlou smrtí truchlili, naopak by si jistě přál, abychom vzdali hold jeho životu, který se vždy snažil žít naplno. A proto jsme se zde dnes sešli, abychom společně zavzpomínali na okamžiky, kdy byl ještě blízko nás a my si mohli užívat společných chvil, nevědouc, že tyhle báječné doby tak náhle skončí. Náš otec měl snad celý život úsměv na tváři a otevřenou náruč pro ty, co by potřebovali jeho útěchu. Jeho srdce bilo pro jeho nejbližší a jeho největším přáním bylo, aby se jeho milovaní měli dobře a pohnul by pro ně třeba i horami, kdyby to bylo nutné. Rodina a přátelé, to pro něj znamenalo vše, pro nás žil a s myšlenkami na nás také zemřel. Jeho náhlým odchodem neztratil svět jen skvělého člověka ochotného vždy bojovat za správnou věc, ale odešel i neuvěřitelně obětavý a milující otec, věrný přítel a v neposlední řadě také pracovitý a spolehlivý kolega. Jeho ztráta ale nijak neumenšuje to, co k nám cítil a co pro nás všechny byl ochotný udělat.
Dovolte mi tedy, abych v tento den na mého milovaného otce zavzpomínal a vzdal mu čest.
Náš otec Adam Novotný se narodil v roce 1968 do milující rodiny. Většinu svého života se musel vyrovnávat s volbou svých rodičů nejít s davem, která způsobila, že řada jeho snů, zůstala i nadále jen v říši snění a nikdy se neuskutečnila. Nikdy se nemohl stát vysněným advokátem, ale i přesto nikdy nelitoval a obdivoval se své rodině a velmi si ji za jejich činy vážil. Místo studia na právnické fakultě se vyučil tesařem a postupně se stal mistrem ve svém řemeslu. Miloval, když něco nového stvořil a vyloudil tak úsměv na tváři řadě lidí. Za svou práci byl obdivovaný nejen svými kolegy a nadřízenými, ale i širokým okolím. Jemu ale na obdivu nezáleželo, vždy jen chtěl šířit radost. Jeho práce ho také přivedla do Plzně, kde se v kanceláři, kterou měl vybavit novým nábytkem, seznámil se svou osudovou ženou, naší maminkou. Náš otec byl vždy muž činu, a tak dlouho neváhal a spojil s ní svůj život. Nikdo na světě nebyl šťastnější než on v den, kdy mu jeho životní láska přivedla na svět dvojčata. Už tehdy přísahal, že mě s bratrem Ondřejem ochrání a bude nás navždy milovat. Svému slibu dostál, přestože to s námi neměl nikdy jednoduché. Naše rodina prožívala nejšťastnější chvíle svého života, když jsme náhle přišli o matku a otec ztrat
V naší poradně s názvem JAK RYCHLE SNÍŽIT HLADINU CUKRU V KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vera.
Mam rotoped a ani nepomaha mam jeste nemocnou pater a v unoru na 4 operaci patere a picham inzulin mam si pridat jednotky dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nelze takto přes internet měnit dávkování inzulínu, na kterém závisí váš život. Ani vy byste neměla očekávat takové rady, natož je následovat. Pokud používáte inzulín a máte potřebu ještě více snížit krevní cukr, tak musíte komunikovat se svým lékařem, který zná váš zdravotní stav. Zavolejte mu a poraďte se s ním na dalším postupu.
Pokud máte příznaky spojené s vysokým krevním cukrem, jako je:
- zmatek
- ketony v moči, diagnostikovaný pomocí testovacího proužku
- nadměrná žízeň
- časté močení
- nevolnost
- dušnost
- bolest břicha
- zvracení
V těchto případech potřebujete okamžitou lékařskou pomoc a měla byste kontaktovat linku 112. Samovolné změny v léčbě mohou ohrozit váš život a vy přeci ještě umřít nechcete, že ne?
Autismus má široké spektrum různě se projevujících příznaků. Prakticky nelze najít dva jedince postižené autismem se stejně se projevujícími příznaky. Postižené děti často nerozumí tomu, co vidí nebo slyší, duševní vývoj dítěte je narušen především v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Postižení jedinci reagují na různé podněty atypicky ve srovnání se zdravými lidmi.
V sociálních dovednostech se nemocní autismem jeví při komunikaci s jinou osobou často neobratní, mohou mít pro ostatní lidi kolem podivné připomínky, reakce mohou působit až útočně. Komunikace se může také zdát naprosto nesynchronizovaná s ostatními účastníky diskuze. Autisté často působí jakoby bez zájmu o ostatní osoby kolem, neudrží oční kontakt s druhou osobou. Často také nechápou, že se s nimi druhá osoba pokouší navázat kontakt, nechápou určité narážky, vtipy a podobně. Někteří autisté naopak mohou mít zvýšený zájem komunikovat s určitou konkrétní osobou, ale s ostatními lidmi nemají dostatek sociálních schopností, aby se zapojili.
Co se týče empatie, autisté se neumí vcítit do pocitů ostatních osob. Zdravé osobě se může při komunikaci s autistou zdát, že komunikuje pouze jednosměrně, nedostává adekvátní odpověď. Pokud je autista zaujat nějakým konkrétním tématem, často je schopen velmi dlouze o tom hovořit, ale daná komunikace postrádá dostatek nápadů, myšlenek nebo pocitů ve srovnání s komunikací se zdravou osobou. Většina autistických dětí nemá ráda intimní kontakt, jako je mazlení, tulení se, hlazení a podobně. Vlastnosti autistů se neprojevují u všech nemocných jedinců, každý autista je velmi specifický. Někteří autisté naopak velmi rádi objímají, ale většinou pouze osoby jim nejbližší (rodiče, sourozence, prarodiče, učitele a podobně). Mnoho autistů špatně reaguje na hluk, nečekané zvuky nebo světlo. Nepříjemné pro ně může být i setkání s některými pachy nebo náhlé změny okolní teploty. Odborníci se většinou shodují, že problém nebývá v konkrétním hluku či pachu, ale v momentu překvapení, který autisté často velmi špatně snáší. Autisté většinou upřednostňují se na danou novou situaci předem připravit.
Děti s těžší formou autismu nemluví vůbec. Typické je časté opakování stejného slova nebo fráze. Stejně tak autisté rádi opakují stejné situace, mají rádi rutinní události a zvyky. Často opakují i stejné pohyby (příkladem je kreslení stále stejného obrázku znovu a znovu).
Vývoj autistického dítěte probíhá odlišně ve srovnání se zdravým jedincem. Kognitivní (pohybové) dovednosti nemusí být postiženy, ale sociální a jazykové jsou většinou opožděné nebo postižené. Slovní zásoba může být omezená. Některé děti trpí i motorickým postižením. Učení u autistických dětí býv
V naší poradně s názvem ELEKTROŠOKY A VEDLEJŠÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Bude mi 50 let a již dva roky trpím dle lékařů smíšenou úskoztnou depresivní poruchou, na začátku propuknutí nemoci jsem prošel během půl roku 3 hospitalizace v Psychatrických nemocnicích s nasazením antidepresiv, bez valného efektu. 10 měsíců jsem byl v pracovní neschopnosti a poté jsem na doporučení lékařů nastoupil zpět do zaměstnání, již více jak rok dělám, ale můj psychický stav se noc nelepší i přesto, že docházím i na individulání psychoterapii, nic mě netěší, dříve příjemné prožívání aktivit jako je sport, zábava, kamarádi, mne vůbec netěží a většinou se izoluji doma. Energii mi nedodává ani plně fungující a spokojená rodina, kdy mám hodnou manželku a dva malé syny 5 a 7 let se kterými mám jet na dovolenou v létě do Turecka, na což se netěším, ale spíše se toho děsím jak to zvládnu, nedokážu se prostě na nic a na nikoho těšit a stále častěji uvažuji o tom zda by nebylo lepší kdybych tady už nebyl, snažím se ale vydržet hlavně kvůli rodině. Vzhledem k tomu, že léková terapie v kombinaci s psychoterapii moc nezabírá, proto zvažuji i elektrošoky, můžete poradit zda by to bylo pro mne vhodné a s jakým efektem, děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Milý Martine, úplně cítím vaši obrovskou úzkost a neustálou depresi. Je to nelehká zkouška ve vašem životě a vzdát to odchodem ze života, to by udělal jen srab, a to vy nejste. Mnoho věcí jste v životě dokázal. Dokázal jste vybudovat skvělou rodinu a dal jste život dvou vašim krásným dětem, které se určitě těší na vaše radostné úsměvy. Nyní se musíte soustředit na to, jak se znovu vzpamatovat. Když máte strach z cesty do Turecka, tak tam nejezděte a nechte rodinu, ať si užije tuto dovolenou sama. Vy v té době budete mít čas sám na sebe. Vezměte batoh pár věcí na sebe a vyjeďte na několik dní někam do přírody a nechte se unášet vývojem situace. Seznamte se s novými lidmi a zaposlouchejte se do jejich životních příběhů. Vaše psychické problémy pramení z toho, jak vnímáte své okolí, svůj život a situace, které v něm přicházejí. Změnou prostředí, rytmu a lidí kolem sebe, byste mohl dosáhnout nových pocitů, které jste již dlouho neměl. Nebraňte se ničemu a zkuste se chovat, jako když jste byl svobodný. To by vám mohlo pomoci vrátit se zpět do šťastného a radostného života. Držím vám palce a přeji, ať znovu poznáte krásy života, který máte.
V ČR ročně nově onemocní rakovinou prsu zhruba sedm tisíc žen, z toho 10 procent pacientek je mladších 45 let a 20 procent je ve věku pod 50 let. Přibližně tisíc žen ročně na toto onemocnění zemře. Protonová terapie chrání ženy před vedlejšími účinky klasického ozařování a dává jim šanci užívat si kvalitní život i po léčbě bez zvýšeného rizika pozdních nežádoucích účinků, jako je infarkt, srdeční problémy, rozvoj plicní fibrózy nebo sekundární nádory z ozáření.
Právě z důvodu šance na dlouhý život po léčbě je klíčovým faktorem při volbě léčebné metody toxicita léčby. U žen s karcinomem prsu jsou zásadními nežádoucími účinky kardiotoxicita, pneumotoxicita a zvýšení rizika sekundárních nádorů. Tato rizika jsou prakticky vždy spojena s klasickou radioterapií. Nežádoucí účinky, které přicházejí časně, takzvané akutní nežádoucí účinky radioterapie, lze do jisté míry předvídat a léčit, kritické jsou však pozdní nežádoucí účinky, které vznikající v horizontu desítek let. Protonová terapie znamená možnost, jak se těmto rizikům vyhnout. Protonový svazek díky svým fyzikálním vlastnostem umožňuje redukci dávek na oba kritické orgány (srdce a plíce) a zároveň spolu s významnou redukcí integrální dávky snižuje riziko vzniku sekundárních nádorů.
Léčba je ambulantní, bezbolestná a bez nutnosti hospitalizace. Zásadní pro úspěch léčby je její přesné plánování. Proto každé pacientce na míru připraví tým lékařů spolu s klinickými fyziky ozařovací plán. Na ozařování se dochází v přesně stanovených dnech a čase, který je rezervován pouze pro daného pacienta. Celkový čas, který pacientka v centru jednou návštěvou stráví, by neměl překročit hodinu.
Léčba karcinomu prsu vyžaduje multidisciplinární přístup, tedy úzkou spolupráci s Komplexními onkologickými centry a zavedenými mamologickými centry. Ne každá metoda je vhodná pro každého pacienta a stejně tak moderní, bezpečná a technicky vyspělá protonová léčba má určitá omezení z hlediska indikace – tedy určení pacienta k léčbě.
Protonové terapie je vhodná:
pro mladší ženu s menší velikostí prsu;
pro pacientku v dobrém mentálním a psychickém stavu, která je schopná používat přístroj Dyn´R pro kontrolu dechu, tedy zadržet dech v nádechu zhruba na 20 sekund – ozařovaný prs se pohybuje v závislosti na dýchání. V Protonovém centru jsou dýchací pohyby sledovány pomocí přístroje Dyn’R, a to během skenování na CT i během ozařování. Při zadržení dechu ve fázi hlubokého nádechu se zvyšuje přesnost ozáření díky redukci pohybů cílového objemu. Protonový svazek je spouštěn pouze ve fázi hlubokého nádechu. Jediné, co musí zvládnout pacientka, je zadržení dechu v&n
V naší poradně s názvem RAKOVINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Drobná.
Dobrý den Otče Pleskači,
obracím se na Vás s prosbou o pomoc mému tchánovi. Před rokem a půl v lednu 2016 si našel bulku u zadku a když s ní šel k Dr., diagnostikoval mu rakovinu. Ozařovali a chemoterapie pomohla, dostal se z toho v červnu 2016. Bohužel v srpnu 2016 dostal mozkovou mrtvici, kterou přežil, mnoho si nepamatoval, ale myslím, že by byl časem dobrý. Ale bohužel v lednu 2017 se rakovina vrátila zpět. Byl na operaci, udělali mu vývod konečníku. Nyní je to ve stádiu, kdy má místo, kde měl bulku a ozařovali mu to, uplně do živého masa. Strašně ho tedy bolí a svědí. Dokonce mu oznámili, že má metastáze v tříslech a že kvůli slabým cévám (díky mrtvičce) mu nemůžou dát chemoterapii ani ozařování. Má velké bolesti. Jsme zoufalí!! Myslíte, že byste mu mohl nějak pomoci? Jsme Vám zavázáni.
Děkuji mockrát Alena Drobná,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pouze naděje a dobrá mysl dokáží vašemu panu tchánovi prodloužit život. Snažte se mu být na blízku a dělejte s ním a nebo před ním činnosti, které ho baví. Vytvořte mu prostředí, které mu zlepší náladu. Přijměte jeho situaci jako boží vůli. Jeho život se ubírá trasou, kterou mu vytyčil Bůh a proti tomu lékaři moc nezmůžou.
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Bolest, kterou vidím ve vašich očích a kterou cítím ve svém srdci, nás přivedla sem do těchto tichých smutných míst. Ztráta blízké bytosti je vždy těžká, a dnes je o to těžší, že nás náhle a bez varování opustil milovaný manžel a otec, který nedostal od života šanci ještě toho mnoho prožít a vykonat. Nikdo z nás netušil, že chvíle, které s ním trávíme, jsou naše poslední. Možná kdybychom to tušili, prožili bychom je jinak. Naposledy bychom ho objali a řekli mu, že ho máme rádi, netrápili bychom se maličkostmi a užívali si každý jeho pohled, dotyk, úsměv i nádech. Osud nám to nedopřál, i přesto věřím, že každý moment našich životů prožitý s mým tatínkem stál za to. Žal a bezmoc, kterou v tuto chvíli cítíme, svědčí o tom, že i přes to, že můj otec Josef Novotný skonal tak mladý, dokázal během toho svého krátkého žití zanechat krásnou a trvalou stopu v našich životech. Dovolte mi nyní, abych několika slovy vzdal čest jeho životu.
Můj tatínek Josef Novotný se narodil před 38 lety v jeho milované Kutné Hoře do učitelské rodiny. Doba, do níž se narodil, poznamenala vztahy v rodině. A on se po svém narození stal nití, která spojila to, co politika rozdělila. Byl pilířem usmíření a odpuštění mezi sourozenci, dětmi a rodiči. Byl jediným milovaným synem, synovcem i vnoučetem. Od dětství se koupal v množství rodinné lásky a vyhříval se na výsluní zájmu všech členů rodiny. Celá rodina tak měla podíl na jeho veselé povaze a optimistickému přístupu k životu. Po šťastném dětství následovalo problematické dospívání, kde se odcizoval politickým názorům svých rodičů, i přesto si s nimi ale uchoval krásný vztah. Můj otec věřil, že každý má právo vzdělávat se a pracovat bez ohledu na politické smýšlení. Za své názory musel opustit místní gymnázium a vyučit se kuchařem. Nikdy si ale nestěžoval, věřil, že to osud o jeho budoucnosti rozhodl, a tak otec udělal vše proto, aby se stal tím nejlepším v oboru. V jeho úspěchu ho nezastavilo ani prožívání prvních milostných splanutí, lásek a ani narození prvního a jediného syna. Přestože dítě přišlo dříve, než čekal, zhostil se rodičovství na výbornou. I ve chvílích, kdy budoval svou první restauraci, nezapomínal, že je v první řadě rodičem. Staral se o mě a po celou dobu mi byl dobrým otcem, rádcem i přítelem. Žádné mé problémy mu nepřišly malicherné, nikdy nezapomněl na jediný můj zápas, nebo školní vystoupení. Vždy jsem věděl, že já a má matka jsme pro něj tím nejdůležitějším bodem v jeho životě. A přestože s námi trávil každou svou volnou chvilku
V naší poradně s názvem KAŠEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hert Brant.
Naprosto fenomenální lék je Oxid chloričitý,který mne vyléčil do 24 hod Covid 19..Mne je 71 let a nenenchám na něho dopustit..Sám si ho vyrábím doma za pár korun..Je to objev století..Vymyslel ho Jim Humble (USA) a vylepšil Andreas Kalcker (NSR).. ..Vyléčil s ním na tři tisíce narozených mentálně postižených dětí!!!!!!!!!!!Důkazy jsou na Youtube,kde tyto děti komunikují..Je to neuvěřitelné!!!!!Používá se v Čechách také do pitné a vody a krevních konzerv..A
do všech i městských vodovodů..Niči viry,parazity a dalších 400 druhů nemocí..Mnoho diabetiků zachránil od amputace nohy,tak jako to umí OZON..Tyto léky,bílé pláště neuznávají a vzteky omdlévají a velice pomlouvají,protože jim začal dělat nesmírnou konkurenci..Sám ho preventivně denně naředěný piji již tři roky..A paráda,neznám jedinné nachlazení nebo covid 19..Když to bylo u mě v rodině,tak jsem vnučce klidně dával pusinku i když měla covid 19 a nic!!!!! Ano takový je život!!!!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o pseudomedicínu z USA, na kterou již v roce 2010 varoval Úřad pro kontrolu potravin a léčiv Spojených států amerických FDA. Konkrétně FDA varovala před používáním produktu „Miracle Mineral Supplement“ neboli „MMS“, který při přípravě podle návodu produkuje oxid chloričitý. MMS bylo prodáváno jako léčba různých stavů, včetně HIV, rakoviny, autismu, akné a v poslední době také COVID-19. Mnozí spotřebitelé si stěžovali FDA a hlásili život ohrožující reakce a dokonce smrt. FDA varovala spotřebitele, že MMS může způsobit vážné poškození zdraví, a uvedla, že obdržela četné zprávy o nevolnosti, průjmu, silném zvracení a život ohrožujícím nízkém krevním tlaku způsobeném dehydratací. Toto varování bylo zopakováno potřetí dne 12. srpna 2019 a počtvrté dne 8. dubna 2020 s prohlášením, že požití MMS je stejně nebezpečné jako požití bělidla, a naléhá na spotřebitele, aby je nepoužívali ani nepodávali tyto produkty svým dětem z jakéhokoli důvodu, protože neexistují žádné vědecké důkazy, které by prokazovaly, že oxid chloričitý má nějaké příznivé lékařské vlastnosti.
Tady je varování: https://www.fda.gov/news-ev…
Syndrom karpálního tunelu je jako nemoc z povolání evidován u 35 tisíc obyvatel, ale objevuje se také jako projev stárnutí či hormonálních změn, přičemž čtyřikrát častěji jím trpí ženy než muži.
Karpální tunel se nachází zhruba uprostřed zápěstí. Je to průchod, kterým se nervy, cévy a šlachy dostávají z předloktí do dlaně. Jsou tam například ohýbače prstů a palce a také velmi důležitý středový nerv, který má na starosti funkci většiny svalů z přední skupiny předloktí a některé ze svalů ruky, zprostředkovává cit, jemnou a hrubou motoriku. Pokud je tato část ruky dlouhodobě přetěžována nebo byla zraněná či prodělala zánět šlach a vazů, dochází k útlaku středového nervu a k bolesti. Karpály na noze nenaleznete.
Problém s karpálními tunely mívají především ženy (plnoštíhlé a vykonávající pro ruku namáhavé jednostranné práce), a to nejvíce v období přechodu, tedy v období hormonální rozkolísanosti. Bohužel hormonální rozkolísaností trpí dnes mnohem mladší ženy, a proto tato nemoc postihuje i je. Souvisí totiž se špatně tekoucí lymfou (umělé hormony, antikoncepce lymfu staví), kdy se tvoří otoky karpálního tunelu.
Duchovní příčina: Brnění v rukou nemocnému ukazuje, že na jisté příležitosti neměl vůbec reagovat, že lepší bylo je odmítnout. Práce se sbíječkou rozhodně není činnost, kterou by člověk iniciativně vyhledával, avšak uvědomme si, že i zaměstnání, k němuž jsme „jako slepí k houslím“ přivedeni, odpovídá našemu duševnímu vývoji. A tak jestliže jsme kdysi slovy, činy, nebo dokonce rukama bili a zraňovali ostatní, bije nás nyní přes prsty vibrující sbíječka, s níž v zaměstnání často pracujeme. Zlobící nerv na ruce v oblasti karpálního tunelu nemocnému ukazuje, že nemá být jako druzí a stejně jako oni se chovat a život chápat. Také touha mít všechno perfektní, pod kontrolou a podle svého je scestná. V jemných detailech (jelikož postižena je horní končetina) se chybuje. Rukou, svými plány a představami křečovitě svíráte a hodláte získat pro život nedůležité. Snad s vámi brnění otřese obdobně, jako když dostanete ránu elektrickým proudem. Ruce mají spíše hladit, ne světské uchopovat a jiným klid i pohodu brát. Držte se toho, co umíte, ale zároveň nezapomeňte, že život není jenom práce, nebo stálé dělání toho, co milujete. Všechno čiňte s mírou. Uvolněte se, odpočiňte si, zajděte i do přírody a také na lidi se dívejte jinak než doposud a uvidíte, že se potíže s karpálními tunely brzy zmírní. Pravidelně cvičte rukama, krkem a lopatkami, ale zároveň se pohybujte svým duchem k radosti a vzhůru. Pokorně neste svůj kříž a samovolně vzlétnete výš. Ne vždy je tř
V naší poradně s názvem KOŽNÍ POHOTOVOST PRAHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nguyenová Ngoc Anh.
Dobrý den,
Trápí mě již 4. den seskupení vodových puchýřku na zadní hýždí, jsou svědivé a citlivé na dotek, počet puchýřku se už nezvětšuje ale samotné puchýřky se zvětšují a plní vodou, některé se i spojí.
Děkuj za odpověd. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Herpes gladiatorum je kožní infekce způsobená virem herpes simplex typu 1. Herpes gladiatorum je také známý jako chmatový herpes, protože se nejčastěji vyskytuje u zápasníků. Tento virus také způsobuje opary nebo puchýře na rtech.
Infekce herpes gladiatorum jsou běžné u sportovců, kteří provozují kontaktní sporty. Jakmile se člověk nakazí virem herpes simplex 1, zůstane nakažen po celý život. Člověk pak může zažívat „vzplanutí“ příznaků, které může vyvolat stres nebo nemoc.
Prvotní infekce se může objevit kdekoli na kůži, ale u sportovců se nejčastěji vyskytuje na hlavě, krku a trupu.
Neexistuje žádný lék na herpes gladiatorum. Jakmile jednou dostanete tento virus, budete ho mít na celý život. V začátku aktivní fáze mohou být podávány antivirové léky, aby pomohly zmírnit příznaky. Účinné jsou zejména během prvních hodin výskytu oparu, kdy výrazně zkracují délku případů, kdy má osoba epizodu. Začátek léčby v pozdějších stádiích po 4. dni a déle již nemá uspokojivý účinek.
Antivirové léky:
- acyklovir, který se užívá v dávce 800 mg každé 4 hodiny s noční pauzou vynechání dávky,
- valacyklovir, který se užívá v dávce 1g kazdých 8 hodin.
Bez léčby se epizoda spontánně ztratí do třech týdnů.
Pokusy léčit infekci HIV a zabránit téměř jisté smrti na AIDS začaly před více než 35 lety schválením prvního antiretrovirového léku. Od té doby tato oblast učinila obrovský pokrok a průlomy v léčbě, která pomáhá lidem s HIV žít normální zdravý život. Dvěma zásadními mezníky na této cestě bylo schválení prvního perorálního kombinovaného režimu jedné tablety v roce 2006 a první perorální antivirové preexpoziční profylaxe v roce 2012.
Současný výzkum antivirotik proti HIV posouvá hranice daleko za standardní denní perorální režim tím, že se zaměřuje na objev a vývoj dlouhodobě působících antivirotik, která mohou být podávána mnohem méně často, a nabízí tak lidem s HIV individualizované možnosti přizpůsobení celoživotní léčby jejich potřebám. Lenacapavir je první ve své třídě dlouhodobě působících inhibitorů kapsidy HIV s pikomolární antivirovou účinností. Lenacapavir díky jedinečnému mechanismu účinku představuje nejnovější příklad tohoto nového přístupu. Pro nás občany České republiky je to o něco více významnější, protože na výzkumu lenacapaviru se podílel i český vědec Tomáš Cihlář působící v Gilead Sciences, Inc., Foster City, CA, USA.
Současné snahy o objevování léků proti HIV se zaměřují na identifikaci podobných léků, jako je lenacapavir, za účelem vývoje jak perorálních, tak injekčních dlouhodobě působících kombinací pro pohodlnou léčbu HIV. Kromě toho má injekce lenacapaviru dvakrát ročně potenciál zlepšit antivirovou chemoprofylaxi pro miliony lidí s rizikem získání HIV (takzvaná injekce PrEP jednou za půl roku). Při dosavadní absenci účinné profylaktické vakcíny proti HIV by byl úspěch dlouhodobě působící chemoprofylaxe rozhodující pro dosažení konečného cíle, kterým je globální ukončení epidemie HIV, která stále bohužel trvá.
Díky všem těmto snahám o nalezení léku na HIV se v současnosti používá kombinovaná léčba několika antivirotiky současně, která sice virus nezničí, ale značně brzdí jeho množení, čímž se prodlužuje bezpříznakové období infekce, zkvalitňuje život pacienta a oddaluje stadium AIDS. Správně léčený člověk s HIV má tak malé množství viru ve svém těle, že není schopen nakazit nikoho druhého a nedochází u něho k devastaci imunitního systému. Žije život, jako by HIV vůbec neměl.
Neustále se objevují nové a ještě účinnější terapie, ale vzhledem k vysoké variabilitě viru HIV nebylo doposud možné připravit takovou vakcínu, která by byla účinná vůči všem druhům infekce HIV v lidské populaci.
Nová injekce proti nákaze HIV 2024
Dle nejnovějších poznatků ze studie PURPOSE-2 [1] týkající se dlouhodobě působícího injekčního lenacapaviru (LEN) pro prevenci HIV vyplívá, že lenacapavir podávaný dvakrát ročně prokázal lepší účinek než dosavadní Truvada ® po
Název této šlachy vychází z řeckého mýtu, který se objevuje v Homérových eposech. Šlacha získala jméno po řeckém hrdinovi Achillovi (Achilles je jméno cizího původu, a proto se v tomto slově píše měkké i. Správně je tedy Achillova pata, ne Achylova pata. Také se Achilles píše se dvěma l, takže „Achilova pata“ i Achyllova je napsána chybně). Achilles byl podle pověstí slavný řecký válečník, který zasáhl do Trojské války, jež se mu stala osudnou. Achilles byl synem překrásné a laskavé dcery mořského boha Thetis, o níž se ucházeli i nejvyšší bohové jako Zeus a Poseidon. Thetis se nakonec provdala ale za smrtelníka, protože ji provázela věštba, že její syn předčí svého otce, což Poseidon ani Zeus nechtěli riskovat, a tak si Thetis vzala krále Pélea a porodila mu syna Achillea. Thetis věděla, že podle věštby se buď její syn stane velmi slavným, ale zemře mladý, nebo že bude žít dlouhý ale bezvýznamný život. Jako správná matka mu samozřejmě přála, aby prožil dlouhý život. Aby ho ochránila před brzkou smrtí, tak ho jako dítě ponořila do řeky Styx, která se nacházela v podsvětí u říše mrtvých. Voda z řeky Styx totiž člověka dokáže učinit nezranitelným. Thetis ale musela při koupeli Achillea držet, zároveň se také snažila, aby se namočila největší část jeho těla, a tak ho nakonec držela za patu, která se tím pádem v řece Styx nenamočila. Tato pata byla nakonec Achillovou slabinou. Když dospěl, pokusila se ho navíc jeho matka ukrýt v převleku v ženském klášteře, aby nemusel jít do Trojské války. Thetis se totiž domnívala (a správně), že by tato válka mohla být jeho zhoubou. Řecký válečník Odysseus ale Achillea odhalil a přesvědčil ho, aby s ním šel bojovat, protože sláva je lepší, než dlouhý bezvýznamný život. Devět let tak Achilles statečně bojoval v Trojské válce na straně krále Agamemnóna. Agamemnón ale Achillea rozčílil, když ho připravil o jeho oblíbenou zajatkyni, a tak Achilles přestal na čas bojovat. Díky jeho neúčasti v bojích začalo vítězit trojské vojsko, s čímž se nemohl smířit Achillův bratranec, a tak vzal Achillovu zbroj a vydával se za něj. Bohužel ho zabil jeden ze synů trojského krále Hektor. Po smrti bratrance se Achilles vrátil do boje a pomstil jeho smrt zabitím Hektora. Sám nakonec v této válce padl, když ho Hektorův bratr Paris ukrývající se v křoví zasáhl šípem do jediného zranitelného místa na jeho těle – do paty. Achilles svou statečností naplnil věštbu, která ho jeho životem provázela.
S tímto statečným válečníkem a jeho slabinou se také pojí lidové rčení něčí „Achillova pata“. Například: Honzovou Achillovou patou je matematika. Což znamená, že jeho slabinou, zranitelným místem je matematika (matematice tedy vůbec nerozumí).
Achillova šlacha je velmi využívaná šlacha, a proto ji také hrozí řada poranění, jako jsou záněty, podržení, přetržení či natržení.