ZTLUŠTĚNÍ SPOJIVKY je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Kdo z nás nezažil pálení očí? Zánět spojivek je nejčastěji způsoben infekcí, a v tom případě je vysoce nakažlivý. Dále je znám alergický zánět spojivek, kdy je spojivka a oko drážděné alergenem. Nejčastěji se jedná o alergie na domácí zvířata nebo na pyly z kvetoucích rostlin. Často se jedná o suchý zánět spojivek – příčinou vzniku je špatná kvalita slz, je poškozená jejich tuková složka.
Léčba
Nejprve něco k vyšetřovacím metodám. Pokud má lékař podezření na zánět spojivek, provádí důkladné vyšetření na štěrbinové lampě. V případě, že se jedná o zánět spojivky, je přítomno její překrvení (spojivka ztrácí svou růžovou barvu a je krvavě až cihlově červená; je to z toho důvodu, že kapiláry ve sliznici se v přítomnosti zánětu roztáhnou = dilatují), spojivka je nateklá (z důvodu prostoupení tekutiny z roztažených kapilár, které jsou navíc často vlivem zánětu poškozeny a jsou na nich trhlinky /fenestrace/). Dále je přítomná nadměrná sekrece slz. Lékař vyšetřuje jak dolní spojivkový vak, tak horní, a to tzv. everzí (přetočením) horního víčka. Pro ověření diagnózy a určení původce onemocnění se provádí stěr ze spojivky, jenž se posílá na mikrobiologické vyšetření. Slouží k určení, zda se jedná o bakteriální, virové, plísňové nebo chlamydiové onemocnění a dle něj se dále volí terapie. Pokud se jedná o chronické konjunktivitidy, může lékař odebrat ze spojivky biopsii k podrobnému tkáňovému prostudování a taktéž k volbě nejlepší léčby. U bakteriálních a chlamydiových konjunktivitid se používají k terapii antibiotika. Lokálně se podávají v podobě očních mastí nebo kapek, celkově jsou podávány tablety. Terapie může být podpořena průplachy oka jodopovidonem, což je dezinfekční přípravek s přídavkem jodu, jak je patrné už z názvu. Na virové konjunktivitidy antibiotika rozhodně nezabírají. Doporučuje se terapie studenými obklady, léky, které zužují kapiláry, případně virostatiky v kapkách nebo v mastech. Alergické konjunktivitidy se v první řadě léčí odstraněním alergenu ze života alergika, případně lze podpořit tlumení alergických projevů antihistaminiky. Je důležitá spolupráce s alergologem.
V naší poradně s názvem REVMATICKÁ ARTRITIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Taťána.
Dobrý den, manželovi byla diagnostikovaná revmatická artritida. Prosím o radu.
Jak podpořit léčbu bylinkami, popřípadě dietou?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Revmatoidní artritida je dlouhodobá autoimunitní porucha, která primárně postihuje klouby. Revmatoidní artritida se projevuje horkostí, otokem a bolestí kloubů. Bolest a ztuhlost se často zhoršují po odpočinku. Nejčastěji se jedná o zápěstí a ruce, přičemž na obou stranách těla jsou obvykle postiženy stejné klouby. Příčina revmatoidní artritidy není doposud známa, pouze se předpokládá, že ji způsobuje kombinace genetických a environmentálních faktorů. Hlavní roli při revmatoidní artritidě hraje imunitní systém, který z neznámého důvodu napadá klouby. To má za následek zánět a ztluštění kloubního pouzdra. Nemoc dále ovlivňuje přilehlou kost a chrupavku.
Léčba je omezena pouze na zmírnění příznaků, protože skutečná příčina není známa a není tedy možné tuto nemoc léčit ani vyléčit. Cílem léčby je zmírnit bolest, omezit zánět a zlepšit celkové fungování člověka. Tomu může pomoci rovnováha mezi odpočinkem a cvičením, používání dlahy, rovnátek nebo podpůrných ortéz. K léčbě se často používají léky proti bolesti, steroidy a protizánětlivé léky ze skupiny NSAID (mnoho z nich se dá volně koupit v lékárně). Ke zpomalení vývoje revmatoidní artritidy lze použít antirevmatika (označení DMARD), jako je hydroxychlorochin a methotrexát (jen na lékařský předpis). V určitých situacích může pomoci i chirurgické řešení.
Co se týče přírodní léčby a diety, tak zde moc možností není. Dieta, která by zmírňovala postup revmatoidní artritidy, neexistuje žádná. Samozřejmě platí, že zdravá strava a pohyb jsou prospěšné vždy. Jako přírodní léčbu revmatoidní artritidy lze použít přírodní léky na zmírnění bolesti. Sem patří kapsaicin (přírodní výtažek z chilli papriček), alobal na bolest kloubů, akupunktura, masáže a cvičení. U některých pacientů pomohly magnety, které se přikládaly na postižená místa.
Mnoho lékařů ke zmírnění příznaků revmatoidní artritidy doporučuje ošetření teplem a chladem.
Chlad: Omezuje otoky a záněty kloubů. Například během záchvatů bolesti na postižený kloub umístěte balíček s ledem. Jen to nepřehánějte. Studený obklad přiložte jen na 15 minut a mezi ošetřeními si udělejte alespoň 30ti minutovou přestávku.
Teplo: Uvolňuje svaly a urychluje průtok krve. Můžete použít elektrickou vyhřívanou dečku nebo teplý vlhký ručník. Nepoužívejte příliš velké horko. Kůže se nesmí spálit. Tepelnou terapii můžete využít i ve sprše, kde necháte teplou vodu dopadat na bolestivou oblast. To může pomoci uklidnit projevy. Horká vana je dalším dobrým způsobem, jak uvolnit ztuhlé svaly. Nepoužívejte vířivky ani horké vany, pokud máte vysoký krevní tlak nebo srdeční onemocnění.
Vyzkoušejte hřejivou koňskou mast. Ta obsahuje kapsaicin, což je přírodní látka získaná z pálivých chilli papriček. Vědecké studie ukazují, že může pomoci zmírnit bolest.
Zánět spojivek je zánět průhledné blány (spojivky), která pokrývá oční víčka i oko. Je to časté a většinou nezávažné onemocnění, nicméně způsobuje nepohodlí, a pokud je způsobeno infekcí, může být vysoce nakažlivé. Zánět spojivek může mít mnoho příčin, ale obecně je následkem bakteriální nebo virové infekce. V některých případech ho může způsobovat alergie, chemikálie v okolním prostředí nebo může dojít k přenosu z matky na dítě v průběhu porodu. Vyvolávající příčina vždy určuje způsob léčby. Oční specialista může zjistit přítomnost a příčinu zánětu spojivek pomocí vyšetření spojivky a okolní oblasti.
Kromě typicky růžového zbarvení jsou dalšími poznávajícími znameními:
pocit cizího tělesa v jednom nebo obou očích
svědění nebo pálení v jednom nebo obou očích
nažloutlý výtok z jednoho nebo obou očí
nadměrné slzení jednoho nebo obou očí
tvorba nánosu nebo krusty přes noc, které ztěžují otevření očí
otok očních víček
Váš lékař určí přesnou příčinu zčervenání očí na základě příznaků a toho, jak problém začal.
Zánět spojivek má obvykle přirozený průběh, ale mohou být přijata opatření pro omezení jeho šíření a pro léčbu infekce. Sem patří časté mytí rukou, použití čistého kapesníčku po každém otření očí, okamžité vyhození použitých kapesníčků, nesdílet nic, co může přijít do kontaktu s očima (kapesníky, ručníky, sluneční brýle, make-up, oční kapky nebo polštář).
Foto zánětu spojivek
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět zánět spojivek.
V naší poradně s názvem PRADAXA - NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, mám dotaz, může se mi znova vrátit trombóza, když užívám pravidelně 2×denne lék Pradaxa? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro přesnou odpověď na vaší otázku je třeba znát příčinu, která způsobila vaši předchozí trombózu. Například arteriální trombóza může být způsobena kornatěním tepen, nazývaným arterioskleróza. K tomu dochází, když tukové nebo vápenaté usazeniny způsobují ztluštění stěn tepen. To může vést k nahromadění tukového materiálu (nazývaného plak) ve stěnách tepny. Tento plak může náhle prasknout (prasknout) a následně vytvořit krevní sraženinu, i když užíváte léky na ředění krve. Dodržováním předepsané léčby výrazně snižujete riziko opakování trombózy.
Pokud se objeví v oku hnis, může se jednat o zánět spojivek. Spojivky se nacházejí na spodní straně víček. Jestliže zde probíhá zánět, který je většinou bakteriálního původu, jsou spojivky zarudlé, citlivé, slzí a jejich povrch pokrývá žlutý hnis. Oko pak bývá po ránu slepené a řasy jsou plné zaschlého hnisu. Při pobytu na světle je oko citlivé, může se objevit i bolest hlavy.
Další příčinou hnisu v oku může být vřed na rohovce. Rohovka je na samém povrchu oka a je to dokonale průhledná membrána. Zánět je často způsoben nedokonalým čištěním nebo častým nošením očních čoček.
Zánět v oku projevující se tvorbou hnisu vzniká také při entropiu, což je stav, při němž je víčko přivráceno více k oku a řasy tak dráždí rohovku. Zde je nutné zároveň řešit příčinu, aby se záněty nemohly opakovat. S víčky souvisí také blefaritida, což je zánět okrajů očních víček. U některých typů zánětů je možné najít mezi řasami i olupující se šupinky.
Velmi časté záněty jsou ječné a vlčí zrno (chalazion). Oba tyto záněty jsou akutní. Ječné zrno postihuje vlasové váčky řas. Vlčí zrno pak postihuje mazovou žlázku, která se nachází nad tužší tkání víčka a jejímž úkolem je víčko promazávat pro snazší mrkání.
Při všech zánětech je častá citlivost oka na světlo, proto se doporučuje nosit sluneční brýle a oko zbytečně nedráždit. Zároveň je při hnisavém výtoku z oka důležité navštívit lékaře, protože je nutné začít zánět řešit. Navíc pacient může nakazit své okolí.
Pterygium oka je degenerace spojivky spolu s rohovkou. Tento stav se projevuje tak, že spojivka přerůstá z bělma na rohovku. Postiženými jsou zejména lidé vystavení dlouhodobě nepříznivým vlivům, jako je písek, prach nebo vítr. Název pterygium pochází z řeckého výrazu netopýr, jelikož svým tvarem tohoto živočicha připomíná. Někdy dochází k záměně s onemocněním „pseudopterygium“. Pseudopterygium je bujení novotvořených cév do povrchových částí poškozené rohovky. Jedná se o poúrazovou jizevnatou adhezi mezi sklérou, spojivkou a rohovkou. Vzniká na podkladě poškození oka termicky, chemicky či mechanicky. Terapie je chirurgická. Na rozdíl od pterygia se může vyskytnout v kterémkoli místě.
Léčba
Léčba je chirurgická a provádí se ambulantně. Zákrok není příliš rozsáhlý.
Operace
Operace se provádí ambulantně a jde o prostou excizi s přenosem lamely spojivky/rohovky. Využívá se při tom fotoablace až po lamelární keratoplastiku a lokální aplikaci mitomycinu u těžkých recidivujících případů.
Pinguecula je definována jako nažloutlá skvrna na bělmu oka, vypadá jako „rosolovitý výrůstek na bělmu“. Je často umístěna na straně oka blíže k nosu a jeví se jako „cysta na očním bělmu“. Nejedná se o nádor, ale jde o hyperplastické ztluštěníspojivky. Obvykle má trojúhelníkovitý tvar a žlutobělavou barvu. Vzniká hyalinní degenerací subepiteliálního kolagenu. Vznik pravděpodobně souvisí s působením fyzikálních faktorů, hlavně s UV zářením, a s věkem. Původně se lidé domnívali, že jde o hromadění tuku. Odtud také název odvozený od tučňáků. Většinou nepůsobí žádné obtíže.
Léčba
Není nutná specifická léčba. Při dráždění lze aplikovat lubrikantia, chirurgické řešení se nabízí v případě potíží s nošením kontaktních čoček či z kosmetických důvodů. Pokud se zvolí léčba chirurgická, odstraňuje se pinguecula vyříznutím v případě, že je tak nápadná, až se jedná o kosmetickou vadu.
Krev v moči (hematurie), která může způsobit, že se moč jeví jako jasně červená nebo podobná barvě coca coly. Někdy ale může být krve v moči jen málo a moč se díky tomu jeví normálně, přičemž krev je detekována až při laboratorním testu.
Časté močení.
Bolestivé močení.
Bolesti zad.
Příznaky genitálních karcinomů u žen
Rakovina vulvy
Svědění, které nemizí;
Bolest a přecitlivělost;
Krvácení, které není z menstruace;
Změny kůže, jako jsou změny barvy nebo ztluštění;
Bulka, bradavice nebo otevřený vřed.
Rakovina vaječníků
Nadýmání nebo otoky břicha;
Rychlý pocit sytosti při jídle;
Ztráta váhy;
Nepohodlí v oblasti pánve;
Únava;
Bolesti zad;
Změny ve vyprazdňování, jako je zácpa;
Častá potřeba močit.
Příznaky genitálních karcinomů u mužů
Rakovina varlat
Bulka nebo zvětšení v obou varlatech;
Pocit těžkosti v šourku;
Tupá bolest břicha nebo třísel;
Náhlé nahromadění tekutiny v šourku;
Bolest nebo nepohodlí ve varlatech nebo šourku;
Zvětšení nebo citlivost prsou;
Bolesti zad.
Rakovina obvykle postihuje pouze jedno varle.
Rakovina penisu
Většina rakovin penisu postihuje kůži pokrývající penis (předkožku) nebo hlavu nebo špičku (žalud) penisu.
Nejčastější příznaky jsou:
výrůstek nebo vřed, který se nezahojí do 4 týdnů;
vyrážka;
krvácení z penisu nebo pod předkožkou;
zapáchající výtok;
ztluštění kůže penisu nebo předkožky, které ztěžuje stažení předkožky (vznikne fimóza);
Oční sarkoidóza je zánět oka a okolních tkání způsobený sarkoidózou, systémovým zánětlivým onemocněním. Může postihnout jakoukoli část oka a jeho okolní struktury, což může vést k řadě problémů se zrakem a dalším očním příznakům.
Zánět
Oční sarkoidóza zahrnuje zánět (uveitidu) a tvorbu granulomů (malých shluků imunitních buněk) v oku.
Široká škála příznaků
Příznaky se mohou značně lišit a zahrnují rozmazané vidění, bolest očí, zarudnutí, citlivost na světlo, mušky v očích a suché nebo slzící oči.
Ztráta zraku
Pokud se oční sarkoidóza neléčí, může způsobit trvalé poškození zraku, včetně glaukomu, katarakty a makulárního zjizvení.
Diagnóza
Včasná diagnóza a léčba jsou klíčové pro zvládnutí onemocnění a prevenci ztráty zraku.
Diagnóza může zahrnovat komplexní oční vyšetření, včetně vyšetření štěrbinovou lampou, fundoskopie a případně biopsie slzné žlázy.
Léčba
Léčba obvykle zahrnuje kortikosteroidy, buď lokální, periokulární nebo systémové, a může také zahrnovat imunosupresiva nebo biologické léky.
Na co si dát pozor při podezření na oční sarkoidózu:
Rozmazané vidění nebo ztráta zraku: Granulomy a zánět mohou postihnout různé části oka, což vede k rozmazanému vidění nebo ztrátě zraku.
Bolest očí: Zánět může způsobit bolest, od mírného nepohodlí až po silnou bolest.
Zarudnutí a podráždění: Zarudnutí a podráždění jsou běžné příznaky způsobené zánětem spojivky nebo jiných částí oka.
Citlivost na světlo (fotofobie): Zánět může zvýšit citlivost očí na světlo.
Zákalky: Granulomy nebo zánět se mohou objevit jako plovoucí skvrny (kolečka nebo čáry v zorném poli).
Suché nebo slzící oči: Sarkoidóza může postihnout slzné žlázy, což vede k suchým nebo slzícím očím.
Může být zasaženo jak vnitřní ucho, tak i ušní nerv, což vede ke ztrátě sluchu, závratím, nevolnosti a zvracení. Symptomy infekce trojklaného nervu jsou hypersenzitivní poruchy, při nichž dochází k poškození spojivky, rohovky a zrakového nervu, což způsobuje problémy vidění.
Také může dojít k postherpetické neuralgii, která vede k syndromu chronické bolesti, vyskytující se u 10 až 15 procent pacientů. Pásový opar způsobuje minimálně po dobu čtyř týdnů opakující se bolesti. Bolesti mohou být tak intenzivní a dlouhodobé, že u některých jedinců vedou k sebevražedným sklonům. Pravděpodobnost výskytu dlouhodobé neuralgie se zvyšuje s věkem. Neuralgie může trvat měsíce nebo roky.
Zánět mozkových blan (meningitida) způsobený pásovým oparem má vážné komplikace. Může dojít k napadení celého nervového systému. Tento typ pásového oparu je život ohrožující. Obvykle se vyskytuje u lidí, kteří mají oslabenou imunitu (pacienti s AIDS). Během těhotenství může pásový opar způsobit úmrtí embrya.
Proč k začervenání oka vlastně dojde? Je to prosté. Spojivka má v sobě hustou síť vlásečnic (takzvaná kapilární síť), která za fyziologických okolností není krví naplněna. Proto přes průhledné stěny této kapilární sítě vidíme bílou barvu bělimy. Oko se nám jeví mimo rohovku bílé. Oční lékaři říkají, že oko je klidné. Pokud se však oku cokoliv zlého přihodí, kapilární síť spojivky se naplní. Oko nám tak díky červené barvě krve více nebo méně zčervená. Jasně červenou, sytou barvu krve je možno vidět také, pokud dojde ke krvácení pod spojivku. Toto obvykle ale člověka vystraší natolik, že vyhledá hned odbornou pomoc očního lékaře sám.
Oko reaguje na to, že je rohovka poškozena nebo v mírném zánětu. K zarudnutí kapilár oka může dojít například při jemném poškození (poškrábání). Zarudnutí očí může být rovněž způsobeno potápěním v chlorované vodě s otevřenými očima, klimatizací. U suchých očí se doporučuje užívání zvlhčujících kapek. Pokud užíváte kontaktní čočky, měli byste se zaměřit na jejich čistotu. Zároveň by neměly být užívány v noci, ale jen přes den. Také sluneční záření má neblahý vliv na oči, proto je důležité, abyste nosili sluneční brýle, které vás chrání před UV zářením. Další příčinou mohou být alergie, zejména jarní alergie vyvolané pylem. V tomto případě je dobré užívat léky proti alergiím, jako je Claritine, Zirtec nebo Zodac. Nekorigované refrakční vady (šilhání) bývají automaticky doprovázeny zarudlýma očima. Mezi nejčastější příčiny zarudnutí kapilár patří každodenní konzumace alkoholu, únava a vysoký krevní tlak. Alkohol rozšiřuje cévy a tepny. V nejhorších případech může dojít k prasknutí žil. Cévy v oku jsou velmi citlivé a je pravděpodobné, že může dojít k jejich opětovnému poškození, někdy k tomu postačí i dost silné kýchnutí nebo zakašlání. Tyto skvrny vymizí po několika dnech, ale mohou se často opakovat, v tom případě se může jednat o poruchu krvácivosti nebo o prvotní příznaky vysokého krevního tlaku nebo cukrovky.
„Červené oko“ (naplnění vlásečnic spojivky krví) může nastat z mnoha důvodů. V praxi to jsou nejčastěji:
záněty spojivek způsobené bakteriemi, viry nebo kvasinkami;
alergické reakce;
astenopeické potíže (začervenání oka způsobené kombinací namáhání zraku – například v autě, u televize nebo u obrazovky počítače – spolu s nekorigovanou nebo nesprávně korigovanou vadou refrakce oka);
reaktivní hyperémie (oko může červenat při únavě, pláči, při nošení kontaktních čoček, vlivem mrazu či větru, při pobytu v zakouřené místnosti, při plavání v chlorované vodě a podobně);
poúrazové stavy (poškození oka mechanicky, zářením nebo chemikáliemi);
syndrom suchého oka (oko má porušené složení slzného filmu na svém povrchu; to vede k podráždění oka, k pocitu únavy a nepohodlí).
Oční lékaři tvrdí, že stanovit správnou diagnózu mezi těmito nejčastějšími možnostmi bez příslušného přístrojového vybavení a lékařských znalostí je nemožné. Ale je jasné, že při každé banalitě či nepříjemném pocitu v očích člověk hned nepoběží k očnímu lékaři.
Příznaky pásového oparu mají několik fází. Pro pásový opar je typické, že se nejdříve projeví palčivými bolestmi v oblasti krku, ramen a trupu. Po několika dnech se na části těla objeví puchýřky naplněné tekutinou. Napadená místa na pokožce červenají, bobtnají a stanou se citlivými na dotek. Po jednom až dvou týdnech puchýřky pomalu splasknou a vytvoří se na nich strupy. Puchýřky by se neměly rozškrabávat, protože by po nich zůstaly jizvy. Bolesti většinou zmizí spolu s vyrážkou nebo krátce poté. Ve výjimečných případech a především u starších lidí mohou ale bolesti trvat další měsíce a roky a mohou být velice trýznivé. U nakažených pacientů probíhá nemoc nepříjemně, ale většinou neškodně. Někdy se však vytvoří pásový opar na obličeji, což je označováno za takzvanou „obličejovou růži“, která může vést k ochrnutí obličejových nervů. V případě, že jsou zasaženy také oči, vzniká riziko, že budou poškozeny spojivky a rohovky očí a že dojde k úplnému oslepnutí.
Můžeme tedy konstatovat, že se občas u tohoto onemocnění objevují závratě, slabost, dlouhodobé bolesti nebo vyrážka na obličeji. Vyrážka na obličeji způsobuje možné změny vidění, myšlení a jiné komplikace.
Proč k zčervenání oka vlastně dojde? Je to prosté. Spojivka má v sobě hustou síť vlásečnic (kapilární síť), která za normálních fyziologických okolností není naplněna krví. Proto přes průhledné stěny této kapilární sítě vidíme bílou barvu bělimy. Oko se nám jeví mimo rohovku bílé. Oční lékaři říkají, že oko je klidné. Pokud se však oku cokoliv zlého přihodí, kapilární síť spojivky se naplní. Oko nám díky červené barvě krve více nebo méně zčervená. Jasně červenou, sytou barvu krve je možno vidět také, když dojde ke krvácení pod spojivku. Toto obvykle ale člověka vystraší natolik, že hned vyhledá odbornou pomoc očního lékaře sám.
„Červené oko“ (naplnění vlásečnic spojivky krví) může nastat z mnoha důvodů. V praxi to jsou nejčastěji:
záněty spojivek způsobené bakteriemi, viry nebo kvasinkami;
alergické reakce;
astenopeické potíže (zčervenání oka způsobené kombinací namáhání zraku – například v autě, u televize nebo u obrazovky počítače – spolu s nekorigovanou nebo nesprávně korigovanou vadou refrakce oka). Oči nemají tedy brýle buď vůbec, nebo mají brýle nesprávné. V obou případech se oko namáhá a červená;
reaktivní hyperémie (oko může červenat při únavě, pláči, při nošení kontaktních čoček, na mrazu či větru, při pobytu v zakouřené místnosti, při plavání v chlorované vodě a podobně);
poúrazové stavy (poškození oka mechanicky, zářením nebo chemikáliemi);
syndrom suchého oka (oko má porušené složení slzného filmu na svém povrchu. To vede k podráždění oka, k pocitu únavy a nepohody).
Oční lékaři mají pravdu v tom, že stanovit správnou diagnózu mezi těmito nejčastějšími možnostmi je bez příslušného přístrojového vybavení a lékařských znalostí nemožné. Jenže při každé banalitě či pocitu nepohody v očích člověk hned nepoběží k očnímu lékaři.
vitamín C s bioflavonoidy:3–6 g – účinný antioxidant, který chrání oči a tlumí záněty;
beta-karoten: 25 000 UI – prekurzor vitamínu A, který je důležitý při všech očních problémech;
B komplex – pro podporu zdravých očí.
Strava
Dostatek ovoce, zeleniny, luštěnin, celozrnných obilovin a různých semínek a oříšků zajistí dostatek vitamínů a minerálů. Vynechat bílé pečivo, cukr, alkohol – ochuzují organismus o důležité vitamíny.
Alergický zánět spojivek mívá mírnější průběh než infekční a vedle klasických přírodních alergenů jej může způsobovat kosmetika, různé roztoky, ale i kontaktní čočky. Spojivka je místem, kde velmi často dochází ke styku alergenů s lidským imunitním systémem. Je to nasnadě, protože toto místo je vnějšímu světu relativně dobře otevřené. Pokud je organismus na daný alergen přecitlivělý, rozvíjí se alergická reakce. Ta se nejčastěji projevuje svěděním, pálením, nadměrným slzením, otokem víček a spojivky nebo různým stupněm zbytnění rohovky. Sekret je v takovém případě vodnatý až hlenovitý, ale rozhodně ne hnisavý. Vyskytuje se buď sezonně, nebo celoročně. K zánětu dojde vlivem alergické reakce – alergen se naváže na buňky, konkrétně na žírné buňky, které mají v sobě váčky s látkami, jež působí na okolní tkáň agresivně, pokud dojde k jejich vylití. A k němu dojde právě po stimulaci organismu daným alergenem. Spojivka je při takovém druhu zánětu bledá, svědí a pálí. Co se týká léčby, je nutná spolupráce s alergologem a nezbytné je vyloučení nebo alespoň maximální omezení styku alergenu s alergikem.
Díky svým vlastnostem, kdy se heřmánek užívá k podpůrné léčbě různých zánětů v těle, můžeme připravit heřmánkové obklady (výplach) i na zánět spojivek. Je ale nutné říci, že látky obsažené v heřmánku tyto problémy nejen zmírňují, ale i takové, které spojivky prokazatelně dráždí. Proto někteří lékaři heřmánek nedoporučují a nahrazují ho obkladem ze světlíku nebo borovou vodou.