ZTRÁTA CHUTI PO ANESTEZII

Příběh

Ve svém příspěvku NASLEDKY PO ANESTEZII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucka.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Nasledky po anestezii

Recepty

Ketodieta je rozdělena do 4 částí:

• jídla pro první krok
• jídla pro druhý krok
• jídla pro třetí krok
• jídla pro ukončení diety

V 1. fázi, která trvá cca 4 týdny, pijete 5x denně bílkovinný koktejl a jíte neomezené množství doporučené zeleniny. Ve 2. fázi, která ideálně trvá 1,5násobek 1. fáze, pijete koktejl 3x denně a k tomu jíte 2 opravdová bílkovinná jídla + neomezené množství všech druhů zeleniny. Ve 3. fázi přecházíte k „normální stravě“. Tedy začleňujete do jídelníčku ovoce + sacharidy (nikoli rychlé cukry). Předpokládá se, že takzvaný racionální jídelníček budete dodržovat navždy, proto nenastane žádný jo-jo efekt. Pohyb je od 2. fáze samozřejmě žádoucí. I v průběhu diety si můžete dopřát nějakou dobrotu! Odměnit se. A nebojte, kila na vás nezačnou hned útočit.

Dietní zmrzlina

Ingredience: 1 porce KetoDiet (Element nebo Basic), 200 ml odtučněného mléka, 1 odtučněný tvaroh (250g miska), sníh ze 2 bílků

Postup: Namíchejte si KetoDiet nápoj ve 200 ml odtučněného mléka a přidejte 5 ks příchuťových tablet. Nechte alespoň 10 minut hydratovat. Nápoj poté v misce smíchejte s tvarohem a nakonec pomalu vmíchejte sníh z bílků. Směsí naplňte zmrzlinová tvořítka a dejte cca na 12 hodin do mrazničky. Samozřejmě pokud máte doma zmrzlinovač, použijte ho.

Burger

Ingredience: 1 snítka čerstvého koriandru, malý kousek čerstvého zázvoru, 2 jarní cibulky, 1 květák, 150 g mletého masa (mix hovězí a vepřové), 1 polévková lžíce olivového oleje, 1 polévková lžíce pažitky, pepř dle chuti, sůl dle chuti, 1 vejce

Postup: Mleté maso – doporučuje se v rámci diety spíše hovězí – dobře promícháme s vejcem a nasekaným koriandrem, přidáme sušený česnek a nasekanou zelenou jarní cibulku (případně pórek, pokud jste ve 2. kroku). Zázvor oloupeme a nakrájíme, případně nastrouháme najemno, a přidáme ke směsi. Osolíme a opepříme podle chuti a tvarujeme menší burgery, které následně opečeme na kapce olivového oleje, případně je můžeme připravit v troubě v pekáčku na pečicím papíře.

Květákové pyré: růžičky květáku uvaříme doměkka a rozmixujeme. Osolíme, opepříme, doladíme nasekanou pažitkou, kterou buď vmícháme přímo do pyré, nebo jí porci posypeme.

Houbová polévka

Ingredience: 200 g žampionů, 1 polévková lžíce olivového oleje, pepř dle chuti, 1 pórek, sůl dle chuti, tymián dle chuti, 0,5 l zeleninového vývaru

Postup: Pórek nakrájejte na silnější kolečka. Žampiony oloupejte a nakrájejte na kostky. Ve velkém hrnci orestujte pórek a poté přidejte nakrájené žampiony a pár lístků čerstvého tymiánu. Zalijte zeleninovým vývarem tak, aby houby byly ponořené. Jemně osolte. Vařte

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Ketodieta

Poradna

V naší poradně s názvem ARTRÓZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marian.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Artróza

Stav po narkóze (celková anestezie)

- probuzení

K probuzení pacienta z narkózy obvykle dochází ještě na sále, aby se anesteziolog ujistil, že je po operaci vše v pořádku. Toto probuzení si ale pacient obvykle nepamatuje vlivem působení anestetik. Po operaci je pak pacient převezen na pooperační pokoj, kde je pod neustálou kontrolou lékařů (obvykle anesteziolog), kteří hlídají pacientův zdravotní stav, jeho životní funkce a nechají ho z anestezie dospat. Délka pobytu pacienta v tomto pokoji je velmi individuální, v zásadě ale platí, že není odvezen na standardní pokoj nebo na jednotku intenzivní péče (= JIP), dokud se s anestezie zcela neprobere. Pokud by pacient po narkóze pociťoval bolest, dostává na ně analgetika (obvykle nitrožilně).

- co dělat po narkóze

Po probuzení z anestezie je velmi důležité řídit se pokyny zdravotnického personálu, který nejen že kontroluje zdravotní stav pacienta, ale ještě mu pomáhá se vypořádat s přítomností anestetik (tedy pro tělo toxických látek) v těle a dostat je z těla ven. Proto je důležité respektovat jejich pokyny ohledně stravování, pití, ale i návštěvy toalety.

Sám pacient může přispět k tomu, aby se toxické látky z těla odplavily co nejdříve, příhodné je třeba pít kopřivový čaj (samozřejmě až bude možné pít!), který pomáhá tělo detoxikovat. Vhodné je ho konzumovat několik dní. Dále se doporučuje do těla dostat dostatek vitamínu C a jódu ( s tím se může začít již před zákrokem). Stejně tak je důležité, aby metabolismus dobře a rychle fungoval již před zákrokem, aby se toxických látek dokázal zbavit co nejrychleji. Pro dobře fungující metabolismus by se měl pacient řídit těmito zásadami: měl by mít dostatek spánku, vyvarovat se stresu, měl by mít dostatečný příjem tekutin (neslazené nápoje a voda) a dostatek vitamínu, měl by se pravidelně stravovat, aby si tělo vytvořilo nějaký rytmus a rozhodně by neměl zapomínat na snídaně. Pokud tyto zásady pacient před zákrokem nerespektoval, může s nimi začít aspoň po operaci, i tím svůj metabolismus zrychlí.

Obvykle pacienti po narkóze zůstávají ještě nějakou dobu v nemocnici, pokud by byl pacient z nemocnice propuštěn, rozhodně by se měl zhruba dva dny vyvarovat řízení motorových vozidel a všem nebezpečným pracovním výkonům, při nichž by mohl ohrozit nejen sebe, ale i lidi v jeho okolí.

- problémy po narkóze

Řada pacientů se po celkové anestezii necítí zrovna fit a projevují se u nich některé nežádoucí účinky této narkózy jako je malátnost, závratě, pocit nevolnosti, zvracení, bolest hlavy, bolest v krku, zimnice. Bolest v krku po narkóze je způsobena nástrojem, který se zavádí do 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Důsledky narkózy

Poradna

V naší poradně s názvem VLIV NARKÓZY NA MOZEK ZTRÁTA ROVNOVÁHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Adámek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Vliv narkózy na mozek ztráta rovnováhy

Co dělat po narkóze

Bezprostřední pooperační péče je velmi důležitá a její selhání může výrazně zvýšit morbiditu i mortalitu v souvislosti s operačním výkonem a anestezií. Během operace až do předání pacienta z operačního sálu zodpovídá za stav pacienta anesteziolog, který rozhoduje podle náročnosti výkonu a stavu pacienta o další péči (stav po narkóze).

U krátkých operačních výkonů, kde je stabilizace základních vitálních funkcí dosaženo po probuzení pacienta z anestezie na operačním sále, může být tento pacient předán k další péči na standardní oddělení, kde je běžný režim.

Po narkóze u delších a náročnějších operačních výkonů a u rizikových pacientů je třeba počítat s pomalejším odezníváním anestezie a nutností intenzivního sledování vitálních funkcí do jejich stabilizace. V těchto případech se pacient po operaci transportuje na zotavovací (dospávací) pokoj nebo na JIP příslušného operačního oboru. Transport pacienta probíhá vždy pod dohledem lékaře a musí být zajištěna vhodná monitorace, eventuálně oxygenoterapie pacienta. Na zotavovacím pokoji nebo JIP jsou kontinuálně monitorovány vitální funkce pacienta (stav vědomí, dýchání, saturace kyslíkem, srdeční rytmus a frekvence z EKG, krevní tlak, diuréza), je zajištěna oxygenoterapie, eventuálně podpůrná ventilační péče ventilátorem, infuzní léčba a hrazení krevních ztrát, je-li potřeba i podpora oběhu a diurézy. Dále je zajištěna pooperační analgezie, případně analgosedace a péče o tělesnou pohodu pacienta (zahřívání). Je nutné sledovat i odvod z drénů a krvácení z operační rány. Do standardní péče je pacient předáván až po úplné stabilizaci stavu, bez nutnosti podpory a monitorace vitálních funkcí.

U některých náročných operačních výkonů (kardiochirurgie, velká hrudní a břišní chirurgie) a u velmi rizikových pacientů (stáří, polymorbidita) se volí následná pooperační péče s ventilační a oběhovou podporou na oddělení ARO.

Bezprostředně po probuzení z celkové anestezie je pacient ohrožen především poruchami dýchání a oběhu. Poruchy dýchání mohou být způsobeny neprůchodností dýchacích cest (nejčastěji zapadlý jazyk, obstrukce a dráždění sekretem), dále může dojít k centrálnímu útlumu dýchání anestetiky a opioidy, k dechové nedostatečnosti způsobené svalovou kurarizací (relaxací) nebo hypoventilací při nedostatečné analgezii. Nejvíce jsou takto ohroženi pacienti po operacích v nadbřišku a hrudníku a také pacienti s chronickým plicním onemocněním nebo s nervosvalovým handicapem. U těchto pacientů je vhodná dechová předoperační rehabilitace, nutná je dobrá pooperační analgezie (například kombinovaná anestezie s epidurálním katétrem) a 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Vliv narkózy na mozek

Příběh

Ve svém příspěvku KONOPNÝ OLEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jsem Jennifer Onno.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Konopný olej

Operace fimózy

Pokud se fimózu nepodaří vyléčit pomocí masti, lze přikročit k plastické operaci, po níž zůstane celá předkožka zachována (takovou operací je například dorzální discize nebo trojitá incize).

Pouze ve velmi výjimečných případech je nutná cirkumcize (obřízka), která se provádí ambulantně v celkové anestezii. Obřízka je amputace neboli oddělení předkožky penisu. Při obřízce je poškození nevratné – předkožka je odstraněna a už nikdy zpátky nenaroste. Žalud vysychá a časem ztrácí svoji citlivost. Je to tedy opravdu vážné poškození! V případě, že má předkožka zánět, že bolí nebo že způsobuje potíže při pohlavním styku či masturbaci, měla by být léčena. Ale často je místo toho rovnou amputována! Úkolem dobrého lékaře není to, aby amputoval ty části těla, které zrovna dělají potíže, ale aby udržel tělo a jeho části zdravé nebo aby je léčil. Jeho úkolem je tedy předkožku léčit a napomoci jí, aby fungovala tak, jak si to představuje příroda. Někdy je nutné amputovat části těla, například když jsou tak těžce zraněné, že už se nedají léčit, nebo když už jsou odumřelé a hrozí, že by jejich zachování ohrozilo váš život. To vše je však u problémů s předkožkou velice vzácný případ. Obřízka je léčbou pouze v těch případech, že někdo trpí jedním velice vzácným kožním onemocněním, které se cizím slovem nazývá „balanitis xerotica obliterans“. Ale ve všech ostatních případech se dá předkožka léčit mastí, eventuálně ve vážnějších případech operací se zachováním předkožky.

Ta se provádí obvykle:

• ve stavu po takzvané parafimóze (uváznutí předkožky za žaludem);
• pokud silný otok předkožky brání močení;
• Z důvodu bolestivosti při pohlavním styku;
• při opakovaných zánětech žaludu a předkožky z důvodu zjizvené předkožky;
• v případě kožního onemocnění BXO (balanitis xerotica obliterans – zánět spojený s narušením vnitřních stěn cév, který vede k nedostatečnému prokrvení), avšak pouze na základě histologického nálezu.

Pouze poslední z uvedených případů je absolutní indikací cirkumcize, a to ještě pouze u 50 % pacientů s uvedeným onemocněním, které se navíc vyskytuje téměř výhradně u dospělých jedinců, kdežto v dětství je velmi vzácným jevem.) Obřízku lze provést jako celkovou, kdy se odstraní celá část předkožky, nebo částečnou, parciální, kdy se odstraní pouze jizevnatá, zúžená část předkožky.

Po dezinfekci předkožky a po místním znecitlivění (penis blok) cca 10 ml 1% mezokainu se uvolní předkožkový vak a skalpelem se snese přebytečná kůže, která způsobila zúžení předkožky. Atraumatickým vstřebatelným stehem (nevyžaduje odstranění stehů – stehy se cca za 10–14 dní samy rozvolní a vypadnou) se&nbs

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Fimóza u dospělých

Poradna

V naší poradně s názvem NEDOSTATEK SOLI V TĚLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Báťková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Nedostatek soli v těle

Anestezie svodná

Touto anestezií dochází k blokádám nervových pletení a jednotlivých nervů. Blokády periferních nervových pletení a nervů se využívá zejména k operačním výkonům na horních a dolních končetinách a krku, kde není třeba dosáhnout znecitlivění celé končetiny či její části, případně kde jiné techniky anestezie nejsou žádoucí vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu klienta.

Příprava pacienta a jeho sledování při provádění anestezie a během operačního výkonu odpovídá technikám centrálních svodných anestezií. Při provádění blokády se nejprve provede detekce a označení místa vpichu, následně se desinfikuje místo vpichu a okolí se zakryje sterilní rouškou. Následuje vpich tenké jehly do podkoží, do jehly je přiváděn elektrický proud nízké intenzity z neurostimulátoru. Jakmile dojde k přiblížení se hrotu jehly k nervu, elektrický proud vyvolá brnění, případně drobné svalové záškuby v oblasti, kterou daný nerv zásobuje. Během elektrické stimulace je pacient dotazován na lokalizaci brnění a jsou sledovány svalové záškuby, postupně se intenzita proudu zmenšuje a po dosažení požadované minimální intenzity proudu, kdy lze ještě svalové záškuby vyvolat, je do jehly aplikováno lokální anestetikum – pacient může pociťovat jako tlak v místě vpichu. Po sterilním zakrytí vpichu pokračuje monitorace pacienta, postupně dojde k znecitlivění požadované oblasti na končetině (doba nástupu účinku anestetika a trvání blokády je odvislá od druhu použité látky), stejně jako u centrálních svodných anestezií. Po operačním výkonu je pacient předán sestře z oddělení, kde byl hospitalizován. Blokády jednotlivých periferních nervů se využívají stejným způsobem jako blokády nervových pletení, neurostimulátor nebývá k provedení blokády potřeba, vpich se děje pomocí standardní injekční jehly, znecitlivělá oblast je výrazně menší, proto i použití je pro drobné chirurgické výkony.

Zdroj: článek Anestezie a narkóza

Poradna

V naší poradně s názvem KETOZA JSMÍ SE JÍST CIBULE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zdroj: příběh Ketoza jsmí se jíst cibule

Menstruační bolesti mimo menstruaci

Menstruační bolesti po menstruaci mohou vznikat drážděním nervových zakončení v břiše. Dráždit mohou různé látky tělu vlastní i cizí, záněty, výrůstky, vředy až nádory.

Nejčastější příčiny jsou:

• špatná strava, přejídání (kde je řešením ubrat na množství a zlepšit svou výživu);
• poruchy menstruace (únava, bolest břicha, podbřišku, zad, kříže, beder, hlavy, otoky nohou, svědění pochvy, zvracení, podrážděnost, úzkost, lítostivost);
• zánět slepého střeva (bolest břicha a pravého podbřišku citlivá na dotek, pocit na zvracení až zvracení, nechutenství, zvýšená teplota);
• celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
• dráždivý tračník (průjem či zácpa, silná potřeba vyprazdňování nejčastěji po jídle, bolest břicha, plynatost, pocit plnosti, deprese);
• zánět žlučníku, žlučových cest a městnání žluče (bolest břicha, bělavá, mastná stolice, průjem, tmavá moč, žloutenka, svědění kůže, teplota, potíže s trávením);
• zánět žaludku nebo gastroduodenální vřed (bolest břicha, nevolnost, zvracení, nechutenství, pocit plnosti, bolest hlavy, zápach úst, krev ve stolici);
• střevní neprůchodnost, ileus (záchvatovitá, urputná bolest břicha, zvracení, absence stolice).

Další možné příčiny:

• zánět močových cest (časté močení, pálení, bolest při močení, tmavá, zakalená, zapáchající moč, možná příměs hnisu či krve, bolest zad);
• Crohnova choroba (únava, bolest břicha, průjem, nadýmání, teplota, hubnutí, krev ve stolici, bolest kloubů, žlučové, ledvinové kameny, zánět duhovky, bolestivé uzlíky v podkoží);
• ulcerózní kolitida (únava, krev ve stolici, bolesti břicha, konečníku, bolestivý vleklý průjem i několikrát denně, plynatost, nadýmání, teplota, bolest kloubů, afty);
• syndrom zvýšené propustnosti střeva (bolest břicha, pálení žáhy, nespavost, nadýmání, úzkost);
• ledvinové, močové kameny (silná bolest zad, břicha, podbřišku až třísel, stehen, krev v moči, málo moči);
• zánět slinivky břišní (bolest břicha, nadbřišku, horší po jídle, zvracení; u chronické formy: průjem, hubnutí, pocit plnosti, potíže s trávením, nechutenství, cukrovka I. typu);
• žloutenka (žluté bělmo, pokožka a sliznice, tmavá moč, světlá stolice, bolest břicha, teplota, nechutenství, pocit plnosti, zvětšení jater, sleziny);
• hepatitida (únava, bolest břicha, kloubů, nechutenství, teplota, žloutenka);
• ztučnění, steatóza jater (střídání zácpy a průjmu, bolest břicha, únava, pocit na zvracení, nechutenství, pocit plnosti, zvětšení jater);
• urputná bolest doprovází žlučové, žlučníkové kameny (urputné křeče břicha, žloutenka, svědění kůže, potíže s trávením, nevolnost, zvracení);
• divertikulóza, střevní výchlipky (pocit plnosti, zácpa, plynato

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Babské rady na menstruační bolesti

Poradna

V naší poradně s názvem MATTONI PERLIVÁ NEBO NEPERLIVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Hauserová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Mattoni perlivá nebo neperlivá

Vyhřezlý konečník – léčba

Rektální výhřez může být buď částečný, což zahrnuje jen sliznici, nebo může být kompletní, což zahrnuje celou stěnu konečníku. Tento problém může nastat u dětí, ale je mnohem častější u starých lidí. K léčbě rektálního prolapsu je vhodná operace. Většina operací rektálního výhřezu se provádí pod celkovou anestezií. U starších pacientů se používá epidurální nebo spinální anestezie. Existují tři typy operací rektální prolapsu.

• U zdravých dospělých se provádí operace břicha. Tato operace se provádí v celkové anestezii, kdy lékař vede chirurgický řez břichem a poté odstraní část tlustého střeva.
• Někdy může dojít k tomu, že se objeví měkký kus tkáně kolem konečníku. Tento problém se pak řeší pomocí laparoskopické operace.
• U starších osob nebo osob s jinými zdravotními problémy se provádí operace přes konečník.

Prolaps konečníku nebo tlustého střeva lze léčit z pánevního dna, kdy lékař odstraní část tlustého střeva a konečník spojí s okolní tkání.

U dětí s rektálním prolapsem nemusí dojít k operaci.

Rizika léčby

Rizika spojená s anestezií:

• dýchací potíže, pneumonie;
• problémy se srdcem;
• reakce na léky.

Rizika spojená s operací:

• krvácení;
• infekce.

Další rizika:

• velmi častá zácpa;
• inkontinence;
• znovuobjevení prolapsu.

Zdroj: článek Vyhřezlý konečník

Poradna

V naší poradně s názvem TLOUSTNUTÍ PO VITAMÍNECH ŘADY B se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Edita.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Vitamín b12 přibývání na váze

Jak se deprese projevuje

Mezi hlavní příznaky deprese patří bezesporu smutná nálada, což je společensky chápáno jako jediný příznak, ale to samo o sobě nestačí. Mezi další příznaky patří také snížené sebevědomí, pesimismus - do budoucna je všechno viděno černě. Také úzkost bývá průvodním jevem deprese. Dále sem patří ztráta vůle, ztráta iniciativy, ztráta zájmů a koníčků. Pak jsou zde i časté pocity únavy a mnoho různých dalších tělesných příznaků.

Často se při depresi objevuje časné ranní probouzení. Postižení depresí se vzbudí ve dvě nebo ve tři hodiny ráno a pak již nemohou usnout. Nastává zde pak situace, že postižený straší po bytě, a je to pro něj taková ta hodina mezi psem a vlkem, kdy nic nejde dělat a zároveň spát také není možné. V jiném případě se zase třeba postižený depresí probudí normálně, ale nemá zase potřebu vůbec vstát z postele. Každá jednotlivá věc, kterou by pak měl přirozeně udělat, se jeví, jako že to vlastně vůbec nemá cenu. Obléknout se, vyčistit si zuby, obstarat základní tělesné potřeby, to vše se postiženému zdá jako nepřekonatelný úkol srovnatelný například s výpravou na Mount Everest. Postižený se musí přemlouvat ke každému kroku, protože nejraději by zůstal třeba tři dny v posteli a nevylezl z ní. Dalším charakteristickým znakem deprese je ztráta sebeúcty. Pacient tak často přestane uznávat sám sebe a ztratí sebedůvěru. Pacient při depresi nepřikládá vlastní osobě sebemenší důležitost. Jestliže pak chybí sebeúcta a sebedůvěra, tak přichází na řadu konečné řešení, které vrcholí sebevraždou.

Když začne člověk na sobě vnímat příznaky deprese, tak to často vidí jako svou slabost, což dále více prohlubuje jeho pocity neschopnosti. U postiženého při depresi jeho víra ve své osvobození neexistuje. Bolest nepolevuje, a pacientův stav činí nesnesitelným vědomí, že žádná pomoc nepřijde, dnes ani zítra. A tato beznaděj deptá duši více, než bolest sama.

Zdroj: článek Endogenní deprese

Nežádoucí účinky

Dříve se očkovalo dítě postupně (stačí se jen podívat do vašeho očkovacího průkazu) a nyní se malému děťátku aplikují očkovací látky najednou proti 6 nemocem, což malý organismus moc nepotěší.

Vakcíny mají nežádoucí účinky, které jsou uvedeny v příbalovém letáku. V případě reakcí vyhledejte neprodleně lékaře a nahlaste reakci pediatrovi.

Alergické reakce jsou po podání injekce časté (vyrážky, otok obličeje a kolem očí, problémy s dýcháním a polykáním, pokles krevního tlaku, ztráta vědomí).

Po 2–3 dnech po očkování může nastat kolaps, stav bezvědomí, ztráta vědomí, záchvaty (s možnou horečkou).

Další nežádoucí účinky

Velmi časté (více než 1 z 10): pocit únavy, ztráta chuti k jídlu, teplota 38 °C a vyšší, plačtivost, pocit podráždění, neklid, otoky, bolest a zarudnutí v místě vpichu

Časté (méně než 1 z 10: průjem, nevolnost – zvracení, horečka nad 39,5 °C, nervozita, otok v místě vpichu (větší než 5 cm), zatvrdnutí v místě vpichu

Méně časté (méně než 1 ze 100): kašel, ospalost, rozsáhlý otok končetiny, kde se aplikovala vakcína

Vzácné (méně než 1 ze 1 000): vyrážka

Velmi vzácné (méně než 1 z 10 000): zduření uzlin (krk, podpaží, slabiny), delší pauzy během dýchání u předčasně narozených, apnoe, otoky obličeje a s tím spojené obtíže při polykání a dýchání, svědění kůže, puchýřky v místě vpichu

Za jak dlouho se objeví reakce? Tak to je individuální. Výrobce uvádí, že zvláštní opatrnosti při použití hexavakcíny je zapotřebí, pokud vaše dítě mělo již dříve zdravotní problémy po předchozím očkování vakcínou Infanrix hexa nebo jinou vakcínou proti černému (dávivému) kašli, jako jsou zejména:

• vysoká teplota (přes 40 °C) během 48 hodin po očkování;
• kolaps nebo šokový stav během 48 hodin po očkování;
• neustupující pláč trvající déle než 3 hodiny během 48 hodin po očkování;
• záchvaty s vysokou teplotou nebo bez teploty během 3 dnů po očkování.

Zdroj: článek Hexavakcína