Zajímáte se o téma ZTUHLÁ ŠÍJE? Tak právě pro vás je určen tento článek. Bechtěrevova choroba je chronické, celoživotní onemocnění. Jeho příznaky se postupně vyvíjejí a nejsou v každé fázi stejné. Častěji (2–3x) postihuje muže než ženy, první příznaky se většinou objeví mezi 18–30 lety. Přestože Bechtěrevova nemoc sužuje lidstvo již odpradávna (první kosterní nálezy dokumentující tuto chorobu jsou známy z dob egyptských faraonů), své jméno získala až v roce 1893. Byla pojmenována po slavném ruském neurologovi Vladimiru Bechtěrevovi.
Bechtěrevova choroba páteře
Nemoc se většinou začíná projevovat v nepravidelných intervalech, mezi 20.–30. rokem života. Zpravidla začíná bolestmi v kříži. Ty bývají nejvýraznější v noci, po celkovém zklidnění. Bolesti mohou vystřelovat až k hýždím či spodní straně stehenních svalů. Mohou se objevit i bolesti pat. Někdy nemoc člověka vzbudí, přinutí vstát a ulevit bolestem lehkým rozcvičením páteře. Bolesti v oblasti hrudní páteře se projevují omezením rozsahu dýchacích pohybů. Většina nemocných se proto uchyluje k úlevnému dýchání bránicí do břicha. Mohou se projevit i příznaky celkového zánětu – teploty, pocení, únava. Vzdálenost mezi trny L4 a S1 obratlů se při předklonu zvětší jen nepatrně – páteř se málo rozvíjí (tzv. Schoberovo znamení). Páteř tuhne kvůli změnám v meziobratlových kloubech, které srůstají. Později osifikují vazy podél páteře a klouby mezi žebry a obratli. Konečným stádiem je tzv. bambusová páteř – páteř je ztuhlá v pevný kostěný útvar (bývá ztuhlá v kyfóze). Nelze rozeznat jednotlivé obrysy obratlů.
Ve svém příspěvku FUROLIN DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Kulmanová.
Dobrý den, brala jsem Furolin 3 dny a takovou bolest hlavy jsem v životě nezažila. A to trpím na migrény. Už jsem se nedivila, že lidi bolestí mlátí hlavou o zeď. Neměla jsem k tomu daleko, dál jsem už lék nebrala, a pak bylo zase dobře. Můžete mi k tomu něco napsat? Je ten lék vůbec odzkoušený, neboť na něm byla taková zvláštní nálepka. Nebyla jsem pokusný "králík"?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana Hrnčířová.
Včera mi byl předepsán Furolin po druhé tabletě silné bolesti hlavy, zvracení, závratě, tuhnutí šíje,zimnice, ospalost a tlak v žaludku!!
Je to driák, budu kontaktovat lékaře, jsem silný astmatik, mám vysoký tlak,léčím se se štítnou žlázou a se žaludkem.
Bolest hlavy vzadu je tenzní bolest (propagace obtíží z krční páteře): bolest na vrcholu hlavy, ztuhlášíje a zkrácené trapézové svaly, pocit tlaku v hlavě, někdy nevolnost a zvýšená citlivost na světlo.
Ve svém příspěvku FUROLIN DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Kulmanová.
Dobrý den, brala jsem Furolin 3 dny a takovou bolest hlavy jsem v životě nezažila. A to trpím na migrény. Už jsem se nedivila, že lidi bolestí mlátí hlavou o zeď. Neměla jsem k tomu daleko, dál jsem už lék nebrala, a pak bylo zase dobře. Můžete mi k tomu něco napsat? Je ten lék vůbec odzkoušený, neboť na něm byla taková zvláštní nálepka. Nebyla jsem pokusný "králík"?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamila.
Dobrý den, jsem uplně v šoku z těchto recenzí.
Dostala jsem poprvé v životě zánět močového měchýře, měla jsem hodně krve
v moči, šílené nucení na močení, pálení, řezání atd. Na pohotovosti mi
doktorka dala Biseptol. Vůbec nic mi po něm nebylo, ale nezabíral.
Brala jsem ho 12 dní a pořád nezabíral. Praktik mi potom řekl, že mi na
pohotovosti nasadila chybně jen poloviční dávku, proto nezabral.Byla jsem fakt
šokovaná, protože mi už bolely i ledviny. Praktik mi nasadil Furolin, brala
jsem ho po jídle a pokaždé špatně od žaludku až na zvracení, léčím se se
žaludkem a jícnem. Na močák zabíral, tak jsem to vydržela a brala 9 dní.
Včera večer jsem ho dobrala a dneska od rána mi bylo zle, silná slabost,
nevolnost, velká bolest šíje a krční páteře. Myslela jsem, že to vše mám od
páteře, mám s ní velké problémy a právě i ty stavy na omdlení. Ale odpoledne
se mi objevila vyrážka skoro všude, svědí jen trochu.Tak jsem se koukla na
recenze na Furolin a mam jasno.Doufám, že příznaky brzy vymizí, už je mi
lépe. Ale Furolin je humus a už ho nikdy nechci !
Tupá bolest v zátylku, ztuhlášíje a bolesti hlavy – to mohou být příznaky problému s krční páteří. Současný životní styl si vybírá svou daň. Naši předci každý den vyráželi na lov a museli chodit vzpřímeně, aby měli dobrý rozhled po krajině. My se však skláníme nad monitory a strnule do nich zíráme.
Tělo pacienta využívá všechny své regulační a obranné systémy, aby komunikovalo se svým nejbližším prostředím (nejčastěji v rodině, na pracovišti) o svých vnitřních psychických stavech (myšlenkách, emocích, pocitech, přáních, zraněních), čímž spoluvytváří sociální realitu, ve které žije. Některé z tělesných projevů organismu mají charakter příznaků, znamení nemoci, a tak se mohou podílet na rozvoji maladaptivního začarovaného kruhu. V těchto případech již nejde o to, jak tělo vytváří příznak, ale proč ho vytváří, tedy co chce signalizovat svému okolí.
Projevy psychosomatických onemocnění jsou velmi pestré. Proto je třeba pacienta vždy dobře vyšetřit podle převažujících příznaků, ale současně se nenechat vtáhnout do nekonečného kolotoče vyšetřování. Při vzniku psychosomatických onemocnění hrají významnou roli emoce. Mají totiž svůj tělesný projev a ten se omylem stává signálem choroby. Nejen zlost a smutek, ale především úzkost jsou velmi častým zdrojem somatizací. Emoce jako řídicí systém mají významný vliv na regulaci tělesných pochodů. Podle toho, kde nejvíce působí, pak lze rozlišovat kardiopulmonální, gastrointestinální, svalově-pohybový nebo obecný soubor symptomů. Časté jsou ale také kožní, urologické, gynekologické nebo jinak specializované příznaky. Na jejich vzniku se podílejí všechny tělesné regulační systémy. Lékař může rozpoznat rozkolísanou rovnováhu vegetativní nervové soustavy, imunitního systému, hormonální soustavy, napětí v pohybovém aparátu, nejčastěji pak ztuhlý krk. Každý totiž reagujeme na nadměrnou zátěž jinak.
Na rozdíl od běžných nemocí v případě psychosomatických onemocnění tyto charakteristické příznaky nelze lépe vysvětlit jinou fyzickou nebo duševní chorobou. Příznaky ovlivňují fungování pacienta a jeho pohodu. Pro úspěšnou léčbu je zásadní vzájemná důvěra mezi lékařem a pacientem a také upřímný zájem lékaře o pacienta v jeho celistvosti. Vztah mezi lékařem a pacientem je pro terapii klíčový. Jeho účinnost je srovnatelná s podáním léku. Pacienti s psychosomatickými poruchami a lékařsky nevysvětlitelnými příznaky tvoří významnou část klientely praktických lékařů. Přístup k těmto pacientům ve všeobecných praxích často není optimální, nevede ke zlepšení a nepřináší pacientům potřebnou podporu. To vyvolává nejen zbytečně vynaložené náklady na diagnostiku a léčbu, ale i zklamání lékařů a pacientů. V praxi se často nebere dostatečný zřetel na komplexní bio-psycho-sociální přístup k nemoci.
Operace slinných žláz se provádí v celkové anestézii na centrálních operačních sálech ORL oddělení.
Podčelistní slinná žláza se odstraňuje vždy celá. Kožní řez je veden zevně na krku pod dolním okrajem žlázy, souběžně s hranou dolní čelisti, v délce 5–8 cm. Přes podkoží a sval napínající kůži se lékař dostane na žlázu, kterou postupně odstraní. To může být obtížné při větších zánětlivých srůstech v okolí žlázy. Cévy vedoucí kolem žlázy do tváře se podvážou. Chrání se pod žlázou probíhající nerv, který hýbe příslušnou polovinou jazyka. Blízko žlázy probíhají 2 tenké větve lícního nervu, které vedou ke svalům dolního rtu a kožnímu svalu na přední straně krku a inervují je. Tyto jemné větve se snaží operatéři chránit. Dále se vypreparuje a podváže vývod slinné žlázy do dutiny ústní. Do rány se zavede drén, vyvede se přes kůži zevně na krk a nasadí se na něj podtlaková nádobka (Redonův drén). Odsává tak z rány tekutinu s krví, která se po operaci v ráně tvoří. Rána se zašije ve 2 vrstvách a kůže na krku se šije „neviditelným“, intradermálním stehem. Zevně se přikládá na ránu kompresivní obvaz. Drén z rány se vytahuje 2. až 3. den po operaci, kožní steh 7. až 10. den. Je-li hojení rány normální, je pacient propuštěn z oddělení domů 5. až 7. den.
Příušní žláza. Operace příušní žlázy je náročnější a také rizikovější výkon. Kožní řez se vede těsně před ušním boltcem, dále pokračuje pod ušním lalůčkem dozadu za boltec a odtud se řez stáčí dolů podél kývače na krk. Obnaží se příušní žláza. Vyhledá se kožní nerv vedoucí k ušnímu lalůčku, ale protože brání přístupu ke žláze, zpravidla se přerušuje. Největším rizikem operace příušní žlázy je poškození lícního nervu, který prochází přímo žlázou a inervuje mimické svaly obličeje. Základem operace je proto vyhledání kmene lícního nervu při jeho vstupu do žlázy a dále preparace všech jeho větví procházejících žlázou. Tato část operace se provádí s pomocí takzvaných lupových brýlí, které zvětšují obraz operačního pole. Cílené vyhledání lícního nervu dává větší naději, že nerv nebude poškozen, než odstraňování nádoru ze žlázy „naslepo“ bez identifikace nervu. Nepodaří-li se najít hlavní kmen nervu, snaží se operatér identifikovat jeho periferní větve po výstupu ze žlázy a po nich pak postupuje zpět k hlavnímu kmeni. Většina nádorů příušní žlázy je umístěna v její zevní části, tedy zevně od lícního nervu. V tom případě se odstraňuje jen zevní část žlázy s nádorem zevně od nervu a její vnitřní část se ponechá. Vždy se lékař snaží odstranit spolu s nádorem co největší část okolní
Zde je seznam některých populárních masážních stylů. První čtyři styly jsou velice populární.
Švédská masáž
Mezi nejběžnější typy patří švédská masáž. Tato masáž zahrnuje měkké, dlouhé a hnětací tlaky, také zahrnuje světlo, rytmické a stáčecí tahy na nejvyšších svalových vrstvách. Švédská masáž se kombinuje s pohyby kloubů. Švédská masáž uvolňuje klouby, pomáhá při relaxaci a má energizující efekt. Také je prospěšná po úrazech.
Čtyři hlavní rysy švédské masáže jsou:
Zahřátí: hladké, klouzavé tahy, které se používají k uvolnění měkkých tkání.
Hnětení: mačkání, válcování nebo hnětení pro zahřátí.
Tření: hluboké, kruhové pohyby, které způsobují tření na vrstvách tkání proti sobě, pomáhají ke zvýšení průtoku krve a renovují zjizvenou tkáň.
Pleskání: krátké, střídavé klepání na pokožku pomocí dlaní, prstů nebo hranou ruky.
Neuromuskulární masáž
Neuromuskulární terapie se zaměřuje na manipulaci měkkých tkání, které léčí příčiny chronické bolesti a zahrnují svalový a chronický systém. Tato lékařsky orientovaná forma masáží řeší spouštěcí body oběhu, nervové komprese, posturálních problémů a biomechanických problémů, které mohou způsobit opakovaná zranění.
Hloubková masáž
Hloubková masáž je nejlepší tím, že upozorňuje na některá bolestivá, ztuhlá a problémová místa ve vašem těle. Masér používá pomalé a záměrné tahy, které se zaměřují na vrstvy svalů, šlach nebo jiných tkání hluboko pod kůží. Ačkoliv je tato masáž méně rytmická, tak patří mezi hluboce terapeutické masáže, které zmírňují chronické vzory napětí a pomáhají při zranění svalů.
Sportovní masáž
Sportovní masáž byla vyvinuta s cílem pomoci svalovému systému, který je používaný pro konkrétní sport. Sportovní masáž používá různé postupy k pomoci sportovci v tréninku, zejména před během a po sportovních akcích. Sportovní masáž se používá k podpoře flexibility a k zabránění zranění nebo může pomoci svalovému napětí, také napomáhá k hojení sportovního zranění.
Sedací masáž
Jedná se o masáž, u které se sedí na židli. Délka masáže je 15 až 20 minut. Tato masáž se provádí přes oblečení na speciálně konstruované židli. Obvykle zahrnuje masáž krku, ramen, zad, paží a rukou.
Shiatsu masáž
V japonštině, shiatsu znamená „tlakem prstů“. Masér při Shiatsu masáži používá pestré, rytmické tlaky na určitých konkrétních bodech těla. Tyto body se nazývají akupresurní body a jsou považovány za důležitou součást toku životní energie v těle, která se nazývá „Chi“. Shiatsu masáž pomáhá zmírňovat ucpávání těchto akupresurních bodů.
Thajská masáž
Během thajské masáže používá terapeut své tělo k pohybům klienta d
Mast Priessnitz při masáži dokáže díky obsahu transmitteru rychle ulevit Vašim ztuhlým a bolestivým místům. Konzistence tohoto emulzního tělového krému vytváří optimální podmínky aplikace s výbornou roztíratelností a vstřebatelností. Krém si uchovává méně prodyšný charakter, který významně prodlužuje hřejivý účinek.
Mast na žíly Priessnitz obsahuje kapsaicin, což je rostlinný alkaloid, který stimuluje receptory nervových zakončení, a tím prohřívá organismus. Přispívá k podpoře krevní cirkulace a zvýšení rychlosti metabolismu. Další složkou masti je kafr, který prokrvuje pokožku, po vmasírování pozitivně působí na ztuhlá a bolestivá místa. Mast též obsahuje boswellii, což je jedinečný strom rostoucí v Indii, severní Africe a na Středním východě. Tato rostlina má významné účinky v medicíně, neboť extrakt z kůry obsahuje řadu biologicky účinných látek.
Složení: Ibuprofenum 5 g ve 100 g krému (tj. 5 %).
Pomocné látky: Krémový základ – čípkový základ W 35, střední nasycené triacylglyceroly, cetylstearylalkohol, ethoxylované alkoholy C12–C16, monoglyceridy nasycených vyšších mastných kyselin, karbomer, trolamin, methylparaben, propylparaben, propylenglykol, čištěná voda.
Indikační skupina: Antirevmatikum, antiflogistikum, analgetikum (k tlumení zánětu a bolesti).
Charakteristika: Ibalgin krém obsahuje léčivou látku ibuprofen, který působí protizánětlivě. Je vhodný pro léčení místních projevů revmatických i nerevmatických bolestivých stavů pohybového ústrojí. V postiženém místě tlumí zánět, snižuje otok a potlačuje bolest. Používání krému je vhodné i při celkové léčbě tabletami s obsahem ibuprofenu.
Interakce: Ibalgin krém mohou používat dospělí a mladiství k místní léčbě zánětů kloubních pouzder, zánětů šlach a svalových úponů, k místní léčbě při revmatických onemocněních, při bolestivých stavech při degenerativních onemocněních kloubů, při povrchních žilních onemocněních, k léčbě poúrazových stavů a následků sportovních úrazů, jako jsou otoky, zhmoždění, podvrtnutí kloubu, poranění měkkých částí kloubů. Při zánětlivých revmatických a žilních onemocněních se o vhodnosti použití přípravku Ibalgin krém poraďte s lékařem. Děti používají přípravek Ibalgin krém pouze na doporučení lékaře.
Kontraindikace: Ibalgin krém nesmějí používat pacienti s přecitlivělostí na ibuprofen, methylparaben, propylparaben nebo na některou jinou složku přípravku a dále pacienti, kteří měli astmatický záchvat, kopřivku nebo alergickou rýmu po užívání kyseliny acetylsalicylové nebo některých protizánětlivých léčiv. Přípravek se nesmí používat na otevřené rány a sliznice, do očí a na podrážděné ekzematózní plochy.
Nežádoucí účinky: Během léčby může ojediněle dojít k projevům přecitlivělosti na některou složku přípravku, která se může projevit zduřením a zčervenáním kůže, pocity pálení nebo svědění, někdy i výsevy drobných pupínků. Při výskytu těchto nežádoucích účinků nebo jiných neobvyklých reakcí léčbu přerušte a ihned se poraďte s lékařem.
Interakce: Užíváte-li jiné léky, a to na lékařský předpis i bez něj, poraďte se o vhodnosti současného používání přípravku „Ibalgin krém“ s lékařem a bez porady s ním ho nepoužívejte. Bez porady s lékařem nepoužívejte pro své onemocnění současně s tímto krémem jiné volně prodejné léky pro místní používání. Při předepisování jiných léků upozorněte lékaře, že používáte Ibalgin krém.
Těhotenství a kojení: V těhotenství a při kojení lze přípravek používat pouze na doporučení lékaře. V posledních třech měs
Rizikovým faktorem pro primární lymfedém je dědičnost. Pro sekundární lymfedém je rizikovým faktorem nádor, radiační léčba (obojí může poškodit lymfatický systém). Dalším hlavním rizikem jsou operace s extrakcí lymfatických uzlin (typický problém žen po operaci nádoru prsu, při které se odstraňují podpažní uzliny – tyto pacientky mohou mít potíže s odtokem lymfy z paže).
Prevence lymfedému
Prevence se týká pouze sekundárního lymfedému. A to zejména u již zmíněných operací nádorů (vyjímají se přilehlé uzliny kvůli riziku, že by v nich mohly být naplavené nádorové buňky). Vyjmutí lymfatických uzlin však zhoršuje činnost lymfatického systému, proto se klade důraz po těchto operacích na prevenci lymfedému pomocí vhodných masáží a cvičení.
Příznaky
Lymfedém se může objevit na všech místech, kde se tvoří lymfa a kde může dojít k porušení jejího odvodu. Nejčastější lokalitou bývají končetiny. První známkou lymfedému není otok, nýbrž tlak, neurčitá bolest, někdy zvýšená únava, zhoršování funkce dané končetiny. Nepříliš časté, ale pro úspěšnost léčby velmi přínosné je odhalení nemoci v této takzvané latentní fázi. Ke správné diagnóze by měly lékaři pomoci informace o prodělaných či aktuálních nádorových onemocněních pacienta, o operacích s odstraněním uzlin. Běžněji je lymfedém diagnostikován až v další fázi, kdy už je přítomen otok (bledý, chladný, nebolestivý, vznikající obvykle večer, do rána mizící). V této fázi je úspěšnost léčení lymfedému nižší. Často se na základě hledání příčin lymfedému objeví u pacienta nádor, který tak může být dříve a úspěšněji léčen. Třetí stadium lymfedému se projevuje tuhým bledým otokem, který již omezuje pacientovu hybnost v postižené oblasti. Kůže v místě otoku je ztluštělá. Nejtěžší stadium lymfedému je označováno jako elefantiáza (končetině postižené lymfedémem se říká také sloní noha). Kůže je v tomto stadiu ztuhlá (v důsledku fibrotizace podkoží), hybnost kloubů v postižené oblasti je zcela omezena.
Meningokok udeří vždy zčistajasna. Mladý a zdravý jedinec se cítí naprosto v pořádku, a najednou se u něj začnou projevovat příznaky podobné chřipce. Zvýšená teplota rychle přechází v horečku, která po podání běžných léků neustupuje. Nemocní pociťují bolesti hlavy, kloubů, svalů, mají vysoké teploty – kolem čtyřiceti stupňů Celsia, cítí se celkově unavení, bolí je břicho, zvrací a sužuje je zimnice. Postupně se propadají do letargie, cítí značné ztuhnutí šíje. Po těchto příznacích však přichází hlavní znak choroby, podle níž se dá poměrně dobře rozpoznat. Na těle pacienta se začínají objevovat červené, červenofialové skvrnky, které se rychlým tempem šíří a rozrůstají. Záhy se shluknou do modřin. V tento moment je nezbytný okamžitý lékařský zákrok, hospitalizace v nemocnici a nasazení antibiotik. Ve velmi krátké době se totiž rozvine hnisavý zánět mozkových blan s poruchou vědomí. V nejvážnějších případech nastává v důsledku meningokokové otravy šokový stav organismu a dochází k selhání životních funkcí. I když se pacient vyléčí, s následky se může potýkat celý život. Patří k nim mimo jiné hluchota či epilepsie. Meningitida znamená v překladu zánět mozkových blan. Mimo horečky, silných bolestí hlavy a zvracení je tento stav doprovázen ztuhnutím šíje, neschopností předklonit hlavu, poruchami vědomí a křečemi.
Základní dělení bolestí hlavy je na bolesti primární a sekundární. Primární bolesti se vyskytují samy o sobě a na jejich vznik nemá vliv žádné jiné onemocnění. Do této skupiny se řadí migréna, tenzní cefalea či cluster headache. Bolesti sekundární jsou příznakem jiného onemocnění. Nejčastěji se jedná o takzvané cervikogenní bolesti hlavy neboli cervikokraniální syndrom. Diagnosticky je nejprve nutno vyloučit možné organické příčiny – expanzivní procesy (nádorová onemocnění mozku), neurologická onemocnění, subarachnoideální krvácení či syndrom nitrolební hypertenze.
V podstatě se jedná o asymetrické, jednostranné, tupé bolesti zejména okcipitálně, v oblasti týla a čela. Charakteristické je střídání období bez bolesti či menší bolesti se záchvaty bolesti intenzivní. Obtíže jsou provokovány zátěží krční páteře, neadekvátním pohybem či nevhodnou polohou hlavy nebo tlakem na spoušťové body. Doprovodným příznakem mohou být vertigo (závrať), nauzea, méně pak zvracení.
Krční páteř je velmi namáhanou oblastí vzhledem k její velké mobilitě oproti ostatním úsekům páteře. V souvislosti s bolestmi hlavy se jedná zejména o horní úsek krční páteře, první dva krční obratle, na které nasedá těžká lebka. Právě v úseku nazvaném antlantooccipitální skloubení (AO skloubení), spojení atlasu (první krční obratel) a lebky (záhlaví latinsky occiput), dochází k častým blokádám nejčastěji při dlouhodobé nevhodné poloze hlavy, kdy je hlava v předsunutém držení zároveň s mírným záklonem záhlaví. Blokády můžeme nalézat i v nižších úsecích krční páteře až po CTh přechod, ale ne vždy je v tomto úseku přítomný zjevný blok.
Cervikogenní bolesti hlavy jsou doprovázeny změnou tonu šíjového svalstva. Významnou roli mají především krátké subokcipitální svaly (krátké extenzory šíje) a jejich přetěžování právě v důsledku předsunutého držení hlavy. Dále jsou přítomny bolestivé spoušťové body v m. sternocleidomastoideus, mm. scaleni, ale také v m. trapezius či m. levator scapulae. Při tlaku na TrP v uvedených svalech bolest vyzařuje do týla, oblasti spánků nebo temene, někdy až do čelní krajiny či za oči. Dlouhodobé přetěžování krátkých extenzorů šíje směřuje k zatuhnutí skalpu (měkkých tkání na lebce), které rovněž způsobuje silné bolesti hlavy.
K rozvoji cervikokraniálního syndromu přispívají do určité míry i degenerativní změny krční páteře (diskopatie, spodylartrózy a osteochondrózy), které však nebývají hlavní příčinou. Dalším faktorem mohou být i vrozené anomálie cervikokraniálního přechodu. Také dráždění nervu trigeminu či arteria vertebralis nebo postižení nervových kořenů C1–C3 způsobuje cervikokraniální bolest hlavy.
Pokud si nejste jistí, zda trpíte karpály, tak dejte ruce k sobě, jako kdybyste se modlili, pak je spusťte dolů a obraťte je hřbety k sobě. Pokud cítíte brnění v rukou, prstech nebo v zápěstí, případně necitlivost v prstech, nechte se vyšetřit neurologem, ohrožuje vás podle všeho zmíněný syndrom.
Meditační cvičení pro lokální změny: Přestaňte sledovat, co se děje okolo vás. Sedněte si třeba na postel se zkříženýma nohama (turecký sed), můžete se lehce opírat bedry o pelest nebo o zeď (vleže jen když nelze sedět). Bříška natažených palců, ukazováků a malíků se dotýkají, ostatní prsty jsou volně přeloženy střídavě přes sebe. Od malíků vzdálenější prsteník se přes bližší prsteník provlékne volně pod malíky. Palci se dotýkáte oblasti soláru a malíky směřují dolů (v rámci možností). Zavřete oči a provádějte hluboké dýchání takzvaným ještěrčím dechem (viz níže). Přitom si v duchu představujte, jak vaše myšlenková energie jako teplo jarního slunce prohřívá tělo, ve kterém jako by roztával led. V mysli cestujte stále po těle a mentálně prohřívejte všechna místa, kde máte pocit chladu. Potom se speciálně zaměřte na problémovou lokalitu, hřejte až spalujte a meditujte tak dlouho, dokud nemáte pocit, že už toho bylo dost, avšak nejméně čtvrt hodiny 1–6x denně.
Provádějte celodenní dechové cvičení ve stylu ještěrčího dechu: výdech, nádech, povolit, chvilku počkat, výdech, nádech, povolit, počkat.
Protažení prstů: Natáhněte levou paži před sebe, jako byste ruku chtěli opřít o zeď. Čtyři prsty pravé ruky položte kolmo na prsty levé ruky. Tlačte dopředu patku dlaně levé ruky, vnímejte protažení a zůstaňte v této pozici alespoň 20 vteřin. To samé udělejte s druhou rukou. Protažení můžete provádět i u pracovního stolu. Položte poslední články natažených prstů kromě palce na hranu stolu a zápěstí mějte v jedné rovině s ukazováčky. Jemně zatlačte do stolu a protáhněte prsty. Opakujte 15krát. Palec protáhnete tak, že dlaň a zápěstí položíte na stůl a pomocí druhé ruky táhnete palec pryč od ostatních prstů. V krajní pozici zůstaňte po dobu 20 vteřin.
Protažení zápěstí: Dejte ruce v pěst a palce sevřete uvnitř. Natáhněte paže před sebe a prsty přitom mějte stočené do pěstí. Střídavě protahujte pěsti ven a dovnitř. Je to možné dělat i na pracovním stole: položte předloktí a obě pěsti na stůl malíkovou hranou a protahujte pěsti ven a dovnitř. Cvik opakujte 15krát.
Protažení paží a ramen: Natáhněte paže před sebe, ruce dejte v pěst, palce jsou natažené. Kývejte zápěstími směrem dolů a zpět, vnímejte protažení v linii palce. Ramena udržujte uvolněná.
Pro poranění nosu je nutná první pomoc. Toto poranění se zastavuje pomocí sterilního polštářku. Mírným tlakem se zastaví krvácení a vyhneme se dalším kontaminacím. Péče o otevřené rány nosu by měla být prováděna lékařem. Cílem ošetření je předejít infekci rány a dosáhnout rychlé a funkční regenerace tkáně. Před zahájením léčby by měla být jasná velikost, stáří a přítomnost přidružených poranění. Rána se šije, až po dezinfekci. Tyto rány bývají velmi špinavé, takže jsou vyčištěny fyziologickým roztokem nebo peroxidem vodíku. Vyčištění rány je důležité u otevřených ran, kožních poranění, při obnažení chrupavek nebo kostí.. Pokud se jedná o poranění, které vzniklo pokousáním zvířetem nakaženým vzteklinou, tak zde se podává profylaxe tetanu. Antibiotická profylaxe by měla být podávána v závislosti na stupni a velikosti hojení. Intubace je nezbytná v případech, kdy je velké krvácení a dochází ke krvácení do dutiny nosní či ústní.
Vzácněji se vyskytují polyneuropatie infekčně podmíněné boreliózou, spalničkami, herpes virem, HIV, záškrtem, leprou, malárií a jinými. Borelióza je častější v endemických oblastech klíšťat. Po pokousání klíštětem může dojít k přenosu původce Borrelia burgdorferi, který ze slin klíštěte přejde do krve. Po nakažení dochází ve většině případů během prvních 14 dnů ke zvětšujícímu se zarudnutí kolem místa kousnutí, k takzvanému erythema migrans. Během jednoho až čtyř měsíců se mohou objevit komplikace, například meningitida (zánět mozkových blan) s bolestí hlavy a šíje, nebo poškození obličejových nervů s ochrnutím obličeje.
Poškození nervu při borelióze se objevuje většinou asymetricky ve formě polyradikulitidy (zánět periferních nervů) s prudkými bolestmi, poruchami senzibility, chybějícími reflexy a poruchami močového měchýře. Při neléčení může vzniknout takzvaná artritida při lymské nemoci, tedy zánětlivé onemocnění kloubů s bolestmi, omezením pohyblivosti, otokem a zčervenáním především velkých kloubů, jako je koleno a loket. Diagnóza se stanovuje potvrzením přítomnosti specifických protilátek v krvi a při zánětu mozkových blan v mozkovém moku. Počítačovou tomografií hlavy s kontrastními látkami se při meningitidě ukážou ložiska s kruhovým obsahem kontrastní látky.
zobrazovací metody – angiografie mozku – kontrastní látka se injekčně aplikuje do cév a zobrazí cévy v mozku, CT, MR vyšetření;
lumbální punkce – odběr mozkomíšního moku.
Vyšetření pomocí počítačové tomografie a magnetické rezonance však umožňuje výdutě odhalit včas, lékaři je prý často objeví náhodně, když těmito metodami vyšetřují jinou nemoc. U výdutí menších než pět milimetrů nehrozí vysoké riziko prasknutí, větší aneurysmata se pak zpravidla operují buď zasvorkováním, nebo zavedením speciální spirálky přímo do výdutě, díky čemuž se v ní vytvoří krevní sraženina a krev přestane vytékat. Krvácení se projevuje velmi silnou bolestí hlavy, zvracením, strnutím šíje a ztrátou vědomí.
Skolióza je tak obtížně řešitelný zdravotní problém, že vyžaduje skutečně specifický přístup ke každému jednotlivému pacientovi. Cvičení na skoliózu je aspoň pro zastavení postupu deformací nezbytné. Vždy záleží na tom, v jakém stadiu se skolióza nachází a jakou léčbu lékař doporučí, ale obecně platí, že cvičení může výrazně zamezit zhoršování stavu, a pokud se k němu přistupuje opravdu poctivě, pacient se do budoucna může dočkat podstatného zlepšení. Cvičení na skoliózu musí být prováděno pečlivě a opatrně, aspoň zpočátku za dohledu specialisty, který dozírá na správné zapojování svalů, postavení ramen a dolních končetin a upozorňuje na časté chyby. Pacient by měl cvičit pomalu a pouze tahem do doby či polohy, než mu daný cvik začne způsobovat bolest. Cvičit by se mělo pravidelně a každý cvik vždy několikrát zopakovat. Důležité je správné dýchání a přestávky mezi jednotlivými cviky. Níže uvedená cvičení na skoliózu mohou vypadat jednoduše, ale pro některé pacienty s pokročilejšími deformacemi páteře jsou mnohdy těžce proveditelná. Zde je pár základních cviků především na protažení celé páteře:
Leh na zádech, rukama se přidržujeme kolen. Bez záklonu šíje přitáhneme kolena k hrudníku a tlačíme jimi do dlaní. Jen s lehkým odlehčením pánve, bez kulatých zad, několikrát zopakujeme.
Leh na zádech, jednu nohu máme pokrčenou, druhou zvedneme lehce nad zem, ruce necháme ležet podél těla. Nataženou nohu zvedneme nahoru s napnutým kolenem a přitaženou špičkou. Rukama lehce pokrčené koleno přitáhneme k hrudníku a vydržíme bez zvednutí bederní páteře z podložky v této poloze několik sekund. Povolíme a opakujeme totéž s druhou nohou.
Leh na břiše, hlavou se opřeme o čelo a připažíme. Přitahujeme lopatky směrem k páteři, zatímco ramena táhneme dolů.
Leh na břiše, hlavou se opřeme o čelo, lokty svírající pravý úhel zvedneme do výše ramen. Bez prohnutí bederní páteře zvedneme hlavu, ruce a horní část hrudníku nad podložku. Lopatky se snažíme stáhnout k sobě a vydržet několik sekund.
V sedu na židli paže skrčíme v loktech tak, že prsty levé ruky spočívají na pravém rameni a naopak. Hlavu se snažíme co nejvíce vysunout za bradou vpřed, ale ramena táhneme dozadu. Poté hlavu zasuneme zpět a směrem dopředu tlačíme zase lokty.
V sedu na židli s vyrovnanými zády si přisedneme levou ruku, zatímco pravou položíme přes temeno hlavy nad levé ucho. Hlavou opatrně ukloníme doprava a tlačíme jí do ruky. Variací tohoto cviku je uklonění hlavy směrem k pravému rameni. V obou pozicích několik sekund setrvat.