Cesol obsahuje praziquantel a slouží k léčbě infekce tasemnicí. Účinná látka praziquatel byla společně vyvinuta firmami Merck KGaA, Darmstadt a Bayer AG, Leverkusen.
Cesol se nesmí užívat: v případě, jste-li přecitlivělí (alergie) na praziquantel nebo některou z dalších složek, a v případě, máte-li napadené oko larvami tasemnice dlouhočlenné (nitrooční cysticerkóza), při současném podávání rifampicinu (účinná látka proti tuberkulóze).
Zvláštní opatrnost při užívání Cesolu se vyžaduje:
při výrazném omezení jaterních funkcí, protože pak může být odbourávání praziquantelu sníženo. Z toho může pak vyplývat jeho vyšší koncentrace v krvi a prodloužený poločas rozpadu. V takových případech má podávání přípravku probíhat za hospitalizace.
v případě, trpíte-li poruchami srdečního rytmu nebo srdeční slabostí, které vyžadují léčbu digitalisovými přípravky, máte být během podávání Cesolu sledováni.
u pacientů se sníženými renálními funkcemi je třeba počítat se zpomaleným vylučováním praziquantelu močí. Jeho škodlivé účinky na ledviny nejsou známé.
Návod k použití:
Zřídka vznikají po podání praziquantelu k odstranění tasemnice záchvaty křečí, které jsou projevem současně existující neurocysticerkózy (neurocysticercosis – napadení centrálního nervového systému tasemnicí dlouhočlennou). Takové případy bývají především v oblastech, ve kterých je rozšířena infekce tasemnicí dlouhočlennou, případně jejími larvami, a vyžadují rychlé odhalení.
Děti mladší 12 let:
U dětí nejsou žádné zvláštnosti, které by se musely zohledňovat. Cesol se doporučuje pro děti od 2 let.
Starší lidé:
U starších lidí nejsou žádné zvláštnosti, které by se musely zohledňovat.
Užívání Cesolu s jinými léčebnými přípravky:
Informujte svého lékaře nebo lékárníka, pokud užíváte/aplikujete, případně jste před krátkou dobou užívali/aplikovali, další léčebné přípravky, a to i tehdy, jedná-li se o přípravky, které nejsou na lékařský předpis.
Oslabení účinnosti:
U skupiny 8 pacientů bylo při současném podávání dexamethasonu pozorováno následné snížení hladiny praziquantelu v krvi.
Současné podávání chloroquinu může vést ke snížení hladiny praziquantelu v plazmě.
Současné podávání léků indukujících enzymový jaterní systém odbourávající léky (cytochrom P 450), například antiepileptika, může snižovat koncentraci praziquantelu v krvi.
Rifampicin nesmí být podáván současně s praziquantelem, protože praziquantel pak nedosáhne terapeuticky účinné hladin
Atopická dermatitida je důsledkem alergické reakce. Zvláštností atopické dermatitidy je, že se obvykle objevuje s ekzémem. Opět platí, že by se pacienti měli vyhnout kontaktu s alergeny. Atopická dermatitida má mnoho spouštěcích faktorů, které bývají individuální. Někdy způsobuje mnoho problémů i v jiných oblastech, jindy zůstává zcela bez příznaků. V závislosti na různých syndromech existuje několik druhů léčby, které mohou být použity i paralelně. Léčba atopické dermatitidy závisí na průběhu nemoci nebo na závažnosti symptomů.
Každý vážnější stupeň atopické dermatitidy musí být velmi pečlivě a správně ošetřován. Používají se různé krémy, mastičky a pleťové vody s protizánětlivým účinkem a podporující hojení.
Požívání mastí a pleťových vod může být spojeno s užíváním některých léků, které pomáhají s procesem hojení a rovněž omezují svědění. Masti by měly obsahovat například pupalkový olej, extrakt z třezalky tečkované a zinek. Při závažném onemocnění se nejčastěji používají imunosupresivní masti s glukokortikoidy. Tyto léky zabraňují svědění a zánětu na kůži. V závislosti na typu kůže mohou být použity různé druhy glukokortikoidů. Glukokortikoidy však mají značné nežádoucí účinky, které zahrnují ztenčení kůže, pigmentaci, strie, lokální potlačení imunitního systému nebo masivně zvýšený růst ochlupení.
Vzhledem k riziku nežádoucích účinků je důležité, aby léčba glukokortikoidy trvala jen krátkou dobu. Na citlivých oblastech těla, jako jsou tvář nebo genitálie, by neměly být použity glukokortikoidy vůbec. Svědivá vyrážka atopické dermatitidy může být často zlepšena použitím antihistaminik.
Světelná terapie je další metodou léčby, která u atopické dermatitidy již dosáhla významných úspěchů. UV světlo má protizánětlivý účinek, což je ideální pro úlevu od dočasných příznaků a může pomoci s léčbou. V dnešní době se spíše používá UVB záření. UVA záření je účinné na léčbu těžkých forem atopické dermatitidy. Všechna UV záření urychlují stárnutí kůže, proto platí pro světelnou terapii časové omezení. U dětí by měla být použita jen s opatrností a ve výjimečných případech.
Dějiny moderního člověka začaly před více než 40 000 lety v Africe, a to krevní skupinou 0. Krevní skupina 0 je nejstarší lidskou krevní skupinou. Duševní schopnost druhu Homo sapiens, jeho šikovnost a schopnost používat předměty a zbraně umožnily člověku vzestup až na samý vrchol potravinového řetězce. Lov byl důležitým zdrojem potravy, maso tvořilo značnou část jídelníčku. Proto musel mít člověk takovou krev, která by si poradila nejen s živočišnými bílkovinami, ale která by také poskytla protilátky jako ochranu před mnohými původci chorob, a právě tyto vlastnosti má krevní skupina 0.
Zvláštností krevní skupiny 0 je, že nevytváří antigeny. V případě nouze je možno tuto krevní skupinu poskytnout vzhledem k její univerzálnosti všem ostatním skupinám.
Vývojově a historicky nejmladší krevní skupina je AB. Existuje jen 1 000 až 1 200 let a jde o vzácnější krevní skupinu. Má ji asi jen 5 % obyvatel naší planety. Vznikla v době, kdy se někdejší obyvatelé východní a střední Evropy s krevní skupinou A promísili s mongolskými obyvateli z Asie s krevní skupinou B. Krevní typ AB tedy představuje spojení znaků skupiny A a B. Pro lidi s touto skupinou se nejlépe hodí vyvážená strava. Trávicí ústrojí lidí typu AB je ovšem méně odolné vůči typické stravě skupiny A a B. Proto je zde rozhodující správná kombinace stravy. Také imunitní systém lidí krevní skupiny AB vykazuje některé zvláštnosti. Lidé s touto krevní skupinou jsou velmi dobře chráněni proti autoimunitnímu onemocnění, mají protilátky, které je dobře ochraňují před infekčními nemocemi.
V krevní skupině AB se spojila většina vlastností krevních skupin A a B. Pro tyto lidi je vhodná vyvážená smíšená strava. Většina lidí s krevní skupinou AB může jíst potraviny krevní skupiny A i potraviny krevní skupiny B.
Funkce jater je mnohostranná a mnohočetná, většina procesů v nich probíhajících sice souvisí s metabolismem a detoxikací, kromě toho jsou však játra též exokrinní i endokrinní žlázou a zasahují i do dalších dějů. Játra jsou centrálním orgánem látkové výměny. Mají klíčovou roli v metabolismu sacharidů, tuků i bílkovin, jsou trávicí žlázou, která produkuje žluč, i žlázou endokrinní, ve které se tvoří některé hormony, jsou orgánem zásobním, ukládají glykogen, železo a některé vitamíny, jsou v nich tvořeny bílkoviny krevní plasmy a nezastupitelná je jejich úloha při detoxikaci organismu. V klidu játry protékají až dva litry krve za minutu, zvláštností jater je to, že kromě jaterní tepny, která k nim přivádí čerstvou okysličenou krev, do nich přichází také žilní krev z vrátnicové žíly, která je nasycená vstřebanými aminokyselinami a sacharidy z žaludku a střev.
Cordyceps čínský neboli housenice čínská (Cordyceps sinensis) je jako živá bytost. Je možné ho zařadit jak ke skupině flóry, tak i ke slupině fauny. Cordyceps se vyskytuje ve vysokohorské Číně: v provinciích Sečuán, Juňnan, Cinchaj a Tibet. Jeho forma existence je podivuhodně zvláštní. Ve skutečnosti je Cordyceps jako dvojjediná bytost. Je to i houba, je to i živočich, jak bylo řečeno ve starobylé čínské knize „Nová kompilace farmakologie“.
Říká se, že Cordyceps v zimním období žije v zemi jako houba ve formě kokonu. Dochází u něho k růstu podhoubí, které s příchodem letního období vyrůstá ze země ven, přičemž se Cordyceps úplně přeměňuje v houbu. V letním období vystřeluje z dceřiné cysty spóry (nebo askogonodia), které se usazují na housence motýla a začínají zde žít jako parazit. Nakažená housenka se pak zahrabává do země. V zimě houba postupně ničí vnitřní orgány housenky, ale chitinový obal housenky zůstává neporušený, takže houba postupně vyplňuje celé její tělo.
Cordyceps žije ve vysokých horách, ve výšce 3 500 m nad mořem. Housenka, na které žije Cordyceps, má extrémně vysokou schopnost přežití. Živí se oddenky vysokohorských rostlin, včetně takových jako jsou hořec, Astragal, Ofiopogon. Housenka, v níž žije Cordyceps, během dvouletého vývoje v zemi snáší dlouhé hladovění, chlad a nedostatek kyslíku. Naopak tělo houby Cordyceps je bohaté na živiny a specifické enzymy a další látky, vlastní pro rostliny vysokohorských biotopů.
V Číně je Cordyceps tradičním lékem. Stojí na stejné úrovni s takovými všeobecně známými prostředky pro upevnění zdraví a zvýšení odolnosti organismu, jako jsou ženšen a jelení parůžky.
Historie použití Cordycepsu v Číně jako prostředku k upevnění zdraví a prevence se počítá už na více než 1 200 let. Před mnoha stoletími Čínané znali Cordyceps jako „zázračné boží dílo“, jako talisman. Jak hovořili čínští lidoví léčitelé: Cordyceps pomáhá lidem zbavovat se množství chorob.
Preventivní použití přírodního Cordycepsu:
Jako vysoce efektivní prostředek k posílení a harmonizaci imunity. Regulační působení Cordycepsu se projevuje ve dvou směrech: nejenom že může zvyšovat imunitu, ale také může ve značné míře snížit nepřiměřené projevy imunitního systému (například při alergii).
Slouží jako přírodní antibiotikum. Cordyceps působí bakteriostaticky proti několika desítkám patogenních bakterií včetně takových, jako jsou pneumokoky, streptokoky, zlatý stafylokok.
Působí protizánětlivě.
V přiměřené míře rozšiřuje cévy, zlepšuje zásobování srdce a plic krví. Cordyceps může preventivně ochránit srdce před infarktem.
Plod v děloze matky nemá plně vyvinutý imunitní systém, protože ho za normálních okolností ani nepotřebuje. Patogenní mikroorganismy se k plodu většinou ani nedostanou, a pokud ano, je plod vybaven pouze bazální hladinou protilátek třídy IgG, které se k němu dostávají transplacentární cestou (prochází z matčina organismu přes placentu). V okamžiku porodu je novorozenec vybaven stejným množstvím protilátek IgG jako jeho matka, pokud se v krvi dítěte nalézají protilátky třídy IgM, jedná se nejspíše o reakci na infekci během těhotenství, tedy o takzvanou intrauterinní infekci (což je pravděpodobně nejčastější příčina předčasných porodů). Buněčná imunita rovněž vykazuje určité zvláštnosti vzhledem k poměrům u dospělých. Množství a v některých případech i aktivita buněk imunitního systému (jedná se o různé typy bílých krvinek) jsou snížené. Z tohoto faktu vyplývá, že imunitní systém vykazuje sníženou schopnost usmrcovat některé bakterie, například Escherichia coli. Novorozenec je tedy ohrožen nákazou i za normálních okolností poměrně neškodnými bakteriemi (míněno pro zdravého dospělého). Pro novorozence představují nebezpečí zejména ty mikroby, které osídlují porodní cesty a při porodu se drobnými oděrkami či sliznicí dostávají do organismu dítěte. Zde narazí pouze na slabý odpor málo vyvinutého imunitního systému, a tak mohou způsobovat těžká onemocnění typu sepse, zánětu mozkových blan a další. Problémem však nejsou jen bakterie, hrozí i nákaza herpetickými viry, virem žloutenky typu B nebo dokonce virem HIV.
Hlavní příčinou váčků pod očima jsou zvláštnosti struktury membrány, která se nachází mezi kůží a podkožím v oblasti kolem očí. S přibývajícím věkem či vlivem škodlivých faktorů (stres, kouření, nesprávné stravovací návyky, úraz oka a následně porušení krevní cirkulace, UV záření a jiné) dochází k zeslabování této oblasti a poté ke vzniku defektů, přes něž vystupují tukové buňky. Tak vznikají váčky pod očima. Mohou se objevit v každém věku a zvýrazňují je otoky v důsledku například poruchy cirkulace lymfy.
Nejjednodušší způsob, jak se zbavit váčků pod očima, je zakrýt je tónovacím krémem. Objemnější váčky však krycím krémem nezakryjete. Existují proto i jiné (nenáročné) konzervativní metody. Například přikládáním kostek ledu na postižené oblasti se zmírní otok a zmenší objem váčků. Ještě účinnější jsou kostky ledu připravené ze šalvějového odvaru. Mezi účinné metody patří rovněž lymfodrenáž a elektrostimulace.
Opravdový profesionál není dobrý a vyhledávaný proto, že by měl výjimečné informace o tom, jak se má co v ženské tváři líčit – což je častá představa o práci vizážisty. Jeho um spočívá v tom, že i když samozřejmě nasbíral patřičné informace, které ale nejsou nijak tajné a často se objevují v tisku a médiích, zůstal především umělcem – malířem. Malíři však začínají pracovat na čistém malířském plátně, vizážista má k dispozici konkrétní obličej, s konkrétními rysy a výrazem, má tedy na onom pomyslném plátně nějaký tvar.
Chcete-li strukturovat svůj obličej jako profesionální vizážista, podívejte se na svůj odraz v zrcadle nejprve jako geometr. Jaký geometrický tvar nejvíce připomíná váš obličej? Jsou na něm zvláštnosti? Jaké? Nějaké velké plochy? Výrazné prohlubně? Vzdálenosti mezi očima, nosem a rty jsou malé, velké, souměrné, nesouměrné? Je nějaká část vašeho obličeje, například nos, nápadně větší či menší než ostatní části? Až odpovíte na tyto otázky, bude pro vás líčení o něco snadnější. Pozorně si přečtěte i následující pravidla.
Zařízení vzniklo za první republiky jako ústav sociální péče hlavního města Prahy. Stavba byla provedena v letech 1926 až 1928 na parcele o výměře 33 hektarů podle funkcionalistického návrhu architekta Bohumíra Kozáka v celkovém nákladu 123 milionů korun československých. Ve své době se jednalo o jedno z nejmodernějších zařízení tohoto typu v Evropě. Zařízení bylo slavnostně uvedeno do provozu 28. října 1928 k 10. výročí vzniku Československé republiky a bylo pojmenováno po 1. prezidentovi republiky Tomáši Garriguu Masarykovi. Zařízení mělo celkově 3 260 lůžek.
V dubnu 1941 byla zahájena postupná přeměna areálu na nacistický válečný lazaret. Vedle německých vojáků s omrzlinami z bitvy u Stalingradu zde bylo internováno také několik dětí z Lidic. Původní obyvatelé domovů byli postupně přesouváni do jiných zařízení.
Krátce po 2. světové válce zařízení dále sloužilo jako vojenský lazaret i pro raněné vojáky Rudé armády, dále pro nemocné a zubožené lidi, kteří se vrátili ve špatném zdravotním stavu z nacistických koncentračních táborů a z nucených prací v rámci totálního nasazení. Nicméně brzy po válce bylo rozhodnuto, že celé zařízení bude postupně přeměněno ve velkou nemocnici a název Masarykovy domovy se stal z politických důvodů nepřijatelným. Oficiálně se tak stalo 26. května 1954 v den 100. výročí narození významného českého lékaře profesora MUDr. Josefa Thomayera, po němž nese nemocnice dodnes své jméno.
V současné době má Thomayerova nemocnice zhruba 1 600 lůžek a přibližně stejný počet zaměstnanců, z toho asi 1 100 zdravotnických pracovníků. Součásti nemocnice je i samostatná porodnice s kojeneckým ústavem, léčebna dlouhodobě nemocných, dětský domov. V areálu Thomayerovy nemocnice se nachází i organizačně a ekonomicky zcela samostatné zdravotnické zařízení, jímž je Institut klinické a experimentální medicíny, zkráceně IKEM.
Zvláštností je zde třípatrové podzemní chráněné zdravotnické pracoviště pro 70 pacientů v železobetonovém krytu, vybudovaném v letech 1952–1961. Tato podzemní nemocnice, která do roku 1990 patřila mezi přísně utajované objekty, má tři samostatné zdroje pitné vody, podzemní vodojem a je vybavena agregátem pro výrobu elektrické energie.
V sadech založených ve 20. letech 20. století zaujímalo důležité místo 10 000 morušovníků. Pěstovaly se zde nejen jako lapače škodlivých zplodin ve vzduchu, ale i jako potrava pro bource morušového, který se též choval v areálu nemocnice. Pro potřeby nemocnice, avšak mimo její hlavní areál, byli v oné době chováni koně, vepři a hovězí skot. Ještě na počátku 21. století bylo možné v areálu nemocnice potkat volně pobíhající muflony.
Spinaliom neboli spinocelulární karcinom je nádor, který je podstatně méně častý než bazaliom. Je o něco vážnější, ale stále ne tolik nebezpečný jako melanom. Vzniká spíše ve střední hloubce pokožky a destruuje i okolní tkáně. K metastázím sice dochází, ale až velmi pozdě, většinou do příslušných lymfatických uzlin. Tak jako bazaliom se často nalézá u osob světlého typu, zvláštností je jeho častá přítomnost například v bércových vředech nebo jizvách. Vypadá jako tuhý červený uzel s poškozeným povrchem, často se může stát, že zvředovatí.
Roste rychleji než bazaliom, průběh je o něco agresivnější, dostává se hlouběji do tkání.
Léčba spinaliomu
Je nutná léčba vyříznutím, okolní zdravé tkáně je třeba šetřit méně než u bazaliomu a odebrat lem o šíři až několika centimetrů. Možností je i ozařování, ke kterému se přistupuje tehdy, když není možné kvalitní vyříznutí.
Játra (latinsky: iecur, řecky: hepar) jsou největším vnitřním orgánem a centrálním orgánem látkové výměny. Mají klíčovou roli v metabolismu sacharidů, tuků i bílkovin. Jsou trávicí žlázou, která produkuje žluč, i žlázou endokrinní, ve které se tvoří některé hormony. Jsou orgánem zásobním, ukládají glykogen, železo a některé vitamíny, jsou v nich tvořeny bílkoviny krevní plazmy a nezastupitelná je jejich úloha při detoxikaci organismu.
Játra dospělého člověka se na přední stěnu břišní promítají ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku, který leží v horní pravé části břicha, s přeponou směřující z dolní pravé strany na horní levou stranu. Váží okolo 1,5 kg. Jsou dobře zásobená krví, v klidu játry protékají až dva litry krve za minutu. Zvláštností jater je to, že kromě jaterní tepny, která k nim přivádí čerstvou okysličenou krev, do nich přichází také žilní krev z vrátnicové žíly, která je nasycená vstřebanými aminokyselinami a sacharidy z žaludku a střev.
Játra mají zhruba klínovitý tvar. U dospělého člověka váží 1 200–1 500 g a tvoří asi 2 % hmotnosti těla. Játra dospělého muže mohou mít hmotnost větší, 1 500–1 800 g. U dětí bývají játra relativně velká a tvoří 5 % jejich hmotnosti. Zdravá játra jsou mají poddajnou konzistenci a červenohnědou barvu. Tkáň je však relativně křehká, takže při nadměrných otřesech nebo nárazech může dojít k natržení jater a hrozí masivní, život ohrožující krvácení.
Játra mají tvar trojbokého jehlanu, jehož základna je přiložena k pravé břišní stěně a vrchol směřuje doleva. Mají dva hlavní anatomické laloky, větší pravý (lobus dexter) a menší levý (lobus sinister), jež jsou rozděleny úponem srpovitého vazu a průběhem levé sagitální rýhy na viscerální ploše jater. Kromě toho se na pravé straně popisují ještě dva menší laloky – ocasatý lalok (lobus caudatus) a čtyřhranný lalok (lobus quadratus). Na povrchu jsou játra potažená vazivovým pouzdrem zvaným Glissonovo pouzdro (capsula Glissoni), které přechází ve vazivo v okolí cév a lalůčků jaterní tkáně.
Na povrchu jater jsou popisovány dvě plochy: horní brániční plocha (facies diaphragmatica) přiléhá na bránici, z druhé strany na játra naléhají orgány břišní dutiny, tato plocha se nazývá facies visceralis.
Brániční plocha jater je konvexní a hladká, rozdělená úponem srpovitého vazu (ligamentum falciforme) na menší levý a větší pravý lalok. Dělí se na pars dextra, což je část obrácená doprava proti bránici a stěně hrudníku, pars anterior, přední část, která vpředu naléhá na bránici a stěnu břicha, pars superior, okrsek vložený do brániční klenby a pars posterior, zadní část, která vzadu naléhá na bránici a zadní b
Lněný olej se získává ze zralých lněných semínek lisováním za studena a obsahuje vitamíny A, skupiny B, D, E a F, nenasycené mastné kyseliny omega-3 a omega-6, lignany, fytoestrogeny a další cenné látky. Jako plodina je len známý více než 10 000 let. Zvláštností lněného oleje je šedesátiprocentní obsah alfa-linolenové kyseliny, která patří k více nenasyceným omega-3 mastným kyselinám.
Pozor, lněný olej lze polymerizovat a tato reakce je exotermická – látka namočená v tomto oleji se může sama vznítit.
Čerstvý, chlazený a nezpracovaný lněný olej se používá jako potravinový doplněk. Obsahuje velká množství omega-3 mastných kyselin, zvláště kyseliny α-linolenové, která může být přínosná pro omezení zánětů vedoucích k aterosklerózám, prevenci srdečních nemocí a arytmie, je důležitá pro správný vývoj dětí. Ovšem nedávné kontrolované placebo studie ukazují, že běžná konzumace oleje ze lněných semen nesnižuje riziko mrtvice, srdečních onemocnění nebo rakoviny jakkoli více než placebo. Běžný lněný olej obsahuje 52–63 % kyseliny alfa-linolenové. Pěstitelé vyšlechtili i len jak s vyšším obsahem kyseliny alfa-linolenové (70 %), tak s velmi nízkým obsahem kyseliny alfa-linolenové (< 3 %). Americká FDA schválila pro lněný olej s vysokým obsahem alfa-linolenové status „všeobecně považovaný za bezpečný“.
Přestože semena lnu jako taková obsahují lignany, třídu fytoestrogenů považovaných za látky s antioxidačními a protirakovinnými vlastnostmi, extrahovaný lněný olej lignany neobsahuje, a proto nemá takové antioxidační vlastnosti. Ve skutečnosti lněný olej snadno oxiduje, rychle proto žlukne a získává nepříjemný zápach, není-li uchováván chlazený. I v chladu má však trvanlivost jen několik týdnů. Olej s nepříjemným nebo žluklým zápachem by měl být zlikvidován. Žluklé oleje přispívají ke tvorbě volných radikálů a mohou být karcinogenní. Oxidace lněného oleje je hlavním komerčním problémem, proto lze na ochranu proti žluknutí přidávat antioxidant.
Na omývání hnisajících a pomalu hojících se ran, proti lupům a na podporu růstu vlasů. V tomto případě se připravuje roztok v tomto poměru 1 čajová lžička prášku morozniku na 1 litr převařené vody pokojové teploty. Vlasy se jím opláchnou po umytí.
Dále se používá na léčbu zánětu dutin, přičemž se dutiny výpary z morozniku prohřívají asi 15 minut. Nebo v horké vodě rozpaříme až do ohebného stavu 2 kořínky morozniku dlouhé 4–5 cm a vložíme do nosních dírek na celou noc. Zvenčí je upevníme náplastí. Ráno kořínky vyjmeme a vyhodíme. Celou proceduru opakujeme 5–6krát (vždy s novými kořínky).
Vnitřní použití
Moroznik normalizuje látkovou výměnu a je velmi užitečným prostředkem na hubnutí (úbytek hmotnosti a úbytek tuků), při cukrovce snižuje hladinu cukru. Zvláštností v případech hubnutí za použití morozniku je to, že se při úbytku hmotnosti netvoří převislá kůže a vrásky.
Dále působí jako očišťující prostředek – je močopudný a funguje jako laxativum, čistí sliznice a stimuluje práci střev (proti zácpě), vypuzuje písek a soli z ledvin a z močových cest.
Funguje také jako prostředek na podporu tvorby žluče, má spasmolytické účinky, podporuje hlubokou očistu jater a zabraňuje shromažďování žluče a tvorbě žlučových kamenů ve žlučníku.
Kvůli obsahu srdečních glykosidů se ve farmaceutickém průmyslu z kořenů morozniku vyráběl preparát „Korelborin“, který byl předpisován při problémech krevního oběhu a srdeční nedostatečnosti. Moroznik ulehčuje práci srdce – zvyšuje přítok krve do srdečního svalu. Při hypertenzi stabilizuje arteriální tlak.
Je dokázán i značný vliv na nervovou soustavu – používá se na léčení neuróz, nespavostí, na psoriázu. I když moroznik stabilizuje organismus, má také určitý vliv na psychiku lidí, někteří jedinci se po jeho požití zklidňují, u některých lidí se zvyšuje tonus, ale u všech se zvyšuje klid, sebedůvěra, rovnováha, pracovní schopnost.
Užívá se také proti bolení hlavy po traumatech a po otřesech mozku. Při epilepsii zmenšuje počet záchvatů.
Léčí dýchací orgány (bronchitidy, včetně chronických, bronchiální astma, tuberkulózu), umožňuje vykašlávání hlenu.
Je silným prostředkem při onemocnění kloubů, osteoporóze páteře, revmatismu, rachitismu, polyartritidě. Syndromy bolestí pomíjejí při pravidelném užívání již druhý nebo třetí měsíc. Při delším užívání se snižují záněty, obnovuje se rovnováha vody a solí, v důsledku čehož se uvolňují soli z kloubů.
Užívá se rovněž při adenomu předstojné žlázy, chronickém onemocnění prostaty
Lékař by měl určit příčinu vzniku očních kruhů a váčků. Také by měl určit oční změny, které získá z porovnání fotografií nebo při srovnání s výskytem u příbuzných. Musí brát v úvahu návyky a zvláštnosti jako je kouření, opalování, alkohol a spací návyky. Při klinickém vyšetření se zjišťují hluboké oční kruhy, pružnost kůže očních víček a také barva kůže. Pomocí speciální lupy a dalších nástrojů se zjistí plnění krevních a lymfatických cév, tukové a obsahové vlastnosti a barva kůže. Také se dělají krevní testy, aby se vyloučila vnitřní onemocnění. Měl by se také zjistit stav periorbitálního a subokularentního podkožního tuku. Krevní testy se dělají k vyloučení těchto onemocnění: ledvin, štítné žlázy, nedostatek vitaminu, anémie, nedostatek železa a krevní onemocnění. Často jsou nutná speciální oční vyšetření.