ANAEROBNÍ, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Cvičení a sportování je možné rozdělit na dvě velké skupiny – aerobní a anaerobní.
Anaerobní cvičení
Anaerobní cvičení je cvičení krátkého trvání s vysokou intenzitou nebo frekvencí pohybu. Obecně se jako anaerobní aktivita hodnotí zatížení od 75 % maximální tepové frekvence (MTF) výše, při níž je vynaložena velká síla. Pro anaerobní pohyb je charakteristický vznik kyslíkového dluhu, kdy tělo není schopno zajistit dostatek kyslíku pro intenzivní svalovou práci. Ve svalech se tvoří laktát (látka, která vzniká při energetickém metabolismu buněk s nedostatečným množstvím kyslíku), jenž zabraňuje využití mastných kyselin z tuků jako zdroje energie, což je důvod, proč se při anaerobním cvičení využívá převážně energie ze svalového glykogenu (složený cukr uložený ve svalech). Dalším zdrojem energie látky ATP (adenozintrifosfát) a CP (kreatinfosfát). Využití tuků jako zdroje energie je minimální. Tento druh cvičení je vhodný pro budování svalové hmoty, svalové a výbušné síly či krátkodobé vytrvalosti. Hubnutí vám však půjde snáze, zvolíte-li raději aerobní nebo aerobně-anaerobní cvičení.
Aerobní cvičení je aktivita, která trvá delší dobu, vyžaduje velký přísun kyslíku, avšak není tak náročná, aby se kyslík ve vašem těle vyčerpal. Jedná se spíše o vytrvalostní cvičení, při němž nejsou příliš namáhány svaly. Řadíme sem běh na delší vzdálenosti, posilování, lyžování, squash, plavání, cyklistiku, aerobik, tanec aj.
Anaerobní cvičení je intenzivní trénink při tepové frekvenci od 75 % MTF výše, kdy tělo musí vynaložit velkou sílu, respektive pracuje vysokou frekvencí. V prvé řadě si musíme stanovit cíl, čeho chceme dosáhnout, abychom se pohybovali ve správných tréninkových pásmech vymezených podle procenta naší maximální tepové frekvence. Běžné rozmezí aerobního cvičení se nachází mezi 55–80 % MTF. Cvičíme-li s vyšší intenzitou mezi 80–85 % MTF, přestává být náš organismus schopen dodávat svalům potřebné množství kyslíku a narazíme na tzv. anaerobní práh. Pokračujeme-li déle (více než 90 sekund), přepínáme na kyslíkový dluh, svaly se „zakyselí“ a cvičení musíme přerušit. Je-li vaším hlavním cílem snižovat nadváhu, při slabé fyzické kondici nebo jste-li začátečníci, měli byste se pohybovat na nižší úrovni MTF (cca 55–70 %). Intenzita by ale neměla dlouho klesat pod 60 % MTF, poněvadž pak již nepřináší kýžený efekt v podobě zrychlené látkové přeměny a nezbavujete se tuků. Cvičení by mělo trvat dostatečně dlouho, protože tuk začíná tělo využívat jako energetický zdroj až přibližně po 20 minutách činnosti. Chcete-li při aerobním cvičení zvyšovat kondici, pak je nejúčinnější pohybovat se v pásmu přibližně 80 % MTF neboli těsně pod hranicí anaerobního prahu.
Tepová frekvence je poměrně spolehlivý ukazatel intenzity cvičení a lze podle ní trénink efektivně řídit. Intenzita cvičení totiž určuje, v jakém tréninkovém pásmu se pohybujeme, a to je třeba přizpůsobovat stanoveným cílům, typu tréninku i aktuálnímu stavu. Výhodou tepové frekvence je, že se dá velmi jednoduše měřit, ať už za pomoci sporttesteru, jenž je v případě veslařského trenažéru integrovaný v jeho monitoru, anebo i odečtem tepu na zápěstí. Při stanovování úrovní tepu pro jednotlivá tréninková pásma je třeba počítat s tím, že hodnoty tepové frekvence jsou individuální, mění se s věkem a kromě kondice závisí také na mnoha dalších faktorech. Pro rekreační sport je dostačující metodou určení správné tepové frekvence pro konkrétní cvičení níže uvedený výpočet, pro kohokoliv, kdo to myslí s tréninkem vážněji, případně má jakékoliv pochybnosti o svém zdravotním stavu, doporučujeme absolvovat vyšetření ve sportovní laboratoři (například www.utl.lf1.cuni.cz, www.casri.cz aj.). Na jeho základě určí lékař Vaši maximální a klidovou tepovou frekvenci, ideální tréninkový tepový rozsah, zhodnotí vaši kondici atd.
Výchozí hodnotou pro výpočet tréninkových pásem je maximální srdeční frekvence. Tradičně se (se všemi oprávněnými výhradami k nepřesnosti této metody) počítá jako 220 – věk nebo v mírně upravené podobě jako 214 – (0,8 x věk) u mužů a 209 – (0,9 x věk) u žen (odchylka od skutečných hodnot ale může dosahovat až 10 tepů za minutu). Takto vypočítaná hodnota je maximální počet úderů srdečního svalu za minutu, kterého můžete v průběhu tréninku dosáhnout bez zdravotních rizik. Nejjednodušší dělení cvičení podle jeho intenzity je právě na aerobní a anaerobní. Aerobní je považováno na nejvýznamnější složku fitness díky příznivým zdravotním efektům, které jsou s ním spojené. Cvičíme-li aerobně, zlepšujeme celkovou účinnost našeho kardiovaskulárního systému (srdce, plic a oběhové soustavy). Mezi typické aerobní cvičení patří vytrvalostní běh, plavání, aj. – již byly zmíněny – zkrátka všechny sporty, které trvají delší dobu než 15 minut a probíhají za dostatečného přísunu kyslíku ke svalům. Obvyklé rozmezí je mezi 60–80 % MTF. Mezi 80–85 % MTF se nachází hranice, kdy již organismus není schopen dodávat potřebné množství kyslíku k aktivním svalovým partiím – mluvíme o anaerobním prahu. Cvičení těsně pod jeho úrovní je nejúčinnější pro zvyšování kondice. Nad touto hranicí má cvičení charakter anaerobní, kdy organismus pracuje na kyslíkový dluh a zvyšuje se koncentrace laktátu (kyseliny mléčné) v krvi. Takovou intenzitu není možné udržet po delší dobu, zhruba do dvou minut, poté musí následovat odpočinek, a cvičení má proto charakter intervalového tréninku.
Kvašení (fermentace), zkráceně také někdy označované jako kvas, znamená přeměnu látky za účasti enzymů mikroorganismů, při níž probíhají v důsledku metabolické aktivity mikroorganismů chemické přeměny organických látek (obvykle sacharidů) na látky energeticky chudší, nebo se nové látky syntetizují. V potravinářství tento termín označuje procesy, jichž se účastní živé mikroorganismy (například kvašení piva, vína, těsta). V roce 1907 získal německý chemik Eduard Buchner Nobelovu cenu za chemii za objev, že ke kvašení není třeba živých mikroorganismů, ale stačí jejich enzymy. Byl to jeden ze zásadních objevů ustavující se biochemie. Věda, která zkoumá kvašení, se nazývá zymologie. Kvašení je anaerobní proces, který je jednodušší, ale méně efektivní než dýchání. Z průmyslově využívaných kvašení je nejvýznamnější kvašení alkoholové a mléčné. V průmyslu se používá buď kvašení jednorázové, nebo nepřetržité (za stálého přítoku sladké zápary a odběru zápary prokvašené).
Máselné kvašení je anaerobní štěpení cukrů nebo kyseliny mléčné na kyselinu máselnou za vývoje oxidu uhličitého a vodíku. Z mnoha druhů bakterií je pro máselné kvašení nejobvyklejší Clostridium butyricum. Granulobacter butyricum vytváří vedle kyseliny máselné též butanol. Máselné kvašení se uplatňuje při máčení lnu, výrobě pšeničného škrobu kysáním a při zrání některých sýrů. Máselné kvašení je nežádoucí například při přípravě siláže.
Akné patří mezi neinfekční chronická zánětlivá onemocnění mazových žláz a vlasových vývodů (folikulů). Právě zde se uplatňují hlavní faktory související s anatomií a vedoucí k poruchám funkce této jednotky. Tento typ folikulu s přídatnou mazovou žlázou, jak již bylo uvedeno výše, se nazývá pilosebaceózní jednotka. Největší počet a velikost mazových žláz vázaných na vlasové folikuly se nachází v obličeji, na zádech, zejména mezi lopatkami a nad hrudní kostí. Jsou typické pouze pro člověka a svým utvářením predisponovány pro vznik aknózních lézí. Na vzniku, ale i dalším průběhu onemocnění se podílí různou mírou především vnitřní faktory:
Zvýšená tvorba mazu (seborea) vzniká na základě zvýšené činnosti mazových žláz, za kterou zodpovídají androgeny. Činnost mazových žláz je ovlivňována ještě hormony podvěsku mozkového, štítné žlázy a působením centrálního nervového systému. Do jisté míry je nutno počítat i s geneticky podmíněnou vnímavostí mazových žláz (respektive jejich androgenních receptorů) k pohlavním hormonům. Může být také částečně ovlivňována dietou, duševním stavem a některými léky. Mazové žlázy jsou často vlivem působení androgenních hormonů velké a velmi aktivní. Navíc všechny důležité složky mazu jsou komedogenní a svými vlastnostmi farmakologickými i toxikologickými jsou schopné vyvolávat zánětlivou reakci. Průnik mazu z folikulu do okolní kůže (škáry) vyprovokuje prudkou reakci okolní tkáně. Stává se tak například po prasknutí stěny chlupového kanálku v důsledku nevhodného mechanického odstraňování komedonů s následným rozvojem zánětlivých lézí.
Zvýšená a zrychlená produkce zrohovatělých buněk probíhá ve folikulech a ve vývodech mazových žláz. Tyto rohové buňky mají zvýšenou přilnavost, což stěžuje jejich odlučování a blokuje uvolňování mazu na povrch kůže. Zrohovatělé buňky jsou na sebe tak pevně přisedlé, že nemohou být vypuzeny na horní vrstvu pokožky ve formě jednotlivých šupinek, jak je běžné u lidí netrpících akné. Kromě toho tyto buňky reagují zvláště citlivě na další zevní i vnitřní faktory (takzvané aknegenní faktory) vyšší schopností rohovatění a tím k tvorbě dalších komedonů. Dochází tak k ucpávání vývodu folikulu mazové žlázy těmito nahlučenými zrohovatělými buňkami a hromadícím se množstvím mazu, což je zpočátku patrné pouze mikroskopicky v podobě takzvaných mikokomedonů. Komedony jsou tedy výsledkem poruchy zrání buněk, které vystýlají stěnu vývodu folikulu mazové žlázy na normální zrohovatělou buňku. Postupně dalším přibýváním zrohovatělých buněk a mazu dochází k prvním projevům patrným již na povrchu kůže ucpanými póry, doprovázenými mastnou pletí. Mastná pokožka se jeví jako nečistá, silně se lesknoucí s velkými pó
Dědičnost. Náchylnost ke vzniku akné je u rodinných příslušníků podobná. Například školák s akné má většinou v rodině i další členy, kteří akné trpí.
Hormonální aktivita, tedy menstruační cykly a puberta. Během puberty je zvýšena produkce mužských hormonů androgenů, což způsobuje zvětšení mazových žláz, které následně produkují více mazu.
Podráždění kůže a jakýkoliv druh škrábání způsobuje zánět kůže. Protizánětlivé léky na kůži hojení akné zlepšují.
Stres, způsobující zvýšenou produkci adrenalinu. Nicméně některé nové testy tento faktor vyvracejí.
Nahromadění odumřelých buněk kůže, které ucpávají póry.
Bakterie v pórech. Propionibacterium acnes je anaerobní bakterie, která způsobuje akné.
Požívání anabolických steroidů.
Používání léčiv obsahujících lithium, barbituráty nebo androgeny.
Botulotoxin se používá v kosmetice především na vyhlazování vrásek, ale má pouze dočasný efekt. Dále se dobře uplatňuje při léčbě pocení. Známý je pod označením botox. Nyní se ovšem zjistilo, že jeho podání vyvolává jizvení v intersticiu svalů, takže používání bude do budoucna pravděpodobně omezeno. Jako léčebný prostředek se používá u onemocnění s velmi vysokým svalovým tonusem nebo k léčbě blefarospazmu (nedobrovolné stahy svalstva kolem očí). Je také považován za ideální náplň chemických zbraní, protože bakterie, které tento jed produkují, jsou anaerobní a jed samotný se na vzduchu rychle rozpadá, takže oblast zasažená rozptýlením botulotoxinu do vzduchu bude přibližně po uplynutí jednoho dne opět bezpečná.
Pendepon je směs málo a velmi málo rozpustné soli benzylpenicilinu, vhodné především k prevenci streptokokové infekce u pacientů ohrožených revmatickou horečkou. Antimikrobiální spektrum je shodné se spektrem benzylpenicilinu. Velmi dobře působí na pyogenní a ostatní hemolytické streptokoky, pneumokoky, gonokoky a meningokoky, korynebakterie, listerie, Erysipelothrix rhusiopathiae, Bacillus anthracis, aktinomycety, Clostridium tetani i anaerobní traumatozy, moraxely, Treponema pallidum a na většinu kmenů leptospir.
Pendepon se používá při prevenci streptokokových nákaz osob ohrožených revmatickou horečkou. Sanace bacilonosičů betahemolytického streptokoka. Lues. K prevenci streptokokových nákaz a recidiv revmatické horečky se aplikuje vždy po 14–18 dnech dávka 1 500 000 m. j. Pokud v průběhu dlouhodobé prevence propukne akutní streptokokové onemocnění, je nutné okamžitě nasadit léčbu penicilinem trvající 7 dnů. Při sanaci bacilonosičů beta-hemolytického streptokoka je podávána jedna injekce přípravku každých 14 dnů.
Způsob podání
Přípravek se před podáním musí rozpustit. Obsah injekční lahvičky se sklepe na boční stěnu lahvičky, poté se vstříkne do lahvičky 4,5 ml vody na injekci a mírným kruhovým pohybem se připraví suspenze, která obsahuje v 1 ml přibližně 300 000 m. j. Homogenity se dosáhne za 2–3 minuty. Lahvičkou se nemá třepat, protože zpěněná suspenze se těžko aplikuje. Připravená dávka se podává silnější nitrosvalovou jehlou hluboko intragluteálně do vnějšího horního kvadrantu m. glutei maximi. Dětem se podává do m. femoris lateralis. Před injekcí je zapotřebí aspirací prověřit správné umístění kanyly ve svalstvu.
Upozornění
Opatrnost je potřebná při podávání přípravku pacientům s jakoukoliv alergií, sennou rýmou, kopřivkou a při bronchiálním astmatu i v anamnéze. Při vzniku anafylaktického šoku je nutné především zvládnout selhání oběhu a případné poruchy dýchání dopaminem, adrenalinem, noradrenalinem, hydrokortizonem, podat antihistaminika a kalcium. Přípravek se nehodí k léčbě akutních infekcí.
Stafylokok je klinicky nejvýznamnější bakteriální rod čeledi Staphylococcaceae. Poprvé byl pozorován z hnisu Louisem Pasteurem v roce 1880. Jsou to grampozitivní, nesporulující, nepohyblivé, neopouzdřené, fakultativně anaerobní, katalázopozitivní, saprofytické koky, které mohou způsobovat nozokomiální infekce. Zkvašují manitol, štěpí močovinu, trehalózu a sacharózu a redukují nitráty. Ve světelném mikroskopu jsou buňky uspořádány do tvaru charakteristických hroznů. Rod zahrnuje kolem 50 druhů, z nichž většina je nepatogenní a tvoří součást přirozené mikroflóry kůže a sliznic člověka i zvířat, vyskytují se také v půdě nebo v potravinách. Pro člověka jsou klinicky významné dva druhy, Staphylococcus aureus, neboli zlatý stafylokok, a Staphylococcus epidermidis. Léčba stafylokokových infekcí bývá zdlouhavá, právě pro jejich odolnost a rychlou schopnost se přizpůsobit podmínkám a vytvořit si rezistenci vůči podávaným lékům.
Vždy užívejte tento přípravek přesně podle pokynů svého lékaře nebo lékárníka. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Dávkování a délku léčby vždy určí lékař podle druhu a závažnosti onemocnění. U některých typů infekcí může váš lékař dávku zvýšit. Obvyklé dávkování u dospělých je následující:
Trichomoniáza: Při trichomoniáze má být s vámi současně léčen i váš sexuální partner.
Ženy – obvykle se přípravek používá po dobu 10 dnů současně s vaginálními tabletami metronidazolu tak, že se užívá ráno a večer 1 tableta Entizolu při jídle a večer se do pochvy zavede 1 vaginální tableta s metronidazolem. Při menstruaci nemá být léčba přerušena.
Muži – po 10 za sebou následujících dnů se užívá 1 tableta Entizolu 2krát denně, ráno a večer při jídle. Lékař může dávkování zvýšit na 3–4 tablety denně.
Amébiáza: Dospělí a dospívající 3 tablety 3krát denně po dobu 5 dnů. Děti od 3 let 35–50 mg/kg/24 hodin, rozděleně do tří dílčích dávek, po dobu 5–10 dnů.
Lambliáza: Děti ve věku 3–5 let 1/2 tablety 2krát denně (denní dávka 1 tableta). Děti ve věku 6–10 let 1/2 tablety 3krát denně (denní dávka 1 a 1/2 tablety). Děti starší než 10 let a dospělí 1 tableta 2krát denně (denní dávka 2 tablety). Přípravek se užívá ráno a večer, obvykle po dobu 5–10 dnů. Je-li třeba, může lékař za 4–6 týdnů doporučit zopakování léčby.
Anaerobní infekce: Je podle doporučení lékaře možné užívat samostatně nebo v kombinaci s dalšími antimikrobiálními léčivými přípravky. Průměrná doba léčby by neměla přesáhnout 7 dní, ale v nutných případech ji lékař může prodloužit.
Léčba anaerobních infekcí: Dospělí a děti starší než 12 let 1–2 tablety 3krát denně při jídle anebo po něm. Děti ve věku 3–12 let 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti 3krát denně při jídle anebo po něm.
Profylaxe anaerobních infekcí (před břišními, gynekologickými a porodnickými operacemi): Dospělí, dospívající a dětí starší než 12 let úvodem 4 tablety v jediné dávce, následováno dávkou 1 tablety 3krát denně při jídle nebo po něm do zahájení předoperačního půstu. Po operaci má být v podávání metronidazolu co nejdříve pokračováno. Entizol se obvykle užívá po dobu 7 dnů. Děti ve věku 5–12 let 1/2 tablety každých 8 hodin po dobu 2 dnů. Děti ve věku 3–5 let 5 mg/kg tělesné hmotnosti každých 8 hodin po dobu 2 dnů.
Léčba infekce Helicobacter pylori provázející onemocnění peptickými vředy: Dospělí a mladiství 1–2 tablety 3krát denně v kombinaci s alespoň je
Pomocné látky – bramborový škrob, želatina, tekutá glukóza, magnesium-stearát.
INDIKAČNÍ SKUPINA
Chemoterapeutikum, imidazolový derivát.
CHARAKTERISTIKA
Léčivá látka přípravku, metronidazol, působí proti řadě prvoků vyvolávajících infekční onemocnění u lidí a proti některým bakteriím.
INDIKACE
Entizol se užívá při léčbě infekcí vyvolaných některými prvoky, jako jsou trichomoniáza, amébiáza, lambliáza. Dále se užívá při léčbě anaerobních nebo závažných smíšených anaerobních a aerobních infekcí, a to většinou v kombinaci s dalšími léčivými přípravky a při léčbě infekce Helicobacter pylori provázející onemocnění peptickými vředy žaludku nebo dvanáctníku (kombinovaná léčba se solemi bizmutu a antibiotikem, například amoxicilinem) a při profylaxi (předcházení) anaerobních infekcí před břišními, gynekologickými a porodnickými operacemi. Přípravek mohou užívat dospělí a mladiství a ve většině indikací ho lze podávat i dětem od 3 let věku.
KONTRAINDIKACE
Entizol se nesmí užívat při přecitlivělosti na metronidazol nebo jiné nitroimidazolové deriváty nebo na pomocné látky přípravku. Entizol rovněž nesmějí užívat pacienti, kteří v posledních 14 dnech užívali disulfiram (léčivo používané při odvykací léčbě alkoholismu) nebo kteří užívají amiodaron, astemizol nebo terfenadin. Entizol dále nesmí být užíván v prvních třech měsících těhotenství. Rovněž v období kojení se Entizol nesmí užívat nebo musí být přerušeno kojení. Ve 4.–9. měsíci těhotenství může být Entizol používán jen tehdy, je-li to nezbytně nutné. Zvlášť závažné důvody musí být pro užívání Entizolu pacienty s těžkým onemocněním jater, chorobami centrálního nervového systému, chorobami krvinek a s andidózou (onemocnění vyvolané plísní). Vzhledem k lékové formě se doporučuje nepodávat přípravek dětem do 3 let věku.
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
Nejčastěji se může vyskytnout nucení na zvracení, které může být občas provázeno bolestmi hlavy, nechutenstvím, suchem v ústech a ostrou kovovou chutí v ústech. Příležitostně se může vyskytnout i zvracení, průjem, nepříjemné pocity v břiše a zácpa. Dále se může
Vyvolána bývá zejména streptokokem skupiny A. Nejčastěji postiženými bývají děti od 5 do 10 let věku.
Streptokoková angína začíná náhle horečkou, připojí se bolesti břicha, zvracení a polykací obtíže. Různé druhy angíny mají různé symptomy, pokud jde o povlak v krku a jeho rozsah: šarlatově rudé hrdlo a tonzily („mandle“), případně petechie (drobné výronky krve) na měkkém patře.
Pokud je streptokoková angína provázena typickou vyrážkou, pak jde o spálu (spála nebo spálová angína).
Plautova-Vincentova angína
Vyvolává ji anaerobní flóra – obvykle v místě primárně poškozené sliznice. Vzácně se tato nemoc šíří měkkými tkáněmi až na krk. Registrován je u ní jen ojedinělý výskyt.
Méně obvyklé formy bakteriálních angín jsou gonokoková faryngitida a sekundární lues.
Adenovirová tonzilofaryngitida
Jde o nejčastější typ angíny u starších kojenců a batolat. (Kdežto streptokokový původ se u nich vyskytuje pouze vzácně.) Obvykle postihuje i další části dýchacích cest.
Příznaky: kašel, rýma, konjunktivitida.
Herp-angína
Tato angína je vyvolána enteroviry skupiny A. Častější výskyt byl u ní prokázán v létě. Tady najdete bližší informace o herpetické angíně.
Příznaky: horečka, zarudnutí tonzil i patrových oblouků, zduření podčelistních uzlin obvykle chybí.
Angina pectoris
Samostatnou kapitolou je angina pectoris, což je (dle wikipedie) středně těžké srdeční onemocnění spočívající v tom, že vlivem zmenšeného přísunu kyslíku k srdečnímu svalu nedochází k jeho správnému stahování, což vede k neschopnosti pumpování krve do celého těla. Onemocnění se projevuje záchvaty, které mohou v extrémních případech trvat až okolo 15 minut. Během záchvatu nejprve nastupuje ostrá palčivá bolest, která postupně mizí.
Ingredience: česnek, olivový olej nebo extra slunečnicový olej lisovaný za studena, sůl, skleničky
Postup: Česnek oloupeme a umeleme na strojku nebo jej rozdrtíme v lisu na česnek. Ve skleničkách promícháme olivový olej, lisovaný česnek, sůl (soli tolik, kolik máte rádi). Důležité je nedávat plné skleničky, obsah nabobtná a olej pak vytéká ven. Takto konzervovaný česnek uchováváme v chladu, například ve spíži, protože velmi snadno kvasí. Při dobrém skladování vydrží rok i déle, jen trochu změní barvu.
Pozor! Při nakládání česneku do oleje je nutné dodržet recepturu i způsob skladování! Česnek ponořený v oleji je krásné anaerobní místečko pro množení klostridií. Česnek v oleji kvasí! Tomu se dá zamezit nakládáním v octu a skladováním lahvičky v chladu. Když ale nedodržíte recept, nebo naložený česnek uchováváte v teple, můžete se snadno přiotrávit.
Tip: Česnek po sklizení očistíme a stonek seřízneme na 15 cm a dáme natí do vázy – takto vydrží přes zimu.
A jaký návod na uskladnění česneku máte vy? Podělte se o své recepty.
Kvasnicová voda je taková nealkoholická medovina. Dá se dochucovat v nekonečných variacích s mnoha druhy ovoce a dalších rostlinných dochucovadel, které do ní můžete přidat, slouží také jako zdroj kvasinek pro pečení.
Na přípravu budete potřebovat 1 hrnek medu na 4 hrnky vody. Med důkladně rozpusťte ve vodě intenzivním mícháním nebo protřepáním. Buďte vytrvalí, medu trvá dlouho než se ve vodě rozpustí. Nikdy si nepomáhejte tím, že roztok zahřejete. Tím byste zničili startovní sílu medu pro budoucí fermentaci. Nechte nádobu uzavřenou nebo ji zakryjte, aby se do ní nedostal hmyz; jakákoliv pokrývka, od látky po těsně přiléhající víko, je v pořádku.
Několikrát denně míchejte nebo protřepávejte, energicky a často.
Po pár dnech častého míchání začnete vidět bublinky na povrchu a jejich šumivé uvolňování při míchání. Pokračujte v protřepávání a míchání ještě několik dní a bubliny vyrostou do impozantní síly.
Mícháním se do tekutiny dostává kyslík, aby se kvasinkové buňky mohly množit. S. cerevisiae a mnoho dalších kvasinek, podobně jako buňky našeho těla, jsou schopné jak anaerobní fermentace, tak oxidativního dýchání. V oxidativním režimu kvasinky rostou a množí se mnohem efektivněji, ale neprodukují alkohol. Intenzivní míchání stimuluje množení kvasinek tím, že zajišťuje provzdušňování.
Alergie, nachlazení, horečky a chřipky jsou prastarý přirozený způsob, kterým se tělo přirozeně zbavuje toxických odpadů, které se obvykle nacházejí v trávicím traktu. Rafinované a průmyslově zpracované potraviny bohaté na bílkoviny, dále pasterizované mléčné výrobky, tučné maso, bílá mouka, cukr, sůl a hydrogenované tuky (jedovatý transmastný ztužený tuk), mohou být těžko stravitelné a často ulpívají na sliznici tlustého střeva, kde vytváří anaerobní kyselé prostředí, které je ideální pro škodlivé bakterie, viry a parazity. Nejlepší detoxikace jsou celozrnné obiloviny, zelenina a ovoce Nestrávená potrava a škodlivé mikroby dráždí tkáně, což způsobuje zánět a nahromadění hlenu v trávicím traktu. Pokud není ze střev vyloučen včas, tak si bude tento toxiny obtěžkaný hlen nakonec dělat cestu ven přes dutiny a plíce. Jak tedy správně vyloučit tento hlen rychle ze střev? Jednoduše, více přirozené stravy, která obsahuje nerozpustnou vlákninu například nezpracované organické celozrnné obiloviny, zelenina a ovoce, tak to všechno dokáže v těle zneškodnit tento trávicí odpad z jídla do 24 hodin po jídle. Pro většinu lidí by takto krátká doba znamenala tolik odpadu, že by to vydalo na tři stolice denně. Typická strava západní civilizace totiž může trvat až 72 hodin než bude zpracována trávicím traktem. To znamená dostatek času pro start různých nemocí.
