ANAMNÉZA je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Slovo kazuistika na internetu zdomácnělo. Co to je, a proč se s ním tak často setkáváme? Kazuistiky jsou užitečné v řadě oborů od psychologie a medicíny přes školství až k marketingu a ekonomické praxi. Specifický přístup a způsob konstrukce konkrétní případové studie závisí na oblasti, ve které je zpracovávána, a účelu, pro který je vypracována.
Lichen planus (LP) je idiopatické, buněčně zprostředkované imunitní onemocnění, doprovázené svěděním. Dochází ke spontánní remisi. Používá se lokální a systémová terapie. Z praxe jsou popsány čtyři případy generalizovaného LP s postižením sliznice a bez něj léčeného homeopatiky.
Kazuistika 1
48letá žena se dostavila s 7měsíční anamnézou generalizované svědivé vyrážky, která byla diagnostikována jako LP, a byla neúspěšně léčena lokálními steroidy a odstraněním zubních plomb. Vyšetření odhalilo fialové papuly na horních a dolních končetinách, léze na sliznici ústní dutiny a nepravidelnou, erytematózní, blednoucí makulární vyrážku na hrudi. Dostávala homeopatický přípravek Ignatia amara v potenci medication dilution factor (MK), týdenní dávce, a po 3 měsících se u ní dostavila remise. Pacientka zůstává v remisi.
Kazuistika 2
65letá žena se dostavila s 27letou anamnézou generalizovaného LP, který nereagoval na lokální steroidy. Vyšetření odhalilo generalizované, fialové papuly bez postižení sliznice. Pacientka užívala homeopatický přípravek Aurum metallicum v potenci MK každý týden a dosáhla remise. Po velmi stresující události došlo k relapsu 8 měsíců po zahájení léčby, ale po měsíci léčby opět dosáhla remise s Aurum metallicum . V remisi zůstává.
Kazuistika 3
38letý muž se dostavil s 21letou anamnézou generalizované LP. Anamnéza byla významná pro hepatitidu B a astma. Lokální steroidní terapie byla úspěšná pouze částečně. Vyšetření odhalilo generalizované, fialové papuly s postižením ústní dutiny a genitálií. Dostával homeopatický Lycopodium v potenci MK každý týden a do 2 měsíců došlo k remisi. Remise zůstává.
Kazuistika 4
41letý muž se dostavil s 12letou anamnézou generalizované hypertrofické LP, která částečně reagovala na lokální steroidy a terapii ultrafialovým zářením A. Anamnéza byla významná pro snížený čich. Vyšetření odhalilo generalizované, fialové, hypertrofické papuly a uzlíky. Dostával homeopatický Carcinosinum v potenci MK a do 6 měsíců došlo k remisi.
V praxi bylo potvrzeno, že ve své dlouhodobé, generalizované formě s postižením sliznic může LP reagovat na individualizovanou homeopatii. Další výzkum by mohl objasnit místo homeopatie v komplexní terapii lichenu.
Splenomegalie je vzácně způsobena primárním onemocněním sleziny. Většinou je vstupním, průvodním a někdy i dominujícím nálezem celkových onemocnění různé etiologie.
Příčiny splenomegalie
Splenomegalie se vyskytuje u řady stavů a chorob s rozdílnými patogenetickými mechanismy:
při reaktivních zvětšeních bílé pulpy jako odpověď na virové, bakteriální, mykotické a parazitární infekce;
při proliferaci krevních elementů při akutních a chronických leukemiích, myelo- a lymfoproliferativních chorobách, při procesech histiocytárního systému;
při vystupňované fagocytární funkci makrofágů u hemolytických anémií (u idiopatické trombocytopenie je splenomegalie vzácná, přestože při ní dochází k destrukci protilátkami pokrytých destiček);
při městnavé (kongestivní) splenomegalii s portální hypertenzí: prehepatální, intrahepatální a posthepatální a při městnavé slabosti srdeční;
při střádacích chorobách a amyloidóze;
při extramedulární hematopoéze;
při procesech vycházejících ze sleziny nebo postihujících slezinu: hemangiomy, tumory sleziny, slezinné cysty, abscesy, tbc aj.
Diferenciální diagnóza splenomegalie
Zevrubné fyzikální vyšetření, uvážlivý výběr laboratorních a pomocných vyšetření.
Anamnéza – je založena na dotazech týkajících se výskytu žloutenky a splenektomie u rodinných příslušníků, na výskyt tuberkulózy u příbuzných a spolubydlících.
Osobní anamnéza se zaměřuje při podezření na infekční onemocnění na epidemiologickou situaci, na pobyty v cizině a u cizinců na oblast, ze které přicházejí. Dále se zaznamenávají B příznaky, jmenovitě horečka, její typ a trvání. Dotazy směřují i na noční pocení (TBC, Hodgkinův maligní lymfom), na úbytek na váze (maligní onemocnění), na rizikové faktory HIV infekce.
Artróza je obvykle léčena kombinací procedur: cvičení, hubnutí, léky, fyzikální terapie s cvičením na posílení svalů, horké a studené obklady na bolavé klouby, odstranění kloubní tekutiny, vstřikování léků do kloubu a používání podpůrných zařízení, jako jsou berle nebo hole. Pokud ostatní možnosti léčby nebyly účinné, může pomoci chirurgický zákrok, a to nejen k úlevě od bolesti.
Typ léčby je závislý na několika faktorech: věk, činnosti a povolání, celkový zdravotní stav, zdravotní anamnéza, umístění osteoartrózy a závažnost stavu.
Plak je primární příčinou onemocnění dásní, ale existují i jiné faktory, které přispívají k onemocnění parodontózou, mezi ně patří:
Hormonální změny vyskytující se v průběhu těhotenství, dospívání, menopauzy a měsíční menstruace – dochází k citlivosti dásní, rozvoj zánětu je snadnější.
Některé nemoci – rakovina nebo HIV, které mají vliv na imunitní systém. Také cukrovka, která ovlivňuje schopnost těla řídit hladinu cukru v krvi u pacientů s tímto onemocněním, což vede k vyššímu riziku vzniku infekce, včetně parodontózy a výdutí.
Léky – ovlivňují rovněž zdraví ústní dutiny, protože některé léky snižují tok slin, které mají ochranný účinek na zuby a dásně. Některé léky mohou způsobit abnormální růst dásní.
Anamnéza a fyzikální vyšetření vedou ke správné diagnóze bolavých zubů. Někdy už panoramatický rentgen zubů a čelisti zobrazí dané problémy. Pokud je příčinou něco jiného než problém s chrupem, může vás lékař poslat do nemocnice nebo k zubaři, aby provedl další kontrolu.
Lékař musí změřit velikost dítěte a tuto hodnotu zadá do lineární růstové křivky, čímž porovná velikost dítěte vzhledem k jeho věku. Má-li dítě nedostatek růstového hormonu, je jeho velikost obvykle pod průměrným věkem. Lékař zjišťuje i pacientův celkový fyzický vývoj. Velmi důležitými faktory pro stanovení diagnózy jsou také stravovací návyky, zdravotní historie a jiné příznaky. Rovněž informace od rodičů (rodinná anamnéza) mají pro lékaře velký význam, potřebuje znát jejich velikost a hmotnost v dospívání, v jakém věku se objevila puberta, kdy skončila a podobně.
Dále musí být změřeny proteiny v krvi. Jsou-li tyto hodnoty příliš nízké, je to jasná známka toho, že nedochází k uvolňování růstového hormonu. Zjevně dochází k nedostatečné vazbě proteinů na krev, což pak vyžaduje další testy, jako je například stimulační test. Tímto testem je pomocí některých látek povzbuzována hypofýza, aby došlo k tvorbě růstového hormonu, poté se měří vzestup hladiny hormonů v krvi. Nedostatek růstového hormonu je zřejmý, pokud obě z těchto zkoušek dospějí ke stejnému závěru.
Při diagnostice se provádí také měření vývoje kostí, a to pomocí rentgenového snímku levé ruky a zápěstí.
Dostatečné množství testů a pohovorů je velmi důležité pro zjištění všech údajů o příčině růstové poruchy.
Objasnit příčiny nočního pocení je těžké i pro moderní západní medicínu. Vyšetřením se často na nic nepřijde a lékaři jsou bezradní. Příčinou nočního pocení bývají mnohdy stres nebo vypjaté emocionální stavy, jež se těžko exaktně prokazují. Čínská medicína vidí příčinu nadměrného nočního pocení v oslabení ledvin, jater nebo plic. Zaměřte se proto na posílení těchto orgánů – například prostřednictvím vhodných bylinkových čajů. Jestliže je pocení doprovázeno také pocitem žízně a ráno se probouzíte s vyprahlými ústy, zamyslete se, zda příliš neholdujete alkoholu a pálivým jídlům a naopak si dopřáváte jen málo odpočinku.
Lékaři často slyší pacienty, jak si stěžují na noční pocení. Noční pocení způsobují návaly horka. Existuje mnoho různých příčin nočního pocení. Chcete-li zjistit přesnou příčinu, musí lékař znát vaši podrobnou anamnézu. Jen podrobná anamnéza totiž vede ke zjištění základních zdravotních okolností, které by mohly být zodpovědné za noční pocení. Níže uvádíme některé ze známých okolností způsobujících noční pocení.
Návaly horka může zapříčinit menopauza. Tyto návaly, objevující se obvykle v noci, jsou velmi častou příčinou nočního pocení u žen.
Idiopatická hyperhidróza je stav, kdy tělo chronicky produkuje příliš mnoho potu bez identifikovatelných příčin.
Infekce. Nejčastěji spojená s nočním pocením je asi tuberkulóza, ale i bakteriální infekce, jako je endokarditida (zánět srdečních chlopní), osteomyelitida (zánět kostí), a abscesy mohou způsobit noční pocení. Noční pocení je také příznakem infekce HIV.
Rakovina. Noční pocení je časným příznakem některých druhů rakoviny. Nejčastějším typem rakoviny spojené s nočním pocením je rakovina lymfatických žláz. Lidé s nočním pocením bez diagnózy rakoviny mívají jiné příznaky, jako je například nevysvětlitelné hubnutí nebo horečka.
Léky. Užívání některých léků může vést k nočnímu pocení (například aspirin nebo paracetamol, ale i mnohé další).
Hypoglykémie. Nízká hladina krevního cukru může způsobit pocení. Lidé užívající inzulín nebo perorální léky na cukrovku mohou trpět v noci hypoglykémií, což způsobuje pocení.
Hormonální poruchy. Pocení nebo návaly horka mohou být způsobeny hormonálními poruchami.
Banální příčiny. Do této kategorie lze zahrnout příliš vysokou teplotu v místnosti, teplou přikrývku a podobně. Spaní ve vyvětrané místnosti či při otevřeném okně problém rychle vyřeší.
Neurologické podmínky. Tyto podmínky jsou méně časté. Zejména se jedná o autonomní dysreflexe, posttraumatické stavy, cévní mozkové příhody a autonomní neuropatie. Všechny tyto podmínky mohou způsobit zvýšené pocení a projevovat se i nočním pocením.
Běžné infekce. Běžné infekce jako chřipka jsou obvykle spojeny s pocením, obzvláště pokud si vezmeme protizánětlivé léky (Paralen, Coldrex a podobně). Po odeznění infekce noční pocení obvykle mizí.
Peyronieho choroba bývá také méně přesně označována jako Peyronova choroba. Jedná se o onemocnění penisu, které sice není život ohrožující, ale může výrazně zhoršit kvalitu života a hlavně jeho sexuální stránku. Dříve byla považována za vzácnou nemoc, nyní se však ukazuje, že může postihovat až 5 % mužů starších 50 let.
Příčiny
Podstatou nemoci je nadměrná tvorba tuhého jizevnatého vaziva v měkkých tkáních penisu. Mnohdy není jasný vyvolávající mechanismus, nicméně nemoc častěji postihuje muže po úrazech penisu (nejčastěji nejrůznější úrazy při sexuální aktivitě). Proces vzniku Peyronieho nemoci se proto považuje za jistou poruchu hojení ran. K rozvoji choroby je podle všeho nutný i určitý genetický předpoklad a někteří lékaři považují tento problém za autoimunitní onemocnění. Peyronieho nemoc je nenádorová a není nakažlivá.
Projevy
Nemoc se projevuje bolestmi penisu a jeho deformací, u pokročilých forem nemoci se penis výrazně ohýbá. S tím se pojí bolest při erekci a poruchy erekce.
Diagnostika
Základem je vyšetření urologem, anamnéza charakteru a trvání obtíží a fyzikální vyšetření penisu. Dalších vyšetřovacích metod nebývá obvykle zapotřebí.
Léčba
U méně závažných případů se postupuje spíše konzervativně a zkouší se různé preparáty a léky (vitamín E, interferony, pentoxyfylin, koenzym Q10 a další). Jejich účinky jsou nicméně nepříliš přesvědčivé. Pokročilejší formy nemoci se léčí chirurgicky. Chirurgický zákrok má za úkol vrátit penis do normálního tvaru, čehož je většinou dosaženo, v určitém procentu případů bohužel na úkor citlivosti penisu a přetrvávání (nebo zhoršení) poruchy erekce.
Léčení tohoto onemocnění není standardní a výsledek se nedá dopředu odhadnout. Úprava lokálního nálezu může být i spontánní (v průběhu řady měsíců). Chirurgická úprava s vytětím postiženého vaziva a s jeho náhradou může být buď úspěšná, nebo naopak může vést k dalšímu jizvení, a tím ke zhoršování lokálního postižení. Postižení penisu, které se nemanifestuje klinickými příznaky, nevyžaduje bezprostředně žádnou léčbu. Lokální injekce vysoce účinných hormonů – kortikosteroidů – mohou být účinné, avšak podávání těchto léků ústy účinné není. Také místní léčba ultrazvukem může přinést pacientovi úlevu.
