V rámci mentální anorexie se rozlišuje anorexie chronická a akutní. Akutní pubertální anorexie postihuje výhradně dívky v době dospívání, odtud také pochází její název. Mezi symptomy tohoto typu anorexie patří odmítání potravy a rychlý úbytek váhy. I přes viditelnou podváhu vnímají postižené dívky sebe sama stále nedokonale (prý mají tlustá stehna, velké pozadí, tučné břicho a podobně), což u nich vyvolává nutkání pořád snižovat svoji hmotnost. Proto také cca 10 % pacientů trpících akutní anorexií nakonec podvýživě podlehne.
Chronická anorexie je stav, kdy si tělo pacienta dokáže zvyknout i na nízký příjem energie v podobě stravy a nastartuje tzv. adaptační metabolismus, jenž dokáže fungovat i s oním málem, které má k dispozici. Někteří nemocní jsou schopni podávat dokonce lepší výkony než běžní jedinci, to však neznamená, že tento typ anorexie nezpůsobuje vážné zdravotní komplikace. Rozdílem oproti akutnímu typu je skutečnost, že si „chronické‟ anorektičky (či anorektici) ještě uvědomují potřebu jídla. Sice velice pečlivě odměřují porce jídla, které snědí, ale svoji váhu udržují na stejné úrovni. Jejich hmotnost i tak zůstává velmi nízká a ony nemají sílu (či chuť), aby to změnily.
Mezi akutní a chronickou anorexií bývá velmi tenká hranice a není neobvyklé, že dochází k přecházení z jedné do druhé. Zatímco jedinec s akutní formou anorexie je pyšný na svoji schopnost sebekontroly, v chronické fázi už tuší, že jeho jednání není v pořádku. To má za následek výčitky a deprese, jež mohou vést až k pokusu o sebevraždu.
Léčba mentální anorexie bez psychoterapie není možná. Nezbytnou podmínkou je kvalitní terapeutický vztah, pracující s motivací pacienta. Navázat ho je ale často největší překážkou, zvláště u dívek, které jsou k léčbě donuceny okolím a samy stále zůstávají bez potřebného náhledu a motivace.
V průběhu terapie je proto třeba nemocnou dívku neustále motivovat, stavět před ni přiměřené dílčí cíle, pohybovat se na věcné, dívce srozumitelné rovině, na níž se pracuje s aktuálními problémy a pocity. Důležité je poskytovat ji přiměřenou zpětnou vazbu a citlivě pracovat i s takzvanými neúspěchy (využít jejich informační hodnotu, ozřejmit některé strategie anorektičky apod.). Příznakům anorexie pak nelze v dlouhodobé perspektivě odpírat logiku každodenního života, v němž měly a často stále ještě mají svoji adaptivní funkci. Opomíjet nelze ani otázku sekundárních zisků. Dívce je třeba průběžně poskytovat přiměřenou podporu. Spíše než pochopení jejího trápení (což může posilovat nepřiměřenou vazbu na terapeuta) je žádoucí porozumění jejím problémům a respekt k její osobě a autonomii. Terapeut by proto měl být trpělivý a informovaný. Neměl by se nechat zahnat do pasti náznaků, příslibů a nic neříkajících klišé. V této souvislosti přirozeně vyvstává otázka aspirací terapeuta. Jeho aspirace (bývá to především snaha vyhnout se konfliktu s nemocnou a některým „nudným“ problémům – například monitorování jídelního chování a tendence potvrdit si svoji teorii o problému) jsou často tou nejvýznamnější podmínkou úspěšné léčby. Proto je tak důležitý terapeutův koncept poruchy, který by neměl být založen na hypotézách o jejich obecných příčinách. Měl by naopak obsahovat jasné cíle, respekt ke zkušenosti a životnímu kontextu nemocné. Jinak hrozí nebezpečí, že si dívka, její rodina i terapeut nakonec jen potvrdí svůj negativní koncept.
Jak už bylo mnohokrát uvedeno, celá léčba často ztroskotává na nezájmu pacienta léčit se a jediný, kdo má snahu, je rodina. Ta sama o sobě může být velkým motivačním faktorem. Anorektičky často trpí výčitkami svědomí vůči svým blízkým, cítí, kolik starostí rodině přináší jejich stav, ale zároveň není v jejich moci s tím něco udělat. Negativní myšlenky jim nedovolí vzdát se hubnutí, postavy, jíž sebekontrolou docílily. Aby se rodina mohla stát silným motivačním faktorem, je třeba, aby lékař rodině poskytl dostatek informací o nemoci, podpořil je a zbavil pocitů viny a bezmoci. Dívka, která se vrací z hospitalizace, nesmí upadnout do stejného rodinného stereotypu, v jakém anorexie mohla vypuknout. Stejně jako ona musí i rodina udělat kus práce na sobě i vztazích v rodině. Rodinná terapie a účast ve svépomocných skupinách mohou jen přispět k celkovému uzdravení a hlavně zabránit relapsu, jenž u poruch příjmu potravy hrozí.
Základem pro úspěšnou léčbu anorexie je dostat se včas do rukou odborníků. Nemocní, kteří se absolutně neizolovali od světa, mají mnohem větší šanci na vyléčení, neboť si většinou rodina nebo přátelé všimnou, že něco není v pořádku. Anorexie s 10% úmrtností „kraluje‟ žebříčku psychických chorob, což z ní dělá nebezpečnou nemoc, již není radno podceňovat.
U akutních pacientů, kteří jsou v ohrožení života kvůli zdravotnímu nebo psychickému stavu, dochází bez výjimek k hospitalizaci. Během ní se jim podávají infuze s výživou doplněné o léky na podporu srdeční činnosti. Následný postup pak závisí na následcích samotné nemoci. Podstatnou součástí léčby je spolupráce nemocného, protože pokud si dotyčný nepřizná závažnost anorexie, nedokáže se zbavit závislosti na ní. Proto se současně léčí tělo i duše (ta za pomoci psychoterapie). Při dlouhém hladovění se tělu nedostávají potřebné vitamíny, minerály a stopové prvky a často bývá kriticky nízká i hladina bílkovin, což je potřeba změnit, a to vhodnou úpravou stravovacích návyků. K ní musí docházet pomalu, jelikož oslabený metabolismus je navyklý na diety a razantní přechod na běžnou stravu by vyvolal šok, jenž by mohl zapříčinit i psychické trauma a to by mohlo opětovně podnítit závislost na hubnutí. Lékař kromě změn stravovacích návyků předepisuje také léky, které mají pomoci „nastartovat‟ metabolismus. Mimo ně existují samozřejmě i rostlinná léčiva a homeopatika.
U vážnějších případů anorexie se většinou již nepodaří obnovit některé funkce organismu a je tedy nutné doživotně dodržovat zvláštní režim stravování. U takových jedinců pak existuje mnohem větší riziko, že podlehnou přesvědčení, že jim normální strava nevyhovuje, a v důsledku toho se opět dostanou do začarovaného kruhu diet.
Jak již bylo výše řečeno, u lidí trpících mentální anorexií není neobvyklé používání různých diuretik (močopudné léky), laxativ (projímavé léky), léků na hubnutí či jiných psychofarmak. U těchto pacientů je potřeba provést detoxikaci organismu, při níž se uvedené látky vyplaví z krve a tkání. To je však teprve začátek.
Mnohem obtížnější a časově náročnější je „psychická‟ část léčby (tedy samotné odvyknutí si), během které se musí změnit chování člověka a jeho postoje k jídlu i vlastnímu tělu. V této souvislosti by měly být vyřešeny emocionální problémy, jež za vším často stojí. Terapie probíhá jak ambulantně, tak i během hospitalizace (záleží na stadiu poruchy). Obecně platí, že čím déle pacient anorexií trpí, tím bývá uzavřenější a odtažitější. Léčba trvá zpravidla několik let a jsou při ní využívána antidepresiva ve spojení s celou řadou terapií. Základem je individuální terapie doplněná terapií rodinnou. Dále se využívají například kognitivně-behaviorální terapie, interpersonální terapie, aromaterapie nebo svépomocné skupiny (svépomocná skupina je skupina lidí, kteří trpí podobným problémem). Cílem terapií je dodat člověku sebedůvěru a pomoci mu si uvědomit, že nikdo není na své problémy sám.
Strava má být vyvážená. Musí obsahovat dostatek živin (sacharidů, tuků, bílkovin), vitamínů, minerálů a vlákniny. Vhodná strava by měla obsahovat 30 % tuků, z toho 2/3 tuků rostlinného původu, 50–55 % sacharidů a 15–20 % bílkovin. Pokud se aktivně věnujete sportu, ale máte sedavé zaměstnání, je doporučováno 20 % bílkovin z celkového denního příjmu energie. Na rozdíl od racionální stravy si můžete dopřát více energie. Tu lze získat z ořechů a semínek (rostlinné tuky a rostlinné bílkoviny, minerály), ryb, zejména tučných. Kromě rybího tuku, který má na organismus stejně pozitivní vliv jako rostlinné tuky, získáte rovněž kvalitní bílkoviny, některé minerály a vitamíny. Nezapomínejte na hojnou konzumaci ovoce a zeleniny (obsahuje vlákninu, vitamíny a minerály, některé druhy sacharidy, avokádo tuky). Maso je vhodné konzumovat libové. Tučné sice není zakázáno, ale nemělo by tvořit hlavní část stravy (obsahuje velké množství živočišných tuků, jejichž nadbytečná konzumace vede ke zvýšení hladiny celkového cholesterolu v krvi, LDL cholesterolu a ke snížení HDL cholesterolu). Vejce jsou výborným zdrojem bílkovin, tuků, vitamínů i minerálů, vaječný žloutek sice obsahuje velké množství cholesterolu, ale kromě něj i jiné látky, které dle moderního výzkumu brzdí vstřebávání cholesterolu a tím i jeho využití v těle. Koření a bylinky jsou vhodným doplňkem jídelníčku. Snídaně má být vydatná, například pražené ovesné vločky s medem, oříšky a ovocem plus sklenice pomerančového džusu, dva kusy celozrnného pečiva nebo dva krajíce chleba s máslem či Ramou, případně jiným roztíratelným rostlinným tukem, plus sýr typu žervé, pomazánky (například sýrová, vaječná, tvarohová, tuňáková, čočková), uvařené vejce, dušená šunka a zelenina (rajče, okurka, paprika aj.). K dopolední svačině se hodí ovoce. Vstáváte-li ráno brzy a nemáte chuť na snídani, stačí sníst něco malého jako banán nebo müsli tyčinku s ovocem a čaj. Na svačinu kolem 9–10 hod jsou vhodné sendviče nebo bagety s pečeným libovým nebo rybím masem, dresinkem z bílého jogurtu a majonézy nebo ze zakysané smetany a koření a zeleninou (například ledový salát, různé druhy hlávkového salátu, rajče, paprika). Oběd by měla tvořit polévka a hlavní jídlo, příznačným doplňkem jsou kompoty nebo zelenina či zeleninové saláty. Občas si ho lze zpestřit moučníkem a kávou. Po léčbě anorexie je doporučováno sníst ke svačině před sportovním výkonem malé množství jídla jako zd
Anorexie je nemoc lidí, kteří chtějí být štíhlí i za cenu sebepoškození, zejména adolescentů. Může vyústit smrtí vyhladověním. Kořeny poruchy přijímání potravy sahají často do útlého dětství. V pubertě ovlivňují anorexii bouřlivé fyzické a psychické změny v souvislosti s nastupující funkcí pohlavních žláz v hormonální oblasti a v tvorbě pohlavních buněk. To vyvolává zvláště u dívek zaoblování tělesných partií. Je-li dodržován zdravý životní styl, postava se do asi 20 let znormalizuje. Je třeba si uvědomit, že pokud se hmotnost člověka pohybuje v rozmezí přibližně 10 % nad či pod hodnotou dosažené výšky vzrůstu, od níž odečteme 100 cm, jedná se o normální váhu. To, jak vypadáme, významně ovlivňují také genetické vlohy. Jestliže se v rodu častěji vyskytují předci otylého nebo vyhublého konstitučního typu, projevují se rodové dispozice i u potomků.
Léčba mentální anorexie je obtížná, vyžaduje hospitalizaci a zavedení umělé výživy. Následuje dlouholetá léčba spořívající v kontrole přijímání stravy za asistence lékařů specialistů. Je nutné dbát na její prevenci, která spočívá v pravidelném přísunu pestré stravy, v dostatečném pohybu, vytvořením laskavého přístupu sám k sobě. Zakořenění správných stravovacích návyků je třeba vytvářet od útlého dětství. A hlavně – nepodléhat klamavým reklamám, že jen štíhlý člověk je krásný a že hodnota jedince spočívá pouze v jeho vzhledu.
Diagnóza označená symbolem N804 znamená endometriózu rektovaginální přepážky a pochvy.
Endometrióza je stav, kdy se tkáň děložní sliznice (endometrium) začíná objevovat mimo dělohu. K tomuto výskytu nejčastěji dochází v myometriu, pánevních orgánech či v lymfatických uzlinách. Tato místa pak vlivem hormonů rovněž prodělávají menstruační cyklus, a to i s krvácením a bolestivými projevy. Endometrióza patří mezi nejčastější důvody neplodnosti ženy.
Podle místa rozlišujeme tyto druhy endometriózy:
endometrióza genitální – endometrium prorůstá děložní stěnou nebo dalšími pohlavními orgány;
endometrióza extragenitální – endometrium prorůstá břišní dutinou, a to střevem nebo močovým měchýřem; objevit se ale může i na vzdálených orgánech, jako jsou plíce, štítná žláza nebo mozek.
Rizikovými faktory ve vzniku tohoto onemocnění jsou především výskyt nemoci v rodině, kouření, obezita a požívání alkoholu a kofeinu. Menstruace je při endometrióze silná a především na konci periody velmi bolestivá. Přítomna je bolest v podbřišku a kříži. Tato bolest je znatelná hlavně před začátkem menstruace a znovu nastupuje po jejím skončení. Žena pociťuje nevolnost. Bolestivým pro ni může být také pohlavní styk. Je-li endometrióza lokalizována v dutině břišní, v moči a stolici bývá nalezena krev. Až jedna třetina případů postižených však nevykazuje navenek žádné vážnější symptomy. Samotné onemocnění je poté zjištěno až při laparoskopickém vyšetření.
Endometrióza se bohužel definitivně vyléčit nedá. Mírnit se dají pouze její projevy. Na silnou bolest při menstruaci mohou být tedy podávána analgetika či jiné doplňky stravy. Proti zánětu se užívají antibiotika. Pomocí hormonů se uměle navozuje menopauza, čímž se redukuje zduřování sliznice. V některých případech se přistupuje i k chirurgickému zákroku, při němž jsou endometriotická ložiska odstraněna laparoskopicky. Pokud žena už nechce otěhotnět, lékař může doporučit hysterektomii, tedy odstranění dělohy a dalších tkání poškozených endometriózou.
Diagnóza F
Pod označení F patří tato onemocnění:
F00 - Demence u Alzheimerovy nemoci
F000 - Demence u Alzheimerovy nemoci s časným začátkem
F001 - Demence u Alzheimerovy nemoci s pozdním začátkem
F002 - Demence u Alzheimerovy nemoci‚ atypického nebo smíšeného typu
Strava při léčbě mentální anorexie má být vyvážená. Musí obsahovat dostatek živin (sacharidů, tuků, bílkovin), vitamínů, minerálů a vlákniny. Konkrétně by vyvážená strava měla obsahovat 30 % tuků (z toho 2/3 tuků rostlinného původu), 50–55 % sacharidů a 15–20 % bílkovin. Energii lze získat z ořechů a semínek (rostlinné tuky a rostlinné bílkoviny, minerály) a z ryb (zejména tučných; z ryb se získávají též kvalitní bílkoviny, některé minerály a vitamíny). Dále se doporučuje častá konzumace ovoce a zeleniny (obsahují vlákninu, vitamíny a minerály; ovoce a některá zelenina obsahují též sacharidy, avokádo i tuky). Co se týče masa, mělo by se konzumovat převážně maso libové. Tučné maso sice zakázáno není, ale nemělo by tvořit hlavní část stravy, protože obsahuje velké množství živočišných tuků a nadměrná konzumace těchto tuků způsobuje zvýšení hladiny celkového cholesterolu v krvi. Vejce jsou výborným zdrojem bílkovin, tuků, vitamínů i minerálů (vaječný žloutek sice obsahuje velké množství cholesterolu, avšak kromě něj obsahuje i jiné látky, jež dle moderního výzkumu brzdí vstřebávání cholesterolu a tím i jeho využití v těle). Koření a bylinky pak představují vhodný doplněk jídelníčku.
Snídaně má být vydatná, jelikož je to start do nového dne. Ke snídani jsou vhodné například pražené ovesné vločky s medem, oříšky a ovocem a k tomu 1 sklenice pomerančového džusu. Nebo 2 kusy celozrnného pečiva či 2 krajíce chleba potřené máslem nebo roztíratelným rostlinným tukem a doplněné sýrem typu žervé nebo pomazánkou (například sýrovou, vaječnou, tvarohovou, tuňákovou, čočkovou) nebo uvařenými vejci či dušenou šunkou a zeleninou (rajče, okurka, paprika a podobně). K dopolední svačině je vhodné samotné ovoce, případně ovocný salát. Vstáváte-li ráno brzy a nemáte-li chuť na vydatnou snídani, měli byste sníst alespoň něco malého, například banán nebo müsli tyčinku s ovocem a vypít čaj. Ke svačině kolem 9. či 10. hodiny jsou potom vhodné různé sendviče nebo bagety s pečeným libovým masem nebo rybím masem, dresinkem z bílého jogurtu a majonézy nebo ze zakysané smetany a koření a se zeleninou (ledový salát, různé druhy hlávkového salátu, rajče, paprika). Oběd by měla tvořit polévka a hlavní jídlo, vhodný doplněk představují ovocné kompoty nebo zelenina či zeleninové saláty. Občas si lze oběd zpestřit moučníkem a kávou. Po léčbě anorexie je dobré sníst ke svačině před
Podobně jako všechny léky, může mít i Cipralex nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.
Nežádoucí účinky zpravidla odezní během několika týdnů léčby. Často však mohou být projevem nemoci samotné a v takovém případě postupně vymizí, jakmile se začnete cítit lépe.
Navštivte svého lékaře, pokud se u Vás během léčby vyskytnou následující nežádoucí účinky:
Méně časté (více než u 1 pacienta z 1000 a méně než u 1 pacienta ze 100):
Neobvyklé krvácení, včetně krvácení z trávicího traktu.
Vzácné (více než u 1 pacienta z 10 000 a méně než u 1 pacienta z 1000):
Pokud se u Vás vyskytnou příznaky: otok kůže, jazyka, rtů nebo otok kdekoliv v obličeji, obtížné dýchání nebo polykání (alergická reakce), vyhledejte neprodleně Vašeho lékaře nebo navštivte nemocnici.
Pokud se u Vás vyskytne vysoká horečka, agitovanost, zmatenost, třes a náhlé svalové záškuby, může se jednat o příznaky vzácného serotoninového syndromu. V takovém případě vyhledejte svého lékaře.
Pokud se u Vás vyskytnou následující nežádoucí účinky, měl/a byste ihned navštívit svého lékaře nebo nejbližší nemocnici:
Obtížné močení.
Křeče (záchvaty).
Žluté zabarvení kůže a bělma očí, které může být známkou poškození funkce jater/hepatitidy.
Vyjma těchto nežádoucích účinků byly hlášeny následující nežádoucí účinky:
Velmi časté (u více než 1 pacienta z 10):
Necítíte se dobře (pocit nevolnosti).
Časté (u více než 1 paceinta ze 100, ale méně než u 1 pacienta z 10):
Pocit ucpaného nosu nebo vodnatá rýma (sinusitis).
Sermion je vyráběn k léčbě různých stavů, jako je duševní degenerace stárnutí, demence různých typů senilních i presenilních, závratě, změny nálady, hučení v uších, pocit zvonění v uších, náměsíčnost, Parkinsonova choroba, dezorientace, anorexie a snížení bdělosti. Lék se užívá perorálně.
Poruch menstruace je celá řada: menstruační cyklus může trvat déle než 28 dní (oligomenorea), menstruační krvácení může být slabé a trvat jen 2 dny (hypomenorea), nebo bývá naopak silné a trvající více než 8 dní (hypermenorea), žena může krvácet častěji než jednou za cyklus (například uprostřed cyklu – ovulační krvácení), menstruace se nedostaví (amenorea), menstruaci mohou předcházet nebo ji doprovázet silné bolesti.
Důvodů a příčin menstruační poruchy může být mnoho. Zjednodušeně můžeme říci, že problematická může být hormonální nerovnováha, počátek těhotenství (například i mimoděložní) nebo přítomnost něčeho, co v pohlavních orgánech nemá být (záněty, polypy, myomy, nádory).
Nejčastější příčiny menstruačních poruch:
začátek menstruačního cyklu při dospívání nebo menopauza, klimakterium
rakovina dělohy a děložního čípku (zakrvácený výtok, únava, noční pocení, teplota, nechutenství, hubnutí, bolest břicha, podbřišku, bolesti, poruchy menstruace, krvácení mimo menstruaci, bolest při a po sexuálním styku)
rakovina vaječníků (zpočátku bez příznaků, bolest břicha, poruchy menstruace, únava, noční pocení, teplota, nechutenství, hubnutí, potíže s trávením, nadýmání, pocit plnosti, výtok z pochvy, zvracení)
Další možné příčiny:
zvýšená funkce štítné žlázy (snadná unavitelnost, průjmy, návaly horka, noční pocení, nadměrná aktivita až
Kvalitativní a kvantitativní složení: 1ml roztoku (40 kapek) obsahuje 0,5 mg colecalciferolum, což odpovídá 20 000 IU vitamínu D (1 kapka obsahuje 500 IU vitamínu D3).
Klinické údaje: Terapeutické indikace – prevence křivice u dětí – prevence rizika onemocnění z nedostatku vitamínu D, prevence příznaků nedostatku vitamínu D při malabsorpci, například při chronickém střevním onemocnění, biliární cirhóze, rozsáhlých střevních resekcích, léčbě křivice a osteomalácie vyvolané nedostatkem vitamínu D, podpůrná léčba osteoporózy, léčba hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy
Dávkování a způsob podání: Při denních dávkách nad 1 000 IU nebo v případě dlouhodobého užívání vitamínu D by měly být monitorovány sérové hladiny kalcia.
Preventivní podávání
Děti: Prevence křivice u dětí a zdravých novorozenců – u zdravých novorozenců se podává 1 kapka denně (500 IU vitamínu D3), u předčasně narozených dětí 2 kapky denně (1 000 IU vitamínu D3). Děti mohou užívat Vigantol (olej) od druhého týdne do konce prvního roku života. Ve druhém roce je další preventivní léčba Vigantolem doporučována obzvláště během zimních měsíců. Kojencům a malým dětem se kapky podávají na lžíci s mlékem nebo kaší. Nedoporučuje se přidávat kapky do dětské lahve nebo do většího množství kaše, neboť tak není zaručeno podání plné dávky. Starší děti a dospělí užívají Vigantol (olej) pomocí polévkové lžíce s tekutinou. Při kapání je nutno držet lahvičku ve svislé poloze.
Dospělí: Jako prevence při předpokládané malabsorpci je doporučována dávka 6–10 kapek denně (3 000–5 000 IU vitamínu D3).
Léčebné podávání
Děti: Léčba hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy. Dětem se podává maximálně 2 000 IU/kg/den. U dětí by měly být na začátku léčby každých 4–6 týdnů kontrolovány hladiny kalcia v moči a séru, později každých 3–6 měsíců a podle zjištěných hodnot by mělo být dávkování přizpůsobeno. Dospělí: Léčba křivice a osteomalácie vyvolané nedostatkem vitamínu D. Denně 2–10 kapek (1 000–5 000 IU vitaminu D3). Léčba by měla trvat alespoň rok. Při podpůrné léčbě osteoporózy podávejte 2–6 kapek denně (1 000–3 000 IU). Jako prevence rizika onemocnění z nedostatku vitamínu D1 užívejte 2 kapky denně
Odmítání potravy, jako základní životní potřeby, se vymyká kontrole, končí vychrtlostí, paradoxně spojené s vysokou tělesnou aktivitou a poté metabolickým rozvratem. Při mentální anorexii bývá výrazně snížena sexuální aktivita, u dívek mizí menstruační krvácení, může dojít k celkovému rozvrácení hormonální rovnováhy. Postupně chřadnou všechny tkáně v organismu, atrofují především svaly. Projevuje se i na kvalitě vlasů, nehtů a kůže. Změny v těle ovlivňují složení krve, a to naopak působí na fyzickou a psychickou stránku. Dostavují se depresivní, neurotické a hysterické stavy, anorektici se izolují a demonstrativně popírají život ve své podstatě. Tím jsou ohroženy nezbytné životní funkce organismu jako celku.
AULIN100 mg tablety granule pro přípravu perorálního roztoku
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje nimesulidum 100 mg. Jeden sáček obsahuje nimesulidum 100 mg. Tablety obsahují laktosu. Granule pro přípravu perorálního roztoku obsahují sacharosu, glukosu. Úplný seznam pomocných látek viz bod níže.
LÉKOVÁ FORMA
Tablety: světle žluté, kulaté, bikonvexní tablety. Granule pro přípravu perorálního roztoku: světle žlutý granulát s pomerančovou vůní.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace – Léčba akutní bolesti – Primární dysmenorea – Nimesulid by se měl předepisovat pouze jako lék druhé volby. Rozhodnutí předepsat nimesulid by mělo být založeno na zhodnocení celkových rizik jednotlivého pacienta.
Dávkování a způsob podání
Minimální účinná dávka má být použita po co nejkratší dobu, aby se snížil výskyt nežádoucích účinků. Maximální délka léčebného cyklu nimesulidem je 15 dní. AULIN by se měl užívat podle klinického stavu co nejkratší možnou dobu. Dospělí: 100 mg 2x denně po jídle. Starší pacienti: u starších pacientů není třeba redukovat denní dávku. Děti (< 12 let): AULIN je u těchto pacientů kontraindikován (viz kontraindikace). Mladiství (12–18 let): vzhledem k farmakokinetice u dospělých a farmakodynamickým vlastnostem nimesulidu nejsou u těchto pacientů nutné žádné úpravy dávkování.
Porucha renálních funkcí: u pacientů s mírným až středně těžkým postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) nejsou, vzhledem k farmakokinetice, nutné žádné úpravy dávkování, avšak v případě těžké poruchy renálních funkcí (clearance kreatininu < 30ml/min) je AULIN kontraindikován. Porucha jaterních funkcí: u pacientů s poruchou jaterních funkcí je AULIN kontraindikován.
Kontraindikace
Známá hypersensitivita na nimesulid nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.
Projevy hypersensitivity (například bronchospasmus, rinitida, kopřivka) v anamnéze, jako reakce na podání acetylsalicylové kyseliny nebo jiných nesteroidních antiflogistik.
Hepatotoxické reakce na podání nimesulidu v anamnéze.
Současné užívání jiných potenciálně hepatotoxických látek.
Alkoholismus, toxikomanie.
Aktivní žaludeční či duodenální vředy, rekurentní ulcerace či krvácení do gastrointestinálního traktu v anamnéze, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné aktivní krvácení či poruchy krvácivosti.
