Nabízí se celá řada orálních antiseptik k lokální terapii, která může pomoci proti bolesti v krku, kdežto u angín slouží spíše jen jako léčba podpůrná. Tyto léky navíc rychle tlumí velmi nepříjemné symptomy, a tak pacient s nimi snáze přečká počáteční fázi léčby, kdy antibiotika ještě nezabrala.
Tyto léky jsou vyrobeny na bázi jódu (Betadine, Jodisol či Jox), anebo na jiné bázi (Septolete, Orofar, Strepfen). Cucání pastilek nebo výplachy se doporučuje obvykle provádět 3–4x denně (a spíše po jídle; pak 15–20 minut nejíst a nepít).
Proti současnému zahlenění a bolesti v krku jsou k dispozici pastilky působící mukolyticky – např. Neobronchol, Solmucol, pastilky s obsahem šalvěje, heřmánku a slézu (kontraindikací je však těhotenství a žaludeční vředy).
Z dalších volně dostupných léků lze užívat neopioidní analgetika ve formě tablet, kapslí a sirupů (ASA, PAR, IBU).
Léky pro děti (vhodné a nevhodné)
Děti od 3 do 6 let již mohou užívat pastilky rozpustné v ústech. Sáhneme však výhradně po pastilkách na přírodní bázi: Emsské, Propolki (propolisové), různé šalvějové anebo Vincentka pastilky. Od 4 let věku lze podávat i některé přípravky obsahující lokální anestetika jako např. Orofar (spray nebo pastilky) či Hexoraletten N (pastilky), anebo i pastilky s obsahem látek působících antisepticky, jako je Angidin, Septolete či Tantum Verde.
Od 5 let je již možné užívat také Neo-angin, Septisan, Septofort S nebo Strepsils (v různých příchutích), a děti od 6 let mají na výběr téměř stejný sortiment přípravků jako dospělí, s výjimkou sprejů Jox, Stopangin (od 8 let) a Tantum Verde forte. Kloktadla dítě ještě nemusí technicky zvládat, proto je nelze vždy doporučit.
Těhotné a kojící ženy
Je nutné, aby se nastávající a „čerstvé“ maminky vyhnuly riziku poškození plodu či dítěte a nepoužívaly přípravky, které taková rizika nesou.
Na přírodní bázi jsou vyráběny Emsské a Vincentka pastilky (opatrnosti je třeba při poruchách činnosti srdce či ledvin), dále léčivé přípravky s obsahem šalvěje (Florsalmin), islandského lišejníku (Isla-Moos tbl.) či echinacey, a také včelí produkty (Propolki). Osoby s alergií na některou z těchto látek samozřejmě nesmí daný přípravek používat. Dále lze doporučit také Septisan tablety nebo Bioparox spray (s antiseptickým nebo antibiotickým účinkem).
Při alergii, diabetu, poruchách činnosti štítné žlázy a dalších potížích...
Alergici nebo astmatici by se měli vyhýbat přípravkům obsahujícím jód, lokální anestetika, včelí produkty a všem dalším přípravkům a lékům, u nichž výrobce upozorňuje na možnou reakci z přecitlivělosti (může se to týkat i umělých sladidel, NSA
Pacientům, u nichž byla diagnostikována některá forma srdeční arytmie, se předepisují antiarytmika, což jsou léky, které upravují srdeční rytmus. Je jich velké množství a výběr proto vždy záleží na ošetřujícím lékaři. U bradyarytmií (zpomalená srdeční činnost) může být pacientům pod kůži voperován kardiostimulátor (takzvaný „budík“), který hlídá srdeční rytmus a v případě potřeby upravuje činnost srdce pomocí elektrických výbojek. Další možností úpravy srdečního rytmu je defibrilace (v případě fibrilace komor) či kardioverze (v případě arytmií lokalizovaných jinde, než v komorách). Princip obou zákroků je stejný, pomocí speciálního přístroje se za krátkodobé anestezie pacienta provede elektrický výboj, který vyruší veškerou chaotickou činnost srdce a dá tak srdečnímu rytmu šanci se „vzpamatovat“ a naběhnout na normální frekvenci.
Špatná funkce jícnu znamená proniknutí obsahu žaludku, a to části natrávené potravy a žaludečních šťáv do jícnu. Žaludeční šťáva obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, která nepříznivě působí na sliznici jícnu. Její buňky jsou tak odlupovány a vzniká zde zánět, který sliznici dále poškozuje. Buňky sliznice se sice obnovují, ale pokud je růst nových buněk pomalejší než ztráta dosavadních buněk a jejich funkce k ochraně jícnu je nedostatečná, dochází k refluxní ezofagitidě – tedy zánětu jícnu na podkladě dráždění kyselou žaludeční šťávou. Toto onemocnění, pokud je dobře léčeno, nemusí spět až k zánětlivým změnám. Zároveň ne každý reflux musí být hned považován za nemoc. Krátkodobě se vyskytuje docela často i u zdravých jedinců. Může být způsoben určitou stravou, například kořeněnými jídly, sladkými pokrmy či alkoholem. Pokud příznaky přicházejí zřídka, nejsou důvodem návštěvy u lékaře, stačí jen upravit jídelníček.
Jícen má ve své stěně jícnové svěrače, přičemž dolní svěrač má nejvýznamnější roli ze všech protirefluxních činitelů. Jeho správnou funkci pozitivně ovlivňuje potrava bohatá na bílkoviny, alkalizace žaludečního obsahu (tu zajišťují jednak sliny a jednak o něco níž slinivka břišní) a tzv. prokinetika, což jsou léky užívané při léčbě refluxu. Naopak svěrač uvolňují a tím nahrávají zpětnému chodu žaludečního obsahu tučná a kořeněná jídla, peprmint, čokoláda, kofein, nikotin a alkohol. U gravidních žen dochází k refluxu častěji vlivem hormonálních změn (působení progesteronu). V tomto případě není reflux nebezpečný, po porodu se stav většinou sám upraví.
Je známá i celá řada léků, které způsobují reflux, např. theophyllin (Afonilum, Euphyllin, Spophyllin, Theoplus) používaný k léčbě astmatu, dále nitráty k léčbě akutního srdečního selhávání, některá antiarytmika (Verapamil, Isoptin, Lekoptin, Blocalcin, Diacordin) a nesteroidní antirevmatika, což je například Ibuprofen (Brufen) a Acylpyrin. Při nadměrném užívání uvedených léků se mohou tedy vyskytnout potíže spojené s reflexem a je dobré poradit se o další a vhodnější léčbě s vaším lékařem.
Hlavním příznakem je pálení žáhy, které se odborně nazývá pyróza. Jde o bolestivý pocit pálení za hrudní kostí (může být podobný jako u anginy pectoris), který sahá od žaludku až do krku a může být spojený s hořkokyselým pocitem v ústech. Někdy se totiž kyselý obsah vrací až do úst. To se v lékařské terminologii nazývá regurgitace (návrat). Pálení žáhy se objevuje zpočátku jen po některých jídlech (sladká, pečená jídla, smažené pokrmy, alkohol, černá káva), v pokročilých případech trpí nemocný pyrózou po každém jídle, někdy dokonce i nalačno a v noci. Tomu přispívá
Warfarin má vliv na účinnost mnoha léků a mnoho léků pak ovlivňuje účinek Warfarinu. V obou případech se jedná jak o léky na předpis, tak o léky volně prodejné. Lékové interakce mohou hodnotu INR zvýšit (krev je pak příliš řídká a hrozí krvácení), nebo naopak snížit (krev je pak příliš hustá a hrozí vznik krevních sraženin).
Níže jsou uvedeny některé léky, které mohou ovlivnit účinnost přípravku Warfarin, což však neznamená, že daný lék užívat nesmíte. Znamená to, že na začátku užívání nového léku bude třeba kontrolovat hodnotu INR častěji. Zahájení, změnu či ukončení užívání jakéhokoliv léku (léku na předpis i léku volně prodejného) byste měli vždy konzultovat s lékařem.
Dieta jako taková není pacientovi nařízena. Pacientovi je doporučeno, aby měl vyvážený příjem vitaminu K a aby nedocházelo k výkyvům v jeho příjmu. Pacient musí vědět o potravinách, které obsahují vysoké dávky vitaminu K, nebo o těch, které mají interakce s lékem Warfarin. Minerální látky jako železo, hořčík a zinek mohou tvořit vazby s warfarinem a redukovat tak jeho absorpci a aktivitu. Aby se zamezilo těmto nežádoucím interferencím, je vhodné užívat tyto minerály minimálně 2 hodiny před anebo po užití léku Warfarin.
Relativně vysoký obsah vitaminu K mají především rostliny z čeledi brukvovitých, zejména hlávkové zelí (Brassica oleracea v. capita), růžičková kapusta (Brassica oleracea v. gemmifera), brokolice (Brassica oleracea v. italica), čínské zelí (Brassica campestris v. pekinensis), vodnice (Brassica rapa), locika setá neboli salát (Lactuca sativa), tolice vojtěška (Medicago sativa), řepa obecná (Beta vulgaris), krmná kapusta (Brassica oleracea v. acephala), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), potočnice lékařská (Nasturtium officinale), petržel zahradní (Petroselinum crispum), jitrocel větší (Plantago major), rdesno peprník (Polygonum hydropiper), rdesno (Polygonum punctatum), špenát setý (Spinacea oleracea), kopřiva (Urtica spp.), kukuřice setá (Zea mays).
Vysoké množství vitaminu K obsahuje i zelený čaj (Camellia sinnsis). Pití velkého množství zeleného čaje proto také může snižovat účinek warfarinu.
Probiotika (Lactobacilus, Bifidobacterium a podobně) mohou zvyšovat přirozenou syntézu vitaminu K ve střevech a druhotně tak snižovat terapeutický účinek warfarinu.
Hliník (aluminium) obsahující antacida snižuje využitelnost warfarinu.
Koenzym Q10 je chemicky podobný vitaminu K, který ovlivňuje působení warfarinu. Pacienti, kteří užívají tento lék, by proto neměli užívat koenzym Q10 bez porady s lékařem.
Konzumace alkoholu ve větším množství a po delší periodu může snížit terapeutický účinek warfarinu.
Proteinové koncentráty užívané sportovci s cílem zmnožit svalovou hmotu mohou významně snížit účinek warfarinu, neboť dojde ke zvýšené tvorbě albuminu, na který se warfarin váže.
Nesteroidní antirevmatika (například ibuprofen, piroxikam, nimesulid, lornoxikam, meloxikam): Zvyšují účinek warfarinu a narušují sliznici (u disponovaných jedinců to vede až ke vzniku dvanácterníkových nebo žaludečních vředů), což u pacientů léčených warfarinem může zvyšovat riziko krvácení do zažívacího traktu. Pokud je užívání nesteroidních antirevmatik indikováno, je ověřené jako bezpečné užívání diklofenaku, který neovlivňuje účinek warfarinu, spolu s protivředovým lékem ze skupiny inhibitorů protonové pumpy (například omeprazolem).
Pomoc se specializuje na léčbu bolesti a jiných nepříjemných pocitů, jako je brnění a pálení. Základem je udržování stabilní, stabilizované a přijatelné hladiny glukózy v krvi. To napomáhá zdržení rozvinutí nemoci do těžších stadií a v některých případech může ještě napravit už projevené příznaky. Užívají se perorální antidiabetika a někdy i injekčně inzulin, často také transdermální náplasti na potlačení nepříjemných projevů. U někoho může intenzivní kontrola a regulace glykemie snížit riziko vývinu této neuropatie o více než 60 %.
Léčba neuropatické bolesti je nedílnou součástí léčby každého nemocného. Bolesti často nemocným vadí víc než vlastní motorický nebo i senzitivní deficit. Nejde ale o léčbu jednoduchou a ke každému nemocnému je nutné přistupovat naprosto individuálně.
Neuropatická bolest bývá rezistentní na klasická analgetika (antipyretika, nesteroidní antirevmatika i opioidy) a příznivě reaguje na jiné léky, které je nutno při léčbě použít nebo přidat ke klasickým analgetikům.
Lze použít například ibuprofen (v dávkách až 2 400 mg/d), naproxen (Naprosyn, Napsyn) (až 1 500 mg/d) nebo indometacin (150–200 mg/d). Tyto léky působí nejen analgeticky, ale příznivě mohou ovlivnit i určitou zánětlivou složku, která bývá u některých polyneuropatií přítomna. Při jejich indikaci je nutno respektovat uváděné kontraindikace a možné vedlejší účinky. Po jejich užití může dojít k žaludečním erozím až ulceracím, projevům antiagregačních účinků a bronchospasmům. Výhodou těchto léčiv ale je, že jsou nenávyková. Pro krátkodobou léčbu neuropatických bolestí je možno použít i opioidy. V tomto případě bývá lékem první volby tramadol.
Tricyklická antidepresiva patří k nejčastější skupině léků používaných u neuropatické bolesti. Mechanismus jejich efektu spočívá v blokádě zpětného vychytávání norepinefrinu a serotoninu, dvou neurotransmiterů, které inhibují nociceptivní neurony. Hlavními nežádoucími účinky antidepresiv jsou sucho v ústech, somnolence, zácpa, poruchy paměti, někdy i stavy zmatenosti, přírůstek na váze, mezi méně časté patří retence moči, ortostatická hypotenze, srdeční arytmie a rozmazané vidění.
Léčba začíná obvykle amitriptylinem, a to vždy malými dávkami (10–25 mg) na noc, čímž se překlene počáteční tlumivý efekt. Dávky se pomalu postupně zvyšují podle tolerance, obvykle v týdenních intervalech. Amitriptylin způsobuje často nežádoucí projevy. Zejména u nemocných s poruchou kardiovaskulárního systému může vyvolat převodní poruchy, ortostatickou hypotenzi, někdy i zmatenost a poruchy paměti. V těchto případech bývá lépe tolerován nortriptylin. U nemocných s anamnézou retence moči, glaukomu s uzavřeným
Beta-blokátory se používají v terapii vysokého tlaku, onemocnění srdce a poruch rytmu (beta-blokátory patří mezi takzvaná antiarytmika). V dnešní době existuje řada generací beta-blokátorů, které se poněkud liší svými účinky. Co mají ale společné, je to, že dokážou blokovat beta-receptory v srdci. Na beta-receptory se za normálních okolností vážou stresové hormony, jako je například adrenalin a noradrenalin. Beta-blokátory ovšem tyto receptory zablokují. Tím zpomalují srdeční akci, snižují namáhání srdeční svaloviny a spotřebu kyslíku srdečním svalem. Dále svým účinkem snižují krevní tlak a u pacientů s onemocněním srdce významně snižují riziko vzniku nebezpečných poruch rytmu.
Beta-blokátory se dělí na kardioselektivní a neselektivní:
kardioselektivní svými účinky působí nejvíce na receptory v srdci;
neselektivní mají zvýšený účinek na ostatní orgány.
Beta-blokátory se využívají v léčbě řady chorob srdce – srdeční selhávání, kardiomyopatie, ischemická choroba srdeční (angina pectoris, stavy po infarktu myokardu) a u vysokého tlaku. Svými účinky na zpomalení srdečního rytmu se beta-blokátory podávají i pacientům s některými poruchami rytmu, kde se chce zabránit vzniku příliš rychlé tepové frekvence (například fibrilace síní). Některé neselektivní beta-blokátory se uplatňují i v léčbě portální hypertenze, protože snižují tlak krve v portální žíle.
Patří sem:
acebutolol, například léky Acecor a Sectral;
betaxolol, například léky Lokren, Betaxa, Betaxolol a další;
bisoprolol, například léky Concor, Bisocard, Bisoprolol, Rivocor a další;
carvedilol, například léky Atram, Coryol, Carvedilol, Dilatrend a další;
celiprolol, například léky Tenoloc a Celiprolol;
metoprolol, například léky Betaloc, Egilok, Vasocardin a další;
nebivolol, například léky Nebilet a Nebivolol.
Beta-blokátory mohou způsobit přílišné snížení krevního tlaku a z toho plynoucí slabost a kolapsy. Zpomalení srdeční frekvence může vyvolat bradykardii s kolapsem nebo se zhoršením příznaků srdečního selhání. To se stává zejména při současném užívání beta-blokátorů s účinnými látkami verapamil (například léky Isoptin a Verapamil) a diltiazem (například lék Diacordin), proto se tato kombinace důrazně nedoporučuje. Z dalších významnějších vedlejších efektů bylo u beta-blokátorů popisováno zhoršení nemocí průdušek (astma, chronická bronchitida a CHOPN), snížení libida a různé trávicí obtíže.
Blokátory kalciového kanálu patří mezi oblíbené léky na vysoký tlak. Jsou často předepisovány samotné i v kombinaci s jinými léčivy. Účinné látky působí na buněčné kanály pro vápník ve svalových buňkách srdce a krevních cév. Dochází k uvolnění svalstva cév, což vyvolá pokles krevního tlaku. Srdeční svalovina se o něco méně stahuje a tím se sníží srdeční výdej.
Patří sem:
nedihydropyridinové blokátory – jedná se o blokátory kalciového kanálu 1. generace, kromě snížení tlaku mohou zpomalovat srdeční rytmus, řadí se proto mezi antiarytmika; patří sem zejména tyto látky:
verapamil, například léky Isoptin, Verapamil a Tarka (kombinovaný preparát);
diltiazem, například lék Diacordin;
dihydropyridinové blokátory – sem patří novější blokátory kalciového kanálu 2. generace, které užívá většina lidí; patří sem například tyto účinné látky:
amlodipin, například léky Agen, Zorem, Hipres, Amloratio, Orcal Neo a další;
nitrendipin, například léky Unipres, Lusopress, Baypress a jiné;
felodipin, například léky Felocor, Felodipin, Plendil ER, Presid a jiné;
isradipin, například lék Lomir;
lacidipin, například lék Lacipil;
lercanidipin, například léky Kapidin a Lerpin.
Blokátory kalciového kanálu se používají k léčbě vysokého tlaku, velmi dobře se kombinují s léky ze skupiny ACE inhibitorů a s některými diuretiky.
Blokátory kalciového kanálu by se neměly podávat těhotným a kojícím ženám, dále pak pacientům s akutním srdečním selháním a u některých významných chlopenních vad. Léky mohou způsobovat bolesti hlavy. Typickým nežádoucím účinkem těchto léků jsou otoky dolních končetin. Při jejich objevení se musí dávka preparátu snížit nebo zcela vysadit. Větší riziko komplikací je u nedihydropyridinových preparátů, které mohou způsobit bradykardii, obzvláště pokud by se zkombinovaly s beta-blokátory.
Nízký tlak a pomalý tep mohou signalizovat bradykardii. Tímto se rozumí pomalý nebo nepravidelný srdeční rytmus, který může způsobovat závratě či dušnost, a to během běžné každodenní činnosti nebo lehké námahy. Bradykardie je definována jako pomalý nebo nepravidelný srdeční rytmus obvykle s frekvencí pod 60 srdečních stahů za minutu. Při této frekvenci již srdce není schopno do těla rozvádět dostatek okysličené krve.
Příčiny:
nemoci poškozující srdeční systém, mezi ně patří ischemická choroba srdeční, srdeční infarkt, a infekce, jako je endokarditida a myokarditida;
některé léky pro léčbu srdečních potíží nebo vysokého krevního tlaku, jako jsou beta-blokátory, antiarytmika a digoxin;
snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza);
nerovnováha elektrolytů, jako je například příliš mnoho draslíku v krvi;
jizvy v tkáni po infarktu;
onemocnění sinusového uzlu (přirozeného kardiostimulátoru);
změny v srdci, které jsou důsledkem stárnutí.
Příznaky:
pocit závratě nebo točení hlavy;
mdloby;
extrémní únava;
dušnost;
bolesti na hrudi;
problémy se soustředit;
pokles krevního tlaku.
Někteří lidé nemají žádné symptomy, případně jsou jejich příznaky tak mírné, že si myslí, že jsou to jen známky stárnutí.
Rizikové faktory
Riziko vzniku abnormálně pomalého srdečního rytmu je vyšší, pokud:
