Pokud dojde k epizodě nestabilní anginy pectoris (závažné nebo nezávažné) během prvního měsíce léčby perindoprilem, mělo by být provedeno pečlivé zhodnocení poměru přínosu a rizika před pokračováním léčby.
Hypotenze:
Inhibitory ACE mohou způsobit náhlý pokles krevního tlaku. Symptomatická hypotenze je vzácná u pacientů s hypertenzí bez komplikací a s větší pravděpodobností se vyskytuje u pacientů se sníženým objemem například po diuretické léčbě, omezením příjmu solí potravou, dialýzou, průjmem nebo zvracením anebo u pacientů se závažnou renin-dependentní hypertenzí. Symptomatická hypotenze byla zaznamenána u pacientů se symptomatickým srdečním selháním s nebo bez přidruženého renálního selhání. To je pravděpodobnější u pacientů s vážnějším stupněm srdečního selhání, a tedy léčených vysokými dávkami kličkových diuretik, nebo u pacientů s hyponatrémií nebo funkčním poškozením ledvin. U těchto pacientů se zvýšeným rizikem symptomatické hypotenze by měla být léčba zahájena a dávkování upravováno pod pečlivým dohledem. Podobná opatření se vztahují i na pacienty s ischemickou chorobou srdeční nebo cerebrovaskulárním onemocněním, u nichž by výrazná hypotenze mohla vést k infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhodě. Pokud se rozvine hypotenze, pacient musí být umístěn do polohy vleže a může být nutná intravenózní infúze roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9 %). Přechodná hypotenzní odpověď není kontraindikací pro podávání dalších dávek, které je možno podat obvykle bez obtíží, jakmile krevní tlak stoupl po zvýšení objemu. U některých pacientů s městnavým srdečním selháním, kteří mají normální nebo nízký krevní tlak, může při léčbě přípravkem Prestarium Neo dojít k dalšímu snížení celkového krevního tlaku. Jedná se o očekávaný účinek, který obvykle není důvodem pro ukončení léčby. Pokud začne být hypotenze symptomatická, může být nutné snížení dávky nebo vysazení přípravku Prestarium Neo.
Aortální a mitrální stenóza/hypertrofická kardiomyopatie:
Stejně jako i jiné inhibitory ACE by měl být přípravek Prestarium Neo podáván s opatrností pacientům se stenózou mitrální chlopně a obstrukcí průtoku krve levou komorou, jako například aortální stenóza nebo hypertrofické kardiomyopatie.
Renální insuficience:
V případě renální insuficience (clearance kreatininu < 60 ml/min) by mělo být počáteční dávkování perindoprilu upraveno podle clearance kreatininu daného pacienta a poté podle pacientovy odpovědi na léčbu. U těchto pacientů je rutinní monitorování draslíku a kreatininu součástí běžné lékařské praxe.
U pacientů se symptomatickým srdečním selháním může hypotenze po zahájení léčby inhibitory ACE vést k dalšímu poškození renální funkce. V takových situací může být zaznamenáno obvykle reverzibilní akutní renální selhání. U některých pacientů s bilaterální stenózou renální artérie nebo stenózou renální artérie solitární ledviny léčených inhibitory ACE bylo pozorováno zvýšení urey v krvi a sérového kreatininu, které bylo obvykle reverzibilní po ukončení léčby. Toto je zvláště pravděpodobné u pacientů s renální insuficiencí. Pokud je přítomna i renovaskulární hypertenze, je zvýšené riziko závažné hypotenze a renálního selhání. U těchto pacientů by měla být léčba zahájena pod pečlivým lékařským dohledem, malými dávkami s opatrným zvyšováním dávek. Jelikož k výše uvedeným projevům může přispět léčba diuretiky, diuretika by měla být vysazena a během prvních týdnů léčby přípravkem Prestarium Neo by měla být monitorována funkce ledvin.
U některých hypertoniků bez zjevného existujícího renovaskulárního onemocnění se může rozvinout zvýšení urey v krvi a sérového kreatininu, obvykle mírné a přechodné, zvláště pokud byl přípravek Prestarium Neo podáván současně s diuretikem. S větší pravděpodobností se toto vyskytuje u pacientů s existujícím poškozením ledvin. Může být nutné snížení dávky a/nebo vysazení diuretika a/nebo přípravku Prestarium Neo.
Hemodialyzovaní pacienti:
U pacientů dialyzovaných pomocí vysoce propustných membrán a současně léčených inhibitorem ACE byly zaznamenány anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů by mělo být zváženo použití jiných dialyzačních membrán nebo jiných skupin antihypertenziv.
Transplantace ledvin:
Nejsou žádné zkušenosti s podáváním přípravku Prestarium Neo pacientům po nedávné transplantaci ledvin.
Hypersenzitivita/angioneurotický edém:
U pacientů léčených inhibitory ACE včetně přípravku Prestarium Neo byl vzácně pozorován angioedém obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, glottis a/nebo hrtanu. Může se projevit kdykoli během léčby. V takovém případě musí být přípravek Prestarium Neo okamžitě vysazen a mělo by být zahájeno vhodné monitorování, které by mělo pokračovat do úplného vymizení symptomů. Pokud byl otok omezen na obličej a rty, tento stav obvykle ustupuje bez léčby, ačkoli antihistaminika se projevila jako přínosná na zmírnění symptomů. Angioedém související s otokem hrtanu může být smrtelný. Pokud je zasažen jazyk, glottis nebo hrtan s pravděpodobnou obstrukcí dýchacích cest, je třeba okamžité zahájení akutní léčby. Ta by měla zahrnovat podání adrenalinu a/nebo zachování průchodnosti dýchacích cest. Pacient by měl zůstat pod pečlivým lékařským dohledem do úplného a trvalého vymizení symptomů. Pacienti s anamnézou angioedému nesouvisejícího s léčbou inhibitorem ACE mohou mít vyšší riziko angioedému při užívání inhibitorů ACE. U pacientů léčených inhibitory ACE byl vzácně zaznamenán intestinální angioedém. U těchto pacientů se vyskytla bolest břicha (s nevolností a zvracením nebo bez těchto projevů); v některých případech nedošlo k prvotnímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esterázy byly normální. Angioedém byl diagnostikován postupy jako CT vyšetření břicha, ultrazvuk nebo při chirurgickém zákroku a symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru ACE. Intestinální angioedém by měl být součástí diferenciální diagnostiky u pacientů, kteří užívají inhibitory ACE a mají bolesti břicha.
Anafylaktická reakce během aferézy nízkodenzitních lipoproteinů (LDL):
U pacientů užívajících inhibitory ACE se během aferézy nízkodenzitních lipoproteinů (LDL) pomocí sulfátu dextranu vzácně vyskytly život ohrožující anafylaktické reakce. Těmto reakcím lze předejít dočasným vysazením léčby inhibitory ACE před každou aferézou.
Anafylaktické reakce během desenzibilizace:
U pacientů užívajících inhibitory ACE během desenzibilizační léčby (například jedem blanokřídlých) se projevily anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů bylo těmto reakcím zamezeno dočasným vysazením inhibitorů ACE, ale po náhodném opětovném vystavení se znovu objevily.
Hepatální selhání:
Podání inhibitorů ACE mělo vzácně souvislost se syndromem počínajícím cholestatickou žloutenkou a progredujícím až v náhlou hepatickou nekrózu a (někdy) úmrtí. Mechanismus tohoto syndromu není znám. Pacienti užívající inhibitory ACE, u nichž se rozvine žloutenka nebo výrazné zvýšení jaterních enzymů, by měli ukončit léčbu inhibitorem ACE a zůstat pod vhodným lékařským dohledem.
Neutropenie/Agranulocytóza/Trombocytopenie/Anémie byly zaznamenány u pacientů užívajících inhibitory ACE. U pacientů s normální funkcí ledvin a bez dalších komplikujících faktorů se neutropenie vyskytuje vzácně. Perindopril by měl být používán s extrémní opatrností u pacientů s kolagenovým vaskulárním onemocněním, u pacientů užívajících imunosupresivní léčbu, léčbu alopurinolem nebo prokainamidem nebo při kombinaci těchto komplikujících faktorů, zvláště při existujícím poškození funkce ledvin. U některých pacientů se rozvinuly závažné infekce, které v několika málo případech neodpovídaly na intenzivní antibiotickou léčbu. Pokud je u těchto pacientů použit perindopril, doporučuje se periodické monitorování počtu leukocytů a pacienti by měli být poučeni, aby hlásili jakékoli známky infekce (například bolest v krku, horečka).
Lidská rasa:
Inhibitory ACE způsobují vyšší procento angioedému u černošských pacientů ve srovnání s jinými rasami. Stejně jako jiné inhibitory ACE i perindopril může být méně účinný na snížení krevního tlaku u černošských pacientů ve srovnání s jinými rasami, možná z důvodu vyšší prevalence stavů nízké hladiny reninu v populaci černošských hypertoniků.
Kašel:
Při používání inhibitorů ACE byl zaznamenán kašel. Tento kašel je obvykle neproduktivní, trvalý a ustupuje po ukončení léčby. Kašel vyvolaný inhibitorem ACE by měl být zavzat do úvahy jako součást diferenciální diagnostiky kašle.
Operace/anestézie:
U pacientů podstupujících závažný chirurgický zákrok nebo během anestézie látkami vyvolávajícími hypotenzi může Prestarium Neo blokovat tvorbu angiotenzinu II sekundárně ke kompenzačnímu uvolnění reninu. Léčba by měla být vysazena jeden den před zákrokem. Pokud se vyskytne hypotenze a je-li považována za důsledek tohoto mechanismu, je možná korekce zvýšením cirkulujícího objemu.
Hyperkalémie:
Zvýšení hladiny draslíku v séru bylo pozorováno u některých pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu. Mezi rizikové faktory rozvoje hyperkalémie patří renální insuficience, zhoršení renální funkce, věk (> 70 let), diabetes mellitus, přidružené příhody, zejména dehydratace, akutní kardiální dekompenzace, metabolická acidóza a souběžné užívání kalium-šetřících diuretik (například spironolakton, eplerenon, triamteren nebo amilorid), doplňky draslíku nebo doplňky solí obsahující draslík; nebo pacienti užívající jiné léky související se zvýšením draslíku v séru (například heparin). Užívání doplňků draslíku, kalium-šetřících diuretik nebo doplňků solí obsahující draslík, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin, může vést k signifikantnímu zvýšení sérové hladiny draslíku. Hyperkalémie může vyvolat závažné a někdy fatální arytmie. Pokud je souběžné užívání těchto látek považováno za nutné, doporučuje se opatrnost a pravidelné monitorování draslíku v séru.
Diabetici:
U diabetiků léčených perorálními antidiabetiky nebo inzulínem musí být během prvního měsíce léčby inhibitory ACE pečlivě monitorována glykémie.
Lithium:
Kombinace lithia a perindoprilu se obecně nedoporučuje.
Kalium-šetřící diuretika, doplňky draslíku nebo doplňky solí obsahující draslík:
Kombinace perindoprilu a kalium-šetřících diuretik, doplňků draslíku nebo doplňků solí obsahujících draslík se obecně nedoporučuje.
Těhotenství:
Léčba perindoprilem by neměla být zahájena během těhotenství. Není-li pokračování léčby perindoprilem považováno za nezbytné, měly by pacientky plánující těhotenství změnit léčbu na alternativní antihypertenzní léčbu, která má zajištěný bezpečnostní profil pro užívání v těhotenství. Pokud je diagnostikováno těhotenství, léčba perindoprilem musí být okamžitě zastavena a musí být zahájena vhodná alternativní léčba.
Pomocné látky:
Vzhledem k přítomnosti laktózy by pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktózy, glukózogalaktózovým malabsorpčním syndromem, nebo s Lappovou deficiencí laktázy neměli užívat tento léčivý přípravek.
Nemožnost ochabnutí erekce a dlouhodobá přítomnost krve na jednom místě vede k místnímu snížení kyslíku. K tomu dochází po 4–6 hodinách. Protože je kyslík nezbytný ke správnému fungování všech buněk, jeho nedostatek se projevuje postupným odumíráním buněk a následně tkání. Velké množství krve působí mechanický útlak, jenž vede k otoku vazivových trámečků těles, mění se vlastnosti buněk hladkých svalů a odumírají buňky, které vystýlají drobné arterie v dutinkách topořivých těles. V dutinkách pak dochází k tvorbě malých krevních sraženin, které postupně ucpávají cévy. Postupem času uzavřené cévy přemění svoji stavbu a ztratí svoji funkci reagovat na měnící se množství krve během pohlavního vzrušení, takže nakonec dojde k trvalé neschopnosti erekce.
Komplikace lze dělit na časné a pozdní. Časné zahrnují vysoký krevní tlak, bolesti hlavy, krvácení a možnou infekci po punkci. Časté jsou rovněž modřiny a zhmoždění po odsátí krve z penisu. Z pozdních jsou nejvýraznější přestavba cév a následná erektilní dysfunkce.
Priapismus postihuje vždy jen párové topořivé těleso. Od toho se odvíjí i klinický nález. Nacházíme tvrdou horní stranu penisu a měkkou dolní. Typickou známkou je naprosto měkký žalud. Lékař provede ultrazvukové vyšetření a odliší, zda je problém v arteriích nebo žilách topořivých těles. Při podezření na píštěl se provádí nástřik arterií kontrastní látkou, která přesně zobrazí, kde je arterie poškozená a kde komunikuje s dutinkami.
Konstrukce stavěná z mnoha kostí a spojená mnoha šlachami a vazy zajišťuje nohám jednak flexibilitu, jednak utváří charakteristickou klenbu, která slouží k nošení váhy těla a k rozložení a odchýlení silového pole.
Svaly
Svaly nohou zařazujeme do dvou hlavních skupin. Vlastní svaly jsou svaly silné, které v několika vrstvách obalují kosti nohou. Jejich funkce spočívá vedle zajištění pohybu nohou také v udržení kleneb, napínání kůže a v podpírání chodidla. Jedna část silných svalů plní funkci napínačů nohy, to znamená, že nohu a prsty napínají směrem vzhůru. Ohýbače pak ohýbají nohu směrem k chodidlu a v pozici stojné zdvíhají tělo. Některé ze svalů zajišťují pouze pohyb prstů, jiné zase hýbou celou nohou.
Žíly a nervy
Tibiální nerv je hlavní nerv zabezpečující pohyb a cit. Vstupuje do chodidla nohy shora tak, že vede vzadu za vnitřním hrbolem kotníku, tedy přes střední kotník. Hlavní zásobení krví zabezpečuje arterie (zadní holenní tepna). Probíhá těsně za nervem. Velký tibiální nerv napíná nohu a zvedá ji ze země. Achillova šlacha je společnou šlachou pro zadní ohýbače nohou. Tím, že ohýbá nohu, nadzvedá patu. Je nejdůležitějším prvkem chůze.
Cukrovku může provázet řada komplikací jako slepota, selhání ledvin, zvýšené riziko srdečních příhod a bolestivé poškození periferních nervů. V současné době je léčba zaměřena převážně na kontrolu hladiny cukru v krvi (glykemie).
Oxidativní stres je rovněž jednou z hlavních příčin komplikací způsobených diabetem. Diabetici mají v těle přemíru volných radikálů, které poškozují arterie od očí až po srdce. Je důležité, aby pochopili potřebu antioxidační léčby k redukci oxidativního stresu a snížili riziko diabetických komplikací. Kromě oxidativního stresu je i glykace jednou z příčin komplikací. Naneštěstí se v současné době léčba zaměřuje na měření hladiny krevního cukru (glykemie). Ke glykaci dochází, když glukóza reaguje s proteinem. Výsledkem jsou konečné produkty pokročilé glykace. Jedním z nich je mezi diabetiky dobře známý glykovaný hemoglobin (HbA1c), jenž je vytvořen vazbou molekul glukózy na krevní barvivo hemoglobin v krvi. Měření HbA1c ukáže dlouhodobý obraz hladiny glukózy v krvi. Tímto testem lze odhadnout její průměrnou hladinu během posledních 2–4 měsíců.
Flegmóna očnice představuje zánětlivé změny očních víček a spojivek před orbitálním septem. Manifestuje se bolestmi, zarudnutím a otokem očních víček. Bulbus je nepohyblivý, vzniká oftalmoplegie, dochází k poruchám vidění. Slepota může vzniknout jako následek okluze centrální retinální arterie, neuritidy optického nervu, ulcerace rohovky nebo panoftalmitidy. Zobrazovací oční vyšetření a chirurgická explorace jsou u abscesu a flegmóny očnice nutností. Závažné orbitální komplikace mohou vyústit v rozvoj trombózy. Tento stav vyžaduje agresivní parenterální léčbu antibiotiky. V této fázi je indikováno provedení CT, eventuálně chirurgický zákrok.
Protože je nutriční hodnota grapefruitů velmi nízká, většina terapeutických vlastností se připisuje jejich nevýživným složkám. Rozpustnou rostlinnou vlákninou, která se nachází v citrusech a jablkách, je pektin. Je to první nevýživná složka potravy, která se začala zkoumat kvůli léčivým účinkům. Pektin grapefruitu se nachází ve vláknině, jež tvoří jeho dužinu, dále v bílé vrstvě těsně pod slupkou a mezi měsíčky. Vláknina chrání arterie a účinkuje proti cholesterolu, což se prokázalo v mnoha studiích. Flavonoidy zlepšují proudění krve a mají antioxidační a antikarcinogenní účinky. Růžový grapefruit je dobrým zdrojem beta-karotenu, který se v těle přeměňuje na vitamin A. Limonoidy jsou terpenoidy a tvoří základ citrusových plodů. Grapefruity jsou bohaté hlavně na jeden z nich, limonen, který dává ovoci hořkou chuť a má silné antikarcinogenní účinky.
Při grapefruitové hubnoucí kúře se konzumují celé plody nebo se pije grapefruitová šťáva. První den sníte nalačno jeden plod nebo vypijete sklenici šťávy; každý následující den množství zvýšíte o jeden plod či sklenici, a to až do pátého dne, kdy budete jíst pět plodů nebo pít pět sklenic grapefruitové šťávy. Potom opačným postupem množství snižujete. Dalších pět dní jezte jeden grapefruit denně, a tak dokončíte dvoutýdenní kúru.
Syndrom tarzálního tunelu vzniká jako následek komprese tibiálního nervu při průchodu tarzálním tunelem. Tento tunel se nachází podél vnitřní strany nohy za vnitřním kotníkem. Tímto tunelem prochází spolu s nervem také artérie a žíla, stejně jako šlachy svalů. Uvnitř tunelu se nerv dělí na 3 části, přičemž jedna pokračuje k patě a další dvě pokračují na spodní stranu nohy.
Příčiny: Většinou je obtížné určit přesnou příčinu syndromu tarzálního tunelu (TTS). Jednou z příčin mohou být cysty, nádory, kostní ostruhy, záněty šlach, vymknutý kotník či křečové žíly. Častěji se TTS vyskytuje u mladých aktivních lidí.
Příznaky: Bolest kolem kotníků a prstů, brnění kolem kotníků a prstů, otoky nohou, bolestivé pálení, znecitlivění, bolest se zhoršuje při stání či s aktivitou, pocity teplých nebo naopak studených nohou, mravenčení, omezení hybnosti. Horší v noci. Většinou postihují jen jednu nohu.
Léčba: Léčba obvykle zahrnuje klidový režim, manipulační techniky, posílení svalů, aplikaci kortikosteroidů či analgetik. Pokud je tato konzervativní léčba neúčinná, je nutné přistoupit k chirurgickému řešení. Tento zákrok je poměrně rizikový vzhledem k množství struktur, které tímto tunelem procházejí.
Je nitrobuněčný proteolytický enzym živočišných organismů. Katepsin je enzym ze skupiny peptidáz, který se nachází v lysozomu.
Normální hodnota
Není uveřejněno.
Co znamená vysoká hodnota
Katepsin G hraje důležitou roli při různých onemocněních, jako je revmatoidní artritida, onemocnění koronární arterie, periodontitida, ischemické reperfúzní poškození a kostní metastáze. Je také zapleten do různých infekčních zánětlivých onemocnění, včetně chronické obstrukční plicní nemoci, syndromu akutní respirační tísně a cystické fibrózy.
Ve Františkových Lázních se léčí celé spektrum onemocnění pohybového aparátu, a to od revmatoidní artritidy, přes osteoporózu, mimokloubní revmatismus, funkční poruchy páteře až po pooperační stavy pohybového aparátu. Nejčastějšími, ale zdaleka ne jedinými indikacemi jsou osteoartróza a onemocnění páteře. Lázeňská léčba pomáhá jak pacientům před vznikem onemocnění, tak pacientům v různých stadiích nemocí. A především pomáhá nemoc stabilizovat.
K léčbě pohybového aparátu se využívá zejména františkolázeňská sirnoželezitá slatina, která ulevuje od bolesti pacientům s artrózou kolenních, kyčelních a jiných kloubů na dlouhou dobu, a to bez vedlejších účinků. Sirnaté sloučeniny a přírodní steroidy obsažené ve slatině příznivě ovlivňují chronický zánět a napomáhají regeneraci kloubů. Dlouhodobý léčebný účinek se dostavuje po absolvování dostatečného počtu zábalů, a to nejméně 10 až 12 aplikací v jedné kúře. Léčení je rovněž doplněné vhodnou pohybovou léčbou. Dále může být léčba doplněna řadou procedur fyzikální terapie, jako je magnetoterapie, laser, ultrazvuk, distanční magnetoterapie, které také významně snižují bolestivost velkých kloubů postižených osteoartrózou či revmatickým onemocněním malých kloubů a urychlují jejich regeneraci.
Pohybový aparát se léčí pomocí celkové nebo lokální kryoterapie (zvlášť placená služba), která při teplotě až minus 160 °C snižuje bolestivost kloubů, příznivě modifikuje zánětlivé procesy v postižených kloubech, zlepšuje imunitu a vyplavením endorfinů zlepšuje náladu u pacientů s artrózou.
Onemocnění srdce a cév
Františkovy Lázně patří svým zaměřením také mezi klasické kardiologické lázně. Léčí se zde pacienti po infarktu myokardu, s vysokým krevním tlakem, ischemickou chorobou srdeční, pacienti po operacích srdce, tedy po bypassech nebo náhradách srdečních chlopní. Léčí zde pacienty s onemocněním cévního systému, s ischemickou chorobou dolních končetin nebo po operaci varixů či flebotrombóze.
Základní léčebnou lázeňskou procedurou pro pacienty s onemocněním srdce a cév jsou uhličité koupele. Série koupelí příznivě ovlivňují regulaci krevního tlaku, práci srdce a celkový metabolismus správným nastavením autonomního nervového systému. Dále se využívá efektu přírodního oxidu uhličitého na cévy v podobě suchých uhličitých koupelí nebo aplikací ve formě plynových injekcí.
V rámci komplexního přístupu se doporučuje pacientům racionální nízkotučná dieta, případně redukce váhy, vhodná fyzická aktivita a opatření k ovlivnění rizikových faktorů aterosklerózy. Pro lázeňské hosty jsou k dispozici dle fyzické náročnosti značené srdíčkové trasy, které mohou absolvovat sami nebo v doprovodu školených instruktorů Nordic Walkingu.
Host si může nechat zkontrolovat hladinu cukru a cholesterolu, eventuálně identifikovat ostatní rizikové faktory (vysoký krevní tlak, kouření, obezita a další). Podle výsledků řady studií bylo prokázáno, že kvalitní kardiorehabilitace v lázních snižuje riziko vzniku opakovaného infarktu myokardu nebo mrtvice a podstatně snižuje úmrtnost na tyto nemoci.
Následná péče po onkologických onemocněních
Ve Františkových Lázních se doléčují rovněž stavy po všech onkologických onemocněních. Specializují se zde na léčbu karcinomu prsu a ženských reprodukčních orgánů. Následkem operace je tělo pacienta vystavováno celé řadě nežádoucích komplikací. Prostřednictvím františkolázeňské léčebné kúry se tyto obtíže zmírňují a je utlumeno jejich nežádoucí působení na křehkou rovnováhu pacientova organismu.
Nejčastější jsou obtíže s funkčností pohybového aparátu, které snižují fyzickou výkonnost pacienta. Další častou nesnází po ablaci prsou je náročné a dlouhotrvající doléčování sekundárního lymfedému (pokud vznikl). Následnou léčbou, která sestává z ručních a přístrojových lymfodrenáží, bandáží a speciálního tělocviku, se pacientovi výrazně uleví od zmíněných obtíží a komplikací. Pacienti po náročné onkologické léčbě kromě dekondice trpí řadou vedlejších účinků. Po chemoterapii se u nich objevuje neuropatie (postižení periferních nervů) – mají dlouho v oblasti rukou a nohou brnění, pálení nebo naopak necitlivost. Zdejší minerální koupele s vysokým obsahem oxidu uhličitého působí vazodilatačně na postižené drobné arterie (vasa vasorum), které zásobují postižená nervová zakončení kyslíkem a dalšími živinami, čímž výrazně urychlují symptomy provázející postchemoterapeutickou neuropatii.
Důležitou složkou lázeňské léčby je edukace hostů, aby zásadně změnili svůj předcházející životní styl. Měli by zanechat kouření, zdravě se stravovat, pohybovat se denně na čerstvém vzduchu a pozitivně myslet. Změnou životního stylu se hosté s větší pravděpodobností vyhnou recidivě onkologického onemocnění.
Nemoci trávicího ústrojí
Léčení obtíží trávicího ústrojí je ve Františkových Lázních možné díky rozsáhlému výskytu mimořádně bohatých přírodních léčivých zdrojů. Minerální prameny příznivě ovlivňují zejména chronické nemoci jícnu a žaludku, chronické nemoci tenkého a tlustého střeva, žlučníku a žlučových cest a stavy po operaci těchto orgánů. Nejsilnější síranový pramen (Glauberův) v Evropě se nachází právě zde. Díky svým nadmíru příznivým účinkům na funkci trávicí trubice, játra a žlučové cesty patří františkolázeňské minerální vody mezi nejužívanější vody k pitným kúrám obecně. Zejména prameny s vyšším obsahem Glauberovy soli – Glauber III a Glauber IV – jsou vyhledávané hosty s torpidní zácpou. Na doléčení po onemocněních žlučníku a jater blahodárně působí Luční pramen. Pooperační anémii příznivě zkorigují prameny s vyšším obsahem železa – Železnatý a Nový pramen. Přebytek žaludečních kyselin a lehčí katary žaludku dobře zaléčí Františkův, Luční a Nový Kostelní pramen.
Léčení trávicího ústrojí probíhá pod dohledem odborných lékařů a sester. Základem léčby je vhodně zvolená dieta a správný pitný režim minerálních pramenů předepsaných lázeňským lékařem. Vlivem léčby se obnovuje správná funkce trávicích orgánů, host je edukován ke správné racionální stravě a nezanedbatelnou roli zde hraje doléčení pooperačních jizev a reflexních změn pohybového aparátu vhodným cvičením, koupelemi, slatinnými zábaly a dalšími lázeňskými procedurami.
Nemoci nervové
Také na polyneuropatii příznivě působí františkolázeňské minerální léčivé prameny bohatě proplyněné oxidem uhličitým, který v podobě uhličitých koupelí vydatně zlepšuje prokrvení končetin, jejichž akrální části jsou polyneuropatií postižené. Oxid uhličitý zlepšuje prokrvení mikroskopických cév, které vyživují drobná nervová zakončení postižená při polyneuropatii, a umožňuje tak jejich regeneraci. Pacienti se postupně zbavují nepříjemného brnění, pálení a dochází k návratu porušené nebo ztracené citlivosti a hybnosti prstů rukou a nohou. Efekt účinku přírodních léčivých zdrojů je umocněn cvičením, kdy zkušení fyzioterapeuti posilují oslabené nebo ochrnuté svaly pomocí speciálních facilitačních technik.
Kořenové syndromy se projevují bolestmi páteře a vystřelováním bolesti do končetin. Toto onemocnění je nejčastěji spojeno s výhřezem ploténky. Lázeňská léčba je postavena na zkušenostech lázeňských fyzioterapeutů, kteří se pomocí ručních trakcí a dalších technik myoskeletální medicíny snaží snížit tlak na postižený nervový kořen. Zároveň se hosté naučí správnému cvičení. Pacientům ulevují od bolesti i účinky fyzikální terapie, například různé typy elektroléčebných proudů, distanční elektroléčba a podobně.
Léčba kožních nemocí
Léčení chronických kožních nemocí je svízelné a dlouhodobé. K takovým onemocněním bezesporu patří i atopický ekzém, který velice často postihuje i mladší generaci. Jde o nepříjemné svědivé onemocnění doprovázené začervenáním, svěděním a šupinatěním kůže, a to zpravidla na predilekčních místech na lidském těle. Nejčastěji se typické svědivé začervenání objevuje v loketních a podkolenních jamkách, ale i ve vlasové části hlavy, nebo dokonce na obličeji a krku.
Při léčbě tohoto nepříjemného onemocnění se obzvláště pro své protizánětlivé účinky osvědčila františkolázeňská sirnoželezitá slatina, díky níž umíme pomoci pacientům s atopickým ekzémem, ale i dalšími kožními nemocemi. Historicky se františkolázeňská sirnoželezitá slatina osvědčila také při léčbě psoriázy a chronických ekzémů. U slatiny byly prokázány rovněž účinky antimykotické, bakteriostatické a baktericidní, a proto se osvědčuje i při léčbě chronických bakteriálních a plísňových onemocněních ženských vnějších pohlavních orgánů. Komplexní léčebný program zahrnuje mimo jiné vodoléčbu v pramenech s příměsí síry, které mají keratolytické a silné hypermizační účinky.
Cvičení a další procedury napomáhají celkovému přeladění organismu, protože jak je známo, významné procento vzniku onemocnění atopickým ekzémem, ale i psoriázou, je psychického původu. Na celkové zklidnění a přeladění pacientů s kožními nemocemi příznivě působí také mírné podhorské klima.
Cukrovka
Diabetes mellitus, zkráceně DM, jinak zvaný „cukrovka“, patří v současné době k nejzávažnějším chorobám v ČR – postihuje téměř 8 % obyvatelstva. Jde o metabolické onemocnění projevující se zvýšenou hladinou cukru v krvi. Zásadním problémem jsou zejména komplikace diabetu, které mohou být mikroangiopatické, makroangiopatické a neuropatické. Tedy komplikace cévní oční, ledvinové, oběhové a neurologické. Ty jsou pak příčinou zvýšené nemocnosti a úmrtnosti pacientů. Cukrovku nelze vyléčit, lze ji však pozitivně ovlivnit. A jedním z prostředků je i lázeňská léčba.
Součástí lázeňské péče je kombinace edukace pacientů ve spojení s vhodnými léčebnými procedurami. Edukační program znamená vysvětlení podstaty této nemoci, smyslu dietních opatření, motivování ke změně životního stylu. Základem lázeňské léčby je pohyb, dietní opatření, pitný režim a léčebné procedury.
Lidskou nohu tedy tvoří pánevní kost (tvořená kostí kyčelní, stydkou a sedací), stehenní kost (= femur), čéška (jablíčko = patela), lýtková kost (= fibula), kolenní kost (= tibia).
Stehenní kost je nejdelší kostí v lidském těle a nachází se v horní části dolní končetiny a je spojena s pánví a s čéškou, holenní a lýtkovou kostí. S pánví stehenní kost pojí kyčelní kloub, s čéškou a současně i s holenní a lýtkovou kostí ji zas pojí kolenní kloub. Pod kolenním kloubem se nachází dvě kosti, které společně tvoří kostru bérce. Jedná se o holenní kost a lýtkovou kost. Holenní kost se při pohledu na člověka nachází v přední části. Holenní kost se postupně rozšiřuje a ve své spodní části vybíhá ve vnitřní kotník směrem k palci. Naopak lýtková kost se při pohledu na člověka nachází v zadní části nohy a v dolní části vybíhá v zevní kotník směrem k malíčku.
b) svaly
Na dolní končetině se nachází velké množství svalů, a proto je vhodné je rozdělit do několika oblastí podle místa jejich výskytu na svaly u kyčelního kloubu, svaly stehna, svaly bérce a svaly nohy/chodidla.
Na stehně se svaly dělí na přední a zadní. Přední svaly tvoří čtyřhlavý sval stehenní (= musculus quadriceps femoris) a sval krejčovský (= musculus sartorius). Zadní svaly stehna tvoří dvojhlavý sval stehenní (= musculus biceps femoris), sval pološlašitý (= musculus semitendinosus), sval poloblanitý (= musculus semimembranosus) a sval zákolenní (= musculus popliteus).
I svaly bérce se dělí na přední, zadní a zevní. Mezi přední svaly patří sval holenní (= musculus tikalis anterior), dlouhý natahovač prstů (= musculus extensor digitorum Lotus) a dlouhý natahovač palce (= musculus extensor hallucis longus). Mezi zadní bércové svaly patří trojhlavý sval lýtkový (= musculus triceps surae) tvořený z dvojhlavého svalu lýtkového (= musculus gastrocnemius) a z šikmého svalu lýtkového (= musculus soleus), a sval chodidlový (= musculus plantaris), zadní sval holenní (= musculus tikalis posterior), dlouhý ohybač prstů (= musculus flexor digitorum), dlouhý ohybač palce (= musculus flexor hallucis longus). Mezi zevní svaly patří dlouhý sval lýtkový (= musculus peroneus longus) a krátký sval lýtkový (= musculus peroneus brevis).
c) klouby a vazy
Dolní končetinu tvoří dva velké klouby, a to kyčelní kloub (= articulatio coxae) a kolenní kloub (articulatio genus). Kyčelní kloub je současně největším kloubem v lidském těle a připojuje dolní končetinu k pánevním kostem. Kyčelní kloub umožňuje pohyby: ohnutí, natažení, otočení, odtažení i přitažení dolní končetiny. Kolenní kloub pak ke stehenní kosti připojuje holenní kost a kost lýtkovou. Kolenní kloub je silný a také je spojen s postranními vazy, zároveň také obsahuje ještě dva další samostatné vazy. Kolenní kloub navíc zajišťuje stabilitu celé dolní končetiny. Kolenní kloub zajišťuje dolní končetině ohnutí, natažení a i určitou rotaci.
d) cévy
Jako celým tělem i dolní končetinou musí proudit krev, k tomu slouží cévy různých velikostí a i funkcí. V této části těla se tedy samozřejmě nachází jak velké tepny a jejich drobnější formy (= artérie), tak i žíly (= vény) a menší vlásečnice (= kapiláry).
Velké tepny dolní končetiny mají za úkol dostat do dolní končetiny okysličenou krev přímo ze srdce. Samozřejmě, aby se z nich krev dostala do celé končetiny, musí z velké tepny přecházet do drobných tepen a pak i do vlásečnic. Ve vazivovém obalu tepen jsou také obsaženy různé nervy, které mají za úkol jak stahování cév, tak i jejich roztahování. Pod obalem se nachází vazivo a elastická vlákna, středem tepny samozřejmě proudí krev. Žíly nepřivádí okysličenou krev do dolní končetiny, ale odvádí ji z dolní končetiny do duté žíly. Mezi nejdůležitější žíly v dolní končetině patří přední a zadní holenní žíla, zákolenní žíla a stehenní žíla. Fungují zde ale i povrchové žíly, které například spojují vnitřní kotník se stehenní žílou a vnější kotník se zákolenní žílou. Cévní systém dolní končetiny tvoří také drobné vlásečnice, které zde prostupují všemi tkáněmi kromě pokožky. Do tkání se jimi dostává kyslík i živiny a z tkání pak naopak oxid uhličitý a odpadní látky.
e) nervy
Do dolní končetiny vedou mozkomíšní periferní nervy vycházející z pleteně bederní a pleteně křížové. Z pleteně bederní vychází nerv stehenní, který ovlivňuje přední stranu stehna a zároveň i svaly na vnitřní straně stehna. Z pleteně křížové vychází nervy hýžďové i nerv sedací (známý také pod latinským názvem ischiadicus), nerv holenní, který ovlivňuje zadní stranu stehna a bérce, nerv lýtkový, který má dvě části a to povrchovou, která ovlivňuje svaly lýtkové, a hlubokou, která ovlivňuje svaly na přední straně bérce a na hřbetu nohy.
Želatinová dužina kaki neobsahuje téměř žádné proteiny ani tuky, ale je bohatá na následující látky.
Sacharidy: fruktóza, glukóza a sacharóza.
Pektin a rostlinný sliz: vláknina, látky zadržující cholesterol, ovlivňující vstřebávání cukrů, dokážou zmírňovat záněty.
Taniny: jsou to směsi fenolů, které mají silné adstringentní účinky.
Karotenoidy: jde o látky odvozené od betakarotenu, které se v těle mění na vitamín A. V současnosti jsou v centru pozornosti proto, že mají antioxidační vlastnosti, které chrání buňky před stárnutím, zpomalují rozvoj arteriosklerózy a snižují riziko rakoviny.
Vitamín C: kaki obsahuje 16 mg vitamínu C na 100 g. To znamená, že jeden středně velký plod (250 g) dodává 40 % doporučené denní dávky tohoto vitamínu.
Železo: je to po draslíku nejhojněji zastoupený minerál. Kaki o hmotnosti 250 g pokrývá 10 % denní potřeby tohoto minerálu pro dospělého člověka, což je na čerstvé ovoce významné množství.
Kaki pomáhá při:
cukrovce - i když je kaki sladké ovoce, diabetikům prospívá;
střevních problémech - zklidňuje a vysušuje stěny trávicí soustavy;
anémii - doplňuje železo;
kardiovaskulárních obtížích - kaki je chudé na tuky a sodík, ale bohaté na karotenoidy, které chrání arterie, proto se doporučuje lidem s arteriosklerózou, hypertenzí a kardiovaskulárními problémy všeobecně.
Tlak krve se vztahuje k hodnotám, které vykazuje naše tělo, aby byl zajištěn oběh krve skrz arterie. Jeho odečet se provádí ve dvou hodnotách: systolický (vyšší číslo) a diastolický (nižší číslo). Krevní tlak, který bývá označován jako normální, se pohybuje v rozmezí 110/60 až 139/80. Zvýšený krevní tlak se nazývá hypertenze. První stupeň hypertenze bývá přiřazován hodnotám do 159/99 a druhý stupeň odpovídá výsledkům, které jsou nad tuto hranici. Je nutno dodat, že kolísavý tlak není nemoc, ale příznak! U kolísavého tlaku je hodnota tlaku jednou 110/60 a jindy zase 140/90. Hodnoty jsou velice individuální a často se stává, že jsou pokaždé jiné. Kolísavý krevní tlak není nikterak ojedinělý a bohužel trápí celkem vysoké procento lidí.
Při klinickém fyzikálním vyšetření se nachází v případě pokročilého nádorového onemocnění zvětšená, tuhá, hrbolatá játra s hmatnými tuhými uzly. V případě přítomnosti druhotných ložisek nádoru na pobřišnici (takzvaná karcinóza peritonea) se nachází v dutině břišní ascites (přítomnost tekutiny ve volné dutině břišní). Občas se prokazuje rovněž splenomegalie (zvětšená slezina), zejména u primárního karcinomu slinivky břišní s metastázemi do jater. V laboratoři se obvykle potvrdí zvýšená hodnota sérové hladiny enzymů alkalické fosfatázy, gamaglutamyltransferázy a někdy i laktátdehydrogenázy, oproti tomu však zbylé jaterní testy normální. Hodnoty hladin enzymů aminotransferáz jsou v jednotlivých případech různé. Pokud dochází k blokádě žlučových cest nádorem, rozvíjí se žloutenka. Diagnostika jaterních metastází je obvykle jednoduchá při pokročilém onemocnění, v počátečních stadiích nemoci je často obtížná. Nálezy bývají jednoznačné, ale nejsou schopny prokázat drobné ložiskové metastáze ani odlišit nádor od jaterní cirhózy a dalších benigních změn jaterní tkáně, které mívají při zobrazení rovněž abnormální obraz. Obecně platí, že ultrasonografie a CT (rentgenová počítačová tomografie) jsou přesnější než radionuklidové zobrazovací metody. Většina pracovišť nyní používá ultrasonografii jako prvotní diagnostické vyšetření. U nemocných, o kterých se ví, že mají maligní nádor, se používá ultrasonografie a biochemická vyšetření jaterních testů rutinně k průkazu či vyloučení jaterních metastází.
Při stanovení diagnózy primárního jaterního nádoru, a to hepatocelulárního karcinomu (tedy maligního nádoru vycházejícího z jaterních buněk), se pátrá vždy po přítomnosti známek probíhající chronické hepatitidy typu B. Ta je totiž zodpovědná za zvýšený výskyt hepatocelulárního karcinomu v určitých oblastech (mluví se o takzvaných endemických oblastech). U nosičů viru hepatitidy typu B je riziko výskytu primárního jaterního maligního nádoru více než stonásobně zvýšeno oproti normální populaci. Vyslovit podezření na přítomnost hepatocelulárního karcinomu tak lze již na základě zjištěných klinických příznaků.
Léčba jaterních metastází maligních nádorů je obvykle neúspěšná, tudíž zbytečná, protože jaterní metastáze, což jsou vlastně druhotná ložiska nádorového postižení, svědčí již o generalizaci zhoubného onemocnění. Léčba se zaměřuje především na primární nádor. Celková chemoterapie (léčba protinádorovými léky, takzvanými cytostatiky) může sice přechodně nádorový proces zpomalit a prodloužit někdy i délku přežití pacienta v závislosti na typu primárního nádoru, nicméně základní chorobu neléčí. Některá pracoviště obhajují v určitých specifických případech cílenou infuzní léčbu chemoterapeutiky zavedeným katétrem cestou hepatické artérie (jaterní tepny). Ačkoli zde byl zaznamenán větší počet odpovědí na léčbu a nižší výskyt příznaků celkové toxicity (tedy nepříznivé, jedovaté účinky na organismus) ve srovnání s podáním chemoterapeutik celkově, nedochází k zřetelnému prodloužení přežívání pacientů.
U těžkých bolestivých forem (v pokročilém stadiu) se může uplatnit radioterapie (léčba ozařováním), v jiných případech není ale oprávněná. Bohužel u většiny nemocných s pokročilém stadiu je optimálním přístupem pouze léčba paliativní (léčení zaměřené pouze na úlevu obtíží pacienta na poslední dny, a nikoli na nemožné vyléčení zhoubného nádoru). Prognóza pacienta s primárním maligním nádorem jater, tedy zejména s hepatocelulárním karcinomem, je obvykle špatná a výsledky léčby naprosto nejsou uspokojivé. Největší naději na úspěch představuje radikální chirurgické odstranění nádoru jater, které je však bohužel možné provést jen u menšiny případů onemocnění. Nemocní s malými lokalizovanými nádory mají po radikální operaci, při níž byl odstraněn celý nádor, prodloužené přežívání. U většiny nemocných je diagnóza stanovena již pozdě a úmrtí přichází do několika měsíců. Nádor není radiosenzitivní (nereaguje na léčbu ozářením) a také chemoterapie je většinou bez výsledku. Ani léčebné podávání protinádorových léků lokálně přímo do jaterní tepny nepřináší lepší výsledky. Radikální odstranění nádoru při onemocnění takzvaným fibrolamelárním karcinomem (tedy variantou hepatocelulárního karcinomu) je jedinou možnou léčbou. Výsledky operační léčby jsou u tohoto typu nádoru přece jen příznivější než u běžného hepatocelulárního karcinomu. Někteří pacienti přežívají po radikálním odstranění fibrolamelárního karcinomu jater i několik let. Léčba pacientů s ostatními typy primárních maligních jaterních nádorů nemá bohužel obvykle význam, prognóza je často špatná.
Krevní nádorová onemocnění zasahující játra (například onemocnění leukemií či lymfomem) mají různou prognózu i léčbu. Obecně lze říci, že bioptické vyšetření jaterní tkáně ani operační řešení jaterního postižení nejsou u těchto onemocnění zpravidla nutná.
Většina tuků v ořeších obsahuje vysoký podíl pro zdraví prospěšných mono- a polynenasycených mastných kyselin a pouze malé množství nasycených kyselin, které podporují tvorbu cholesterolu. Mononenasycené a především polynenasycené masné kyseliny snižují obsah LDL cholesterolu (škodlivý cholesterol) a hladinu lipidů v krvi. Když se však vzaly v úvahu všechny pozitivní účinky tuku ořechů, bylo zjištěno, že tento tuk má větší schopnost snižovat úroveň cholesterolu, než by se předpokládalo. I při konzumaci malého množství ořechů se projevují příznivé účinky, je proto pravděpodobné, že vedle snižování hladiny cholesterolu mají ořechy i další žádoucí vlivy.
Kromě užitečných tuků, bílkovin a vlákniny obsahují různé druhy ořechů i různé směsi minerálních látek a vitamínů. Většina obsahuje významné množství vitamínu E – účinného antioxidantu, který likviduje volné radikály a zabraňuje tak negativnímu ovlivňování zdravých buněk, dále i kyseliny listové – důležité složky zabraňující zvyšování koncentrace homocysteinu (aminokyseliny přítomné v krvi), představující další rizikový faktor onemocnění srdce. Významný je rovněž podíl obsahu hořčíku, který ovlivňuje tlak krve. Ořechy rovněž obsahují velké množství dalších složek – sterolů, fytoestrogenů a dalších látek s příznivým vlivem na zdravotní stav srdce.
Ořechy mají příznivý vliv na zánět cév, což je známka počátku vzniku srdečních chorob. Obsahují totiž vyšší množství argininu, který se podílí na tvorbě oxidů dusíku s příznivým vlivem na arterie a podporu krevního oběhu. Nedávno zveřejněná španělská studie uvádí, že strava bohatá na vlašské ořechy pomáhá snižovat výskyt zánětů cév a může rovněž snižovat nepříznivé zdravotní vlivy potravy s vysokým obsahem tuků. Není však jasné, zda se na ochraně cév podílejí polynenasycené mastné kyseliny (vlašské ořechy jsou bohaté na omega-3 mastné kyseliny), arginin, antioxidanty, nebo všechny tři faktory.
Častá konzumace ořechů je spojena rovněž s nižším vznikem cukrovky 2. typu. Důvodem je patrně jejich protizánětlivý účinek. Podle některých studií mohou mít ořechy i ochranný účinek proti některým typům rakoviny. Například v rámci EPIC (European Prospective Investigation into Cancer and Nutrition) bylo zjištěno, že zvýšená konzumace ořechů snížila u žen výskyt rakoviny tlustého střeva. Tato souvislost však nebyla zjištěna u mužů.
A jaké množství lze konzumovat? Spotřeba jedné hrsti ořechů několikrát týdně prospívá našemu zdraví, ale pozor, ořechy mají vysoký obsah energie, proto by vždy měly nahrazovat nějakou méně zdravou potravinu, a nikoliv být konzumovány navíc. Ořechy je nejlépe jíst v syrovém, přírodním stavu.
Khaki, správně psáno kaki, je pro nás exotické oranžové ovoce, někdy se také říká koki (ovoce koki), což je chybná výslovnost.
Wikipedie uvádí, že kaki (někdy také tomel nebo churma) je plod ovocného stromu tomelu japonského (Diospyros kaki) z čeledi ebenovitých. Botanický název druhu (Diospyros) znamená Diovo ovoce. Pro kaki se používá mnoho názvů, mimo výše uvedené například kakichurma, anglicky nebo německy též asijský nebo japonský persimmon, šaronské ovoce, korejské mango, medové jablko nebo čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značka pro ovoce, které se nechává dozrát uměle pomocí chemických látek. Přestože se v Číně pěstuje už přes 2000 let, vědecky bylo poprvé popsáno teprve v roce 1780.
Plody mají jasně oranžovou barvu a svým tvarem připomínají pomeranč nebo rajče (jiný kultivar), přičemž dorůstají do průměru 5–8 cm. Toto exotické ovoce je chutné jen dobře vyzrálé, má specifickou sladkou chuť (něco mezi broskví a melounem s nádechem vanilky). Málo zralé plody a zejména slupka mají svíravou trpkou chuť způsobenou vysokým obsahem taninů.
Kaki pochází z jihovýchodní Asie (Čína). Dnes je rozšířeno v subtropech téměř celého světa, od Asie po Ameriku. Roste také například v jižní části Ukrajiny. Před rokem 1989 se plody kaki dovážely nejčastěji z Albánie, ale také z Itálie, kde lze na stromy s krásně zbarvenými plody narazit již po přejezdu Brenneru.[1]
Želatinová dužina kaki neobsahuje téměř žádné proteiny ani tuky, ale je bohatá na následující látky:
karotenoidy – látky odvozené od betakarotenu, které se v těle mění na vitamin A, mají antioxidační vlastnosti, jež chrání buňky před stárnutím, zpomalují rozvoj arteriosklerózy a snižují riziko rakoviny;
vitamin C – kaki obsahuje 16 mg vitaminu C na 100 g, to znamená, že jeden středně velký plod (250 g) dodává 40 % doporučené denní dávky tohoto vitaminu;
železo – po draslíku nejhojněji zastoupený minerál, kaki o hmotnosti 250 g pokrývá 10 % denní potřeby tohoto minerálu pro dospělého člověka, což je na čerstvé ovoce významné množství.
Kromě diabetu toto ovoce příznivě působí na:
střevní problémy – zklidňuje a vysušuje stěny trávicí soustavy;
anémie, viz obsah železa;
kardiovaskulární obtíže – kaki je chudé na tuky a sodík, ale bohaté na karotenoidy, které chrání artérie, proto se doporučuje lidem s arteriosklerózou, hypertenzí a kardiovaskulárními problémy všeobecně.
