Dva Berani ve vztahu přesně vědí, co chtějí. Oba jsou však velice dominantní, a proto jejich delší soužití či manželství bývá plné problémů. Berani nesnášejí nevěru, což vede k nesmiřitelným hádkám. Zde je to především o obrovské sexuální vášni. Tím to však také končí. Vzpomínky na sex ale zůstanou opravdu nezapomenutelné. Kompatibilita mezi těmito dvěma jedinci není zrovna ideální.
Ingredience: 14 ks nejlepších vuřtů, 7 cibulí, 1 sklenice beraních rohů, 1 malá sklenice Moravanky nebo jiné pikantní zeleniny, 1 lžíce cukru krystal, 10 kuliček černého pepře, ½ lžičky mleté červené papriky, 1 lžíce plnotučné hořčice, 1 lžíce kečupu, 300 ml octa, 8 kuliček nového koření, 3 bobkové listy, 1 lžička soli
Postup: Vuřty oloupeme ze střívek. Cibuli také oloupeme, nakrájíme ji na plátky a pokládáme do sklenice po vrstvách. Začneme vrstvou cibule, zaplníme jí dno, pak na ni položíme na půlku překrojené buřty, které jsme špičkou nože propíchali, aby se do nich dostal nálev rychleji. Na ně položíme beranírohy a rozsypeme trochu Moravanky (nebo jiné sterilované pikantní zeleniny, kterou máte rádi). Poté vše opakujeme až do zaplnění sklenice. Až ji zaplníme, dáme nahoru špejle tak, aby zabraňovaly tomu, že by některé ingredience vyplavaly na hladinu. Poté nalijeme nálev z beraních rohů a Moravanky do hrnce, přilijeme 400 ml vody a 300 ml octa, přidáme všechno koření a vaříme na mírném ohni 5 minut. Pak odstavíme, necháme trošku vychladnout a přimícháme kečup a hořčici. Zamícháme a horkým nálevem zalijeme utopence. Pozor, aby sklenice nepraskla, nálev by měl mít tak 70 °C nebo méně. Necháme uležet a poté konzumujeme.
Beran je znamením Marsu a má přirozeně největší sklon k činorodému jednání, osobnímu příkladu, okamžitému zásahu a rychlému vývinu. Je všude tam, kde se tvoří něco nového. Proto je prvním znamením zvěrokruhu, počátkem nového cyklu, nikoli pouze v hmotné, ale též v duševní oblasti. Když Beran vidí něco, co podle něj není správné, ihned povstane, aby to změnil, a neskončí, dokud nedosáhne svého cíle. Jsou-li jeho blízcí téhož názoru jako on, rád vykoná dílo za ně, protože cítí, že jejich sympatie podporují jeho snahu. Beran je poctivý bojovník s nezávislou povahou. Své plány realizuje díky odvaze, statečnosti a organizačním schopnostem, u dlouhodobých záměrů jej žene kupředu spíše umíněnost než trpělivost či vytrvalost. Berani žijí především přítomností, o budoucnosti si jednoduše myslí, že to prostě vyjde. Beran si za každou cenu chce svou cestu najít sám. I kdyby mu jeho přátelé dávali sebelepší rady, nepřijme je, protože je nevymyslel. Když se zasekne, postaví si hlavu a nic s ním nehne. Tak jej vlastní umíněnost, zatvrzelost a svéhlavost blokují a omezují. Naštěstí pro něj mu to dlouho nevydrží. Málokdy se ovšem dokáže poučit ze svých omylů, které opakuje. Avšak když to s Beranem umíte, má srdce na dlani.
Oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách na balkónech. Nejdůležitějším kritériem pro úspěšné pěstování těchto rajčat je volba místa. Rajčata milují slunnou polohu a naopak nesnáší přílišnou vlhkost. Nejlepší je tak balkón orientovaný na jih nebo západ, navíc zakrytý střechou.
Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Potom jej důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj. Ten dejte úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, čímž podporuje rychlý a zdravý růst rostliny.
Pro pěstování zakrslých odrůd keříčkového rajčete na balkóně použijte nejlépe samozavlažovací truhlíky o délce padesát centimetrů, kam se vám vejdou bez problémů tři sazenice. Samozavlažovací nádoby se volí proto, aby sazenice nebyly zalévány na list, a to z důvodu jejich ochrany před zvýšeným rizikem napadení plísní bramborovou. Na klasickém panelákovém balkóně vám porostou i rajčata tyčková, jenže těm už truhlíky nestačí. Pro jejich pěstování je nutné použít květináče s minimálním průměrem čtyřicet centimetrů a hloubkou třicet centimetrů. Složení půdy je stejné jako u balkónových rajčat. Samozřejmě i zde platí, že vhodným prostředkem pro pěstování jsou samozavlažovací nádoby.
Pěstování v pytlích se osvědčuje tam, kde buď jinou možnost nemáte, nebo v případě, že chcete u několika rostlin dosáhnout ranější sklizně. Vhodné jsou silné, plastové pytle (čiré i černé) a doporučuje se vždy ustřihnout rohy, aby mohla odtékat přebytečná voda. Pytle naplníte kvalitním substrátem, rostliny zasadíte stejným způsobem jako u venkovní výsadby a během růstu je vyvazujete k opěrnému kůlu. Pozor, při tomto způsobu pěstování v omezeném prostoru se z půdy často rychle vyčerpá vápník a plody pak trpí suchými hnědými skvrnami proti stopce (suchá skvrnitost z nedostatku vápníku). Proto je nutné během vegetace rostliny přihnojovat vápenatými hnojivy.
Ženská děloha je svalový orgán hruškovitého tvaru. Je dlouhá 8–9 cm a váží kolem 50 g. V děložní dutině dochází k uložení a vývoji plodu. Děložní dutina je vystlána děložní sliznicí (endometrium), která se v každém menstruačním cyklu obnovuje. Děložní dutina má tvar trojúhelníku postaveného na vrchol. Nahoře do stran na dutinu navazují vejcovody. Ve spodní části se děloha zužuje v děložní hrdlo. V děložním hrdle jsou žlázky, v nichž se tvoří cervikální hlen. Jeho vlastnosti se mění vlivem pohlavních hormonů. Část děložního hrdla, která se nachází v pochvě, se označuje jako děložní čípek.
Děloha v těhotenství
Děloha v průběhu těhotenství prodělává celou řadu změn. Hruškovitý tvar dělohy se mění na kulovitý až oválný a výrazně se mění i velikost. Původní objem 2–3 ml se mění až na 4 500–5 000 ml. Výrazně narůstá i její hmotnost z 50–60 g na 900–1 000 g. Velikost dělohy v těhotenství je podmíněna zvětšením svaloviny, která je schopná svůj objem zvětšit několikanásobně. Vedle toho dochází také k tvorbě nových svalových vláken. Do konce třetího měsíce je děloha uložena za stydkou kostí v pánvi, na konci třetího měsíce pak v důsledku růstu dělohy, kdy se děložní svalovina rozpíná rostoucím plodem, přesahuje stydkou kost a zaujímá i část břišní dutiny. Na konci devátého měsíce dosahuje až k žeberním obloukům. Na základě hormonálního řízení se při porodu děložní svalovina stahuje a podněcuje tak vypuzení plodu do porodních cest. V průběhu těhotenství se vedle těla a hrdla dělohy vytváří úsek zvaný dolní děložní segment. Odděluje tělo a hrdlo dělohy od konce čtvrtého měsíce těhotenství. Nejprve má dolní děložní segment podobu úzkého pruhu, který se postupně rozšiřuje až do šířky 8–10 cm. Tvoří ho převážně vazivo vyvíjející se z dolního úseku děložního těla. Od dělohy se odlišuje tím, že se při porodu nestahuje, jako je tomu u děložního těla, ale naopak je roztahován sestupujícím plodem. Děložní hrdlo se v průběhu těhotenství moc nemění. Představuje uzávěr děložní dutiny a do porodu zachovává svůj tvar.
Pokleslá děloha
Pokles dělohy je vlastně uvolnění pánevního dna, kdy kvůli oslabení svalů pánevního dna a prolapsu některých orgánů malé pánve dojde k vyklenutí poševní stěny. Spolu s tím může poklesnout i močový měchýř, močová trubice a konečník. Pánevn
Pokud se v domácnosti vyskytnou blechy, tak mohou být opravdu všude, tedy i v posteli. Stejně jako v případě zvířecích pelechů mohou blechy a klíšťata dlouhou dobu přežívat v posteli i v kobercích. Blechy nakladou vajíčka na vaše zvíře a tato vajíčka potom spadnou na postel a na další tkaniny v domě. Pokud se chcete blech zbavit jednou provždy, musíte se zbavit všech vajíček, která máte na koberci či v posteli a důkladně vysát celý dům. Nezapomeňte vyluxovat také všechen čalouněný nábytek, záhyby v nábytku, rohy všech místností a všechna ostatní místa, kde se zablešená zvířata pohybovala.
Třepení, lomivost nehtů ve vrstvách („onychoschisis“) a jejich snížená kvalita jsou častý jev, který lze diagnostikovat až u 20 % populace. Častěji tento problém postihuje ženy a obtíže jsou zřetelnější od podzimu do jara. Jev souvisí s množstvím vody v rohové vrstvě pokožky a nehtové ploténce. Udává se, že pokud je v uvedené tkáni méně než 16 % vody, dochází k přesychání pokožky a lomivosti nehtů. Časté máčení rukou do mycích prostředků vede ke smývání ochranné vrstvy a k následnému rozvoji „onychoschisis“. Je také třeba myslet na nedostatek železa.
Podélné rýhování a zvýšená podélná lomivost nehtů vzniká v souvislosti s častým mytím rukou, práci ve vlhkém prostředí. Obdobný jev lze pozorovat při zvýšené funkci štítné žlázy, nedostatku vitamínu A nebo B, podvýživě, nedostatku vápníku. Při nedostatku železa se může tento problém kombinovat s „koilonychií“. Poškozením nehtového lůžka vznikají na nehtových ploténkách bělavé tečky („leukonychia punctata“), plošky nebo pruhy (“leukonychia striata“). Původcem jsou drobná traumata, způsobená například při manikúře. Příčné pruhy („leukonychia transversa“) jsou projevem krátkodobého poškození nehtového lůžka, například při infekcích (spála, spalničky) nebo při otravách arzénem, thaliem, po chemoterapii. Podlouhlé pruhy („leukonychia longitudinalis“) jsou přítomné u pacientů s onemocněním „dyskeratosis follicularis“ neboli „morbus Darier“. Snížené hladiny bílkoviny albuminu v krvi (hypoalbuminemie) vede ke vzniku „Muerckových linií“. U pacientů s cukrovkou, cirhózou jater nebo chronickým srdečním selháváním vzniká obraz „Terryho nehtů“. „Half-and-half“ nehty jsou patrné u pacientů se selhávajícími ledvinami. Úplné zbělení nehtových plotének lze vidět u pacientů s cirhózou jater.
Miskovitě prohnutý nehet může být patrný u dětí bez souvislosti s jiným onemocněním. U dospělých je průvodním znakem nedostatku železa a s ním spojené chudokrevnosti, provází stavy podvýživy. Také bývá jedním z příznaků nadměrné činnosti štítné žlázy (thyrotoxikózy). Miskovité prohnutí lze rovněž pozorovat na některých prstech u takzvaného Raynaudova fenoménu (onemocnění s poruchou prokrvení prstů ruky nebo nohou). Vrozené poruchy typu koilonychie jsou vzácností. Onemocnění může ojediněle vzniknout i jako výsledek drobného poškozování nehtového lůžka v zaměstnání, například u automechaniků a „pradlen“ (časté
Kožní rohy mají různé velikosti, obvykle bývají do 1 cm, historicky jsou však popsány případy kožních rohů délky přes 10 cm. Ačkoli jsou nejčastěji benigního, tudíž nezhoubného charakteru, řadí se ke kožním prekancerózám, což je stav předcházející vzniku zhoubného nádoru. Diagnózu lze stanovit na základě charakteristického vzhledu afekce a histologického vyšetření tkáně odebrané z postiženého místa.