U dětí s opakovanými infekcemi horních cest dýchacích (ale i u alergických dětí) bývá velmi často zvětšená nosní mandle. Ta může tlačit na trubici spojující střední ucho s nosohltanem, čímž se vytvářejí příznivé podmínky pro vznik zánětu středního ucha a s ním spojený výtok z ucha.
Vnější ucho tvoří boltec a vnější zvukovod až po ušní bubínek. Zánět v této oblasti vzniká v důsledku zanesení infekce zvenku do ucha nebo přesunem infekce ze středního ucha. K prvotním příčinám se řadí nadměrná vlhkost (po potápění se), nadměrná suchost (narušení ochranné funkce ušního mazu při ekzému a jiných kožních onemocněních), mechanické poškození (při čištění nebo cizím tělesem).
Zánět vnějšího ucha se projevuje zejména bolestí (často poměrně silnou), jež se zvětšuje při pohybu sanice, ale i tlakem na boltec. Dalším příznakem bývá výtok z ucha. Otok sliznice a bubínku dohromady se sekretem zužuje zvukovod, čímž se zhoršuje sluch. Přestože je léčba zánětu vnějšího ucha jednoduchá, měla by probíhat pod dohledem lékaře. Při léčbě se podávají ušní kapky obsahující antibiotika a léky tlumící bolest. Než se ucho dítěte úplně zahojí, neměla by se do něj dostat voda.
K otoskopickému vyšetření potřebuje lékař široké ušní zrcátko, které se nazývá otoskop. Je z kovu, a zatímco jeden jeho konec má tvar trychtýře, díky čemuž si může lékař prostor ucha prohlédnout, druhý konec směřující do ucha pacienta je tvořen kovovou trubičkou. Součástí otoskopu je rovněž zdroj světla. Samotný průběh vyšetření není nijak komplikovaný. Pacient se posadí, dívá se rovně a snaží se nehýbat. Lékař nejprve prohlédne zrakem ušní boltec a ústní zevního zvukovodu a následně zatlačí na boltec směrem dozadu a vzhůru, aby se vyrovnalo esovité zakřivení zvukovodu. Díky tomu lze následně do zvukovodu zavést ušní zrcátko a se zdrojem světla (čelní lampa, baterka a podobně) daný prostor prohlédnout. Lékař zavádí nástroje k vyšetření vždy citlivě a krouživými pohyby, takže se ničeho neobávejte. Jak přesně vyšetření probíhá, se můžete podívat tady: ušní vyšetření video.
Nejčastějším důvodem vyšetření na ORL bývá zánět vnitřního ucha, ucpání zvukovodu mazovou zátkou, lokální či plošný zánět zevního ucha či protržení bubínku. Příčina obtíží bývá často neznámá. V případě ucpání zvukovodu mazovou zátkou bývá důvodem nadměrná produkce mazu, někdy také neoptimální anatomická stavba zakřivené části zvukovodu. Zátku pak lékař jednoduše odstraní. Zánět zevního zvukovodu neboli furunkl vzniká v důsledku poruchy mazových žláz v zevním zvukovodu a lékař při tomto nálezu obvykle nasazuje antibiotika. V případě plošného zánětu zevního ucha je postižen celý zvukovod a vyvolat ho mohou plísně, bakterie a další dráždidla. Léčebný postup se pak vždy zvolí v závislosti na příčině zánětu. Zánět středního ucha je častým onemocněním především u dětí, a to kvůli postupu infekce z horních cest dýchacích. Poznat ho lze podle horečky, bolesti či zalehnutí ucha, malé děti si na postižené ucho také lehají a sahají. Zánět středního ucha se léčí takzvanou paracentézou neboli propíchnutím bubínku, v některých případech bubínek sám praskne.
Bolest uší může být trvalá nebo s měnící se intenzitou. Je možné její zhoršování v určitých situacích, při konkrétních polohách hlavy, pohybech nebo při tahu za boltec. Bolest může být provázena svěděním či výtokem z ucha. Objevuje se též zalehnutí, snížení sluchu, v některých případech též horečka. Ušní výtok mívá různé podoby, z ucha může vytékat krvavá, hnisavá či čirá tekutina.
Lifting obličeje je plastická operace obličeje a také krku. Tento zákrok se provádí při povolení a poklesu kůže s tvorbou vrásek na obličeji. Plastická operace obličeje se provádí v kombinaci místního znecitlivění s celkovou nitrožilní anestezií. Chirurgický řez se vede z vlasaté části spánkové krajiny směrem dolů před boltcem, kolem ušního lalůčku a pokračuje do rýhy za boltec. Při této operaci plastický chirurg nejen odstraní nadbytek kůže na krku a obličeji, ale vypne i podkožní vazivově-svalové struktury (SMAS lifting). Tím se dosáhne nejen trvalejšího vypnutí kůže, ale dojde i k vyhlazení vrásek obličeje a krku. Je třeba poznamenat, že pouhým odstraněním přebytku kůže obličeje a jejím vypnutím by se nedosáhlo tak dlouhodobého výsledku, protože kůže obličeje a krku by velmi rychle znovu povolila. Právě SMAS lifting však výrazně prodlouží efekt této operace. Výsledná jizva je pak při hladkém hojení patrná pouze jako nenápadná čára v oblasti spánku a za boltcem. Hospitalizace po liftingu obličeje trvá jeden až dva dny a pacient je propuštěn s obvázanou hlavou. Obvaz se 5. den po operaci odstraní a klient si může opatrně umýt vlasy. Poté už obvaz není nutný. Stehy jsou většinou vstřebávací, takže není nutné jejich odstranění. Otoky a modřiny po liftingu mohou přetrvávat 2–3 týdny. Po tuto dobu je nutné vyhýbat se fyzické námaze a zbytečně se nepředklánět. Kancelářská práce je možná po odstranění obvazu už 5. den, ale pacient musí počítat s tím, že v obličeji budou přetrvávat modřiny a otoky. 14 dní po liftingu se začíná s tlakovou masáží jizev. Prstem se zatlačí na jizvu, drží se 30 sekund, pak se tlak povolí a prst se posune na jiné místo jizvy. Tyto masáže je třeba opakovat několikrát denně. Předpokladem k provedení výkonu liftingu je dobrý celkový zdravotní stav a příznivý stav kůže na obličeji bez hnisavých ložisek nebo kožních onemocnění.
Vysoké množství kyseliny močové v krvi způsobuje jednu z nejbolestivějších forem artritidy, a to dnu. Což je vlastně nemoc kloubů. Jedná se o metabolické onemocnění, kdy ledviny mají zpomalenou schopnost vylučovat právě kyselinu močovou. Ta se většinou z těla vylučuje močí, ale pokud toho tělo není schopné, začíná se kyselina usazovat v kloubech ve formě krystalků, které způsobují těžký zánět a velice silně bolí. Často se bolest projevuje v noci nebo v ranních hodinách. Bolavý kloub je oteklý, zarudlý, horký a velice citlivý. Kůže v okolí kloubu bývá také zarudlá, napjatá, horká a lesklá. Postižený může mít zvýšenou teplotu, zimnici či malátnost. Nemoc postihuje nejčastěji muže mezi 40. a 50. rokem. Nejvíce postiženými místy jsou palec u nohy, hlezenní kloub, zápěstí nebo boltec u ucha. Při dlouhotrvající dně může dojít k poškození velkých kloubů i ledvin. Vyšší koncentrace kyseliny močové vzniká v důsledku nadměrné konzumace masa, luštěnin, vnitřností nebo přílišné konzumace alkoholu, ale ne u všech lidí se vyšší hladina kyseliny močové vyvine v dnu.
Dna je jedna z nejbolestivějších forem artritidy, nemoci kloubů. Jedná se o metabolické onemocnění s vysokým množstvím kyseliny močové v krvi. Ledviny mají zpomalenou schopnost vylučovat právě kyselinu močovou. Ta se většinou z těla vylučuje močí, ale pokud toho tělo není schopné, začíná se usazovat v kloubech ve formě krystalků, které způsobují těžký zánět a velice silně bolí. Bolest se často projevuje v noci nebo v ranních hodinách. Bolavý kloub je oteklý, zarudlý, horký a velice citlivý. Kůže v okolí kloubu bývá také zarudlá, napjatá, horká a lesklá. Postižený může mít zvýšenou teplotu, zimnici či malátnost. Nemoc postihuje nejčastěji muže mezi 40. a 50. rokem. Nejvíce postižená místa jsou palec u nohy, hlezenní kloub, zápěstí nebo boltec u ucha. Při dlouhotrvající dně může dojít k poškození velkých kloubů i ledvin. Vyšší koncentrace kyseliny močové vzniká důsledkem nadměrné konzumace masa, luštěnin, vnitřností nebo při přílišné konzumaci alkoholu, ale ne u všech lidí se vyšší hladina kyseliny močové vyvine v dnu.
Usazování kyseliny močové na kloubech lze zabránit léky, ale hlavně dietou. Bohužel budete muset vyřadit z jídelníčku určité potraviny. Vysoké množství kyseliny močové v krvi způsobuje jednu z nejbolestivějších forem artritidy, a to je dna. Což je vlastně nemoc kloubů. Jedná se o metabolické onemocnění, kdy ledviny mají zpomalenou schopnost vylučovat právě kyselinu močovou. Ta se většinou z těla vylučuje močí, ale pokud toho tělo není schopné, začíná se usazovat v kloubech ve formě krystalků, které způsobují těžký zánět a velice silně bolí. Často se projevuje v noci nebo v ranních hodinách. Bolavý kloub je oteklý, zarudlý, horký a velice citlivý. Kůže v okolí kloubu bývá také zarudlá, napjatá, horká a lesklá. Postižený může mít zvýšenou teplotu, zimnici či malátnost. Nemoc postihuje nejčastěji muže mezi 40. a 50. rokem. Nejvíce postiženými místy jsou palec u nohy, hlezenní kloub, zápěstí nebo boltec u ucha. Při dlouhotrvající dně může dojít k poškození velkých kloubů i ledvin. Vyšší koncentrace kyseliny močové vzniká důsledkem nadměrné konzumace masa, luštěnin, vnitřností nebo přílišnou konzumací alkoholu, ale ne u všech lidí se vyšší hladina kyseliny močové vyvine v dnu.
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu kosti skalní (os petrosum). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Částmi kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou 3 polokruhovité kanálky, v
Ušní boltec zachytí zvuk ve formě zvukové vlny. Zevní zvukovod přivede tuto zvukovou vlnu k bubínku. Bubínek je blanka, na které jsou srostlé tři kůstky (kladívko, třmínek a kovadlinka). Nárazem zvukové vlny se bubínek a s ním i kůstky rozkmitají. Tím došlo k přenosu zvukové vlny do středního ucha. Kmity jsou ze středního ucha přeneseny do hlemýždě, ve kterém jsou tři řady vnějších a jedna řada vnitřních vláskových buněk. Vnější vláskové buňky jsou rozkmitány. Zvukové vlny jsou převedeny na nervové bioelektrické impulsy, které jsou dále odeslány do systému vnitřních vláskových buněk, kterých je však už jenom jedna řada. Každý decibel je zachycen jinými vláskovými buňkami. Vysoké tóny se zachycují hned na začátku hlemýždě, kdežto nízké až u vrcholu hlemýždě. Z vnitřních vláskových buněk jdou impulsy sluchovým nervem do dvou sluchových drah, které se vzájemně kříží v míše. Sluchové dráhy odvedou impulsy do kůry mozkové, kde je centrum sluchu a řeči.
Pokud je na této dráze cokoliv špatně, projeví se to poruchou či ztrátou sluchu, která může mít charakter dočasný nebo i trvalý.
Operace slinných žláz se provádí v celkové anestézii na centrálních operačních sálech ORL oddělení.
Podčelistní slinná žláza se odstraňuje vždy celá. Kožní řez je veden zevně na krku pod dolním okrajem žlázy, souběžně s hranou dolní čelisti, v délce 5–8 cm. Přes podkoží a sval napínající kůži se lékař dostane na žlázu, kterou postupně odstraní. To může být obtížné při větších zánětlivých srůstech v okolí žlázy. Cévy vedoucí kolem žlázy do tváře se podvážou. Chrání se pod žlázou probíhající nerv, který hýbe příslušnou polovinou jazyka. Blízko žlázy probíhají 2 tenké větve lícního nervu, které vedou ke svalům dolního rtu a kožnímu svalu na přední straně krku a inervují je. Tyto jemné větve se snaží operatéři chránit. Dále se vypreparuje a podváže vývod slinné žlázy do dutiny ústní. Do rány se zavede drén, vyvede se přes kůži zevně na krk a nasadí se na něj podtlaková nádobka (Redonův drén). Odsává tak z rány tekutinu s krví, která se po operaci v ráně tvoří. Rána se zašije ve 2 vrstvách a kůže na krku se šije „neviditelným“, intradermálním stehem. Zevně se přikládá na ránu kompresivní obvaz. Drén z rány se vytahuje 2. až 3. den po operaci, kožní steh 7. až 10. den. Je-li hojení rány normální, je pacient propuštěn z oddělení domů 5. až 7. den.
Příušní žláza. Operace příušní žlázy je náročnější a také rizikovější výkon. Kožní řez se vede těsně před ušním boltcem, dále pokračuje pod ušním lalůčkem dozadu za boltec a odtud se řez stáčí dolů podél kývače na krk. Obnaží se příušní žláza. Vyhledá se kožní nerv vedoucí k ušnímu lalůčku, ale protože brání přístupu ke žláze, zpravidla se přerušuje. Největším rizikem operace příušní žlázy je poškození lícního nervu, který prochází přímo žlázou a inervuje mimické svaly obličeje. Základem operace je proto vyhledání kmene lícního nervu při jeho vstupu do žlázy a dále preparace všech jeho větví procházejících žlázou. Tato část operace se provádí s pomocí takzvaných lupových brýlí, které zvětšují obraz operačního pole. Cílené vyhledání lícního nervu dává větší naději, že nerv nebude poškozen, než odstraňování nádoru ze žlázy „naslepo“ bez identifikace nervu. Nepodaří-li se najít hlavní kmen nervu, snaží se operatér identifikovat jeho periferní větve po výstupu ze žlázy a po nich pak postup
Sialoadenitis (anglicky sialadenitis) je zánětlivé postižení slinných žláz z celkových nebo místních příčin. Vyskytuje se při snížené tvorbě slin, snížené hygieně dutiny ústní, nesprávně léčené cukrovce, u nezdravého chrupu, u tvorby slinných kamínků.
Zánět slinných žláz se dělí dle původu na imunosialoadenitidy a infekční sialoedenitidy.
Imunosialoadenitidy: Tato skupina zahrnuje záněty na základě autoimunitní reakce. Nejznámější je Sjögrenův syndrom. Tato nemoc se projevuje ztrátou funkce slinné žlázy, tedy sníženou tvorbou slin.
Léčbou jsou imunosupresiva a kortikoidy.
Infekční sialoadenitidy: Tuto skupina se dělí na virové, bakteriální a specifické (syfilitické, tuberkulózní a plísňové) záněty.
Akutní virová sialoadenitida je známá jako příušnice. Jejím původcem jsou paramyxoviry, které mohou napadnout i sluchový nerv a může dojít k hluchotě. U mužů pak často dochází k postižení varlat a sterilitě. Virus je přenášen kapénkovou infekcí, pomnoží se v dýchacích cestách a dostává se do lymfatických uzlin a do slinných žláz. Postižená bývá příušní žláza, společně s ní mohou být zasaženy i žlázy podčelistní a podjazykové, což se projevuje jako těstovité a bolestivé zduření, kvůli kterému odstává ušní boltec. Nemocný má rovněž zvýšenou teplotu. Nemoc většinou odeznívá po 10 dnech. Léčí se pouze symptomy. Podávají se léky proti teplotě a bolesti.
Akutní bakteriální sialoadenitida je onemocnění, u kterého se většinou jedná o přestup infekce z dutiny ústní, což se častěji děje u dehydratace, snížené funkci slinné žlázy, špatné ústní hygieně, zánětech v ústní dutině a hltanu. Postižená žláza je zduřelá, kůže kolem ní zarudlá, z vývodu žlázy vytéká hnis. Pro potvrzení diagnózy se provádí ultrazvuk a odebrání hnisu na zjištění patogenu. Léčí se antibiotiky, nutná je rehydratace, podávají se sialogoga, pilokarpinové kapky, je nutné dodržovat zvýšenou ústní hygienu a podobně. V případě vytvoření abscesu je nutné provést zevní incizi společně s drenáží.
Chronické bakteriální sialoadenitidy se vyskytují u žláz, které jsou nějak postižené, například jsou rozšířeniny ve vývodech slinných žláz nebo je funkce žlázy narušená a tvorba slin snížená. Většinou se jedná o jednostranný zánět. Žláza je bolestivě zduřelá a tvoří se mléčně zakalená slina. Může dojít i k posunu do akutního stadia. Pro potvrzení diagnózy se provádí si
Ucho je velmi složitý párový orgán, který dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20 – 20 000 hertzů (tento rozsah frekvencí se uvádí u mladých lidí, ve vyšším věku se rozsah rozsahu frekvencí zmenšuje). Aby toho bylo ucho schopno, musí perfektně fungovat, což není vždy jednoduché, protože se skládá z mnoha částí, které mohou třeba přestat z nějakého důvodu dočasně (ale i trvale) fungovat, jak mají. Lidské ucho se skládá ze tří hlavních částí a každá z nich se skládá z částí dalších: vnější ucho tvoří boltec, vnější zvukovod a bubínek, střední ucho začíná bubínkem a patří sem ještě kladívko, kovadlinka a třmínek. Z tohoto ucha vede do nosohltanu Eustachova trubice, vnitřní ucho tvoří kostěný labyrint z polokruhovitých kanálků, vejčitého váčku, kulovitého váčku a hlemýždě.
Řada lidí trpí na nemoci, nebo různé problémy s ušima, jako jsou například záněty středního ucha, zvonění v uších, zalehnutí ucha, zalepení ucha, ale problém mohou dělat i polokruhovité kanálky vnitřního ucha, jejich porucha může způsobit pocit, že se okolí točí.
Onemocnění dna má několik klinických obrazů a s tím jsou spojeny i různé projevy.
Dělení:
asymptomatická hyperurikemie
akutní dnavý záchvat
období interkritické dny
chronická tofózní dna
Asymptomatická hyperurikemie: Riziko vzniku dnavé artritidy se zvyšuje s hladinou urikemie, při vysoké urikosurii roste riziko litiázy (tvorby kamenů).
Zvláště vysoké riziko záchvatu je při urikemii nad 540 µmol/l.
Akutní dnavý záchvat: Objeví se prudká, nesnesitelná, narůstající bolest v kloubu, vzniklá nejčastěji v noci. Kůže nad kloubem je horká, lividní, napjatá a lesklá. Po odeznění záchvatu se často olupuje. Nejčastěji je postižen kořenový kloub palce nohy, dále je častý výskyt dnavé artritidy v TC kloubu a v kolenním kloubu. Obvykle se jedná o postižení monoartrikulární. Akutní záchvat trvá několik dní až 6 týdnů.
Období interkritické dny: Jedná se o období mezi záchvaty. Zpravidla platí, že čím mladší je pacient při první atace, tím těžší je průběh onemocnění (vyšší frekvence záchvatů, polyartrikulární postižení). Frekvence záchvatů je u jednotlivců velmi rozdílná.
Chronická tofózní dna: Je charakterizována přítomností tofů obsahujících depozita natrium urátu. Tofy mohou být lokalizovány v měkkých tkáních (ušní boltec, kořenový kloub palce nohy, ulnární okraj předloktí, lokty, v okolí drobných ručních kloubů, Achillovy šlachy). V kostech jsou lokalizovány v subchondrální kosti a jsou průkazné na rentgenovém snímku (vytvářejí typická cystická projasnění). Tofy mohou být přítomny i v kloubní chrupavce a synoviálním pouzdře, poté dochází ke chronické synovitidě a destruktivní artropatii. Sekundárně vzniká osteoartróza. Tyto změny mohou vést k rozvoji těžkých deformit. Někdy se tofy mohou provalit ven a vyprazdňují se křídovité hmoty, sekundárně se tofy mohou infikovat.
Otoskopie může být pro některé pacienty trochu nepříjemná, ale rozhodně to je bezbolestná vyšetřovací metoda. Celé vyšetření navíc zabere jen pár minut. Pokud máte zduřelou část zevního ucha či kožní defekt, tak pro vás tlak na boltec směrem dozadu a vzhůru a následné zavedení ušního zrcátka mohou být trochu bolestivé.
