BUŇKA je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Oplodnění (též oplození nebo fertilizace) je splynutí dvou pohlavních buněk (gamet) v zygotu za účelem zformování nového organismu. U živočichů tento proces zahrnuje fúzi spermie s vajíčkem, což vede ke vzniku zygoty a jejímu následnému vývoji v embryo a plod. Podle živočišného druhu může oplodnění proběhnout uvnitř těla samice (vnitřní oplození) nebo mimo ně (vnější oplození). Celý proces vývoje nových jedinců se nazývá rozmnožování.
Průběh oplodnění
Podmínkou schopnosti počít dítě je oplodnění, jehož úspěch je ovlivněn v prvé řadě plodností. Pokud jsou oba partneři zdraví, dochází k oplodnění ženy v období její ovulace při nechráněném pohlavním styku, kdy po ejakulaci spermatu do poševního otvoru ženy pronikne mužská pohlavní buňka, spermie, do ženské pohlavní buňky, vajíčka (ovum).
Žena se rodí s několika miliony vajíček, která se vyvíjí ve vaječnících. Z nich dozraje a při ovulacích se uvolní jen několik set. Ostatní zanikají. Dlouhá přítomnost vajíček v organismu ženy zvyšuje riziko jejich poškození, na rozdíl od spermií muže, jež neustále vznikají v milionových množstvích. Tím stoupá u matek vyššího věku riziko narození dětí s vrozenými vadami. Vajíčko, stejně jako spermie, obsahuje polovinu dědičné informace, tj. poloviční počet chromozómů. Patří k největším buňkám lidského těla. Vzácněji se mohou uvolnit dvě i více vajíček, a pokud jsou oplodněna, rodí se dvojvaječná dvojčata. Mužská pohlavní buňka vzniká ve varlatech. Její vývoj trvá asi 10 týdnů. Zralá spermie má hlavičku s jádrem a dlouhý bičík, který jí umožňuje pohyb. Čekají v nadvarleti, odkud jsou při ejakulaci ve spermatu vypuzeny spolu s produkty prostaty a semenných váčků. V ejakulátu je 50–100 milionů spermií v 1 mililitru.
Během pohlavního styku se do pochvy dostávají miliony spermií. V období ovulace je hlen v děložním hrdle hustější a sperma může do vaginy pohodlně vplout. Ke splynutí dochází v jednom ze dvou vejcovodů ženy, podle toho, který vaječník je při ovulaci právě aktivní. Do vejcovodu putuje pouze asi 2 000 spermií, výhradně jediná se přichytí na povrchu vajíčka a pronikne jeho vnějším obalem. Jen nejsilnější, nejrychlejší a nejzdravější se pomocí bičíku k vajíčku dostane, ostatní po cestě slábnou a zanikají. Vajíčko může žít až 36 hodin, spermie přibližně 24 hodin. K oplodnění tudíž dochází asi do 24 hodin po ovulaci, přičemž si mužská spermie zachovává v ženském ústrojí schopnost přežívat a proniknout do vajíčka ještě dva dny po ejakulaci. Jedná se tedy o velmi jemný mechanismus, kdy vhodné načasování pohlavního aktu zvyšuje možnost početí. Plodnost závisí na mnoha faktorech, ale nejdůležitější je uvědomit si, že plodné období se omezuje na rozmezí tří dnů v měsíci. Proto je dobré mít pro vytvoření nejvhodnějších podmínek k zajištění oplodnění pohlavní styk v den ovulace. Početí nezávisí na četnosti pohlavních styků. S množstvím ejakulace klesá množství a aktivita spermií. Je vhodné zdržet se několik dní před ovulací pohlavního styku, tím se vyprodukuje vyšší množství čilých spermií.
Erytrocyty jsou červené krvinky. Význam řeckého slova je erythros – červený a kytos – buňka. Červená krvinka je nejběžnější krevní buňka. Její funkcí je zejména přenášení kyslíku z plic do ostatních tělních tkání. Erytrocyty obsahují červené krevní barvivo hemoglobin, které váže kyslík. Erytrocyty zanikají cca za 120 dní.
Lidské červené krvinky jsou menší než většina ostatních lidských buněk, jejich rozměr je přibližně 7,4 x 2,1 µm. Typická červená krvinka obsahuje zhruba 265 milionů molekul hemoglobinu, z nichž každá obsahuje čtyři hemové skupiny. Ženy mají kolem 4,8 milionu červených krvinek v 1 mm³ krve, muži ve stejném objemu asi 5,4 milionu. Lidé trvale žijící ve vyšších polohách s nižším obsahem atmosférického kyslíku mají větší množství erytrocytů než lidé z nížin. Červené krvinky jsou nejpočetnější buněčnou složkou krve. 1 mm³ obsahuje zhruba 4 až 11 tisíc bílých krvinek a 150 až 400 tisíc krevních destiček. V červených krvinkách zdravého člověka je vázáno cca 3,5 g železa, což je více než ve všech zbývajících tkáních dohromady.
Červené krvinky nemají jádra, tudíž se nedovedou samy dělit a množit, a proto se neustále tvoří v kostní dřeni velkých kostí během procesu zvaného erytropoéza. Erytropoéza je stimulována hormonem erytropoetinem, který je tvořen v ledvinách. Tvorba erytrocytů trvá zhruba sedm dní a jejich životnost je 100–120 dnů. V této době je z erytroblastů v kostní dřeni vypuzeno jádro, to na své membráně vystavuje fosfatidylserin a láká makrofágy, které pomocí DNáz buněčné jádro stráví. Staré či poškozené krvinky jsou pak obklopeny fagocyty, odbourány a jejich stavební materiál je uvolněn zpět do krve. Červené krvinky jsou odstraňovány především ve slezině. Hem z molekul hemoglobinu je vyloučen jako bilirubin.
Funkce erytrocytů spočívá v jejich cirkulaci krví mezi plícemi a buňkami všech tkání těla. Buňkám přinášejí erytrocyty kyslík a místo něj si berou oxid uhličitý, který buňky produkují jako odpad, a transportují ho do plic, kde se vydýchá z těla ven. Zralé erytrocyty jsou bezjaderné buňky a obsahují velice důležité červené krevní barvivo, takzvaný hemoglobin, který dává krvi červenou barvu. Právě na hemoglobin se váže kyslík nebo oxid uhličitý. Erytrocyt je pružný, a proto se může různě deformovat, aby se dostal i do nejužších cév. Postupně však svou pružnost ztrácí a je náchylnější k poškození v oběhu, až se nakonec rozpadne ve slezině. Proto je slezina je nazývána „pohřebištěm erytrocytů“. Části krvinek se recyklují a vytvoří základ pro další krevní buňky. Lidské tělo si takto šetří svůj stavební materiál.
Co je melanin? Z chemického hlediska je odvozen z aminokyselin tyrosinu či tryptofanu, které jsou oxidovány a polymerizovány. Nejběžnější formou je hnědočerný polymer eumelanin. Další běžná forma je červenohnědý polymer feomelanin, který je zodpovědný za zrzavé vlasy a pihy. Oba mají mírně odlišnou chemickou strukturu.
Melanin chrání pokožku proti poškození světlem. Pokožka nesmí být nadměrně vystavena světelnému UV záření. Udává se, že nesmí docházet k oxidaci kyseliny listové v pokožce, ale při nedostatku světla by zase nemohl vznikat vitamín D. Melanin pohlcuje především ultrafialové záření, čímž zabraňuje tvorbě volných radikálů a chrání DNA buněk před poškozením a vznikem zhoubného nádoru melanomu.
V lidské kůži je tvorba melaninu stimulována v okamžiku, když dojde k poškození DNA. Pokožka tak při opalování hnědne. Různé lidské rasy mají geneticky zakódované odlišné barvy pleti, což zřejmě záviselo na tom, v jak intenzivním slunečním záření se daná populace vyvíjela. Buňka, v níž vzniká melanin, se označuje melanocyt a je zodpovědná za pigment.
Melanocyt čili pigmentová buňka je typ živočišných buněk roztroušených ve svrchní vrstvě pokožky, ve vlasových folikulech, v oční živnatce, ve vnitřním uchu, mozkových plenách, kostech i v srdci. Melanocyty produkují pigment melanin a jsou neuroektodermálního původu. Melanocyty jsou buňky s mnoha výběžky, jimiž se napojují na přilehlé keratinocyty. V cytoplazmě melanocytů jsou zvláštní organelové struktury, takzané melanozomy. Se vzrůstající velikostí melanozomů se dá usuzovat na temnější barvu pleti. Pokud jsou pokožkové buňky vystaveny UV záření, dochází k produkci intermedinu (melanocyty stimulující hormon, MSH), který podporuje tvorbu melaninu v melanozomech. Melanin se poté po malých částech předává do sousedních keratinocytů a způsobuje zde opálení.
Nadměrnou lokální činností melanocytů vznikají různé skvrny, například pihy (ephelides), kávové skvrny („café-au-lait“) či některá lentiga. Horší bývají melanocytové névy, z nichž se může vyvinout maligní melanom.
Vlasové barvivo (melanin) je uloženo převážně v kortexu a částečně v medule.
Naše kůže každých 28 dní obmění celý svůj povrch, při němž se odumírající buňky dostávají na povrch, kde se odlupují a uvolňují místo buňkám mladším. V případě lupénky se kožní buňky obnovují ale mnohem rychleji a navíc tento cyklus trvá jen několik dní (méně než 28). Takovýto proces rychlejší tvorby kožních buněk je naprosto normální v případě nějakého poranění. V této situaci potřebujeme zacelit ránu a je tento nárůst buněk žádoucí. Avšak u nemocných lupénkou se přehnaně rychlá obnova kůže projevuje olupováním přebytečné kůže a vznikají tak známá ložiska lupénky.
V současné době se vědci domnívají, že důvodem, proč se zvýšená tvorba kožních buněk děje, je špatná genetická informace buněk. Genetičtí odborníci vědí, že občas se nějaká buňka změní a jako taková by měla být zničena imunitním systémem. V případě lupénky však zničena není a dál předává špatnou genetickou informaci při svém množení.
Lupénka ze stresu
Dnes již víme o faktorech, které mohou lupénku zhoršit nebo dokonce vyvolat. Patří sem nejen stres, ale i alkohol, konzumace mastných jídel, nechráněný pobyt na slunci, poranění kůže atd.
Vědci zjistili, že zvýšená hladina mastných kyselin, které se nacházejí v membráně buněk způsobuje, že buněčný kopírovací sytém se pokazí a začne produkovat nadbytečné množství kožních buněk. Tuto anomáli způsobuje především mastná kyselina kyselina arachidonová. Když tedy dokážeme vhodným způsobem zamezit zvýšené hladině kyseliny arachidonové, tak máme lék na lupénku.
Vědci ověřili tvrzení, že je-li nízká hladina kyseliny arachidonové v buněčných membránách, nevzniká pak žádná lupénka.
Nastává zde otázka, kterými látkami dokážeme hladinu kyseliny arachidonové bezpečně snížit? K tomu probíhá výzkum, který má odhalit účinné látky, jenž by mohly být inhibitory kyseliny arachidonové, tedy že by tlumily, popřípadě pohlcovaly, její množství.
Některé informace z tohoto výzkumu již unikly a my vám nyní přinášíme několik poznatků o doplňcích, které mají vliv na léčbu lupénky z pohledu komplementární terapie snižování hladiny kyseliny arachidonové.
Nutriterapie je vhodná naprosto pro každého včetně dětí anebo dospelých osob. Nabízí buňce živiny, které jsou pro ní nepostradatelné.
"Pokud by člověk jedl zdravě, pak by žádnou nutriterapii nepotřeboval. To je ovšem v dnešní době prakticky nemožné a průmyslově vyráběné potraviny jsou plné toho, co by obsahovat neměly (aditiva, stopy pesticidů, zbytky veterinárních léčiv, těžké kovy atd.) a naopak, neobsahují to, co buňka potřebuje (stopové prvky, polynenasycené mastné kyseliny atd.)", říká MUDr. Miloš Rýc a dodává, že nutriterapií je možno začít kdykoli - buď s cílem řešit již existující zdravotní problémy nebo působit preventivně a nemocím předcházet.
Terapie se provádí pomocí úpravy stravovacích návyků a tříměsíční bionutriční terapie (1 měsíc detoxikace a 2 měsíce restrukturalizace) za použití speciálně vyvinutých přípravků od světového leadera v oblasti orthomolekulární medicíny, Laboratoří NUTERGIA® z Francie.
Dalo by se říci, že hydrolyzovaný kolagen je bílkovina krásy, protože tělu v tomto směru poskytuje velké výhody. Obvzláště při společném působení kolagenu, elastinu, keratinu a vitamínu C, poskytuje základní výživu vlasům, řasám, nehtům a kůži. Kolagen je významným pomocníkem v anti-agingu, tedy v oboru zabývajícím se oddálením stáří.
Hlavní účinky kolagenu
Kolagen vrátí mládí.
Jedním z hlavních pilířů mládí a mladého vzhledu je právě kolagen. Ten ovšem postupem času prohrává boj s věkem a naše atraktivita je tatam. Tělo ztrácí sílu, krásu, jas i tón. Do několika měsíců při pravidelném a dlouhodobém doplňování nového kolagenu tyto příznaky zmizí.
Hydrolyzovaný syrovátkový protein je hlavní živinou pro pěknou kůži!
Pokud bychom omezili zcela nebo z části příjem kolagenu ve stravě, tak by se časem naše pokožka úplně rozpadla. Kolagen je bílkovina, která pokožce zajišťuje hladkost a pevnost. Kolagen na sebe také váže vodu, čímž se pokožka hydratuje a pleť pak vypadá hladká a sametová. Kolagen v pokožce pomáhá obnovovat buňky a regenerovat tkáň. Kolagen tak rozjasňuje pleť a zajišťuje jí novou nezbytnou výživu.
Kolagen zpomaluje stárnutí tím, že omezuje vrásky.
První příznakem nedostatku kolagenu v kůži jsou vrásky. Nejdříve se vrásky objeví kolem očí, pak na krku a také na dekoltu. Vrásky jsou způsobeny fyzikálně-chemickými změnami spojenými se stárnutím kůže. Tím jak plyne čas, pokožka postupně přichází o tři důležité stavební prvky:
Kolagen je vlákno z bílkoviny, které dává kůži pevnost.
Elastin je zodpovědný za pružnost pokožky.
Glykosaminoglykan, který v pokožce zadržuje vodu a udržuje ji vláčnou.
Tyto ztráty v pokožce významně podpoří přímé slunce, kouř a znečištěné ovzduší, ale také i šňupací tabák může tento proces urychlit. Hydrolyzovaný kolagen dává pokožce možnost vybudovat si s jeho pomocí novou pletivovou strukturu a tím pomáhá kůži, aby byla odolnější, čímž mizí tyto otravné vrásky.
Kolagen dokáže odstranit kožní skvrny!
Pigmentové skvrny, jako jsou pihy, melasma, stařecké skvrny a hnědé skvrny po slunění, jsou častými kožními problémy, které jsou podpořeny intenzivní expozicí UV záření. Melanin pod slunečním zářením výrazně hnědne. Hnědý melanin je nerovnoměrně rozložen v buňkách epidermis, což má za následek vznik nepravidelných tmavých skvrn, kterým říkáme obecně pigmentové skvrny. Kolagen společně s vitamínem C se doporučuje díky jeho schopnosti stimulovat aktivitu melanocytů. To znamená, že takto kolagen pomůže melaninu se v kůži lépe a vyváženě rozprostřít, čímž se sníží rozvoj nových pigmentových skvrn. Doplnění kolagenu má v tomto případě přínos v čerstvějším vzhledu pleti a dokonce ovlivní i její celistvý barevný t
Nejmenší organismy na Zemi představují bakterie. Jsou to jednobuněčné organismy, čili jejich tělo tvoří pouze jedna jediná buňka. Viry jsou ještě mnohem menší. Dosahují polovinu až tisícinu velikosti nejmenších bakterií. Ani jeden virus není prospěšný zdraví. Všechny způsobují nemoci včetně rýmy. Virus je parazit, který se nemůže sám rozmnožovat. Proto vnikne do zdravé buňky člověka, použije materiál této buňky na svou reprodukci a tím ji zničí. Viry se rozmnožují velmi rychle. Za ideálních podmínek se virus může dělit každých dvacet minut, což znamená, že za čtyřiadvacet hodin může mít jeden virus šestnásťmiliónové potomstvo. Proto když zápasíte s virovou infekcí, a o tu při rýmě jde, čas bohužel není na vaší straně. Virus se při infekci stává součástí lidské buňky. Proto se velmi těžko hledá lék, který by ho usmrtil, a přitom nezabil hostitelskou buňku. Situaci ještě ztěžuje fakt, že viry mají velké nadání rychle se měnit. To obrazně znamená, že lék, který by byl proti viru účinný dnes, by mu zítra už třeba neublížil. Z těchto důvodů je cílená léčba virových infekcí velkým problémem, proto je lepší spolehnout se při boji s viry na vlastní obranyschopnost. Efektivní léčba rýmy není známa, proto je třeba se zaměřit na její prevenci.
Buňky zdravé kůže mají cyklus obnovy trvající 28 dní, během této doby se odumírající buňky dostávají na povrch, kde se odlupují. V případě lupénky se kožní buňky obnovují mnohem rychleji, takže tento cyklus trvá pouze několik dní. Důvod, proč k tomu dochází, zatím není zcela jasný. Genetičtí odborníci vědí, že občas se nějaká buňka změní a jako taková by měla správně zaniknout, v tomto případě však nezaniká a dál předává špatnou genetickou informaci.
Melanin chrání proti poškození světlem. Pokožka nesmí být nadměrně vystavena světelnému UV záření. Konkrétněji se udává, že nesmí docházet k oxidaci kyseliny listové v pokožce, ale zase musí mít kůže dostatek světla, aby mohl vznikat vitamín D. Melanin pohlcuje především ultrafialové záření, které mění z 99,9 % na teplo, a tak zabraňuje tvorbě volných radikálů, tím také chrání DNA buněk před poškozením a vznikem zhoubného nádoru, melanomu.
V lidské kůži je tvorba melaninu stimulována hlavně v okamžiku, kdy dojde k poškození DNA. Pokožka tak při opalování hnědne. Různé lidské rasy mají geneticky zakódovanou odlišnou barvu pleti, což bylo zřejmě ovlivněno tím, v jak intenzivním slunečním záření se daná populace vyvíjela. Buňka zodpovědná za vznik melaninu se označuje jako melanocyt. Vzácně dochází i k přílišné produkci melaninu (takzvaný melanismus) nebo je melanin naopak produkován v nižším množství (albinismus).
Psoriáza, také nazývaná lupénka, je autoimunní onemocnění kůže. Projevuje se lokálními záněty pokožky, které jsou nepříjemné a někdy až velmi bolestivé. Poměrně často se potkáváme s problémem, kdy se lupénka vyskytuje i ve vlasech. Lupénku nelze zcela vyléčit, je však možné ji poměrně dobře eliminovat. Je zřejmé, že tam, kde nestačí klasická medicína, přichází na pomoc příroda. Podívejme se na problém trochu blíže.
Buňky zdravé kůže mají cyklus obnovy trvající 28 dní, při němž se odumírající buňky dostávají na povrch, kde se odlupují. V případě lupénky se kožní buňky obnovují mnohem rychleji a tento cyklus trvá pouhých několik dní. Důvod, proč k tomu dochází u nemocných lupénkou, zatím není zcela jasný. Genetičtí odborníci vědí, že občas se nějaká buňka změní a jako taková by měla správně zaniknout. V tomto případě však nezaniká a dál předává špatnou genetickou informaci.
Melanin chrání proti poškození světlem. Pokožka nesmí být nadměrně vystavena světelnému UV záření. Konkrétněji se udává, že nesmí docházet k oxidaci kyseliny listové v pokožce, ale zase musí být dostatek světla, aby mohl vznikat vitamín D. Melanin tedy pohlcuje především ultrafialové záření, které mění z 99,9 % na teplo, a tak zabraňuje tvorbě volných radikálů, čímž chrání DNA buněk před poškozením a vznikem zhoubného nádoru – melanomu.
V lidské kůži je tvorba melaninu stimulována hlavně v okamžiku, kdy dojde k poškození DNA. Pokožka tak při opalování hnědne. Různé lidské rasy mají geneticky zakódované odlišné barvy pleti, což zřejmě záviselo na tom, v jak intenzivním slunečním záření se daná populace vyvíjela. Buňka zodpovědná za vznik melaninu se označuje jako melanocyt. Vzácně dochází i k přílišné produkci melaninu (takzvaný melanismus) nebo je naopak melanin produkován v nižším množství (albinismus).
Těhotenství je proces, během něhož ženy nosí živé potomky od početí (koncepce) do doby, kdy je potomstvo schopno života mimo dělohu. Začíná tedy početím, což je proces oplodnění a formování zygoty (oplozená vaječná buňka po splynutí samčí a samičí gamety), a končí porodem, císařským řezem, potratem nebo interrupcí. Těhotenství trvá asi 40 týdnů od prvního dne posledního menstruačního cyklu do porodu (38 týdnů od oplodnění). Je rozděleno do tří trimestrů. V prvním trimestru hrozí nejvyšší riziko spontánního potratu plodu. Potrat je často výsledkem defektů plodu, jeho rodičů nebo poškození způsobeného po početí.
Nejplodnější období, respektive plodné dny nastávají několik dní po ovulaci, tedy po uvolnění zralého vajíčka z vaječníku. Plodné dny představují poměrně krátké období mezi dvěma menstruacemi, kdy může žena otěhotnět. Obvykle mezi 13. až 14. dnem od prvního dne předcházející menstruace se zrající vajíčko uvolňuje z vaječníku. Tato fáze se nazývá ovulace. Vajíčko je zachyceno trychtýřovitým rozšířením vejcovodu a putuje směrem k děloze. Životnost vajíčka (zárodečné buňky matky) je relativně krátká. K jeho oplození musí dojít nejpozději do 17 hodin po ovulaci. Spermie (zárodečná buňka otce) má schopnost proniknout do vajíčka ještě zhruba 48 hodin po souloži. Vajíčko bývá oplodněno pouze jednou spermií. Spermie pronikají z pochvy velmi rychle, v děloze jsou již za několik desítek vteřin a do jedné hodiny po souloži bývají již na konci vejcovodu.
Plodné dny představují období, kdy je největší pravděpodobnost oplodnění vajíčka. Plodné dny si můžete vypočítat v domácím prostředí tak, že sledujete bazální teplotu (tělesnou teplotu v klidu), která se cyklicky mění během menstruačního cyklu. Plodné a neplodné dny lze také rozlišit pomocí ovulačních testů, jež jsou k dostání v lékárnách, nebo sledováním vzhledu poševního hlenu, který je během ovulace čirý, řidší a táhne se, kdežto během neplodných dnů je zakalený a hustý.
Ganglion na noze je pseudocysta vyplněná hustou rosolovitou tekutinou. Příčina vzniku ganglionu není zcela známa, ale může jít o dlouhodobé přetěžování okolních vazivových struktur či infekci. Infekce může vzniknout buď samotným dlouhodobým přetěžováním, nebo úrazem šlachy či kloubu.
Pro snížení bolestivosti lékař obvykle předepisuje analgetické masti, magnetoterapii, terapeutický ultrazvuk a laser. Fyzioterapeut může na hodinách provádět mobilizace kloubů a uvolňování jednotlivých vrstev měkkých tkání (šlachy, svaly, vazy, kloubní pouzdra). Pokud bolestivost neustupuje nebo je útvar natolik velký, že omezuje hybnost v kloubu či samotné šlachy svalu, přistupuje lékař většinou k operačnímu řešení. Lékař má na výběr ze dvou metod. Může provést prosté odsátí obsahu ganglionu, jehož nevýhodou je, že stačí, aby v prostoru zůstala jedna jediná buňka, a ganglion může znovu narůst. Jako prevence vzniku zánětu v operované tkáni lze do místa aplikovat kortikoidy, které však mají velkou nevýhodu v tom, že vysušují měkké tkáně (šlachy, vazy, kloubní chrupavku) v místě aplikace a činí je tak křehčími a náchylnějšími k prasknutí či vzniku artrózy. Další chirurgickou metodou je vyříznutí ganglionu a důkladné vyčištění okolí šlach a kloubu, proto se odstraňují i tkáně z okolí ganglionu včetně šlachové pochvy a kloubního pouzdra. Po operaci je nutné nosit několik týdnů znehybňující dlahu, aby mohlo dojít ke srůstu operovaných šlach. Vzniklá jizva často vyvolává nové bolesti, otok a lehké omezení hybnosti operovaného segmentu. Bohužel i přes nepochybnou účinnost takovéto operační léčby není vyloučeno, že se ganglion v budoucnu znovu neobjeví.
BioBeam 940 je moderní, vysoce účinný systém světelné terapie určený pro bezbolestnou léčbu pohybového aparátu bez vedlejších nebo negativních účinků. BioBeam 940 je nízkovýkonový úzkopásmový zdravotnický přístroj využívající infračerveného světla ke zmírňování chronické bolesti spojené se všemi typy artritidy, jako je osteoartritida, revmatická a revmatoidní artritida či dnavá artritida, bolesti malých kloubů, nebo k léčbě poruch měkkých tkání, například zánětu šlachy. Může být použit jako alternativa k farmaceutickým přípravkům a fyzioterapii nebo ve spojení s nimi. Jde o účinný fototerapeutický prostředek ke zmírnění bolesti. BioBeam 940 využívá vlastní patentově chráněnou technologii léčebných vlastností infračerveného paprsku o vlnové délce 940 nm, která je účinná při léčbě pohybového aparátu. BioBeam 940 má výrazný analgetický, protizánětlivý a hojivý (biostimulační) efekt, což výrazně snižuje počet lékařských zákroků, množství užívaných léků a s tím spojené odbourání jejich vedlejších a nežádoucích účinků. Biobeam 940 je vhodný i pro domácí použití, poskytuje rychlou úlevu od akutních, chronických, kloubových a revmatických obtíží.
Infralampa Biobeam 940 pomáhá při bolestivých stavech organismu, při poranění pohybového aparátu (poranění kloubů, šlach, svalů a dalších měkkých tkání), při degenerativním postižení kloubů a chrupavek, při úponové bolesti svalů a šlach (například achillodynie, tenisový loket a podobně), zánětlivých onemocněních šlach a svalů, bolesti páteře, ostruhách patní kosti, revmatismu, artróze různé lokalizace, artritidě, synovitidě, bursitidě, při poúrazových stavech ve sportu, při omezené pohyblivosti, bolesti zad a podobných obtížích.
Návod na použití: Přístroj BioBeam lze používat ve dvou režimech, a to v režimu kontinuálním nebo pulzním. Kontinuální režim je základní a měli by ho využívat všichni pacienti, kteří s touto léčbou začínají, nebo je dobré jej používat v případě chronických zdravotních problémů v průběhu celé léčebné kúry. Při použití pulzního režimu nastává silnější biologická odezva. Buňka a její části vnímající světlo mají někdy tendenci při delším použití kontinuálního režimu přizpůsobovat se účinkům světla, čímž se snižuje účinek při zachování stejných aplikačních časů. Tento problém se vyloučí právě použitím pulzního režimu, léčba není invazivní a výsledek je výraznější. Z toho vyplývá, že pacienti při prvních 8–10 aplikacích použijí pouze kontinuální režim a poté začnou používat také režim pulzní. U akutních potíží (například bolestivé pohmožděniny) je dobré použít pulzní režim okamžitě. Příznivé účinky přístroje BioBeam nevnímají všichni pacienti stejně. Někteří pacienti ih
