Antibiotika patří mezi nejčastěji předepisované léky vůbec, a přesto kolem nich koluje obrovské množství nejasností, mýtů i polopravd. Mnoho lidí ví, že „dostal antibiotika“, ale už netuší, o jaký typ jde, proti čemu přesně působí a proč je nutné je dobrat přesně podle doporučení lékaře.
V tomto článku najdete přehledně a srozumitelně zpracovaný seznam antibiotik používaných v humánní medicíně, jejich rozdělení do skupin, hlavní indikace, orientační dávkování i nejčastější nežádoucí účinky – vše v aktuálním kontextu moderní medicíny.
Přehled antibiotik
Antibiotika jsou také rozděleny do tříd podle chemické struktury (aminoglykosidy, amfenikoly, ansamyciny, rifamyciny, cefalosporiny I. generace, cefalosporiny II. generace, cefalosporiny III. generace, cefalosporiny IV. generace, diterpeny, glykopeptidová antibiotika, karbapenemy, linkosamidy, makrolidy – erytromyciny, monobaktamy, antibiotika penicilové řady: úzkospektrá, širokospektrá, polypeptidová antibiotika, chinolony, fluorochinolony, streptograminy, sulfonamidy, tetracykliny, a další.
Antibiotika (ATB) jsou léky pro akutní použití, jejich biologický poločas odpovídá přesně tomu, po kolika hodinách se používají, poté se již v těle přemění a vyloučí a je nutno podat další dávku. To znamená, že pokud jsou podávány po 8 hodinách, v těle jsou 8 hodin, pokud po 12 hodinách, tak jsou v těle 12 hodin.
Beta-laktamová antibiotika (peniciliny, cefalosporiny, monobaktamy, karbapenemy) jsou dle své farmakokinetiky řazena mezi time-dependent ATB. Klíčové u nich je, jakou dobu převyšuje koncentrace léku takzvanou minimální inhibiční koncentraci (MIC). Při perorálním podávání proto nevychází 12hodinový interval jako ideální, vhodnější je 8hodinový, nejvhodnější pak 6hodinový, tam ale prudce klesá ochota pacienta spolupracovat – nechce vstávat v noci, aby užil 1 dávku léku. A proto 8hodinová dávkovací strategie vychází nejlépe. Obdobnou kinetiku mají například i glykopeptidy, mezi které patří vankomycin a teikoplanin, které by bylo ideální podávat kontinuální injekcí (účinek záleží na AUC = area under the curve, tedy na eliminační křivce a MIC).
Pro přesné určení, jak dlouho zůstanou po dobrání antibiotika v krvi, není dostatek údajů. Po monitorování TDM (therapeutic drug monitoring) by se dala určit aktuální koncentrace léčiva, byť již při vysazení 1 dávky nám po notnou dobu účinnost antibiotika vypadne (aminopeniciliny nemají post-ATB efekt jako cefalosporiny, karbapenemy nebo aminoglykosidy). Konkrétně dle specifikace antibiotika lze najít poločas eliminace. To je doba, za kterou koncentrace antibiotika v krvi klesne na polovinu.
Lokalizované infekce se mohou řešit chirurgicky. Přibližně 90 % stafylokoků je rezistentních na běžný penicilin, tudíž se musejí používat takzvané peniciliny inhibující beta-laktamázu (oxacili/methicilin nebo cloxacilin s AMP). Dále se používají makrolidy, cefalosporiny I. a IV. generace, aminoglykosidy, linkosamidy, tetracykliny, glykopeptidy, chloramfenikol, fluorochinolony (+ doplněk Stasea = stafylokokový antitoxin). V případě nosičství se používá lokální antibiotikum mupirocin.
Při podezření na spálovou angínu je nutná návštěva lékaře, který pacienta prohlédne a má-li podezření na bakteriální původ, udělá výtěr z krku. Potvrdí-li se podezření na výskyt streptokoka, pacient užívá antibiotika a léky na snížení horečky. Důležité je i dodržování pitného režimu a klidu na lůžku. Je-li původ virový, podávají se zpravidla jen léky na snížení teploty a zmírnění bolesti v krku.
Zajistěte, aby dítě pravidelně užívalo antibiotikum předepsané lékařem. Nepřerušujte léčbu předčasně, i když příznaky infekce ustoupí a dítě působí zdravým dojmem. Horečku zvládnete přikládáním studených zábalů na lýtka nebo lékařem doporučeným antipyretikem. Trpí-li dítě polykacími obtížemi, vařte mu tekutou nebo kašovitou stravu.
Nejvhodnějším lékem je obvykle penicilinové antibiotikum podávané po dobu 10 dní. Lékem volby je Penicilin V 100 000 IU/kg/d p. o. (obtíže by měly ustoupit po 24–48 hod.), při selhání léčby nebo alergii na penicilin se podávají cefalosporiny (5 dní) nebo amoxicilin s kyselinou klavulanovou, makrolidy. Po ukončení léčby je obvykle prováděno vyšetření moči pro ujištění, zda nedošlo k zánětu ledvin.
Spálovou angínu je nutné doléčit, jinak může později dojít ke značným problémům s klouby, srdečním potížím (šelest aj.), je známo i poškození šedé kůry mozkové. Každou, tedy i spálovou, angínu je nutné „vyležet“, což znamená být v klidu doma do té doby, než je sedimentace zase zcela normální. Člověk, který jde do práce bez lékařské kontroly jenom proto, že se už cítí dobře, hazarduje s vlastním zdravím.
Gram-pozitivní bakterie Corynebacterium minutissimum je citlivá na peniciliny, cefalosporiny I. generace, erytromycin, klindamycin, ciprofloxacin, tetracyklin a vankomycin. Pro léčbu se používají systémové makrolidy (erythromycin nebo azithromycin). Při těžších formách se lokálně používají v gelu aplikovaná antibiotika nebo perorálně erytromycin. Je možná celková léčba antibiotikem (erythromycin), běžnější je léčba místní, spočívající v aplikaci například imidazolových preparátů.
Léčba závisí na původní příčině nemoci. Předpokládaný bakteriální zápal plic se léčí antibiotiky. Pokud má choroba závažný charakter, nemocný je obvykle převezen do nemocnice. Léčení komplikované pneumonie je obtížné a zdlouhavé. Pokud je původcem přechozeného zápalu plic Mycoplasma pneumoniae, což není typická bakterie, takže je odolná vůči mnoha druhům antibiotik (například peniciliny a cefalosporiny), používají se při léčbě makrolidy (erytromycin, azithromycin) nebo tetracykliny (doxycyklin). Antibiotika je vhodné doplnit probiotiky (na podporu střevní mikroflóry), musíme však dodržet dvouhodinový odstup. Při silném, suchém, dusivém kašli se užívají léky na jeho tlumení, a to ve formě sirupů, kapek nebo tablet. Důležitý je příjem tekutin, ideální je čistá voda a neslazený čaj, a adekvátní odpočinek. Očkování proti některým původcům zápalu plic má smysl v rizikových populacích, například očkování proti pneumokoku u rizikových dětí a starých lidí v domovech sociální péče.
Do této skupiny antibiotických látek se také řadí CEFACETRIL, CEFALEXIN (obchodní název antibiotika Cefaclen), CEFALOTIN (obchodní název antibiotika Cefalotin nebo Biotika), CEFAPIRIN (obchodní název antibiotika Cefatrexyl). Tyto antibiotické látky se používají na léčbu infekcí, které způsobily grampozitivní bakterie, léčí se jimi stafylokoky, těžké infekce i enterokoky. Mezi negativní účinky těchto látek se řadí nevolnost, průjem a alergické reakce.
Do této skupiny antibiotických látek se řadí také CEFAKLOR (obchodní název antibiotika Vercef), CEFAMANDOL (obchodní název antibiotika Mandol) a CEFOXITIN. Tyto látky se využívají k léčbě způsobené stafylokoky, homofilové infekce, kapavku a chirurgickou profylaxi. Obvykle se používají, až když jiná antibiotika nezaberou. Nežádoucími účinky u těchto látek jsou alergické reakce, nevolnosti a průjmy.
Do této skupiny antibiotický látek patří také CEFPIROM (obchodní název antibiotika Cefrom), CEFQUINOM (obchodní název antibiotika Cobactan) a CEFALONIUM (obchodní název antibiotika Cepravin). Jedná se o širokospektrá antibiotika určená hlavně k léčení závažných infekcí, imunosuprese a neutropenie. Tyto antibiotické látky mohou také vyvolat nevolnosti, průjmy, alergické reakce a krvácivost.
Indikace antibiotik: Používají se na vážné infekce dýchacích a močových cest; sepse; gynekologické infekce. Je účinný i na infekce různých meningitid a Lymskou boreliózu.
Dávkování antibiotik: Acefa + Cefobid: nitrožilně 2 – 4 gramy za 12 hodin pro dospělou osobu
Obchodní název antibiotik: Cefotaxime, Claforan, Sefotak
Indikace antibiotik: Používají se na léčení sepsí, hnisavých meningitid, závažných pneumonií a vážných močových infekcí.
Dávkování antibiotik: Cefotaxime + Sefotak: záleží na závažnosti onemocnění. Při lehčí infekci se nitrožilně používá 1 g za 12 hodin pro dospělou osobu, u těžké infekce je dávkování také nitrožilně ale 2 g za 6 – 8 hodin pro dospělou osobu.
Indikace antibiotik: Používají se u vážných respiračních infekcí, hnisavých infekcí, peritonitidy a u těžké infekce močových cest.
Dávkování antibiotik: Ceftazidim + Forum: nitrožilně 1 – 2 g za 8 – 12 hodin pro dospělou osobu. Ale u léčby meningitid je dávkování pro dospělou osobu 2 g za 8 hodin nitrožilně.
Základem léčby je antibiotická terapie, nejčastěji penicilin. Podává se perorálně nebo v těžších případech intravenózně. Při alergii na penicilin se používají makrolidy nebo cefalosporiny.
Dále se doporučuje:
klidový režim
zvýšená poloha postižené končetiny
chladivé nebo fyziologické obklady
léky ke snížení horečky
Celkové příznaky obvykle ustupují do 48 hodin, hojení kůže však může trvat několik týdnů a bývá provázeno olupováním. Onemocnění obvykle nezanechává jizvy.
V některých případech jsou vhodnější pětidenní antibiotické režimy, které zajišťují stabilnější hladinu účinné látky a menší riziko vzniku rezistentních kmenů.
Typickým zástupcem je Zinnat (cefuroxim), který patří mezi cefalosporiny druhé generace a je často využíván u infekcí dýchacích a močových cest.
Červené skvrny na kůži nohou mohou signalizovat, že se jedná o erysipel. Erysipel má velmi krátkou inkubační dobu, pouhých několik hodin, příznaky se rozvíjejí tedy velice záhy po proniknutí streptokoků do těla. Je to onemocnění postihující v současné době v převážné většině případů (v asi osmdesáti procentech) kůži na dolních končetinách. Postižená kůže má velmi dobře definovaný a zvednutý okraj, je zarudlá, červená, může být i dolíčkovaná jako při klasické celulitidě (má vzhled pomerančové kůry). Pokožka je výrazně teplejší a oblast je zvětšená otokem. Může docházet i k tvorbě puchýřů a při jejich prasknutí k tvorbě erozí (tzv. erysipelas vesiculosum). Pokud dojde v podkoží k zanícení a vyplnění abscesem, jde o erysipelas abscendens. Dalšími projevy může být takzvaná purpura neboli purpurové pláty, které vznikají v důsledku krvácení do kůže. Často jsou postiženy příslušné regionální uzliny, které bolí, jsou zvětšené a hmatné.
Příčiny
Růže je nebezpečné akutní infekční povrchové onemocnění kůže, jehož původci jsou v drtivé většině případů bakterie z rodu streptokoků (Streptococcus pyogenes, který může způsobovat i angínu, revmatickou horečku či impetigo), výjimečně i stafylokoků (Staphylococcus aureus, původce mnoha jiných onemocnění po celém těle). Ve velmi výjimečných případech mohou onemocnění způsobit i jiné druhy bakterií, jako je Klebsiella pneumonie (normálně způsobující zápal plic), Hemophillus influenzae (způsobuje většinou epiglottitidu či meningitidu u dětí) či enterobakterie.
Co s tím dělat
Specifickou léčbu je třeba zahájit co nejdříve, a to nasazením antibiotik, a pokud pacient není alergik, tak nejlépe penicilinového typu. Většinou se podávají v podobě prášků perorálně, tedy ústně, v těžších případech, kdy je pacientovi extrémně špatně, se penicilin může podávat i intravenózně, to znamená injekcí přímo do žíly. V takovém případě je člověk hospitalizován. U pacientů s alergií na penicilin se používají makrolidová antibiotika erytromycinu, případně cefalosporiny. Pokud jsou přítomny vysoké horečky, může být nasazeno i antipyretikum, tedy látka snižující teplotu. Léčba antibiotiky se většinou nasadí na deset až čtrnáct dní a celkové příznaky jako nevolnost, teplota a podobně odezní již po jednom nebo maximálně dvou dnech. Změny na kůži si většinou vyžádají delší dobu (až několik týdnů) k úplnému vyhojení a zklidnění. Tomu můžeme pomoci hojivými chladivými obklady, posléze i mastí s ichtamolem. Erysipel se nehojí zajizvením, v průběhů léčení je obvyklé a normální olupování kůže, po vyléčení má kůže zcela normální charakter. Asi u jedné třetiny všech
Léčba vede k potlačení zánětu, prevenci recidiv, eventuálně k odstranění příčiny (katétr). Zásadní je včas zahájená antimikrobiální léčba, klidový režim, dostatečný přívod tekutin, a to 2,5 l za 24 hodin. Pravidelná mikce a defekace jsou režimová opatření, která jsou doporučována jako součást léčby. Antipyretická terapie se doporučuje dle potřeby (ibuprofen, paracetamol).
Cystitida se léčí pomocí chemoterapeutik, která dosahují vysoké koncentrace v moči, perorálně například léky nitrofurantoin, trimetoprim, kotrimoxazol.
Délka léčby:
nekomplikovaná cystitida 3–7 dnů;
nekomplikovaná nerecidivující cistitida a uretrální syndrom u žen – stačí třídenní léčba;
recidivující cystitida a u mužů – 7 až 10 dní;
komplikovaná cystitida – 10 až 14 dní a po odeznění se brání recidivě jednou dávkou léku na noc po dobu několika týdnů až měsíců.
Při pyelonefritidě je léčba založena na látkách s vysokou koncentrací v krvi. Při podezření na pyelonefritidu je nutné ihned zahájit léčbu, každý odklad zvyšuje pravděpodobnost vzniku jizev. Volba antibiotika závisí na regionální prevalenci rezistence patogenů. U nekomplikované pyelonefritidy se empiricky podávají potencované aminopeniciliny a cefalosporiny 2., případně 3. generace. Při adekvátní léčbě by mělo dojít ke zlepšení klinického stavu během 24–48 hodin. Antibiotická terapie se upravuje dle kultivace moči a citlivosti. Nebyl prokázán rozdíl mezi perorální a intravenózní léčbou (u dětí od cca 2–3 měsíců). Indikací k intravenózním antibiotikům jsou strukturální vrozené vady vývodného močového systému, intolerance perorálních antibiotik či intolerance tekutin, těžký nebo septický průběh infekce. Doporučená doba antibiotické léčby u dětí je 10–14 dní.
Podpůrná terapie –například extrakty z brusinek mají příznivý efekt u recidivujících infekcích močových cest, dále jsou to probiotika (laktobacily osidlují zevní ústí uretry a vytlačují odtud gramnegativní flóru), imunoterapie s aplikací extraktů bakteriálních těl původců infekce močových cest.
Opatření při chronické infekci – doma by se měla denně sledovat diuréza, měřit krevní tlak, nabírat moč na kvantitativní bakteriurii, kontrolovat testačními papírky chemické složení moči.
Lázeňská péče – je na zvážení individuálního stavu pacienta; musí být spojena s pitím minerálních vod, s navozením určitého režimu pravidelného příjmu tekutin a vyprazdňování.
Oboustranný zánět středního ucha je hnisavý zánět postihující středouší. Jedná se o ojedinělé onemocnění sluchového ústrojí. Má rychlý a náhlý začátek a vyskytuje se nejčastěji u dětí v kojeneckém a batolecím věku. Většinou vzniká v rámci katarální virové infekce jako sekundární bakteriální infekce středouší. Diagnóza oboustranného zánětu středního ucha se stanovuje na základě klinického obrazu a otoskopického nálezu. Cílem terapie je zmírnit příznaky, urychlit vstřebávání sekretu, vyléčit přechodnou nedoslýchavost, minimalizovat recidivy, při vážném stavu se nasazují širokospektrální antibiotika, jako jsou amoxicilin, makrolidy, cefalosporiny.
