Zajímá vás téma CEREC? Tak právě pro vás je určen tento článek. Již v 18. století pařížský dentista Nicolas Dubois de Chérmant navrhl zuby porcelánové, o které měla zájem především šlechta. Tento návrh přebral a vylepšil Američan W. Peale. Umělé zuby se začaly vyrábět od roku 1822 sériově v továrně. Od této doby se stomatologická protetika vyvíjela mílovými kroky. Pokud si můžete dovolit zaplatit speciální terapii růstovými faktory, umí dnes lékaři dokonce zrekonstruovat čelist a nechat dorůst kost.
Co jsou to porcelánové zuby
Kolem roku 1600 se Jacques Guelleman pokusil o malou revoluci v oblasti zubních náhrad, místo zvířecích či lidských zubů, které v ústech podléhaly zkáze, bakteriím a podobně, navrhl minerální pastu k výrobě zubů umělých. Ta obsahovala mimo jiné bílý vosk, mastix, drcené korály a perly. Tím natolik předběhl svou dobu a vlastně i technické možnosti, že tento návrh zůstal spíše hudbou budoucnosti. V 19. století v Anglii byly zuby běžně nabízeny na tržištích, neboť zubní lékaři si zvykli vyrábět zubní náhrady z lidských zubů. A této možnosti, jak přijít k penězům, využívalo nemálo chudých lidí. Největšími dodavateli však zůstávala bitevní pole stejně jako vykradači hrobů. Nejcennější byl kompletní chrup či sada zubů sobě podobných. Tolik k historii.
Lidově řečeno: porcelánové zuby jsou vyrobeny z tvrdé dentální keramiky, která vydrží velký žvýkací tlak. Jsou velmi kvalitní, vysoce estetické, splynou s okolím a vypadají jako vlastní zub. Používají se také jako možné řešení pro celý nový chrup.
Celokeramické materiály umožňují jak náhradu ztracených zubů, tak ošetření různých defektů zubů. Celokeramické materiály jsou pevné, přesné, mají dlouhou životnost a především jsou estetické. Čím lépe se bude pacient o celokeramické materiály starat, tím déle mu budou dobře sloužit. Zuby nesoucí korunku jsou i nadále náchylné ke vzniku zubního kazu v oblasti krčku, kde je umístěn okraj korunky. Zároveň se v případě zanedbávání ústní hygieny může rozvinout zánět dásní.
Korunka je protetický výrobek, který tvoří umělý plášť ošetřovaného zubu. Svým tvarem a barvou by měl zcela věrně napodobit původní zub. Zhotovení korunek se doporučuje ve všech případech, kdy zub nelze kvalitně rekonstruovat jiným konzervativnějším způsobem (například výplní). Korunka umožňuje nejen rekonstrukci tvaru zubu, ale také významně zvýší mechanickou odolnost ošetřeného zubu a ochrání zub před možným podélným prasknutím. Korunkami se dají rovněž řešit větší korekce tvaru, postavení a barvy zubů.
Můstek je protetický výrobek, který nahrazuje ztracený zub anebo zuby spojuje. K jeho zhotovení je nutné obrousit nejméně 2 zuby sousedící s mezerou po ztraceném zubu. Na obroušené zuby se zhotoví korunky, které jsou spojené pomocí takzvaného mezičlenu (tedy daného nahrazovaného zubu). Můstky byly v minulosti hojně užívány, dnes jsou ztracené zuby většinou nahrazovány pomocí zubních implantátů. Jsou ale situace, kdy můstek představuje efektivnější variantu ošetření (například zuby jsou již nabroušené nebo v místě nahrazovaného zubu není dostatek kosti pro implantát). Můstek na implantátech má delší prognózu, protože na rozdíl od zubu je implantát v čelistní kosti zcela pevně ukotven. Platí samozřejmě
Fasety (i fazety) se používají k estetické korekci chrupu – ke změně barvy a tvaru zubů, k uzávěru mezery (diastema) mezi zuby, k drobným úpravám sklonu rotovaných zubů. Zhotovení faset není možné u každého pacienta, záleží na pečlivém posouzení poškozených zubů, skusu pacienta a dalších faktorech. Jedná se o speciální typ zubních náhrad, které nekryjí celý zub, nýbrž jen jeho přední část. Využívají se jako estetická rehabilitace předních ploch zubů ve viditelném úseku chrupu, nejčastěji horních řezáků. Fasety mají tloušťku 0,4–0,8 mm a jsou většinou keramické, vzácně z fotokompozitního plastu.
Postup: Klasický zákrok představuje obvykle šest keramických faset na řezácích a špičácích horní anebo dolní čelisti. Pomocí keramických faset se pacient může zbavit například neestetických mezer mezi předními zuby, vadného zabarvení a postavení zubů, anomálií v postavení předních zubů, estetických vad vzniklých v důsledku fraktur nebo erozí zubů nebo mnohočetných výplní (plomb) na předních zubech. Zub se jemně preparuje (jen 0,3–0,5 mm) na přední plošce viditelného úseku chrupu, takže pacient přichází jen o minimum vlastní tvrdé zubní tkáně na rozdíl od postupu při zhotovení celokeramické korunky. Jedná se o velmi náročný proces. Fotokompozitní fasety může udělat zubní lékař během jedné návštěvy přímou metodou na pacientovi nebo je možné fasety zhotovit po sejmutí otisku ve spolupráci se zubní laboratoří během dvou návštěv. Poslední metodou je zhotovení faset frézováním z keramického bloku CAD/CAM systémem Cerec. Fasety se připevňují adhezivní technikou. Aplikace keramických fazet probíhá v lokální anestezii, jedná se tak v podstatě o bezbolestné ošetření.
Nevýhody: Nelze je zhotovit u stoliček, u lidí, kteří skřípou zuby, při poruchách skusu, u klínovitých defektů či nekvalitní skloviny.
Životnost: Fasety nevyžadují žádnou následnou údržbu z rukou lékaře, mají delší životnost a díky použitému materiálu se dosahuje perfektních estetických výsledků. Životnost kvalitní celokeramické fasety zhotovené přesnou CAD-CAM technologií je několik desítek let. Je nutné si ale uvědomit, že faseta je fixována na přirozeném zubu, který může být postižen zubním kazem. Pro dlouhodobou životnost faset je tedy důležité dodržovat správnou hygienu dutiny ústní a také docházet na pravidelné preventivní prohlídky chrupu.
Cena: Cena je individuální a pohybuje se od 5 750 Kč.
Korunka je umělá náhrada korunkové části zubu, která je nasazena na obroušený pahýl zubu nebo na čepovou nástavbu kořene. Zhotovuje se při velkých ztrátách tvrdých zubních tkání, kde nelze již zhotovit klasickou výplň (úraz, kaz, endodonticky ošetřené zuby). Dále jako pilířová konstrukce fixních můstků.
Určitě si pamatujete na zlaté korunky. Zlato je sice ušlechtilý kov, ale na přední zuby je naprosto nevyhovující. Metalokeramika už je lepší možnost, ale k dokonalosti má stále ještě daleko. Oproti tomu zirkonium v ústech vypadá naprosto přesvědčivě. Jde o umělý diamant, z něhož se zhotovují celokeramické korunky, které naprosto dokonale nahradí vlastní pravý zub. Dále jsou tu i další materiály, které mají podobné vlastnosti jako skutečný zub, například živcová keramika a podobně. Nejnovějším způsobem lze zhotovit i celokeramický můstek pomocí zirkoniové keramiky, která je pro svou nezničitelnost označována jako keramická ocel.
Celokeramická korunka je považována za královnu mezi korunkami. Celokeramická korunka představuje estetický vrchol současné stomatologické protetiky. Navíc je zcela bezkovovou prací a na keramické hmoty dosud nebyla popsána alergie na rozdíl od nejrůznějších pryskyřic a kovových slitin, přestože jsou schváleny pro užívání v ústní dutině. Jako základní a jediný materiál jsou použity keramické hmoty, které se v náročném procesu výroby individuálně přizpůsobují odstínu vlastních zubů. K definitivnímu cementování na preparovaný zub se používají rovněž barevně upravené speciální cementy.
Celokeramické korunky jsou nejen vysoce estetické, ale při vhodné indikaci, dodržení pracovního postupu při preparaci a výrobě dostatečně mechanicky i odolné pro přední zuby a pro stoličky.
Celokeramických systémů je v současné době více a je možno je rozdělit dle technik, kterými jsou celokeramické korunky zhotoveny. V zubní laboratoři spočívá technika výroby ve vrstvení živičné keramiky na základní masu, dnes zřejmě nejčastěji na tvrdé zirkonoxidové jádro, případně se celokeramická korunka vyrábí lisováním. Nově je možné celokeramickou korunku vyrobit i přímo v ordinaci bez nutnosti zasílat otisk do zubní laboratoře, a to během jediné návštěvy technikou frézování z keramického bloku. Ordinace však musí být vybavena drahou CAD/CAM technologií Cerec. Při tomto způsobu výroby celokeramické korunky odpadá nepříjemné otiskování, zhotovování provizorní korunky a 1–2týdenní čekání, než zubní technik korunku vyrobí. Korunku vyfrézuje robot na základě předchozího oskenování preparovaného zubu speciální kamerou.
Využití: prakticky u jakéhokoliv zubu, kdy je zapotřebí nahradit ztracené zubní tkáně korunkou; k estetické korektuře předních zubů.
Klasická čepová korunka se dříve zhotovovala i s kořenovým čepem jako jeden celek (takzvaná Richmondova korunka), a to zejména u dolních řezáků a horních malých řezáků (lidově řečeno: zuby napevno). Dnes se již tímto způsobem nezhotovuje. Chybí-li u endodonticky ošetřeného zubu velká část korunkové části, zhotoví se nejdříve kořenová nástavba – dříve litá v zubní laboratoři, dnes nejčastěji moderním způsobem s použitím čepu ze skelných vláken a dostavěním dostavbovým materiálem a teprve poté klasická korunka. Renesanci zažívá obdoba čepové korunky v ordinacích vybavených CAD/CAM technologií Cerec, jako takzvaná endokorunka, kdy se z keramického bloku vyfrézuje korunka zasahující svou vnitřní částí do části kořenového systému zubu, což zaručí vyšší stabilitu takto zhotovené práce a výbornou estetiku. Kromě dříve užívaného zhotovení kořenové nástavby na základě otisku odlitím kovové nástavby v zubní laboratoři se stále více uplatňují systémy aplikovatelné v ordinaci, šetřící čas pacienta i lékaře – jedná se většinou o prefabrikované kořenové čepy, buď takzvaný aktivní, tedy jakýsi vrut se závitem (vyvíjejí ovšem v kořeni zubu tlak a ten může později prasknout), nebo pasivní – cementují se do připraveného kořenového kanálku. Také materiál, ze kterého jsou zhotoveny, prochází vývojem – od starších kovových z nerezové oceli přes titanové k moderním skelným vláknům a keramickým čepům na bázi zirkonia.
Klasická kořenová nástavba odlévaná v laboratoři z kovu se dnes už téměř neužívá. Poměrně velká ztráta zubní tkáně, vyšší nákladnost laboratorní práce, jedna návštěva v ordinaci navíc a zvýšená náročnost s výrobou provizoria – to vše jsou nevýhody, které nejsou dostatečně vyváženy pozitivy tohoto řešení.
Využití: v případech, kdy je korunková část zubu (nad dásní) destruována v takové míře, že by na zbytku zubu korunka nenalezla dostatečnou oporu. Předpokladem zhotovení je vždy samostatné ošetření kořenového kanálku.
Životnost: je v řádech desetiletí, implantát by tedy měl vydržet celý život. Jedná se o kvalitní systém, který vykazuje 100% úspěšnost. Zavedený zhojený implantát se nevyměňuje.
Cena: Cena je individuální, u jednoho zubu se pohybuje okolo 23 000 Kč i s prací. Implantát se platí ve dvou částech. První platba probíhá po zavedení implantátu a druhá platba po usazení korunky na implantát. Vše záleží na individuální domluvě.
Pokročilý, včas nediagnostikovaný nebo delší dobu neošetřený zubní kaz vede k různě velké ztrátě části zubu. Někdy dojde k poškození a ztrátě významné části tvrdé zubní tkáně následkem úrazu. Přesáhne-li velikost ztráty určitou hranici, není už možné opravit zub pouhou výplní (lidově plombou). Tyto větší defekty je pak obvykle nutné řešit zhotovením korunky. Korunka se upevňuje na upravenou, eventuálně různými materiály doplněnou zbylou část zubu a vrací mu tím jeho původní podobu a dostatečnou stabilitu. Existuje více druhů korunek dle způsobu provedení a použitého materiálu. Vždy záleží na tom, jaký účel plní a jaké jsou požadavky pacienta na estetiku. Společné všem typům korunek dříve bylo, že po úpravě tvaru zubu preparací následoval přesný otisk zubního pahýlu a jeho okolí v ústní dutině a v laboratoři pak musel zubní technik korunku podle modelu vyrobit. V různě dlouhém mezidobí, většinou 1–2 týdny, musel pacient vydržet s méně odolnou a méně estetickou provizorní korunkou. Ta se dala vyrobit na počkání buď přímo v ordinaci, v laboratoři, nebo se použila provizorní korunka „konfekční, prefabrikovaná“. Tak probíhá výroba korunky ve většině ordinací i dnes. Některé ordinace (odhadem 1–2 ze 100) jsou však již vybaveny CAD/CAM technologií (Cerec), jejíž rozvoj v posledních letech umožnil výrobu korunek během jedné návštěvy přímo v ordinaci vyfrézováním korunky z keramického bločku. Při použití této techniky zhotovení zubní korunky zcela odpadá nutnost pro většinu pacientů nepříjemného otiskování a čekání na definitivní práci s provizoriem. Pořizovací cena této technologie 21. století se však pohybuje v řádu několika milionů korun a takovou investici si každá zubní ordinace opravdu dovolit nemůže.
