CHARAKTER a nejen to se dozvíte v tomto článku. Povrch lidského těla pokrývá kůže. U dospělého člověka dosahuje plocha kůže téměř dvou čtverečních metrů. Kromě samotné kůže, která je tvořena buňkami zvanými keratinocyty, jsou na kůži mimo jiné i útvary, které vznikly speciální přeměnou právě těchto kožních buněk, tyto orgány se odborně nazývají rohové deriváty epidermis. Patří k nim nehty a tělesné ochlupení. Nejvýznamnější částí tohoto ochlupení jsou právě vlasy.
Charakter vlasů
O charakteru vlasů rozhoduje velikost a tvar vlasového folikulu, což je genetická vlastnost řízená hormony a spojená s věkem a rasovými znaky. Zda je vlas kudrnatý, vlnitý, nebo rovný, závisí na více faktorech.
Zdravé vlasy
Velmi kudrnaté vlasy potřebují ošetřovat silně zvláčňujícími prostředky, aby se udržela jejich elasticita. Na tento typ vlasů vždy používáme hřeben se širokými zuby, nikdy ne kartáč, který vlasy „zkrepatí“. Pro kudrnaté vlasy jsou vhodné kondicionéry, které se nesplachují, protože pomáhají kudrny oddělovat. Kudrny znovu oživíme, když je navlhčíme vodou a rukama promačkáme.
Etnické rozdíly
Skandinávci mají obvykle slabé, rovné, velmi jemné vlasy, Středoevropané nemají vlasy ani příliš jemné, ani příliš hrubé. Lidé indického původu mají hrubé kadeře, zatímco obyvatelé Středního východu mají vlasy silné. Všeobecně platí, že čím dále na východ cestujeme, tím hrubší vlasy lidé mají. Číňané a Japonci mají vlasy velmi rovné, románské a severoafrické národy mají vlasy velmi kudrnaté a husté.
O charakteru vlasů rozhoduje velikost a tvar vlasového folikulu což je genetická vlastnost řízená hormony a spojená s věkem a rasovými znaky. Zda je vlas kudrnatý, vlnitý, nebo rovný, závisí na dvou věcech: na jeho tvaru, když vyrůstá z folikulu, a na rozložení buněk produkujících keratin u kořínků. Při pohledu na průřez vlasu mají rovné vlasy tendenci být kulaté, vlnité vlasy oválné a kudrnaté vlasy mají ledvinovitý tvar. Rovné vlasy mají kořínky, které tvoří stejné množství keratinových buněk po celém folikulu. U kudrnatých vlasů je však produkce keratinových buněk nerovnoměrná, takže v každém okamžiku je na jedné straně oválného folikulu více buněk než na straně druhé. Produkce nadměrného množství buněk navíc kolísá mezi oběma stranami. To způsobuje, že vyvíjející se vlas roste nejdříve jedním směrem a pak druhým. Výsledkem je vlas kudrnatý.
Charakter také ovlivňuje přirozená barva vlasů. Přírodní blondýni mají jemnější vlasy než bruneti, zatímco zrzaví lidé mají vlasy nejhustší. Celkové můžeme vlasy rozdělit do tří kategorií: jemné, středné jemné a hrubé husté. Jemné vlasy mohou být slabé i silné, ale díky svému charakteru mají všechny jemné vlasy stejnou vlastnost – postrádají objem. Jak už název naznačuje, středně jemné vlasy nejsou ani příliš husté, ani příliš řídké a jsou silné a elastické. Husté a hrubé vlasy jsou bohaté a těžké a mají tendenci růst všemi směry. Často postrádají pružnost a bývají „zkrepatělé“.
Na jedné hlavě mohou růst vlasy několika různých typů. Nejjemnější vlasy najdeme například na spáncích, nad čelem a na týlu, zatímco charakter vlasů na zbytku hlavy může být středně jemný, nebo dokonce i pevný.
Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.
Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:
jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace
Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.
Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.
Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.
Nežádoucí účinky
Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.
Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyklé výsledky výtěru z děložního hrdla, snížený zájem o sex, nedostatek energie, zvýšené pocení, zadržování tekutin, zvýšení hmotnosti.
Vzácné nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 10 000 uživatelek): kvasinkové infekce, anémie, z
Léčení je dlouhodobé a vyžaduje pravidelnost a trpělivost. Je nutné pacientovi a jeho rodině vysvětlit podstatu onemocnění, její dědičný charakter a dlouhodobý či trvalý charakter onemocnění. Je nutné pomoci pacientovi s onemocněním žít a prostřednictvím moderních léčiv udržet atopický ekzém ve stabilizovaném stavu.
Základem léčby jsou promazávací (indiferatní) masti, krémy a tělová mléka. Používají se denně a pomáhají nemocné kůži udržet ochranný povrchový plášť, vnitřní stabilitu a srovnávají narušené hodnoty tuků v oblasti pokožky. Další důležitou součástí je neodmašťující čištění (olejové koupele). Pro každodenní hygienu se doporučují též speciální čisticí přípravky bez dráždivých látek typu klasického mýdla.
Léčba zhoršení ekzému spočívá v časné a krátkodobé aplikaci kortikosteroidních preparátů, po zlepšení pak nesteroidních preparátů (například s obsahem močoviny nebo dehtu). Celkově je prospěšné aplikovat léky proti svědění a alergii, takzvaná antihistaminika. Pro udržení stabilního stavu je doporučena i světloléčba a klimatoterapie, tedy pobyt u moře nebo v horách.
O charakteru vlasů rozhoduje velikost a tvar vlasového folikulu, což je genetická vlastnost řízená hormony a spojená s věkem a rasovými znaky. Zda je vlas kudrnatý, vlnitý, nebo rovný, závisí na několika faktorech.
Skandinávci mají obvykle slabé, rovné, velmi jemné vlasy, Středoevropané nemají vlasy ani příliš jemné, ani příliš hrubé, lidé indického původu mají hrubé kadeře, zatímco obyvatelé Středního východu mají vlasy silné. Všeobecně platí, že čím dále na východ cestujeme, tím hrubší vlasy lidé mají. Číňané a Japonci mají vlasy velmi rovné, románské a severoafrické národy mají vlasy velmi kudrnaté a husté. O charakteru vlasů rozhoduje velikost a tvar vlasového folikulu, což je genetická vlastnost řízená hormony a spojená s věkem a rasovými znaky.
Zda je vlas kudrnatý, vlnitý, nebo rovný, závisí na jeho tvaru, když vyrůstá z folikulu, a na rozložení buněk produkujících keratin u kořínků. Při pohledu na průřez vlasu mají rovné vlasy tendenci být kulaté, vlnité vlasy oválné a kudrnaté vlasy mají ledvinovitý tvar. Rovné vlasy mají kořínky, které tvoří stejné množství keratinových buněk po celém folikulu. U kudrnatých vlasů je však produkce keratinových buněk nerovnoměrná, takže v každém okamžiku je na jedné straně oválného folikulu více buněk než na straně druhé. Produkce nadměrného množství buněk navíc kolísá mezi oběma stranami. To způsobuje, že vyvíjející se vlas roste nejdříve jedním směrem a pak druhým. Výsledkem je vlas kudrnatý. Charakter také ovlivňuje přirozená barva vlasů. Přírodní blondýni mají jemnější vlasy než bruneti, zatímco zrzaví lidé mají vlasy nejhustší.
Celkově se vlasy dají rozdělit do tří základních kategorií: jemné, středné jemné a hrubé a husté. Jemné vlasy mohou být slabé i silné, ale díky svému charakteru mají všechny jemné vlasy stejnou vlastnost, a to, že postrádají objem. Jak už název naznačuje, středně jemné vlasy nejsou ani příliš husté, ani příliš řídké a jsou silné a elastické. Husté a hrubé vlasy jsou bohaté a těžké a mají tendenci růst všemi směry. Často postrádají pružnost a bývají zkrepatělé. Na jedné hlavě mohou růst vlasy několika různých typů. Nejjemnější vlasy najdeme například na spáncích, nad čelem a na týlu, zatímco charakter vlasů na zbytku hlavy může být středně jemný, nebo dokonce i pevný.
Zdravý vlas je elastický, a pokud nepraskne, může se natáhnout o 20 až 30 procent. Lidský vlas je silnější než měděný drát stejné tloušťky. Vlasy na lidské hlavě by dokázaly unést tíhu rovnající se hmotnosti 99 lidí!
V případě jemných vlasů jde o dědičnou záležitost, a tudíž není možné doufat v trvalou změnu. Průměr vlasu je geneticky dán. Jemný vlas má asi o 25–30
Tepová frekvence je poměrně spolehlivý ukazatel intenzity cvičení a lze podle ní trénink efektivně řídit. Intenzita cvičení totiž určuje, v jakém tréninkovém pásmu se pohybujeme, a to je třeba přizpůsobovat stanoveným cílům, typu tréninku i aktuálnímu stavu. Výhodou tepové frekvence je, že se dá velmi jednoduše měřit, ať už za pomoci sporttesteru, jenž je v případě veslařského trenažéru integrovaný v jeho monitoru, anebo i odečtem tepu na zápěstí. Při stanovování úrovní tepu pro jednotlivá tréninková pásma je třeba počítat s tím, že hodnoty tepové frekvence jsou individuální, mění se s věkem a kromě kondice závisí také na mnoha dalších faktorech. Pro rekreační sport je dostačující metodou určení správné tepové frekvence pro konkrétní cvičení níže uvedený výpočet, pro kohokoliv, kdo to myslí s tréninkem vážněji, případně má jakékoliv pochybnosti o svém zdravotním stavu, doporučujeme absolvovat vyšetření ve sportovní laboratoři (například www.utl.lf1.cuni.cz, www.casri.cz aj.). Na jeho základě určí lékař Vaši maximální a klidovou tepovou frekvenci, ideální tréninkový tepový rozsah, zhodnotí vaši kondici atd.
Výchozí hodnotou pro výpočet tréninkových pásem je maximální srdeční frekvence. Tradičně se (se všemi oprávněnými výhradami k nepřesnosti této metody) počítá jako 220 – věk nebo v mírně upravené podobě jako 214 – (0,8 x věk) u mužů a 209 – (0,9 x věk) u žen (odchylka od skutečných hodnot ale může dosahovat až 10 tepů za minutu). Takto vypočítaná hodnota je maximální počet úderů srdečního svalu za minutu, kterého můžete v průběhu tréninku dosáhnout bez zdravotních rizik. Nejjednodušší dělení cvičení podle jeho intenzity je právě na aerobní a anaerobní. Aerobní je považováno na nejvýznamnější složku fitness díky příznivým zdravotním efektům, které jsou s ním spojené. Cvičíme-li aerobně, zlepšujeme celkovou účinnost našeho kardiovaskulárního systému (srdce, plic a oběhové soustavy). Mezi typické aerobní cvičení patří vytrvalostní běh, plavání, aj. – již byly zmíněny – zkrátka všechny sporty, které trvají delší dobu než 15 minut a probíhají za dostatečného přísunu kyslíku ke svalům. Obvyklé rozmezí je mezi 60–80 % MTF. Mezi 80–85 % MTF se nachází hranice, kdy již organismus není schopen dodávat potřebné množství kyslíku k aktivním svalovým partiím – mluvíme o anaerobním prahu. Cvičení těsně pod jeho úrovní je nejúčinnější pro zvyšování kondice. Nad touto hranicí má cvičení charakter anaerobní, kdy organismus pracuje na kyslíkový dluh a zvyšuje se koncentrace laktátu (kyseliny mléčné) v krvi. Takovou intenzitu není možné udržet po delší dobu, zhruba do dvou minut, poté musí následovat odpočinek, a cvičení má proto charakter intervalového tréninku.
Dobexil H ung je rektální mast k použití do konečníku, která obsahuje kombinaci dvou léčivých látek, dobesilan vápenatý a lidokain. Používá se k podpůrné léčbě hemoroidů a dalších onemocnění konečníku, jako jsou bolestivé trhliny kůže a svědění v okolí konečníku. Dobesilan vápenatý upravuje porušenou funkci stěn hemoroidálních žil, tlumí jejich zvýšenou propustnost, zvyšuje jejich odolnost a snižuje tvorbu otoků. Lidokain místně znecitlivuje sliznici a kůži a tím snižuje svědění a bolest. Na postižená místa působí příznivě i mastný charakter masťového základu, který brání sliznici před mechanickým a chemickým drážděním. Přípravek je vhodný pro dospělé a mladistvé od 15 let.
Dobexil H ung je slabě nažloutlá, homogenní, průsvitná mast.
Složení
Léčivými látkami jsou: Calcii dobesilas monohydricus 40 mg, Lidocaini hydrochloridum monohydricum 20 mg v 1 g masti.
Pomocnými látkami jsou: antioxidant pro tuky s butylhydroxytoluenem, polysorbát 80, propylenglykol, makrogol 400, makrogol 3350.
Dávkování
Vždy používejte Dobexil H ung přesně podle pokynů uvedených v této příbalové informaci. Pokud si nejste jistí, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Rektální mast vtlačte do konečníku pomocí plastového aplikátoru nebo ji naneste do okolí konečníku 2krát denně (ráno a večer). Před každým ošetřením, a zvláště po stolici, je nutné místo v okolí konečníku pečlivě omýt či lépe osprchovat studenou vodou.
Způsob použití plastového aplikátoru
Ke každému balení přípravku je dodáván plastový aplikátor, jehož pomocí vtlačíte rektální mast do konečníku. Před a po použití aplikátor pečlivě omyjte. Odšroubujte uzávěr tuby a vrchním koncem uzávěru narušte hliníkovou membránu tuby. Našroubujte aplikátor na tubu. Poté vsuňte lehce aplikátor do konečníku a tubu stiskněte tak, až vtlačíte rektální mast do konečníku.
Přípravek používejte nejdéle 14 dnů.
Velikost balení
20 g masti. Uchovávejte při teplotě 10–25 °C v dobře uzavřeném původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkem a světlem. Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.
Hodnocení
Mast je vhodná pro pomocnou léčbu při procesech hojení stavů anorektálního kanálu po proktologické operaci. Mast je účinná a použitelná do 14 dní.
Pro někoho může být nevýhodou masťový základ, který chrání sliznici před mechanickým a chemickým drážděním, ovšem právě mastný základ může být nepříjemný při běžném životě.
Míra zhoubnosti gliomu se vyjadřuje ve stupních rizika. Nejčastěji se používá dělení na málo rizikové a vysoce rizikové tumory. Málo rizikový nádor roste pomalu, proto je považován za poměrně „málo zhoubný“ nádor. Na rozdíl od ostatních nezhoubných nádorů jinde v těle není málo rizikový gliom ostře ohraničen. Nádorové buňky prorůstají zdravou mozkovou tkání a celý nádor je proto obtížně operativně odstranitelný. Po určité době může opět narůstat, pak se mluví o recidivě tumoru. Často v tomto případě dochází ke změně na vysoce zhoubnou formu.
Vysoce rizikový gliom také není ostře ohraničen a prorůstá zdravou mozkovou tkání. Na rozdíl od málo rizikového tumoru je však velmi zhoubný – bujení je velice rychlé. Úplné odstranění tumoru není většinou možné a ve vysoké míře dochází k recidivám. Gliom na rozdíl od většiny zhoubných tumorů, které se vyskytují v jiných částech těla, prakticky nikdy nemetastazuje. Ročně je v České republice diagnostikováno asi 700 případů nádorů mozku, většinou gliomů. Málo rizikový gliom se více vyskytuje ve věkové skupině 20–40 let. Vysoce rizikový gliom postihuje více věkovou kategorii nad 40 let.
Meningeom – postihuje především dospělé pacienty; vyrůstá z mozkových blan.
Meduloblastom a ependymom – jde o typické mozkové nádory dětského věku.
Adenom hypofýzy – projevuje se poruchami hormonálních funkcí.
Gliom optiku – je nádor postihující oční nerv.
Neurinom – je nádor postihující obvykle sluchový nerv.
Obtíže provázející nádor mozku silně závisí na lokalizaci onemocnění. Příznaky se dají rozdělit do tří skupin, a sice:
výpadky schopností a dovedností;
epilepsie;
obtíže plynoucí ze zvýšeného nitrolebního tlaku.
Při vzniku podezření, že uvedené potíže souvisejí s nádorem mozku, se v současné době provádí vždy výpočetní tomografie (CT) vyšetření mozku a vyšetření magnetickou rezonancí (MR). V některých případech je nutné vyšetření elektroencefalické (EEG).
Za účelem stanovení definitivní diagnózy je však třeba vyšetření mozkové tkáně. Odejmutí malé části tkáně se nazývá biopsie. Odborný lékař, který tento zákrok provádí, se jmenuje neurochirurg, což je chirurg specializovaný na operace nervového systému. Jiný odborník, patolog, vyšetří odebranou tkáň pod mikroskopem. Na základě buněčných změn může tento lékař určit charakter onemocnění.
Odběr mozkové tkáně může být pacientovi proveden dvěma způsoby:
stereotaktickou biopsií;
kraniotomií.
Volba metody je kromě jiného závislá také na umístění a rozšíření nádoru. Stereotaktická biopsie se provádí malým otvorem v lebce, u kraniotomie je otvor poněkud větší. Pro oba výkony je zapotřebí hospitalizace.
Spánková laboratoř je specializované zdravotnické pracoviště, které je vybaveno přístroji pro diagnostiku poruch spánku. Z pohledu pacienta má obvykle charakter ložnice, kde vyšetřovaná osoba přes noc (případně i přes den) spí. Pomocí různých sond zaznamenávají přístroje projevy spánkových poruch (například výpadky dechu ve spánku) a dávají tak lékaři podklad pro stanovení diagnózy Spánková laboratoř se také obvykle zabývá nastavováním a správou léčebných přístrojů pro léčbu poruch dýchání ve spánku. Mezi nejobvyklejší přístrojová vyšetření prováděná ve spánkové laboratoři patří limitovaná polygrafie nebo polysomnografie.
Diagnostika artrózy je založena na kombinaci následujících faktorů:
Váš popis příznaků.
Umístění a charakter bolesti.
Fyzikální vyšetření.
Váš ošetřující lékař může použít rentgen, který pomůže potvrdit diagnózu a vyloučí, že netrpíte jiným typem artritidy. X-paprsky ukazují rozsah poškození kloubů. Pokud výsledky X-paprsků nevykazují známky artritidy nebo jiného stavu, je nezbytná magnetická rezonance , která lépe zobrazí zasažené a okolní tkáně. Někdy lze i pomocí krevních testů zjistit typ artritidy. Pokud se vám v kloubech nahromadí tekutiny, tak je může lékař odstranit takzvanou společnou aspirací. Vzorek této tekutiny pak lékař zkoumá pod mikroskopem, aby vyloučil jiné onemocnění.
Původcem tohoto onemocnění je bakterie jménem Neisseria gonorrhoeae, známá také jako gonokok. Je to gramnegativní bakterie, která je velmi málo odolná vůči zevnímu prostředí (hrozí jen velmi nepatrné riziko nákazy třeba při užívání veřejných záchodků, použití bezprostředně infikovaných ručníků, žínek nebo při líbání). Její přenos se tedy děje téměř výhradně intimním kontaktem (pohlavním stykem). Kapavka je především lokální onemocnění, má malý sklon k šíření po celém těle (generalizaci). Má většinou charakter rychle probíhajícího (akutního) zánětu s hnisavým výtokem. Postihuje výstelku (sliznici) močopohlavního (urogenitálního) ústrojí. U mužů nejčastěji močovou trubici (ureteru), odkud se může šířit do prostaty, semenných váčků, nadvarlat. U žen kromě močové trubice nejčastěji děložní čípek, odkud může projít do pochvy, dělohy, vejcovodů. U obou pohlaví může následkem provozování análního sexu postihnout také sliznici konečníku, u žen j zanesením infekce výtokem z pochvy. Při orálním sexu s nakaženou osobou je vysoké riziko infekce nosohltanu. Při porodu infikované rodičky se může nakazit i novorozenec. Infekce se u novorozence projeví nejčastěji zánětem spojivek či oční rohovky (keratokonjunktivitida).
Základem pro diagnózu močových kamenů je získání anamnézy a interní vyšetření. Lékař se vás bude vyptávat na charakter vašich obtíží a jejich průběh. Vyšetření prokáže bolestivost bederní krajiny. Mikroskopické vyšetření moči může odhalit přítomnost krve. Ze vzorku krve získá lékař přehled o koncentracích jednotlivých minerálů ve vašem těle a stavu funkce ledvin. Některé druhy kamenů lze přímo zobrazit použitím rentgenového vyšetření. Většinu z nich odhalí ultrazvuk. K posouzení funkce vašich ledvin a průchodnosti močových cest může lékař požadovat provedení vylučovací urografie.
Stanovení diagnózy je založeno především na anamnéze a tělesném vyšetření. Diagnózu může stanovit jak dermatolog, tak praktický lékař, revmatolog, ortoped nebo plicní lékař. Lékař vyšetřuje hlavně vzhled a charakter kůže, celkový vzhled rukou, všímá si možných vápníkových usazenin pod kůží nebo změny vzhledu krevních cév. Poté obvykle přistoupí k laboratornímu vyšetření, kde mohou být zjištěny protilátky Anti-Scl-70 a anticentromerové protilátky, přítomné až u devadesáti procent postižených. Někdy může být provedena i biopsie kůže, která může sklerodermii potvrdit, ale už nerozliší mezi její lokalizovanou a difúzní formou.
Příznaky menopauzy lze podle rychlosti, se kterou se dostaví, rozlišit na akutní, subakutní a chronické.
Akutní příznaky
Jsou příznaky vlastního klimakterického syndromu. Dostavují se velmi individuálně. Mohou se projevit jak několik let před, tak po vlastní menopauze, a mohou také přetrvat mnoho let po ní. Dnes je termín vyčleněn pro příznaky z oblasti psychiky a vaskulárního aparátu. Nejčastějším příznakem jsou návaly horka, to jsou pocity náhle vzniklého horka hlavně v oblasti horní poloviny těla, to je v obličeji, na krku, na hrudi. Lze naměřit vyšší teplotu kůže prstů. Je to vysvětlováno přechodnou poruchou cévní regulace na periferii. Délka trvání návalů se pohybuje okolo 0,5–5 minut s individuálně různou frekvencí. V noci jsou jednou z příčin poruch spánku. Pocení je většinou doprovodným příznakem návalů, někdy se objevují samostatně. Pocení může mít různý charakter a objevovat se v různých lokalizacích na těle. Dalšími příznaky jsou například bolesti hlavy, závratě, bušení srdce, změny srdečního rytmu, potíže se zažíváním, jako je nevolnost, zvracení či zácpa, potíže sexuálního charakteru. Nezanedbatelnou část příznaků představují psychické obtíže, jako jsou depresivní nálady, úzkosti, nervozita, předráždění, poruchy soustředění a další. Pro hodnocení závažnosti klimakterických potíží byl stanoven takzvaný menopauzální index, který hodnotí 10 příznaků syndromu: návaly horka, návaly potu, předrážděnost, poruchy spánku, závratě, poruchy soustředění, depresivní stavy, bolesti kloubů, bolesti hlavy, bušení srdce.
Subakutní potíže
Druhou skupinou příznaků syndromu jsou subakutní potíže zapříčiněné nedostatkem tvorby estrogenu, což se projeví hlavně atrofizací neboli ztenčením výstelky dutých orgánů pohlavní soustavy ženy. Nejčastěji je to atrofie pochvy. Ta se objevuje u naprosté většiny klimakterických žen. První příznaky se vyskytnou několik měsíců po menopauze. Změny vrcholí po 10–15 letech. Nižší sliznice je suchá, snadno zranitelná, navíc dochází ke změně kyselosti prostředí. Mizí běžná poševní flóra a objevuje se prostor pro patogenní mikroby. Tím je pochva více náchylná k infekci. Zánět se projeví suchostí, svěděním a pálením v pochvě. Dalším postiženým orgánem je močová trubice a část močového měchýře, ty jsou totiž taktéž pod vlivem estrogenů. Projeví se to problémy s močením (časté močení, noční močení, pocit nutkání na moč), takzvanou stresovou inkontinencí (pomočování se při zvýšeném nitrobřišním tlaku, například při smíchu), bolestivým vyprazdňováním moči, opakovanými močovými infekcemi a podobně. Může docházet i k postižení dalších sliznic. Například v dutině ústní se to projeví jako p
Je vzácný a je způsoben trvalým vysokým přísunem krve. Bývá málo bolestivý a je prognosticky příznivější i při delším trvání. Erekce má spíše elastický charakter než prkenně tuhý.
Je častější a nachází se u něj trvale uzavřené žíly odvádějící krev z topořivých těles. Erekce je tuhá, velmi bolestivá, čím déle trvá, tím hůře se léčí.
Pro toto onemocnění neexistuje objektivní test, proto je diagnostika založena především na anamnéze. Využívá se standardizovaných dotazníků, které mají určitá kritéria. Lékař se bude ptát na frekvenci a intenzitu migrény, zda byla přítomna aura, jak dlouho trvala, jaký charakter měly bolesti hlavy, zda byly pulzující, jednostranné, zda byla přítomna nevolnost (nausea) nebo zvracení. Také je důležité lékaři popsat okolnosti, za kterých k migrenóznímu záchvatu došlo, a všechny příznaky, které se objevily.
