Největší skupinu zánětů genitálií v dětském věku u dívek tvoří zánětlivá onemocnění poševního vchodu (vulvy) a pochvy (vaginy), přičemž jejich výskyt kolísá podle jednotlivých období dětského vývoje. Tato onemocnění se mohou objevit (i když velmi zřídka) už u novorozeňat, většinou se však spontánně zhojí. V období pohlavního klidu (to jest do puberty) převažují bakteriální zánětlivé formy chorob, s tvorbou ženských pohlavních hormonů se více objevují trichomonádová a plísňová onemocnění. Postiženy bývají obvykle jen vulva a dolní třetina pochvy.
Záněty poševního vchodu (vulvitida) u dívek vznikají na základě mechanického nebo chemického podráždění v důsledku nesprávné či nedostatečné péče. Konkrétními příčinami mohou být přísady do koupele, dezinfekční prostředky, ale také špatně vymáchané plenky nebo jejich nedostačující výměna. Na pravidelnou výměnu plen je třeba dbát i u těch papírových, neboť dítě močí relativně často (ve srovnání s dospělými), a přestože se plenka zdá suchá, moč z ní může prosakovat nebo se vypařovat. To může vést k podráždění dětské pokožky, v horším případě pak k onemocnění močových cest i genitálu. Mezi další příčiny zánětu poševního vchodu v dětském věku patří mykózy (kandidóza a jiné) vyvolané antibiotiky (jimiž se léčí či léčila nějaká nemoc), cukrovka, podráždění kůže způsobené bakteriemi... Po vulvitidě prodělané v dětství mohou zůstat jizvy a srůsty.
Záněty poševního vchodu se projevují většinou mírným zarudnutím, případně svěděním v místě zánětu. Jestliže se zanítí i pochva, dalším příznakem může být světlý hlenovitý výtok z roditel, v těžších případech je výtok hnisavý nebo krvavý. V takovém případě je nutné neprodleně vyhledat dětského lékaře, eventuálně na jeho doporučení navštívit dětského gynekologa. S vyhledáním odborné péče se nemá dlouho otálet, jelikož i při vážných zánětech zevních rodidel nemusí mít dítě horečku a jeho zdravotní stav tak nemusejí rodiče dobře odhadnout.
Co se týče vulvovaginitidy, tedy zánětu vulvy a pochvy, příčin může být ještě více. Kromě bakteriálních infekcí a mykóz může daný zánět vyvolat střevní onemocnění, jež se přenese na genitálie, nebo streptokoková infekce, kterou často doprovází i silný krvavý výtok. U menších dětí mohou onemocnění způsobit i střevní parazité (roupi), kteří přesídlí z konečníku do pochvy. Vulvovaginitida se někdy objevuje jako průvodní onemocnění při některých infekčních chorobách (při angíně, spále, zápalu plic, zánětu močových cest a podobě) a po očkování proti pravým neštovicím. Bakteriální infekce se vyznačuje mimo jiné i řídkým krvavým, někdy až hnilobně zapáchají
Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní, a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo ční do pochvy shora. Když žena stojí vzpřímeně, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem „vagina“ se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou, nebo dokonce sterilní péči je zbytečná až škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její správné funkci:
Bartholiniho žláza – nachází se po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Funkce pochvy:
při pohlavním styku přijímá samčí penis (může dojít k oplodnění);
rodí se skrz ni (v případě přirozeného porodu);
poskytuje kanál pro odtok menstruační krve.
Pochva v pubertě
Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
Pochva po porodu
Při porodu se pochvou dostává z dělohy na svět dítě. Protože je hlavička dítěte při porodu již velmi velká, představuje porod pro pochvu výjimečnou zátěž. Právě proto se používá nástřih hráze. Pochva většiny žen porod přestane bez většího poškození a vrátí se po něm téměř do původního stavu.
Pochva neboli vagína (latinsky: vāgīna) je část samičího pohlavního ústrojí u placentálů a vačnatců. Je to trubice vedoucí od dělohy k povrchu těla samice. Její hlavní funkce se naplňují při pohlavním styku, menstruaci a porodu. Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo do pochvy ční shora. Když žena stojí vzpřímená, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem vagina se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Je to podobný vztah, jako kdyby se ústa nazývala hrdlem. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou velmi měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý. Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou nebo dokonce sterilní péči je zbytečná nebo dokonce škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její funkci:
Bartholiniho žláza – je umístěna po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Přítomnost leukocytů v moči je častým nálezem u karcinomů močových cest nebo genitálií. Pokud již máte rakovinu a vaše hladiny jsou náhodou zvýšené, váš lékař bude pravděpodobně nadále kontrolovat hladiny leukocytů v moči jako způsob sledování progrese onemocnění a také reakce vašeho těla na léčbu.
Rakovina močových cest
Nádory horních močových cest jsou poměrně vzácné. Když moč obsahuje vysoké procento škodlivých chemikálií, rakovina může růst v ledvinách nebo močovodech. Nejběžnější ze všech nádorů horních močových cest jsou ty, které se nacházejí v ledvinné pánvičce a ledvinných kalichách. Rakovina močovodů tvoří asi čtvrtinu všech rakovin horních močových cest.
Nádory ledvinných kalichů, ledvinné pánvičky a močovodů začínají ve vrstvě tkáně, která vystýlá močový měchýř a horní močové cesty, zvané urotel. Rakovina, která začíná v urotelu, se nazývá uroteliální (nebo přechodná buněčná) rakovina. Toto je také nejběžnější typ rakoviny nalezený v močovém měchýři. Protože mnoho orgánů v močovém systému sdílí společné buňky, rakoviny nalezené v těchto orgánech často vypadají a působí podobně.
Urotel je zvláštní tím, že bobtná a zmenšuje se, aby protlačil moč močovými cestami. Protože je v přímém kontaktu s močí, je tato výstelka vystavena chemikáliím (karcinogenům), které ledviny odfiltrují z krve. Tyto chemikálie mohou způsobit, že se buňky změní a vymknou kontrole jako rakovina.
Vzhledem k tomu, že močový měchýř ukládá moč, může být vystaven většímu riziku rakoviny než jiné části horního traktu. Jeho buňky jsou vystaveny škodlivým látkám delší dobu. Rakovina močového měchýře je jednou z nejčastějších malignit močových cest. Karcinom močového měchýře tvoří 7 % všech maligních nádorů u mužů a 4 % u žen, přičemž většinu tvoří muži starší 60 let. Devadesát pět procent těchto nádorů jsou karcinomy z přechodných buněk, zbytek tvoří směs spinocelulárního karcinomu, adenoskvamózního karcinomu a vzácného sarkomu. Sedmdesát procent karcinomů z přechodných buněk močového měchýře jsou povrchové, papilární nádory. Pouze 5 % pacientů s takovými nádory zemře na své onemocnění do 5 let po diagnóze, i když u 50 % se vyvine jiný nádor močového měchýře, obvykle stejného povrchového typu nízkého stupně. Mnoho z těchto pacientů podstupuje kontrolní cystoskopii v 3-6měsíčních intervalech. Zbývajících 30 % nádorů močového měchýře je invazivních. Tito pacienti jsou léčeni chirurgickým zákrokem, chemoterapií nebo kombinací obou.
Rakovina genitálií
Genitální rakoviny zahrnují rakovinu vulvy, pochvy, děložního čípku, dělohy a vaječníků u žen a rakovinu penisu a varlat u mužů.
Kde je umístěna panenská blána? Mnoho lidí žije v bludu, že panenská blána je součástí pochvy. Nikoli, jde o součást vulvy, tedy zevních ženských pohlavních orgánů. To znamená, že se de facto nachází mimo vaginu. Co se stane po jejím protržení, si představíme nejlépe, když protrhneme papírový kapesník – prostě se v něm udělá díra, ale kapesník sám nezmizí ani se nerozpustí. Blána se jednoduše oddělí a stane se okrajovou součástí vchodu do pochvy.
Pojmem panenská blána se označuje slizniční řasa, která u mladých dívek částečně uzavírá vchod do pochvy. V této bláně jsou zpravidla různé otvory, díky nimž může odtékat menstruační krev. Při prvním pohlavním styku se panenská roztrhne na několik cípů. Toto protržení (deflorace) obvykle provází mírné krvácení. Panenská blána je poměrně slabá a k jejímu odstranění nemusí dojít pouze při pohlavním styku. Deflorace může být způsobena například i masturbací nebo sportem.
Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší, její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za jeho důkaz. Nicméně panenská blána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tamponem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla.
Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká tkáň, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenská blána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampony, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát.
Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány. Velikost a tvar otvorů panenské blány je u každé ženy jiný, tudíž vzdálenost a velikost nelze přesně určit.
A jak jednoduše odpovědět na otázku náctiletých: „Jak poznám, že už nejsem pana?“ Jednoduše: „Pokud jsi měla pohlavní styk, panna nejsi, pokud neměla, tak jsi.“
Typy panenských blan:
kruhová – blána tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená – blána tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná – blána překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek;
po porodu – blána zcela chybí, zbyly z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru;
fimbriatus – ztluštělá blána, která vzniká nadměrným působením estrogenů;
annularis – základní prstenčitá blána s různě prostorným otvorem;
semilunaris – blána připomínající svým vzhledem semilunární chlopn
Příznaky nemusí být zřejmé vůbec nebo jen lehce, když je infekce mírná. Naopak masivní nákaza (objevuje se přibližně dva týdny po požití vajíček) se projevuje především úporným nepříjemným svěděním v oblasti řitního otvoru. Svědění je vyvoláno ukládáním vajíček. Samice je nejraději ukládají v teplém a klidném prostředí, proto k tomu dochází nejčastěji v noci, během spánku. Úporné svědění v noci tak vede k nespavosti, neklidu, neurotickým poruchám. Děti jsou pak přes den nevyspalé a nervózní. U dívek a žen se mohou vajíčka dostat i do vagíny nebo močového měchýře, což se projevuje svěděním vagíny, vulvy, někdy i přítomností vaginálního výtoku a příznaky zánětu močového měchýře (obtížné bolestivé močení provázené řezáním a pálením – dysurie, zvýšená teplota, únava). Následkem škrabání vznikají na kůži škrábance, oděrky, ekzémy. Kůže se může až zanítit a hnisat. Z celkových příznaků bývají přítomné zvýšené teploty, nevolnost, nechutenství se ztrátou hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha. Někdy mohou bolesti napodobovat zánět slepého střeva.
Lidský papilomavirus (zkratka HPV pochází z anglického označení human papilloma virus) patří mezi viry, které napadají buňky lidské pokožky a sliznic. Bylo identifikováno nejméně 100 typů HPV virů. HPV viry se dělí dle rizika vyvolání přednádorových změn v postižené tkáni na:
HPV typy s nízkým rizikem vyvolání přednádorových a nádorových změn – většinou vyvolávají tvorbu kondylomů (například typ 6 a 11);
HPV typy s vysokým rizikem vyvolání přednádorových a nádorových změn – jsou zodpovědné za přednádorové změny na děložním čípku (například typ 16 a 18).
HPV – human papilloma virus – vyvolává vznik genitálních bradavic (takzvaných kondylomů) u mužů i žen a je zodpovědný za přednádorové změny na děložním čípku a za rakovinu děložního čípku. HPV infekce dále může být přítomna v nádorech vulvy (zevních rodidel) a vaginy, karcinomu konečníku, karcinomu penisu, karcinom krku (především tonzil).
D307 - Jiné močové orgány (Neoplasma benignum organorum urinariorum aliorum).
S307 - Mnohočetná povrchní poranění břicha‚ dolní části zad a pánve
T307 - Poleptání třetího stupně‚ část těla NS
V307 - Osoba vně vozidla zraněná při provozní (silniční) nehodě
Podle MKN-10 patří diagnóza 307 do skupiny D30, což označuje nezhoubný novotvar jiných močových orgánů. To znamená, že všechno, co je D30X nikdy neznamená rakovinu, ani diagnóza 307.
Do skupiny D30 patří všechny tyto diagnózy:
D300 - Ledvina;
D301 - Ledvinná pánvička – pelvis renalis;
D302 - Močovod – ureter;
D303 - Močový měchýř – vesica urinaria;
D304 - Močová trubice – urethra;
D307 - Jiné močové orgány;
D309 - Močový orgán NS (bez specifikace).
Diagnóza D307 u žen
U žen se diagnóza 307 týká nezhoubného novotvaru v periuretrálních žlázách nazývaných Skeneho žlázy (latinsky glandulae vestibulares minores). Jsou součástí zevních ženských pohlavních orgánů a jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice. Ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Tyto žlázy byly pojmenovány po skotském gynekologovi Alexandru Skenem, který je roku 1880 jako první popsal pro západní medicínu.
Skeneho žlázy jsou pokládány za příčinu ženské ejakulace. Emanuele Jannini z italské univerzity L’Aquila nabídl v roce 2010 pro tento jev vysvětlení [1]. Skeneho žlázy mají vysoce variabilní anatomii a u každé ženy jsou jinak velké. Právě tato rozdílná velikost by mohla být vysvětlením, proč se u některých žen ženská ejakulace vyskytuje a u jiných nikoliv. Oblast Skeneho žláz (ve vagině) je také známa jako Gräfenbergův bod nebo bod G. Nově je jako bod U označováno místo okolo močové trubice a částečně Skeneho žláz. Některé ženy popisují, že dráždění tohoto místa (podobně jako bodu G) přináší příjemné pocity až orgasmus.
Skeneho žlázy jsou homologické s předstojnou žlázou (prostatou) u mužů (tj. mají strukturu vyvinutou ze stejné zárodečné tkáně). Čirá, nebo mléčná tekutina, která se objevuje během ženské ejakulace, má údajně obdobné složení jako tekutina, která se u mužů tvoří v předstojné žláze. Někteří vědci proto opouštějí název Skeneho žlázy a hovoří o nich jako o ženské prostatě.
Diagnóza D307 u mužů
U mužů se diagnóza 307 týká nezhoubného novotvaru v uretrální nebo periuretrálních žlázách, známých také jako Littrého žlázy dle lékaře Alexise Littrého. Jsou to exokrinní žlázy, které se větví od stěny močové trubice u mužů. Jejich největší výskyt je v části močové trubice procházející penisem. Tyto žlázy produkují hlen
Pokud se roupi neléčí, může se infekce dál rozvinout a objeví se průjmy, neprospívání z malabsorpce (nedostatečné vstřebávání živin z trávicího traktu), noční pomočování (enuresis), svědění genitálu, vaginální výtok, který může být spojen s drážděním kůže v okolí vulvy a vznikem vyrážky. Při postupu červů výš pohlavním ústrojím žen a dívek mohou následkem zánětu vznikat jizvy na stěnách reprodukčních orgánů. Při průniku nákazy do močových cest může dojít k zánětu močového měchýře, výjimečně až zánětu ledvin. I když roupi napodobují zánět slepého střeva, je jejich skutečný podíl při jeho vzniku rozporuplný. Někteří autoři uvádějí, že zánět slepého střeva roupi vyvolat mohou, jiní, že se jim to nikdy nepovedlo prokázat.
Pokud se roupi neléčí, může se infekce dál rozvinout a objeví se průjmy, neprospívání z malabsorpce (nedostatečné vstřebávání živin z trávicího traktu), noční pomočování (enuréza), svědění genitálu, vaginální výtok, který může být spojen s drážděním kůže v okolí vulvy a vznikem vyrážky.
Při postupu červů výš pohlavním ústrojím žen a dívek mohou následkem zánětu vznikat jizvy ve stěnách reprodukčních orgánů.
Při průniku nákazy do močových cest může dojít k zánětu močového měchýře, výjimečně až zánětu ledvin.
I když roupi napodobují zánět slepého střeva, je jejich skutečný podíl při jeho vzniku rozporuplný. Někteří autoři uvádějí, že zánět slepého střeva roupi vyvolat mohou, jiní, že se jim to nikdy nepovedlo prokázat.
Podobně jako jiné léčivé přípravky může mít i přípravek NuvaRing nežádoucí účinky, které se nemusí objevit u každého. Závažné nežádoucí účinky související s používáním přípravku NuvaRing, stejně tak jako příslušné příznaky, jsou krevní sraženiny, trombóza (hlavní příznaky krevní sraženiny zahrnují neobvyklou bolest nebo otok nohy, bolest na hrudi nebo problémy s dýcháním). Pokud se domníváte, že máte příznaky krevní sraženiny, odstraňte NuvaRing a okamžitě kontaktujte svého lékaře.
Pokud jste alergická na jednu ze složek přípravku NuvaRing (přecitlivělost), mohou se u vás objevit následující příznaky: angioedém (otok tváře, jazyka nebo hrdla, obtížné polykání) nebo kopřivka spolu s obtížným dýcháním. Pokud se toto objeví, odstraňte NuvaRing a okamžitě kontaktujte svého lékaře.
Uživatelky přípravku NuvaRing hlásily následující nežádoucí účinky
Časté nežádoucí účinky (objevující se u více než 1 ze 100, ale méně než 1 z 10 žen):
bolest břicha, nevolnost (nauzea);
kvasinková infekce vaginy (jako je „moučnivka“);
vaginální diskomfort způsobený kroužkem; svědění genitálu; výtok z vagíny;
bolest hlavy nebo migréna; depresivní nálady; snížená sexuální touha;
bolest prsů; bolestivá menstruace;
akné;
zvýšení hmotnosti;
vypuzení kroužku.
Méně časté nežádoucí účinky (objevující se u více než 1 z 1 000, ale méně než 1 ze 100 žen):
porucha vidění; závrať;
opuchlé břicho; zvracení, průjem nebo zácpa;
pocit únavy, pocit, kdy se člověk necítí dobře nebo se cítí podrážděně; změny nálad; kolísání nálad;
hromadění tekutin v těle (otok);
infekce močových cest nebo močového měchýře;
obtížné nebo bolestivé močení; nutkavá touha nebo potřeba močit; častější močení;
problémy během pohlavního styku, včetně bolesti, krvácení nebo pociťování kroužku partnerem;
zvýšení krevního tlaku;
zvýšení chuti k jídlu;
bolest zad; svalové křeče; bolest horních nebo dolních končetin;
snížená citlivost pokožky;
bolestivé nebo zvětšené prsy, fibrózně-cystická mastopatie (cysty v prsou, které se mohou stát zduřelými a bolestivými);
zánět čípku; cervikální polypy (výrůstky na čípku); sliznice děložního hrdla lokalizovaná na zevním povrchu čípku (ektropium);
změny menstruace (například je menstruace silná, dlouhá, nepravidelná nebo se nedostavila); pánevní diskomfort; premenstruační syndrom; stahy dělohy;
vaginální infekce (plísňová a bakteriální); pocit pálení, zápachu, bolesti, diskomfortu nebo suchosti vaginy nebo vulvy;
ztráta vlasů, ekzém, svědění, vyrážka nebo návaly;
zlomení kroužku.
Následující vzácné nežádoucí účinky, které byly hlášeny během používání přípravku NuvaRing:
Gynekologie využívá Jarischův roztok u malých dívek. U dívek v klidovém období (bez působení estrogenů) je zdravý dívčí genitál zcela bez výtoku. Proto se přítomnost jakéhokoli výtoku považuje za patologickou. Nejčastějšími původci vulvovaginitidy jsou střevní bakterie i roupi. V klidovém období, kdy není v pochvě přítomný Döderleinův bacil, by se zde neměla vyskytovat infekce způsobená kvasinkami. Proto při zánětu vulvy a pochvy u děvčat bývá podání lokálního antimykotika neúčinné. V případě opakovaného průkazu kvasinek v dětském období je nutné vyloučení diabetu mellitu a předčasné puberty. Doporučují se oplachy rodidel slabým roztokem hypermanganu nebo právě Jarischovým roztokem a aplikace vaginálních čípků pro děti na základě kultivačního vyšetření a citlivosti. Při každém výtoku by měla být provedena vaginoskopie k vyloučení cizího tělesa v pochvě.
Jarischův roztok obsahuje jako účinnou složku kyselinu boritou. Bor a jeho sloučeniny jsou (dle nařízení EU) zařazeny do skupiny látek negativně ovlivňujících reprodukci a vývoj plodu, z tohoto důvodu se tento roztok nedoporučuje používat v těhotenství. Nicméně toxicita těchto sloučenin je velmi nízká a jejich občasné zevní použití nepředstavuje expozici, která by vedla k vnitřní intoxikaci a tím k poškození reprodukce a plodu.
Prokanazol je antimykotický přípravek (lék proti mykotickým/houbovým onemocněním). Používá se k léčbě dospělých s infekcemi způsobenými houbami. Může se použít u lokálních infekcí, jako jsou infekce vulvy nebo vaginy (ženských pohlavních orgánů) nebo kožní infekce či infekce oka. Může se také použít u systémových infekcí (infekcí postihující celé tělo), včetně tropických infekcí. Přípravek Prokanazol se využívá také u celé řady hub a kvasinek, včetně plísní rodu Candida, Aspergillus a Cryptococcus.
Léčivou látkou v přípravku Prokanazol je antimykotikum itrakonazol, které patří do skupiny triazolů. Jeho účinek je založen na prevenci tvorby ergosterolu, který představuje důležitou součást buněčné stěny hub. Bez ergosterolu houba odumírá nebo se nedokáže šířit.
Přípravek Prokanazol je „generikum“ založené na referenčním přípravku registrovaném v České republice (přípravek Sporanox ve formě tobolek s obsahem 100 mg). Přípravek Prokanazol je na trhu také pod názvem Prokanaz.
Prokanazol je určen k léčbě dospělých pacientů u následujících stavů:
gynekologické indikace: vulvovaginální kandidóza,
dermatologické/oftalmologické indikace: pityriasis versicolor, dermatomykóza, mykotická keratitida a orální kandidóza, onychomykóza způsobená dermatofyty anebo kvasinkami,
systémové mykózy: systémová aspergilóza a kandidóza, kryptokokóza (včetně kryptokokové meningitidy), histoplazmóza, sporotrichóza, parakokcidioidomykóza, blastomykóza a další zřídka se vyskytující systémové nebo tropické mykózy.
Pokud vyšetření ukáže, že máte sexuálně přenosnou chorobu, nebo pokud je vaše cysta infikovaná, lékař vám předepíše antibiotika. Může také předepsat lokální topické léky, které se aplikují na kůži / sliznici. Pokud je vám méně než 40 a vaše cysta nezpůsobuje problémy, pravděpodobně nebudete potřebovat žádnou léčbu.
Jednoduchá sedací koupel může pomoci cystě zmizet sama od sebe:
Naplňte vanu vlažnou vodou do výšky 9 až 12 cm, aby jí bylo dost na pokrytí vulvy a pomalu se posaďte na 20 minut.
Udělejte to několikrát denně po dobu 3 nebo 4 dnů.
Cysta může sama prasknout a odtékat.
Pokud Bartholiniho cysta způsobuje problémy - nebo se změní na zánět - budete muset navštívit svého lékaře. Lékař zvolí jeden ze tří způsobů ošetření:
Chirurgická drenáž Lékař udělá v cystě malý řez. Do otvoru umístí malou gumovou trubičku (katétr), aby mohla odtékat nahromaděná tekutina. Katétr může zůstat na místě až 6 týdnů. Hned poté, co tekutina zmizí, se budete cítit lépe. Možná ale budete muset několik dní poté užívat léky proti bolesti. Mějte na paměti, že Bartholiniho cysta nebo zánět se mohou vrátit a znovu vyžadovat léčbu. Mezi vedlejší účinky této léčby patří bolest nebo nepohodlí - zejména při sexu. Může se také vytvořit otok stydkých pysků, infekce, krvácení nebo jizva.
Marsupializace Pokud vás cysty trápí dlouhodobě a nebo se vrací, může vám tento postup pomoci. Lékař cystu rozřízne a poté sešije kůži kolem ní a vytvoří malý váček. Díky tomu může kapalina odtékat. Lékař obalí oblast speciální gázou, aby vsakovala tekutinu a krev. Tento proces trvá méně než půl hodiny a můžete jít domů hned ve stejný den. Lékař vám poté může předepsat léky proti bolesti. Existuje také riziko zanesení infekce, krvácení a návratu abscesu.
Odstranění žlázy Váš lékař může doporučit tuto možnost, pokud předchozí dvě řešení nebyla účinná nebo se vám stále objevují Bartholiniho cysty a záněty. Tato operace trvá asi hodinu. Během procedury dostanete anestezii, která vás uspí, a poté se můžete vrátit domů. Mezi možné problémy patří krvácení, tvorba modřin a infekce.
Pouze lékař může s jistotou říci, zda máte Bartholiniho cystu. Lékař prohlédne pochvu a pokud máte výtok, tak vezme vzorek a podívá se na něj pod mikroskopem, aby zjistil, zda máte sexuálně přenosnou chorobu. Pokud máte zánět, vezme z něj vzorek a pošle ho do laboratoře.
Pokud je vám více než 40 let, může lékař provést biopsii - odebrat vzorek tkáně z cysty, aby vyloučil rakovinu vulvy. To je nemoc, která postihuje pysky obklopující vagínu.
Krev v moči (hematurie), která může způsobit, že se moč jeví jako jasně červená nebo podobná barvě coca coly. Někdy ale může být krve v moči jen málo a moč se díky tomu jeví normálně, přičemž krev je detekována až při laboratorním testu.
Časté močení.
Bolestivé močení.
Bolesti zad.
Příznaky genitálních karcinomů u žen
Rakovina vulvy
Svědění, které nemizí;
Bolest a přecitlivělost;
Krvácení, které není z menstruace;
Změny kůže, jako jsou změny barvy nebo ztluštění;
Bulka, bradavice nebo otevřený vřed.
Rakovina vaječníků
Nadýmání nebo otoky břicha;
Rychlý pocit sytosti při jídle;
Ztráta váhy;
Nepohodlí v oblasti pánve;
Únava;
Bolesti zad;
Změny ve vyprazdňování, jako je zácpa;
Častá potřeba močit.
Příznaky genitálních karcinomů u mužů
Rakovina varlat
Bulka nebo zvětšení v obou varlatech;
Pocit těžkosti v šourku;
Tupá bolest břicha nebo třísel;
Náhlé nahromadění tekutiny v šourku;
Bolest nebo nepohodlí ve varlatech nebo šourku;
Zvětšení nebo citlivost prsou;
Bolesti zad.
Rakovina obvykle postihuje pouze jedno varle.
Rakovina penisu
Většina rakovin penisu postihuje kůži pokrývající penis (předkožku) nebo hlavu nebo špičku (žalud) penisu.
Nejčastější příznaky jsou:
výrůstek nebo vřed, který se nezahojí do 4 týdnů;
vyrážka;
krvácení z penisu nebo pod předkožkou;
zapáchající výtok;
ztluštění kůže penisu nebo předkožky, které ztěžuje stažení předkožky (vznikne fimóza);