Pharmatex je nehormonální antikoncepce, která působí lokálně, takže neovlivňuje funkce tělesných orgánů ani hormonální činnost. Z čehož vyplývá, že nemá ani typické vedlejší účinky, které může mít hormonální antikoncepce (zadržování vody v organizmu, riziko vzniku křečových žil, vytváření krevních sraženin). Přináší účinnou a spolehlivou alternativu například pro ženy, které mají nepravidelný pohlavní styk, nebo pro ty, které zapomněly užít hormonální antikoncepci. Lokální antikoncepce Pharmatex má i antiseptický účinek. Další výhodou Pharmatexu je fakt, že na rozdíl od choroboplodných mikroorganismů neničí laktobacily, které zajišťují ochranu pochvy, a její přirozenou mikroflóru. Navíc nijak neovlivňuje menstruační cyklus. Pharmatex je bezproblémový, organismem výborně tolerovaný a nevyvolává žádné obtíže, pokud není žena alergická na obsaženou účinnou látku.
Podstata lokální antikoncepce spočívá ve spermicidním účinku. Aktivní látka Pharmatex Benzalkonium-chlorid je schopna do pěti sekund způsobit destrukci bičíku spermie. Následně dochází i ke zničení hlavičky spermie tak, že není schopna se dostat do dělohy a dále do vejcovodu. Toto vše se stane do deseti sekund. Kromě toho Pharmatex zahušťuje vaginální hlen, což způsobí znehybnění spermií a vytvoří i mechanickou bariéru v oblasti děložního čípku.
Zdroj: článek Pharmatex proti početí
Pokud se jedná o malé a pacienta neobtěžující ložisko, léčba není nutná. Někdy ganglion spontánně vymizí. „Babské“ rady ohledně rozklepávání cyst kladívkem či jejich rozmačkávání nelze v žádném případě doporučit.
Pokud je ale ganglion bolestivý, omezuje aktivity pacienta, má nežádoucí kosmetický efekt či je pro pacienta jinak nepřijatelný, je možné se pokusit o léčebnou intervenci. Provede se buď prosté odsátí (aspirace) obsahu ganglia a případná aplikace protizánětlivého léku (kortikoidu) do jeho dutiny, nebo lze přiložit dlahu ke zmírnění subjektivních potíží. Pokud tyto nechirurgické způsoby terapie nezajistí ústup obtíží, doporučuje se chirurgická revize a odstranění ganglia. Cílem operace je odstranění vlastního ganglia spočívající v současném odstranění části kloubního pouzdra nebo šlachové pochvy, z nichž ganglion vyrůstá. Operace se provádí většinou ambulantně a při místním znecitlivění. Po výkonu může být někdy doporučeno krátkodobé znehybnění ruky dlahou. Někteří pacienti mohou po operaci pociťovat bolestivost nebo nepohodlí různé intenzity a mohou mít i větší či menší otok v oblasti chirurgického zásahu. Po zhojení rány a rozcvičení ruky ale brzy dosahují plné funkční aktivity. Přestože je chirurgické odstranění asi tím nejefektivnějším způsobem terapie, mohou se ganglia znovu objevit. Chirurgický zákrok totiž řeší pouze následek, nikoli příčinu onemocnění. Ta i nadále není zcela jasná.
Zdroj: článek Ganglion
Zánět v kotníku může zahrnovat Achillovy šlachy, pozadí holenní šlachy nebo fibulární šlachy. Tato situace obvykle vychází z traumatu, ale může vyplývat z předchozích zánětlivých onemocnění nebo onemocnění, jako je reaktivní artritida (dříve nazývaná Reiterův syndrom), revmatoidní artritida a anglizující spondylitida. Okamžitá léčba zahrnuje znehybnění oblasti, elevace, omezování hmotnost-ložiska, použití ledu, používání nesteroidní zklidňující drogy (NSA) ke zmírnění zánětu. Léky ze skupiny NSAID, jako naproxen (Naprosyn) nebo ketoprofen (Orudis), jsou běžně používané pro tento účel. Další těžký zánět může vyžadovat ortopedické řešení. Pokud je šlacha stále zanícena, tak by měla být omezena atletická činnost by měla být omezena, protože hrozí značné riziko přetržení či natržení šlachy.
Zdroj: článek Zánět šlach
Základní zásadou úspěšné léčby je pečlivé dodržování klidového režimu. Doporučuje se také obvázat hrudník, aby došlo k jeho částečnému znehybnění, což pomůže zmírnit bolest i urychlit hojení. Před samotným obvázáním se pořádně nadechněte a v pomalém výdechu proveďte opatrnou fixaci obvazem. Dejte pozor, abyste ho příliš neutáhli, bylo by to nepříjemné. Ideální je, pokud vydržíte alespoň 5 dní, než fixaci povolíte, sundáte a případně vyměníte. Naražená žebra jsou velmi bolestivý úraz. Obvykle se také podávají analgetika, zvláště na noc, abyste se mohli v rámci možností vyspat. Sami vyzkoušejte, jaká poloha je pro vás nejsnesitelnější, nejbolestivější bývá klasické ležení, doporučuje se polosed. Ačkoliv je vyléčení individuální záležitostí, zpravidla je nutné mít klid alespoň 5–6 týdnů a spát v polosedě. Největší bolest ustoupí zhruba po měsíci, výjimkou však nejsou ani posttraumatické bolesti, kdy naražená žebra při určitých pohybech pocítíte i po několika měsících od úrazu.
Zdroj: článek Naražená žebra
Bolesti kloubů ruky mohou mít řadu příčin. Nejčastější příčinou postižení kloubů je revma, kdy pacient mívá obvykle bolesti na více prstech ruky. Další, poměrně častou příčinou bolestí kloubů ruky je artrotické postižení základního kloubu palce neboli rhizartróza (postihující především ženy ve středním a vyšším věku) a poúrazové stavy. Bolest kloubů ruky je vyvolána v drtivé většině případů opotřebováním chrupavky kloubu, kdy při pohybu dochází k přímému kontaktu s obnaženou kostí, která je u zdravého kloubu kryta chrupavkou. Bolest kloubu může vyvolat i nestabilita kloubu, tedy nedostatečně pevné vazivo kolem kloubu. Bolestivost kloubu má vliv na oslabení svalové síly úchopu ruky. Destrukce kloubu a ztuhlost kolem kloubních struktur způsobí omezení pohybu či ztuhlost kloubu. Méně častou příčinou bolesti prstů ruky je i Glomus tumor.
Léčba vždy vychází ze zdroje bolestí. Stupeň opotřebení chrupavky kloubu, rozsah pohybu, nestabilita kloubu a míra bolesti ruky je rozhodující při výběru způsobu léčby, zda bude konzervativní, či chirurgická. Obecně lze říci, že bolestivý kloub, který je již bez chrupavky, nelze uvést do původního stavu a jsou možné jen paliativní operační výkony (= výkony, které nevedou k vyléčení, ale zmenšují obtíže pacienta), jako jsou znehybnění kloubu, implantace kloubní náhrady či vložení pevnější tkáně do zničeného kloubu, která vytváří jakýsi nárazník. Pokud je zdrojem bolestí mechanický problém, tedy nerovnost kloubu, zánik chrupavek, nestabilita a podobně, pak léky podávané perorálně, lokálně či aplikované do kloubu mají jen omezený význam. Pouze zpomalují další zhoršování stavu, ale neléčí! V případech, kdy bolestivý kloub není výrazně postižen a pacient přichází včas, je jednodušší nalézt a pokud možno ovlivnit příčinu bolestí.
Zdroj: článek Bolest kloubů
Entezopatie je označení pro skupinu onemocnění úponových šlach. Slovo enthesis vychází z řečtiny a označuje úpon. Pro toto onemocnění se používá také označení syndrom úponových bolestí a řadí se mezi syndromy z přetížení měkkých tkání pohybového aparátu. Jde vlastně o patomorfologické změny v místě úponu šlach, vazů a kloubních pouzder. Entezopatie vznikají na základě zánětlivých změn v kloubním pouzdře a v oblasti úponů šlach.
Entezopatie se mohou vyskytovat samostatně pouze na jedné části těla nebo mohou být součástí revmatických onemocnění. Většina entezopatií vzniká jako následek přetížení s následnou poruchou prokrvení a látkové výměny. Entezopatie se vyskytují u obou pohlaví bez výjimky, nejčastěji pak v produktivním věku nebo u mladých a středně starých sportovců.
Entezopatie vznikají nejčastěji opakovaným přetěžováním šlachových úponů. Přetěžování může být běžně prováděná denní činnost, ale nejčastěji se týká sportovních aktivit nebo pracovní zátěže. U některých případů entezopatií jsou příčiny multifaktoriální. Přetížení může být akutní nebo chronické. Následkem je porucha mikrocirkulace v oblasti přechodu šlachy v kost. Jakmile dochází k opakované nadměrné námaze v oblasti úponu, chrupavčitá zóna v oblasti přechodu se ničí a dochází k její přestavbě. Při námaze dochází k mikrotraumatizaci úponů, jejich špatnému prokrvení, nekróze a zánětu.
Prvotním příznakem akutních entezopatií je jednoznačně bolest při pohybu. Většinou jde o bolest velmi dobře lokalizovanou, kdy nemocný může přesně ukázat na bolestivé místo úponu šlachy a jeho okolí. Typický je také otok. Hybnost je omezená a k úlevě dochází při znehybnění končetiny. Bolest se však objevuje také při palpaci postižené oblasti s vyzařováním bolesti do okolí. Akutní entezopatie typicky vymizí do šesti týdnů od prvních příznaků, a to bez ohledu na spontánní odeznění nebo jako reakce na léčbu. Pokud se bolesti a další obtíže spojené s entezopatií vyskytují déle než 6 týdnů, jde o entezopatii chronickou. Při přechodu do chronicity může být bolest také klidová a v oblasti nad úponem se mohou objevit změny jako zarudnutí kůže a neustupující otok.
Onemocnění entezopatiemi se velmi často diagnostikuje pouze na základě anamnézy. Pokud pacient zmíní úponové bolesti při sportu nebo pracovní činnosti, je možné rychle stanovit podezření na entezopatie. Klinická vyšetření jsou ale nezbytná, jelikož lékař pod kůži nevidí a nemůže bez dalších vyšetření prohlásit, že jde o entezopatie bez toho, aby vyloučil jiné, mnohdy mnohem závažnější příčiny (revmatoidní artritida, lupus apod.). Důležité je zkontrolovat všechny ostatní velké k
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Boule na nohou
Bolest chodidla v práci může být například příznakem zlomeniny v oblasti záprstní kosti. Pokud by se nejednalo o zlomeninu, může být přetížená až natržená šlacha nebo vaz. V tomto případě je nezbytné chirurgické vyšetření, rentgenový snímek nohy, lokální zhodnocení hybnosti a bolestivosti nohy a dle stavu i znehybnění nohy k doléčení. Další možností bolesti může být zborcená klenba.
Jako konzervativní léčba jsou vhodná nesteroidní antirevmatika typu Ibalginu. Dále následná rehabilitace v podobě pohybové a fyzikální léčby.
Zdroj: článek Bolest chodidel
Tento problém vyžaduje odborné vyšetření, a to vyšetření jak ortopedické, tak orientační zhodnocení cévního zásobení, což rovněž provede ortoped. Vyšetření probíhá nejen pohledem a pohmatem, nutné je stanovit lokalizaci největší bolesti, zhodnotit hybnost, klenbu nohy a provést rentgenový snímek. Může se totiž jednat o zlomeninu záprstní kosti, takzvanou únavovou zlomeninu, nebo o prostou distorzi kloubu v oblasti nohy, ale i o přetažení, šlachy či vazu a také méně častou entezopatii, úponovou bolest šlachy nebo vazu na kost. Objevují se také neuralgie nervů plosky nohy – Mortonův syndrom.
Podle nálezu je vhodné znehybnění, obstřik bolestivého místa a následná rehabilitace a fyzikální terapie. Pacient podstupuje vyšetření na chirurgické nebo ortopedické ambulanci.
Zdroj: článek Bolest chodidel
Při zánětu šlach na ruce je jednou z nejzásadnějších částí léčby omezení pohybu postižené šlachy. Ta může být fixována například obvazem, ortézou nebo i sádrou. Po snížení pohybu se zánětlivá reakce postupně ustaluje, poškozená tkáň se díky speciálním mechanismům opravuje. Léčba může být podpořena i fototerapií, kdy se postižené místo ozařuje světlem určité vlnové délky světelného spektra. Díky tomu se zlepší cirkulace krve, která částečně napomáhá obnově buněk postižené tkáně. Je také možné aplikovat chladivé gely nebo pomocné masti, kterých je na trhu poměrně velké množství. Pokud ale nedojde k omezení pohybu, není možné zánět šlachy vyléčit. Bez znehybnění ruky v ortéze, lépe v dlaze nebo v sádře (ortézu lze přece jen sundat) minimálně po dobu 14 dnů se úspěšná délka léčba neobejde. Je to především proto, že jakákoliv jiná léčba obvykle způsobí částečný ústup bolesti, a protože jsme lidé a ruce potřebujeme, začneme je zcela logicky a automaticky okamžitě více zatěžovat, bolest se zhorší a vzniká uzavřený kruh. Proto pokud se setkáte s tímto problémem a bude vám fixace ruky doporučena, nezbyde vám než souhlasit.
Zdroj: článek Zánět šlach v ruce
Protonová terapie je druh radioterapie vyvíjený pro léčbu onkologických onemocnění. Hlavní výhodou protonové terapie by mělo být lepší zacílení předávané energie na nádor, menší poškození okolní tkáně a tím i menší vedlejší účinky než u běžné radioterapie. Korpuskulární charakter protonů na rozdíl od fotonů způsobuje, že protony předávají tkáním před nádorem relativně málo energie a po předání maxima své energie na zaměřené místo (Braggův vrchol) se prakticky zastavují. To dovoluje používat větší dávky záření a zvýšit pravděpodobnost likvidace nádoru. Uvedené výhody by měly být největší při ozařování nádorů v blízkosti citlivých struktur, jako jsou nádory mozku, krku, očí, slinivky břišní, jater, nebo prostaty.
Na stůl bílé barvy jsou namířeny dva laserové paprsky, jejichž protnutí ukazuje, na které místo pacientova těla bude směřovat proud okem neviditelných protonů. Na těle pacienta se nakreslí značky, laserový křížek ukazuje místo, kde se bude ozařovat. Poloha pacientova těla je při léčbě protony klíčová, jelikož jejich svazek směřuje jen na nádor. Ozařovat se může z různých směrů. Aby se pacient nehýbal, používají lékaři fixátory. Jedná se o dezinfikovatelné matrace naplněné vzduchem, které pomáhají udržet pacienta nehybného při léčbě nádoru, který se nachází třeba v hrudníku nebo pánvi. V případě, že se ozařuje nádor v hlavě či krku, musí mít pacient kvůli znehybnění masku z plastu tvarovatelného teplem, která se vyrábí na míru. V extrémních případech využívají lékaři při fixaci otisky čelisti. Ovšem ani tyto pomůcky neudrží malé děti v klidu, a proto se dětští pacienti do pěti let uspávají.
U protonové léčby hrají roli milimetry. Proto je na celém procesu nejdelší polohování těla pacienta na ozařovacím stole. Pobyt v místnosti může trvat i déle než půl hodiny, přičemž samotné ozařování protony zabere přibližně 3 minuty. Robotický stůl o nosnosti 250 kilogramů si automaticky upraví polohu ozařovaného místa nakláněním tak, aby byla přesná. To, aby se následně pacient nepohnul, hlídá dvojice stereoskopických kamer na stropě. Pokud pacient například zakašle, záření se přeruší a nastavení se znovu opakuje. Poté se ozařování dokončí. Samotný proud protonů není pouhým okem vidět. Záření předá do tkáně energii, která poškozuje nádorové buňky, a to tak, že vnese chybu do jejich DNA. Tyto nádorové buňky postupně odumírají a nádor je nahrazen jizvením ve formě vaziva.
Léčba protony obvykle trvá 20 minut při jedné návštěvě. Ozařování má ve většině případů několik cyklů, pacienti proto musí do zařízení docházet opakovaně. Až na děti, u kterých to vyžaduje jejich zdravotní stav,
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Protonové centrum Praha
Antikoncepce je takové opatření (kromě sterilizace, respektive někdy i vyjma stálé či dočasné sexuální abstinence), které má zabránit početí jako následku pohlavního styku. Obvykle se rozlišují speciální antikoncepční metody, vyžadující zvláštní prostředky, a přirozené antikoncepční metody, nevyžadující žádné speciální prostředky. Do první skupiny patří metody využívající buď různých mechanických kontracepčních prostředků, které zabraňují setkání spermie s vajíčkem, anebo chemických kontracepčních prostředků, které svým působením spermii zabíjejí.
Spolehlivost antikoncepčních metod je určena stupnicí takzvaného Pearlova indexu, který má celosvětovou platnost. Čím je Pearlův index nižší, tím je vyšší spolehlivost dané metody. Tímto hodnocením jsou posuzovány všechny dostupné antikoncepční metody.
Mezi chemickou antikoncepci patří různé pěny, krémy, želé, čípky, vaginální tablety, které obsahují látky hubící spermie (spermicidy). Chemická antikoncepce se aplikuje před pohlavním stykem a zavádí se do pochvy. Nevýhodou chemických metod antikoncepce je striktní dodržování časového doporučení výrobce, které přesně určí, jak dlouho před samotným sexem je nutné antikoncepci zavést. Chemické antikoncepční metody nemají zdravotní rizika, možné je u nich riziko alergie.
Výhodou této antikoncepční metody je snadná dostupnost. Přípravky lez zakoupit v lékárně bez receptu. Tyto přípravky jsou spolehlivé za předpokladu, že při jejich užití přísně dodržujete všechna doporučení uvedená na příbalovém letáku. Patří sem nejen dodržení potřebného časového odstupu, ale i možnost užití mýdla a podobně.
Účinným prostředkům hubícím mužské zárodečné buňky se říká spermicidy a jejich moderním nekorunovaným králem je látka zvaná 9-nonoxynol. Znehybňuje spermie už v nepatrných stopových dávkách a používá se nejen samostatně v krému, želé a poševní pěně, ale i jako náplň antikoncepčních houbiček, k povrchové úpravě mužských i ženských kondomů nebo k potírání poševních pesarů. Kromě znehybnění spermií má 9-nonoxynol ještě další příznivé vlastnosti, dokáže totiž zahubit i některé choroboplodné zárodky a snižuje tak nebezpečí poševních infekcí.
Spermicidní látka sama o sobě je sice velice důležitým antikoncepčním činitelem, neméně důležitý je ovšem také její nosič, tedy prostředek, ve kterém je tato látka podávána. Nezbývá než litovat, že všechny antikoncepční krémy, pěny a želé si naše ženy mohou dovážet pouze z ciziny. V našich lékárnách jsou k dostání bez lékařského předpisu tablety zvané Patentex Oval. Vzhledem k tomu, že u nás není volně v prodeji mnoho preparátů hubících spermie, jde celkem slušně na odbyt a ženy si tuto snadno dostupnou antikoncepci většinou chválí. Tabletu Patentex Ovalu je ovšem nutno zavádět do pochvy nejméně 10 minut před pohlavním stykem, aby se stačila dobře rozpustit a aby se 9-nonoxynol mohl na poševní sliznici dobře rozptýlit. Účinek trvá potom maximálně dvě hodiny. Pokud tedy za tuto dobu k očekávanému pohlavnímu styku nedojde, nebo se snad dokonce dá očekávat styk opakovaný, je nutno přidat další tabletu.
Zdroj: článek Antikoncepční želé
Účinným prostředkům hubícím mužské zárodečné buňky se říká spermicidy a jejich moderním nekorunovaným králem je látka zvaná 9-nonoxynol, která znehybňuje spermie už v nepatrných stopových dávkách. Používá se nejen samostatně v krému, želé a poševní pěně, ale i jako náplň antikoncepčních houbiček, k povrchové úpravě mužských i ženských kondomů nebo k potírání poševních pesarů. Kromě znehybnění spermií dokáže 9-nonoxynol zahubit i některé choroboplodné zárodky, čímž snižuje nebezpečí poševních infekcí.
Spermicidní látka sama o sobě je sice velice důležitým antikoncepčním činitelem, neméně důležitý je také její nosič, tedy prostředek, ve kterém je tato látka podávána. V našich lékárnách jsou bez lékařského předpisu k dostání například tablety zvané Patentex Oval. Tabletu Patentex Ovalu je nutno zavádět do pochvy nejméně 10 minut před pohlavním stykem, aby se stačila dobře rozpustit a aby se 9-nonoxynol mohl na poševní sliznici dobře rozptýlit. Účinek trvá potom maximálně dvě hodiny.
Pharmatex je nehormonální lokální antikoncepce, volně prodejná v lékárnách, která je u nás k dispozici ve formě vaginálních globulí a vaginálního krému. Nabízí ženám, které nemohou nebo nechtějí brát hormony, možnost chránit se před otěhotněním. Pearlův index (tedy počet těhotenství na sto žen užívajících danou antikoncepci jeden rok) je u Pharmatexu -0,68. Pharmatex se užívá pouze lokálně, tudíž neprostupuje ani do krve, ani do mateřského mléka. Oba typy Pharmatexu mají lubrikační efekt a částečně i antiseptický účinek.
Zdroj: článek Antikoncepční želé
Dupuytrenova kontraktura postihuje převážně muže ve středním a vyšším věku, a to většinou manuálně pracující. Byla prokázána rovněž rodová zátěž (v některých rodinách je výskyt častější). Pravá příčina vzniku tohoto onemocnění však není známa. V začátku onemocnění se v dlani objeví nebolestivý uzel, boule nebo zatvrdlina. Hmatné hrboly ve dlani záhy přecházejí v pevné vazivové srůsty kůže, povázky a šlach ohýbačů prstů. Povázka (palmární aponeuróza) je pevný plochý vazivový útvar zpevňující dlaň.
Postupně se k zatvrdlině přitahuje kůže, která se pohybuje v souvislosti s ohýbáním postiženého prstu. V blízkosti přirostlé kůže se často tvoří vedle uzlu v kůži i prohlubeň. Časem dochází k omezení hybnosti postiženého prstu, který zůstává pokrčený a nelze ho samovolně zcela narovnat (natáhnout). Postupně bývá postiženo i více prstů, nejčastěji se jedná o prsteník a malík. V případě zanedbání onemocnění může dojít k úplnému pevnému znehybnění ztuhlých ohnutých prstů, které nelze nijak používat. Po určité době dochází k nevratnému poškození kloubů postižených prstů. Práce takovou rukou je pak velmi omezená. V případě objevení prvních příznaků (boulička nebo prohloubenina ve dlani) lze pravidelným cvičením a masírováním dlaně udržet vznikající kontrakturu v takovém stavu, že k omezení hybnosti prstů vůbec nedojde. Pokud deformace dlaně nebrání běžným činnostem, lze tento snesitelný stav udržet. Podmínkou je však každodenní narovnávání (natahování) prstů a tím zabránění vzniku kontraktury.
Pokud se i přes intenzivní cvičení prsty deformují a vázne jejich natažení, je nutné přistoupit k operaci. Operace se provádí v místním znecitlivění. Čím je stav pokročilejší, tím větší je operační rána v dlani (často sahá až na postižené prsty). Nepohyblivost kůže totiž znemožňuje její odtažení při operaci. U zanedbaných deformací bývá nutný i místní přenos kůže. Operační rány Dupuytrenovy kontraktury pokrývají pilovitě (cikcak) téměř celou dlaň. Vzhledem k problematické hygieně (pod skrčenými prsty) jsou rány náchylné na mikrobiální kontaminaci. Po operaci je nezbytné neprodleně zahájit rehabilitaci – rozcvičování prstů. Jedině včasná intenzivní rehabilitace zabrání opětovnému tvoření srůstů a lze očekávat dobrý výsledný efekt operace. V případě zánětu operační rány je rehabilitace komplikovaná. Pooperační pracovní neschopnost bývá od 1 do 3 měsíců.
Zdroj: článek Bulka na kloubu prstu
Na oteklý podvrtnutý kotník okamžitě přiložte ledové obklady. Je dobré si dávat při chůzi pozor, často se příčinou úrazu stává špatné našlápnutí v botách, které mají vysoký podpatek. Pokud trpíte na časté výrony kotníku, preventivně s sebou noste stahovací obinadlo. Chcete-li zmírnit bolest výronu kotníku, zkuste použít speciální mast proti bolestem. Výron kotníku se při nesprávné léčbě může vymstít. Někdy je nutná i operace. Pokud se podvrtnutí špatně zahojilo, mohou se úrazy opakovat anebo dochází k častému návratu bolesti a otoků.
Každopádně je nutný rentgen kotníku, zafixování a následně další léčebný postup. Poškození vazů určuje stupeň poranění, přičemž u nejhoršího, třetího stupně dochází k vážnému narušení kotníkové funkce. Hojení kotníku mohou urychlit injekční aplikace kyseliny hyaluronové, které se vpravují rovnou do místa, kde byly vazy postiženy. Pokud dojde k natržení nebo přetržení vazů, musí se přistoupit ke znehybnění pomocí sádry. Sádra se aplikuje asi na dobu tří až šesti týdnů. Jakmile se sádra sundá, bývá nutná rehabilitace. Plná zátěž kotníku je možná až za deset týdnů od zranění. Pokud došlo k úplnému přetržení vazů, je na řadě operace.
Zdroj: článek Výron v kotníku
Takovéto otoky mohou být způsobeny omezeným pohybem nebo špatnou funkcí ledvin. Tento otok vzniká v důsledku nedostatku bílkovin, které se ztrácejí nemocnými ledvinami. Úkolem bílkovin je zadržovat tekutinu v cévách, a pokud k tomuto nedochází, tekutina prostupuje přes cévní stěnu a hromadí se v měkkých tkáních. Nejdříve otok nastupuje v dolních končetinách a postupně se tvoří otoky měkkých tkání celého těla. Těžká forma povšechného otoku se odborně nazývá anasarka.
Další možností jsou varixy. Křečové žíly jsou projevem chronického žilního onemocnění. Žilní nedostatečnost se projevuje například mravenčením, bolestivostí a otoky či nevzhledným zbarvením podkoží končetin. Varixy jsou nejčastější příčinou chronických otoků dolních končetin. Jejich vznik souvisí s nedostatečným fungováním žilních chlopní v povrchovém řečišti systému žil, které napomáhají krevnímu průtoku odkysličené krve proti gravitaci směrem k srdci. Při špatném fungování žilních chlopní se krev v žilách začne městnat, následně se žíly rozšiřují a vytvářejí se pletence, které způsobují mnohé problémy. K rizikovým faktorům patří genetické dispozice, nadváha a dlouhé stání, u žen v těhotenství váha plodu, která stlačuje žíly v oblasti pánve. Prevencí křečových žil je zdravý životní styl a vhodný pohyb.
Současná medicína nabízí mnoho možností, jak ulevit nohám s křečovými žilami. Možné je nošení kompresivních punčoch, aplikace speciálních gelů a krémů, existují rovněž léky či doplňky stravy zpevňující žilní stěnu, samozřejmě lze provést chirurgické odstranění varixů.
Otoky končetin mohou souviset i se špatnou funkcí lymfatického systému. Při tomto problému dochází k otoku od prstů a nártů nohy, který se v čase postupně horší a posouvá se výše po dolní končetině. Otok je na pohmat pevný, tuhý až gumovitý a nebolestivý. Typické pro tento typ otoku je, že ani klidový režim nepomáhá výrazně zlepšit jeho stav. Otoky vzniklé ve spojitosti se špatně fungujícím lymfatickým systémem mohou souviset s vrozenými vadami nebo poškozením lymfatických cév, které může vzniknout po úrazu nebo při infekčním onemocnění, jako je například růže (erysipel).
Z chronických příčin jde nejčastěji o žilní nedostatečnost, tedy varixy (lidově nazývané křečové žíly), a chronický trombotický uzávěr povrchových či hlubokých žil. Méně častou, ale o to závažnější příčinou je nádor nebo patologické zvětšení lymfatických uzlin v pánevní či tříselné oblasti, které způsobuje tlak na cévy dolní končetiny. Když je příčinou otoku poškození nebo zhoršení krevního zásobení, je otok na pohmat obvykle měkký, elastický a může být bolestivý. U postižené končetiny dochází v důsledku špatného prokrvení i ke změně barvy. Otok končetiny při trombóze je většinou jednostranný, na pohmat může být bolestivý, samovolně neustupuje a má tendenci se zvětšovat. Příčinou bývá znehybnění končetiny po úrazu nebo se otok objevuje po dlouhém cestování, kdy vázne průtok krve žilním systémem.
Zdroj: článek Co na oteklé nohy
Kyseliny močové je možné se zbavit dvěma způsoby, a to dietou a léky v kombinaci se zdravým životním stylem.
Doporučuje se nízkocholesterolová dieta s vyhnutím se konzumace největších zdrojů purinů, omezení dráždivých látek, alkoholu (denně maximálně 3 dl vína nebo jedno velké a jedno malé pivo nebo 1 porce tvrdého alkoholu). Mezi nejbohatší zdroje purinů patří veškeré vnitřnosti i droby, jikry, kaviár, droždí, slanečci, sardinky, čokoláda, silné kakao, ančovičky, krabi, raci. Rovněž je třeba omezit dráždivé látky. Naložená masa, tedy masa v různých kořenicích směsích připravená na grilování, nejsou vhodná. Rovněž jsou nevhodná tučná masa a uzeniny. V klidovém období nemoci se doporučuje maximálně 90 g libového masa denně. Může to být jakékoli maso kromě mas v pikantních úpravách, tučných mas, tučných uzenin, slanečků, sardinek, veškerých vnitřností, drobů, ančoviček, krabů, raků, jiker, kaviáru. V akutním období je třeba se zcela vyhnout konzumaci jakéhokoli masa, i rybího. Maso lze nahradit sójovým masem, což je směs rostlinných bílkovin, nebo klasem, kdy základem je pšeničná bílkovina). Vhodné je i tofu (vyrobené z fermentovaného sójového mléka) či šmakoun (vaječná bílkovina – je lehce stravitelná, výborný zdroj bílkovin).
Při tomto onemocnění je třeba omezit příjem živočišných tuků a nahradit je rostlinnými tuky. Sádlo nahradit jednodruhovými rostlinnými oleji (olivový, slunečnicový, řepkový a podobně). Důležitý je dostatek bílkovin ve stravě, konzumace vlákniny (ovoce, zelenina – denně 500 g zeleniny, 100 g ovoce) a pitný režim (cca 2 l tekutin denně). Vyhnout se vysoké konzumaci alkoholu. Vláknina urychluje střevní peristaltiku a tím snižuje vstřebání purinů. Luštěniny obsahují sice vyšší množství purinů, ale obsahují i velké množství vlákniny, proto je lze konzumovat při tomto onemocnění. Zelený hrášek se nedoporučuje právě kvůli vyššímu obsahu purinů. Doporučuje se dostatek tekutin (1,5–2 l tekutin denně) i pohybu (například chůze, rehabilitační cvičení, plavání). Doporučuje se vyhýbat se tučným jídlům i sladkostem, sladkým nápojům, rozdělit jídlo do několika menších porcí, jíst menší porce častěji, jíst v klidu, řádně kousat. U onemocnění dna i při dyslipoproteinémii je nutná úprava tělesné hmotnosti. V případě nadváhy její redukce. Pokles tělesné hmotnosti nemá být prudký, nemá přesáhnout úbytek 0,5–1,0 kg za týden. Jinak se dna zhorší.
Je třeba jíst pravidelně. Delší hladovění má negativní vliv na metabolismus kyseliny močové a tím i na onemocnění. V nízkocholesterolové dietě je hodně vlákniny (ovoce, zelenina, luštěniny, celozrnné obilné výrobky). Nepoužívají se volné živočišné tuky (např
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Co je hyperurikémie