Naposledy upraveno
Revizi provedl praktický lékař
Dotaz čím ochutit Fortrans patří v praxi mezi úplně nejčastější otázky před kolonoskopií. A já se tomu vůbec nedivím. Fortrans má pro mnoho lidí nepříjemnou, slaně nasládlou chuť, která se s každým dalším hrnkem snáší hůř. Pacient si doma připraví několik litrů roztoku, začne pít poctivě podle návodu a po prvním litru řekne: „Tohle do sebe nedostanu.“ Právě v tu chvíli se rozhoduje, jestli příprava dopadne dobře, nebo zda bude střevo vyčištěné jen napůl.
Klinicky je důležité pochopit, že Fortrans není obyčejný nápoj, ale osmotická střevní příprava s makrogolem a minerálními solemi. Makrogol na sebe váže vodu ve střevě, zvětšuje objem střevního obsahu a vyvolá opakované vodnaté vyprazdňování. Soli v roztoku nejsou přidány náhodně; pomáhají udržet roztok vyváženější, aby se při průjmu zbytečně nerozhodila voda a minerály v těle. Praktický dopad je jednoduchý: nesmí se svévolně měnit ředění. Když se jeden sáček rozpustí v menším množství tekutiny, roztok je koncentrovanější, hůře snesitelný a může více dráždit žaludek. Když se naopak přidá nevhodná hustá šťáva, dužina nebo mléčný nápoj, může se zhoršit přehlednost střeva.
Praktické pravidlo: ochucení má pacientovi pomoci roztok vypít, ale nesmí změnit smysl přípravy. Bezpečnější jsou čiré, světlé a nemléčné varianty. Podezřelé jsou vše, co je husté, kalné, s dužinou, se semínky, s červeným nebo fialovým barvivem.
V domácí péči jsem opakovaně viděla čtyři typické klinické scénáře. První je pečlivý pacient, často starší muž, který si Fortrans rozpustí přesně, ale pije ho teplý. Po dvou sklenicích se mu zvedá žaludek. Když roztok vychladí, pije brčkem a po každé dávce si vypláchne ústa vodou nebo si dá pár kapek citronu na jazyk, zvládne pokračovat. Druhý scénář je žena, která má silný dávivý reflex a snaží se chuť překrýt hustým pomerančovým džusem. Tady vysvětluji, že problém není pomerančová chuť, ale dužina a barva. Vhodnější je čirý jablečný nebo citronový tón, pokud je povolený v instrukcích pracoviště.
Třetí scénář je diabetik, který si chce roztok vylepšit sladkou šťávou. Tam je potřeba myslet prakticky: sladké tekutiny mohou ovlivnit glykémii, ale hladovění, průjem a snížený příjem také. U diabetiků proto nestačí říct „ochuťte si to, jak chcete“. Je vhodné držet se pokynů diabetologa nebo endoskopie, používat povolené čiré tekutiny a vědět, jak upravit léky. Čtvrtý scénář je člověk se srdečním nebo ledvinným onemocněním, který má strach vypít tolik tekutiny. U něj není chuť jediný problém; důležitý je i objem, sodík, riziko slabosti a dehydratace. Takový pacient by neměl improvizovat, ale včas se domluvit s lékařem.
Z pacientských diskuzí se opakují tři vzorce. Jeden typ lidí popisuje: „Nejhorší byl první litr, pak jsem to pil ledové a brčkem.“ To odpovídá praxi, protože chlad často tlumí slanou chuť a brčko omezí kontakt roztoku s chuťovými pohárky. Druhý vzorec zní: „Pomohlo mi střídat Fortrans s čirým čajem.“ To může být rozumné, pokud se tím nenahrazuje předepsané množství roztoku, ale doplňuje se pitný režim podle pokynů. Třetí skupina píše: „Dal jsem si do toho sirup a pak jsem měl strach, jestli to nevadí.“ Tady je správná odpověď opatrná: záleží na druhu sirupu, barvě, dužině a instrukcích pracoviště.
Reálné zkušenosti pacientů se dají shrnout takto: většina lidí nemá potíž s účinkem Fortransu, ale s objemem, slaností, nevolností a psychickým odporem. Jedna pacientka po gynekologických operacích říkala, že ji nezastavilo vyprazdňování, ale představa další sklenice. Pomohlo jí nalít si vždy jen menší dávku, nevidět před sebou celý litr a odměřovat si čas. Jiný pacient po předchozí špatné kolonoskopii pil příliš pomalu a usnul před dopitím přípravy; vyšetření pak mělo horší přehlednost. Třetí pacient zvládl přípravu až tehdy, když mu sestra vysvětlila, že žlutavá až čirá tekutina z konečníku je cílem, ne důvodem k panice.
V praxi tedy nejde jen o otázku chuti. Jde o to, aby pacient věděl, proč roztok pije, co může změnit a co už měnit nesmí. Odborný fakt je jasný: dobře vypitá střevní příprava zlepšuje viditelnost sliznice. Pacientská zkušenost to doplňuje: největší překážkou bývá odpor k chuti a objemu. Rozumný závěr je proto praktický: Fortrans ochucujte jen čirými a povolenými způsoby, roztok chlaďte, pijte po dávkách, nevymýšlejte mléčné nebo barevné nápoje a při zvracení volejte pracoviště, ne internetovou diskuzi.
Čtěte dále a dozvíte se:
Proč Fortrans chutná nepříjemně a co s tím bezpečně udělat
Fortrans chutná nepříjemně hlavně proto, že obsahuje makrogol a minerální soli. Pacient vnímá zvláštní kombinaci slané, lehce nasládlé a „lékové“ chuti. Klinicky to není kosmetický detail: když chuť vyvolá nevolnost, pacient pije pomalu, vynechává dávky nebo roztok nedopije. Praktický dopad je zásadní, protože nedopitý Fortrans může znamenat špatně vyčištěné střevo. Typický příklad je pacient objednaný ráno na kolonoskopii, který večer vypije jen polovinu, protože se mu po teplém roztoku zvedá žaludek. Ráno pak odchází na vyšetření s pocitem, že „něco vypil“, ale výsledek nemusí být dostatečný.
- Neškodnější příčiny špatné tolerance: roztok je teplý, pije se příliš rychle, pacient se dívá na celý objem najednou, má citlivý žaludek, použije velký hrnek nebo pije v době, kdy je mu už nevolno.
- Vážnější příčiny potíží: opakované zvracení, neschopnost udržet tekutiny, výrazná slabost, dehydratace, srdeční nebo ledvinné onemocnění, poruchy polykání a riziko vdechnutí tekutiny.
Nejbezpečnější postup bývá roztok dobře vychladit. Chlad zmírní vnímání slané chuti a mnoho lidí ho snáší lépe než roztok pokojové teploty. Další možností je přidat citron nebo limetku, případně použít slabý čirý čaj nebo čirý džus bez dužiny, pokud to dovolují pokyny pracoviště. Praktický příklad: pacientka, která nedokázala vypít Fortrans samotný, zvládla každých deset až patnáct minut menší sklenici vychlazeného roztoku a po ní si vypláchla ústa studenou vodou. Chuť nezmizela úplně, ale přestala být tak protivná, aby přípravu vzdala.
Nesmí se dělat: nerozpouštějte sáček v menším množství vody, nepřidávejte mléko, smoothie, džus s dužinou, alkohol ani tmavě červené nebo fialové nápoje. Tyto úpravy mohou zhoršit toleranci, změnit přípravu nebo komplikovat přehlednost při vyšetření.
U ochucení je dobré myslet i na barvu. Červené a fialové nápoje se před kolonoskopií obvykle nedoporučují, protože mohou zbytečně mást obraz ve střevě. Husté nápoje s dužinou nebo vlákninou zase odporují cíli přípravy: střevo má být prázdné a čisté. Neškodně vypadající „jen trochu pomerančového džusu“ může být problém právě kvůli dužině. Naopak citronová šťáva v malém množství, čirý světlý čaj nebo povolený čirý džus bez dužiny dávají větší smysl. Rozhodovací věta z praxe zní: když přes nápoj nevidíte skrz a obsahuje kousky, není to dobrý nápad.
Doporučuji také podívat se na článek Fortrans před kolonoskopií.
Kdy při pití Fortransu raději volat lékaře nebo endoskopii
Při Fortransu je časté vodnaté vyprazdňování očekávané. Není to nežádoucí selhání, ale důkaz, že příprava začala působit. Pacient má být doma, blízko toalety a počítat s tím, že stolice bude postupně řidší. Lékaře nebo endoskopické pracoviště je ale vhodné kontaktovat, když se objeví potíže, které už nejsou jen nepříjemnou chutí. Praktický příklad: člověk jednou zvrátí po rychle vypité sklenici, udělá pauzu a pokračuje pomaleji. Jiná situace je opakované zvracení, kdy v sobě neudrží žádnou tekutinu a příprava pravděpodobně nebude účinná ani bezpečná.
- Volejte pracoviště při opakovaném zvracení: pokud roztok nejde udržet, může být nutné upravit tempo, režim nebo termín výkonu.
- Volejte při výrazné slabosti, zmatenosti, motání hlavy nebo známkách dehydratace: průjem a omezený příjem jídla mohou citlivé pacienty rychle vyčerpat.
- Volejte při silné nebo neobvyklé bolesti břicha: běžné křeče jsou časté, ostrá trvalá bolest už běžná není.
- Volejte ihned při známkách alergie: sem patří kožní vyrážka a kopřivka po alergické reakci – fotografie, svědění, sípání, dušnost nebo otok obličeje a rtů při angioedému – fotografie.
U alergické reakce je praktický dopad jasný: nejde o to roztok „nějak dopít“, ale bezpečně zastavit riziko zhoršení. Kopřivka se může projevit jako svědivé pupeny na kůži, angioedém jako otok rtů, víček, jazyka nebo hrdla. Pokud se přidá dušnost, závrať nebo pocit na omdlení, je to akutní stav. V praxi je rozdíl mezi pacientem, kterému je „jen zle od žaludku“, a pacientem, kterému otékají rty nebo se hůř dýchá, naprosto zásadní. Druhý případ neřešíme citronem ani brčkem, ale okamžitou zdravotnickou pomocí.
Zvláštní opatrnost patří lidem se srdečním selháním, onemocněním ledvin, poruchami polykání, starším křehkým pacientům, lidem na diuretikách a těm, kteří užívají mnoho pravidelných léků. U nich může být i běžná střevní příprava větší zátěž.
Kontakt s lékařem je vhodný také tehdy, když pacient omylem použije nevhodné ochucení, například hustý džus, mléčný nápoj nebo výrazně barevnou šťávu. Nemá smysl panikařit, ale je dobré zavolat na pracoviště a pravdivě říct, co se stalo. Konkrétní příklad z praxe: pacient si večer přidal do části roztoku malinový sirup, protože jinak nemohl pít. Ráno se bál, že ho sestra „seřve“, a nic neřekl. Mnohem bezpečnější by bylo zavolat a popsat množství, barvu i čas, protože personál může rozhodnout, zda příprava stačí, nebo je potřeba úprava. U kolonoskopie je pravdivá informace často cennější než dokonalý stud.
Za přečtení také stojí článek Strava před kokonoskopií.
Jak poznat, že je Fortrans připravený a vypitý správně
Správná příprava začíná už při míchání. Jeden sáček Fortransu se má rozpustit v předepsaném množství tekutiny podle pokynů, nejčastěji v jednom litru. Prášek je potřeba rozmíchat do úplného rozpuštění. Klinicky je důležité, aby pacient nepil nerozpuštěné hrudky, protože chuť je potom ještě horší a žaludek může reagovat nevolností. Praktický příklad: člověk nasype sáček do studené vody, dvakrát zamíchá a začne pít. Na dně zůstane koncentrovaný zbytek, poslední sklenice je extrémně slaná a pacient ji nedopije. Lepší je použít větší nádobu, míchat pečlivě a roztok před pitím vychladit.
| Co sledujete | Co to znamená prakticky |
|---|---|
| Roztok je čirý a bez hrudek | Prášek je dobře rozpuštěný a chuť bude rovnoměrnější. |
| Pije se pravidelně po dávkách | Žaludek má větší šanci roztok snést než při nárazovém pití. |
| Stolice postupně řídne | Fortrans začíná čistit střevo, což je očekávaný účinek. |
| Odchází světle žlutá až téměř čirá tekutina | Příprava se obvykle blíží cíli, ale vždy platí pokyny pracoviště. |
Pacienti se často ptají, jak poznají, že „už je hotovo“. Z praktického hlediska je dobrým znamením, když místo stolice odchází vodnatá tekutina bez větších zbytků. Někdy je lehce žlutá, protože se mísí se žlučí. To neznamená, že je příprava špatná. Špatné je spíš to, když stále odchází hnědá stolice nebo větší kousky. Konkrétní příklad: pacient po třech litrech říká, že už chodí jen „žlutou vodu“, ale chce čtvrtý litr vynechat. Pokud má v pokynech dopít celé množství, neměl by svévolně končit jen podle pocitu, protože zbytky mohou zůstat výše ve střevě.
Diagnostika kvality přípravy se naplno ukáže až při kolonoskopii, kdy lékař vidí sliznici tlustého střeva. Když je střevo čisté, může hodnotit zánět, polypy, krvácení, divertikly nebo jiné změny. Když je přehlednost špatná, vyšetření trvá déle, je méně spolehlivé nebo se musí opakovat. Praktický dopad je pro pacienta velmi konkrétní: jedna nedopitá příprava může znamenat další dietu, další projímadlo, další volno v práci a další stres. Proto má smysl řešit chuť včas, ne až ve chvíli, kdy se zvedá žaludek nad poslední sklenicí.
Co očekávat: kručení v břiše, nadýmání, vodnatý průjem a časté běhání na toaletu jsou obvyklé. Silná bolest, kolapsový stav, opakované zvracení nebo alergické příznaky obvyklé nejsou.
Je důležité počítat i s léky. Fortrans vyvolá průjem, a tím může narušit vstřebávání některých současně podaných léčiv. To se prakticky týká například antikoncepce, léků na tlak, léků na srdce, antikoagulancií, antiepileptik nebo diabetických léků, ale konkrétní režim vždy určuje lékař. Příklad: pacient si vezme ranní léky a hned potom pokračuje v přípravě. Kvůli rychlému průchodu střevem nemusí být vstřebání spolehlivé. Proto mají pacienti dodržet přesné instrukce, kdy které léky užít, co vysadit a co naopak nevynechávat. Ochucení roztoku je tedy jen jedna část přípravy; druhá je časování, hydratace a komunikace s pracovištěm.
Článek Dieta před kolonoskopií by rovněž mohl pomoci pochopit téma v širších souvislostech.
Jak Fortrans vypít, když vám jeho chuť vadí
Domácí řešení má být jednoduché, bezpečné a proveditelné. Nejprve roztok připravte podle pokynů a dejte ho vychladit. Potom pijte v pravidelných dávkách, často se doporučuje zhruba sklenice po deseti až patnácti minutách podle instrukcí pracoviště. Klinicky to pomáhá tím, že žaludek nedostane obrovské množství naráz. Praktický příklad: pacient, který se snaží „rychle to do sebe nalít“, zvrací po půl litru. Pacient, který pije menší dávky pravidelně, má sice delší večer, ale přípravu častěji dokončí.
- Vychladit: studený roztok bývá chuťově snesitelnější než vlažný.
- Pít brčkem: roztok se méně rozlije po jazyku a méně dráždí chuťové vnímání.
- Citron nebo limetka: kyselá chuť může překrýt slanost, pokud to pracoviště dovoluje.
- Čirý slabý čaj: může být vhodný jako povolená čirá tekutina nebo k zapití mezi dávkami podle instrukcí.
- Čirý džus bez dužiny: pouze pokud je výslovně povolený a není červený, fialový ani kalný.
- Vypláchnout ústa: po dávce lze chuť snížit vodou, aniž by se měnil roztok.
Lékařská část léčby, přesněji řečeno odborné vedení přípravy, spočívá v tom, že pracoviště určí režim podle času vyšetření a zdravotního stavu. Někdo pije větší část večer, někdo má dělený režim s ranní dávkou. Dělené dávkování bývá pro mnoho pacientů snesitelnější a zároveň klinicky výhodné, ale nesmí se zavádět svévolně proti pokynům. Praktický příklad: odpolední kolonoskopie má jiné načasování než ranní. Pacient, který si řekne „raději to vypiju všechno den předem“, může mít v době vyšetření ve střevě znovu tekutinu nebo zbytky. Proto se chuťové triky musí vejít do časového plánu.
Nejlepší praktická kombinace: Fortrans vychladit, pít brčkem, rozdělit si litr na menší dávky, po každé dávce krátce vypláchnout ústa a mezi dávkami používat jen povolené čiré tekutiny. Nikdy nezmenšovat objem na jeden sáček.
Domácí postup má také psychologickou stránku. Lidem se často dělá špatně už z pohledu na čtyři litry. Pomáhá nenalévat si velkou sklenici až po okraj, ale menší dávku, kterou člověk psychicky zvládne. U jedné starší paní se osvědčilo nastavit kuchyňskou minutku a každých patnáct minut vypít odměřenou dávku, místo aby se stále dívala na lahev. U jiného pacienta pomohlo, že rodina připravila toaletu, vlhčený papír, ochranný krém na okolí konečníku a teplé oblečení. Když pacient neřeší nepohodlí na poslední chvíli, lépe spolupracuje.
Po výkonu se obvykle řeší návrat k jídlu a tekutinám podle doporučení lékaře. Pokud byly podány tlumicí léky, pacient nesmí řídit a má odpočívat. Jestliže ho po Fortransu pálí konečník, pomáhá šetrná hygiena a ochranný krém. Pokud má přetrvávající zvracení, silné bolesti, horečku, krvácení nebo výraznou slabost, patří to k lékaři. Z praxe bych zdůraznila ještě jednu větu: nejlepší ochucení Fortransu je takové, po kterém přípravu opravdu dopijete a zároveň neporušíte pravidla pracoviště. Chuť má sloužit vyšetření, ne vyšetření ohrozit.
Podívejte se také na článek Doporučený jídelníček před kolonoskopií: co jíst a čemu se vyhnout, který může pomoci lépe porozumět této problematice v širších souvislostech.
Odborné zdroje k tomu, čím bezpečně ochutit Fortrans
U dotazu čím ochutit Fortrans je nejdůležitější rozlišit dvě věci: chuťovou snesitelnost a bezpečné dodržení přípravy před kolonoskopií nebo jiným výkonem. Pacient často řeší hlavně slanou, těžko pitelnou chuť, ale lékař a endoskopická sestra řeší především to, aby se nezměnila koncentrace roztoku, aby se střevo vyčistilo a aby vyšetření nemuselo být zbytečně odloženo. Proto jsem vybírala zdroje, které spojují oficiální dávkování, praktickou toleranci a klinický dopad na kvalitu vyšetření.
Souhrn údajů o přípravku Fortrans a správné ředění sáčku je základní dokument, protože určuje, že jeden sáček se rozpouští v jednom litru tekutiny a roztok se pije v předepsaném množství. Vybrala jsem ho proto, že chrání před nejčastější chybou z praxe: pacient si roztok udělá hustší, aby ho vypil rychleji, nebo naopak přidá tolik ochucovadla, že už nejde o původní přípravu. Pro běžného člověka je přínos jasný: ochutit ano, ale ne měnit dávku a objem.
Příbalová informace Fortrans pro pacienta překládá odborné údaje do pacientského jazyka. Důležité jsou informace o průjmu jako očekávaném účinku, o nevolnosti, bolesti břicha, zvracení a o situacích, kdy je nutné vyhledat pomoc. Pro dotaz na ochucení je zásadní, že špatná tolerance není selhání pacienta, ale běžný problém. Zdroj pomáhá vysvětlit, proč je lepší použít jednoduché triky, například chlazení, citron nebo pití po dávkách, než přípravu svévolně přerušit.
Evropské doporučení ESGE k přípravě střeva před kolonoskopií jsem zvolila proto, že ukazuje širší klinický rámec: kvalita přípravy závisí na srozumitelných instrukcích, správném načasování, nízkovlákninné dietě a často i na děleném režimu. Pro pacienta to znamená, že chuť Fortransu není banalita. Když člověk kvůli chuti vypije málo roztoku, lékař může hůře vidět sliznici, může přehlédnout polyp a vyšetření se může opakovat.
Pokyny VFN ke kolonoskopii a možnosti ochucení Fortransu jsou prakticky cenné, protože výslovně uvádějí vychlazení roztoku, citron a čiré tekutiny, například čaj nebo džus bez dužiny. Vybrala jsem je proto, že odpovídají přesně na pacientský dotaz. Běžnému člověku tento zdroj přinese jednoduché pravidlo: bezpečné je to, co je čiré, bez dužiny, bez mléka a v souladu s pokyny pracoviště.
Praktické pokyny NHS k pití střevní přípravy a prevenci dehydratace doplňují bezpečnostní část. Zdroj zdůrazňuje, že při střevní přípravě je běžné časté vodnaté vyprazdňování, pobyt v blízkosti toalety, doplňování čirých tekutin a kontaktování pracoviště při zvracení nebo obavách. Pro praxi je to důležité hlavně u starších pacientů, kardiaků, lidí s ledvinami a těch, kteří mají sklon k dehydrataci nebo motání hlavy.
Celkově z těchto zdrojů vyplývá jednoduché ponaučení: Fortrans lze zlepšit chuťově, ale nesmí se z něj udělat jiný nápoj s jiným objemem, barvou, dužinou nebo složením. Ochucení má pomoci roztok vypít, ne maskovat chyby v přípravě. V domácí péči se nejlépe osvědčuje roztok dobře vychladit, pít ho pravidelně po menších dávkách, použít citron nebo čirý nápoj podle instrukcí pracoviště a při zvracení, slabosti nebo alergické reakci raději zavolat endoskopickou ambulanci.
FAQ: čím ochutit Fortrans a jak ho zvládnout vypít
Můžu si Fortrans ochutit citronem?
Ano, citron nebo limetka patří mezi nejčastěji používané možnosti, pokud to dovolují pokyny vašeho pracoviště. Kyselá chuť může zmírnit slanost roztoku a vychlazený citronový tón bývá pro mnoho pacientů snesitelnější.
Důležité je nepoužít citron tak, že změníte předepsané ředění. Sáček se má rozpustit v určeném množství tekutiny a ochucení má být jen pomocný trik. Někdo přidá pár kapek citronu přímo do dávky, jiný si po napití vypláchne ústa vodou s citronem. Pokud máte podrážděný žaludek, reflux nebo vám kyselé zvyšuje nevolnost, citron nemusí být nejlepší volba a vhodnější může být chlad, brčko nebo slabý čirý čaj.
Je lepší míchat Fortrans s džusem, čajem nebo vodou?
Nejbezpečnější základ je voda podle návodu. Některá pracoviště dovolují čirý čaj nebo čirý džus bez dužiny, ale vždy záleží na jejich konkrétních instrukcích. Nevhodné jsou kalné, husté, mléčné, červené a fialové nápoje.
Čirý slabý čaj může pomoci hlavně tím, že nemá dužinu a není mastný ani mléčný. Čirý džus bez dužiny může být pro někoho chuťově příjemnější, ale musí být povolený a nesmí obsahovat kousky ovoce. Voda zůstává nejjistější, protože nejméně mění charakter přípravy. Pokud máte cukrovku, onemocnění ledvin, srdeční potíže nebo přísnější dietní režim, nepřidávejte sladké nápoje bez předchozí domluvy.
Co dělat, když se mi po Fortransu zvedá žaludek?
Zkuste roztok více vychladit, pít pomaleji, po menších dávkách a brčkem. Pomáhá také krátká pauza, vypláchnutí úst a klidné dýchání. Pokud ale opakovaně zvracíte a neudržíte tekutiny, kontaktujte endoskopické pracoviště.
Nevolnost je u střevní přípravy poměrně častá, protože žaludek musí přijmout velký objem slaného roztoku. Chybou bývá snaha vypít litr co nejrychleji, aby to člověk „měl za sebou“. Tím se žaludek přetíží a odpor se zhorší. Rozumnější je držet rytmus podle pokynů, roztok nenechat zteplat a neexperimentovat s hustými sirupy. Opakované zvracení je problém, protože příprava nemusí účinkovat a pacient může být dehydratovaný.
Můžu Fortrans zapít něčím dobrým, když ho nechci míchat?
Ano, často je praktičtější Fortrans nemíchat s výrazným nápojem, ale po jednotlivých dávkách si chuť srazit povolenou čirou tekutinou. Může jít o vodu, slabý čaj nebo jinou tekutinu uvedenou v pokynech pracoviště.
Tento postup má výhodu v tom, že samotné ředění Fortransu zůstane správné a pacient si pouze pomůže s pachutí v ústech. Někteří lidé si připraví malou skleničku studené vody, jiní použijí citronový tón nebo si vypláchnou ústa. Důležité je nenahrazovat tím předepsané množství roztoku. Zapití pomáhá chuťově, ale vlastní očistnou práci musí udělat vypitý Fortrans v doporučeném objemu a čase.