Rotavirová infekce patří k velice nebezpečným virovým infekcím, podle WHO na ni ročně zemře přes půl milionu dětí do pěti let, onemocní jí téměř 150 miliónů dětí. I dospělý člověk se jí může nakazit, průběh je ale daleko mírnější než u dětí.
Co jsou to rotaviry
Rotavir je aktivní patogen, který se nalézá v prvních dvou třetinách tenkého střeva, napadá buňky potřebné pro jejich normální fungování. Jedná se o virus, jenž způsobuje průjmy, a patří k velice nebezpečným infekcím u dětí. U dospělých není tak nebezpečný, pro starší lidi však znamená podobné riziko jako pro děti. Tento typ viru se stal velice odolným, na pevném povrchu se drží i několik týdnů, na umytých rukou čtyři dny. Přenáší se fekální a orální cestou, podle nových zjištění i vzduchem. Rotaviry vypadají pod mikroskopem jako kolečka (proto má slovo předponu „rota“, latinsky kolo) s malinkými výběžky. Viry jsou velmi stabilní a v ideálních podmínkách mají schopnost se rychle množit. Jedná se o sezonní viry, v Evropě se nejčastěji vyskytují v zimním a jarním období.
Rotaviry jsou velice infekční, stačí si sáhnout na ústa a onemocní další člověk. Dospělý pacient má hlavně průjmy, nechuť k jídlu a je slabý, záleží však na organismu každého, někdo se trápí průjmem jeden den a jiný čtyři dny, nejdéle se trápí děti, které okamžitě propadají do stavu dehydratace a zvrací. Ústy nebo nosem jde rotavir do těla přes dýchací cesty, vzniká rýma, kašel, bolest břicha a pak odchází nemoc z těla průjmem. Pro starší osoby je tento vir rovněž nebezpečný.
Prevence: Náš imunitní systém si vytváří obranné látky, takže po první prodělané infekci je pak další onemocnění mírnější, po více rotavirových příhodách je u dospělých velká pravděpodobnost, že už jen tak snadno neonemocní, jelikož si tělo vypěstuje skoro 100% odolnost. Šíření nemoci probíhá přes špinavé ruce, kontaktem s infikovanou osobou nebo infikovaných předmětem, z infikované vody a nejvíce mezi dětmi, které strkají pořád prsty do pusy. Návštěva lékaře je nutná v případě vysokých teplot, jež i přes užívání léků neklesnou, a také pokud je pacient hodně zesláblý, pořád zvrací a má průjmy. Po více dnech může dojít ke zdravotnímu kolapsu, dehydrataci a nemocný zůstává v nemocnici na pozorování.
Tato sekce je důležitá, protože odděluje ověřená fakta od běžných mýtů o bílkovinách. V oblasti výživy koluje mnoho zjednodušení („čím víc proteinu, tím lépe“), ale odborné studie ukazují, že realita je mnohem komplexnější. Níže najdete konkrétní výzkumy a doporučení, která vám pomohou lépe pochopit, kolik bílkovin skutečně potřebujete, jaké zdroje volit a kde jsou rizika.
Vliv příjmu bílkovin na zdraví u zdravých dospělých (systematický přehled, NIH)
Proč tu je tento odkaz: Jde o rozsáhlý přehled studií, který hodnotí vliv bílkovin na zdraví. Co je důležité: Studie ukazuje, že optimální příjem bílkovin závisí na kontextu (věk, aktivita, zdravotní stav) a že extrémy nejsou ideální. Lidsky řečeno: Neexistuje jedno univerzální číslo – důležité je přizpůsobit příjem konkrétnímu člověku.
Harvard T.H. Chan – Proteiny a riziko nemocí
Proč tu je tento odkaz: Jeden z nejcitovanějších zdrojů ve výživě. Co je důležité: zdroj bílkovin je důležitější než jejich množství – zejména u cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění. Ukázka z obsahu:„Zdroj bílkovin je důležitější než jejich množství“. Lidsky řečeno: Není jedno, jestli jíte čočku nebo uzeniny – rozdíl pro zdraví je zásadní.
Rostlinné bílkoviny ve stravě člověka
Proč tu je tento odkaz: Vysvětluje rozdíl mezi rostlinnými a živočišnými proteiny. Co je důležité: rostlinné bílkoviny často nejsou kompletní a je nutné je kombinovat. Ukázka:„většina bílkovin rostlinného původu jsou neplnohodnotné“. Lidsky řečeno: Luštěniny jsou skvělé, ale ideálně je kombinujte (např. s obilovinami).
Dávkování bílkovin a potřeby při aktivitě
Proč tu je tento odkaz: Ukazuje rozdíly mezi běžným člověkem a aktivními lidmi. Co je důležité: sportovci potřebují více bílkovin (cca 1,6–2,2 g/kg) než běžná populace. Ukázka z obsahu:„1,6–2,2 gramu na kilogram pro aktivní lidi“. Lidsky řečeno: Pokud necvičíte, nepotřebujete jíst tolik proteinu jako fitness nadšenec.
Analýza „proteinových“ potravin (Univerzita Karlova)
Proč tu je tento odkaz: Odhaluje marketing kolem „protein“ výrobků. Co je důležité: potraviny označené jako protein nejsou nutně zdravější – často mají podobné množství cukru a tuků. Ukázka z obsahu: „nelze označit za zdraví přínosnější“. Lidsky řečeno: Protein tyčinka ≠ automaticky zdravá volba.
Proteinová toxicita a zatížení organismu
Proč tu je tento odkaz: Shrnuje rizika nadměrného příjmu bílkovin. Co je důležité: nadbytek bílkovin může zatěžovat ledviny, zejména u nemocných. Ukázka z obsahu:„Vysoký příjem bílkovin může podpořit další poškození ledvin“. Lidsky řečeno: Pokud jsou ledviny oslabené, vysokoproteinová dieta může problém zhoršit.
Na cestě životem občas každý potřebuje poradit jak dál. S nedostatkem sebevědomí se nikdo nerodí. Nedostatek sebevědomí, což je vlastně špatné mínění o sobě samém, se získává a upevňuje životními zkušenostmi.
Největší vliv na sebe máte vy sami. Zde je návod, jak si vypěstovat sebevědomí. V podstatě jde o to, abyste svoji mysl naprogramovali tak, aby začala myslet správně a vaše myšlení vás podporovalo a ne shazovalo. Výzkumy ukazují, že nemá smysl šťourat se v minulost a dokola vyvolávat negativní zážitky, protože problémy se tím jen upevňují. Je spíše zapotřebí změnit své myšlení správným směrem. Člověka napadne za den asi 75 tisíc myšlenek, samozřejmě je nemůžete všechny kontrolovat, ale můžete určovat jejich směr tím, co si sobě říkáte, co čtete, posloucháte, na co se díváte.
Zamyslete se nad tím, jak sami k sobě promlouváte. Uděláte například nějakou drobnou chybu před někým jiným. Okamžitě si ji začnete vyčítat. Vyčítáte si ji ten den, pak ještě večer a možná i druhý a třetí den. Zamyslete se teď ale nad jednou věcí. Kdyby tu samou chybu udělal váš kamarád, mluvili byste s ním takto? Opakovali byste mu tyto věci celý den, pak ještě večer a i druhý a třetí den?
Nestěžujte si. Teď jste tedy zjistili, že za vaše nízké sebevědomí můžou vaši rodiče, kamarádi, učitelé a jiní lidé. Máte možnost buď si stěžovat, jaký jste chudáček a těmto lidem to vyčítat, pak se ale situace pravděpodobně nezmění, nebo se rozhodnout s tím něco udělat a začít na sobě pracovat a postupně se dopracovat k vytouženému sebevědomí. Popravdě zase tolik se litovat nemusíte, samozřejmě se vám nemusí líbit životní styl a máte plné právo toužit po lepším životě a pracovat na tom, abyste ho získali, ale na druhou stranu si uvědomte i pozitivní stránky svého života.
Stanovte si cíl. Určete si a sepište si své cíle a každý den se na ně dívejte. Údajně jen 5 % lidí uspěje, a jsou to ti, kteří mají stanovené a sepsané své cíle. Na jedné univerzitě dělali průzkum, ptali se žáků na jejich cíle. Jen 3 % z nich znala své cíle a měla je napsané. Za 30 let všechny studenty vyhledali a zjistili, že právě těmto 3 % žákům se dařilo nejlépe. Dokázali nahromadit větší bohatství a celkově měli v životě viditelnější úspěchy než ti, jež své cíle napsané neměli.
Zaznamenejte si své úspěchy, vaše kladné stránky a za co jste vděčný. Mohou to být i malé úspěchy provázející vás celý život. Například udělali jste řidičák, přijímací zkoušky na střední školu, odmaturovali jste, upekli koláč, ve třetí třídě zbili rivala. Co vás napadne.
Interpretace OGTT není jen o tabulkách. Rozhodující je pochopit, co konkrétní kombinace hodnot znamenají v praxi a nejenom znát nové tabulky.
Scénář: 5.2 / 8.9 / 7.6
Tento výsledek odpovídá normě. Organismus zvládá zátěž glukózou bez problémů a vrací se zpět k normálním hodnotám.
Co dělat: Není nutná žádná léčba ani sledování, stačí běžný životní styl.
Scénář: 5.6 / 10.2 / 8.5
Zde jsou hodnoty na hranici nebo nad normou. Metabolismus již nefunguje optimálně.
Co dělat:
upravit stravu
zvýšit fyzickou aktivitu
kontrola za několik měsíců
Scénář: jedna hodnota zvýšená
Například: 5.3 / 9.5 / 8.2
V běžné populaci jde o varovný signál. V těhotenství však stačí k diagnóze gestačního diabetu.
Hodnota
Význam
Co dělat
Mírně zvýšená
Riziko
Sledování a režim
Středně zvýšená
Prediabetes
Aktivní změna režimu
Výrazně zvýšená
Diabetes
Lékařská léčba
Co si z toho odnést: Každá odchylka má význam a vyžaduje konkrétní reakci.
Rozhodovací věta: Pokud si nejste jistí výsledkem, nečekejte – konzultujte lékaře.
Praktický dopad: Správná interpretace umožňuje včasné řešení.
Hlavní rozhodovací tabulka (rychlá orientace v praxi)
Tato tabulka slouží jako rychlá pomůcka pro rozhodnutí, co konkrétní výsledek znamená a jak postupovat dál. V praxi jde o nejdůležitější část interpretace.
Výsledek OGTT
Co to znamená
Co dělat hned
Vše v normě
Metabolismus funguje správně
Pokračovat v běžném režimu, kontrola dle potřeby
Lehce zvýšená 1 hodnota
Začínající porucha metabolismu
Upravit stravu, zvýšit pohyb, kontrola za 3–6 měsíců
Hraniční hodnoty
Prediabetes
Okamžitě změnit režim, sledování, kontrolní test
Výrazně zvýšené hodnoty
Pravděpodobný diabetes
Kontaktovat lékaře, zahájit léčbu
Nejasný výsledek
Možné zkreslení testu
Zkontrolovat přípravu a test zopakovat
Co si z toho odnést: Každý výsledek má jasný další krok – nejhorší varianta je neřešit ho vůbec.
Rozhodovací pravidlo: Pokud nevíte, kam výsledek zařadit, berte ho jako rizikový a řešte ho.
Normální hodnoty OGTT jsou nalačno pod 5.6 mmol/l a po 2 hodinách pod 7.8 mmol/l, což znamená správnou reakci organismu na glukózovou zátěž.
Tyto hodnoty ukazují, že metabolismus funguje správně a tělo zvládá cukr bez problémů. Důležité je hodnotit všechny fáze testu, nejen jednu hodnotu. I mírně zvýšené výsledky mohou signalizovat riziko. Pokud se hodnoty pohybují na horní hranici normy, je vhodné zaměřit se na prevenci a životní styl.
Co znamená OGTT hodnota 8.5?
Hodnota OGTT 8.5 mmol/l po 2 hodinách znamená poruchu glukózové tolerance a spadá do pásma prediabetu, které vyžaduje další sledování.
Tato hodnota ukazuje, že tělo nezpracovává glukózu optimálně a existuje zvýšené riziko rozvoje diabetu. Nejde ještě o plně rozvinuté onemocnění, ale o varování. Je vhodné upravit stravu a zvýšit pohyb. Pravidelné kontroly pomáhají sledovat vývoj a včas zasáhnout.
OGTT jedna hodnota zvýšená – co to znamená?
Jedna zvýšená hodnota OGTT znamená, že metabolismus není zcela v rovnováze a může jít o počínající poruchu metabolismu glukózy.
Význam závisí na kontextu. V těhotenství stačí jedna hodnota k diagnóze, zatímco u ostatních pacientů jde o varovný signál. Je důležité sledovat další vývoj a případně upravit režim. Ignorování tohoto nálezu může vést k postupnému zhoršení.
Jaké jsou hodnoty OGTT v těhotenství?
V těhotenství jsou normy přísnější, přičemž nalačno má být pod 5.1 mmol/l a po 2 hodinách pod 8.5 mmol/l.
Tyto limity chrání vývoj plodu a zdraví matky. I malé zvýšení má význam. Diagnóza se stanovuje již při jedné zvýšené hodnotě. Proto je důležité test správně provést a výsledky nepodceňovat.
Můžu pít kávu před OGTT?
Kávu před OGTT pít nedoporučujeme, protože může ovlivnit metabolismus glukózy a zkreslit výsledek testu.
I černá káva bez cukru může stimulovat hormonální reakci organismu. To může vést k falešně vyšším hodnotám. Pro správný výsledek je nutné být nalačno. Nejbezpečnější je pít pouze vodu a vyhnout se všem nápojům kromě ní.
Co jíst před OGTT?
Před OGTT je nutné být nalačno 8–12 hodin a předchozí den jíst běžnou vyváženou stravu bez extrémů.
Nejčastější chybou je změna jídelníčku. Hladovění i přejídání mohou zkreslit výsledek. Večer před testem volte lehkou večeři a ráno již nejezte. Správná příprava zajišťuje spolehlivý výsledek.
Může být OGTT špatně?
Ano, OGTT může být zkreslený, pokud nebyly dodrženy podmínky testu nebo byl organismus ovlivněn vnějšími faktory.
Mezi nejčastější příčiny patří stres, nemoc nebo porušení přípravy. To může vést k falešně pozitivnímu výsledku.
Jako psychoterapie se označují takové formy léčby, při kterých se k léčbě pacientů používají psychologické prostředky. Jádrem všech psychoterapeutických postupů je podpora zdravých částí osobnosti. Můžeme rozlišovat individuální, skupinovou a rodinnou terapii. Těžiště bývá v rozhovoru, umělecké práci, dramatizaci, psychogymnastice, hraní rolí nebo nácviku dovedností. Psychoterapie pomáhá obnovit přirozený pocit kontroly nad svým vnímáním, myšlenkami a představami, emocemi a chováním.
Jaká je role terapeuta v léčbě depresivního pacienta
Terapeut pomáhá postiženému:
porozumět tomu, co se s ním děje;
oddělit zdravé prožívání od nemocného;
omezit, ohraničit nebo odstranit patologické prožitky;
obnovit žebříček hodnot;
podpořit a rozvinout vše zdravé;
nalézt znovu přiměřenou a přirozenou důvěru v sebe i ve svět kolem;
vytvořit pocit bezpečí, samozřejmosti a přirozené kontroly nad svým životem;
najít cesty, jak překonat současné životní problémy.
Jak psychoterapie léčí depresi
Samotná psychoterapie může pomoci jen u lehčích forem deprese. U hlubší deprese nestačí, avšak její kombinace s léky zvyšuje výrazně účinnost léčby. Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět tomu, co se s člověkem v depresi děje. Učí jakým způsobem zacházet s jednotlivými příznaky a problémy v životě a následně trénuje dovednosti, které mohou do budoucna bránit rozvoji nové depresivní epizody. Psychoterapeutický přístup poskytuje bezpečný prostor, ve kterém se nemocný může projevit, vyjádřit a sdělit, co jej vlastně trápí.
Co je individuální psychoterapie
Individuální psychoterapie pomáhá obnovit důvěru ve svět a vytvořit si pevnou vztahovou vazbu s osobou, které můžete důvěřovat v krizových situacích. Podpůrná psychoterapie je často efektivnější než složitě analyzující psychoterapie. Skýtá přátelskou atmosféru přijetí a pochopení, do ničeho nenutí. Samotná psychoterapie k léčbě deprese nestačí, ale při kombinaci s léčbou psychofarmaky může být velmi vhodnou volbou. Pacient má nyní svobodnou volbu svého terapeuta. Může tedy, a dokonce by i měl dbát na to, zda se se svým terapeutem cítí dobře, zda ho prožívá jako chápajícího a zda se cítí být přijímán takový, jak je. Pokud se necítí být přijímaný, je možné si to ujasňovat v rozhovorech. A pokud to ani pak nevnímá jako dostatečné, je na místě najít si jiného terapeuta. Ne každý se cítí dobře s každým. Trochu jiná situace je v průběhu dlouhodobé léčby. Může dojít k tomu, že v původně dobrém terapeutickém vztahu dojde k napětí a pocitům nepochopení.
Kůže se odlupuje pouze u suché pokožky, která je vystavována častému mytí rukou. Velmi účinná je pravidelná hydratace, která může hodně pomoci.
Co dělat, když si dítě kouše nehty?
Pokuste se udělat něco pro to, aby si dítě nekousalo nehty, postačí namáčení nehtů do pepřové šťávy.
Co dělat, když se mi kůže odlupuje z prstů?
Nejspíše se jedná o ekzém. Je vhodné navštívit dermatologa, který vám poradí co a jak, a předepíše vám účinné krémy nebo léky.
Co dělat, když se mi třepí nehty?
Snížení poškození nehtů můžete dosáhnout dostatečným přísunem biotinu. Velmi účinný je krém Eucerin. Také se doporučuje namáčení nehtů před spaním do vody po dobu 10 minut.
Co dělat, když se mi na nehtech objevují bílé čáry?
Nejspíše se jedná o lupénku, proto je důležité navštívit dermatologa.
Co dělat, když se mi odlupují nehty od nehtového lůžka?
Může se jednat o nedostatek železa, lupénku, slintavku nebo základní metabolické vady.
Při bolesti ucha si uvědomte, že příčin bolesti může být víc a co v jednom případě může pomoci, tak ve druhém může situaci naopak zhoršit. To, co pomáhá na zánět středního ucha, může uškodit při zánětu vnějšího zvukovodu (mimochodem dost intenzivní bolest, která vás na týden vyřadí z činnosti). A například to, co zabere při zánětu zvukovodu, může zhoršit bolest, kterou způsobuje mazová zátka. Takže to nejhorší, co můžete udělat, když nevíte, co vám je, je zkombinovat z naprostého zoufalství všechny způsoby léčby. Jediné, čím nic nezkazíte, tedy pokud nemáte žaludeční vředy, je dát si ibuprofen.
Zkušenosti pacientů z praxe: co říkají s odstupem času
Zkušenosti pacientů jsou velmi cenné, pokud jsou správně čteny. Nejde o to, co komu „zabralo“, ale co se ukázalo jako rozumné řešení s odstupem měsíců nebo let.
Co pacienti podceňují na začátku
psychickou zátěž viditelné změny
tlak okolí na rychlé řešení
riziko domácích pokusů
V domácí péči se s tímto setkávám velmi často. Pacienti později říkají, že by si přáli vědět, že vyčkávání je legitimní možnost.
Co by dnes udělali jinak
nesnažili by se xantelasma odstranit sami
dali by si více času na rozhodnutí
řešili by širší zdravotní souvislosti
Tyto zkušenosti se opakují napříč věkem i pohlavím. Nejde o výjimky, ale o vzorec chování, který stojí za pozornost.
Zkušenosti těch, kteří vyčkali
Pacienti, kteří zvolili sledování, často popisují úlevu z toho, že nejsou tlačeni do rychlého zásahu. U části z nich zůstává stav dlouhodobě stabilní bez potřeby zákroku.
Tichá zkušenost vyčkávání se často nezdílí, přesto je v praxi velmi důležitá.
Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.
Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:
jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace
Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.
Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.
Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.
Nežádoucí účinky
Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.
Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyklé výsledky výtěru z děložního hrdla, snížený zájem o sex, nedostatek energie, zvýšené pocení, zadržování tekutin, zvýšení hmotnosti.
Diabetes se objevuje cca u 2–3 % gravidních žen, a to obvykle v druhé polovině těhotenství. Podkladem onemocnění je IR (inzulinová rezistence), hladiny inzulinu jsou v normě. V patogenezi se uplatňuje antiinzulinový efekt choriového somatomammotropinu, progesteronu a kortizolu.
V těhotenství jezte pestře, vařte si jako doposud (s výjimkou sladkých jídel), dodržujte však níže uvedené zásady. Máte-li rodinu, partnera, rozhodně nedělejte tu chybu, že byste si vařily speciální „dietní“ jídlo pro sebe a jiné jídlo pro zbytek rodiny. Vařte jedno jídlo vhodné pro vás, a ostatní ať se solidárně přizpůsobí. Protože co je vhodné pro vás, je vhodné a zdravé i pro ně. Nejedná se totiž o žádnou speciální dietu.
Pro stravování platí tyto obecné zásady:
Nesladit a výrazně omezit vše, co obsahuje jednoduché cukry (výjimkou je ovoce v rozumném množství).
Omezit konzumaci výrobků z bílé mouky a bílé rýže, snažit se je nahradit celozrnnými.
Zeleninu přidávat ke každému jídlu (může částečně nebo i zcela nahradit tradiční přílohu).
Žádné dia výrobky (umělá sladidla v těhotenství nejsou vhodná).
Vynechat uzeniny (kromě kvalitní šunky od kosti).
Nedojídat se mezi jídly (pro „zahnání chutí“ je možné zakousnout něco, co neobsahuje sacharidy: nesladkou zeleninu, plátek šunky od kosti, kousek sýra a podobně, nevhodné by naopak bylo ovoce nebo ořechy).
Výslednou glykemii spolehlivě pokazí různá přislazená dochucovadla typu kečup, sladké dresinky či omáčky, stejně jako pivo (má vysoký glykemický index).
Jezte kvalitní přirozené potraviny a poctivou domácí stravu, nejezte polotovary, průmyslově vyrobené hotové výrobky s řadou pochybných ingrediencí a fast food.
Používejte kvalitní přirozené tuky (máslo, za studena lisované oleje), vyhněte se průmyslově upraveným tukům (margaríny, rafinované oleje, ztužené a částečně ztužené tuky).
Snídaně:
Má mít maximálně 30 g sacharidů.
U většiny pacientek jde o nejproblematičtější jídlo dne – po ránu je nejvyšší hladina těhotenských hormonů a z toho důvodu je nejtěžší udržet glykemii v normě právě po snídani.
U některých žen s těhotenskou cukrovkou nejsou na snídani možné mléčné výrobky (zvyšují glykemii nad normu), proto se v těchto případech doporučuje vynechat je ze snídaně a dopřát si je k ostatním jídlům. Týká se to mléčných produktů s přirozeným obsahem mléčného cukru (laktózy), jako je mléko, tvaroh, jogurt, pomazánkové máslo. U citlivých osob i trocha mléka do kávy může zvýšit glykemii po snídani nad normu. Potíže se netýkají výrobků s minimálním obsahem laktózy – máslo, většina sýrů.
Autismus má široké spektrum různě se projevujících příznaků. Prakticky nelze najít dva jedince postižené autismem se stejně se projevujícími příznaky. Postižené děti často nerozumí tomu, co vidí nebo slyší, duševní vývoj dítěte je narušen především v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Postižení jedinci reagují na různé podněty atypicky ve srovnání se zdravými lidmi.
V sociálních dovednostech se nemocní autismem jeví při komunikaci s jinou osobou často neobratní, mohou mít pro ostatní lidi kolem podivné připomínky, reakce mohou působit až útočně. Komunikace se může také zdát naprosto nesynchronizovaná s ostatními účastníky diskuze. Autisté často působí jakoby bez zájmu o ostatní osoby kolem, neudrží oční kontakt s druhou osobou. Často také nechápou, že se s nimi druhá osoba pokouší navázat kontakt, nechápou určité narážky, vtipy a podobně. Někteří autisté naopak mohou mít zvýšený zájem komunikovat s určitou konkrétní osobou, ale s ostatními lidmi nemají dostatek sociálních schopností, aby se zapojili.
Co se týče empatie, autisté se neumí vcítit do pocitů ostatních osob. Zdravé osobě se může při komunikaci s autistou zdát, že komunikuje pouze jednosměrně, nedostává adekvátní odpověď. Pokud je autista zaujat nějakým konkrétním tématem, často je schopen velmi dlouze o tom hovořit, ale daná komunikace postrádá dostatek nápadů, myšlenek nebo pocitů ve srovnání s komunikací se zdravou osobou. Většina autistických dětí nemá ráda intimní kontakt, jako je mazlení, tulení se, hlazení a podobně. Vlastnosti autistů se neprojevují u všech nemocných jedinců, každý autista je velmi specifický. Někteří autisté naopak velmi rádi objímají, ale většinou pouze osoby jim nejbližší (rodiče, sourozence, prarodiče, učitele a podobně). Mnoho autistů špatně reaguje na hluk, nečekané zvuky nebo světlo. Nepříjemné pro ně může být i setkání s některými pachy nebo náhlé změny okolní teploty. Odborníci se většinou shodují, že problém nebývá v konkrétním hluku či pachu, ale v momentu překvapení, který autisté často velmi špatně snáší. Autisté většinou upřednostňují se na danou novou situaci předem připravit.
Děti s těžší formou autismu nemluví vůbec. Typické je časté opakování stejného slova nebo fráze. Stejně tak autisté rádi opakují stejné situace, mají rádi rutinní události a zvyky. Často opakují i stejné pohyby (příkladem je kreslení stále stejného obrázku znovu a znovu).
Vývoj autistického dítěte probíhá odlišně ve srovnání se zdravým jedincem. Kognitivní (pohybové) dovednosti nemusí být postiženy, ale sociální a jazykové jsou většinou opožděné nebo postižené. Slovní zásoba může být omezená. Některé děti trpí i motorickým postižením.
Vezme krev a sleduje množství stresových hormonů, detekovatelných je jich dnes asi třicet, není to tedy jen kortizon či adrenalin. Nato odešle pacienta k psychologovi, vždy chce mít na stole psychologické posouzení. Pak pracuje dle toho, co analýza objevila. Stresové hormony se vždy vážou ke specifickým receptorům, takže může u kteréhokoliv pacienta predikovat, zda mu hrozí infarkt, onkologické onemocnění, roztroušená skleróza, revmatická artritida či jiné civilizační onemocnění. Kardiovaskulární obtíže lze navíc detekovat přes zánětlivé cytokiny, o jejichž roli v kardiologii byla napsána monografie. Každý odborník si tudíž může přečíst, které receptory ovlivňují rozvoj těch kterých srdečních onemocnění a jak je lze včas diagnostikovat. Nemoc se pak musím začít řešit ve fázi, v níž se nachází, což znamená, že protokol se nastaví podle toho, jde-li o fázi molekulární, celulární nebo organickou.
Je-li onemocnění ve fázi organické, pošle pacienta do nemocnic a plně respektuje metody daných oddělení. To znamená, že když má někdo cirhózu jater, pošle jej na ultrazvuk, na magnetickou rezonanci, na biopsii, na vše, co tato fáze vyžaduje. Jenže k organickému se vždy pojí psychické, to je, proč pacient má cirhotické obtíže, a také jaký má dietní režim. Pošle ho tedy i za specialistou na výživu a psychologem. Tyto tři složky, tedy organická část, výživa a psychologie, musí být v synergii. Pacienta s cirhózou nevyléčí pouze gastroenterolog, to je omyl; gastroenterolog řeší játra, ale nikoli nemoc se vším, co k ní patří. Například u roztroušených skleróz se v této fázi objevují oligoproteiny v likvoru, ještě však nejsou patrné neurologické příznaky; neurolog řekne, že jde o tendenci k roztroušené skleróze. Zde dokáže účinně pracovat psycholog, po jehož zásahu oligopásy zmizí. Je zpracovaný traumaterapeutický systém, který se opírá o poznatky německého psychologa a psychoterapeuta Franze Rupperta. V podstatě v něm jde o to, aby se pacient dokázal od psychických traumat, která ho v životě potkala, odpoutat natolik, aby už nadále negativně neovlivňovala jak jeho prožívání, tak jeho životosprávu.
Intoxikace lidí nezdravým jídlem dnes dosáhla takového stupně, že když se upraví strava, je zaručen poloviční úspěch. Konkrétně v mikroorganismech tlustého střeva je vždy třeba provést korelaci, zčásti je znovu osídlit, protože toxiny, které se přes střevo v organismu hromadí, jdou zpětně do oběhu a vyvolávají záněty. Zvládnout dietu tlustého střeva znamená vyléčit polovinu autoimunitních chorob. V Itálii je to celkem snadné, v Česku se začínají prosazovat farmářské trhy.
Harmonizační sestava cviků k aktivaci jednotlivých drah vychází z Makko-Ho cviků. Procvičování celé sestavy je nejvhodnější, protože přispívá k celkové harmonizaci. Tato cvičení se provádějí tak, že zaujmeme popsanou polohu a protáhnete se v ní, jak nejvíc můžete. Setrváte v protažení a pokusíte se v něm uvolnit. Čím více se uvolníte, tím více se protáhnete. Prodýchejte a pomalu se vracejte do výchozí polohy.
Meridián Plíce: Tento cvik se může cvičit i ve stoje. Za zády zaklesněte palce do sebe, co nejvíce se snažte zapažit s nataženýma rukama. V tomto protažení setrvejte a uvolněte se v něm. Soustřeďte se na nádech do hrudníku, prociťte naplnění plic i celého těla. Prodýchejte dráhu z hrudníku po vnitřní straně paže k palci.
Meridián Tlusté střevo: Za zády propleťte prsty a propněte ukazováky, v předklonu zapažte ruce co nejvýše. Soustřeďte se na výdech a uvolnění v horních i dolních končetinách. Kdo nemůže zpočátku provádět předklon, protahuje paže co nejvíce do zapažení, zvedá je nahoru a současně se protahuje do hrudního záklonu. Důležité je propnutí paží v loktech.
Meridián Žlučník: Posaďte se s nataženýma nohama co nejvíce rozkročmo, a proveďte úklon se zapažením. Horní rameno tlačte dozadu. Prociťujte tah po straně těla.
Meridián Játra: Sedněte si roznožmo s nataženýma nohama co nejdále od sebe, záda rovně. Dle možností rovný předklon, prociťujte tah na vnitřní straně končetin.
Meridián Žaludek: Pro začátek je důležité procítit tah na přední straně těla i dolních končetinách. K protažení pro pokročilé slouží sed mezi paty, chodidla vytočit ven a položit se na předloktí.
Meridián Slezina: Kolena od sebe, ruce za záda, zakloňte se dle svých možností, vytrénovaní jedinci se položí až na záda, bedra i kolena na zemi.
Meridián Močový měchýř: V sedu natáhneme nohy, předkloníme se a chytíme rukama shora za chodidla, kolena zůstávají natažená. Zůstaneme v krajní poloze a prodýcháme. Prociťujeme svaly (dráhu) podél páteře a na zadní straně dolních končetin.
Meridián Ledviny: Záda srovnáme, hlava je rovně v prodloužení páteře, ruce na vnitřní straně chodidel, malíky směřují vzhůru (pokud to jde, je malík v bodě L1). Prociťujeme vnitřní stranu nohou a přední stranu trupu.
Meridián Srdce: V sedu, plosky nohou k sobě a paty přitáhneme co nejblíže k tělu. Prsty rukou obejmeme chodidla. Propneme paže a narovnáme páteř, prociťujeme vnitřní stranu paží k malíku.
Meridián Tenké střevo: Chodidla dáme dále od těla, hluboce se předkloníme.
„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologovi a také jednou za čtrnáct dní k doktorovi na krevní testy a vyšetření ledvin a jater. Už nikdy nechci znovu do ústavu, a tak beru denně 15 tablet sodíku, abych vše zvládla.
