Dekubity jsou různě rozsáhlé rány, vznikající především u dlouhodobě ležících pacientů, vyvolané lokálním tlakem na kůži. Vznikají většinou v místech s malou vrstvou tukové nebo svalové tkáně. I pro současnou pokrokovou medicínu jsou proleženiny vážným problémem, protože se špatně hojí a mohou být branou vstupu infekce do těla. Zdravotnický personál se snaží preventivně proti proleženinám bojovat pravidelným polohováním, co nejlepší hygienou, výměnou lůžkovin a použitím antidekubitálních lůžek u rizikových pacientů. Pacient s dekubity znamená mnohem vyšší fyzickou a časovou zátěž. Úmrtnost pacientů s proleženinami je pětkrát vyšší než u osob stejně starých, které proleženinami netrpí.
Popis vředů
Dekubity jsou rány (poškození tkáně) vyvolané tlakem, vznikají většinou v místech s malou vrstvou tukové či svalové tkáně, a to tlakem z vnějšího prostředí proti kosti (čím je slabší vrstva těchto podkožních tkání, tím je větší nebezpečí vzniku dekubitů). Proleženiny se tvoří velmi rychle a v některých případech vznikají řádově během desítek minut až hodin (nejvíce u čerstvých úrazů, při postižení míchy, po operacích), někdy i za delší dobu působení tlaku. Do rizikové skupiny osob s častým výskytem dekubitů patří ležící pacienti, paraplegici s poškozením míchy, lidé ve vážném celkovém stavu a v bezvědomí (po úrazech a podobně) a osoby starší 70 let – zhoršuje se soběstačnost, stoupá riziko úmrtnosti (nebezpečí vzniku infekcí). Převážná většina dekubitů se vyskytuje nejčastěji v pánevní oblasti – křížové oblasti (na zadku), v oblasti kyčelního kloubu a kostrče, někdy také na patách. Méně často se dekubity vyskytují i v jiných oblastech, například zadní část hlavy, lícní kost, ramena, kolem lopatek, boční strany kolen, kotníky, v oblasti palce u nohy, plosky chodidel a podobně.
Ne všechny rány vznikají úrazem. Řada z nich je důsledkem chronických onemocnění nebo poruch prokrvení a nervového zásobení.
Dekubity (proleženiny)
Dekubity vznikají dlouhodobým tlakem na kůži, nejčastěji u imobilních pacientů. Nejvíce ohrožená jsou místa nad kostními výběžky – křížová oblast, paty, kotníky.
Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít správným polohováním, péčí o kůži a vhodnými antidekubitními pomůckami.
Vředy, které nepřesáhly 3. stupeň, se ještě mohou spontánně zhojit, jestliže odstraníme tlak a jestliže je postižená oblast malá. Dekubity v pokročilejším stadiu vyžadují chirurgické vyčištění a někdy i hlubší chirurgický zásah. Právě u starších, nemocných lidí, jejichž pohyblivost je trvale omezena, se proleženiny mohou stát důvodem k nezbytné trvalé péči.
Je potřeba si uvědomit, že dekubity postupují z hloubky na povrch. Tedy právě opačně, než je tomu například u popálenin, kde se defekt prohlubuje. Je to tím, že tuková vrstva a svalovina, tedy tkáň vůči tlaku nejméně odolná, je uložena v hloubce. Kůže je krycí a zároveň nejvíce odolnou vrstvou, je-li dobře ošetřována.
Příčiny vzniku dekubitů se vzájemně doplňují. Tlak, který působí mezi kůží a podložkou (postel), způsobuje stlačení tkání. Tkáně tak nejsou prokrvovány a okysličovány, dochází k jejich odumírání, odborně nazývanému nekróza. K této nekróze se poté přidávají infekce. K nejvyššímu tlaku dochází na kostních výčnělcích, jako jsou kyčelní klouby, sakrální výběžky, křížová kost či kostrč. Někdy se objevují i na patách, zadní části hlavy, ramenou, lícní kosti, okolo lopatek, na kotnících, na boční straně kolen, u palce na noze nebo na ploskách chodidel. Důležitější než intenzita tlaku je pro vznik proleženin doba jeho působení. Vznikají totiž velmi rychle, asi mezi 1–6 hodinami. Z tohoto důvodu jsou nejvíce ohroženi dlouhodobě ležící pacienti, lidé v bezvědomí, pacienti s demencí, osoby nad 70 let a osoby s poškozením míchy. Pro starší osoby jsou dekubity rizikovější kvůli změně vlastností kůže – klesá elasticita vláken, zhoršuje se vnímání bolesti, zvyšuje se propustnost kůže, nedochází k dobré přeměně kůže a snižuje se množství krevních cév. Vyšší riziko mají pacienti s nedostatečnou výživou, jelikož mají sníženou přirozenou schopnost hojení ran. Proto je nutné dbát na kalorickou hodnotu stravy, dostatek vitamínů a minerálů. Také obezita je spojená se zvýšeným výskytem proleženin, protože obézní pacient působí na podložku větší tlakovou silou a dochází k většímu útlaku tkání. Dalšími rizikovými faktory jsou deprese, snížení imunity, změny průtoku krve, těžké pooperační a poúrazové stavy (jako jsou zlomeniny dolních končetin). Bohužel k nim patří i zanedbaná ošetřovatelská práce. Inkontinence způsobuje narušení povrchové kůže a tím menší odolnost vůči mechanickým vlivům. Na pokožku mohou působit střižné síly a tření, které vznikají při klouzání po podložce, při přesunech pacienta na lůžku, při pádech, při nevhodně přiložených obvazech nebo kvůli shrnutému ložnímu prádlu. Cévy se ohýbají, napínají, zužují a poškozuje se povrchová vrstva kůže. To má za následek rozšiřování existujícího dekubitu. Mezi nepříznivé vlivy dále patří anémie (chudokrevnost), dehydratace, diabetes, jaterní choroby, selhání ledvin, nádory, cévní onemocnění, poruchy mozkové činnosti, intoxikace léky, úrazy mozku a míchy. Nejvíce odolná je vrchní krycí vrstva kůže, méně svaly a nejméně odolná je tuková tkáň. Tlakové poškození postupuje vždy z hloubky na povrch a dekubit vypadá na povrchu vždy lépe, než jaké je skutečné postižení. Proto není vůbec jednoduché vznikající proleženinu rozpoznat.
V Japonsku oznámili velkou úspěšnost infračervené léčby pomocí infrasauny u těchto nemocí:
schiatika
menopauza
artritida
zatuhlé rameno
revmatismus
akné
gastroenterologické problémy
insomnie
onemocnění uší
Japonští výzkumníci všeobecně deklarují zlepšení u těchto problémů:
menopauza a hypertenze
revmatoidní artritida a různé typy bolestí
nemoc z ozáření a cévní mozkové příhody
hemoroidy a cystitida
cirhóza jater a keloidy
hepatitida, gastritida a astma
různá chronická onemocnění
vředy dolních končetin, studené končetiny
benigní prostatická hypertrofie
bolesti způsobené rakovinou, ulehčení v posledních stadiích nemoci
Infračervené záření v infrasauně pozitivně ovlivňuje i choroby nosu, uší a krku:
krvácení z nosu
bolesti v krku
tinitus
chronické záněty středního ucha
Infračervená terapie je velmi vhodná též při onemocnění kůže:
ucpané póry a tvrdá kůže
jizvy a bolest z popálenin a ran
napětí kůže a kopřivka
akné, ekzémy a psoriáza
spálení od slunce a keloidy
tělní zápach (zlepšením funkce kůže se snižuje nepříjemný tělní zápach)
Všechny následující diagnózy jsou do jisté míry způsobeny špatným krevním oběhem. Infrasauna zvyšuje periferní prokrvení, čímž může ovlivňovat i zlepšení zdravotního stavu při těchto onemocněních:
artritida, svalová poškození a schiatika
diabetes, hemoroidy a záněty žil
bolesti zad, svalová únava u dětí a revmatismus
nervová tenze, neuritida a únava
bolesti žaludku, menstruační křeče
dekubity a choroby spojené se snížením periferního prokrvení
Tekutá výživa (sipping) je určena pacientům s funkčním trávicím traktem, u nichž se nedaří úpravou diety udržet příjem stravy a tělesnou hmotnost. Obvykle se jedná o kompletní vyváženou tekutou výživu vyvinutou pro pacienty se zvýšenou potřebou energie a živin. Do kategorie sippingu však patří i přípravky určené pro specifické skupiny pacientů, například pacienti s dekubity, pacienti se zvýšenou potřebou či sníženým příjmem bílkovin, pacienti s cukrovkou a podobně.
Výhody sippingu ve srovnání s běžnou stravou jsou následující:
snadná vstřebatelnost živin při malých nárocích na trávení;
možnost užívání při postižení dutiny ústní, chrupu a polykání.
Tekutou výživu je možné používat jako doplnění stravy, případně jí běžnou stravu zcela nahradit, ale to pouze na základě rozhodnutí lékaře. Jako doplnění nebo náhrada stravy je tekutá výživa podávána v případě, že pacient není schopen přijímat běžnou stravu v dostatečném množství, nebo tehdy, kdy je tento příjem minimální, například při angíně, horečce, zánětu dutiny ústní, před operacemi a po nich. V takových případech se obvykle doporučují 2 přípravky denně alespoň po dobu 14 dní. Zásadou správného užívání sippingu je vždy popíjení po malých dávkách, protože takto se živiny lépe vstřebávají. Sipping má být podáván po jídle nebo mezi jídly, aby nemocný přijímal tuto výživu nad rámec normální stravy. K dispozici je široká nabídka typů a chuťových variant sippingu.
Kontraindikací u masti Dexametazon je přecitlivělost na účinnou látku a další složky použité v masti, nepoužívat na bakteriální (zejména tuberkulóza), virové, mykotické a parazitární infekce kůže, periorální dermatitidu, acne vulgaris, acne rosacea, dekubity, bércové vředy. Při aplikaci lokálních kortikosteroidů zejména u dětí je nutná zvýšená opatrnost.
Přípravek se nesmí dostat do kontaktu s očima, neboť hrozí vznik glaukomu nebo katarakty, a nesmí se ani nanášet na kůži v blízkosti oka (s výjimkou očních přípravků). Nedoporučuje se dlouhodobá aplikace na kůži obličeje. Neměl by se používat ani v oblasti pohlavních orgánů a konečníku. Ošetřování větších oblastí kůže (zvláště u dětí), dlouhodobá aplikace, okluze, použití v oblastech kožních záhybů či aplikace na porušenou kůži zvyšují nebezpečí vstřebání, a tím i vyvolání systémových účinků. Při dlouhodobém používání také hrozí ireverzibilní kožní atrofie.
Pokud se vyskytne sekundární infekce, musí být co nejdříve zahájena odpovídající protiinfekční léčba. I přes notoricky známé nežádoucí účinky jsou bohužel kortikosteroidy nadužívány, a vinu na tom má i nekázeň pacientů.
