Diagnóza označená symbolem N804 znamená endometriózu rektovaginální přepážky a pochvy.
Endometrióza je stav, kdy se tkáň děložní sliznice (endometrium) začíná objevovat mimo dělohu. K tomuto výskytu nejčastěji dochází v myometriu, pánevních orgánech či v lymfatických uzlinách. Tato místa pak vlivem hormonů rovněž prodělávají menstruační cyklus, a to i s krvácením a bolestivými projevy. Endometrióza patří mezi nejčastější důvody neplodnosti ženy.
Podle místa rozlišujeme tyto druhy endometriózy:
endometrióza genitální – endometrium prorůstá děložní stěnou nebo dalšími pohlavními orgány;
endometrióza extragenitální – endometrium prorůstá břišní dutinou, a to střevem nebo močovým měchýřem; objevit se ale může i na vzdálených orgánech, jako jsou plíce, štítná žláza nebo mozek.
Rizikovými faktory ve vzniku tohoto onemocnění jsou především výskyt nemoci v rodině, kouření, obezita a požívání alkoholu a kofeinu. Menstruace je při endometrióze silná a především na konci periody velmi bolestivá. Přítomna je bolest v podbřišku a kříži. Tato bolest je znatelná hlavně před začátkem menstruace a znovu nastupuje po jejím skončení. Žena pociťuje nevolnost. Bolestivým pro ni může být také pohlavní styk. Je-li endometrióza lokalizována v dutině břišní, v moči a stolici bývá nalezena krev. Až jedna třetina případů postižených však nevykazuje navenek žádné vážnější symptomy. Samotné onemocnění je poté zjištěno až při laparoskopickém vyšetření.
Endometrióza se bohužel definitivně vyléčit nedá. Mírnit se dají pouze její projevy. Na silnou bolest při menstruaci mohou být tedy podávána analgetika či jiné doplňky stravy. Proti zánětu se užívají antibiotika. Pomocí hormonů se uměle navozuje menopauza, čímž se redukuje zduřování sliznice. V některých případech se přistupuje i k chirurgickému zákroku, při němž jsou endometriotická ložiska odstraněna laparoskopicky. Pokud žena už nechce otěhotnět, lékař může doporučit hysterektomii, tedy odstranění dělohy a dalších tkání poškozených endometriózou.
Diagnóza F
Pod označení F patří tato onemocnění:
F00 - Demence u Alzheimerovy nemoci
F000 - Demence u Alzheimerovy nemoci s časným začátkem
F001 - Demence u Alzheimerovy nemoci s pozdním začátkem
F002 - Demence u Alzheimerovy nemoci‚ atypického nebo smíšeného typu
Ve svém příspěvku ÚČINNÁ PREVENCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jura.
Nikolo to mimo není. :-|
Protože to, kdy ti Azheimer nastoupí a taky v jaký podobě se ovlinit dá. Jde tam kromě genů (který nezměníš, to je jasný), taky o průchodnost cév v mozku (vaskulární demence) a to už se určitě ovlivňovat dá. Když se o riziku Alzheimera dozvíš dejme tomu ve třiceti a budeš to řešit, může se ti posunout třeba na 95. A to už je teda setsakra dobrý.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Poruchy mozkové činnosti u organického postižení CNS v rámci celkového terapeutického plánu léčby demencí, projevující se poruchami paměti, poruchami koncentrace, depresí, závratěmi, tinnitem, bolestmi hlavy.
Lék je určen pro pacienty trpící syndromy demence jako jsou primární degenerativní demence, demence na podkladě vaskulárního postižení mozku a smíšený typ, ve kterém se kombinují oba dříve uvedené typy demencí.
Pozn.: Než započneme léčbu, je vždy nutné pečlivé diferenciálně diagnostické vyšetření, zda jde skutečně o výše uvedené tři typy demencí, nebo zda nejde o příznaky demence na jiném podkladě vyžadující jinou léčbu.
Periferní obliterující arteriopatie ve stadiu II dle Fontaineho škály, spolu s celkovou fyzikální léčbou, především s rehabilitací chůze. Podávání Tebokanu prodlužuje délku dráhy, kterou je pacient schopen ujít bez bolesti nebo se zmírněním bolesti.
Závrať a tinnitus cévního nebo involučního charakteru.
4. 2. Dávkování a způsob podání
Dávkování
Syndromy demence /typy viz výše/:
1 - 2 potahované tablety třikrát denně.
Délka podávání musí být úměrná tíži postižení, minimální doba léčby by měla být nejméně 8 týdnů /chronické onemocnění/, po tříměsíční terapii je třeba posoudit prospěšnost pokračování v léčbě.
1 potahovaná tableta třikrát denně až 2 potahované tablety dvakrát denně.
Podávat minimálně po dobu 6 týdnů, teprve pak dojde k prodloužení úseku, který nemocný dokáže ujít s úlevou od bolesti. Při léčbě vertiga a tinnitu však kúra delší než 6-8 týdnů nepřináší další terapeutický prospěch.
Způsob užívání:
Potahované tablety se polykají celé, nerozkousané, zapíjejí se malým množstvím vody po jídle.
4. 3. Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1, krvácivé stavy.
4. 4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Přípravek není doporučeno podávat dětem do 12 let věku.
Přípravek není určen k léčbě vysokého krevního tlaku.
Nedoporučuje se podávat přípravek v době těhotenství a kojení.
Je třeba opatrnosti při současném podávání léčiv s obdobnými účinky (zejména s léky působícími vazodilataci, event. tachykardi
Ve svém příspěvku ÚČINNÁ PREVENCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Abatyše.
Je pravda, že co se týče dušení činnosti ve stáří, tak je s podivem, jak někteří jedinci v 80 cvičí, pracují nebo dokonce tvoří - a to nemluvím o exemplářích, co plodí potomstvo a jiný už jenom čekají na smrt. Naše teta se přihlásila v 65 na univerzitu třetího věku. Předtím byla 10 let v důchodu a to by jste mrkali, jak jí to tam náramně prospělo. A taky začala chodit někam na cvičení pro seniory. Prostě dobrý. Řekla bych, že tý se stařecká demence vyhne obloukem.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tato forma demence je způsobena vaskulární (cévní) nekrózou (infarktem) mozku v průběhu cévního onemocnění, včetně hypertenzního cerebrovaskulárního onemocnění. Jinými slovy výsledkem je odumírání částí mozkové tkáně, ke kterému může dojít:
jednak zneprůchodněním cév zásobujících mozek, například při ateroskleróze;
jednak se může jednat o protržení cévy vinou vysokého krevního tlaku, kdy tak část mozku zůstane nedokrvena, navíc krev uniká z krevního řečiště a řečiště utlačuje okolní mozkovou tkáň.
Demence může následovat po předchozích atakách onemocnění, ale též po jediné velké mozkové příhodě, což se však děje méně často. Začátek této demence bývá lokalizován obvykle ve starším věku.
Vaskulární demence je dále specifikována na formu:
s akutním začátkem (rychle vzniklé onemocnění, které se rozvine během jednoho až tří měsíců);
multiinfarktovou demenci (výsledek několika cévních příhod);
subkortikální vaskulární demenci (vaskulární onemocnění je lokalizováno hluboko v bílé hmotě mozkové);
smíšenou kortikální a subkortikální demenci, která nese rysy obou těchto demencí současně.
Ve srovnání s demencí u Alzheimerovy choroby jsou deficity kognitivních funkcí rozloženy nerovnoměrně, postižení bývá ostrůvkovitého charakteru. Kupříkladu paměť může být zřetelně postižena, v myšlení jedince však můžeme pozorovat relativně mírné zhoršení.
Frontotemporální demence patří mezi demence s časným nástupem příznaků, rychlou progresí a často s pozitivní rodinnou anamnézou. Na rozdíl od Alzheimerovy nemoci nemáme zatím k dispozici léčbu, která by významně ovlivnila klinický průběh onemocnění. Frontotemporální demence (FTD), nebo nověji takzvané frontotemporální lobární degenerace, (FTLD) jsou po Alzheimerově nemoci (AN) a demenci s Lewyho tělísky třetí nejčastější příčinou demence neurodegenerativního původu. Onemocnění začíná obvykle před 65. rokem věku (rozpětí 35–75 let) a ve srovnání s AN mají pacienti s FTLD kratší dobu přežití a rychlejší progresi zhoršování kognitivních funkcí a funkčního deficitu. Zatímco časný a těžký amnestický syndrom (porucha recentní paměti) a poruchy orientace v prostoru jsou charakteristické pro Alzheimerovu nemoc, v případě FTLD se jedná zejména o časný behaviorálně-dysexekutivní syndrom a poruchy fatické (poruchy řeči) nebo gnostické (poruchy poznávání). Nutno ovšem podotknout, že v pozdních stadiích lze obecně těžko od sebe odlišit jednotlivé typy demencí a hovoříme pouze o jediné demenci s těžkým kognitivním deficitem, behaviorálními změnami a naprostou ztrátou soběstačnosti.
Ve smíšené demenci dochází k abnormalitám, které jsou spojeny s více než jedním typem demence. Tento typ se vyskytuje současně v mozku. Nedávné studie naznačují, že smíšená demence je častější, než se dříve myslelo. Často je spojena s Alzheimerovou chorobou a vaskulární demencí nebo i jinými druhy demence, jako je například demence s Lewyho tělísky.
Demence je závažná mozková choroba zapříčiněná degenerativními změnami v mozkové tkáni. Ústředními příznaky demence jsou progresivní deteriorace rozumových schopností a změny osobnosti. Nejčasněji bývá postižena krátkodobá, později i dlouhodobá paměť, porušen je také úsudek a časoprostorová orientace, včetně ostatních kognitivních schopností, jakými jsou pozornost, schopnost komunikace, abstraktní myšlení a rozpoznávací funkce. Osobnost nemocného se postupně rozpadá, četné obtíže pro něj představují i běžné každodenní činnosti a jeho společenská role, pacient zapomíná již naučené úkony, jako je například oblékání, příprava jídla a hygiena, ztrácí své osobní věci, bloudí ve svém bydlišti. Tyto projevy velmi často doprovázejí i poruchy nálady, nezvyklé chování nebo epizodické stavy zmatenosti (delirium) s hrozbou pádu. V případě afektivních poruch jsou nejčastějšími deprese, úzkost a apatie, zřídkavé ovšem nejsou ani euforie, mánie či takzvaná moria (rozjařené, nicméně velmi nevhodné chování, obtěžování, plané vtipkování, zlomyslnost). Objevují se i příznaky psychózy – halucinace, iluze, paranoia, nepřiléhavé emoce, nejčastěji pod obrazem deliria. Vzhledem k organické povaze demence se v závislosti na původu onemocnění projevují i poruchy hybnosti a rovnováhy, případné paralýzy a parestezie či extrapyramidové příznaky (tremor, pohybová rigidita).
Tebokan 4 % obsahuje speciální extrakt EGb 761 z listů jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba), standardizovaný na 24 % flavonových glykosidů a 6 % terpenových laktonů (ginkgolidy A, B, C, J a bilobalid), který má účinek cévy rozšiřující v tepenné oblasti a reologický, kdy zlepšuje průtokové vlastnosti krve. Snížením kapilární propustnosti (permeability) působí lehce proti otokům. Podporuje žilní napětí, zlepšuje využití glukózy v buňkách a snižuje tvorbu a přítomnost nežádoucích produktů vznikajících při metabolismu, takzvaných volných kyslíkových radikálů. Přípravek zvyšuje syntézu a uvolňování substance nazývající se acetylcholin, jejíž množství je ve stáří sníženo.
Bez porady s lékařem se přípravek užívá:
Při poruchách duševní výkonnosti s příznaky poruchy paměti, poruchy koncentrace a emoční lability (hlavně u starších osob).
Po poradě s lékařem se dále přípravek užívá:
Při syndromu demence (primární degenerativní demence Alzheimerova typu, vaskulární demence, smíšené formy demence).
Při poruchách prokrvení končetin a mikrocirkulace, jako je obstrukční choroba periferních tepen ve stadiu I.–II. podle Fontaina (Claudicatio intermittens), Raynaudův syndrom a podobně.
Při senzorických poruchách na základě cévní nedostatečnosti, při závratích, ušních šelestech, snížení sluchu u starších osob.
TEBOKAN 40 mg obsahuje speciální extrakt EGb 761 z listů jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba), standardizovaný na 24% flavonových glykosidů a 6% terpenových laktonů (ginkgolidy A, B, C, J a bilobalid), který má účinek vazodilatační (cévy rozšiřující) v tepenné oblasti a reologický (zlepšuje průtokové vlastnosti krve). Snížením kapilární propustnosti (permeability) působí lehce protiedémově (proti otokům). Podporuje žilní tonus (napětí), zlepšuje využití glukózy v buňkách a snižuje tvorbu a přítomnost nežádoucích produktů vznikajících při metabolismu (tzv. volných kyslíkových radikálů). Přípravek zvyšuje syntézu a uvolňování substance nazývající se acetylcholin, jejíž množství je ve stáří sníženo.
Bez porady s lékařem se přípravek užívá
při poruchách duševní výkonnosti s příznaky: poruchy paměti, poruchy koncentrace, emoční labilita hlavně u starších osob.
Po poradě s lékařem se dále přípravek užívá
při syndromu demence (primární degenerativní demence Alzheimerova typu, vaskulární demence, smíšené formy demence).
při poruchách prokrvení končetin a mikrocirkulace jako je obstrukční choroba periferních tepen ve stadiu I.-II. podle Fontaina (claudicatio intermittens), Raynaudův syndrom apod.,
při senzorických poruchách na základě cévní insuficience (nedostatečnosti): závratích, ušních šelestech (tinitus), snížení sluchu u starších osob.
Demence je považována za nemoc pozdního života, protože má tendenci rozvíjet se u starších lidí. Asi 5–8 % všech lidí ve věku nad 65 let trpí nějakou formou demence. Odhaduje se, že polovina lidí nad 80 let trpí demencí.
Demence způsobené degenerací nervového systému (Alzheimerova choroba) jsou stále častější, vědecké výzkumy odhalily, že se tato nemoc objevuje u poloviny lidí starších 80 let.
Demence s Lewyho tělísky (DLB) je neurodegenerativní onemocnění na pomezí Parkinsonovy a Alzheimerovy choroby. Má nejen společné příznaky obou poruch, ale i svoje vlastní specifické symptomy – především zrakové halucinace lidských postav a zvířat a fluktuující úroveň kognice a senzitivitu k neuroleptikům. Prevalence nemoci v pozdním stáří je zřejmě dosti vysoká, většina neuropatologických studií prevalenci odhaduje mezi 10–20 % ze všech demencí. Klinicky se ji daří diagnostikovat podstatně méně často (kolem 4 %). DLB je často zaměněna s demencí u Alzheimerovy nemoci, klinická manifestace je zřejmě často nenápadná. Význam diagnostikování DLB spočívá především v rozhodnutí o léčbě – neuroleptika (antipsychotika) nejsou zpravidla lékem první volby. Jako vhodnější se jeví použití inhibitorů cholinesteráz (ICHE) nebo opatrné podávání nových antipsychotik s nepatrnou potencí k vyvolání parkinsonského syndromu.
Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při kterém dochází k postupné demenci. Alzheimerova demence vede k rozpadu nervových vláken, nervových buněk a ke změně látkové činnosti mozku v důsledku ukládání patologických proteinů. To vede k atrofii mozku, tvorbě beta-amyloidu, formaci plaku, úbytku acetylcholinu, sterilnímu zánětu a působením volných kyslíkových radikálů k zániku neuronů. V současné době vede léčba Alzheimerovy demence spíše ke zpomalování postupu nemoci a zaměřuje se na zlepšení metabolismu mozku, hormonální terapii, inhibici acetylcholinesteráz a podávání látek s protizánětlivým a doplňkově i antioxidačním efektem.
Alzheimerova choroba je nevyléčitelná. Jde o nejzákeřnější formu demence. Počet pacientů stále roste. Ve světě jí trpí kolem 44 milionů lidí. Alzheimerova nemoc je komplikovaný proces. Ještě nikdo nezjistil, jak přesně funguje. Vědci se soustředí na objasnění funkce takzvaných lipidových molekul.
Alzheimerovu chorobu pravděpodobně způsobuje shlukování peptidů v mozku, kvůli kterým se mozková hmota poškozuje. Peptidy jsou organické sloučeniny složené z aminokyselin, lipidy jsou tuky. Buněčné membrány neuronu se proti tomuto shlukování peptidů přirozeně brání pomocí cukrových lipidů. Cukrové lipidy dovedou nebezpečné shlukování peptidů zastavit, což může Alzheimerovu nemoc zpomalit.
Čeští vědci z Akademie věd ČR společně se svými zahraničními kolegy dosáhli dalšího objevu v oblasti léčby Alzheimerovy nemoci, nalezli nyní jednu z příčin jejího vzniku, což může v budoucnu vést k lepšímu pochopení celé nemoci a také ke vzniku lepších metod jak nemoc léčit. Díky novému objevu bude možné po potvrzení funkčnosti této metody zpomalit účinkování Alzheimerovy nemoci a pacientům tak prodloužit spokojený život. Faktem, ke kterému v této problematice vědci dospěli, je nedostatek cukrových lipidů v pozdním věku člověka. Zjistili, že mnoho umírajících na Alzheimerovu nemoc trpělo právě nedostatkem cukrových lipidů v mozku.
Moderní antidepresiva typu escitalopram (Cipralex) se považují za bezpečná i při dlouhodobém užívání. Jinak je tomu ovšem s tzv. benzodiazepiny, to jest „prášky na spaní a na uklidnění“, mezi které patří i bromazepam (Lexaurin). Ty se mají zásadně užívat jen krátkodobě, neboť při delším užívání na ně vzniká úporný návyk a navíc působí jako tzv. „dementogeny“, to jest podporují procesy vedoucí k rozvoji demence.
