DERMOPATIE FOTO bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Malé okrouhlé nahnědlé skvrny na dolních končetinách se objevují hlavně u starších pacientů obojího pohlaví a obvykle nevyžadují žádnou léčbu. Někdy však takovéto kožní projevy mohou být první známkou onemocnění, jako je dermopatie, necrobiosis lipoidica diabeticorum, diabetické puchýře a eruptivní xantomatóza.
Pigmentové skvrny na holeních
Hnědé skvrny nebo fleky v těchto místech mohou být neškodnými projevy anebo mohou signalizovat počínající onemocnění kůže. Nejčastěji se jedná o dermopatii. Dermopatie se projevuje jako světle hnědé, šupinaté skvrny. Tyto skvrny mohou mít oválný nebo kruhový tvar. Někteří lidé se mylně domnívají, že se jedná o takzvané stařecké skvrny. Porucha se vyskytuje nejčastěji v přední části obou nohou. Skvrny nebolí, „neotvírají se“ ani nesvědí.
Příčiny
Hnědé skvrny na holeních nebo fleky na holeních mohou být způsobeny změnami malých krevních cév. Následkem jsou projevy na kůži zvané dermopatie. Na kůži vznikají světle hnědé šupinaté oválné fleky. Takové skvrny nebolí ani nesvědí a nevyžadují zvláštní léčbu. Ovšem pokud dojde k podráždění a narušení kožní bariéry, tak je nutná lékařská kontrola, jelikož zde hrozí riziko infekce. A samozřejmě pokud hnědé skvrny na holeních začnou měnit barvu, je také důležité s tímto problémem obeznámit lékaře.
Fialové fleky na chodidlech a nohou mohou způsobit níže uvedená onemocnění...
Diabetická dermopatie
Diabetes způsobuje změny u malých krevních cév. Následkem jsou kožní projevy zvané diabetická dermopatie. Na kůži vznikají světle hnědé šupinaté oválné skvrny, a to nejčastěji v přední části nohou a na chodidlech. Takové skvrny nebolí ani nesvědí a nevyžadují zvláštní léčbu.
Necrobiosis lipoidica diabeticorum
Jedná se o vzácné onemocnění, které je podobně jako diabetická dermopatie způsobeno změnami v krevních cévách. Vzniklé skvrny jsou ale větší, hlubší a je jich méně. Vznikají tmavě červené vyvýšené oblasti, které se po určité době změní na lesklé jizvy s fialovým okrajem. Krevní cévy pod kůží jsou lépe viditelné. Někdy způsobují svědění a jsou bolestivé, nebo prasknou a pak je nutné vyhledat lékaře.
Diabetické puchýře
Vzácně se mohou objevit puchýře (například při diabetické neuropatii), a to převážně na hřbetech prstů na rukou či nohou. Vypadají jako popáleniny, ale nejsou bolestivé. Odezní obvykle samy bez jizev po úpravě glykémie.
Eruptivní xantomatóza
Jedná se o další kožní projev způsobený dekompenzovaným diabetem. Dochází k tvorbě nažloutlých, hráškovitých a červeně ohraničených útvarů na kůži, ve kterých se hromadí tukové látky. Mohou svědit. Vyskytují se nejčastěji na zádech, rukou, nohou, pažích a hýždích, obvykle u osob s vysokými hladinami cholesterolu a tuků v krvi.
Plísňová infekce
Původcem plísňových infekcí u lidí s diabetem je často kvasinka Candida albicans. Vytváří svědivé vyrážky − vlhká červená místa obklopená malými puchýřky a stroupky. Vyrážka se obvykle vyskytuje v záhybech kůže (pod prsy, mezi prsty na rukou a nohou, v podpaží a podobně). Mezi běžné plísňové infekce postihující diabetiky patří také například trichoficie (kožní mykóza), tinea capitis (plísňové onemocnění třísel) či vaginální mykózy.
Bakteriální infekce
U diabetiků se často objevuje ječné zrno (infekce žláz očního víčka), furunkly, folikulitida (infekce vlasových váčků), karbunkly (hluboké infekce kůže a podkožních tkání) nebo infekce kolem nehtů. Zanícené tkáně jsou obvykle horké, oteklé, červené a bolestivé. Nejběžnějším původcem těchto infekcí bývají stafylokoky.
Jedná se o onemocnění, které ovlivňuje zbarvení kůže. Toto onemocnění často postihuje hrudní část a břicho, ale lze ho nalézt i na obličeji, zejména kolem úst, nosních dírek a očí. Toto onemocnění je často spojováno s diabetem 1. typu.
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět vitiligo.
Akantóza
Jedná se o onemocnění, které způsobuje tmavnutí nebo zahušťování některých oblastí kůže, zejména v kožních záhybech. Kůže může být zarudlá nebo hnědá. Nejčastěji se vyskytuje na zadní straně krku, podpaží, pod prsty nebo třísly, jedná se spíše o malé bradavičky.
Zde je několik fotografií, které ukazují akantózu.
Kožní problémy spojené s aterosklerózou
Ateroskleróza je zúžení krevních cév v důsledku nahromaděného plaku. Ateroskleróza může ovlivnit i žíly, které zásobují kůži. Dále způsobuje vypadávání vlasů, řídnutí a lesklost kůže, změnu barvy nehtů a kůže.
Tento stav se vyvíjí jako důsledek změn krevních cév, které zásobují pokožku. Dermopatie se vyznačuje oválnými lézemi na tenké kůži, zejména na dolních končetinách.
Lidé s cukrovkou mohou trpět výskytem puchýřů. Tyto puchýřky se mohou objevit na prstech, rukou, nohou a dolních končetinách nebo předloktí. Diabetické puchýře jsou obvykle nebolestivé a samy od sebe zmizí. Často se vyskytují u lidí, kteří trpí diabetickou neuropatií.
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět diabetické puchýře.
Bakteriální infekce
Existují různé druhy bakteriálních infekcí postihujících kůži. Kožní bakteriální infekce známé jako stafylokoky jsou častější u lidí se špatně kompenzovaným diabetem. Tyto bakterie způsobují zanícení vlasových folikul. Často se vyskytují u očních víček a nehtů.
Jedná se o kvasinkové infekce, které často ovlivňují pacienty s cukrovkou. U žen způsobují vaginální infekce. Zároveň mohou být viditelné v ústech, mezi prsty a nehty. Velmi často se vyskytují v záhybech kůže, kde je teplo. Mezi příznaky plísňové infekce patří svědění a zarudnutí.
Kožní projevy u déletrvající zvýšené hladiny krevního cukru (hyperglykemie) se na kůži, obdobně jako v jiných částech lidského těla, projevují poškozením drobných krevních cévek (mikroangiopatií), což postupně způsobuje poruchu krevního průtoku v dané oblasti. Pro diabetickou mikroangiopatii v oblasti kůže je typické narušení výstelky cév (endoteliální dysfunkce) s poruchou regulace napětí (tonu) stěny kapilár. To vede k jejich rozšíření (dilatace) se zvýšením prostupnosti stěn. Kůže může být na první pohled normální, u starších pacientů může být zřetelnější atrofie. Mezi kožní projevy související s mikroangiopatií patří především diabetická dermopatie, necrobiosis lipoidica a granuloma anulare.
Erytém (zčervenání kůže): Postihuje spíše méně diabetiků. Projevuje se jako trvalé, světle červené zbarvení kůže v obličeji, často související s působením tepla nebo s konzumací alkoholu či kofeinu.
Rubeóza (rubeosis diabetica): Tato porucha je obvykle známkou nedostatečné léčby cukrovky.
Porucha sympatické inervace: Jedná se o růžové nebo světle červené skvrny na dlaních či ploskách nohou diabetiků. Nemocní bývají občas postiženi náhlými atakami erytémů a otoků s pocitem pálení a tepla v oblasti nohou.
Vitiligo: Objevuje se asi desetkrát častěji u diabetiků než u normální zdravé populace, nejvíce u žen s diabetem 2. typu. Podobně častá je diabetická dermopatie, která se projevuje jako lesklé, nahnědlé, mírně se šupinatící atrofické hyperpigmentace na holeních. Zvýšená křehkost stěny kapilár (spojená s mikroangiopatií) a následný extravazální přestup červených krvinek a ukládání hemosiderinu v makrofázích mohou v pozdějších stadiích choroby způsobovat diabetickou purpuru.
Erythrasma: Projevuje se jako ostře ohraničené a mírně se šupinatící nahnědlé skvrny v oblasti genitálií a třísel.
Diabetická nekrobióza: Projevuje se nejprve jako plochá červená papula s jemnou šupinkou na povrchu. Pomalým zvětšováním vznikají typická, ostře ohraničená, lehce indukovaná lesklá ložiska okrouhlého i nepravidelného tvaru, s vyvýšeným lividním okrajem, která jsou někdy hnědě pigmentována. Nalézají se obvykle v pretibiální oblasti, na hřbetech rukou a předloktí.
Granuloma anulare: Vyskytuje se častěji u osob s diabetem 1. typu. V patogenezi se vedle mikroangiopatie uplatňuje i vaskulitida z imunitních komplexů, vliv streptokokové infekce či defekt migrace neutrofilů. Objevuje se především na dorzálních a laterálních částech končetin, tvoří se zde typická anulární ložiska o průměru až několik centimetrů, která mají navalitý okraj z lehce splývajících uzlíčků.
Hnědé až rezaté části pokožky nohy mají příčinu v městnavém a těžce nedostatečném oběhu v dolních končetinách s poškozenými žilními chlopněmi u sedavého nebo stojatého zaměstnání. Jedná se v podstatě o rozpadlé červené krvinky (hemosiderin), které se prodraly rozpadajícími se stěnami kapilár a potom zde v těžce odkysličené pokožce nalezly své místo. Červené krvinky potřebují k životu kyslík. K tomu lze připočíst i barvivo melaninových buněk po rozpadu buněčných stěn. Výsledkem je atrofovaná, odolnějšími a skromnějšími vazivy ztvrdlá a jakoby voskovaná kůže, hnědé až rezaté barvy. Každopádně pokud se již u vás objevily takovéto znaky, je nejvyšší čas něco dělat s životosprávou a krevním oběhem. Hnědé skvrny na dolních končetinách způsobuje i usazování železa vinou špatného krevního oběhu, což bývá doprovázeno brněním nohou.
Další možností jsou kožní projevy vyvolané diabetem. Diabetes způsobuje změny u malých krevních cév. Následkem jsou kožní projevy zvané diabetická dermopatie. Na kůži vznikají světle hnědé šupinaté oválné skvrny, nejčastěji v přední části nohou. Takové skvrny nebolí ani nesvědí a nevyžadují zvláštní léčbu.
Příčinou skvrn na pokožce nohou je i necrobiosis lipoidica diabeticorum. Jedná se o vzácné onemocnění, které je podobně jako diabetická dermopatie způsobeno změnami v krevních cévách. Vzniklé skvrny jsou ale větší, hlubší a je jich méně. Vznikají tmavě červené vyvýšené oblasti, které se po určité době změní na lesklé jizvy s fialovým okrajem. Krevní cévy pod kůží jsou lépe viditelné. Někdy způsobují svědění a jsou bolestivé nebo prasknou a je nutné vyhledat lékaře.
Vzácně se mohou objevit puchýře (například při diabetické neuropatii), a to převážně na hřbetech prstů na rukou či nohou. Vypadají jako popáleniny, ale nejsou bolestivé. Odezní obvykle samy bez jizev po úpravě glykémie.
Podobný kožní projev způsobuje i eruptivní xantomatóza, která je vyvolána dekompenzovaným diabetem. Tvoří se nažloutlé, hráškovité, červeně ohraničené útvary na kůži, ve kterých se hromadí tukové látky. Mohou svědit. Vyskytují se nejčastěji na zádech, rukou, nohou, pažích a hýždích, obvykle u osob s vysokými hladinami cholesterolu a tuků v krvi.
Hladký a lesklý účes, který vyžaduje rovné vlasy, použití kondicionéru a trochu stylingového know-how, abyste dosáhli potřebného „naleštěného“ vzhledu. Tento styl se inspiruje třicátými lety, kdy byly preferovány krátké, ostré střihy. Zároveň má však moderní šmrnc, který z něj dělá trendy účes.
Začněte vysušením ručníkem a poté do vlhkých vlasů aplikujte větší množství vlasového gelu. Pro získání potřebného lesku je ideální gel pro mokrý vzhled, díky němuž můžete účes i precizně dotvarovat.
Po aplikaci gelu rozdělte vlasy pěšinkou.
Učešte nejprve kratší stranu a poté i druhou stranu účesu od pěšinky dolů. Dávejte pozor, abyste hřebenem nevytvořili „cestičky“, které by odhalily pokožku hlavy.
Pokud účes ztratí během dne tvar, stačí vlasy trochu navlhčit a znovu upravit.
Hladké vlasy – foto
Na těchto fotografiích je možné vidět hladké vlasy.
Jednoduché vlasy
Pocta krátkým patkám, které byly populární v New Yorku v padesátých a šedesátých letech. Tento účes sčesaný k jedné straně se vyznačuje mužností, upraveností, leskem a uhlazeným stylingem.
Vlasy důkladně vysušte ručníkem a aplikujte vlasový gel po celé délce vlasů od kořínků ke konečkům a zepředu dozadu.
Vlasy po stranách sčešte dozadu dohladka a patku nahoru.
Vlasy nad čelem učešte ke straně a nechejte uschnout.
Účes drží tvar celý den, pokud však nějaký ten vlásek přeci jen nebude respektovat váš styling, stačí jej uhladit malým množstvím gelu.
Jednoduché vlasy – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět takzvané jednoduché vlasy.
Elegantní vlasy
Nadýchaný objem tohoto účesu působí zrale, elegantně a hodí se téměř pro každou příležitost. Vlasy jsou postupně sestříhány okolo uší a vytvářejí ostrý, plastický tvar účesu, který může být dále dotvářen vhodnými stylingovými výrobky.
Vlasový gel aplikujte do umytých, mokrých vlasů a rozčešte jej po celé hlavě hřebenem se širokými zuby.
Vlasy vyčešte hřebenem vzhůru a dozadu, případně k jedné straně.
Pokud se vám bude zdát, že účes po uschnutí působí trochu jako helma, jednoduše vlasy nahoře projeďte prsty a po stranách uhlaďte.
Zdá se vám tento účes trochu extrémní? No možná, že se příliš nehodí do kanceláře, ale garantujeme vám, že večer v klubu se po vás každý obdivně otočí. Tento účes v sobě spojuje rebelství padesátých let a nedbalý „rozcuch“ let devadesátých. Vlasy jsou velkoryse vyčesány nad čelem, jako byste právě prolétli vzdušným tunelem. Aby tento styl působil přesvědčivě, musíte kromě vl
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Z hlediska vizuálního je vidět sytě červený útvar, podobný jahodě nebo malině, který se rozšiřuje buď do plochy na kůži, nebo může být pod kůží a nad ním je neporušená kůže. Roste do vnitřních struktur, které jsou vidět pod kůží. Hemangiom roste hlavně v prvních šesti týdnech, to je počáteční růst, do devíti měsíců roste velmi aktivně. Následně se do jednoho roku zastavuje jeho růst a většinou se začíná vstřebávat. Takové zkušenosti má většina rodičů. Stačí, když jejich pediatr růst hemangiomu hlídá. Léčba by v takových případech zbytečně zatížila organismus dítěte.
Vždy navštivte svého praktického lékaře, pokud si všimnete jakýchkoli hrudek nebo otoků na varlatech. Ve velmi vzácných případech mohou být příznakem rakoviny varlat. Tady jsou fotky, na kterých jsou vidět projevy různých bulek na varlatech: bulky na varlatech foto.
Praktický lékař se vás bude ptát, zda:
necítíte bolest, pokud ano, kdy ji cítíte, jak silná byla a jak dlouho trvala;
máte jiné příznaky, jako je bolest při močení (což je známkou infekce močových cest) nebo jakýkoli výtok z močové trubice;
utrpíte trauma šourku, například při sportovním zranění.
Praktický lékař vám také prověří varlata, aby zkontroloval:
velikost vašich varlat;
pozici hrudek nebo otoku;
příčiny způsobující bolest při doteku;
zda jsou hrudky pevné nebo měkké.
Pokud váš praktický lékař nemůže potvrdit diagnózu z tohoto vyšetření, budete muset podstoupit také ultrazvukové vyšetření (vysokofrekvenční zvukové vlny).
Varikokéla
Varikokélu lze bezpečně diagnostikovat pouze z dotazů na příznaky a po provedení fyzického vyšetření. Další testování není obvykle nutné. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět varikokéla varlete foto.
Postupy
V některých případech můžete být odesláni k urologovi, a to pokud:
se varikokéla najednou vyvíjí zcela nekontrolovatelně;
máte varikokélu na pravé straně;
není známa přesná příčina hrudky;
máte bolesti.
Za těchto okolností může být k potvrzení diagnózy použit ultrazvuk a důkladná kontrola všech symptomů.
Hydrokéla
Stejně jako u varikokély může být hydrokéla diagnostikována fyzickým vyšetřením. Pokud se hydrokéla rozvíjí u vašeho dítěte, budete ji pohmatem cítit na šourku. Poté zjistěte, jestli je otok způsoben tekutinou, která bývá obvykle čiré barvy. Pokud má hydrokélu dospělý muž, lékař nejprve pohmatem vyšetří šourek. Pokud je vám mezi 20 a 40 lety, může vás lékař poslat na ultrazvuk, aby vyloučil rakovinu varlete. Jestliže bude mít váš lékař podezření, že je hydrokéla způsobena infekcí, může vás požádat o vzorek moči k testům, obvykle pomocí tamponu odebere vzorek tekutiny z močové trubice. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět hydrokéla varlete foto.
Epididymální cysty
Diagnóza epididymálních cyst může být provedena na základě tělesné prohlídky. Další testy nejsou obvykle zapotřebí. Tady jsou fotografie, na kterých jsou patrné epididymální cysty.
Testikulární torze
Testikulární torze je obvykle diagnostikována výraznými příznaky silné testikulární bolesti a otoku. Diagnózu lze potvrdit pomocí ultrazvukového skeneru nebo pomocí magnetické rezonance, která používá silné magnetické a radiové vlny k zobrazení detailních snímků vašeho těla.
Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.
Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.
Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.
Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.
Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.
Skvrny na bělmu foto
Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.
Skvrny na duhovce
Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.
Barva duhovky závisí na množství a hloubce uložení pigmentu. V případě, že pigment chybí (například při albinismu), se nám barva jeví jako růžová, protože přes duhovku prosvítá červená barva cévnatky. Když se pigment nachází v nejspodnějších vrstvách a v malém množství, je duhovka modrá n
