Zajímáte se o téma DUHOVKA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Zrakový pigment je látka obsažená ve fotoreceptorech sítnice oka (tyčinky a čípky). Skládá se z bílkovinné části, což je opsin, a nebílkovinné části, kterou zastupuje alkaloid nazývající se retinol. Oční pigmentace představuje stav, kdy dochází k výskytu pigmentu v duhovce oka. Pigment je vlastně látka, která určuje barvu duhovky. Pokud dojde k většímu výskytu pigmentace, může dojít k drobné granulaci pigmentu, který může následně ucpat kanálky oka, což způsobí zvýšení tlaku v oku.
Poruchy oční pigmentace
Hypertrofie sítnice
Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.
Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.
Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.
Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.
Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.
Skvrny na bělmu foto
Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.
Skvrny na duhovce
Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.
Barva duhovky závisí na množství a hloubce uložení pigmentu. V případě, že pigment chybí (například při albinismu), se nám barva jeví jako růžová, protože přes duhovku prosvítá červená barva cévnatky. Když se pigment nachází v nejspodnějších vrstvách a v malém množství, je duhovka modrá n
Barva duhovky závisí na množství a hloubce uložení pigmentu. V případě, že pigment chybí (například při albinismu), se nám barva jeví jako růžová, protože přes duhovku prosvitá červená barva cévnatky. Když se pigment nachází v nejspodnějších vrstvách a v malém množství, je duhovka modrá nebo sivá. Naopak větší množství pigmentu dodává duhovce zelenou až hnědozelenou barvu. Přítomnost velkého množství pigmentu podmiňuje tmavě hnědou barvu. Výjimečně mohou být duhovky jednoho člověka zabarvené různě, je to však velmi vzácné. Pigmentová vrstva duhovky má význam pro optické vlastnosti oka, protože zabraňuje, aby světlo pronikalo mimo zornici oka.
Zelená duhovka – sklon k astmatu, různým alergiím a k nervovým onemocněním, organismus je citlivý na alkohol a omamné látky.
Modrošedá duhovka – sklon k zánětům sliznic, ekzémům, nachlazení, angínám, problémům s lymfatickým systémem.
Světle modrá duhovka – sklon k revmatickým onemocněním, dně, ekzémům a k potížím s ledvinami, nervový systém je odolný vůči stresu a psychické zátěži, tyto jedince jen tak něco neporazí, v těžkých situacích se na ně lze spolehnout.
Hnědá duhovka – může se u vás objevit onemocnění krve, poruchy látkové výměny, artritida a revmatismus, tito lidé jsou citliví, dokážou se vžít do situace ostatních.
Barevná duhovka – obsahuje více barev, které se prolínají, můžeme ji najít u modrých i hnědých očí – sklon k vážnějším nemocem, například k rakovině.
Pigmentové skvrny (žluté, červené, oranžové nebo černé tečky) – vznikají často jako reakce na jedy, těžké kovy, léky nebo drogy v našem organismu.
Bílé flíčky – mohou naznačovat probíhající zánět, zvýšené podráždění nebo stres.
Pokud ve své duhovce objevíte tmavě zbarvené skvrnky, znamená to, že některá část těla nefunguje tak, jak by měla.
Černé skvrnky zase upozorňují terapeuty na prodělaný úraz nebo operaci, jsou neklamným znamením trvalé změny a poškození organismu.
Odborníci udávají, že dovedou z oka vyčíst nemoc čtyři až pět let před vznikem vleklého onemocnění. Když si prohlédnete duhovku, vidíte, že je složená z vláken paprsčitě vybíhajících z panenky – zornice, u některých očí vidíme tato vlákna nahuštěná na sobě, u jiných jsou od sebe hodně vzdálená, toto je velmi důležitý znak, který určuje sílu genetické konstituce. Plně zdraví lidé mají jednotnou barvu duhovky a vlákna nahuštěná v bezprostřední blízkosti, bez známek porušení. Je-li barva duhovky celistvá, ale vlákna začínají vykazovat uvolněnou stavbu, naznačuje to občasné zdravotní problémy. Větší náchylnost k onemocněním se projevuje odbarvením, barevnou nerovností, pigmentovými ložisky nebo deformacemi ve vláknech. Pokud na první pohled vidíte mezery mezi jednotlivými vlákny duhovky, svědčí to o zdravotních potížích vyžadujících trvalé ošetření. Obecně se dá říci, že stav orgánů a funkcí horní části těla se zrcadlí v horní části duhovky a orgány a funkce dolní části těla v dolní části duhovky. Levá duhovka přitom odpovídá levé straně těla, pravá pravé. Hnědožluté skvrnky na duhovce jsou zcela přirozeným jevem drobné pigmentace duhovky, která je zcela individuální, a ani obě oči u jednoho člověka nevykazují identitu.
Žluté skvrnky v bělmu poukazují na přetížení jater, možnost žlučníkové koliky. Lymfatické mraky mívají tvar růžence nebo mraků, jenž obklopuje tuto ránu či celou oblast duhovky, obvykle poukazují na nedostatečnou funkci lymfatického systému majícího sklon ke zduřelým nebo zablokovaným lymfatickým uzlinám. Výduť duhovky dokazuje snížený oběh krve v oblasti hlavy a nedostatek vitamínu B3, kombinovaný s trávicími problémy. Nervové kruhy se vytvářejí následkem křečí duhovkových vláken způsobených nervovým napětím v těle. Z hranice okružní zóny je možné diagnostikovat zánět nervů, snížené nervové zásobení orgánů ležících v oblasti vzniklé prasklinky, také však střevní nedostatečnost a nedostatečné vstřebávání živin.
Oční duhovka odděluje přední a zadní komoru oka, funguje také jako světelná clona, a to tím, že zabraňuje, aby paprsky světla vnikaly do oka pouze zornicí.
Je možné změnit barvu očí prostřednictvím jídelníčku? Alternativní léčba doporučuje konzumaci zeleniny, kdy příjem syrové stravy může zlepšit krevní oběh, odplavit špatné toxiny z těla a následně reformovat pigmenty v očích. Tyto účinky prý mohou způsobit, že lidé zaznamenají překvapivou změnu v barvě očí. Říká se, že prostřednictvím těchto potravin může duhovka změnit svůj pigment regenerací nových buněk, ale toto téma je stále předmětem výzkumu a potřebuje více testů a klinických studií.
V dnešní době je šance postavit se přírodě a genetice a barvu očí si změnit, buď dočasně na oslavu, nebo trvale. Pigmentace u dětí je kompletní ve třetím roce života. To znamená, že až do tří let se barva očí mění. Změny barvy očí u dospělých lidí probíhají dle světla a oblečení. Barva oka je výsledkem odrazu světelných paprsků z vnějšího prostředí od struktury duhovky. Lidé se světlou duhovkou často tvrdí, že se barva jejich očí mění v závislosti na barvě jejich oblečení. Není to žádná záhada, protože v tomto případě je barva duhovky podmíněna i kombinací barev odražených od oblečení, či dokonce make-upu, a není vždy taková, jakou byste mohli očekávat.
Pokud chcete změnit barvu očí například na svých digitálních fotografiích, nejsnazší je to přes počítačové programy, které vám to umožní. Můžete změnit barvu očí pomocí manipulace pixelů.
Pokud jsou vaše oči tmavé, neprůhledné kontaktní čočky mohou změnit barvu očí z hnědé na modrou. Pokud jsou vaše oči fádní, kontaktní čočky s odstínem mohou zlepšit, ztmavit barvu očí. Perleťové kontaktní čočky zase dodávají oku jakousi jiskru. Vždy se však poraďte s optometristou, pokud máte zájem investovat do barevných kontaktních čoček.
Když chcete, aby se vaše barva očí změnila natrvalo, můžete podstoupit operaci. Lidé s vadou v duhovce, s očním albinismem (nedostatek barvy v duhovce) nebo s různobarevnýma očima obvykle postupují tento typ operace. Dnes je však k dispozici i pro jedince, kteří chtějí změnit barvu očí z estetických a kosmetických důvodů. Za lokální anestezie je před barevnou část oka umístěna nová membrána, nový barevný implantát.
Modré oči – mají bezstarostní, přívětiví, přátelští a optimističtí lidé. Z hlediska zdraví jsou náchylní k onemocnění dýchacích cest, ledvin a srdce a také k revmatickým a alergickým potížím.
Šedé oči – mají lidé s velkou mozkovou kapacitou a méně společenskými vlohami. Častěji je trápí kožní potíže a revmatismus.
Hnědé oči – ukazují na ochotné a obětavé lidi silného charakteru, inteligentní a rozumné. Mívají oslabený nervový systém, častěji je zlobí trávicí soustava, trpí nadýmáním, žaludečními vředy a záněty žlučníku.
Zelené oči – svědčí o výkonnosti a cílevědomosti majitelů, kteří jsou tvrdí a jdou neochvějně za svým. Ve skutečnosti však zelené oko neexistuje. Je modré a přes něj leží žluté skvrny. Ty signalizují sníženou funkci ledvin a špatný metabolismus.
Ve 34. týdnu těhotenství měří plod od temene k zadečku asi 32 cm a váží asi 2 200 g. Dítě nyní rychle přibývá na váze a toto tempo si udrží až do narození. Kůže již není zvrásněná, ale naopak se s přibývajícím podkožním tukem napíná. Pokračuje vývoj plic a nervové soustavy. Duhovka dítěte je zabarvená do modra a její dobarvení bude dokončeno až několik týdnů po porodu, kdy budou očička dítěte vystavena světlu. V mozkové části miminka se nachází takzvané fontanely, kterých je celkem 6. Fontanely jsou vazivové lupínky, které jsou typické právě a pouze pro novorozence a spojují jednotlivé lebeční kosti, mezi kterými jsou dost široké mezery. Když jsou lebeční kosti blízko sebe, vznikají mezi nimi naopak lebeční švy. Fontanely se u dítěte postupně vytrácejí, zacelují a do dvou let jsou zcela zavřeny. Do konce těhotenství zbývá necelých 7 týdnů a u ženy se může objevit častější únava, výkyvy nálad doprovázené náhlým smutkem, pláčem, lítostí, horší spánek nebo tvrdnutí bříška a časté močení. S tvrdnutím břicha se také mohou objevit mírné kontrakce, kterým se říká poslíčci. Tělo se jimi připravuje na porod. Děti narozené mezi 34. a 37. týdnem těhotenství jsou sice považovány za nedonošené, ale po porodu se obvykle dobře adaptují a v delším období je jejich vývoj stejný jako u dětí narozených v termínu.
Albinismus je barevná odchylka živých organismů způsobená poruchou tvorby barviva melaninu. Tato porucha patří mezi autozomálně recesivní genetické vady, což znamená, že je výsledkem chybějící genetické informace na skupině genů. Tělo tak nemá informace potřebné pro tvorbu pigmentu melaninu, který určuje barvu pleti, vlasů, chlupů a duhovky očí. V černém jádře, uloženém ve čtverohrbolí středního mozku, se netvoří enzym tyrozináza, který se podílí na tvorbě melaninu, zodpovídajícího za zabarvení jedince. Melanin je produkován kožními buňkami melanocyty. Tvorba a ukládání melaninu se u zdravého jedince zvyšují vlivem ultrafialového záření. Existují dva základní druhy albinismu. Generalizovaný (okulokutánní), který se projevuje na celém těle a ovlivňuje tak zabarvení kůže, vlasů i očí, a okulární albinismus (oční), kde se nedostatek pigmentu projevuje pouze v očích (duhovka, řasnaté tělísko a pigmentový epitel sítnice). Nejčastějším typem je okulokutánní, okulární albinismus je hodně vzácný. Kromě těchto dvou existují i další formy, například částečný (parciální) albinismus, kdy je zasažena jenom část kůže a několik pramenů vlasů. Tento typ má odlišnou formu dědičnosti, kdy se albinismus projevuje, i když má jedinec jenom jeden chybný chromozom. Částečný albinismus se často plete s tvorbou pigmentových skvrn. Dalším z mnoha méně známých typů je leucismus (viz výše), kdy si jedinec uchovává alespoň částečnou tvorbu melaninu. Ne každý člověk je postižen stejně. Míra postižení závisí na tvorbě nebo přenosu melaninu. Někomu se pigment tvořit klidně může, jenom následně není transportován do dalších částí těla, nebo je transportován v omezené míře. Za toto zodpovídá rozdíl mezi negativní a pozitivní tyrozinázou. Pokud je tyrozináza negativní, její tvorba je porušená a postižení jedince je těžké. U pozitivní tyrozinázy dochází k její částečné tvorbě (takže i částečné tvorbě melaninu), ale potíže jsou s přenosem. Takto postižený jedinec je označován jako tmavší typ albinismu a jeho vlasy jsou zbarveny do žluta. Albinismus ale nevzniká u každého jedince, který má ve své genetické informaci onen špatný (recesivní) gen. Aby se porucha tvorby tyrozinázy projevila, musí být špatný celý pár, tudíž gen od otce i matky. Pokud je jen jeden z těchto genu recesivní, jedinec je pouze přenašečem a porucha se u něj neprojeví. Dva přenašeči mají 50% šanci, že jejich potomek bude opět pouze přenašeč, kdežto 25% možnost, že bude buď albín, nebo úplně zdravý jedinec. Záleží na tom, jaký gen od každého ze svých rodičů získá. U lidí i zvířat jde o velice vzácnou poruchu. Číselně se udává asi 1 : 20 000 lidí. V Africe je toto číslo nepatrně vyšší.
Lidské oko je velmi složitý orgán, který se skládá z mnoha malých částí. V oční kouli se nachází bělima, rohovka, živnatka, řasnaté tělísko, duhovka, zornice, čočka, sítnice a sklivec. Zároveň k oku patří také spojivka, slzní žláza, obě víčka (horní a dolní) i okohybné svaly.
Sítnice je tedy nezbytnou součástí oka, jedná se o jeho vnitřní vrstvu. Sítnice slouží ke snímání a předzpracování světelných jevů, které se do sítnice dostávají přes čočku. A samozřejmě i samotná sítnice se skládá z různých částí a vrstev. Existují dva pohledy na stavbu sítnice. První z nich popisuje mikroskopickou stavbu sítnice oka. Ta se skládá z deseti vrstev (pigmentové buňky, čivé výběžky, zevní ohraničující membrána, vnitřní jádrová vrstva, zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva, vnitřní plexiformní vrstva, gangliové buňka, vnitřní ohraničující membrána, agony gangliových buněk). Sítnice je vyživována nepřímo z cévnatky, a pokud by tedy byla oddělena od ostatních složek oka, může dojít k odumření světločivných elementů. Zároveň se sítnice nachází ve vrstvě pigmentových buněk, ale není s nimi pevně spojená.
Všechny buňky, které jsou v sítnici obsažené, mají určitou funkci a nejsou v oku jen tak bez důvodu. Již zmíněné pigmentové buňky mají za úkol pohltit světlo a zabránit jeho odražení. Podílí se tedy na ostrosti vidění. Velmi podstatné jsou v oku také tyčinky a čípky, které se nacházejí ve vnitřní jádrové vrstvě. Právě tyto buňky jsou schopné reagovat na dopad světla. Tyčinky reagují na světlo, ale ne na barvy. Naopak čípky registrují barvy, ale potřebují k tomu dostatek světla. Ve vnitřní jádrové vrstvě se také nacházejí bipolární (jejichž úkolem je předávní vzruchu z čivých buněk), horizontální a amakrinní buňky (ty propojují bipolární i gangliové buňky mezi sebou a napomáhají tak předzpracování obrazu. Samotné gangliové buňky přeposílají informace z oka do mozku a jejich axony vytvářejí zrakový nerv.
Makroskopická stavba sítnice oka rozlišuje jen dva útvary v sítnici, a to slepou skvrnu a jamku se žlutou skvrnou. Slepou skvrnou vystupuje zrakový nerv a vstupuje sem a. centralis retiane. Pokud se zjišťuje jaký jen nitrooční a nitrolebeční tlak, tak se zkoumá tato část oka. Žlutá skvrna (= makula) se skládá jen z čípků a v této části oka dosahuje obraz nejvyšší ostrosti. Žlutá skvrna je jen velmi malou částí v sítnici a kromě zaostřování zodpovídá také za rozpoznávání detailů obrazu. Zatímco zbytek sítnice se současně zaměřuje na periferii obrazu a případné noční vidění.
Sítnice je nezbytnou součástí oka a zastává zde nezpochybnitelně důležitou funkci, a proto jakékoliv one
Většina barevných kontaktních čoček je navržena tak, aby napodobila přirozený vzhled barevné části oka (duhovky). Protože duhovka je tvořena z různých barevných tvarů a linií, tak některé barevné kontaktní čočky mají na sobě buďto řady drobných barevných teček anebo radiálně uspořádané barevné čáry a tvary, které vytvářejí sytou barvu duhovky se zachováním přirozeného vzhledu oka. Centrum čočky je čistě průhledné a nachází se v centru čočky nad oční zornicí, díky čemu je možné vidět.
