ENDOGENNÍ je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Stále více mužů považuje testosteron za jakýsi elixír věčného mládí, který posiluje jejich sexuální aktivitu, a navíc přispívá k tvorbě svalové hmoty i odbourávání přebytečného tuku. Svůj podíl viny na tom nesou i lékaři, zejména urologové, kteří pod nátlakem pacientů předepisují testosteronové náplasti a želé i těm, kteří je z medicínského hlediska vůbec nepotřebují. Jen zhruba tři procenta všech příslušníků silnějšího pohlaví totiž trpí poruchami erekce v důsledku nízké hladiny mužského hormonu.
Obnovení vlastní produkce testosteronu
Clomiphene citral CLOMIPHENE CITRAL
Clomiphene citral slouží k vyvolání ovulace u žen, které mají problémy s otěhotněním, k léčení specifických poruch funkce vaječníků, k léčbě mužské sterility.
Clomiphene citral byl vyvinut především k léčbě žen. Patří mezi HCG produkty. Muži, dopingoví hříšníci, jej užívají kvůli schopnosti účinně působit na zvyšování endogenní produkce testosteronu, přičemž zvlášť účinný bývá tento přípravek ve spojení se steroidy. Údajně již za 10–14 dní dokáže zcela normalizovat testosteronovou produkci silně narušenou právě užíváním steroidů. Proto je jasné, že jeho čas přichází právě na konci steroidového cyklu nebo krátce po jejich vysazení, nejčastěji v napojení na HCG.
Vedlejší účinky jsou odrazující – dochází k silným poruchám zraku, bolestem žaludku, zvracení, zvyšování hmotnosti, návalům horka, nejsou vyloučeny ani poruchy jater. Z dostupných informací vyplývá, že denní dávka by se měla pohybovat v rozsahu 50–100 mg, přičemž maximum se používá nejvýše 5 dnů, s následným poklesem dávky a úplným vysazením přípravku. V žádném případě by se přípravek neměl užívat déle než 10–14 dnů.
Clomiphene citral jsou tablety o obsahu 25 mg nebo 50 mg.
Cyclofenil
Cyclofenil je velmi slabý estrogen, který, laicky řečeno, brání receptorům estrogenů spojit se se silnými estrogeny. Tyto účinky jsou údajně pro některé dopingové hříšníky tak pozitivní, že ho v klidu užívají během cyklů jako antiestrogen, což způsobí ve výsledku nižší vodní retenci a nižší nebo žádný stupeň gynekomastie. Antiestrogenové účinky však zcela zastiňuje schopnost účinně zvyšovat endogenní hladinu testosteronu, a to dokonce v takové míře, že je srovnatelný s účinky známého HCG, používaného na obnovení produkce testosteronu, která byla snížena užíváním anabolicko-androgenních steroidů. Zvýšení produkce testosteronu tímto prostředkem využívají i někteří soutěžící, kteří odmítají anabolicko-androgenní steroidy kvůli jejich extrémně škodlivým vedlejším vlastnostem. V jejich případě je při aplikaci zaznamenán nárůst síly i svalové hmoty.
Vedlejší účinky tohoto prostředku jsou charakterizovány jako velmi mírné. Vzácně je to lehké akné, případně návaly a zvýšený sexuální zájem. Mimochodem, v minulých letech se na trhu se suplementárními doplňky objevily i výrobky obsahující právě cyclofenil.
Denní dávka by se měla pohybovat maximálně v rozsahu 100–200 mg na den po dobu 4–6 týdnů. Po uplynutí této doby se účinnost tohoto prostředku snižuje. Dopingoví hříšníci udávají, že nejlepších výsledků dosahovali, pokud užívali přípravek ve dvou dávkách – ráno na lačno a těsně před spaním. Cyclofenil bývá zneužíván nejčastěji během anabolicko-androgenních cyklů, nebo na jejich konci, nebo při přípravě na soutěže.
Cyclofenil jsou tablety s obsahem 100 mg nebo 200 mg.
Jako nemoc, se deprese začala označovat až s příchodem nových diagnostických technologií na vyšetření mozku. Jedním takovým přístrojem, který způsobil převrat v diagnóze deprese je počítačová tomografie (CT – computer tomograph). Před vyšetření počítačovou tomografií se pacientovy podá glukóza, která je mírně radioaktivní například přidáním radioaktivního flóru. Glukóza se velice rychle dostane do krevního řečiště, které ji do několika minut odnese i do mozku. Radioaktivní záření se pak dá snímat speciální kamerou, čímž se dá vykreslit nejen to, jak ten mozek přesně vypadá, ale i to, jak mozek funguje. Prostřednictvím počítačové tomografie se lékaři mohou za živa do mozku podívat. De-facto to je metoda, která je schopna zobrazovat duši. Typickým příznakem takto vyšetřeného pacienta je zjištění nízké mozkové aktivity – na snímcích z CT se více prosazuje neaktivní mozková kůra, nežli mozková tkáň, které je aktivní u zdravých lidí. Celkově by se dalo říci, že u člověka nemocného depresí pracuje jeho mozek na nižší obrátky.
Depresi je třeba ve společnosti více prosazovat, nedémonizovat a odstigmatizovat, protože pomoc existuje. Depresí trpí zhruba 10% lidské populace a většina z těchto lidí trpí právě tím, že deprese je společností negativně vnímána.
Mezi hlavní příznaky deprese patří bezesporu smutná nálada, což je společensky chápáno jako jediný příznak, ale to samo o sobě nestačí. Mezi další příznaky patří také snížené sebevědomí, pesimismus - do budoucna je všechno viděno černě. Také úzkost bývá průvodním jevem deprese. Dále sem patří ztráta vůle, ztráta iniciativy, ztráta zájmů a koníčků. Pak jsou zde i časté pocity únavy a mnoho různých dalších tělesných příznaků.
Často se při depresi objevuje časné ranní probouzení. Postižení depresí se vzbudí ve dvě nebo ve tři hodiny ráno a pak již nemohou usnout. Nastává zde pak situace, že postižený straší po bytě, a je to pro něj taková ta hodina mezi psem a vlkem, kdy nic nejde dělat a zároveň spát také není možné. V jiném případě se zase třeba postižený depresí probudí normálně, ale nemá zase potřebu vůbec vstát z postele. Každá jednotlivá věc, kterou by pak měl přirozeně udělat, se jeví, jako že to vlastně vůbec nemá cenu. Obléknout se, vyčistit si zuby, obstarat základní tělesné potřeby, to vše se postiženému zdá jako nepřekonatelný úkol srovnatelný například s výpravou na Mount Everest. Postižený se musí přemlouvat ke každému kroku, protože nejraději by zůstal třeba tři dny v posteli a nevylezl z ní. Dalším charakteristickým znakem deprese je ztráta sebeúcty. Pacient tak často přestane uznávat sám sebe a ztratí sebedůvěru. Pacient při depresi nepřikládá vlastní osobě sebemenší důležitost. Jestliže pak chybí sebeúcta a sebedůvěra, tak přichází na řadu konečné řešení, které vrcholí sebevraždou.
Když začne člověk na sobě vnímat příznaky deprese, tak to často vidí jako svou slabost, což dále více prohlubuje jeho pocity neschopnosti. U postiženého při depresi jeho víra ve své osvobození neexistuje. Bolest nepolevuje, a pacientův stav činí nesnesitelným vědomí, že žádná pomoc nepřijde, dnes ani zítra. A tato beznaděj deptá duši více, než bolest sama.
Deprese, díky sebevražedným sklonům, které při ní vznikají, patří mezi onemocnění smrtelné. Toto riziko úmrtí na depresi je vyšší pro muže než pro ženy, neboť na celém světě umře sebevraždou dvakrát více mužů než žen. Naproti tomu jde fakt, že ženy se o sebevraždu pokusí častěji než muži, také o své sebevraždě častěji hovoří. Muži zase o sebevraždě méně mluví, ale častěji se jim skutečně povede se zabít. Depresívní člověk se ke smrti rozhodne naprosto racionálním přístupem, proč to tady dále prodlužovat, když to stejně nemá žádný smysl. Často si tito lidé před plánovanou sebevraždou uspořádají své osobní a majetkové věci, také si důkladně uklidí ve svém bytě. Prakticky je člověk mentálně připraven na svou smrt. V tomto okamžiku se ale začne tělo bránit přirozeným obranným mechanizmem, který známe jako pud sebezáchovy. Právě toto střetnutí s vlastním pudem sebezáchovy se stane pro mnohé nepřekročitelným úskalím, které mu nedovolí dokonat svou sebevraždu, protože jejich vlastní tělo se s nimi začne prát.
Když si pacient například nechá vyměnit kyčelní kloub, tak se s tím pak chlubí po sousedkách, po čekárnách, ale v případě duševní choroby se pacienti často snaží tyto problémy skrývat. Není to jejich chyba, je to způsobeno nahlížením společnosti na duševní choroby. Žijeme v době, kdy jsou společností duševní choroby stále ještě stigmatizovány. Lidé nechtějí slyšet o této nemoci, protože se jí moc bojí. Bolest a potíže, které sebou těžká deprese přináší, jsou nepředstavitelné pro lidi, kteří s tím neprošli a zabíjejí se proto, že se muka již nedala dále snést.
Představa o tom, že deprese je jen smutná nálada nebo zármutek, který známe normálně všichni, je velmi povrchní a není správná. Říkat depresí postiženému člověku, aby se šel někam rozptýlit, aby na to nemyslel, je asi tak smysluplné jako říkat tomu, kdo má zlomenou nohu, ať si kouká dát ty kosti k sobě.
Léky na depresi
Antidepresiva, jsou nejlepším prostředkem, jak depresi zvládnout. Neznamená to ovšem, že po tom co se vezmou antidepresiva, tak že člověk žije v nějaké euforii, ale naopak dojde k jakémusi vystřízlivění a pacient se vymaní z bludných představ, které ho dříve stahovaly až k sebevraždě. Po antidepresivech pacient získává znovu kontrolu nad svou psychikou a nabývá dojmu, že konečně se ovládá on sám a ne nějaké černé myšlenky. A to vše, aniž by pacient nějak změnil názor a myslel si najednou, že je život děsně happy. Ne, ten tragický pocit samozřejmě nadále u pacienta zůstává, ale navrací se taková jakoby praktičnost nebo lépe řečeno smysluplnost života. Mezi nejčastěji užívané léky na depresi patří Lexaurin, Citalon a Cipralex.
Babské rady na depresi
Babské rady říkají užívat čerstvě mletý muškátový oříšek každý den čtvrt lžičky. Dále se doporučuje inhalovat vanilku, například jako vonnou seneci, nebou při vanilkové koupeli. Z klasických lékových doplňků se na depresi doporučuje užívat pravidelně B-komplex forte - jednu tabletu ráno po jídle.
Psychoterapie na depresi
Názory na to, zda je deprese přemožitelná vůlí, se liší. V zásadě se dá říci, že deprese není přemožitelná pouze vlastní vůlí. Existují zde však určité psychoterapeutické postupy, které mohou pacienta zacvičit v tom, jak svou vůlí může lépe depresi zvládat. Jedním z takových alternativních postupů je behaviorálně kognitivní terapie, která spolu s antidepresivními léky pomáhá pacientovi přehodnotit svůj pohled na svět a to jak ve své minulosti, tak i do budoucnosti. Pacient se tak zbaví pocitu, že všechno co kdy udělal, bylo špatné, nebo co kdy udělá, bude špatně, protože on je špatný. Při této psychoterapii se cestou speciálních triků, domácích cvičení a domácích úkolů, podobných, jako když se učíme hrát na housle, dá přispět ke zvratu deprese. Depresi lze tedy ovlivnit psychoterapeuticky. Deprese bez léků přemožitelná je, ale nikoliv svépomocí a nikoliv amatérsky, je zde třeba určitého profesionálního zácviku a to jak psychoterapeuta, tak i pacienta.
Deprese se tedy dá zvládnout bez předčasného ukončení života pomocí antidepresiv a psychoterapie.
Chondroitin sulfát je endogenní látka, která je potřebná pro opravu chrupavky, kde vytváří osmotický tlakový práh, pro rozšíření chrupavky a nastavení kolagenové sítě do určitého napětí. Tím je zvýšeno navázání vody z proteoglykanů, zlepšuje se mobilita kloubní chrupavky a zároveň se zlepšuje i kvalita chrupavky. Chondroitin sulfát má analgetický, protizánětlivý, antiapoptotický, imunomodulační a případně i antioxidační a neuroprotektivní účinek. Účinky chondroitin sulfátu se projeví až po 6 týdnech od zahájení léčby.
Vitamín D je důležitý pro kosti, zuby, nervy a růst. Optimální denní příjem vitamínu D je 0,005 mg. Průměrná denní dávka vitamínu D je obsažena v:
30 g lososa
15 g sledě
160 g žampionů
500 ml smetany
1,5 kg jogurtu
Vitamín D je rozpustný v tucích, naše tělo si jej dokáže vytvořit kontaktem slunečního záření s pokožkou. Od 12 měsíců do 65 let by měla být přijímána minimální denní dávka, která činí 0,01 mg. Nedostatek vitamínu D způsobuje měkké a křehké kosti, poškození zubů, osteoporózu, u dětí křivici (deformaci kostí). Zdrojem vitamínu D jsou ryby, houby, vejce, endogenní syntéza ze slunečních paprsků.
Cholesterol se v těle váže na proteiny (apolipoproteiny) a tvoří s nimi takzvané lipoproteiny.
Existují tři hlavní třídy lipoproteinů podle hustoty:
vysokodenzitní lipoprotein (HDL) – tvoří jej shluky o velikosti zhruba 10 nm obsahující převážně apolipoprotein A1 uvolňující cholesterol do jater; vysoký podíl cholesterolu v séru vázaný v HDL je známkou dobré schopnosti vyloučit nadbytečný cholesterol z organismu;
nízkodenzitní lipoprotein (LDL) – vzniká v játrech (velikost okolo 20 nm), obsahuje apolipoprotein B odpovědný za ukládání cholesterolu; hlavně ve VLDL jako důsledek štěpení triglycerolu, váže se na membránový receptor;
velmi nízkodenzitní lipoprotein (VLDL) – lipoprotein (velikost 30 až 80 nm) o velmi nízké hustotě, syntetizuje se v játrech a část ve střevech, má velký náklad TG (triglyceridů) a nejmenší množství apoproteinů.
Na pozadí deprese (endogenní – „pravé“ deprese) bývá určitá dispozice (vloha). Je-li tato dispozice, mnohdy dědičně daná, aktivována, způsobí projevy poruchy. Tím spouštěcím elementem může být celá řada podnětů: stres, silný úlek, dlouhodobá nespokojenost, užívání některých léků (například některé preparáty na vysoký tlak nebo antikoncepce), zvýšená konzumace alkoholu, nedostatek odpočinku a spánku, vyčerpávání organismu nezdravým životním stylem a podobně. Mnoho depresí se objevuje na jaře a na podzim. Náladu ovlivňují i výkyvy v činnosti endokrinních žláz (žláz s vnitřní sekrecí), a tak není udivující, že deprese často začne v takových obdobích, jako je puberta, laktace, klimakterium, nebo v průběhu menstruace.
Podle psychoanalytického pojetí je deprese reakcí na nějakou ztrátu; další názor praví, že jde o důsledek narušeného vztahu mezi matkou a dítětem v raných vývojových fázích; podle jiné koncepce existuje cosi jako depresivní osobnost, která má sklon více prožívat negativní události v životě. Podle jiných je tím významným predispozičním faktorem ztráta rodiče do 11 let věku, která zvyšuje pravděpodobnost pozdějšího objevení se deprese. Náchylnost k depresi také zvyšují potíže nebo určité neschopnosti ve vztazích k druhým lidem. Kdo neumí říkat „ne“, nechává si pro sebe své pocity, špatně navazuje vztahy a žije v obavách, že jej ostatní neberou a neváží si ho, ten by se měl – v rámci prevence deprese – pokusit o řešení těchto problémů.
Aktivita mazových žláz u takto postižených lidí je nízká a jejich pleť i vlasy se jeví jako suché, povrch pokožky je pokrytý jemnými šupinkami, má sklon k tvorbě trhlinek a nerovnoměrnému prokrvování. Na suché pokožce se často vyskytují drobné záněty provázené zarudnutím, kůže reaguje přecitlivěle na sluneční záření a častý kontakt s mýdlem. Při mytí zanícené pokožky mýdlem dochází ke snižování hodnoty pH a jejímu dalšímu vysušování.
Následné potíže jsou zprvu jen estetického rázu. Obraz na kůži se podobá popraskané keramické váze, vzhledově připomíná krokodýlí kůži. Její chronické dráždění může vést k tvorbě ekzémů. Ekzém z vysychání se vyznačuje zarudlými ložisky až o velikosti mince na velmi suché a šupinaté pokožce. Škrábání postiženého místa může vést k zanesení nebezpečné bakteriální superinfekce.
Lidé se suchou kůží jen zřídkakdy trpí onemocněními typu akné. Předčasně se u nich vyvíjejí vrásky, vrstvy kůže se ztenčují. Proto suchá kůže vyžaduje již od časného mládí trvalou péči.
Atopický ekzém bývá označován jako endogenní ekzém nebo atopická dermatitida. Pro toto postižení je typické svědění a velmi suchá pokožka se sklonem k zánětům. Potíže mohou vyústit až do stadia, ve kterém je nezbytná lékařská péče spojená s důslednou a šetrnou péčí o pokožku. Při onemocnění je porušena bariérová funkce kůže. Mimo jiné se může vyskytovat nedostatek kyseliny linolové, bez níž tělo nemůže tvořit ceremid1. Ten má rozhodující význam pro vytváření a udržování kožní bariéry a tím regulaci ztráty vody přes vrchní vrstvu kůže, takzvaný epidermis. Jakmile tento regulační faktor chybí, dochází k přesušení kůže, nedostatečné schopnosti vázat vodu a snížené tvorbě potu a mazu.
Kyselina močová, jež se nachází v lidském těle, pochází ze dvou zdrojů: z potravinových purinů a purinů, které vznikají při odbourávání buněk tělu vlastních. Kyselina močová představuje přirozený koncový produkt odbourávání purinů, které jsou obsaženy v buněčných jádrech (endogenní puriny), a purinů, které jsou přijímány v potravě a vznikají při látkové přeměně (exogenní puriny).
Dna se vyznačuje zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi. Tato látka se v těle vyskytuje běžně, překročí-li však její množství určitou hodnotu, dojde k jejímu vysrážení a k tvorbě krystalů, které se ukládají nejčastěji v okolí kloubů nebo v ledvinách. Při tomto onemocnění dodržujte dietu s nízkým obsahem purinů, protože právě z těchto látek vzniká kyselina močová.
O této látce lze stručně napsat, že způsobuje zvyšování síly svalů a jejich hustoty, má vliv na spalování tuku a téměř žádné vedlejší účinky. Oxandrolone je velmi jemný steroid se slabými androgenními komponenty. Byl totiž původně vyvinut pro léčbu žen a dětí. Oxandrolon patří mezi pár steroidů, které nevyvolávají u dětí předčasné zastavení růstu, poněvadž neuzavírá štěrbiny epifýz na konci kostí. Z tohoto důvodu se tato léčivá látka předepisovala především u dětí ke stimulaci růstu a u žen při osteoporóze. Oxandrolon se rovněž řadí mezi několik málo steroidů, které nemají vliv na estrogeny. Oxandrolon nevykazuje ani při velmi vysokých dávkách žádný vliv na endogenní produkci testosteronu, nepotlačuje tedy hormonální produkci organismu. Jelikož je oxandrolon jen slabý steroid, tvorba svalové hmoty trvá delší dobu, ale dle názoru některých uživatelů je vytvořená hmota kvalitní a vydrží velmi dlouho. Další jeho výhody jsou, že nezadržuje vodu, tlumí pocit hladu, nesnižuje produkci testosteronu, neukončuje růst kostí, v kombinaci s testosteronovými přípravky se z něj vybuduje velmi kvalitní svalová hmota (například společně s undestorem, o kterém viz dále), při dlouhodobější užívání podporuje nárůst svalových myofibrilů (proteinových komplexů, které představují funkční podstatu svalového vlákna), je vhodný v dietě i v objemovém období.
- dávkování
Doporučené dávkování je 15–50 mg denně; ideálně podle pravidla 1 tableta na 5 kg tělesné váhy.
- nežádoucí účinky
Protože oxandrolon patří mezi velmi jemné steroidy, negativních účinků u něj najdeme jen velmi málo. Je potvrzeno, že negativně ovlivňuje zažívací ústrojí a může způsobit průjmy. Je mírně toxický pro játra. Oxandrolon může způsobit velmi nepatrné virilizační příznaky (rozvoj druhotných mužských pohlavních znaků u žen).
- dostupnost a cena
Účinná látka oxandrolon byla na trh uvedena v roce 1964 v USA pod názvem Anavar. Přes deset let se tento přípravek těšil velké oblibě, ale v roce 1989 byla jeho produkce zastavena. Anavar se dnes vyrábí pod různými generickými názvy v několika zemích. Preparát z Itálie s generickým názvem Oxandrolone SPA je v současné době jediným v Evropě dostupným originálním anabolickým steroidem, který obsahuje účinnou látku oxandrolone. Jedna krabička obsahuje 30 tablet ve dvou platech po 15 tabletách. Na internetu samozřejmě najdete spoustu nabídek prodeje těchto produktů, ale zásilkový prodej přípravků na budování svalové hmoty legislativa ČR ani EU nepovoluje. Produkty by měly být dostupné v kamenných lékárnách.
Výhody přípravku Oxandrolone jsou vyváženy jedním velkým nedostatkem, a tím je jeho cena. Aby byl Oxandrolone účinný, měl by být dávkován minimálně v množství 25 mg denně, přičemž balení Oxandrolone SPA, 30 tablet/2,5 mg je k dostání cca za 600 Kč.
Gynekomastie je zvětšení prsu u muže. Rozlišujeme gynekomastii pravou a nepravou. Pravou gynekomastií nazýváme zvětšení mléčné žlázy. Je charakterizovaná epiteliální hyperplazií a hyperplazií fibroblastů periduktálního stromatu prsní žlázy. Při dlouhodobém průběhu dochází k fibrózní (vazivové) přestavbě tkáně, která je již trvalá. Nepravou gynekomastií rozumíme zduření podkožní oblasti mužské mammy jiným procesem. Nejčastěji se jedná o tuková depozita, záněty nebo nádory.
Dnes se nejvíce v léčbě těchto problémů používá tamoxifen, který má přímý vliv na funkci estrogenního receptoru v prsu a vede ke zlepšení steroidogeneze cestou ovlivnění hypotalamo-hypofyzo-gonadální osy. Doporučované léčebné schéma tamoxifenem je alternativní podání, kdy pacienti užívají 1. měsíc, 2. měsíc vynechají a 3. měsíc opět užívají. Principem léčby je zlepšení endogenní steroidogeneze v gonádách, čehož se v tomto intervalu dosáhne, a lokální vliv antiestrogenní léčby je dostatečně dlouhý k blokádě estrogenního receptoru v prsu k dosažení redukce velikosti gynekomastie a ústupu mastodynie. Léčba nemá komplikace, estrogenní vlastnosti tamoxifenu se u mužů negativně neuplatňují. U starších mužů se zavedenou léčbou hyperplazie prostaty je tamoxifen lékem první volby. Recidivy v pubertě nebývají časté, vždy se pátrá po genetické odchylce nebo toxické příčině (marihuana).
