Epikondylárnípáska je léčebná pomůcka, která slouží jako podpůrná terapie při různých onemocněních, nejvíce však při epikondylitidě (viz níže). Epikondylárnípáska je opatřena komfortní tlakovou pelotou s možností individuálního nastavení komprese v oblasti předloktí. Používá se například při entezopatii v oblasti lokte, což je takzvaný tenisový a oštěpařský loket. Velikost pásky je univerzální.
Pod pojmem tenisový loket (epikondylitida) chápeme bolestivost zevní strany loktu způsobenou zánětlivým procesem ve šlachách svalů, které se jejich prostřednictvím upínají do této oblasti. Jedná se o natahovače (extenzory) předloktí a prstů a svaly vytáčející předloktí tak, že dlaň směřuje vzhůru (supinátory). Při jejich kontrakci je bolest nejvýraznější, ale bolestivý na pohmat je i samotný zevní hrbol pažní kosti, kam se svaly upínají. K zánětu těchto tkání dochází nejčastěji při jejich dlouhodobém a jednostranném přetěžování, takže i když je hraní tenisu nasnadě, příčinou mohou být i jiné, zcela všední činnosti. V poslední době přibývá pacientů, kteří si tenisový loket „uženou“ za pracovním stolem – loketní kloub a struktury v jeho blízkosti jsou totiž enormně přetěžovány při práci s počítačovou myší a při psaní na nevhodně umístěné klávesnici. Tenisový loket není ničím neobvyklým ani u těžce manuálně pracujících osob nadměrně namáhajících klouby horní končetiny. Epikondylitida se může rozvinout rovněž jako následek úrazu. Za zdroj obtíží lze označit dokonce i krční páteř.
Epikondylárnípáska svojí kompresí vyvíjí cílený tlak na svaly a šlachy v oblasti laterální anebo mediální. Obecně vyvíjí tlak na svaly v dolní části paže a tím odebírá tlak ze šlach v loketním kloubu. Tyto šlachy se nacházejí přesně v místě, kde pacient pociťuje bolest při tenisovém nebo golfovém loktu. Bandáž je vybavena silikonovými aplikacemi, takže snadno drží a nesklouzává ani při rychlých pohybech. Epikondylárnípáska se snadno nasazuje i jednou rukou, je vyrobena z neoprenu. Doporučuje se nejen na takzvaný tenisový či oštěpařský loket, ale vhodná je také jako prevence pro zvýšení výkonnosti lokte při tenisu, squashi, házené, golfu a podobně. Na našem trhu je k dostání celá škála těchto epikondylárních pásek.
Důležité je rehabilitační cvičení při postupně se zvyšující zátěži, které koriguje kloubní ohebnost, snižuje napětí svalů i šlach, obnoví svalovou sílu a zvýší odolnost šlachy vůči napětí. Cvičení rovněž urychluje hojení. Je třeba zdůraznit, že sportování a pohybové aktivity nezatěžující postiženou končetinu jsou maximálně žádoucí – tenisový loket určitě není důvodem pro zalehnutí na gauč a naprostou rezignaci na pohyb. Vyhnout se ovšem musíte sportům namáhajícím postiženou ruku. Mezi ně patří, ač se to nezdá, i cyklistika, kdy dochází k vibracím, jež jsou přenášeny z řídítek bicyklu. Ze všeho nejlepší je vyhýbat se dlouhodobé zátěži loktu, a pokud to nelze, alespoň ji nějak kompenzovat. U tenistů je nejvhodnější relaxace a protahování svalů před i po výkonu. Při práci je důležité stejnou měrou zatěžovat obě horní končetiny, případně již preventivně používat epikondylární pásku. Jestliže pocítíte jakékoli bolesti, nepřehlížejte je a nechte se co nejdříve vyšetřit lékařem, nejlépe ortopedem.
Při onemocnění tenisovým loktem se věnujte mírnému posilování svalů upínajících se na opačnou stranu kloubu.
Pokud lékař zjistí, že bolesti opravdu způsobuje tenisový loket, nečekejte, že se obtíží zbavíte ze dne na den. Léčba je poměrně zdlouhavá a vyžaduje trpělivost a disciplinovanost. Terapie začíná konzervativními prostředky – pacient si maže postižené místo protizánětlivými mastmi, šetří loketní kloub a používá ortézu či speciální epikondylární pásku, která pomáhá stabilizaci loktu a ulehčuje tím práci šlachovým úponům svalů. Lékař může předepsat i fyzioterapii (protažení a uvolnění příslušných svalů, mobilizace hlavičky kosti vřetenní) či fyzikální terapii – na tenisový loket je účinná jak magnetoterapie a elektroterapie, tak i ultrazvuk a laser, nebo termoterapie. Své místo v léčbě epikondylitidy si vydobyla i terapie tzv. rázovou vlnou, jež se zdá být velmi efektivní, avšak bohužel není dosud hrazena pojišťovnou. Dále lze injekčně podat lokální anestetikum či kortikoidy; při tomto postupu je vhodné loket znehybnit alespoň závěsem v šátku. Pokud léčba nezabírá, přistupuje se k operačnímu řešení, po němž je ruka znehybněna zhruba na dva týdny a poté následuje intenzivní rehabilitace.
Oddělení pro choroby ušní, nosní a krční je rozděleno na ambulantní a lůžkovou část. Ambulantní část oddělení sestává z ambulancí pro dospělé pacienty, které jsou umístěny v nově zrekonstruovaných prostorách přízemí pavilonu A3, a z dětské ambulance umístěné v 1. patře oddělení. Vybavení ambulantní složky zahrnuje moderní přístrojovou techniku umožňující komplexní diagnostiku onemocnění ORL oblasti. Jedná se o vybavení pro vyšetření poruch sluchu (audiometrie, tympanometrie, elektronystagmografie, BERA), dále kompletní endoskopické vybavení s napojením na TV okruh pro diagnostiku onemocnění v oblasti nosní dutiny a vedlejších dutin, dále možnost ultrasonografického vyšetření vedlejších nosních dutin, k dispozici jsou rovněž moderní diagnostické mikroskopy a pro vyšetření oblasti hrtanu a hlasivek se využívá zvětšovací endoskopická optika.
Ambulantní složka je rozdělena do specializovaných ambulancí a poraden: všeobecná ORL ambulance, dětská ORL ambulance, onkologická poradna, kofochirurgická poradna, audiologická a otoneurologická poradna, rhinologická poradna a poradna pro léčbu chrápání, traumatologická, nutriční.
Lůžková část oddělení je umístěna v přízemí pavilonu A3. V současné době je k dispozici 20 lůžek (z toho 5 lůžek dětských). Pro pacienty je možnost volby nadstandardních pokojů s vlastním sociálním zázemím, TV, telefonem a lednicí.
Typy prováděných operačních výkonů na oddělení zahrnují prakticky celou škálu onemocnění ORL oblasti včetně onemocnění onkologických a operace štítné žlázy. Vybavení operačního traktu představuje endoskopické vybavení s TV okruhy, operační mikroskopy a kompletní mikrochirurgické instrumentárium pro provádění nejsložitějších operačních výkonů včetně výkonů mikrochirurgických.
Současně na oddělení probíhá vědeckovýzkumná činnost zaměřená na ORL problematiku. Z úspěšně dokončených studií poslední doby je možno zmínit studii OptiNose, zaměřenou na léčbu nosní polypózy.
Roupy lze léčit snadno, léčba má až 95% účinnost. Nejjednodušší způsob, jak se jich zbavit, je účinná prevence před těmito parazity a dodržování osobní hygieny a čistoty, léčba probíhá pomocí albendazolu, mebendazolu. Lékem bez předpisu bylo Pyrvinium. Léčba je dvoufázová, s druhou dávkou po přibližně 4 týdnech. Dnes je možnost předepsat pouze Vermox, širokospektrální lék, který podle síly dávky likviduje nejen roup dětský, ale například i tasemnice a hlístice.
Během léčby by se měl omezit příjem bílého rafinovaného cukru. Je také důležité dodržovat přísné hygienické návyky, jako mytí rukou po toaletě, stříhání a čištění nehtů, pravidelné střídání spodního prádla a pravidelné sprchování. Vajíčka jsou citlivá na zvýšení teploty, proto je praní na vyšší teplotu jejich účinným zabijákem. Onemocnění roupy je nepříjemné, ale v naprosté většině případů není nebezpečné.
Kromě dodržování hygienických zásad zmíněných v léčbě je známo několik lidových rad. Patří sem konzumace česneku či mrkve. Hodně lidí doporučuje také kyselé zelí či poupata pelyňku. Velká konzumace celozrnných obilnin a zelené listové zeleniny má pozitivní vliv jak na léčení parazitů, tak v prevenci před nimi. K úlevě od úporného svědění se doporučuje teplá koupel s půl hrnkem stolní soli, nebo aplikace masti s oxidem zinku do okolí konečníku.
Důležité je provést léčbu také u všech členů rodiny či kolektivu.
Základním vyšetřením pro diagnózu roupa dětského je přímý průkaz vajíček roupů. Ideální metodou je u dětí takzvaná Grahamova metoda, kdy se na konečník otiskne průhledná lepicí páska, která se pak přelepí na podložní sklíčko a může se přímo mikroskopovat. U dospělých je lepší odběr vajíček skleněnou Schueffnerovou odběrovou tyčinkou. Pro lepší záchyt vajíček se doporučuje vyšetření provést co nejdříve po probuzení, protože mytí nebo defekace mohou vajíčka odstranit. Vyšetřit se může také vzorek stolice.
Tapy jsou lepící pásky vyrobené na bázi bavlny, materiál je také elastický stejně jako lidská kůže, je také propustný vodě a vzduchu. Tapy na kůži dobře drží a je možné se s nimi koupat i sportovat. Cílem tapů je zpevnit a ochránit svaly, šlachy a klouby před poškozením nebo přetížením. Zároveň ale nijak neomezují cévní zásobení a rozsah pohybu.
Při tejpování achillovy paty je nutné tapy aplikovat na suchou a odmaštěnou pokožku (ideálně i odchlupenou). Začátek a konec tapů je třeba nalepit bez napnutí. Po nalepení se musí páska ještě rychle třít dlaněmi, aby se zažehlila a aktivovaly se adhezivní vlastnosti pásky (tapy nelze nalepit, pokud se na daném místě nachází pigmentové névy, bradavice, a další onkologická onemocnění)
Postup tejpu achillovy šlachy
V neutrální pozici nalepíme kotva I tapu do místa úpony achillovy šlachy. Zhruba s polovičním napětím se tape nalepí v celém průběhu šlachy při dorzální flexi nohy. Konec tapu je nutné nalepit bez napětí. Tape je pak potřeba třít. Tento tape se dá kombinovat s V tapem. V neutrální pozici se kotva V tapu bez napětí aplikuje do místa úponu svalu na Kalkatu. Při dorzální flexi nohy se při 25 % napětí nalepí pruhy tapu po obvodu svalu až na mediální a laterální kondyl femuru. Konce tapu se opět musí nalepit bez napětí a celý tape je potřeba třít, aby se zažehlil.
Oboustrannou pásku nainstalujte po obvodu podložek podél podlahy. Když se vetřelci pokusí vylézt do postele, uvíznou v „základním táboře“. Lůžkoviny nikdy neházejte na podlahu, jelikož si takto nevítaného hostitele můžete přenést přímo do postele.