Zvýšené leukocyty a erytrocyty v moči mohou naznačovat přítomnost onemocnění různých orgánů. Přítomnost zvýšeného množství erytrocytů může naznačovat onemocnění ledvin, močové trubice, prostaty, močového měchýře. Zvýšenými erytrocyty a leukocyty se mohou projevovat močové kameny, cystitida, pyelonefritida, nefróza, hypertenze, urolitiáza či nádory.
Erytrocyty bez buffy coatu resuspendované – EBR – je v běžné praxi nejčastěji používaný erytrocytární transfuzní přípravek. Přípravek se získává odstraněním plazmy a buffy coatu z plné krve s následnou resuspenzí erytrocytů ve vhodném výživném roztoku. Většina roztoků obsahuje chlorid sodný, adenin, glukózu a manitol, rozpuštěné ve vodě (SAGM). Jiné obsahují citronan, manitol, fosforečnan a guanosin. Odstraněním buffy coatu se snižuje obsah leukocytů v přípravku a s tím spojených nežádoucích reakcí, snižuje se také tvorba mikroagregátů. Exspirace tohoto transfuzního přípravku je 42 dní. Používá se při náhradách krevních ztrát a u léčby anémie. Obsahuje Hb minimálně 43 g/1 T.U., obsah leukocytů je nižší než 1,2 x 109/1 T.U., objem je cca 260 ml.
Zdroj: Erytrocyty
K příznakům onemocnění ledvin a močových cest patří zejména vylučování leukocytů a erytrocytů. Výsledek se řídí počtem elementů v zorném poli.
Rozlišení:
Normální nález: Použije se preparát připravený z centrifugované moči – na jedno zorné pole 1–2 erytrocyty, 0–5 leukocytů u žen a 0–1 leukocyt u mužů. U zdravého jedince je močový sediment chudý.
Dle Hamburgera: Moč se sbírá 3 hodiny, doba sběru se udává s přesností na minuty a do laboratoře se dodá celý objem nasbírané moči, který se přesně změří. Objem nemá být menší než 100 ml. Moč je nutné dodat do laboratoře co nejdříve po skončení sběru. U kvantitativního vyšetření močového sedimentu podle Hamburgera se hodnotí počet elementů za 1 minutu: erytrocyty do 2 000/min; leukocyty do 4 000/min; válce do 60–70/min.
Počet 75 leukocytů v moči může signalizovat zánět močových cest nebo gynekologické znečištění moči.
Počet 11–20 leukocytů v moči může signalizovat odchylku. Nejedná se o patologický stav.
Více se můžete dočíst zde.
Test krevní sedimentace poskytuje podstatné informace o přítomnosti zánětu, ale přesnost výsledku může být ovlivněna určitými stavy, které také zvyšují sedimentaci, jako je těhotenství, stáří, onemocnění štítné žlázy, onemocnění ledvin a některé druhy rakoviny. Váš lékař proto může před žádostí o krevní test sedimentace přidat i další specifické krevní testy. Kromě toho mohou i některé léky také přispět ke zvýšené hodnotě sedimentace krve.
Sedimentační rychlost závisí hlavně na velikosti sedimentujících částic. Erytrocyty mají tendenci vytvářet válcovité shluky, tak zvané penízkovatění erytrocytů, které sedimentují rychleji než samostatné erytrocyty. Tvorbu shluků podporují některé bílkoviny, hlavně fibrinogen a gama-globuliny. Díky tomu se sedimentace krve zrychluje zejména při zánětech, infekčních chorobách, těhotenství apod. Rychlost sedimentace červených krvinek se také zvyšuje s věkem.
Zvýšená sedimentace je jakákoli hodnota nad 32 mm/h. To znamená rychlejší než normální rychlost sestupu červených krvinek, což naznačuje, že je v těle zánět. Příčina zánětu se může pohybovat od infekce, poranění, onemocnění ledvin a srdečního onemocnění až po autoimunitní poruchy, jako je revmatoidní artritida a vaskulitida.
Zdroj: Sedlivost krve
Jsou stavy, při nichž se mění množství erytrocytů oproti normálnímu stavu. Počet erytrocytů v krvi se buď zvyšuje, což se nazývá polyglobulie, nebo může počet erytrocytů v krvi klesat, pak mluvíme o anémii, česky chudokrevnosti.
Vyšší počet erytrocytů se objeví jako reakce na nedostatek kyslíku v krvi. Hladinu kyslíku monitorují ledviny, které při poklesu začnou tvořit více hormonu erytropoetinu, který stimuluje tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. Do oběhu se tak vyplaví větší množství erytrocytů. Z toho vyplývá, že ke zvýšené produkci erytrocytů může dojít i fyziologicky, například ve vyšších nadmořských výškách, kde je menší obsah kyslíku ve vzduchu. V takovém případě se tedy jedná o prostou adaptační reakci organismu. Příčina zvýšení počtu červených krvinek může však spočívat také v krevním onemocnění, takzvané primární polycytemii, kdy se v kostní dřeni nadměrně množí krevní buňky.
Z patologických (chorobných) situací jsou to například chronická plicní onemocnění, stavy s poruchou transportu kyslíku (kuřáci), srdeční vada typu pravolevý zkrat. Příčinou výše uvedeného nadbytku erytropoetinu může být i nádor ledvin, hematom ledvin, polycystóza (větší množství cyst). Polyglobulií mohou být postiženi také pacienti s chronickým ledvinovým selháním.
Zdroj: Erytrocyty
Erytrocyty jsou červené krvinky. Význam řeckého slova je erythros – červený a kytos – buňka. Červená krvinka je nejběžnější krevní buňka. Její funkcí je zejména přenášení kyslíku z plic do ostatních tělních tkání. Erytrocyty obsahují červené krevní barvivo hemoglobin, které váže kyslík. Erytrocyty zanikají cca za 120 dní.
Lidské červené krvinky jsou menší než většina ostatních lidských buněk, jejich rozměr je přibližně 7,4 x 2,1 µm. Typická červená krvinka obsahuje zhruba 265 milionů molekul hemoglobinu, z nichž každá obsahuje čtyři hemové skupiny. Ženy mají kolem 4,8 milionu červených krvinek v 1 mm³ krve, muži ve stejném objemu asi 5,4 milionu. Lidé trvale žijící ve vyšších polohách s nižším obsahem atmosférického kyslíku mají větší množství erytrocytů než lidé z nížin. Červené krvinky jsou nejpočetnější buněčnou složkou krve. 1 mm³ obsahuje zhruba 4 až 11 tisíc bílých krvinek a 150 až 400 tisíc krevních destiček. V červených krvinkách zdravého člověka je vázáno cca 3,5 g železa, což je více než ve všech zbývajících tkáních dohromady.
Červené krvinky nemají jádra, tudíž se nedovedou samy dělit a množit, a proto se neustále tvoří v kostní dřeni velkých kostí během procesu zvaného erytropoéza. Erytropoéza je stimulována hormonem erytropoetinem, který je tvořen v ledvinách. Tvorba erytrocytů trvá zhruba sedm dní a jejich životnost je 100–120 dnů. V této době je z erytroblastů v kostní dřeni vypuzeno jádro, to na své membráně vystavuje fosfatidylserin a láká makrofágy, které pomocí DNáz buněčné jádro stráví. Staré či poškozené krvinky jsou pak obklopeny fagocyty, odbourány a jejich stavební materiál je uvolněn zpět do krve. Červené krvinky jsou odstraňovány především ve slezině. Hem z molekul hemoglobinu je vyloučen jako bilirubin.
Funkce erytrocytů spočívá v jejich cirkulaci krví mezi plícemi a buňkami všech tkání těla. Buňkám přinášejí erytrocyty kyslík a místo něj si berou oxid uhličitý, který buňky produkují jako odpad, a transportují ho do plic, kde se vydýchá z těla ven. Zralé erytrocyty jsou bezjaderné buňky a obsahují velice důležité červené krevní barvivo, takzvaný hemoglobin, který dává krvi červenou barvu. Právě na hemoglobin se váže kyslík nebo oxid uhličitý. Erytrocyt je pružný, a proto se může různě deformovat, aby se dostal i do nejužších cév. Postupně však svou pružnost ztrácí a je náchylnější k poškození v oběhu, až se nakonec rozpadne ve slezině. Proto je slezina je nazývána „pohřebištěm erytrocytů“. Části krvinek se recyklují a vytvoří základ pro další krevní buňky. Lidské tělo si takto šetří svůj stavební materiál.
Zdroj: Erytrocyty
Funkce sleziny v obraně organismu proti infekci je komplexní. Jednou z jejích hlavních funkcí je působit jako mechanický filtr. Slezina pročistí přibližně 4 % krevního objemu za minutu. Většina této krve perfunduje přes sinusoidy červené pulpy. Nedeformovatelné erytrocyty a další částice v cirkulaci nejsou schopny projít ze slezinných kapilár přes fenestrované endotelie slezinných sinusů v červené pulpě. Tato filtrace zabraňuje v krvi přítomným bakteriím a imunokomplexům, aby se vrátily zpět do systémové cirkulace. Slezinný filtr je také důležitý v čištění intraerytrocytárních patogenů (například druhy plazmodií, babesií). Napadené erytrocyty jsou zachyceny nebo je nedeformovatelný parazit vypuzen v průběhu pasáže přes fenestrace. Architektura sleziny vytváří možnost pro vysokoobjemový, pomalý krevní proud. Ten pak přispívá k této hlavní úloze sleziny – působit jako filtr pro slabě opsonizované mikroorganismy, jako jsou opouzdřené baktérie. Úloha sleziny jako filtru stoupá za situace, kdy je hladina cirkulujících specifických protilátek nízká. Důležitost normální slezinné cirkulace pro kontakt s intravenózními antigeny vyplývá ze zjištění, že slezinné funkce byly lépe zachovány po parciální splenektomii a rekonstrukci sleziny než po autotransplantaci sleziny.
Splenektomie vede i ke změnám v lymfocytárních subpopulacích v periferní krvi.
Zdroj: Odstranění sleziny u psa
Způsoby a využití laserových terapií se obvykle provádí přímo na vlasových folikulech pomocí elektrického zařízení. Toto zařízení revitalizuje erytrocyty. Lasery pracují tak, že změní adenosintrifosfát (ATP) na adenosin difosfát (ADP). Laser pak vyšle paprsek, který aktivuje rozdíly v metabolismu buněk.
Při laserové terapii se zvýší krevní oběh, díky kterému se dostane na pokožku hlavy více kyslíku a vitamínů. Tyto látky podporují normální činnost buněk. Lasery podporují ve vlasech kvalitu, podporují opětovný růst vlasů a posilují průměr vlasů.
Laser má podobný design jako fén na vlasy. Některé lasery proti vypadávání vlasů se podobají krytce na fén vlasů. Červený paprsek a jednoduchý účinek laserového přístroje funguje tak, že je laserové světlo propuštěno na jednotlivé vlasové folikuly. Přenosné lasery dnes vypadají, jako kartáč na vlasy.
Zdroj: Jak zastavit plešatění
Slezina (latinsky: lien, splén) je orgán nacházející se téměř u všech savců. Má podobnou strukturu jako velká mízní uzlina a funguje zejména jako krevní filtr. Není k životu bezpodmínečně nutná a její odstranění (například při vnitřním krvácení) nemá ve většině případů pro člověka tragické následky. Histologicky je tvořena bílou a červenou pulpou. Bílou pulpu vytvářejí uzlíky lymfatické tkáně – Malpighiho tělíska, která jsou tvořena z malých B-lymfocytů. Červená pulpa se skládá z vaziva, které je vyplněno krevními cévami. Její hmotnost kolísá v rozmezí 50–250 g.
Slezina má několik funkcí. Je článkem imunitní obrany organismu. Dochází v ní k syntéze protilátek. Slouží také jako krevní filtr s velkým množstvím makrofágů. Ty pohlcují a destruují poškozené nebo zanikající erytrocyty, leukocyty, bakterie a další materiál. Podílí se na recyklaci železa. Funguje jako rezervoár krve. Ve slezině se normálně objevuje krvetvorba ve fetálním období. Po vytvoření funkční kostní dřeně tvorba krvetvorných elementů ve slezině zaniká a objevuje se teprve, když je v organismu krvetvorných elementů málo.
Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla
Buď je železa nadbytečný přísun (potravou), nebo je naopak organismem nedostatečně zpracováváno (špatná vazba na plazmatické bílkoviny), nebo může být ve zvýšené míře vstřebáváno ze zažívacího traktu. Jak již bylo uvedeno výše, železo je součástí červeného krevního barviva, tudíž logicky, když dochází v organismu ve zvýšené míře k rozpadu červených krvinek, vyskytne se v krvi podstatně větší hodnota železa. Pokud nastane takový stav, užívají se léky jménem cheláty, které mají schopnost nadměrné volné železo v krvi na sebe navázat a vyloučit ho mimo organismus. Dalším důvodem je dědičné onemocnění, známé jako hereditární (dědičná) hemochromatóza, které má za vinu právě zvýšené vstřebávání železa ze střeva.
Železo se v těle nachází až v překvapivě velkém množství – každý člověk by měl mít správně 4–7 g. Pro fungování organismu je jeho přítomnost nezbytně nutná – je součástí krevního barviva hemoglobinu, který vyplňuje červené krvinky (erytrocyty). Na hemoglobin se vážou dýchací plyny – v plicích je to kyslík, ve tkáních se pak kyslík uvolní a místo něj se naváže oxid uhličitý. Ten je pak v plicích zase vydýchán a vyměněn za kyslík. Bez účasti železa by ale tento proces nebyl možný. Železo se vyskytuje hlavně ve vnitřnostech, vejcích, rybách, ořeších a listové zelenině.
ASLO jsou protilátky proti streptolysinu O (SLO), který se nachází na povrchu streptokoků. Jedná se o látku tvořenou organismem při boji s těmito bakteriemi. Antistreptolysin (O) je protilátka proti streptolysinu O, produkovanému beta-hemolytickými streptokoky skupiny A, C a G. Streptolysin O je letální exocelulární protein, reverzibilně aktivovaný vzdušným kyslíkem; toxin rozpouští erytrocyty a mnoho dalších živočišných buněk porušením. Cytoplazmatickými membránami s následnou vazbou aktivovaného SLO na povrch buňky – hostitelem jsou produkovány protilátky Anti-Streptolyzin-O, aby neutralizovaly SLO. Stanovení ASLO slouží k diagnostice streptokokových infekcí, jako jsou revmatická horečka a glomerulonefritis, dále revmatická horečka, která vzniká při působení SLO na srdce – hlavní příznaky zahrnují horečku, zánět kloubů a srdce, srdeční arytmii, tachykardii a zvětšení srdce. Glomerulonefritis je onemocnění ledvin a předpokládá se, že je výsledkem alergické odpovědi na streptokokovou infekci horních cest dýchacích.
Hladiny ASLO v séru jsou závislé na věku pacienta, geografických okolnostech a místním výskytu streptokokové infekce. Může být sledována jako měřítko rozsahu a stupně infekce, streptokoková infekce je považována za jedinou, poklesne-li hladina ASLO oproti akutnímu stadiu na polovinu ve stádiu rekonvalescence, proto by se měl test zopakovat po 1–2 týdnech.
Normální hodnota ASLO by měla být mezi 0–200.
Zvýšené hodnoty ASLO se vyskytují u těchto onemocnění:
Zdroj: Vysoké hodnoty ASLO
Hematopoetická tkáň patří vedle zárodečné tkáně mezi nejcitlivější na ionizující záření. Při léčbě gynekologických nádorů, především při ozařování větších objemů a při kombinaci radioterapie a chemoterapie (například při konkomitantní radiochemoterapii pro pokročilý karcinom děložního hrdla) je třeba během léčby pečlivě sledovat krevní obraz. Poklesem počtu reagují citlivé lymfocyty, jejich stav klesá v ozářených uzlinách i v krvi. Z krevních elementů se sleduje zvláště počet neutrofilů. Ty jsou sice rezistentnější na záření než lymfocyty, ale jejich pokles často provází chemoterapii používanou v kombinaci se zářením. Obávanou komplikací neutropenie je febrilní neutropenie, jejíž léčba patří do rukou odborníka – onkologa či onkogynekologa. Trombocyty jsou radiorezistentní, jejich pokles je většinou důsledkem probíhající chemoterapeutické léčby. Erytrocyty (zralé) jsou radiorezistentní, v průběhu léčby zářením ale dochází často k jejich postupnému úbytku a vzniká různý stupeň anémie. Záleží na objemu ozářené krvetvorné tkáně, přičemž předchůdci erytrocytů jsou na záření citlivé. Příčiny anémie jsou často kombinované a vznikají také důsledkem samotného nádorového onemocnění či krevními ztrátami z nádoru. V léčbě se užívá erytropoetin, substituce železem, krevní převody. Je nutno provést laboratorní vyšetření na zjištění typu anémie. Pokud je akutní reakce na záření závažná, je třeba záření na nezbytně nutnou dobu přerušit. Každé přerušení může snižovat efekt léčby.
Erytrocyty se do moči mohou dostat nejen porušenou filtrační membránou, ale i krvácením do ledvinných kanálků za membránou. To znamená kdekoliv od ledvin až po zevní ústí močové trubice. Toto krvácení musí být přísně odlišeno od poruchy filtrace. Červená krvinka má rozměr zhruba 7 µm. To je sice velmi málo, ale aby červená krvinka prošla štěrbinou, musí se doslova protáhnout. V naprosté většině se tímto protažením erytrocyt deformuje a mění tvar. U erytrocytů z krvácení je jejich stavba normální. Navíc při poruše filtrace jsou do moči často uvolňovány i bílkoviny, které se do moči nemohou při krvácení dostat. Krvácení do moči až za filtrační membránou může být způsobeno růstem nádoru, toxickým poškozením buněk kanálků nebo rozsáhlou infekcí.
Norma erytrocytů v moči je do 5 erytrocytů v mikrolitru.
Erytrocyty v moči mohou být zjištěny „barevným“ testem. Do vzorku moči se vloží reakční látka, která při přítomnosti erytrocytů změní barvu. Erytrocyty se hledají také mikroskopem v močovém sedimentu. V tom případě by počet erytrocytů neměl přesáhnout 5 v 1 mikrolitru moči. Z pohledu pacienta se jedná o velmi jednoduchá a nezatěžující vyšetření, která ale mají velkou diagnostickou váhu. Jestliže se v moči nalézá krev, je třeba vždy určit příčinu a vyloučit nebo potvrdit a následně řešit závažné stavy, kterými jsou glomerulonefritida nebo nádor. Je-li podezření na možnou příměs krve v moči u menstruujících žen či u žen po porodu, je vhodné zopakovat vyšetření po ukončení krvácení.
Pokud je vaše moč nezvykle zbarvená, vždy navštivte lékaře. Erytrocyty v moči jsou téměř vždy patologické a pacient nemusí mít žádné varovné příznaky. Při pátrání po příčině je třeba si uvědomit, že spektrum příčin červeného zbarvení moči je poměrně široké a nemusí vždy souviset právě s přítomností krve v moči. Obdobné zabarvení způsobí i některé potraviny (například červená řepa, ostružiny), potravinářská barviva, intoxikace (například olovo, rtuť) nebo léky, které neovlivňují srážlivost krve (například Pyrvinium – léčba infekce roupem dětským). V drtivé většině případů má přímý vliv na přítomnost červených krvinek v moči právě užívání antikoagulancií (například Warfarin, Anopyrin).
Červené krvinky v moči se mohou vyskytnout rovněž u různých onemocnění glomerulů (ledvinných klubíček, která filtrují dusíkaté či toxické látky do moče).
Pozitivní rodinná historie ledvinného onemocnění může přispět k diagnostice dědičného poškození ledvin či polycystické nemoci ledvin.
U starších pacientů se vyskytuje hematurie v souvislosti s nezhoubným či zhoubným onemocněním prostaty, bývá i prvotním příznakem zhoubných nádorů ledvin a močových cest.
Hematurie se může vyskytnout i po intenzivní fyzické zátěži nebo po úrazu močových cest.
Hematurie se může objevit jako důsledek antikoagulační či antiagregační (protisrážlivé) léčby.
Příčinou krvácení z močové trubice je nejčastěji poranění, zaklíněný kámen, karunkula (slizniční výrůstek u zevního ústí močové trubice) u žen nebo vzácně nádor močové trubice.
Hematurie z ledviny nebo horních močových cest může být vyvolána nádorem ledviny, ledvinné pánvičky, kameny, zánětem ledviny. Zdrojem krvácení může být také úraz ledviny, vrozená hydronefróza (městnání moče v pánvičce) nebo vezikorenální reflux (návrat moči z močového měchýře do ledviny).
Zdrojem hematurie z dolních močových cest bývá i nádor, zvětšená prostata, záněty dolních močových cest, kámen v měchýři, úraz nebo cizí těleso.
Účinek léků – některé medikamenty, které člověk užívá proti srážlivosti krve (léky na ředění krve), mohou při užívání způsobit přítomnost krve v moči. Někdy se tento jev vyskytuje i při užívání aspirinu, který působí na srážlivost krve. Tyto léky narušují působení krevních destiček (trombocytů). Příznaky zpravidla odezní s vysazením léků. Umožňuje-li to stav pacienta, lékař může dávku léků snížit.
Močové kameny – jestliže vzniklé močové kameny procházejí močovým ústrojím, mohou je mechanicky poranit. Následkem je krvácení, které se projeví jako krev v moči. Pacient většinou prožívá velmi krutou bolest, což je závislé na velikosti kamene. Tomuto stavu se obecně říká kolika.
Infekční onemocnění močových cest – výskyt krve v moči obvykle provází i nepříjemné až bolestivé příznaky, jako je pálení, řezání a bolest. Při tomto onemocnění má pacient obvykle vyšší nebo i vysoké horečky.
Diabetes a vysoký krevní tlak (hypertenze) patří k nejčastějším příčinám poškození ledvin a mohou někdy vést k hematurii.
Léčba erytrocytů v moči je vždy závislá na příčině výskytu a je vždy specifická.
Zdroj: Erytrocyty
Pokud dojde ke krvácivým komplikacím u pacienta léčeného rivaroxabanem, musí se podání další dávky rivaroxabanu odložit nebo se léčba musí ukončit, dle potřeby. Rivaroxaban má biologický poločas asi 5 až 13 hodin. Léčba by měla být individuální podle závažnosti a lokalizace krvácení. Podle potřeby je třeba použít vhodnou symptomatickou léčbu, jako je mechanická komprese (například u závažné epistaxe), chirurgická hemostáza se zajištěním kontroly krvácení, náhradou tekutin a zajištěním hemodynamické podpory, krevní deriváty (erytrocyty nebo čerstvá zmrazená plazma, v závislosti na související anémii nebo koagulopatii) nebo trombocyty.
Pokud krvácení nelze kontrolovat výše uvedenými opatřeními, lze zvážit podávání specifické prokoagulační reverzní látky, jako je koncentrát protrombinového komplexu (PCC), aktivovaný koncentrát protrombinového komplexu (APCC) nebo rekombinantní faktor VIIa (r-FVIIa). V současnosti jsou však k dispozici velmi omezené klinické zkušenosti s použitím těchto přípravků u osob užívajících rivaroxaban. Doporučení je též podloženo omezenými neklinickými údaji. Opakované podání rekombinantního faktoru VIIa je třeba zvážit a titrovat v závislosti na zlepšování krvácení. V případě závažného krvácení je třeba konzultovat odborníka na koagulaci, pokud je odborník v místě dostupný.
Protamin sulfát a vitamín K podle všeho nebudou ovlivňovat antikoagulační aktivitu rivaroxabanu. U osob užívajících rivaroxaban jsou omezené zkušenosti s použitím kyseliny tranexamové a neexistují zkušenosti s použitím kyseliny aminokaproové a aprotininu. Neexistují ani vědecké důvody přínosu ani zkušenosti s použitím systémového hemostatika desmopressinu u osob užívajících rivaroxaban. Vzhledem k vysoké vazbě na plazmatické proteiny se u rivaroxabanu neočekává možnost odstranění dialýzou.
Zdroj: Xarelto
Pletorický vzhled (zarudnutí v obličeji), cyanóza (namodralé zabarvení okrajových části těla), bolesti hlavy, dna, trávicí problémy, závratě, poruchy zraku, v laboratorním krevním obraze hematokrit nad 0,48, saturace arteriální krve kyslíkem pod 92 %, hladina erytropoetinu je v biochemickém obraze zvýšená. K častému příznaku patří svědění kůže, které způsobují látky uvolňované z patologických krvinek (histamin). K vážným příznakům choroby patří trombotické příhody – srážení krve v žilním systému (velmi často v dutině břišní, játra, slezina).
Nejjednodušším a také nejšetrnějším postupem, jak snížit hodnoty červených krvinek, je venepunkce. Alternativou tohoto postupu je takzvaná erytrocytaferéza, při níž krvinky odebírá speciální přístroj. Venepunkcí lze odebrat 300–500 ml krve a lze ji opakovat podle hodnot červených krvinek v různých časových intervalech. Všichni nemocní by měli dále užívat Anopyrin nebo podobné léky, které snižují riziko nadměrného srážení krve, a tedy riziko trombózy. Nemocným, který ale přece jen tyto postupy dostatečně nepomáhají, lze podat léky interferon alfa (injekce), hydroxyureu (tablety) nebo anagelid (tablety). Transplantace kostní dřeně se u nemocných s pravou polycytémií provádí jen velmi zřídka, a to jen u těch nemocných, u nichž dochází k rychlému zhoršování nemoci s náhradou funkční kostní dřeně vazivem – takzvaná postpolycytemická fibróza. Těchto nemocných je ale jen zlomek ze všech pacientů s pravou polycytémií. Průměrné přežití je 15 let, příčinou úmrtí může být trombóza, akutní leukémie, jiné nádorové onemocnění, krvácení a další.
Hodnoty erytrocytů – norma:
Zdroj: Erytrocyty
Sedimentace krve pomáhá určit stupeň zánětu analýzou toho, jak rychle se vaše červené krvinky nebo erytrocyty usadí ve vertikální trubici. Tento test však není dostatečným nezávislým diagnostickým nástrojem. Sedimentační vyšetření totiž neposkytne přesné informace o typu nemoci, ale přidává další vodítko pro určení diagnózy. I když to pomáhá při analýze povahy zánětlivého stavu, budete potřebovat další testy k určení jeho příčiny. Proto se test krevní sedimentace již dnes postupně nahrazuje vyšetřením hodnoty CRP (C reaktivního proteinu). Krevní test na C-reaktivní protein (CRP) je laboratorním testem, který jde ruku v ruce s testem krevní sedimentace. Lépe detekuje akutní zánět a poranění tkáně a také monitoruje, zda léčba funguje.
Pro odběr krve se používá speciální černá zkumavka "Vacuette" obsahující pufrovaný roztok citrátu sodného.
K přípravě nemusíte dělat nic zvláštního. Je to jen základní krevní test. Před provedením testu informujte svého lékaře, jaké léky (a doplňky stravy) užíváte. Některé léky a vitamíny mohou ovlivnit výsledky. Také informujte svého lékaře, pokud jste těhotná nebo máte menstruaci.
Sestra nebo jiný poskytovatel zdravotní péče vám odebere vzorek krve, obvykle ze žíly na paži. Nejprve vám kolem horní části paže uvážou pás, aby se vaše žíla naplnila krví a otekla. Poté oblast vyčistí antiseptikem a vloží jehlu do žíly. Vaše krev se nabere do lahvičky nebo zkumavky.
Proces by měl trvat jen několik minut. Poté dostanete kousek gázy a obvaz, abyste zastavili krvácení.
Při odběru krve můžete cítit lehké bodnutí. Poté můžete mít malou modřinu. Můžete pociťovat závrať a bolest a může dojít ke krvácení.
Zdroj: Sedlivost krve
Při kontrole krevného obrazu mi byly zjištěny tyto hodnoty: Leukocyt 5,6, Erytrocyty 4,8,trombocyty 129.Prosím,jaký je poměr těchto hodnot?Děkuji.. Stanislav Němeček.
Počet odpovědí: 2 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět