EZOFAGITIDA je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Gastroezofageální reflux (refluxní choroba jícnu) je stav, kdy je dolní jícnový svěrač (svalový kroužek na dolním konci jícnu) abnormálně uvolněn a je způsoben tím, že kyselý obsah žaludku proudí zpět do jícnu. To může vyvolat pálení žáhy. Gastroezofageální reflux bývá běžným problémem a nejčastější příčinou poruchy trávení.
Co je ezofagitida?
Ezofagitida je zánět vnitřní výstelky jícnu způsobený opakovanými epizodami gastroezofageálního refluxu.
Jaké jsou příznaky gastrorefluxní ezofagitidy?
Bolest nebo pálení v horní části břicha nebo hrudníku, někdy se rozšiřující až do zad (pálení žáhy).
Kyselý reflux může zasáhnout hltan (hrdlo) a ústa, což se projevuje kyselostí a pálením v dutině ústní.
Malý počet pacientů má potíže s dýcháním a trpí chrapotem, protože kyselá tekutina dráždí hrtan a dýchací cesty.
Je to nepříjemné onemocnění, které může mít velký vliv na váš životní styl. Mnoho lidí má pocit, že kvalita jejich života je tímto snížena. Dlouhodobé vystavení refluxu žaludeční kyseliny vede k ezofagitidě (zánětu jícnu). Dlouhotrvající ezofagitida může být komplikována tvorbou jizevnaté tkáně, která je zúžená v postižené části jícnu. Může dojít k problémům s polykáním. Jedná se o závažný stav, který vyžaduje okamžité posouzení a ošetření, ale naštěstí je tato komplikace poměrně vzácná. Také může dojít k tvorbě krvácivých vředů a v důsledku chronické ztráty krve k nedostatku železa v organismu, což by následně mohlo vést k chudokrevnosti.
Jedna potahovaná tableta obsahuje rivaroxabanum 20 mg nebo 15 mg.
Indikace:
Prevence cévní mozkové příhody (CMP) a systémové embolizace u dospělých pacientů s nevalvulární fibrilací síní s jedním nebo více rizikovými faktory, jako jsou městnavé srdeční selhání, hypertenze, věk ≥ 75 let, diabetes mellitus, anamnéza CMP nebo tranzitorní ischemická ataka. Léčba hluboké žilní trombózy (HŽT) a plicní embolie (PE) a prevence recidivující hluboké žilní trombózy a plicní embolie u dospělých.
Dávkování a způsob podání:
Tablety se mají užívat s jídlem. Pacientům, kteří nejsou schopni polykat celé tablety, může být tableta přípravku Xarelto těsně před užitím rozdrcena a smíchána s vodou nebo s jablečným pyré a poté podána perorálně. Po podání rozdrcené potahované tablety Xarelto 15 mg nebo 20 mg musí být dávka okamžitě následována jídlem. Rozdrcená tableta přípravku Xarelto může být také podána gastrickou sondou poté, co je potvrzeno správné umístění sondy v žaludku. Rozdrcená tableta by měla být podána žaludeční sondou v malém množství vody a sonda by poté měla být propláchnuta vodou. Po podání rozdrcené potahované tablety Xarelto 15 mg nebo 20 mg musí být dávka okamžitě následována enterální výživou.
Prevence cévní mozkové příhody a systémové embolizace (SPAF):
Doporučuje se 20 mg jednou denně.
Léčba hluboké žilní trombózy a plicní embolie:
První tři týdny se podává 15 mg dvakrát denně a dále 20 mg jednou denně. Krátkodobá léčba (nejméně 3 měsíce) je indikována při přechodných rizikových faktorech a dlouhodobá léčba při trvalých rizikových faktorech nebo idiopatické HŽT nebo PE. Délka léčby je individuální po zvážení přínosu léčby a rizika krvácení. S podáváním nad 12 měsíců jsou zkušenosti omezené. Podávání přípravku Xarelto dětem do 18 let se nedoporučuje.
Vynechání dávky:
Při vynechání dávky při podávání 15 mg dvakrát denně by měl pacient užít dávku co nejdříve, aby byla zajištěna denní dávka 30 mg denně. Při vynechání dávky při podávání jednou denně by dávka neměla být tentýž den zdvojnásobena, vynechaná dávka by měla být užita co nejdříve a dále se pokračuje jednou denně.
Převod z VKA na přípravek Xarelto:
Léčba VKA má být ukončena. Xarelto má být podáno, pokud je INR ≤ 3,0 (SPAF), nebo INR ≤ 2,5 (léčba HŽT, PE a pro prevenci recidivy HŽT a PE). INR nelze použít na monitoraci léčby přípravkem Xarelto.
Převod z přípravku Xarelto na VKA:
Xarelto zvyšuje INR. Existuje možnost neadekvátní antikoagulace. Xarelto i VKA se podávají současně až do hladiny INR ≥ 2,0, odběr INR se ale musí provádě
Nepříjemné pocity na hrudi a v krku zná zřejmě každý z nás. Na vině může být infekce, kouření, alkohol, suchý vzduch nebo reflux jícnu.
Nejčastěji jde o pocity škrábání a bolesti, které jsou vyvolány prostupem nějakého mikroba do sliznice a skrz ni i do krve, hlavně viry či bakterie, ty vyvolávají spíše hnisavé záněty s velkým otokem „krčních mandlí“, na něž tělo reaguje zánětlivou reakcí, během které se do dané oblasti přesouvají bílé krvinky. Následně dochází k otoku a k dráždění nervových zakončení, což pociťujeme právě jako škrábání, bolest a pálení v krku a přidružené pálení na hrudi.
Po příčinách můžeme však pátrat i jinde. Dráždivý je tabákový kouř, ať už během kouření aktivního či pasivního (pobyt v zakouřených místnostech). Podobně působí alkohol – dlouhodobým užíváním (u alkoholiků) dochází postupně ke vzniku chronického dlouhodobého zánětu jícnu, který vyvolává právě dané pocity pálení.
Dlouhodobé vystavení suchému vzduchu, především v přetopených místnostech v zimě, které nejsou větrané, dochází k vysychání sliznic, což se může projevovat jako pálení očí, nosu, ale i v krku. Je třeba pamatovat také na to, že kouř, alkohol a suchý vzduch zvyšují vysušováním a drážděním sliznic jejich prostupnost pro různé mikroorganismy, takže se výrazně snižuje obranyschopnost našeho organismu.
Velmi častou a vcelku závažnou příčinou pálení v krku a na hrudi je takzvaná refluxní ezofagitida. Tento termín vyjadřuje stav, kdy se kvůli nedokonalému svěrači mezi jícnem a žaludkem dostávají žaludeční kyseliny do jícnu, kde způsobují zánět. Lidově se tomuto stavu říká pálení žáhy. Jde o vcelku běžný problém vyskytující se spíše u žen, ojediněle se projeví asi u každého člověka. Problémem začíná být, pokud se kyselý žaludeční obsah do jícnu dostává často. Sliznice jícnu totiž na silnou kyselost není připravená a s každým dalším kontaktem se zvyšuje šance vzniku rakoviny jícnu. Je proto potřeba tento stav řešit. K léčbě refluxní choroby jícnu se využívají látky neutralizující kyselost žaludku a velké spektrum látek snižujících tvorbu žaludečních kyselin.
Refluxní choroba jícnu je nejčastěji způsobena oslabením dolního jícnového svěrače. Za normálních okolností se tento svěrač rozevře pouze tehdy, když přijímáme potravu a je potřeba, aby se dostala do žaludku. Jinak zůstává sevřený a brání tak tomu, aby žaludeční kyselina pronikla zpátky do jícnu.
Refluxní choroba jícnu se projevuje příznaky, jako jsou pálení žáhy a nepříjemná „hořká“ pachuť v krku. Zatímco u některých lidí se pálení žáhy vyskytuje jenom občas, existují i lidé, kteří příznaky refluxní choroby jícnu trpí celoživotně, přičemž jim velmi negativně ovlivňují celkovou kvalitu života. Projevy refluxní choroby jícnu lze často zmírnit přijetím vhodných opatření (zejména změna stravovacích návyků), případně lze toto onemocnění léčit pomocí léků nebo – v závažných případech – operací.
Základní příznaky refluxní choroby jícnu:
pálení žáhy – jde o nepříjemné pálení, které nejčastěji pociťujeme v oblasti těsně nad žaludkem, ale může se šířit i do celého hrudníku nebo dokonce až do krku; pálení žáhy se obvykle zhoršuje po jídle, při předklonu nebo vleže;
regurgitace žaludečního obsahu – stav, kdy se žaludeční obsah (včetně žaludeční kyseliny) vrací zpět do jícnu, krku a úst, což vyvolává nepříjemnou, hořkou pachuť v ústech.
Ostatní příznaky refluxní choroby jícnu:
zánět jícnu (ezofagitida);
zápach z úst (odborně halitóza);
nadýmání, plynatost a říhání;
nevolnost
problémy při polykání (můžete mít pocit, jako když sousta zůstávají „zaseknutá“ v hrdle) nebo bolest při polykání;
bolest v krku a chrapot;
přetrvávající kašel nebo sípání, které se zhoršují v noci;
zvýšená kazivost zubů a onemocnění dásní.
Pokud trpíte astmatem, mohou se u vás jeho projevy zhoršit v důsledku podráždění dýchacích cest žaludeční kyselinou.
Účinnost a bezpečnost přípravku Xarelto byla hodnocena v kombinaci s protidestičkovými látkami aspirinem a klopidogrelem/tiklopidinem. Léčba v kombinaci s jinými protidestičkovými látkami, například prasugrelem nebo tikagrelorem, nebyla studována a nedoporučuje se.
V průběhu léčby se doporučuje pacienta klinicky sledovat v souladu s praxí běžnou při podávání antikoagulační léčby.
Riziko krvácení
Jako v případě jiných antikoagulancií, u pacientů užívajících přípravek Xarelto mají být pečlivě sledovány známky krvácení. Doporučuje se opatrnost při použití přípravku v případě zvýšeného rizika krvácení. Pokud se objeví závažné krvácení, podávání přípravku Xarelto je třeba přerušit.
V klinických studiích bylo během dlouhodobé léčby rivaroxabanem podávaným spolu s monoterapií nebo duální protidestičkovou léčbou častěji pozorováno slizniční krvácení (to je epistaxe, gingivální, gastrointestinální, genitourinární krvácení) a anémie. Proto kromě adekvátního klinického sledování, pokud je to vhodné, může být laboratorní vyšetření hemoglobinu/hematokritu přínosem pro detekci okultního krvácení.
U několika podskupin pacientů (podrobně uvedených dále) hrozí zvýšené riziko krvácení. Proto při použití přípravku Xarelto spolu s dvojkombinační léčbou antiagregancii u pacientů se známým zvýšeným rizikem krvácení je třeba zvažovat zvýšené riziko krvácení oproti přínosům léčby v prevenci aterotrombotických příhod. Tyto pacienty je navíc třeba pečlivě sledovat, zda se po zahájení léčby neobjeví známky a příznaky krvácivých komplikací a anémie.
Při jakémkoli nevysvětlitelném poklesu hladin hemoglobinu nebo krevního tlaku je třeba hledat místo krvácení.
Přestože léčba rivaroxabanem nevyžaduje rutinní monitorování expozice, hladiny rivaroxabanu měřené kalibrovanou kvantitativní analýzou anti-faktoru Xa mohou být užitečné ve výjimečných situacích, kdy znalost expozice rivaroxabanu může pomoci při klinickém rozhodování, například při předávkování nebo při urgentních chirurgických zákrocích.
Ledvinová nedostatečnost
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) mohou být plazmatické hladiny rivaroxabanu významně zvýšeny (v průměru 1,6násobně), což může vést ke zvýšenému riziku krvácení. Přípravek Xarelto musí být u pacientů s clearancí kreatininu 15–29 ml/min užíván s opatrností. Použití se nedoporučuje u pacientů s clearancí kreatininu < 15 ml/. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30–49 ml/min), kteří současně užívají jiné léčivé přípravky zvyšující koncentraci rivaroxabanu v plazmě, musí být přípravek Xarelto používán s opatrností.
